Nařízení Komise (EU) č. 601/2012 ze dne 21. června 2012 o monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (Text s významem pro EHP)
EVROPSKÁ KOMISE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,
s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES(Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32.), a zejména na čl. 14 odst. 1 uvedené směrnice,
vzhledem k těmto důvodům:
KAPITOLA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
ODDÍL 1
Předmět a definice
Článek 1
Předmět
Článek 2
Oblast působnosti
Článek 3
Definice
Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
1) „údaji o činnosti“ se rozumí údaje o množství paliva či materiálů spotřebovaného nebo vyrobeného prostřednictvím určitého procesu, který se vztahuje na metodiku monitorování založenou na výpočtu, vyjádřené v terajoulech, případně jako hmotnost v tunách nebo v případě plynů jako objem v normálních metrech krychlových;
2) „obchodovacím obdobím“ se rozumí osmileté období uvedené v čl. 13 odst. 1 směrnice 2003/87/ES;
3) „tunokilometrem“ se rozumí tuna užitečného zatížení přepravovaná na vzdálenost jednoho kilometru;
4) „zdrojovým tokem“ se podle okolností rozumí:
- a) konkrétní druh paliva, surovina nebo produkt způsobující emise příslušných skleníkových plynů v jednom nebo více zdrojích emisí v důsledku jeho spotřeby nebo produkce;
- b) konkrétní druh paliva, surovina nebo produkt, které obsahují uhlík a jsou zahrnuty do výpočtu emisí skleníkových plynů pomocí metodiky založené na hmotnostní bilanci;
5) „zdrojem emisí“ se rozumí samostatně identifikovatelná část nebo proces v rámci daného zařízení, z něhož jsou uvolňovány příslušné skleníkové plyny, nebo v případě činností v oblasti letectví jednotlivé letadlo;
6) „nejistotou“ se rozumí parametr související s výsledkem měření, který charakterizuje rozptyl hodnot, jež by mohly být rozumně přiřazeny měřené veličině, včetně vlivů systematických i náhodných činitelů, vyjádřený v procentech a charakterizující interval spolehlivosti kolem střední hodnoty zahrnující 95 % z odvozených hodnot, s přihlédnutím k asymetrii rozptýlení hodnot;
7) „výpočtovými faktory“ se rozumí výhřevnost, emisní faktor, předběžný emisní faktor, oxidační faktor, konverzní faktor, obsah uhlíku nebo podíl biomasy;
8) „úrovní přesnosti“ se rozumí stanovený požadavek používaný pro zjišťování údajů o činnosti, výpočtových faktorů, ročních emisí a ročních průměrných hodinových emisí a pro užitečné zatížení;
9) „inherentním rizikem“ se rozumí náchylnost parametru v ročním výkazu emisí nebo ve výkazu údajů o tunokilometrech k nepřesnostem, které by mohly být závažné, samostatně nebo ve spojení s jinými nepřesnostmi, před zohledněním účinku všech příslušných kontrolních činností;
10) „kontrolním rizikem“ se rozumí náchylnost parametru v ročním výkazu emisí nebo ve výkazu tunokilometrů k nepřesnostem, které by mohly být závažné, samostatně nebo ve spojení s jinými nepřesnostmi, a kterým kontrolní systém včas nezamezí nebo je nezjistí a neopraví;
11) „emisemi ze spalování“ se rozumí emise skleníkových plynů vznikající při exotermické reakci paliva s kyslíkem;
12) „vykazovaným obdobím“ se rozumí jeden kalendářní rok, během kterého musí být emise monitorovány a vykázány, nebo sledovaný rok uvedený v článcích 3e a 3f směrnice 2003/87/ES pro údaje o tunokilometrech;
13) „emisním faktorem“ se rozumí průměrná míra emisí skleníkového plynu vzhledem k údajům o činnosti zdrojového toku za předpokladu úplné oxidace pro spalování a kompletní konverze pro všechny ostatní chemické reakce;
14) „oxidačním faktorem“ se rozumí zlomkem vyjádřený poměr uhlíku zoxidovaného na CO2 v důsledku spalování k celkovému uhlíku obsaženému v palivu, přičemž je oxid uhelnatý (CO) emitovaný do ovzduší považován za molární ekvivalent množství CO2;
15) „konverzním faktorem“ se rozumí zlomkem vyjádřený poměr uhlíku vypouštěného jako CO2 k celkovému uhlíku obsaženému ve zdrojovém toku před zahájením procesu, při němž dochází k emisím, přičemž je oxid uhelnatý (CO) emitovaný do ovzduší považován za molární ekvivalent množství CO2;
16) „přesností“ se rozumí blízkost shody mezi výsledkem měření a skutečnou hodnotou měřené veličiny nebo referenční hodnotou stanovenou empiricky pomocí mezinárodně uznávaných a vysledovatelných kalibračních materiálů a normalizovaných metod, s přihlédnutím jak k náhodným, tak i systematickým činitelům;
17) „kalibrací“ se rozumí soubor úkonů, kterými se za specifikovaných podmínek stanoví vztahy mezi hodnotami, které jsou indikovány měřicím přístrojem nebo měřicím systémem, nebo hodnotami reprezentovanými fyzickou mírou nebo referenčním materiálem a odpovídajícími hodnotami množství, které jsou realizovány pomocí referenční normy;
18) „cestujícími“ se rozumí osoby na palubě letadla během letu s výjimkou členů posádky konajících službu;
19) výrazem „konzervativní“ se rozumí, že je definován soubor předpokladů sloužící k zajištění, že nedojde k podhodnocování ročních emisí nebo nadhodnocování tunokilometrů;
20) „biomasou“ se rozumí biologicky rozložitelná část produktů, odpadů a zbytků biologického původu ze zemědělství (včetně rostlinných a živočišných látek), z lesnictví a souvisejících průmyslových odvětví včetně rybolovu a akvakultury, jakož i biologicky rozložitelná část průmyslových a komunálních odpadů; zahrnuje biokapaliny a biopaliva;
21) „biokapalinou“ se rozumí kapalné palivo používané pro energetické účely jiné než dopravu, včetně výroby elektřiny, vytápění a chlazení, vyráběné z biomasy;
22) „biopalivem“ se rozumí kapalné nebo plynné palivo pro dopravu vyráběné z biomasy;
23) „právní metrologickou kontrolou“ se rozumí kontrola měření v oblasti použití měřicího přístroje z důvodů veřejného zájmu, ochrany veřejného zdraví, bezpečnosti, veřejného pořádku, ochrany životního prostředí, vybírání daní a poplatků, ochrany spotřebitelů a poctivého obchodování;
24) „maximální dovolenou chybou“ se rozumí povolená chyba měření podle přílohy I a příloh pro přístroje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/22/ES(Úř. věst. L 135, 30.4.2004, s. 1.), případně podle vnitrostátních předpisů ohledně zákonné metrologické kontroly;
25) „činnostmi týkajícími se toku dat“ se rozumí činnosti související se získáváním, zpracováním a nakládáním s údaji, které jsou třeba k vytvoření výkazu emisí z údajů o primárním zdroji;
26) „tunami CO2(e)“ se rozumí metrické tuny CO2 nebo CO2(e);
27) výrazem „CO2(e)“ se rozumí jakýkoli jiný skleníkový plyn než CO2 uvedený v příloze II směrnice 2003/87/ES s ekvivalentním potenciálem globálního oteplování;
28) „měřicím systémem“ se rozumí komplexní soubor měřicích přístrojů a jiných zařízení, jako je vybavení k odběru vzorků a zařízení na zpracování údajů užívané pro stanovení proměnných, např. údajů o činnosti, obsahu uhlíku, výhřevnosti nebo emisního faktoru emisí CO2;
29) „výhřevností“ se rozumí určité množství energie uvolněné jako teplo v případě, že dojde k úplnému spálení paliva nebo materiálu za přítomnosti kyslíku při standardních podmínkách, snížené o teplo vzniklé vypařováním veškeré vzniklé vodní páry;
30) „emisemi z procesů“ se rozumí emise skleníkových plynů jiné než emise ze spalování vznikající v důsledku záměrných i nezáměrných reakcí mezi látkami nebo jejich přeměny, včetně chemické nebo elektrolytické redukce kovových rud, tepelným rozkladem látek nebo tvorbou látek pro použití jako výrobky nebo suroviny;
31) „standardním komerčním palivem“ se rozumí mezinárodně normalizovaná komerční paliva, která vykazují 95 % interval spolehlivosti, nejvýše ± 1 % jejich specifikované výhřevnosti, a to včetně plynového oleje, lehkého topného oleje, benzínu, oleje do lamp, petroleje, ethanu, propanu, butanu, leteckého petroleje (jet A1 nebo jet A), tryskového benzínu (Jet B) a leteckého benzínu (AvGas);
32) „dávkou“ se rozumí množství paliva nebo materiálu podrobeného reprezentativnímu odběru vzorků a charakterizovaného a přemisťovaného v rámci jedné nakládky nebo kontinuálně po určitou dobu;
33) „směsným palivem“ se rozumí palivo, které obsahuje biomasu i fosilní uhlík;
34) „směsným materiálem“ se rozumí materiál, který obsahuje biomasu i fosilní uhlík;
35) „předběžným emisním faktorem“ se rozumí předpokládaný celkový emisní faktor směsného paliva nebo materiálu založený na celkovém obsahu uhlíku složeném z podílu biomasy a fosilní části před jeho vynásobením fosilní částí tak, aby vznikl emisní faktor;
36) „fosilní částí“ se rozumí poměr fosilního uhlíku k celkovému obsahu uhlíku v palivu nebo materiálu vyjádřený zlomkem;
37) „podílem biomasy“ se rozumí poměr uhlíku pocházejícího z biomasy k celkovému obsahu uhlíku v palivu nebo materiálu vyjádřený zlomkem;
38) „metodou energetické bilance“ se rozumí metoda odhadu množství energie používaného jako palivo v kotli, vypočteného jako součet využitelného tepla a všech příslušných ztrát energie prostřednictvím sálání, přenosu a spalin;
39) „kontinuálním měřením emisí“ se rozumí soubor činností, které mají za cíl stanovit hodnotu množství pomocí pravidelného měření, přičemž se používají buď měření v komíně, nebo extraktivní metody, při nichž je měřicí přístroj umístěn v blízkosti komína; nezahrnují se metodiky měření založené na shromažďování jednotlivých vzorků z komína;
40) výrazem „vlastní CO2“ se rozumí CO2, který je součástí paliva;
41) „fosilním uhlíkem“ se rozumí anorganický a organický uhlík, který není biomasou;
42) „bodem měření“ se rozumí zdroj emisí, u něhož se pro měření emisí používají systémy kontinuálního měření (CEMS), či průřez potrubním systémem, u něhož se tok CO2 stanoví pomocí systémů kontinuálního měření;
43) „dokumentací o hmotnosti a vyvážení“ se rozumí dokumentace uvedená v mezinárodních nebo vnitrostátních předpisech k provedení norem a doporučených postupů, jak je stanoveno v příloze 6 Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, podepsané v Chicagu dne 7. prosince 1944, a v příloze III hlavě J nařízení Rady (EHS) č. 3922/91(Úř. věst. L 373, 31.12.1991, s. 4.) nebo v rovnocenných mezinárodních předpisech;
44) „vzdáleností“ se rozumí vzdušná vzdálenost mezi letištěm odletu a letištěm příletu plus dodatečný fixní faktor 95 km;
45) „letištěm odletu“ se rozumí letiště, na němž začíná let, který představuje činnost v oblasti letectví uvedenou v příloze I směrnice 2003/87/ES;
46) „letištěm příletu“ se rozumí letiště, na němž končí let, který představuje činnost v oblasti letectví uvedenou v příloze I směrnice 2003/87/ES;
47) „užitečným zatížením“ se rozumí celková hmotnost nákladu, poštovních zásilek, cestujících a zavazadel přepravovaných na palubě letadla během letu;
48) „přechodnými emisemi“ se rozumí nepravidelné nebo nezamýšlené emise z nelokalizovaných zdrojů nebo ze zdrojů, které jsou natolik různorodé či nepatrné, že je není možné jednotlivě monitorovat;
49) „dvojicí letišť“ se rozumí dvojice tvořená letištěm odletu a letištěm příletu;
50) „standardními podmínkami“ se rozumí teplota 273,15 K a tlakové podmínky 101325 Pa v normálních metrech krychlových (Nm3);
51) „zachytáváním CO2“ se rozumí zachytávání oxidu uhličitého (CO2), který by byl jinak vypouštěn, z toků plynu za účelem přepravy a geologického ukládání v úložišti povoleném podle směrnice 2009/31/ES;
52) „přepravou CO2“ se rozumí přeprava CO2 potrubím za účelem geologického ukládání v úložišti povoleném podle směrnice 2009/31/ES;
53) „vypuštěnými emisemi“ se rozumí emise, které jsou záměrně uvolněny ze zařízení z vymezeného bodu emisí;
54) „zvyšováním výtěžnosti uhlovodíků“ se rozumí získávání uhlovodíků kromě uhlovodíků vytěžených pomocí vodní injektáže nebo jinými prostředky;
55) „proxy daty“ se rozumí roční hodnoty, které jsou prokázané empiricky nebo odvozené z uznávaných pramenů a které provozovatel používá místo údajů o činnosti nebo výpočtových faktorů pro zajištění úplného vykazování, pokud v platné metodice monitorování není možné generovat všechny požadované údaje o činnosti nebo výpočtové faktory;
ODDÍL 2
Obecné zásady
Článek 4
Obecné povinnosti
Článek 5
Úplnost
Článek 6
Konzistence, srovnatelnost a transparentnost
1. Monitorování a vykazování musí být konzistentní a srovnatelné v čase. Za tímto účelem používají provozovatelé a provozovatelé letadel stejné metodiky monitorování a soubory údajů, které podléhají změnám a odchylkám schváleným příslušným orgánem.
2. Provozovatelé a provozovatelé letadel získávají, zaznamenávají, shromažďují, analyzují a dokumentují údaje, které jsou předmětem monitorování, včetně předpokladů, odkazů, údajů o činnosti, emisních faktorů, oxidačních faktorů i konverzních faktorů, transparentním způsobem, umožňujícím ověřovateli a příslušnému orgánu stanovení emisí reprodukovat.
Článek 7
Přesnost
Článek 8
Metodická úplnost
Článek 9
Neustálé zlepšování
Článek 10
Koordinace
KAPITOLA II
PLÁN PRO MONITOROVÁNÍ
ODDÍL 1
Obecná pravidla
Článek 11
Obecné povinnosti
1. Každý provozovatel nebo provozovatel letadel monitoruje emise skleníkových plynů na základě plánu pro monitorování schváleného příslušným orgánem v souladu s článkem 12, přičemž vezme v úvahu povahu a fungování zařízení nebo činnosti v oblasti letectví, na které se vztahuje.
Plán pro monitorování je doplněn písemnými postupy, které provozovatel nebo provozovatel letadel v případě potřeby vytvoří, zdokumentuje, provádí a spravuje pro činnosti podle plánu pro monitorování.
2. Plán pro monitorování podle odstavce 1 logicky a jednoduše popisuje pokyny pro provozovatele nebo provozovatele letadel, přičemž se zabraňuje duplicitním činnostem a zohledňují stávající systémy existující v daném zařízení nebo používané provozovatelem nebo provozovatelem letadel.
Článek 12
Obsah a předložení plánu pro monitorování
1. Provozovatel nebo provozovatel letadel předloží plán pro monitorování příslušnému orgánu ke schválení.
Plán pro monitorování se skládá z podrobné, úplné a transparentní dokumentace metodiky monitorování konkrétního zařízení nebo provozovatele letadel a obsahuje alespoň náležitosti, které jsou uvedeny v příloze I.
Společně s plánem pro monitorováním předloží provozovatel nebo provozovatel letadel všechny následující podklady:
a) u zařízení doklady pro každý významný a méně významný zdrojový tok prokazující soulad s prahovými hodnotami nejistoty pro údaje o činnosti a výpočtové faktory, případně pro použité úrovně přesnosti vymezené v přílohách II a IV, a případně pro každý zdroj emisí prokazující soulad s prahovými hodnotami nejistoty pro použité úrovně přesnosti vymezené v příloze VIII;
b) výsledky posouzení rizika prokazující, že navrhované kontrolní činnosti a jejich postupy odpovídají zjištěným inherentním a kontrolním rizikům.
2. Pokud příloha I odkazuje na určitý postup, provozovatel nebo provozovatel letadel vytvoří, dokumentuje, provádí a spravuje tento postup odděleně na plánu pro monitorování.
Provozovatel nebo provozovatel letadel shrne postupy v plánu pro monitorování, který obsahuje následující informace:
Provozovatel nebo provozovatel letadel vede veškerou písemnou dokumentaci ohledně postupů, která je příslušnému orgánu na vyžádání k dispozici. Tuto dokumentaci dále zpřístupní pro účely ověřování podle nařízení Komise (EU) č. 600/2012(Viz strana 1 v tomto čísle Úředního věstníku.).
a) název postupu;
b) odkaz na identifikaci postupu, který lze vysledovat a ověřit;
c) identifikaci pracovního místa nebo oddělení, které odpovídá za provádění postupu a za údaje generované nebo spravované na základě tohoto postupu;
d) stručný popis postupu, který umožňuje provozovateli nebo provozovateli letadel, příslušnému orgánu a ověřovateli porozumět základním parametrům a prováděným činnostem;
e) místo, kde se nacházejí příslušné záznamy a informace;
f) případně název použitého elektronického systému;
g) seznam norem EN nebo v případě potřeby i jiných norem.
3. Kromě náležitostí uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku mohou členské státy požadovat zahrnutí dalších náležitostí do plánu pro monitorování zařízení, které odpovídají požadavkům čl. 24 odst. 1 rozhodnutí Komise 2011/278/EU ze dne 27. dubna 2011, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES(Úř. věst. L 130, 17.5.2011, s. 1.), včetně přehledu postupu zajišťujícího, že:
a) provozovatel pravidelně kontroluje, zda informace týkající se všech plánovaných nebo účinných změn kapacity, úrovně činnosti a provozu daného zařízení odpovídají tomuto rozhodnutí;
b) informace uvedené v písmeni a) předloží provozovatel příslušnému orgánu každý rok do 31. prosince.
Článek 13
Normalizované a zjednodušené plány pro monitorování
1. Členské státy mohou povolit provozovatelům a provozovatelům letadel používat normalizované nebo zjednodušené plány pro monitorování, aniž je dotčen čl. 12 odst. 3.
Za tímto účelem mohou členské státy zveřejnit šablony plánů pro monitorování, včetně popisu toku dat a kontrolních postupů uvedených v článcích 57 a 58, podle šablon a pokynů zveřejněných Komisí.
2. Před schválením zjednodušeného plánu pro monitorování uvedeného v odstavci 1 provede příslušný orgán zjednodušené posouzení rizika ohledně toho, zda navrhované kontrolní činnosti a jejich postupy odpovídají zjištěným inherentním a kontrolním rizikům, a odůvodní použití tohoto zjednodušeného plánu pro monitorování.
Členské státy mohou vyžadovat, aby provozovatel nebo provozovatel letadel v případě potřeby sám provedl posouzení rizika podle předchozího pododstavce.
Článek 14
Změny plánu pro monitorování
1. Každý provozovatel nebo provozovatel letadel pravidelně kontroluje, zda plán pro monitorování odráží povahu a funkci daného zařízení nebo činnosti v oblasti letectví v souladu s článkem 7 směrnice 2003/87/ES a zda lze zdokonalit metodiku monitorování.
2. Provozovatel nebo provozovatel letadel upraví plán pro monitorování v následujících situacích:
a) došlo ke vzniku nových emisí na základě provádění nových činností nebo používání nových paliv či materiálů, které nejsou dosud uvedeny v plánu pro monitorování;
b) došlo ke změně dostupnosti údajů z důvodu používání nových typů měřicích přístrojů, metod odběru vzorků či metod analýzy nebo jiných důvodů, což vede k vyšší přesnosti při stanovení množství emisí;
c) bylo zjištěno, že údaje získané na základě dříve použité metodiky monitorování nejsou správné;
d) změna plánu pro monitorování zvýší přesnost vykazovaných údajů, pokud nebude technicky neproveditelná nebo není spojena s neúměrně vysokými náklady;
e) plán pro monitorování nesplňuje požadavky tohoto nařízení a příslušný orgán vyžaduje, aby jej provozovatel nebo provozovatel letadel změnil;
f) je nezbytné reagovat na návrhy ke zlepšení plánu pro monitorování obsažené v ověřovací zprávě.
Článek 15
Schválení změn plánu pro monitorování
1. Provozovatel nebo provozovatel letadel neprodleně oznámí všechny návrhy změn plánu pro monitorování příslušnému orgánu.
Příslušný orgán však může povolit provozovateli nebo provozovateli letadel oznámit změny plánu pro monitorování, které nejsou významné ve smyslu odstavce 3, do 31. prosince stejného roku.
2. Všechny významné změny plánu pro monitorování ve smyslu odstavců 3 a 4 podléhají schválení příslušným orgánem.
Pokud příslušný orgán nepovažuje změnu za významnou, informuje o tom neprodleně provozovatele nebo provozovatele letadel.
3. Významné změny plánu pro monitorování zařízení zahrnují:
a) změny kategorie zařízení;
b) změny ohledně toho, zda je zařízení považováno za zařízení s nízkými emisemi, a to bez ohledu na čl. 47 odst. 8;
c) změny zdrojů emisí;
d) změna mezi metodikou založenou na výpočtu a metodikou založenou na měření, které jsou využívány ke stanovení emisí;
e) změna použité úrovně přesnosti;
f) zavedení nových zdrojových toků;
g) změna kategorizace zdrojových toků – mezi významnými, méně významnými a minimálními zdrojovými toky;
h) změna standardní hodnoty pro výpočtový faktor, má-li být tato hodnota uvedena v plánu pro monitorování;
i) zavedení nových postupů týkajících se odebírání vzorků, rozboru nebo kalibrace, pokud mají změny těchto postupů přímý vliv na přesnost údajů o emisích;
j) uplatňování nebo úpravu metodiky pro kvantifikaci emisí z úniků v úložištích.
4. Mezi významné změny plánů pro monitorování provozovatele letadel patří:
a) v případě plánu monitorování údajů o emisích:
- i) změna hodnot emisního faktoru uvedených v plánu monitorování;
- ii) změna metody výpočtu v rámci metod uvedených v příloze III nebo změna spočívající v přechodu z metody výpočtu na metodu odhadu podle čl. 55 odst. 2 a naopak;
- iii) zavedení nových zdrojových toků;
- iv) změna statusu provozovatele letadel jako malého producenta emisí ve smyslu čl. 55 odst. 1 nebo týkající se jedné z prahových hodnot uvedených v čl. 28a odst. 6 směrnice 2003/87/ES;
b) s ohledem na plán pro monitorování údajů o tunokilometrech:
- i) změna mezi nekomerčním a komerčním statutem poskytované služby letecké přepravy,
- ii) změna v předmětu služby letecké přepravy, kterým jsou cestující, náklad nebo poštovní zásilky.
Článek 16
Provádění změn a vedení záznamů o změnách
1. Před získáním souhlasu nebo informací v souladu s čl. 15 odst. 2 může provozovatel nebo provozovatel letadel provádět monitorování a vykazování prostřednictvím upraveného plánu pro monitorování, pokud má důvod se domnívat, že navrhované změny nejsou významné, nebo pokud by monitorování podle původního plánu pro monitorování vedlo k získání neúplných údajů o emisích.
V případě pochybností provede provozovatel nebo provozovatel letadel veškeré monitorování a vykazování paralelně v prozatímní dokumentaci podle změněného i původního plánu pro monitorování.
2. Po získání souhlasu nebo informací v souladu s čl. 15 odst. 2 použije provozovatel nebo provozovatel letadel pouze údaje vztahující se ke změněnému plánu pro monitorování a při veškerém monitorování a vykazování se použije pouze změněný plán pro monitorování.
3. Provozovatel nebo provozovatel letadel vede záznamy o všech změnách plánu pro monitorování. V každém záznamu budou uvedeny následující údaje:
a) srozumitelný popis změny;
b) odůvodnění změny;
c) datum oznámení změny příslušnému orgánu;
d) případně datum potvrzení o přijetí oznámení uvedeného v čl. 15 odst. 1 příslušným orgánem a datum schválení nebo přijetí informací uvedených v čl. 15 odst. 2;
e) datum zahájení provádění změněného plánu pro monitorování v souladu s odstavcem 2 tohoto článku.
ODDÍL 2
Technická proveditelnost a neúměrně vysoké náklady
Článek 17
Technická proveditelnost
Článek 18
Neúměrně vysoké náklady
1. Pokud provozovatel nebo provozovatel letadel tvrdí, že použití určité metodiky monitorování je spojeno s neúměrně vysokými náklady, posoudí příslušný orgán nepřiměřenou povahu nákladů s ohledem na odůvodnění provozovatele.
Příslušný orgán považuje náklady za nepřiměřené v případě, že jejich odhad přesáhne přínos. Za tímto účelem se přínos vypočítá vynásobením faktoru zlepšení a referenční ceny 20 EUR za povolenku, přičemž náklady zahrnují příslušnou dobu amortizace založenou na ekonomické životnosti zařízení.
2. Při posuzování nepřiměřené povahy nákladů s ohledem na volbu úrovní přesnosti pro údaje o činnosti použije příslušný orgán jako faktor zlepšení uvedený v odstavci 1 rozdíl mezi aktuálně dosaženou nejistotou a prahovou hodnotou nejistoty dané úrovně přesnosti, která by byla dosažena zlepšením vynásobeným průměrnými ročními emisemi způsobenými tímto zdrojovým tokem za poslední tři roky.
Pokud průměrné roční emise způsobené tímto zdrojovým tokem za poslední tři roky neexistují, použije provozovatel nebo provozovatel letadel konzervativní odhad průměrných ročních emisí, s výjimkou CO2 pocházejícího z biomasy a před odečtením přemístěného CO2. Pro měřicí přístroje podléhající vnitrostátní právní metrologické kontrole může být aktuálně dosažená nejistota nahrazena maximálně dovolenou chybou v provozu povolenou příslušnými vnitrostátními právními předpisy.
3. Při posuzování nepřiměřené povahy nákladů s ohledem na opatření, která umožňují zvýšení kvality vykazovaných emisí bez přímého vlivu na přesnost údajů o činnosti, použije příslušný orgán faktor zlepšení ve výši 1 % průměrných ročních emisí z příslušných zdrojových toků za tři poslední vykazovaná období. Tato opatření mohou zahrnovat:
a) přechod ze standardních hodnot k analýzám pro stanovení výpočtových faktorů;
b) zvýšení počtu analýz pro zdrojový tok;
c) případy, kdy určitý úkol měření nespadá pod vnitrostátní právní metrologickou kontrolu, nahrazení měřicích přístrojů přístroji splňujícími příslušné požadavky právní metrologické kontroly daného členského státu v podobných oblastech použití nebo měřicími přístroji splňujícími vnitrostátní předpisy přijaté podle směrnice 2004/22/ES nebo směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/23/ES(Úř. věst. L 122, 16.5.2009, s. 6.);
d) zkrácení intervalů kalibrace a údržby měřicích přístrojů;
e) zlepšení činností týkajících se toku dat a kontrolních činností, která umožňují podstatně snížit inherentní nebo kontrolní rizika.
4. Náklady na opatření týkající se zlepšení metodiky monitorování zařízení v souladu s článkem 69 nejsou považovány za nepřiměřené až do souhrnné výše 2000 EUR za vykazované období. Pro zařízení s nízkými emisemi činí tato prahová hodnota 500 EUR za vykazované období.
KAPITOLA III
MONITOROVÁNÍ EMISÍ ZE STACIONÁRNÍCH ZAŘÍZENÍ
ODDÍL 1
Obecná ustanovení
Článek 19
Kategorizace zařízení a zdrojových toků
1. Každý provozovatel určí kategorii svého zařízení podle odstavce 2 a případně jednotlivých zdrojových toků podle odstavce 3 za účelem monitorování emisí a stanovení minimálních požadavků na úrovně přesnosti.
2. Provozovatel zařadí každé zařízení do jedné z následujících kategorií:
a) zařízení kategorie A, pokud je průměrné množství ověřených ročních emisí nejvýše 50000 tun CO2(e) za obchodovací období, které bezprostředně předchází aktuálnímu obchodovacímu období, s výjimkou CO2 pocházejícího z biomasy a před odečtením přemístěného CO2;
b) zařízení kategorie B, pokud je průměrné množství ověřených ročních emisí nejméně 50000 tun CO2(e) a nejvýše 500000 tun CO2(e) za obchodovací období, které bezprostředně předchází aktuálnímu obchodovacímu období, s výjimkou CO2 pocházejícího z biomasy a před odečtením přemístěného CO2;
c) zařízení kategorie C, pokud je průměrné množství ověřených ročních emisí vyšší než 500000 tun CO2(e) za obchodovací období, které bezprostředně předchází aktuálnímu obchodovacímu období, s výjimkou CO2 pocházejícího z biomasy a před odečtením přemístěného CO2;
3. Provozovatel zařadí každý zdrojový tok do jedné z následujících kategorií na základě jejich porovnání se součtem všech absolutních hodnot fosilního CO2 a CO2(e) odpovídajících všem zdrojovým tokům zahrnutým do metodik založených na výpočtu a se všemi emisemi ze zdrojů monitorovaných pomocí metodik založených na měření před odečtením přemístěného CO2:
a) méně významné zdrojové toky, což jsou zdrojové toky vybrané provozovatelem, které společně odpovídají méně než 5000 tunám fosilního CO2 za rok nebo méně než 10 % (do celkového maximálního podílu 100000 tun fosilního CO2 za rok) podle toho, která hodnota je nejvyšší z hlediska absolutního množství emisí;
b) minimální zdrojové toky, což jsou zdrojové toky vybrané provozovatelem, které společně odpovídají méně než 1000 tunám fosilního CO2 za rok nebo méně než 2 % (do celkového maximálního podílu 20000 tun fosilního CO2 za rok) podle toho, která hodnota je nejvyšší z hlediska absolutního množství emisí;
c) významné zdrojové toky, což jsou zdrojové toky, které nejsou zařazeny do žádné z kategorií uvedených v bodech a) a b).
4. Pokud průměrné množství ověřených ročních emisí za obchodovací období, které bezprostředně předchází aktuálnímu obchodovacímu období, není pro dané zařízení dostupné nebo není přesné, použije provozovatel letadel ke stanovení kategorie zařízení konzervativní odhad průměrných ročních emisí, s výjimkou CO2 pocházejícího z biomasy a před odečtením přemístěného CO2.
Článek 20
Omezení pro monitorování
1. Provozovatel určí u každého zařízení omezení pro monitorování.
Do tohoto omezení provozovatel zahrne veškeré příslušné emise skleníkových plynů ze všech zdrojů emisí a zdrojových toků souvisejících s činnostmi vykonávanými v zařízení a uvedených v příloze I směrnice 2003/87/ES a také z činností a skleníkových plynů zahrnovaných členským státem podle článku 24 směrnice 2003/87/ES.
Provozovatel dále zahrne emise z běžného provozu i neobvyklých událostí, včetně nabíhání, odstavování a havarijních situací, k nimž dojde během vykazovaného období, s výjimkou emisí z pojízdných strojů používaných pro dopravní účely.
2. Provozovatel zahrne do definování procesu monitorování a vykazování požadavky pro konkrétní odvětví uvedené v příloze IV.
3. Pokud se zjistí úniky z úložného komplexu podle směrnice 2009/31/ES, které vedou k emisím nebo uvolňování CO2 do vodního sloupce, jsou pro příslušné zařízení zahrnuty do zdrojů emisí a jsou monitorovány v souladu s oddílem 23 přílohy IV tohoto nařízení.
Příslušný orgán může povolit vyloučení úniku jako zdroje emisí z procesu monitorování a vykazování, pokud byla přijata nápravná opatření podle článku 16 směrnice 2009/31/ES a u daného úniku již nelze zjistit emise ani uvolňování do vodního sloupce.
Článek 21
Volba metodiky monitorování
1. Pro monitorování emisí ze zařízení použije provozovatel buď metodiku založenou na výpočtu, nebo metodiku založenou na měření, které podléhají zvláštním ustanovením tohoto nařízení.
Metodika založená na výpočtu spočívá ve stanovování emisí ze zdrojových toků na základě údajů o činnosti získaných pomocí měřicích systémů a dalších parametrů z laboratorních analýz nebo standardních hodnot. Metodiku založenou na výpočtu lze provádět pomocí standardní metodiky uvedené v článku 24 nebo metodiky založené na hmotnostní bilanci uvedené v článku 25.
Metodika založená na měření spočívá ve stanovování emisí ze zdrojů emisí na základě průběžného měření koncentrace příslušných skleníkových plynů ve spalinách a toku spalin, včetně monitorování přenosů CO2 mezi zařízeními, u nichž je měřena koncentrace CO2 a tok přemístěného plynu.
Při použití metodiky založené na výpočtu určí provozovatel pro každý zdrojový tok v plánu pro monitorování, zda je použita standardní metodika nebo metodika založená na hmotnostní bilanci, včetně příslušných úrovní přesnosti podle přílohy II.
2. Provozovatel může se souhlasem příslušného orgánu kombinovat standardní metodiku, metodiky založené na hmotnostní bilanci a měření pro různé zdroje emisí a zdrojové toky vztahující se k jednomu zařízení, a to za předpokladu, že nedojde k vynechání ani k dvojímu započtení emisí.
3. Pokud provozovatel nezvolí metodiku založenou na měření, je povinen zvolit metodiku vyžadovanou v příslušném oddíle přílohy V, pokud nepředloží příslušnému orgánu důkaz o tom, že použití této metodiky není technicky proveditelné nebo je spojeno s neúměrně vysokými náklady, případně že jiná metodika vede k vyšší celkové přesnosti údajů o emisích.
Článek 22
Metodika monitorování, která není založena na úrovních přesnosti
Odchylně od čl. 21 odst. 1 může provozovatel pro vybrané zdrojové toky nebo zdroje emisí použít metodiku monitorování, která není založena na úrovních přesnosti (dále jen „nouzová metodika“), a to za předpokladu, že jsou splněny všechny následující podmínky:
a) použití alespoň úrovně přesnosti 1 podle metodiky založené na výpočtu pro jeden nebo více významných či méně významných zdrojových toků a metodiky založené na měření pro alespoň jeden zdroj emisí související se stejnými zdrojovými toky není technicky proveditelné nebo je spojeno s neúměrně vysokými náklady;
b) provozovatel každý rok zhodnotí a určí množství neurčitostí u všech parametrů použitých pro stanovení ročních emisí v souladu s Příručkou pro stanovení neurčitosti měření (JCGM 100:2008) nebo s rovnocennými mezinárodně uznávanými normami, a výsledky zahrne do ročního výkazu emisí;
c) provozovatel uspokojivě prokáže příslušnému orgánu, že použitím této metodiky nouzového monitorování nepřesáhnou celkové prahové hodnoty nejistot pro roční úroveň emisí skleníkových plynů pro celé zařízení 7,5 % u zařízení kategorie A, 5,0 % u zařízení kategorie B a 2,5 % u zařízení kategorie C.
Článek 23
Dočasné změny metodiky monitorování
1. Není-li použití úrovně přesnosti v plánu pro monitorování pro údaje o činnosti nebo pro jednotlivé výpočtové faktory toku paliva či materiálu schválené příslušným orgánem z technických důvodů dočasně proveditelné, použije daný provozovatel nejvyšší dosažitelnou úroveň přesnosti, dokud nebudou obnoveny podmínky pro použití úrovně přesnosti schválené v plánu pro monitorování.
Provozovatel přijme veškerá nezbytná opatření, aby pro účely monitorování a vykazování umožnil okamžitý návrat k úrovni přesnosti schválené příslušným orgánem v plánu pro monitorování.
2. Dočasnou změnu metodiky monitorování uvedenou v odstavci 1 oznámí příslušný provozovatel neprodleně příslušnému orgánu, přičemž uvede:
a) důvody pro odchylku od úrovně přesnosti;
b) podrobné údaje o dočasné metodice monitorování, které použije ke stanovení emisí, dokud nebudou obnoveny podmínky pro použití úrovně přesnosti v plánu pro monitorování;
c) opatření, která přijme k obnovení podmínek pro použití úrovně přesnosti v plánu pro monitorování schválené příslušným orgánem;
d) předpokládaný okamžik, kdy bude možné znovu použít úroveň přesnosti schválenou příslušným orgánem.
ODDÍL 2
Metodika založená na výpočtu
Pododdíl 1
Obecné informace
Článek 24
Výpočet emisí podle standardní metodiky
1. Podle standardní metodiky vypočítá provozovatel emise ze spalování ve zdrojovém toku vynásobením údajů o činnosti, což představuje množství spáleného paliva vyjádřené v terajoulech na základě výhřevnosti, odpovídajícím emisním faktorem vyjádřeným v tunách CO2 na terajoule (t CO2/TJ), který je v souladu s použitím výhřevnosti, a odpovídajícím oxidačním faktorem.
Příslušný orgán může povolit používání emisních faktorů pro paliva vyjádřených jako t CO2/t nebo t CO2/Nm3. V takovém případě stanoví provozovatel emise ze spalování vynásobením údajů o činnosti, což představuje množství spáleného paliva vyjádřené v tunách nebo normálních metrech krychlových, odpovídajícím emisním a oxidačním faktorem.
2. Provozovatel stanoví emise z procesů ve zdrojovém toku vynásobením údajů o činnosti, které představují spotřebu surovin, výkon nebo vyrobenou produkci vyjádřené v tunách nebo normálních metrech krychlových, odpovídajícím emisním faktorem vyjádřeným v t CO2/t nebo t CO2/Nm3 a odpovídajícím konverzním faktorem.
3. Pokud již emisní faktor úrovně přesnosti 1 nebo úrovně přesnosti 2 obsahuje efekt nedokončených chemických reakcí, bude oxidační nebo konverzní faktor nastaven na hodnotu 1.
Článek 25
Výpočet emisí podle metodiky hmotnostní bilance
1. Podle metodiky hmotnostní bilance vypočítá provozovatel množství CO2 odpovídající jednotlivým zdrojovým tokům obsaženým v hmotnostní bilanci vynásobením údajů o činnosti, které přestavují množství materiálu vstupujícího nebo vystupujícího přes hranice hmotnostní bilance, obsahem uhlíku v daném materiálu vynásobeného hodnotou 3,664 t CO2/t C podle oddílu 3 přílohy II.
2. Bez ohledu na článek 49 budou emise z celkového procesu pokrytého hmotnostní bilancí přestavovat celkové množství CO2 odpovídající všem zdrojovým tokům pokrytým hmotnostní bilancí. Množství oxidu uhelnatého (CO) emitovaného do ovzduší se v hmotnostní bilanci vypočítá jako emise molárního ekvivalentu množství CO2.
Článek 26
Použitelné úrovně přesnosti
1. Při určování příslušných úrovní přesnosti v souladu s čl. 21 odst. 1 použije každý provozovatel při stanovení údajů o činnosti a jednotlivých výpočtových faktorů následující úrovně přesnosti:
Provozovatel může ale pro zařízení kategorie C použít úroveň přesnosti o jeden stupeň nižší, než jsou úrovně přesnosti požadované v prvním pododstavci, a pro zařízení kategorie A a B až o dva stupně nižší, přičemž minimální úroveň přesnosti je 1, pokud ke spokojenosti příslušného orgánu prokáže, že úroveň přesnosti vyžadovaná podle prvního pododstavce není technicky proveditelná nebo je spojena s neúměrně vysokými náklady.
Příslušný orgán může na přechodné období až tři roky povolit provozovateli používat i nižší úrovně přesnosti než ty, které jsou uvedeny v druhém pododstavci, přičemž minimální úroveň přesnosti je 1, pokud jsou splněny obě následující podmínky:
- a) provozovatel prokáže ke spokojenosti příslušného orgánu, že úroveň přesnosti vyžadovaná podle druhého pododstavce není technicky proveditelná nebo je spojena s neúměrně vysokými náklady;
- b) provozovatel poskytne plán na zlepšení s uvedením, jakým způsobem a v jaké lhůtě bude dosaženo minimální úrovně přesnosti vyžadované podle druhého pododstavce.
a) minimálně úrovně přesnosti uvedené v příloze V, jedná-li se o zařízení kategorie A, nebo v případě, že je vyžadován výpočtový faktor pro zdrojový tok, který je standardním komerčním palivem;
b) nejvyšší úroveň přesnosti definovanou v příloze II v ostatních případech než v případě uvedeném pod písm. a).
2. Pro údaje o činnosti a jednotlivé výpočtové faktory méně významných toků použije provozovatel nejvyšší úroveň přesnosti, která je technicky proveditelná a není spojena s neúměrně vysokými náklady, přičemž minimální úroveň přesnosti je 1.
3. Pro minimální zdrojové toky může provozovatel určit údaje o činnosti a jednotlivé výpočtové faktory pomocí konzervativních odhadů, nikoli pomocí úrovní přesnosti, pokud definované úrovně přesnosti nelze dosáhnout bez dalšího úsilí.
4. Pro oxidační a konverzní faktor použije provozovatel minimálně nejnižší úrovně přesnosti uvedené v příloze II.
5. Pokud příslušný orgán povolil použití emisních faktorů vyjádřených jako t CO2/t nebo t CO2/Nm3 pro paliva a pro paliva použitá jako vstup do procesu nebo v hmotnostních bilancích v souladu s článkem 25, může být výhřevnost monitorována pomocí nižších úrovní přesnosti, než je nejvyšší úroveň definovaná v příloze II.
Pododdíl 2
Údaje o činnosti
Článek 27
Stanovení údajů o činnosti
1. Provozovatel stanoví údaje o činnosti zdrojového toku některým z následujících způsobů:
a) na základě průběžného měření u procesu, který je příčinou emisí;
b) na základě shromažďování údajů z měření samostatně vydaného množství s přihlédnutím k příslušné změně zásob.
2. Pro účely odst. 1 písm. b) se množství paliva nebo materiálu zpracované během vykazovaného období vypočítá jako množství paliva nebo materiálu zakoupené během vykazovaného období minus množství paliva či materiálu odstraněné ze zařízení plus množství paliva či materiálu na skladě na začátku vykazovaného období minus množství paliva či materiálu na skladě na konci vykazovaného období.
Pokud by stanovení množství na skladě nebylo technicky proveditelné nebo by bylo spojeno s nepřiměřeně vysokými náklady, může provozovatel provést odhad těchto množství na základě jedné z následujících možností:
Pokud není technicky možné stanovit údaje o činnosti za celý kalendářní rok nebo pokud by to bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady, může provozovatel zvolit další nejvhodnější den pro oddělení vykazovaného roku od roku následujícího a provést odpovídající sladění s požadovaným kalendářním rokem. Odchylky, které se vztahují na jeden nebo více zdrojových toků, musí být řádně zaznamenány, být základem hodnoty reprezentativní pro daný kalendářní rok a důsledně zváženy vzhledem k následujícímu roku.
a) údaje za předchozí roky a korelace s produkcí za vykazované období;
b) dokumentované postupy a příslušné údaje uvedené v auditovaných finančních výkazech za vykazované období.
Článek 28
Systémy měření pod vlastní kontrolou provozovatele
1. Pro stanovení údajů o činnosti podle článku 27 použije provozovatel u zařízení výsledky měření založené na systémech měření, které jsou pod jeho vlastní kontrolou, pokud jsou splněny všechny následující podmínky:
Pokud dojde k překročení prahových hodnot úrovně přesnosti schválených v souladu s článkem 12 nebo pokud se zjistí, že zařízení nesplňuje další požadavky, přijme provozovatel neprodleně nápravná opatření a informuje o tom příslušný orgán.
a) provozovatel je povinen provést posouzení nejistoty a zajistit, aby byla splněna prahová hodnota nejistoty pro příslušnou úroveň přesnosti;
b) provozovatel je povinen zajistit alespoň jednou do roka a po každé kalibraci měřicích přístrojů, aby byly výsledky kalibrace vynásobené faktorem konzervativních úprav založeným na vhodných časových řadách předchozích kalibrací těchto nebo podobných měřicích přístrojů pro zohlednění účinku nejistoty v provozu porovnány s příslušnými prahovými hodnotami nejistoty.
2. Posouzení nejistoty podle odst. 1 písm. a) zajistí provozovatel pro příslušný orgán, pokud jej informuje o novém plánu pro monitorování nebo je-li to důležité pro změnu schváleného plánu pro monitorování.
Toto posouzení zahrnuje charakteristickou nejistotu daného měřicího zařízení, nejistotu spojenou s kalibrací a jakoukoli dodatečnou nejistotu spojenou s tím, jak se měřicí přístroj používá v praxi. Součástí posouzení nejistoty je nejistota týkající se změn zásob, pokud skladovací zařízení pojmou alespoň 5 % z použitého ročního množství daného paliva nebo materiálu. Při provádění posouzení vezme provozovatel v úvahu skutečnost, že se stanovené hodnoty použité k určení prahových hodnot nejistoty v příloze II týkají nejistoty za celé vykazované období.
Pokud jsou měřicí přístroje nainstalovány v prostředí, které odpovídá jejich specifikacím použití, může provozovatel zjednodušit posouzení nejistoty za předpokladu, že počet maximálních dovolených chyb stanovený pro měřicí přístroj v provozu, nebo je-li tento počet nižší, nejistotu získanou na základě kalibrace vynásobená faktorem konzervativních úprav pro zohlednění účinku nejistoty v provozu, lze považovat za nejistotu po celé vykazované období, jak to vyžadují definice úrovní přesnosti v příloze II.
3. Bez ohledu na odstavec 2 může příslušný orgán povolit provozovateli použít u zařízení výsledky měření založené na systémech měření, které jsou pod jeho vlastní kontrolou, pokud prokáže, že použité měřicí přístroje podléhají příslušné vnitrostátní právní metrologické kontrole.
Za tímto účelem může být maximální dovolená chyba v provozu, kterou připouští příslušné vnitrostátní právní předpisy ohledně právní metrologické kontroly pro příslušný úkol měření, použita jako hodnota nejistoty, aniž by bylo nutné uvádět další důkazy.
Článek 29
Systémy měření mimo vlastní kontrolu provozovatele
1. Pokud na základě zjednodušeného posouzení nejistoty umožňuje použití systémů měření mimo jeho vlastní kontrolu provozovateli splnit nejméně stejně vysokou úroveň přesnosti jako při použití systémů podléhajících jeho kontrole podle článku 28, a pokud poskytuje spolehlivější výsledky a je méně náchylné k riziku kontroly, stanoví provozovatel údaje o činnosti ze systémů měření mimo vlastní kontrolu.
Provozovatel se může za tímto účelem vrátit k jednomu z následujících zdrojů údajů:
a) množství uvedené na fakturách vydaných obchodním partnerem za předpokladu, že se mezi dvěma nezávislými obchodními partnery uskuteční obchodní transakce;
b) přímý odečet údajů ze systémů měření.
2. Provozovatel zajistí dodržování použitelné úrovně přesnosti podle článku 26.
Za tímto účelem může být maximální dovolená chyba v provozu, kterou připouští příslušné právní předpisy ohledně vnitrostátní právní metrologické kontroly pro příslušnou obchodní transakci, použita jako nejistota, aniž by bylo nutné uvádět další důkazy.
Pokud jsou příslušné požadavky podle vnitrostátní právní metrologické kontroly méně přísné než příslušná úroveň přesnosti podle článku 26, zajistí provozovatel důkaz ohledně použitelné nejistoty od obchodního partnera, který odpovídá za měřicí systém.
Pododdíl 3
Výpočtové faktory
Článek 30
Stanovení výpočtových faktorů
1. Provozovatel stanoví výpočtové faktory buď jako standardní hodnoty, nebo jako hodnoty založené na analýze, a to v závislosti na příslušné úrovni přesnosti.
2. Provozovatel stanovuje a vykazuje výpočtové faktory v souladu se stavem použitým pro příslušné údaje o činnosti, které se týkají stavu paliva či materiálu, v němž bylo palivo či materiál zakoupeno nebo použito v procesu vytvářejícím emise před tím, než je vysušeno nebo jinak zpracováno pro laboratorní analýzu.
Pokud je tento přístup spojen s neúměrně vysokými náklady nebo pokud lze dosáhnout vyšší přesnosti, může provozovatel údaje o činnosti a výpočtové faktory důsledně vykazovat s uvedením stavu, v němž jsou prováděny laboratorní analýzy.
Článek 31
Standardní hodnoty pro výpočtové faktory
1. Pokud provozovatel stanoví výpočtové faktory jako standardní hodnoty, použije v souladu s požadavkem příslušné úrovně přesnosti podle příloh II a VI některou z následujících hodnot:
a) standardní a stechiometrické faktory uvedené v příloze VI;
b) standardní faktory používané členským státem pro podání národní inventury sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu;
c) hodnoty uváděné v literatuře schválené příslušným orgánem, včetně standardních faktorů publikovaných tímto orgánem, které jsou kompatibilní s faktory uvedenými pod písm. b), které jsou však reprezentativní pro více rozčleněné zdroje toků paliva;
d) hodnoty uvedené a zaručené dodavatelem materiálu, pokud může provozovatel prokázat ke spokojenosti příslušného orgánu, že obsah uhlíku vykazuje 95 % interval spolehlivosti s odchylkou ne více než 1 %;
e) hodnoty založené na dříve provedených analýzách, pokud může provozovatel prokázat ke spokojenosti příslušného orgánu, že jsou tyto hodnoty reprezentativní pro budoucí šarže stejného materiálu.
2. Provozovatel uvede všechny použité standardní hodnoty v plánu pro monitorování.
Pokud každý rok dochází ke změně standardních hodnot, uvede provozovatel rovněž v plánu pro monitorování příslušný oficiální zdroj této hodnoty.
3. Změnu standardních hodnot výpočtového faktoru uvedených v plánu pro monitorování podle čl. 15 odst. 2 může příslušný orgán schválit pouze v případě, že provozovatel poskytne důkaz, že nová standardní hodnota vede k přesnějšímu stanovení emisí.
4. Příslušný orgán může na žádost provozovatele povolit stanovení výhřevnosti a emisních faktorů paliv pomocí stejných úrovní přesnosti, které jsou vyžadovány pro standardní komerční paliva za předpokladu, že provozovatel předloží nejméně jednou za tři roky důkaz o tom, že během posledních tří let bylo splněno rozmezí 1 % pro určenou výhřevnost.
Článek 32
Výpočtové faktory založené na analýzách
1. Provozovatel zajistí, aby byly všechny analýzy, odběr vzorků, kalibrace a ověření pro stanovení výpočtových faktorů prováděny pomocí metod založených na příslušných normách EN.
Pokud nejsou tyto normy k dispozici, budou dané metody založeny na příslušných normách ISO nebo vnitrostátních normách. Pokud neexistují žádné příslušné zveřejněné normy, použijí se vhodné návrhy norem, pokyny týkající se nejlepších postupů v odvětví nebo jiné vědecky dokázané metodiky, které omezují odchylku odběru vzorků a měření.
2. Pokud jsou pro stanovení emisí použity kontinuální plynové chromatografy nebo extraktivní nebo neextraktivních analyzátory plynu, získá provozovatel pro použití tohoto zařízení souhlas příslušného orgánu. Zařízení se použije pouze s ohledem na údaje o složení plynných paliv a materiálů. Jako minimální opatření k zabezpečení kvality provozovatel zajistí, aby bylo provedeno počáteční a každoročně opakované ověřování přístroje.
3. Výsledek všech analýz se použije pouze pro dodací lhůtu nebo šarži paliva či materiálu, u nichž byl proveden odběr vzorků považovaných za reprezentativní.
Pro stanovení určitého parametru použije provozovatel výsledky všech analýz provedených s ohledem na tento parametr.
Článek 33
Plán odběru vzorků
1. Mají-li být faktory výpočtu stanoveny na základě analýz, předloží provozovatel příslušnému orgánu ke schválení plán odběru vzorků pro každé palivo a každý materiál v podobě písemného postupu, který obsahuje informace o metodikách pro přípravu vzorků, včetně údajů o vymezení odpovědností, místech, četnosti a množství a metodikách pro uložení a přepravu vzorků.
Provozovatel zajistí, aby odvozené vzorky byly reprezentativní pro příslušnou šarži nebo dodací lhůtu a nebyly zatíženy systematickou chybou. Příslušné prvky plánu odběru vzorků musí být schváleny laboratoří, která provádí analýzu příslušného paliva či materiálu, a důkaz o tomto schválení musí být uveden v plánu. Provozovatel tento plán rovněž zpřístupní pro účely ověření v souladu s nařízením (EU) č. 600/2012.
2. Na základě souhlasu laboratoře provádějící analýzu příslušného paliva či materiálu a schválení příslušným orgánem přizpůsobí provozovatel prvky plánu odběru vzorků, pokud analytické výsledky udávají, že se různorodost paliva či materiálu značně liší od údajů o různorodosti, na nichž byl založen původní plán odběru vzorků pro dané konkrétní palivo či daný materiál.
Článek 34
Využívání laboratoří
1. Provozovatel zajistí, aby byly laboratoře využívané k provádění analýz pro stanovení faktorů výpočtu akreditovány podle normy EN ISO/IEC 17025 pro příslušné analytické metody.
2. Laboratoře, které nejsou akreditovány podle normy EN ISO/IEC 17025, mohou být využity ke stanovení výpočtových faktorů pouze v případě, že provozovatel může prokázat ke spokojenosti příslušného orgánu, že přístup do laboratoří podle odstavce 1 není technicky proveditelný nebo by byl spojen s neúměrně vysokými náklady a že neakreditovaná laboratoř splňuje požadavky, které jsou rovnocenné požadavkům uvedeným v normě EN ISO/IEC 17025.
3. Příslušný orgán stanoví, že laboratoř splňuje požadavky, které jsou rovnocenné požadavkům uvedeným v normě EN ISO/IEC 17025 ve smyslu odstavce 2, pokud provozovatel v přiměřeném rozsahu a v podobě obdobné úrovně podrobnosti, jakou vyžadují postupy podle čl. 12 odst. 2, předloží důkaz v souladu s druhým a třetím pododstavcem tohoto odstavce.
S ohledem na řízení kvality předloží provozovatel osvědčení o akreditaci laboratoře podle normy EN ISO/IEC 9001 nebo jiných certifikovaných systémů řízení kvality v rozsahu, který se vztahuje na danou laboratoř. Pokud tyto certifikované systémy řízení kvality neexistují, předloží provozovatel jiný příslušný důkaz o způsobilosti laboratoře spolehlivě řídit své zaměstnance, postupy, dokumenty a úkoly.
S ohledem na technickou způsobilost provozovatel doloží, že laboratoř je technicky způsobilá a schopná produkovat technicky platné výsledky pomocí příslušných analytických postupů. Tento důkaz se týká alespoň těchto prvků:
a) řízení způsobilosti zaměstnanců pro konkrétně přidělené úkoly;
b) vhodnost umístění a podmínky životního prostředí;
c) výběr analytických metod a příslušných norem;
d) případně řízení odběru vzorků a jejich příprava, včetně kontroly jejich celistvosti;
e) případně vývoj a ověření nových analytických metod nebo použití metod, na které se nevztahují mezinárodní nebo vnitrostátní normy;
f) odhad nejistoty;
g) správa zařízení, včetně postupů kalibrace, nastavení, údržby a oprav a vedení záznamů o daném zařízení;
h) řízení a kontrola dat, dokumentů a softwaru;
i) správa položek kalibrace a referenčních materiálů;
j) zabezpečení kvality pro výsledky kalibrace a testů, včetně pravidelné účasti v programech zkoušení odborné způsobilosti, používání analytických metod na certifikovaných referenčních materiálech nebo vzájemného porovnávání výsledků s akreditovanou laboratoří;
k) řízení externě zajišťovaných procesů;
l) správa přidělení, reklamací zákazníků a zajištění včasných nápravných opatření.
Článek 35
Četnost analýz
1. Provozovatel použije minimální četnost analýz pro příslušná paliva a příslušné materiály uvedené v příloze VII. Příloha VII se bude pravidelně přezkoumávat s tím, že první přezkum se provede nejpozději do dvou let po vstupu tohoto nařízení v platnost.
2. Příslušný orgán může provozovateli povolit použití jiných četností než těch, které jsou uvedeny v odstavci 1, pokud není dostupná minimální četnost nebo pokud provozovatel prokáže některou z následujících skutečností:
a) na základě historických údajů, včetně analytických hodnot pro příslušná paliva nebo příslušné materiály ve vykazovaném období, které bezprostředně předchází aktuálnímu vykazovanému období, libovolná odchylka v analytických hodnotách pro příslušné palivo či příslušný materiál nepřesáhne 1/3 hodnoty nejistoty, kterou je provozovatel povinen dodržovat s ohledem na stanovení údajů o činnosti pro příslušné palivo či příslušný materiál;
b) použití požadované četnosti by bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady.
Pododdíl 4
Specifické výpočtové faktory
Článek 36
Emisní faktory pro CO2
1. Provozovatel stanoví emisní faktory stanovené pro danou činnost pro emise CO2.
2. Emisní faktory paliv i v případě, že jsou použity jako vstup do procesu, jsou vyjádřeny jako t CO2/TJ.
Příslušný orgán může provozovateli povolit použití emisního faktoru paliva vyjádřeného jako t CO2/t nebo t CO2/Nm3 pro emise ze spalování, pokud lze dosáhnout alespoň stejné přesnosti vypočítaných emisí pomocí tohoto emisního faktoru nebo pokud je použití emisního faktoru vyjádřeného jako t CO2/TJ spojeno s neúměrně vysokými náklady.
3. Pro převedení obsahu uhlíku na příslušnou hodnotu emisního faktoru souvisejícího s CO2 a naopak použije provozovatel faktor 3,664 t CO2/t C.
Článek 37
Oxidační a konverzní faktory
1. Pro stanovení oxidačního či konverzního faktoru použije provozovatel jako minimum úroveň přesnosti 1. Pokud emisní faktor zahrnuje efekt nedokončené oxidace či konverze, použije operátor pro oxidační či konverzní faktor hodnotu 1.
Příslušný orgán však může požadovat, aby provozovatelé vždy používali úroveň přesnosti 1.
2. Pokud jsou v zařízení použita různá paliva a pro konkrétní oxidační faktor se má použít úroveň přesnosti 3, může si provozovatel vyžádat od příslušného orgánu schválení pro některou nebo obě následující podmínky:
Je-li použita biomasa nebo směsná paliva, předloží provozovatel důkaz, že použití písmene a) nebo b) prvního odstavce nevede k příliš nízkému odhadu emisí.
a) stanovení jednoho souhrnného oxidačního faktoru pro celý proces spalování a použít jej na všechna paliva;
b) přiřazení neúplné oxidace jednomu významnému zdrojovému toku a použití hodnoty 1 pro oxidační faktor jiných zdrojových toků.
Pododdíl 5
Zpracování biomasy
Článek 38
Zdrojové toky biomasy
1. Provozovatel může stanovit údaje o činnosti týkající se zdrojových toků biomasy bez nutnosti použití úrovní přesnosti a předložení analytických údajů ohledně obsahu biomasy, pokud se tento zdrojový tok skládá výhradně z biomasy a provozovatel může zajistit, aby nedošlo k jeho znečištění jinými materiály nebo palivy.
2. Emisní faktor u biomasy je nula.
Emisní faktor směsného paliva či materiálu se vypočítá a vykazuje jako předběžný emisní faktor stanovený v souladu s článkem 30 vynásobený fosilní částí paliva či materiálu.
3. Rašelina, lignit ani fosilní části směsných paliv či materiálů se za biomasu nepovažují.
4. Je-li podíl biomasy směsných paliv či materiálů roven nebo vyšší než 97 % nebo pokud je z důvodů množství emisí spojených s fosilní částí paliva či materiálu považován za minimální zdrojový tok, může příslušný orgán provozovateli povolit použití metodik bez stanovených úrovní přesnosti, včetně metody energetické bilance, pro stanovení údajů o činnosti a příslušných výpočtových faktorů, pokud se příslušná hodnota nepoužívá k odečtení obsahu uhlíku v biomase od emisí CO2 stanovených na základě kontinuálního měření emisí.
Článek 39
Stanovení podílu biomasy a fosilní části
1. Pokud je podíl biomasy určitého paliva či materiálu stanoven pomocí analýz na základě požadované úrovně přesnosti a dostupnosti odpovídajících standardních hodnot podle čl. 31 odst. 1, stanoví provozovatel tento podíl biomasy na základě příslušné normy a analytických metod v ní obsažených a použije tuto normu, pouze pokud je schválena příslušným orgánem.
2. Pokud není stanovení podílu biomasy směsného paliva nebo materiálu na základě analýzy v souladu s odstavcem 1 technicky proveditelné nebo pokud by bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady, založí provozovatel svůj výpočet na standardních emisních faktorech a hodnotách podílu biomasy pro směsná paliva a materiály a metodách odhadu zveřejněných Komisí.
Pokud tyto standardní faktory a hodnoty neexistují, předpokládá provozovatel 0 % podíl biomasy nebo předloží metodu odhadu pro stanovení podílu biomasy příslušnému orgánu ke schválení. U paliv nebo materiálů pocházejících z výrobního procesu s definovanými a porovnatelnými vstupními toky může provozovatel tento odhad založit na hmotnostní bilanci fosilního uhlíku a uhlíku pocházejícího z biomasy vstupujícího do procesu a vystupujícího z procesu.
3. Odchylně od odstavců 1 a 2 a článku 30 v případě, že byla vystavena záruka původu v souladu s čl. 2 písm. j) a článkem 15 směrnice 2009/28/ES pro bioplyn zavedený a následně odvedený z plynárenské soustavy, nepoužije provozovatel ke stanovení podílu biomasy analýzy.
ODDÍL 3
Metodika založená na měření
Článek 40
Použití metodiky monitorování založené na měření
Článek 41
Požadavky na úrovně přesnosti
1. Pro každý zdroj emisí, který emituje více než 5000 tun CO2(e) ročně nebo který se podílí více než 10 % na celkových ročních emisích zařízení podle toho, která hodnota je vyšší s ohledem na absolutní emise, použije provozovatel nejvyšší úroveň přesnosti uvedenou v oddíle 1 přílohy VIII. Pro všechny ostatní zdroje emisí použije provozovatel alespoň druhou nejvyšší úroveň přesnosti.
2. Pro příslušný zdroj emisí lze použít nejbližší nižší úroveň přesnosti pouze v případě, že provozovatel příslušnému orgánu uspokojivým způsobem prokáže, že použití úrovně přesnosti podle odstavce 1 není technicky proveditelné nebo je spojeno s neúměrně vysokými náklady a že použití metodiky založené na výpočtu, která používá úrovně přesnosti vyžadované článkem 26, není technicky proveditelné nebo je spojeno s neúměrně vysokými náklady, přičemž minimální úroveň přesnosti je 1.
Článek 42
Normy měření a laboratoře
1. Všechna měření jsou prováděna za použití metod založených na normách EN 14181 Stacionární zdroje emisí – Prokazování jakosti automatizovaných měřicích systémů, EN 15259 Kvalita ovzduší – Měření emisí ze stacionárních zdrojů – Požadavky na měřicí úseky, stanoviště, cíl měření, plán měření a protokol o měření, a dalších příslušných normách EN.
Pokud nejsou tyto normy k dispozici, budou dané metody založeny na příslušných normách ISO, normách zveřejněných Komisí nebo na vnitrostátních normách. Pokud neexistují žádné příslušné zveřejněné normy, použijí se vhodné návrhy norem, pokyny týkající se nejlepších postupů v odvětví nebo jiné vědecky doložené metodiky, které omezují odchylku odběru vzorků a měření.
Provozovatel zváží všechny příslušné aspekty systému kontinuálního měření, včetně umístění zařízení, kalibrace, měření, zabezpečení kvality a kontroly kvality.
2. Provozovatel zajistí, aby byly laboratoře používané k provádění měření, kalibrací a příslušných hodnocení pro systémy kontinuálního měření emisí (CEMS) akreditovány podle normy EN ISO/IEC 17025 pro příslušné analytické metody nebo činnosti kalibrace.
Pokud laboratoř tuto akreditaci nemá, je provozovatel povinen zajistit, aby byly splněny rovnocenné požadavky v souladu s čl. 34 odst. 2 a 3.
Článek 43
Stanovení emisí
1. Provozovatel stanoví roční emise ze zdroje emisí za vykazované období na základě součtu všech hodinových hodnot naměřených koncentrací skleníkových plynů za vykazované období vynásobených hodinovými hodnotami toku spalin, přičemž tyto hodinové hodnoty představují průměr všech výsledků jednotlivých měření za příslušnou provozní hodinu.
V případě emisí CO2 stanoví provozovatel roční emise na základě rovnice 1 uvedené v příloze VIII. Oxid uhelnatý (CO) emitovaný do ovzduší je považován za molární ekvivalent množství CO2.
V případě oxidu dusného (N2O) stanoví provozovatel roční emise na základě rovnice 1 uvedené v pododdíle B.1 oddílu 16 přílohy IV.
2. Pokud je v jednom zařízení několik zdrojů emisí, které nelze měřit jako jeden zdroj, měří se emise z těchto zdrojů odděleně a připočtením výsledků tohoto měření se získá celkové množství emisí konkrétního plynu za vykazované období.
3. Provozovatel stanoví koncentraci skleníkových plynů ve spalinách kontinuálním měřením v reprezentativním bodě pomocí některého z následujících způsobů:
a) přímé měření;
b) v případě vysoké koncentrace ve spalinách výpočtem koncentrace pomocí nepřímého měření koncentrace s použitím rovnice 3 uvedené v příloze VIII a s přihlédnutím k naměřeným hodnotám koncentrace všech ostatních složek toku plynu, jak jsou stanoveny v plánu pro monitorování provozovatele.
4. V případě potřeby stanoví provozovatel zvlášť veškeré množství CO2 pocházející z biomasy pomocí metodik monitorování založených na výpočtu a odečte je od celkově naměřených emisí CO2.
5. Provozovatel stanoví tok spalin pro výpočet v souladu s odstavcem 1 na základě některé z následujících metod:
a) výpočet na základě vhodné hmotnostní bilance s přihlédnutím ke všem podstatným parametrům na vstupní straně, která zahrnuje alespoň množství vstupního materiálu, tok vstupního vzduchu a účinnost procesu pro emise CO2, a na výstupní straně, která zahrnuje alespoň výstup produktu a koncentrace O2, SO2 a NOx;
b) stanovení na základě kontinuálního měření toku v reprezentativním bodě.
Článek 44
Shromažďování údajů
1. Provozovatel vypočítá hodinový průměr pro jednotlivé parametry související se stanovením emisí pomocí metodiky založené na měření, včetně koncentrace a toku spalin, s využitím všech bodů měření dostupných pro danou hodinu.
Pokud může provozovatel generovat údaje pro kratší referenční období bez dalších nákladů, použije tato období pro stanovení ročních emisí podle čl. 43 odst. 1.
2. Je-li zařízení pro kontinuální měření určitého parametru mimo kontrolu, mimo rozsah nebo mimo provoz po určitou část hodiny nebo kratší referenční období podle odstavce 1, vypočítá provozovatel související hodinový průměr poměrným dílem ke zbývajícím bodům měření pro danou hodinu nebo kratší referenční období, je-li k dispozici alespoň 80 % maximálního počtu bodů měření určitého parametru. V případě, že je k dispozici méně než 80 % maximálního počtu bodů měření určitého parametru, použije se čl. 45 odst. 2 až 4.
Článek 45
Chybějící údaje
1. Je-li měřicí zařízení v rámci systému kontinuálního monitorování emisí mimo provoz více než pět po sobě následujících dní v kalendářním roce, je provozovatel povinen neprodleně informovat příslušný orgán a navrhnout odpovídající opatření pro zvýšení kvality daného systému kontinuálního monitorování emisí.
2. Pokud nelze platnou hodinu údajů nebo kratší referenční období v souladu s čl. 44 odst. 1 stanovit pro jeden nebo více parametrů metodiky založené na měření v důsledku nefunkčnosti zařízení nebo proto, že zařízení je mimo rozsah či mimo provoz, stanoví provozovatel náhradní hodnoty pro každou chybějící hodinu údajů.
3. Pokud nelze platnou hodinu údajů nebo kratší referenční období stanovit pro určitý parametr přímo naměřený v podobě koncentrace, vypočítá provozovatel náhradní hodnotu pomocí rovnice 4 uvedené v příloze VIII jako součet průměrné koncentrace a dvojnásobku její směrodatné odchylky.
Pokud nelze vykazované období použít pro stanovení těchto náhradních hodnot z důvodu podstatných technických změn na zařízení, dohodne se provozovatel s příslušným orgánem na reprezentativním časovém rámci pro stanovení průměrné a směrodatné odchylky, pokud možno v délce jednoho roku.
4. V případě, že platnou hodinu údajů nelze stanovit pro jiný parametr, než je koncentrace, získá provozovatel náhradní hodnoty tohoto parametru pomocí vhodného modelu založeného na hmotnostní bilanci nebo přístupu založeného na energetické bilanci procesu. Provozovatel ověří výsledky pomocí zbývajících naměřených parametrů metodiky založené na měření a údajů získaných při běžných pracovních podmínkách, přičemž vezme v úvahu stejnou dobu trvání jako při nedostatku údajů.
Článek 46
Potvrzovací výpočet emisí
ODDÍL 4
Zvláštní ustanovení
Článek 47
Zařízení s nízkými emisemi
1. Příslušný orgán může umožnit provozovateli, aby předložil zjednodušený plán pro monitorování v souladu s článkem 13, pokud provozuje zařízení s nízkými emisemi.
První pododstavec se nevztahuje na zařízení provádějící činnosti, které zahrnují N2O podle přílohy I směrnice 2003/87/ES.
2. Pro účely prvního pododstavce odstavce 1 je zařízení považováno za zařízení s nízkými emisemi, pokud je splněna alespoň jedna z následujících podmínek:
a) průměrné roční emise tohoto zařízení uvedené v ověřených výkazech emisí během obchodovacího období, které bezprostředně předchází aktuálnímu obchodovacímu období, s výjimkou CO2 pocházejícího z biomasy a před odečtením přemístěného CO2, bylo méně než 25000 tun CO2(e) za rok;
b) průměrné roční emise uvedené pod písmenem a) nejsou k dispozici nebo je již nelze použít z důvodu změn hranic zařízení nebo změn provozních podmínek zařízení, ale roční emise tohoto zařízení pro dalších pět let s výjimkou CO2 pocházejícího z biomasy a před odečtením přemístěného CO2 budou na základě metody konzervativního odhadu nižší než 25000 tun CO2(e) za rok.
3. Provozovatel zařízení s nízkými emisemi nemusí předkládat podklady uvedené ve třetím pododstavci čl. 12 odst. 1 a je osvobozen od povinnosti vykazovat zlepšení uvedené v čl. 69 odst. 4.
4. Odchylně od článku 27 může provozovatel zařízení s nízkými emisemi stanovit množství paliva či materiálu pomocí dostupných a zdokumentovaných záznamů o nákupech a odhadovaných změn zásob. Provozovatel je dále osvobozen od povinnosti poskytnout příslušnému orgánu posouzení nejistoty podle čl. 28 odst. 2.
5. Provozovatel zařízení s nízkými emisemi je osvobozen od povinnosti podle čl. 28 odst. 2 stanovit na začátku a konci vykazovaného období údaje o zásobách, pokud skladovací zařízení pojmou alespoň 5 % roční spotřeby paliva či materiálu během vykazovaného období tak, aby byla do posouzení nejistoty zahrnuta související nejistota.
6. Odchylně od čl. 26 odst. 1 může provozovatel zařízení s nízkými emisemi použít pro účely stanovení údajů o činnosti a výpočtových faktorů pro všechny zdrojové toky jako minimum úroveň přesnosti 1, pokud nelze dosáhnout vyšší přesnosti bez dalšího úsilí, aniž by bylo nutné prokázat, že použití vyšších úrovní přesnosti není technicky proveditelné nebo by bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady.
7. Za účelem stanovení výpočtových faktorů na základě analýz podle článku 32 může provozovatel zařízení s nízkými emisemi použít libovolnou laboratoř, která je technicky způsobilá a může generovat technicky platné výsledky pomocí příslušných analytických postupů, a poskytne důkaz ohledně opatření pro zabezpečení kvality podle čl. 34 odst. 3.
8. Pokud zařízení s nízkými emisemi, které podléhá zjednodušenému monitorování, přesáhne v libovolném kalendářním roce prahovou hodnotu uvedenou v odstavci 2, oznámí jeho provozovatel tuto skutečnost neprodleně příslušnému orgánu.
Provozovatel neprodleně předloží příslušnému orgánu ke schválení podstatné změny plánu pro monitorování ve smyslu čl. 15 odst. 3 písm. b).
Příslušný orgán však povolí provozovateli nadále provádět zjednodušené monitorování za předpokladu, že provozovatel uspokojivě prokáže příslušnému orgánu, že prahové hodnoty uvedené v odstavci 2 nebyly během posledních pěti vykazovaných období dosud překročeny a že nebudou od následujícího vykazovaného období znovu překročeny.
Článek 48
Vlastní CO2
1. Vlastní CO2, který je přemístěn do zařízení zejména jako součást zemního či odpadního plynu, včetně vysokopecního plynu nebo koksárenského plynu, se zahrne do emisního faktoru pro takové palivo.
2. Pokud vlastní CO2 pochází z činností, na které se vztahuje příloha I směrnice 2003/87/ES nebo které jsou uvedeny v článku 24 této směrnice, a je následně přemístěn ze zařízení jako součást paliva do jiného zařízení a použit pro jinou činnost, na kterou se tato směrnice vztahuje, není považován za emise zařízení, z něhož pochází.
Pokud je však vlastní CO2 emitován nebo přemístěn z tohoto zařízení do subjektů, na které se nevztahuje směrnice 2003/87/ES, je považován za emise ze zařízení, z něhož pochází.
3. Provozovatelé mohou u převáděcího i přijímacího zařízení stanovit množství vlastního CO2 přemístěného ze zařízení. V tomto případě musí být množství přemístěného a přijatého vlastního CO2 totožná.
Pokud nejsou množství přemístěného a přijatého vlastního CO2 totožná a odchylku hodnot lze vysvětlit nejistotou měřicích systémů, použije se ve výkazech emisí převáděcích a přijímacích zařízení aritmetický průměr obou naměřených hodnot. V takovém případě bude ve výkazu emisí uvedeno vyrovnání této hodnoty.
Pokud odchylku hodnot nelze vysvětlit rozsahem schválené nejistoty měřicích systémů, uvedou provozovatelé převáděcích a přijímacích zařízení hodnoty v soulad tím, že použijí konzervativní úpravy schválené příslušným orgánem.
Článek 49
Přemístěný CO2
1. Provozovatel odečte od emisí zařízení veškeré množství CO2, který pochází z fosilního uhlíku, z činností, na něž se vztahuje příloha I směrnice 2003/87/ES, a který není emitován ze zařízení, ale:
a) je přemístěn ze zařízení do některé z následujících možností:
- i) zařízení pro zachycování za účelem přepravy a dlouhodobého geologického uložení v úložišti povoleném podle směrnice 2009/31/ES;
- ii) přepravní sítě za účelem dlouhodobého geologického uložení v úložišti povoleném podle směrnice 2009/31/ES;
- iii) úložiště povoleného podle směrnice 2009/31/ES za účelem dlouhodobého geologického uložení;
b) je přemístěn ze zařízení a použit k výrobě vysráženého uhličitanu vápenatého, v němž je použitý CO2 chemicky vázán.
2. Provozovatel převádějícího zařízení uvede ve svém ročním výkazu emisí identifikační kód přijímajícího zařízení uznávaný v souladu s akty přijatými podle čl. 19 odst. 3 směrnice 2003/87/ES, pokud se uvedená směrnice na přijímající zařízení vztahuje. Ve všech ostatních případech provozovatel převádějícího zařízení uvede jméno, adresu a kontaktní údaje kontaktní osoby v přijímajícím zařízení.
Pokud jde o identifikační kód převádějícího zařízení, vztahuje se první pododstavec i na přijímající zařízení.
3. Pro stanovení množství CO2 přemístěného z jednoho zařízení do druhého použije provozovatel metodiku založenou na měření včetně dodržení souladu s články 43, 44 a 45. Zdroj emisí odpovídá bodu měření a tyto emise jsou vyjádřeny jako množství přemístěného CO2.
Pro účely odst. 1 písm. b) použije provozovatel metodiku založenou na výpočtu.
4. Pro stanovení množství CO2 přemístěného z jednoho zařízení do druhého použije provozovatel nejvyšší úroveň přesnosti podle vymezení v části 1 přílohy VIII.
Provozovatel však může použít nejbližší nižší úroveň přesnosti, pokud prokáže, že použití nejvyšší úrovně přesnosti podle části 1 přílohy VIII není technicky proveditelné nebo je spojeno s neúměrně vysokými náklady.
Pro stanovení množství CO2 chemicky vázaného ve vysráženém uhličitanu vápenatém použije provozovatel zdroje údajů, jež představují nejvyšší dosažitelnou přesnost.
5. Provozovatelé mohou stanovit množství CO2 přemístěného ze zařízení u převádějícího i přijímajícího zařízení. V takovém případě se použije čl. 48 odst. 3.
KAPITOLA IV
MONITOROVÁNÍ EMISÍ A ÚDAJŮ O TUNOKILOMETRECH Z ČINNOSTÍ V OBLASTI LETECTVÍ
Článek 50
Obecná ustanovení
1. Každý provozovatel letadel monitoruje a vykazuje emise z činností v oblasti letectví pro všechny lety uvedené v příloze I směrnice 2003/87/ES, které tento provozovatel letadel provádí během vykazovaného období a za které odpovídá.
Za tímto účelem přiřadí provozovatel letadel všechny lety do kalendářního roku podle doby odletu měřené v koordinovaném světovém čase (UTC).
2. Provozovatel letadel, který chce zažádat o bezplatné přidělení povolenek podle článků 3e nebo 3f směrnice 2003/87/ES, je také povinen monitorovat údaje o tunokilometrech pro stejné lety během příslušných sledovaných let.
3. K identifikaci jednoznačného provozovatele letadel podle čl. 3 písm. o) směrnice 2003/87/ES odpovědného za daný let se použije volací znak používaný pro účely řízení letového provozu. Volací znak odpovídá:
a) kódu ICAO v kolonce 7 letového plánu;
b) registračním značkám letadla, pokud není kód ICAO provozovatele letadel k dispozici.
4. Není-li totožnost provozovatele letadel známa, považuje příslušný orgán za provozovatele letadla jeho vlastníka, ledaže prokáže totožnost odpovědného provozovatele letadla.
Článek 51
Předkládání plánů pro monitorování
1. Nejpozději čtyři měsíce před tím, než provozovatel letadel zahájí činnosti v oblasti letectví, na které se vztahuje příloha I směrnice 2003/87/ES, předloží příslušnému orgánu plán pro monitorování a vykazování emisí v souladu s článkem 12.
Odchylně od prvního pododstavce provozovatel letadel, který poprvé provádí leteckou činnost, na kterou se vztahuje příloha I směrnice 2003/87/ES, která nemohla být předvídána čtyři měsíce před zahájením činnosti, předá plán pro monitorování příslušnému orgánu bez zbytečného odkladu, nejpozději však šest týdnů po provedení uvedené činnosti. Provozovatel letadel poskytne příslušnému orgánu odpovídající odůvodnění, proč nemohl být plán pro monitorování předán čtyři měsíce před zahájením činnosti.
Pokud není dopředu znám členský stát správy uvedený v článku 18a směrnice 2003/87/ES, předloží provozovatel letadel neprodleně plán pro monitorování, jakmile jsou k dispozici informace ohledně příslušného orgánu členského státu správy.
2. Pokud chce provozovatel letadel zažádat o bezplatné přidělení povolenek podle článků 3e nebo 3f směrnice 2003/87/ES, je povinen také předložit plán pro monitorování a vykazování údajů o tunokilometrech. Tento plán pro monitorování musí být předložen nejpozději čtyři měsíce před začátkem:
a) sledovaného roku uvedeného v čl. 3e odst. 1 směrnice 2003/87/ES pro oblasti použití podle tohoto článku;
b) druhého kalendářního roku období uvedeného v čl. 3c odst. 2 směrnice 2003/87/ES pro oblasti použití podle článku 3f této směrnice.
Článek 52
Metodika monitorování pro emise z činností v oblasti letectví
1. Každý provozovatel letadel stanoví roční emise CO2 z činností v oblasti letectví vynásobením roční spotřeby paliva vyjádřené v tunách odpovídajícím emisním faktorem.
2. Každý provozovatel letadel stanoví spotřebu paliva pro jednotlivé lety a jednotlivá paliva, včetně paliva spotřebovaného pomocným palubním zdrojem. Za tímto účelem použije provozovatel letadel některou z metod uvedených v oddíle 1 přílohy III. Provozovatel letadel zvolí metodu, která zajišťuje nejúplnější a nejvčasnější údaje ve spojení s nejnižší nejistotou, aniž by vznikaly neúměrně vysoké náklady.
3. Každý provozovatel letadel stanoví množství doplněného paliva podle oddílu 1 přílohy III na základě jednoho z následujících způsobů:
a) měřením dodavatelem paliva, jak je pro každý let zdokumentováno v dodacích listech paliva nebo na fakturách;
b) údajů z palubních diagnostických systémů letadla zaznamenaných v dokumentaci o hmotnosti a vyvážení, v technickém deníku letadla, nebo tyto údaje mohou být provozovateli letadel předávány elektronicky z letadla.
4. Provozovatel letadel stanoví množství paliva obsažené v nádrži pomocí údajů z palubních diagnostických systémů letadla a zaznamenané v dokumentaci o hmotnosti a vyvážení v technickém deníku letadla nebo je přenese z letadla v elektronické podobě.
5. Provozovatelé letadel použijí úroveň přesnosti 2 uvedenou v oddíle 2 přílohy III.
Provozovatelé letadel s průměrnými vykazovanými ročními emisemi za obchodovací období bezprostředně předcházející aktuálnímu obchodovacímu období, které odpovídaly nejvýše 50000 tunám fosilního CO2, mohou použít jako minimum úroveň přesnosti 1 podle oddílu 2 přílohy III. Všichni provozovatelé letadel mohou použít jako minimum úroveň přesnosti 1 podle oddílu 2 přílohy III pro zdrojové toky, které společně odpovídají méně než 5000 tunám fosilního CO2 za rok nebo méně než 10 % až do maximálního množství 100000 tun fosilního CO2 za rok, podle toho, který údaj je vyšší ve vyjádření pomocí absolutní hodnoty. Pokud nejsou pro účely tohoto pododstavce vykazované emise dostupné nebo je již nelze použít, může provozovatel letadel ke stanovení průměrných ročních emisí použít konzervativní odhad nebo předpoklad.
6. Je-li množství doplněného paliva nebo množství paliva zbývajícího v nádržích stanoveno v jednotkách objemu (vyjádřených v litrech), převede provozovatel letadel toto množství z objemového vyjádření na hmotnostní vyjádření pomocí hodnot hustoty. Provozovatel letadel použije hustotu paliva (což může být skutečná nebo standardní hodnota 0,8 kg na litr) požívanou pro provozní a bezpečnostní účely.
Způsob rozhodování, zda použít skutečnou nebo standardní hustotu, s uvedením odkazu na příslušnou dokumentaci provozovatele letadel, se uvede v plánu monitorování.
7. Pro účely výpočtu podle odstavce 1 použije provozovatel letadel standardní emisní faktory uvedené v tabulce 2 v příloze III. Pro paliva, která nejsou uvedena v této tabulce, stanoví provozovatel letadel emisní faktor v souladu s článkem 32. Pro tato paliva se výhřevnost stanoví a vykáže jako informativní položka.
8. Odchylně od odstavce 7 může provozovatel letadel po získání souhlasu příslušného orgánu odvodit emisní faktor nebo obsah uhlíku, na němž je faktor založen, nebo výhřevnost pro komerční paliva ze záznamů o nákupech příslušného paliva poskytovaného dodavatelem paliva za předpokladu, že tato odvození byla provedena na základě mezinárodně uznávaných norem a že nelze použít emisní faktory uvedené v tabulce 2 přílohy III.
Článek 53
Zvláštní ustanovení týkající se biomasy
Článek 54
Malí producenti emisí
1. Za malé producenty emisí se považují provozovatelé letadel, kteří po tři po sobě jdoucí čtyřměsíční období uskuteční v každém tomto období méně než 243 letů, a provozovatelé letadel, kteří uskuteční lety s celkovými ročními emisemi nižšími než 25000 tun CO2 za rok.
2. Odchylně od článku 52 mohou malí producenti emisí odhadnout spotřebu paliva pomocí nástrojů zavedených agenturou Eurocontrol nebo jinou příslušnou organizací, jež jsou schopné zpracovávat veškeré příslušné informace o letovém provozu a zabránit podhodnocování emisí.
Příslušné nástroje se mohou použít pouze tehdy, jsou-li schváleny Komisí, včetně použití opravných koeficientů k odstranění případných nejistot v metodách modelování.
3. Odchylně od článku 12 může malý producent emisí, který chce využívat některý z nástrojů uvedených v odstavci 2 tohoto článku, předložit v plánu pro monitorování emisí pouze následující informace:
Malý producent emisí je osvobozen od povinnosti předkládat podklady uvedené ve třetím pododstavci čl. 12 odst. 1.
a) informace požadované podle bodu 1 oddílu 2 přílohy I;
b) důkaz o tom, že jsou splněny prahové hodnoty stanovené pro malé producenty emisí v odstavci 1 tohoto článku;
c) název nástroje uvedeného v odstavci 2 tohoto článku, který bude použit pro stanovení odhadu spotřeby paliva, nebo odkaz na něj.
4. Pokud provozovatel letadel používá některý z nástrojů uvedených v odstavci 2 a během vykazovaného roku překročí prahové hodnoty uvedené v odstavci 1, je povinen tuto skutečnost neprodleně oznámit příslušnému orgánu.
Provozovatel letadel neprodleně předloží příslušnému orgánu ke schválení podstatné změny plánu pro monitorování ve smyslu čl. 15 odst. 4. písm. a) bodu vi).
Příslušný orgán však povolí provozovateli letadel nadále používat nástroj uvedený v odstavci 2 za předpokladu, že tento provozovatel uspokojivě prokáže příslušnému orgánu, že prahové hodnoty uvedené v odstavci 1 nebyly během posledních pěti vykazovaných období dosud překročeny a že nebudou od následujícího vykazovaného období znovu překročeny.
Článek 55
Zdroje nejistoty
1. Provozovatel letadel při výběru metodiky monitorování podle čl. 52 odst. 2 vezme v úvahu zdroje nejistoty a míru nejistoty s nimi související.
2. Stanoví-li provozovatel letadel doplněné palivo v souladu s čl. 52 odst. 3 písm. a), nemusí předkládat další důkaz ohledně související úrovně nejistoty.
3. Pokud se pro měření doplněného paliva nebo paliva v nádržích používají palubní systémy v souladu s čl. 52 odst. 3 písm. b), je nutno úroveň nejistoty spojenou s měřením paliva doložit prostřednictvím všech následujících údajů:
a) specifikace výrobce letadla určující úrovně nejistoty u palubních systémů pro měření paliva;
b) doklady o provádění běžných kontrol uspokojivého fungování systémů pro měření paliva.
4. Bez ohledu na odstavce 2 a 3 může provozovatel letadel stanovit nejistoty u všech ostatních částí metodiky monitorování na základě konzervativního odborného posouzení s přihlédnutím k odhadovanému počtu letů ve vykazovaném období.
5. Provozovatel letadel provádí pravidelně vhodné kontrolní činnosti, včetně křížových kontrol mezi množstvím doplněného paliva uvedeným na fakturách a množstvím doplněného paliva udávaným při palubním měření, a jsou-li zjištěny patrné odchylky, přijme příslušná nápravná opatření.
Článek 56
Stanovení údajů o tunokilometrech
1. Provozovatel letadel, který chce zažádat o bezplatné přidělení povolenek podle článků 3e nebo 3f směrnice 2003/87/ES, monitoruje údaje o tunokilometrech pro všechny lety uvedené v příloze I směrnice 2003/87/ES během sledovaných let, jichž se tyto žádosti týkají.
2. Provozovatel letadel vypočítá údaje o tunokilometrech vynásobením vzdálenosti vypočítané podle oddílu 4 přílohy III a vyjádřené v kilometrech (km) a užitečného zatížení vypočítaného jako součet hmotnosti nákladu, poštovních zásilek, cestujících a odbavených zavazadel vyjádřeného v tunách (t).
3. Provozovatel letadel stanoví hmotnost nákladu a poštovních zásilek na základě skutečné či standardní hmotnosti uvedené v dokumentaci o hmotnosti a vyvážení pro příslušné lety.
Provozovatelé letadel, od nichž se nevyžaduje dokumentace o hmotnosti a vyvážení, navrhnou v plánu pro monitorování vhodnou metodiku pro stanovení hmotnosti nákladu a poštovních zásilek, do níž se nezapočítává hmotnost obalu palet a kontejnerů, které netvoří užitečné zatížení, a provozní hmotnost.
4. Provozovatel letadel stanoví hmotnost cestujících pomocí některé z následujících úrovní přesnosti:
Vybraná úroveň přesnosti se však použije pro všechny lety ve sledovaných letech, na které se vztahují žádosti podle článků 3e nebo 3f směrnice 2003/87/ES.
a) úroveň přesnosti 1: zahrnující standardní hodnotu 100 kg pro každého cestujícího a jeho odbavená zavazadla;
b) úroveň přesnosti 2: zahrnující hmotnost cestujících a odbavených zavazadel uvedenou v dokumentaci o hmotnosti a vyvážení pro každý let.
KAPITOLA V
SPRÁVA A KONTROLA ÚDAJŮ
Článek 57
Činnosti týkající se toku dat
1. Provozovatel nebo provozovatel letadel vytvoří, zdokumentuje, provádí a udržuje písemné postupy pro činnosti týkající se toku dat ohledně monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a zajistí, aby roční výkaz emisí vyplývající z činností týkajících se toku dat neobsahoval nepřesnosti a byl v souladu s plánem pro monitorování, těmito písemnými postupy a tímto nařízením.
Pokud chce provozovatel letadel zažádat o bezplatné přidělení povolenek podle článků 3e nebo 3f směrnice 2003/87/ES, použije se první pododstavec také pro monitorování a vykazování údajů o tunokilometrech.
2. Popisy písemných postupů pro činnosti týkající se toku dat, které jsou uvedeny v plánu pro monitorování, zahrnují alespoň tyto náležitosti:
a) údaje uvedené v čl. 12 odst. 2;
b) určení primárních zdrojů dat;
c) každý krok v toku dat od primárních dat po roční emise nebo údaje o tunokilometrech, který odráží pořadí a vzájemné vztahy mezi činnostmi týkajícími se toku dat;
d) příslušné kroky zpracování, které souvisejí s jednotlivými činnostmi týkajícími se toku dat, včetně vzorců a dat použitých pro stanovení emisí nebo údajů o tunokilometrech;
e) elektronické zpracování příslušných dat a používané úložní systémy a vzájemné vztahy mezi těmito systémy nebo jinými způsoby zadávání, včetně ručního vkládání dat;
f) způsob zaznamenání výstupů činností týkajících se toku dat.
Článek 58
Kontrolní systém
1. Provozovatel nebo provozovatel letadel vytvoří, zdokumentuje, provádí a udržuje účinný kontrolní systém, aby bylo zajištěno, že roční výkaz emisí a případně i výkaz o tunokilometrech vyplývající z činností týkajících se toku dat neobsahuje nesprávné údaje a je v souladu s plánem pro monitorování a tímto nařízením.
2. Kontrolní systém uvedený v odstavci 1 zahrnuje:
a) posouzení inherentních rizik a kontrolních rizik provozovatelem nebo provozovatelem letadel;
b) písemné postupy týkající se kontrolních činností, které pomáhají snižovat zjištěná rizika.
3. Písemné postupy týkající se kontrolních činností uvedené v odst. 2 písm. b) zahrnují alespoň:
a) zabezpečení kvality měřicích zařízení;
b) zabezpečení kvality systému informačních technologií použitého pro činnosti týkající se toku dat, včetně počítačové technologie pro řízení procesů;
c) oddělení povinností při činnostech týkajících se toku dat a kontrolních činnostech a řízení nezbytných pravomocí;
d) vnitřní přezkoumání a ověřování údajů;
e) opravy a nápravná opatření;
f) řízení externě zajišťovaných procesů;
g) vedení záznamů a dokumentace, včetně správy verzí dokumentů.
4. Provozovatel nebo provozovatel letadel monitoruje účinnost kontrolního systému, zejména prostřednictvím vnitřních přezkoumání a na základě zohlednění zjištění ověřovatele během ověřování ročních výkazů emisí nebo případně výkazů s údaji o tunokilometrech prováděného podle nařízení (EU) č. 600/2012.
Pokud se zjistí, že kontrolní systém není efektivní nebo neodpovídá zjištěným rizikům, zajistí provozovatel nebo provozovatel letadel zlepšení kontrolního systému a podle potřeby aktualizuje plán pro monitorování nebo základní písemné postupy pro činnosti týkající se toku dat, posouzení rizik a kontrolních činností.
Článek 59
Zabezpečení kvality
1. Pro účely čl. 58 odst. 3 písm. a) zajistí provozovatel kalibraci všech příslušných měřicích zařízení, jejich nastavení a kontrolu v pravidelných intervalech i před použitím, včetně kontroly podle příslušných norem pro měření porovnatelných s mezinárodními normami pro měření, pokud jsou k dispozici, v souladu s požadavky tohoto nařízení a přiměřených zjištěným rizikům.
Pokud součásti měřicích systémů nelze kalibrovat, uvede je provozovatel v plánu monitorování a navrhne alternativní kontrolní činnosti.
Zjistí-li se, že vybavení nesplňuje požadovanou výkonnost, přijme provozovatel neprodleně nezbytná nápravná opatření.
2. Pokud jde o systémy kontinuálního měření emisí, použije provozovatel zabezpečení kvality na základě normy Prokazování jakosti automatizovaných měřicích systémů (EN 14181), včetně paralelních měření alespoň jednou za rok s využitím standardních referenčních metod prováděných odborně způsobilými zaměstnanci.
Pokud toto zabezpečení kvality vyžaduje mezní hodnoty emisí (ELV, emission limit values) jako nutné parametry pro základ kalibrace a kontroly výkonnosti, použije se jako náhradní hodnota mezních hodnot emisí roční průměrná hodinová koncentrace skleníkových plynů. Pokud provozovatel zjistí neshodu s požadavky na zabezpečení kvality, zejména že má být provedena opětovná kalibrace, sdělí tuto skutečnost neprodleně příslušnému orgánu a přijme nápravné opatření.
Článek 60
Zabezpečení kvality informačních technologií
Článek 61
Oddělení funkcí
Článek 62
Vnitřní přezkoumání a ověřování údajů
1. Pro účely čl. 58 odst. 3 písm. d) a na základě inherentních a kontrolních rizik zjištěných během posuzování rizika uvedeného v čl. 58 odst. 2 písm. a) provozovatel nebo provozovatel letadel přezkoumá a ověří údaje pocházející z činností týkajících se toku dat uvedených v článku 57.
Toto přezkoumání a ověření údajů zahrnuje alespoň:
a) kontrolu úplnosti údajů;
b) porovnání údajů, které provozovatel nebo provozovatel letadel získal, monitoroval a vykázal v průběhu několika let;
c) porovnání údajů a hodnot z různých systémů shromažďování provozních údajů, včetně následujících porovnání (je-li možné je použít):
- i) porovnání údajů o nákupu paliv nebo materiálu s údaji o změnách zásob a s údaji o spotřebě příslušných zdrojových toků,
- ii) porovnání výpočtových faktorů, které byly stanoveny na základě analýzy, vypočítány nebo získány od dodavatele paliva či materiálu, s národními nebo mezinárodními referenčními hodnotami pro srovnatelná paliva či srovnatelné materiály,
- iii) porovnání emisí získaných z metodik založených na měření a výsledků potvrzovacího výpočtu podle článku 46,
- iv) porovnání souhrnných a hrubých údajů.
2. Provozovatel nebo provozovatel letadel v rozsahu svých možností zajistí, aby v rámci přezkoumání a ověření údajů byla předem známa kritéria pro odmítnutí údajů. Za tímto účelem jsou kritéria pro odmítnutí údajů uvedena v dokumentaci příslušných písemných postupů.
Článek 63
Opravy a nápravná opatření
1. Jestliže se zjistí, že některá část činností týkajících se toku dat uvedených v článku 57 nebo kontrolních činností uvedených v článku 58 nepracuje efektivně nebo pracuje mimo hranice stanovené v dokumentaci postupů pro tyto činnosti týkající se toku dat a kontrolní činnosti, učiní provozovatel nebo provozovatel letadel vhodná opravná opatření a opraví odmítnuté údaje, čímž zabrání podhodnocování emisí.
2. Pro účely odstavce 1 provede provozovatel nebo provozovatel letadel alespoň všechny následující postupy:
a) posouzení platnosti výstupů příslušných kroků při činnostech týkajících se toku dat uvedených v článku 57 nebo kontrolních činnostech uvedených v článku 58;
b) stanovení příčiny selhání nebo dané chyby;
c) případně provedení příslušných nápravných opatření, včetně opravy příslušných údajů ve výkazu emisí nebo výkazu o tunokilometrech.
3. Provozovatel nebo provozovatel letadel provádí opravy a nápravná opatření podle odstavce 1 tohoto článku tak, aby odpovídaly inherentním a kontrolním rizikům zjištěným při posouzení rizika uvedeného v článku 58.
Článek 64
Externě zajišťované procesy
Pokud provozovatel nebo provozovatel letadel externě zajistí jednu nebo více činností týkajících se toku dat uvedených v článku 57 nebo kontrolních činností uvedených v článku 58, je povinen provést všechny následující postupy:
a) kontrola kvality externě zajištěných činností týkajících se toku dat a kontrolních činností v souladu s tímto nařízením;
b) stanovení příslušných požadavků na výstupy externě zajištěných procesů a metod používaných v těchto procesech;
c) kontrola kvality výstupů a metod uvedených pod písmenem b) tohoto článku;
d) zajištění, aby byly externě zajištěné činnosti prováděny tak, aby odpovídaly inherentním a kontrolním rizikům zjištěným při posouzení rizika uvedeného v článku 58.
Článek 65
Zpracování nedostatků v údajích
1. Pokud chybí údaje relevantní pro stanovení emisí ze zařízení, použije provozovatel pro stanovení konzervativních zástupných údajů za příslušné období a chybějícího parametru vhodnou metodu odhadu.
Pokud provozovatel neuvedl metodu odhadu v písemném postupu, vytvoří ji a předloží příslušnému orgánu ke schválení příslušnou změnu plánu pro monitorování v souladu s článkem 15.
2. Pokud chybí údaje relevantní pro stanovení emisí provozovatele letadel pro jeden nebo více letů, použije provozovatel letadel zástupné údaje pro příslušné období vypočítané podle alternativní metody určené v plánu pro monitorování.
Nelze-li zástupné údaje stanovit v souladu s prvním pododstavcem tohoto odstavce, může provozovatel letadel provést odhad emisí pro dané lety ze spotřeby paliva stanovené pomocí nástroje uvedeného v čl. 54 odst. 2.
Pokud počet letů, u nichž chybí údaje dle prvních dvou pododstavců tohoto odstavce, překročí 5 % letů vykázaných za rok, provozovatel o tom neprodleně uvědomí příslušný orgán a přijme nápravná opatření za účelem zdokonalení metodiky monitorování.
Článek 66
Záznamy a dokumentace
1. Provozovatel nebo provozovatel letadel vede záznamy o všech příslušných údajích a informacích, včetně informací uvedených v příloze IX, alespoň po dobu 10 let.
Dokumentované a archivované údaje získané monitorováním musí umožňovat ověření ročního výkazu emisí nebo údajů o tunokilometrech v souladu s nařízením (EU) č. 600/2012. Údaje vykázané provozovatelem nebo provozovatelem letadel, které jsou uvedeny v elektronickém systému vykazování a správy údajů vytvořeném příslušným orgánem, si provozovatel nebo provozovatel letadel může ponechat, pokud má k těmto údajům přístup.
2. Provozovatel nebo provozovatel letadel zajistí, aby příslušné dokumenty byly k dispozici, kdykoli a kdekoli budou zapotřebí pro provádění činností týkajících se toku dat, jakož i kontrolních činností.
Provozovatel nebo provozovatel letadel zajistí na vyžádání dostupnost těchto dokumentů pro příslušný orgán a pro ověřovatele výkazů emisí nebo výkazů s údaji o tunokilometrech v souladu s nařízením (EU) č. 600/2012.
KAPITOLA VI
POŽADAVKY NA VYKAZOVÁNÍ
Článek 67
Časový plán a povinnosti pro vykazování
1. Provozovatel nebo provozovatel letadel předloží příslušnému orgánu do 31. března každého roku výkaz emisí, který se týká ročních emisí za vykazované období a který je ověřen v souladu s nařízením (EU) č. 600/2012.
Příslušné orgány mohou ale požadovat, aby provozovatelé nebo provozovatelé letadel předložili ověřený roční výkaz emisí před 31. březnem, nejdříve však 28. února.
2. Pokud se provozovatel letadel rozhodne zažádat o bezplatné přidělení povolenek na emise podle článku 3e nebo 3f směrnice 2003/87/ES, je povinen předložit příslušnému orgánu do 31. března roku následujícího po sledovaném roce uvedeném v článku 3e nebo 3f této směrnice výkaz s údaji o tunokilometrech, který se týká údajů o tunokilometrech ze sledovaného roku a který je ověřen v souladu s nařízením (EU) č. 600/2012.
3. Roční výkazy emisí a výkazy s údaji o tunokilometrech musí obsahovat alespoň informace uvedené v příloze X.
Článek 68
Případy vyšší moci
1. Pokud provozovatel letadel nemůže příslušnému orgánu poskytnout ověřené údaje o tunokilometrech do příslušného termínu podle čl. 3e odst. 1 směrnice 2003/87/ES z důvodu vážných a nepředvídatelných okolností mimo jeho kontrolu, je povinen předložit příslušnému orgánu pro účely tohoto ustanovení nejlepší dostupné údaje o tunokilometrech s ohledem na dané okolnosti, včetně údajů, které jsou v případě potřeby založeny na věrohodných odhadech.
2. Pokud jsou splněny podmínky uvedené v odstavci 1, předloží členský stát pro účely použití uvedené v čl. 3e odst. 1 směrnice 2003/87/ES a v souladu s odstavcem 2 tohoto článku Komisi údaje přijaté ohledně daného provozovatele letadel spolu s popisem okolností, kvůli nimž nebyl předložen výkaz ověřený v souladu s nařízením (EU) č. 600/2012.
Komise a členské státy použijí tyto údaje pro účely čl. 3e odst. 3 a 4 směrnice 2003/87/ES.
3. Pokud členský stát předloží Komisi údaje přijaté ohledně provozovatele letadel podle odstavce 2 tohoto článku, zajistí daný provozovatel letadel co nejdříve ověření předložených údajů o tunokilometrech v souladu s nařízením (EU) č. 600/2012 a v každém případě poté co, pominou okolnosti uvedené v odstavci 1 tohoto článku.
Provozovatel letadel neprodleně předloží ověřené údaje příslušnému orgánu.
Daný příslušný orgán případně sníží a zveřejní revidované přidělení bezplatných povolenek pro provozovatele letadel podle čl. 3e odst. 4 směrnice 2003/87/ES. Příslušné přidělení není možné zvýšit. Provozovatel letadel případně vrátí všechny nadměrně přidělené povolenky podle čl. 3e odst. 5 této směrnice.
4. Příslušný orgán přijme účinná opatření, která zajistí, aby daný provozovatel letadel splnil své povinnosti podle odstavce 3.
Článek 69
Výkazy o zlepšení metodiky monitorování
1. Každý provozovatel nebo provozovatel letadel pravidelně kontroluje, zda lze zlepšit použitou metodiku monitorování.
Provozovatel zařízení případně předloží příslušnému orgánu ke schválení výkaz obsahující informace uvedené v odstavci 2 nebo 3 v následujících termínech:
Příslušný orgán může stanovit alternativní datum pro předložení výkazu, nejpozději však do 30. září stejného roku.
a) pro zařízení kategorie A do 30. června každé čtyři roky;
b) pro zařízení kategorie B do 30. června každé dva roky;
c) pro zařízení kategorie C do 30. června každý rok.
2. Pokud provozovatel nepoužije alespoň úrovně přesnosti požadované podle prvního pododstavce čl. 26 odst. 1 a čl. 41 odst. 1, odůvodní, proč není použití požadovaných údajů přesnosti technicky proveditelné nebo proč by bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady.
Pokud je však zjištěn důkaz, že opatření nezbytná k dosažení těchto úrovní přesnosti jsou technicky proveditelná a nejsou již spojena s neúměrně vysokými náklady, oznámí provozovatel příslušnému orgánu odpovídající změny plánu pro monitorování v souladu s článkem 15 a předloží návrhy na provedení souvisejících opatření a jejich časový plán.
3. Pokud provozovatel použije metodiku nouzového monitorování uvedenou v článku 22, je povinen poskytnout: odůvodnění, proč není použití alespoň úrovně přesnosti 1 pro jeden nebo více významných či méně významných zdrojových toků technicky proveditelné nebo by bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady.
Pokud je však zjištěn důkaz, že opatření nezbytná k dosažení alespoň úrovně přesnosti 1 pro tyto zdrojové toky jsou technicky proveditelná a již nejsou spojena s neúměrně vysokými náklady, oznámí provozovatel příslušnému orgánu odpovídající změny plánu pro monitorování v souladu s článkem 15 a předloží návrhy na provedení souvisejících opatření a jejich časový plán.
4. Pokud ověřovací zpráva vypracovaná v souladu s nařízením (EU) č. 600/2012 uvádí, že některé požadavky nebyly splněny, nebo doporučení ke zlepšení podle článků 27, 29 a 30 tohoto nařízení, předloží provozovatel nebo provozovatel letadel příslušnému orgánu ke schválení zprávu do 30. června roku, v němž ověřovatel tuto ověřovací zprávu vydá. Ve zprávě bude uvedeno, jakým způsobem a kdy provozovatel nebo provozovatel letadel napravil nebo hodlá napravit neshody zjištěné ověřovatelem a zavést doporučená zlepšení.
Tato zpráva může být případně spojena s výkazem uvedeným v odstavci 1 tohoto článku.
Pokud by doporučená zlepšení nevedla ke zlepšení metodiky monitorování, poskytne provozovatel nebo provozovatel letadel zdůvodnění, proč tomu tak je. Pokud by byla doporučená zlepšení spojena s neúměrně vysokými náklady, poskytne provozovatel nebo provozovatel letadel důkaz o nepřiměřené povaze těchto nákladů.
Článek 70
Stanovení emisí příslušným orgánem
1. Příslušný orgán provede konzervativní odhad emisí zařízení nebo provozovatele letadel ve všech následujících situacích:
a) provozovatel nebo provozovatel letadel nepředložil žádný ověřený roční výkaz emisí do lhůty vyžadované podle čl. 67 odst. 1;
b) ověřený roční výkaz emisí uvedený v čl. 67 odst. 1 není v souladu s tímto nařízením;
c) výkaz emisí provozovatele nebo provozovatele letadel nebyl ověřen v souladu s nařízením (EU) č. 600/2012.
2. Pokud ověřovatel v ověřovací zprávě podle nařízení (EU) č. 600/2012 uvedl nezávažné nepřesnosti, které provozovatel nebo provozovatel letadel neopravil před vydáním prohlášení o ověření, posoudí příslušný orgán tyto nepřesnosti a případně provede konzervativní odhad emisí zařízení nebo provozovatele letadel. Příslušný orgán oznámí provozovateli nebo provozovateli letadel, zda je nutné provést pro výkaz emisí opravy a případně jaké. Provozovatel nebo provozovatel letadel zpřístupní tyto informace ověřovateli.
3. Členské státy zajistí účinnou výměnu informací mezi příslušnými orgány odpovědnými za schvalování plánů pro monitorování a příslušnými orgány odpovědnými za přijímání ročních výkazů emisí.
Článek 71
Přístup k informacím
Článek 72
Zaokrouhlení údajů
1. Celkové roční emise se vykazují zaokrouhleně na tuny CO2 nebo CO2(e).
Tunokilometry se vykazují v zaokrouhlených hodnotách tunokilometrů.
2. Všechny proměnné použité k výpočtu emisí jsou zaokrouhleny tak, aby obsahovaly všechny významné číslice pro účely výpočtu a vykazování emisí.
3. Všechny údaje pro jednotlivé lety jsou zaokrouhleny tak, aby obsahovaly všechny významné číslice pro účely výpočtu vzdálenosti a užitečného zatížení podle článku 56 a vykazování údajů o tunokilometrech.
Článek 73
Zajištění souladu s dalším vykazováním
Jednotlivé činnosti uvedené v příloze I směrnice 2003/87/ES, které provádí provozovatel nebo provozovatel letadel, se případně označují kódy z následujících systémů vykazování:
a) společný formát vykazování pro národní inventární systémy skleníkových plynů, schválený příslušnými subjekty Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu;
b) identifikační číslo zařízení v evropském registru úniků a přenosů znečišťujících látek v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006(Úř. věst. L 33, 4.2.2006, s. 1.);
c) činnost podle kódu IPPC uvedená v příloze I nařízení (ES) č. 166/2006;
d) kód NACe v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006(Úř. věst. L 393, 30.12.2006, s. 1.).
KAPITOLA VII
POŽADAVKY NA INFORMAČNÍ TECHNOLOGIE
Článek 74
Formáty elektronické výměny dat
1. Členské státy mohou vyžadovat, aby provozovatel a provozovatel letadel používali pro předložení plánů pro monitorování, změn plánu pro monitorování, ročních výkazů emisí, výkazů s údaji o tunokilometrech, ověřovacích zpráv a zpráv o zlepšení elektronické šablony nebo specifické formáty souborů.
Tyto šablony nebo specifikace formátu souborů vytvořené členským státem obsahují alespoň informace obsažené v elektronických šablonách nebo specifikacích formátu souborů zveřejněných Komisí.
2. Při vytváření šablon nebo specifikací formátu souborů uvedených v odstavci 1 může členský stát zvolit jednu nebo obě následující možnosti:
a) specifikace formátu souboru používající standardizovaný jazyk elektronického vykazování (dále jen „jazyk vykazování EU ETS“) založený na formátu XML pro používání v souvislosti s moderními automatizovanými systémy;
b) šablony zveřejněné v podobě použitelné pro standardní kancelářský software, včetně tabulek a souborů textových procesorů.
Článek 75
Použití automatizovaných systémů
1. Pokud se členský stát rozhodne používat pro elektronickou výměnu dat automatizované systémy založené na jazyku vykazování EU ETS v souladu s čl. 74 odst. 2 písm. a), zajišťují tyto systémy nákladově efektivním způsobem prostřednictvím zavedení technologických opatření v souladu s aktuálním stavem technologie:
a) integritu dat, která znemožňuje změny elektronických zpráv během přenosu;
b) důvěrnost údajů pomocí technik zabezpečení, včetně šifrovacích technik, tak, aby měla k údajům přístup pouze strana, které byly určeny, a aby je nemohla zachytit žádná neoprávněná strana;
c) pravost údajů tak, aby byla známa a ověřena identita jejich odesílatele a příjemce;
d) dokazatelnost údajů tak, aby jedna strana transakce nemohla popřít přijetí dané transakce nebo aby nemohla druhá strana popřít odeslání transakce pomocí metod, jako jsou techniky podpisu nebo nezávislý audit ochranných opatření systému.
2. Všechny automatizované systémy využívané členskými státy založené na jazyku vykazování EU ETS pro komunikaci mezi příslušným orgánem, provozovatelem, provozovatelem letadel, ověřovatelem a akreditačním orgánem ve smyslu nařízení (EU) č. 600/2012 musí splňovat následující nefunkční požadavky prostřednictvím zavedení technologických opatření v souladu s aktuálním stavem technologie:
a) kontrola přístupu tak, aby měly k systému přístup pouze oprávněné strany a aby neoprávněné strany nemohly číst, zapisovat ani aktualizovat žádné údaje, a to zavedením technologických opatření určených k dosažení následujících cílů:
- i) omezení fyzického přístup k hardwaru, v němž jsou spuštěny automatizované systémy, pomocí fyzických zábran,
- ii) omezení logického přístupu k automatizovaným systémům pomocí technologie pro identifikaci, ověření a autorizaci;
b) dostupnost tak, aby byl zajištěn přístup k údajům, a to i po delší době a po zavedení případného nového softwaru;
c) revizní záznam tak, aby byla vždy zajištěna možnost zpětného vyhledání a analýzy změn údajů.
KAPITOLA VIII
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 76
Zrušení rozhodnutí 2007/589/ES a přechodná ustanovení
1. Rozhodnutí 2007/589/ES se zrušuje.
2. Ustanovení rozhodnutí 2007/589/ES se nadále vztahují na monitorování, vykazování a ověření emisí a případně na údaje o činnosti před datem 1. ledna 2013.
Článek 77
Vstup v platnost
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
PŘÍLOHA I
Minimální obsah plánu pro monitorování (čl. 12 odst. 1)
Plán pro monitorování pro zařízení obsahuje alespoň následující informace:
- 1) obecné údaje o zařízení:
- a) popis zařízení a činností prováděných prostřednictvím tohoto zařízení, které má být monitorováno, obsahující seznam zdrojů emisí a zdrojových toků, které mají být monitorovány pro každou činnost prováděnou v rámci daného zařízení, a splňující následující kritéria:
- i) popis musí dostatečně prokazovat, že nedojde k výskytu žádných nedostatků v údajích ani k dvojitému započtení emisí,
- ii) musí být přidán jednoduchý nákres zdrojů emisí, zdrojových toků, míst odběru vzorků a měřicího zařízení, pokud jej vyžaduje příslušný orgán nebo pokud to zjednoduší popis zařízení či odkazování na zdroje emisí, zdrojové toky, měřicí zařízení a všechny další součásti zařízení, na které se vztahuje metodika monitorování, včetně činností týkajících se toku dat a kontrolních činností;
- b) popis postupu pro řízení přidělování odpovědností za účelem monitorování a vykazování v rámci zařízení a pro řízení odborné způsobilosti odpovědných zaměstnanců;
- c) popis postupu pro pravidelné hodnocení vhodnosti plánu pro monitorování, který zahrnuje alespoň následující:
- i) kontrola seznamu zdrojů emisí a zdrojových toků, která zajišťuje, že bude tento seznam úplný a že všechny příslušné změny povahy a funkce zařízení budou zahrnuty do plánu pro monitorování,
- ii) posouzení souladu s prahovými hodnotami nejistoty pro údaje o činnosti a případně další parametry pro použité úrovně přesnosti pro každý zdrojový tok a zdroj emisí,
- iii) posouzení potenciálních opatření pro zlepšení použité metodiky monitorování;
- d) popis písemných postupů činností týkajících se toku dat podle článku 57, včetně nákresu pro případné objasnění;
- e) popis písemných postupů pro kontrolní činnosti stanovené podle článku 58;
- f) případně informace o příslušném propojení s činnostmi vykonávanými v rámci systému řízení a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (EMAS) Společenství vytvořeného podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009(Úř. věst. L 342, 22.12.2009, s. 1.), systémů, na něž se vztahuje harmonizovaná norma ISO 14001:2004, a jiných systémů řízení z hlediska životního prostředí, včetně informací o postupech a kontrolách s významem pro monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů;
- g) číslo verze plánu pro monitorování;
- a) popis zařízení a činností prováděných prostřednictvím tohoto zařízení, které má být monitorováno, obsahující seznam zdrojů emisí a zdrojových toků, které mají být monitorovány pro každou činnost prováděnou v rámci daného zařízení, a splňující následující kritéria:
- a) identifikace provozovatele letadel, volací znak nebo jiný jednoznačný kód používaný pro účely řízení letového provozu, kontaktní údaje provozovatele letadel a odpovědné osoby zastupující provozovatele letadel, kontaktní adresa, členský stát správy a příslušný orgán správy;
- b) prvotní seznam typů letadel v jeho letadlovém parku, jež jsou provozována v době předložení plánu pro monitorování, a počet letadel podle jednotlivých typů a orientační seznam dalších typů letadel, která mají být podle očekávání používána, popřípadě včetně odhadovaného počtu letadel podle jednotlivých typů, a rovněž zdrojových toků (druhů paliv) pro každý typ letadla;
- c) popis postupů, systémů a odpovědností používaných k aktualizaci úplnosti seznamu zdrojů emisí pro sledovaný rok k zajištění úplnosti monitorování a vykazování emisí u vlastních i pronajatých letadel;
- d) popis postupů používaných ke sledování úplnosti seznamu letů provozovaných s jednoznačným kódem podle dvojic letišť a postupů používaných k určení, zda se na lety vztahuje příloha I směrnice 2003/87/ES, za účelem zajištění úplnosti letů a zamezení dvojímu započtení;
- e) popis postupu pro řízení a přidělování odpovědností za účelem monitorování a vykazování a pro řízení odborné způsobilosti odpovědných zaměstnanců;
- f) popis postupu pro pravidelné hodnocení vhodnosti plánu pro monitorování, včetně případných opatření pro zlepšení metodiky monitorování a souvisejících použitých postupů;
- g) popis písemných postupů činností týkajících se toku dat vyžadovaných podle článku 57, včetně nákresu pro případné objasnění;
- h) popis písemných postupů pro kontrolní činnosti stanovené podle článku 58;
- i) případně informace o příslušném propojení s činnostmi vykonávanými v rámci systému EMAS, systémů, na něž se vztahuje harmonizovaná norma ISO 14001:2004, a jiných systémů řízení z hlediska životního prostředí, včetně informací o postupech a kontrolách s významem monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů;
- j) číslo verze plánu pro monitorování.
- a) popis písemného postupu, který má být použit ke stanovení metodiky monitorování pro další typy letadel, které má provozovatel letadel používat;
- b) popis písemných postupů pro monitorování spotřeby paliva u všech letadel, zejména:
- i) zvolenou metodiku (metoda A nebo metoda B) pro výpočet spotřeby paliva; jestliže se pro všechny typy letadel nepoužívá stejná metoda, je nutno tuto metodiku odůvodnit, a rovněž seznam upřesňující podmínky, za nichž se daná metoda používá,
- ii) postupů měření množství doplněného paliva a paliva v nádržích, popisu použitých měřicích přístrojů a případných postupů pro záznam, vyhledávání, přenos a ukládání informací o měření,
- iii) případně zvolené metody pro stanovení hustoty,
- iv) odůvodnění zvolené metodiky monitorování s cílem zajistit co nejnižší míry nejistoty v souladu s čl. 55 odst. 1;
- c) seznam odchylek od obecné metodiky monitorování popsané pod písmenem b) pro konkrétní letiště, pokud provozovatel letadel nemůže vzhledem ke zvláštním okolnostem poskytnout všechny potřebné údaje pro požadovanou metodiku monitorování;
- d) případně postupy pro měření hustoty používané pro doplněné palivo a palivo v nádržích, včetně popisu použitých měřících přístrojů, nebo nelze-li měření provést, použitou standardní hodnotu a odůvodnění této metodiky;
- e) emisní faktory používané pro jednotlivé druhy paliv, nebo v případě alternativních paliv metodiky pro stanovení emisních faktorů, včetně metodiky týkající se odběru vzorků, metod analýzy, popisu použitých laboratoří a jejich akreditace a/nebo jejich postupů pro zabezpečení kvality;
- f) popis postupů a systémů pro identifikaci, posuzování a řešení nedostatků v údajích podle čl. 65 odst. 2.
Plán pro monitorování pro údaje o tunokilometrech obsahuje následující informace:
1. Minimální obsah plánu pro monitorování pro zařízení
2) případně podrobný popis metodik založených na výpočtu obsahující následující informace:
- a) podrobný popis použité metodiky založené na výpočtu, včetně seznamu použitých vstupních údajů a výpočetních vzorců, seznamu úrovní přesnosti použitých pro údaje o činnosti a všech příslušných výpočtových faktorů pro jednotlivé zdrojové toky, které mají být monitorovány;
- b) kategorizace zdrojových toků na významné, méně významné a minimální zdrojové toky, je-li to možné, a pokud chce provozovatel využít zjednodušení pro méně významné a minimální zdrojové toky;
- c) popis použitých měřicích systémů, jejich měřicího rozsahu, charakteristické nejistoty a přesného umístění měřicích přístrojů, které mají být použity pro jednotlivé zdrojové toky, které mají být monitorovány;
- d) případně standardní hodnoty použité pro výpočtové faktory označující zdroj daného faktoru nebo příslušný zdroj, z něhož je pravidelně získáván standardní faktor pro jednotlivé zdrojové toky;
- e) případně seznam analytických metod, které mají být použity pro stanovení všech příslušných výpočtových faktorů pro jednotlivé zdrojové toky, a popis písemných postupů pro tyto analýzy;
- f) případně popis postupu, který podporuje plán odběru vzorků paliv a materiálů určených k analýze, a postupu určeného k revizi vhodnosti tohoto plánu;
- g) případně seznam laboratoří zapojených do provádění příslušných analytických postupů a popis postupu použitého k prokázání splnění rovnocenných požadavků v souladu s čl. 34 odst. 2 až 3, není-li laboratoř akreditována, jak je uvedeno v čl. 34 odst. 1;
3) podrobný popis použité metodiky monitorování pro všechny zdrojové toky nebo zdroje emisí, pro něž není použita žádná metodika úrovně přesnosti, a popis písemného postupu použitého pro související analýzu nejistot, která má být provedena, je-li použita metodika nouzového monitorování v souladu s článkem 22;
4) případně podrobný popis metodik založených na měření obsahující následující informace:
- a) popis metody měření, včetně popisů všech písemných postupů týkajících se měření a následujících údajů:
- i) všechny výpočetní vzorce použité pro shromažďování údajů a stanovení ročních emisí každého zdroje emisí,
- ii) metody pro určení, zda lze vypočítat platné hodiny nebo kratší referenční období pro jednotlivé parametry, a pro nahrazení chybějících údajů v souladu s článkem 45;
- b) seznam všech příslušných bodů emisí během běžného provozu a během omezených a přechodných fází (např. období poruchy nebo fáze uvádění do provozu) doplněný schématem výroby, pokud jej vyžaduje příslušný orgán;
- c) je-li tok spalin odvozen výpočtem, popis písemného postupu pro tento výpočet pro každý zdroj emisí monitorovaný pomocí metodiky založené na měření;
- d) seznam všech příslušných zařízení s uvedením údajů o četnosti měření, provozním rozsahu a nejistotě;
- e) seznam použitých norem a všech odchylek od těchto norem;
- f) popis písemného postupu pro provádění případných potvrzujících výpočtů v souladu s čl. 46;
- g) popis metody stanovení množství CO2 pocházejícího z biomasy a jeho odečtení od naměřených emisí CO2 a případný popis písemného postupu použitého za tímto účelem;
5) kromě údajů uvedených v bodě 4 i podrobný popis metodiky monitorování emisí N2O, v případě potřeby ve formě popisu použitých písemných postupů, zejména:
- a) metody a parametrů použitých pro stanovení množství materiálů používaných ve výrobním procesu a maximálního množství materiálu používaného při plné kapacitě;
- b) metody a parametrů použitých pro stanovení množství vyrobeného výrobku jako hodinového výkonu, vyjádřeného jako kyselina dusičná (100 %), kyselina adipová (100 %), kaprolaktam, glyoxal a kyselina glyoxylová za hodinu;
- c) metody a parametrů použitých pro stanovení koncentrace N2O ve spalinách z každého zdroje emisí, jejich provozní rozsah a nejistotu a podrobnosti o případných alternativních metodách, které budou použity, pokud se koncentrace dostanou mimo provozní rozsah, a situacích, kdy se to může stát;
- d) metody výpočtu použité pro stanovení emisí N2O z pravidelných nesnížených zdrojů při výrobě kyseliny dusičné, kyseliny adipové, kaprolaktamu, glyoxalu a kyseliny glyoxylové;
- e) způsob nebo rozsah, ve kterém zařízení funguje s různým zatížením, a způsob, jak je prováděno řízení provozu;
- f) metody a všech výpočetních vzorců použitých pro stanovení ročních emisí N2O a odpovídajících hodnot CO2(e) každého zdroje emisí;
- g) informace o výrobních podmínkách, které se odchylují od běžného provozu, uvedení potenciální frekvence a délky trvání takových podmínek, stejně jako uvedení objemu emisí N2O během odchylujících se výrobních podmínek, jako je závada na zařízení na snižování emisí;
6) podrobný popis metodiky monitorování, jsou-li monitorovány perfluoruhlovodíky z výroby primárního hliníku, v případě potřeby ve formě popisu použitých písemných postupů, včetně následujících údajů:
- a) případně data měření pro stanovení specifických emisních faktorů SEFCF4 nebo OVC a FC2F6 a plán pro opakování tohoto stanovení v budoucnu;
- b) případně protokol s popisem postupu používaného ke stanovení specifických emisních faktorů zařízení pro CF4 a C2F6, který dále dokládá, že daná měření byla a budou prováděna po dostatečně dlouhou dobu pro konvergaci naměřených hodnot, avšak nejméně po dobu 72 hodin;
- c) případně metodika pro stanovení účinnosti zachytávání přechodných emisí u zařízení na výrobu primárního hliníku;
- d) popis typu buněk a typu anody;
7) podrobný popis metodiky monitorování, pomocí níž je prováděn přenos vlastního CO2 jako součásti paliva v souladu s článkem 48 nebo přenos CO2 v souladu s článkem 49, v případě potřeby ve formě popisu použitých písemných postupů, včetně následujících údajů:
- a) případně umístění zařízení pro měření teploty a tlaku v přepravní síti;
- b) případně postupy pro předcházení únikům z přepravních sítí, jejich zjišťování a kvantifikaci;
- c) v případě přepravních sítí postupy, které účinně zajistí, že CO2 bude přemístěn pouze do zařízení, která mají platné povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů nebo v nichž je veškerý emitovaný CO2 účinně monitorován a vykázán v souladu s článkem 49;
- d) identifikace převáděcích a přijímacích zařízení podle identifikačního kódu zařízení uznaného v souladu s nařízením (EU) č. 1193/2011;
- e) případně popis systémů kontinuálního měření emisí použitých v bodech, kde dochází k přemísťování CO2 mezi zařízeními přemísťujícími CO2 v souladu s článkem 48 nebo 49;
- f) případně popis metody konzervativního odhadu použité pro stanovení podílu biomasy přemístěného CO2 v souladu s článkem 48 nebo 49;
- g) případně metodiky pro kvantifikaci emisí nebo CO2 uvolněného do vodního sloupce z případných úniků, jakož i použité a případně upravené metodiky pro kvantifikaci skutečných emisí nebo CO2 uvolněného do vodního sloupce z úniků podle oddílu 23 přílohy IV.
a) náležitosti uvedené v bodu 1 oddílu 2 této přílohy;
b) popis písemných postupů používaných ke stanovení údajů o tunokilometrech pro jednotlivé lety, zejména:
- i) postupů, odpovědností, zdrojů dat a výpočetních vzorců pro určení a zaznamenání vzdálenosti pro dvojici letišť,
- ii) úrovně přesnosti pro stanovení hmotnosti cestujících a odbavených zavazadel; v případě úrovně přesnosti 2 je nutné poskytnout popis postupu pro získání hmotnosti cestujících a zavazadel,
- iii) případně popis postupů používaných ke stanovení hmotnosti nákladu a poštovních zásilek,
- iv) případně popis měřících přístrojů používaných k měření hmotnosti cestujících, nákladu a poštovních zásilek.
PŘÍLOHA II
Prahové hodnoty úrovně přesnosti pro metodiky založené na výpočtu týkající se zařízení (čl. 12 odst. 1)
Prahové hodnoty nejistoty uvedené v tabulce 1 se použijí pro úrovně přesnosti týkající se požadavků na údaje o činnosti v souladu s čl. 28 odst. 1 písm. a) a prvním pododstavcem čl. 29 odst. 2 a přílohou IV tohoto nařízení. Prahové hodnoty nejistoty se vykládají jako maximální přípustné nejistoty pro stanovení zdrojových toků během vykazovaného období.
Pokud tabulka 1 neobsahuje činnosti uvedené v příloze I směrnice 2003/87/ES a není použita hmotnostní bilance, použije provozovatel pro tyto činnosti úrovně přesnosti uvedené v tabulce 1 v části „Spalování paliv a paliv použitých jako vstup do procesu“.
Tabulka 1 Úrovně přesnosti pro údaje o činnosti (maximální přípustná nejistota pro každou úroveň přesnosti)
| Činnost/typ zdrojového toku | Parametr, pro který je použita nejistota | Úroveň přesnosti 1 | Úroveň přesnosti 2 | Úroveň přesnosti 3 | Úroveň přesnosti 4 |
|---|
Provozovatel monitoruje emise CO2 ze všech typů spalovacích procesů probíhajících při všech činnostech uvedených v příloze I směrnice 2003/87/ES nebo v systému EU podle článku 24 této směrnice pomocí definicí úrovní přesnosti uvedených v tomto oddíle. Pokud jsou paliva použita jako vstup do procesu, použijí se stejná pravidla jako pro emise ze spalování. Pokud paliva tvoří součást hmotnostní bilance v souladu s čl. 25 odst. 1 tohoto nařízení, použijí se definice úrovní přesnosti pro hmotnostní bilance v oddíle 3 této přílohy.
Emise z procesů ze souvisejícího čištění výfukových plynů jsou monitorovány v souladu s pododdílem C oddílu 1 přílohy IV.
Při stanovení podílu biomasy pro směsné palivo či materiál se definované úrovně přesnosti vztahují k předběžnému emisnímu faktoru. Pro fosilní paliva a materiály se úrovně přesnosti vztahují k emisnímu faktoru.
Úroveň přesnosti 1Provozovatel použije některou z následujících možností:
Úroveň přesnosti 2aProvozovatel použije pro příslušné palivo či materiál emisní faktory specifické pro danou zemi v souladu s čl. 31 odst. 1 písm. b) a c).Úroveň přesnosti 2bProvozovatel odvodí emisní faktory pro palivo na základě jednoho z těchto zavedených náhradních postupů v kombinaci s empirickou korelací stanovenou alespoň jednou za rok v souladu s články 32 až 35 a 39:
- a) měření hustoty daných kapalných či plynných paliv, včetně těch, která jsou běžná v rafinériích nebo při výrobě oceli;
- b) výhřevnosti daných typů uhlí.
Provozovatel zajistí, aby tento vztah závislosti splňoval podmínky správné technické praxe a aby se používal jen pro ty náhradní hodnoty, pro něž byl zaveden.
Úroveň přesnosti 3Provozovatel stanoví emisní faktor v souladu s příslušnými ustanoveními článků 32 až 35.Úroveň přesnosti 1Provozovatel použije některou z následujících možností:
- a) standardní faktory uvedené v oddíle 1 přílohy VI;
- b) jiné konstantní hodnoty v souladu čl. 31 odst. 1 písm. d) nebo e), pokud není v oddíle 1 přílohy VI uvedena žádná použitelná hodnota.
Pokud provozovatel používá hmotnostní bilanci v souladu s článkem 25, použije definice úrovní přesnosti tohoto oddílu.
Provozovatel použije některou z úrovní přesnosti uvedených v tomto bodě. Pro odvození obsahu uhlíku z emisního faktoru použije provozovatel následující rovnice:
a)pro emisní faktory vyjádřené jako t CO2/TJC = (EF × NCV)/fb)pro emisní faktory vyjádřené jako t CO2/tC = EF/fV těchto vzorcích je C obsah uhlíku vyjádřený jako podíl (množství uhlíku v tunách na množství produktu v tunách), EF je emisní faktor, NCV je výhřevnost a f je faktor uvedený v čl. 36 odst. 3.
Při stanovení podílu biomasy pro směsné palivo či materiál se definované úrovně přesnosti vztahují k celkovému obsahu uhlíku. Podíl biomasy v uhlíku se stanoví pomocí úrovní přesnosti definovaných v oddíle 2.4 této přílohy.
Úroveň přesnosti 1Provozovatel použije některou z následujících možností:
- a) obsah uhlíku odvozený ze standardních faktorů uvedených v oddílech 1 a 2 přílohy VI;
- b) jiné konstantní hodnoty v souladu s čl. 31 odst. 1 písm. d) nebo e), pokud není v oddílech 1 a 2 přílohy VI uvedena žádná použitelná hodnota.
Provozovatel odvodí obsah uhlíku z emisních faktorů pro palivo na základě jednoho z těchto zavedených náhradních postupů v kombinaci s empirickou korelací stanovenou alespoň jednou za rok v souladu s články 32 až 35:
- a) měření hustoty daných kapalných či plynných paliv, například v rafinériích nebo při výrobě oceli;
- b) výhřevnosti daných typů uhlí.
Provozovatel zajistí, aby tento vztah závislosti splňoval podmínky správné technické praxe a aby se používal jen pro ty náhradní hodnoty, pro něž byl zaveden.
Úroveň přesnosti 3Provozovatel stanoví obsah uhlíku v souladu s příslušnými ustanoveními článků 32 až 35.Použijí se úrovně přesnosti uvedené v oddíle 2.2 této přílohy.
Pro všechny emise z procesů, pokud jsou monitorovány pomocí standardní metodiky v souladu s čl. 24 odst. 2, se pro emisní faktor použijí následující definice úrovní přesnosti v případě:
a)Metoda Azaložena na vstupu, emisní faktor a údaje o činnosti se vztahují k množství materiálu ve vstupu do procesu.b)Metoda Bzaložena na výstupu, emisní faktor a údaje o činnosti se vztahují k množství výstupů z procesu.Úroveň přesnosti 1Množství příslušných uhličitanů v každém příslušném vstupním materiálu se stanoví podle článků 32 až 35. Pro převedení údajů o složení na emisní faktory se použijí stechiometrické koeficienty uvedené v oddíle 2 přílohy VI.Úroveň přesnosti 1Použije se konverzní faktor 1.Úroveň přesnosti 2Uhličitany a jiný uhlík opouštějící proces jsou hodnoceny pomocí konverzního faktoru s hodnotou mezi 0 a 1. Provozovatel může předpokládat úplnou přeměnu pro jeden nebo několik vstupů a přiřadit nepřeměněné materiály nebo jiný uhlík ke zbývajícím vstupům. Dodatečné stanovení příslušných chemických parametrů produktů se provádí v souladu s články 32 až 35.Úroveň přesnosti 1Provozovatel použije standardní faktory uvedené v tabulce 3 oddílu 2 přílohy VI.Úroveň přesnosti 2Provozovatel použije emisní faktor specifický pro danou zemi v souladu s čl. 31 odst. 1 písm. b) nebo c).Úroveň přesnosti 3Množství příslušných oxidů kovů pocházejících z rozkladu uhličitanů v produktu se stanoví v souladu s články 32 až 35. Stechiometrické koeficienty uvedené v tabulce 3 oddílu 2 přílohy VI se použijí na převedení údajů o složení na emisní faktory za předpokladu, že veškeré příslušné oxidy kovů pocházejí z příslušných uhličitanů.Úroveň přesnosti 1Použije se konverzní faktor 1.Úroveň přesnosti 2Množství neuhličitanových sloučenin příslušných kovů v surovinách, včetně prachu nebo popílku nebo jiných již kalcinovaných materiálů, se vyjádří pomocí konverzních faktorů s hodnotou mezi 0 a 1, přičemž hodnota 1 odpovídá úplné přeměně uhličitanů v surovinách na oxidy. Dodatečné stanovení příslušných chemických parametrů vstupů do procesu se provádí v souladu s články 32 až 35.1. Definice úrovní přesnosti pro údaje o činnosti
2. Definice úrovní přesnosti pro výpočtové faktory emisí ze spalování
2.1 Úrovně přesnosti pro emisní faktory
a) standardní faktory uvedené v oddíle 1 přílohy VI;
b) jiné konstantní hodnoty v souladu s čl. 31 odst. 1 písm. d) nebo e), pokud není v oddíle 1 přílohy VI uvedena žádná použitelná hodnota.
2.2 Úrovně přesnosti pro výhřevnost
2.3 Úrovně přesnosti pro oxidační faktory
2.4 Úrovně přesnosti pro podíl biomasy
3. Definice úrovní přesnosti pro výpočtové faktory hmotnostních bilancí
3.1 Úrovně přesnosti pro obsah uhlíku
3.2 Úrovně přesnosti pro hodnoty výhřevnosti
4. Definice úrovní přesnosti pro výpočtové faktory emisí z procesů rozkladu uhličitanů
4.1 Úrovně přesnosti pro emisní faktor při použití metody A
4.2 Úrovně přesnosti pro konverzní faktor při použití metody A
4.3 Úrovně přesnosti pro emisní faktor při použití metody B
4.4 Úrovně přesnosti pro konverzní faktor při použití metody B
PŘÍLOHA III
Metodiky monitorování v oblasti letectví (článek 52 a článek 56)
Provozovatel použije tento vzorec:
Skutečná spotřeba paliva pro každý let [t] = množství paliva obsaženého v nádržích letadla, jakmile je dokončeno doplnění paliva pro let [t] – množství paliva obsaženého v nádržích letadla, jakmile je dokončeno doplnění paliva pro následující let [t] + palivo doplněné pro tento následující let [t]
Pokud nedojde k doplnění paliva pro daný let nebo následující let, stanoví se množství paliva obsaženého v nádržích letadla při zahájení pojíždění pro daný let nebo následující let. Ve výjimečném případě, kdy letadlo vykonává jiné činnosti než let, včetně probíhající větší údržby zahrnující vyprázdnění nádrží, po letu, pro který je monitorována spotřeba paliva, může provozovatel letadel nahradit údaje „množství paliva obsaženého v nádržích letadla, jakmile je dokončeno doplnění paliva pro následující let + palivo doplněné pro tento následující let“ údajem „množství paliva zbývajícího v nádržích na počátku následující činnosti letadla“, jak je zaznamenáno v technických denících.
Provozovatel použije tento vzorec:
Skutečná spotřeba paliva pro každý let [t] = množství paliva zbývajícího v nádržích letadla při ukončení pojíždění na konci předchozího letu [t] + palivo doplněné pro let [t] – množství paliva obsaženého v nádržích při ukončení pojíždění na konci letu [t]
Okamžik ukončení pojíždění lze považovat za rovnocenný okamžiku zastavení motorů. Pokud letadlo neuskuteční žádný let před letem, jehož spotřeba paliva je monitorována, může provozovatel letadel nahradit údaj „množství paliva zbývajícího v nádržích letadla při ukončení pojíždění na konci předchozího letu“ údajem „množství paliva zbývajícího v nádržích letadla na konci předchozí činnosti letadla“, jak je zaznamenáno v technických denících.
Tabulka 1 Úrovně přesnosti pro údaje o činnosti týkající se emisí z oblasti letectví
| Úroveň přesnosti | ||
|---|---|---|
| Úroveň přesnosti 1 | Úroveň přesnosti 2 | |
| Maximální nejistota týkající se celkového množství paliva v tunách spotřebovaného provozovatelem letadel během vykazovaného období | ± 5,0 %. | ± 2,5 %. |
Tabulka 2 Emisní faktory CO2 pro letecké palivo
| Palivo | Emisní faktor (t CO2/t paliva) |
|---|---|
| Letecký benzín (AvGas) | 3,10 |
| Tryskový benzín (Jet B) | 3,10 |
| Letecký petrolej (Jet A1 nebo Jet A) | 3,15 |
Vzdálenost [km] = vzdušná vzdálenost [km] + 95 km
Vzdušná vzdálenost je nejkratší vzdálenost mezi dvěma místy na povrchu Země, která se určí pomocí systému uvedeného v článku 3.7.1.1 přílohy 15 Chicagské úmluvy (WGS 84).
Zeměpisná šířka a zeměpisná délka letišť se převezme buď z údajů o poloze letiště zveřejněných v leteckých informačních příručkách v souladu s přílohou 15 Chicagské úmluvy, nebo ze zdroje využívajícího údaje leteckých informačních příruček.
Lze použít rovněž vzdálenosti vypočítané pomocí programového vybavení nebo třetí stranou, je-li metodika výpočtu založena vzorci uvedeném v tomto oddíle, údajích leteckých informačních příruček a požadavcích WGS 84.
1. Metodiky založené na výpočtu pro stanovení skleníkových plynů v oblasti letectví
2. Úrovně přesnosti pro spotřebu paliva
3. Emisní faktory pro standardní paliva
4. Výpočet vzdušné vzdálenosti
PŘÍLOHA X
Minimální obsah ročních výkazů (článek 67 odst. 3)
Roční výkaz emisí určitého zařízení musí obsahovat alespoň následující informace:
- 1) údaje identifikující zařízení, jak jsou stanoveny v příloze IV směrnice 2003/87/ES, a číslo povolení, které mu bylo přiděleno;
Emise pocházející z různých zdrojů emisí nebo zdrojových toků stejného druhu z jediného zařízení, které patří ke stejnému typu činnosti, mohou být vykazovány souhrnně za daný typ činnosti.
Pokud byly ve vykazovaném období změněny úrovně přesnosti, provozovatel vypočítá a vykáže emise jako samostatné části ročního výkazu pro příslušné části vykazovaného období.
Provozovatelé úložišť CO2 mohou po uzavření úložiště v souladu s článkem 17 směrnice 2009/31/ES použít zjednodušené výkazy emisí obsahující alespoň náležitosti uvedené v bodech 1 až 5 za předpokladu, že povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů neobsahuje žádné zdroje emisí.
Výkaz emisí určitého provozovatele letadel musí obsahovat alespoň následující informace:
- 1) údaje identifikující provozovatele letadel, jak je stanoveno v příloze IV směrnice 2003/87/ES, a volací znak nebo jiné jednoznačné kódy používané za účelem řízení letového provozu, a příslušné kontaktní údaje;
- 2) název a adresu ověřovatele výkazu;
- 3) vykazovaný rok;
- 4) odkaz na příslušný schválený plán pro monitorování a číslo jeho verze;
- 5) příslušné změny provozu a odchylky od schváleného plánu pro monitorování v průběhu vykazovaného období;
- 6) registrační čísla letadel a druhy letadel používaných v období, jehož se výkaz týká, k vykonávaní činností v oblasti letectví podle přílohy I směrnice 2003/87/ES prováděných provozovatelem letadel;
- 7) celkový počet letů podle dvojice států, jichž se výkaz týká;
- 8) celkové množství emisí CO2 v tunách rozčleněné podle členského státu odletu a příletu;
- 9) proxy data pro výhřevnost paliva, jsou-li emise vypočítány pomocí emisního faktoru nebo obsahu uhlíku vztahujících se na hmotnost nebo objem;
- 10) Pokud dojde k nedostatkům v údajích a k jejich odstranění prostřednictvím náhradních údajů v souladu s čl. 65 odst. 2:
- a) počet letů vyjádřený jako procentní podíl letů za rok, u nichž se vyskytl nedostatek v údajích; a okolnosti a důvody pro nedostatky v údajích;
- b) metoda odhadu pro použité náhradní údaje;
- c) emise vypočítané na základě náhradních údajů;
- 11) informativní položky:
- a) počet letů vyjádřený jako procentní podíl letů za rok (zaokrouhleno na nejbližší 0,1 %), u nichž se vyskytl nedostatek v údajích; a okolnosti a důvody pro nedostatky v údajích;
- b) výhřevnost alternativních paliv;
- 12) Jako přílohu ročního výkazu emisí uvede provozovatel údaje o ročních emisích a ročních počtech letů pro dvojice letišť. Na základě žádosti provozovatele je příslušný orgán povinen nakládat s těmito informacemi jako s důvěrnými.
Výkaz s údaji o tunokilometrech provozovatele letadel musí obsahovat alespoň následující informace:
- 1) údaje identifikující provozovatele letadel, jak je stanoveno v příloze IV směrnice 2003/87/ES, a volací znak nebo jiný jednoznačný kód používaný za účelem řízení letového provozu, a příslušné kontaktní údaje;
- 2) název a adresu ověřovatele výkazu;
- 3) vykazovaný rok;
- 4) odkaz na příslušný schválený plán pro monitorování a číslo jeho verze;
- 5) příslušné změny v provozu a odchylky od schváleného plánu pro monitorování v průběhu vykazovaného období;
- 6) registrační čísla letadel a druhy letadel používaných v období, jehož se výkaz týká, k vykonávaní činností v oblasti letectví podle přílohy I směrnice 2003/87/ES prováděných provozovatelem letadel;
- 7) zvolenou metodu výpočtu hmotnosti cestujících a odbavených zavazadel, nákladu a poštovních zásilek;
- 8) celkový počet osobokilometrů a tunokilometrů pro všechny lety uskutečněné v roce, jehož se výkaz týká, spadající do činností v oblasti letectví uvedených v příloze I směrnice 2003/87/ES;
- 9) pro každou dvojici letišť: kód ICAO obou letišť, vzdálenost (vzdušná vzdálenost + 95 km) v km, celkový počet letů na dvojici letišť ve vykazovaném období, celkovou hmotnost cestujících a odbavených zavazadel (v tunách) během vykazovaného období na dvojici letišť, celkový počet cestujících během vykazovaného období, celkový počet cestujících vynásobený počtem kilometrů na dvojici letišť, celkovou hmotnost nákladu a poštovních zásilek (v tunách) během vykazovaného období na dvojici letišť, celkový počet tunokilometrů na dvojici letišť (t km).
1. Roční výkazy emisí ze zařízení stacionárních zdrojů
2) název a adresu ověřovatele výkazu;
3) vykazovaný rok;
4) odkaz na příslušný schválený plán pro monitorování a číslo jeho verze;
5) příslušné změny v provozu zařízení a změny jakož i dočasné odchylky plánu pro monitorování schváleného příslušným orgánem, k nimž dojde během vykazovaného období, například dočasné či trvalé změny úrovní přesnosti, důvody pro tyto změny, počáteční datum změn a počáteční a koncová data dočasných změn;
6) informace pro všechny zdroje emisí a zdrojové toky zahrnující alespoň:
- a) celkové emise vyjádřené jako t CO2(e);
- b) celkové emise vyjádřené jako t, jsou-li emitovány jiné skleníkové plyny než CO2;
- c) údaj o tom, zda se použije metodika založená na měření nebo na výpočtu uvedená v článku 21;
- d) použité úrovně přesnosti;
- e) údaje o činnosti:
- i) v případě paliv samostatně vykazované množství paliva (vyjádřené v tunách nebo Nm3) a výhřevnost (GJ/t nebo GJ/Nm3),
- ii) pro všechny ostatní zdrojové toky množství vyjádřené v tunách nebo Nm3;
- f) emisní faktory vyjádřené v souladu s požadavky uvedenými v čl. 36 odst. 2, podíl biomasy, oxidační a konverzní faktory vyjádřené jako bezrozměrné zlomky;
- g) proxy data pro výhřevnost daného zdrojového toku, pokud se emisní faktory paliv vztahují na hmotnost, nikoli na energii;
7) hmotnostní tok a obsah uhlíku pro jednotlivé zdrojové toky proudící do a ze zařízení; případně podíl biomasy a výhřevnost, pokud se použije metodika založená na hmotnostní bilanci;
8) informace, které mají být vykazovány jako informativní položky, obsahující alespoň:
- a) množství spálené biomasy vyjádřené v TJ nebo biomasy použité v procesech vyjádřené v t nebo Nm3;
- b) emise CO2 z biomasy vyjádřené v t CO2, pokud se emise stanovují pomocí metodiky založené na měření;
- c) případně proxy data pro výhřevnost zdrojových toků biomasy použitých jako palivo;
- d) množství a obsah energie spálených biokapalin a biopaliv vyjádřené v t a TJ.
- e) množství CO2 přemístěného do zařízení nebo přijatého z jiného zařízení vyjádřené v t CO2, pokud se použije článek 49;
- f) množství vlastního CO2 přemístěného do zařízení nebo přijatého z jiného zařízení vyjádřené v t CO2, pokud se použije článek 48;
- g) případně název zařízení a jeho identifikační kód uznaný v souladu s nařízením (EU) č. 1193/2011:
- i) zařízení, do nichž je přemístěn CO2 v souladu s písm. e) a f) tohoto bodu 8),
- ii) zařízení, z nichž je přijímán CO2 v souladu s písm. e) a f) tohoto bodu 8).
- h) přemístěný CO2 z biomasy vyjádřený v t CO2;
9) Pokud se použije metodika založená na měření:
- a) roční emise fosilního CO2 a roční emise CO2 z používání biomasy, je-li měřen CO2;
- b) naměřené koncentrace skleníkových plynů a tok spalin vyjádřené jako roční hodinový průměr a jako celková roční hodnota;
10) při použití metodiky uvedené v článku 22 všechny údaje nezbytné pro stanovení emisí ze zdrojů emisí a zdrojových toků, pro něž je tato metodika použita, a proxy data pro údaje o činnosti, výpočtové faktory a jiné parametry, které by byly vykázány podle metodiky založené na úrovni přesnosti;
11) Pokud dojde k nedostatkům v údajích a k jejich odstranění prostřednictvím náhradních údajů v souladu s čl. 65 odst. 1:
- a) zdrojový tok nebo zdroj emisí, kterých se týkají jednotlivé nedostatky v údajích;
- b) důvody jednotlivých nedostatků v údajích;
- c) počáteční a koncové datum a čas jednotlivých nedostatků v údajích;
- d) emise vypočítané na základě náhradních údajů;
- e) podrobný popis metody odhadu pro náhradní údaje, včetně důkazu o tom, že použitá metodika nevede k podhodnocování emisí během příslušného období, pokud nebyla tato metoda dosud zahrnuta do plánu pro monitorování;
12) jakékoli další změny prováděné v daném zařízení během vykazovaného období s ohledem na emise skleníkových plynů z daného zařízení během vykazovaného roku;
13) případně úroveň výroby primárního hliníku, frekvence a průměrná doba trvání anodových efektů během vykazovaného období nebo údaje o přepětí anodových efektů během vykazovaného období a výsledky nejnovějšího stanovení emisních faktorů CF4 a C2F6 specifických pro dané zařízení podle přílohy IV a nejnovějšího stanovení účinnosti zachytávání potrubí.
14) Druhy odpadu použité v zařízení a emise pocházející z jejich využívání jako paliv nebo vstupních materiálů se vykazují v souladu s klasifikací seznamu odpadů Společenství specifikovanou v rozhodnutí Komise 2000/532/ES ze dne 3. května 2000, kterým se nahrazuje rozhodnutí 94/3/ES, kterým se stanoví seznam odpadů podle čl. 1 písm. a) směrnice Rady 75/442/EHS o odpadech, a rozhodnutí Rady 94/904/ES, kterým se stanoví seznam nebezpečných odpadů ve smyslu čl. 1 odst. 4 směrnice Rady 91/689/EHS o nebezpečných odpadech(Úř. věst. L 226, 6.9.2000, s. 3.). Pro tyto účely se k názvům příslušných druhů odpadů používaných v zařízení připojují příslušné šestimístné kódy.
7a) hmotnost paliva (v tunách) podle druhu paliva podle dvojice států;