1) Pro účely tohoto nařízení se použije článek 1 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446(Prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/2446 ze dne 28. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (viz strana 1 tohoto Úředního věstníku).).

2) Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1. Formáty a kódy obecných požadavků na údaje zmíněné v čl. 2 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 pro účely výměny a uchovávání informací potřebných pro žádosti a rozhodnutí jsou uvedeny v příloze A tohoto nařízení.

2. Formáty a kódy obecných požadavků na údaje zmíněné v čl. 2 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 pro účely výměny a uchovávání informací potřebných pro prohlášení, oznámení a prokazování celního statusu zboží jsou uvedeny v příloze B tohoto nařízení.

3. Odchylně od odstavce 1 tohoto článku se až do data uvedení do provozu první fáze modernizace systému závazných informací o sazebním zařazení zboží (ZISZ) a systému Surveillance 2 uvedených v příloze prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2016/578(Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2016/578 ze dne 11. dubna 2016, kterým se zavádí pracovní program pro vývoj elektronických systémů stanovených v celním kodexu Unie a jejich uvedení do provozu (Úř. věst. L 99, 15.4.2016, s. 6).) formáty a kódy stanovené v příloze A tohoto nařízení v souvislosti se žádostmi a rozhodnutími ZISZ nepoužijí a použijí se formáty a kódy uvedené v přílohách 2 až 5 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/341(Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/341 ze dne 17. prosince 2015, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, pokud jde o přechodná pravidla k některým ustanovením celního kodexu Unie, pokud příslušné elektronické systémy dosud nejsou v provozu, a kterým se mění nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 (Úř. věst. L 69, 15.3.2016, s. 1).).

Odchylně od odstavce 1 tohoto článku se až do data modernizace systému oprávněných hospodářských subjektů (AEO) uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí (EU) 2016/578 formáty a kódy stanovené v příloze A tohoto nařízení v souvislosti se žádostmi o AEO a povoleními AEO nepoužijí a použijí se formáty a kódy uvedené v přílohách 6 a 7 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2016/341.

4. Formáty a kódy obecných požadavků na údaje zmíněné v čl. 2 odst. 4 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 pro účely výměny a uchovávání informací potřebných pro prohlášení, oznámení a prokazování celního statusu zboží jsou uvedeny v příloze 9 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/341(Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/341 ze dne 17. prosince 2015, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, pokud jde o přechodná pravidla k některým ustanovením celního kodexu Unie, pokud příslušné elektronické systémy dosud nejsou v provozu, a kterým se mění nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 (Úř. věst. L 69, 15.3.2016, s. 1).).

4a. Formáty a kódy obecných požadavků na údaje zmíněné v čl. 2 odst. 4a nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 pro účely výměny a uchovávání informací potřebných pro prohlášení, oznámení a prokazování celního statusu zboží jsou uvedeny v příloze C tohoto nařízení.

5. Až do data uvedení do provozu systému rozhodování celních orgánů dle celního kodexu Unie uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí (EU) 2016/578 mohou celní orgány rozhodnout, že se použijí jiné formáty a kódy než formáty a kódy stanovené v příloze A tohoto nařízení pro tyto žádosti a povolení:

6. Až do data uvedení do provozu systému rozhodování celních orgánů dle celního kodexu Unie mohou celní orgány povolit, že se místo požadavků na údaje stanovených v příloze A tohoto nařízení použijí formáty a kódy požadavků týkajících se údajů pro žádosti a povolení uvedených v příloze 12 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2016/341 pro tyto žádosti a povolení:

7. Do dat uvedení do provozu automatizovaného systému vývozu (AES) dle celního kodexu Unie nebo modernizace vnitrostátních systémů pro dovoz uvedených v příloze prováděcího rozhodnutí (EU) 2016/578, jestliže se žádost o povolení zakládá na celním prohlášení podle čl. 163 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, se v souvislosti s dalšími datovými prvky potřebnými pro tuto žádost použijí formáty a kódy uvedené v příloze 12 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2016/341.

1. V rámci vývoje, údržby a používání elektronických systémů zmíněných v čl. 16 odst. 1 kodexu členské státy zavedou a dodržují odpovídající bezpečnostní opatření pro efektivní, spolehlivý a bezpečný provoz těchto systémů. Rovněž zajistí, aby byla zavedena opatření pro kontrolu zdroje údajů a pro ochranu údajů proti nebezpečí neoprávněného přístupu, ztrátě, změnám nebo zničení.

2. Každé zadání údajů, jejich změna nebo vymazání se zaznamená, přičemž se uvede účel příslušného úkonu, přesný čas jeho provedení a totožnost osoby, která jej učinila.

3. Členské státy informují sebe navzájem, Komisi a případně dotčený hospodářský subjekt o veškerých případech narušení bezpečnosti elektronických systémů nebo podezření na takové narušení.

1. Komise a členské státy uzavřou provozní dohody, ve kterých stanoví praktické požadavky na dostupnost a výkonnost elektronických systémů a na kontinuitu provozu.

2. Provozní dohody zmíněné v odstavci 1 zejména stanoví vhodné lhůty pro odezvu v případě výměny a zpracování informací v příslušných elektronických systémech.

3. Elektronické systémy musí být neustále dostupné. Tato povinnost však neplatí:

1. K výměně a uchovávání informací týkajících se EORI se používá elektronický systém zřízený pro tyto účely podle čl. 16 odst. 1 kodexu („systém EORI“).

Pokaždé, když se přidělí nová čísla EORI nebo dojde ke změně uchovávaných údajů týkajících se již vydaných registrací, zpřístupní příslušný celní orgán údaje prostřednictvím tohoto systému.

2. Každé osobě se přidělí pouze jedno číslo EORI.

3. Formát a kódy údajů uchovávaných v systému EORI jsou stanoveny v příloze 12-01.

4. Odchylně od odstavce 1 tohoto článku se až do data modernizace centrálního systému EORI formáty a kódy stanovené v příloze 12-01 nepoužívají.

Až do data modernizace centrálního systému EORI jsou kódy pro obecné požadavky týkající se údajů pro registraci hospodářských subjektů a jiných osob stanoveny v příloze 9 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2016/341.

5. Pokud členské státy shromažďují údaje uvedené v bodě 4 přílohy 12-01, zajistí, aby byly použity formáty a kódy stanovené v příloze 12-01.

1. Sdělení zmíněné v čl. 22 odst. 6 prvním pododstavci kodexu:

2. Pokud dotčená osoba sdělí před uplynutím lhůty zmíněné v odst. 1 písm. b) svůj názor, mohou celní orgány přistoupit k rozhodování, nevyjádří-li dotčená osoba současně záměr dále vyjádřit během stanovené lhůty svůj názor.

1. Celní orgány mohou sdělení zmíněné v čl. 22 odst. 6 prvním pododstavci kodexu učinit v rámci ověřování nebo kontroly, pokud hodlají přijmout rozhodnutí na základě:

2. Je-li učiněno sdělení v souladu s odstavcem 1, může dotčená osoba:

Celní orgány dotčenou osobu o těchto dvou možnostech informují.

3. Pokud celní orgány přijmou rozhodnutí, které má pro dotčenou osobu nepříznivý dopad, zaznamenají, zda příslušná osoba vyjádřila svůj názor v souladu s odst. 2 písm. a).

1. K výměně a uchovávání informací týkajících se žádostí a rozhodnutí, jež mohou mít důsledky ve více členských státech, a následných událostí, které mohou mít vliv na původní žádost či rozhodnutí, se použije elektronický systém zřízený pro tyto účely podle čl. 16 odst. 1 kodexu.

Příslušný celní orgán bezodkladně zpřístupní informace prostřednictvím tohoto systému, a to nejpozději do sedmi dnů od okamžiku, kdy se o nich dozvěděl.

2. Pro výměnu informací týkajících se žádostí a rozhodnutí, jež mohou mít důsledky ve více členských státech, se použije obchodní rozhraní harmonizované na úrovni EU, které po vzájemné dohodě navrhne Komise a členské státy.

3. Odstavce 1 a 2 tohoto článku jsou použitelné od data uvedení do provozu systému pro rozhodování celních orgánů dle CKU, jak je uvedeno v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU.

1. Pokud celní orgán přijme žádost podle čl. 11 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, je dnem přijetí žádosti den, kdy daný celní orgán obdržel veškeré nezbytné informace v souladu s čl. 22 odst. 2 druhým pododstavcem kodexu.

2. Pokud celní orgán zjistí, že žádost neobsahuje veškeré nezbytné informace, požádá žadatele, aby příslušné informace poskytl v přiměřené lhůtě nepřesahující 30 dnů.

Pokud žadatel neposkytne informace požadované celními orgány ve lhůtě, kterou pro ten účel stanovily, žádost se nepřijme a žadatel je o tom vyrozuměn.

3. Není-li žadateli sděleno, zda byla žádost přijata, či nikoli, má se za to, že žádost byla přijata. Dnem přijetí je den podání žádosti nebo, v případech, kdy žadatel poskytl další informace na základě žádosti celního orgánu podle odstavce 2, den, kdy byly poskytnuty poslední informace.

1. Pokud se celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí potřebuje poradit s celním orgánem jiného dotčeného členského státu ohledně splnění nezbytných podmínek a kritérií pro přijetí rozhodnutí ve prospěch určité osoby, uskuteční se tato konzultace ve lhůtě stanovené pro dané rozhodnutí. Celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí stanoví pro tuto konzultaci lhůtu, která začíná plynout ode dne, kdy tento celní orgán sdělil celnímu orgánu, s nímž věc konzultuje, které podmínky a kritéria je třeba přezkoumat.

Pokud po přezkoumání uvedeném v prvním pododstavci dotázaný celní orgán shledá, že žadatel nesplňuje jednu či více podmínek a kritérií pro přijetí rozhodnutí v jeho prospěch, předá řádně zdokumentované a zdůvodněné výsledky celnímu orgánu příslušnému k přijetí rozhodnutí.

2. Lhůtu stanovenou pro konzultaci v souladu s odstavcem 1 může celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí prodloužit v některém z těchto případů:

3. Pokud dotázaný celní orgán neodpoví ve lhůtě stanovené pro konzultaci v souladu s odstavci 1 a 2, podmínky a kritéria, kterých se konzultace týkala, se považují za splněné.

4. Konzultační postup stanovený v odstavcích 1 a 2 se může použít rovněž pro účely znovuposouzení a sledování rozhodnutí.

1. Pokud je žádost o rozhodnutí týkající se závazných informací podána podle čl. 19 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 v jiném členském státě než v členském státě, v němž je žadatel usazen, oznámí to celní orgán, u něhož byla žádost podána, celnímu orgánu členského státu, v němž je žadatel usazen, do sedmi dnů od přijetí žádosti.

Pokud má celní orgán, který toto oznámení obdrží, k dispozici informace, jež považuje za relevantní pro vyřízení žádosti, předá je celnímu orgánu, u něhož byla žádost podána, co nejdříve, a nejpozději do 30 dnů ode dne oznámení.

2. Žádost o rozhodnutí týkající se závazných informací o sazebním zařazení zboží (dále jen rozhodnutí o „ZISZ“) se smí týkat pouze zboží, které má podobné vlastnosti a rozdíly mezi ním jsou irelevantní pro účely jeho sazebního zařazení.

3. Žádost o rozhodnutí týkající se závazných informací o původu zboží (dále jen „rozhodnutí o ZIPZ“) se smí týkat pouze jednoho druhu zboží a jednoho souboru okolností, které jsou rozhodující pro určení původu.

4. Pro účely zajištění splnění požadavku stanoveného v čl. 33 odst. 1 druhém pododstavci písm. a) kodexu v souvislosti s žádostí o rozhodnutí o ZISZ celní orgán zmíněný v čl. 19 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 nahlíží do elektronického systému zmíněného v článku 21 tohoto nařízení a o těchto konzultacích vede záznamy.

1. Pokud celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí oznámí žadateli rozhodnutí o ZIPZ za použití jiných prostředků, než je elektronické zpracování dat, učiní tak za použití formuláře uvedeného v příloze 12-02.

2. Pokud celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí oznámí žadateli rozhodnutí o ZIPZ za použití elektronického zpracování dat, musí být možné toto rozhodnutí vytisknout ve formátu uvedeném v příloze 12-02.

1. Celní orgány předávají Komisi příslušné údaje týkající se rozhodnutí o ZIPZ čtvrtletně.

2. Komise údaje, které obdrží v souladu s odstavcem 1, zpřístupní celním orgánům všech členských států.

1. K výměně a uchovávání informací týkajících se žádostí a rozhodnutí, jež se týkají ZISZ, nebo jakýchkoli následných událostí, které mohou mít vliv na původní žádost či rozhodnutí, se použije elektronický systém zřízený pro tyto účely podle čl. 16 odst. 1 kodexu.

Příslušný celní orgán bezodkladně zpřístupní informace prostřednictvím tohoto systému, a to nejpozději do sedmi dnů od okamžiku, kdy se o nich dozvěděl.

2. Kromě informací zmíněných v odstavci 1:

3. Komise pravidelně sděluje výsledky sledování zmíněného v odst. 2 písm. a) členským státům s cílem pomoci celním orgánům při sledování dodržování povinností vyplývajících ze ZISZ.

4. Pro výměnu informací týkajících se žádostí a rozhodnutí, jež se týkají ZISZ, se použije obchodní rozhraní harmonizované na úrovni EU, které po vzájemné dohodě navrhne Komise a členské státy.

5. Při vyřizování žádosti o rozhodnutí o ZISZ celní orgány uvedou stav žádosti v systému uvedeném v odstavci 1.

6. Odchylně od odstavce 1 tohoto článku použijí členské státy až do data modernizace systému uvedeného ve zmíněném odstavci v souladu s přílohou prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU centrální databázi Komise zřízenou čl. 8 odst. 3 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93(Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 253, 11.10.1993, s. 1).).

7. Až do data uvedení do provozu první fáze modernizace systému uvedeného v odstavci 1 tohoto článku a systému uvedeného v článku 56 tohoto nařízení sledují celní orgány používání rozhodnutí o ZISZ při provádění celních kontrol nebo kontrol po propuštění zboží v souladu s články 46 a 48 kodexu. Odchylně od odstavce 3 tohoto článku není Komise až do tohoto data uvedení do provozu výsledky sledování zmíněného v odst. 2 písm. a) tohoto článku členským státům povinna sdělovat.

1. Jestliže se celní orgány rozhodnou poskytnout období prodlouženého používání v souladu s čl. 34 odst. 9 třetím pododstavcem kodexu, musí stanovit datum, kdy období prodlouženého používání rozhodnutí pozbude platnosti.

2. Jestliže se celní orgány rozhodnou poskytnout období prodlouženého používání rozhodnutí o ZISZ v souladu s čl. 34 odst. 9 třetím pododstavcem kodexu, musí kromě data zmíněného v odstavci 1 stanovit, jaká množství zboží lze v období prodlouženého používání rozhodnutí odbavit.

Používání rozhodnutí, u nějž bylo poskytnuto období prodlouženého používání, skončí, jakmile je těchto množství dosaženo.

Na základě dohledu podle článku 55 Komise informuje členské státy, jakmile je těchto množství dosaženo.

1. Komise neprodleně vyrozumí celní orgány o pozastavení přijímání rozhodnutí o ZISZ a ZIPZ v souladu s čl. 34 odst. 10 písm. a) kodexu, jestliže:

Ode dne, kdy Komise vyrozumí celní orgány o takovém pozastavení, nebude v souvislosti se zbožím, na které se vztahuje písm. a) nebo b), vydáno žádné rozhodnutí týkající se závazných informací, dokud nebude zajištěno správné a jednotné zařazení nebo určení původu.

2. Správné a jednotné zařazení nebo určení původu se konzultuje na úrovni Unie co nejdříve, a nejpozději do 120 dnů ode dne vyrozumění Komise podle odstavce 1.

3. Jakmile je pozastavení zrušeno, Komise okamžitě vyrozumí celní orgány.

4. Pro účely použití odstavců 1 až 3 se rozhodnutí o ZIPZ považují za nejednotná, pokud se jimi uděluje rozdílný původ zboží, které:

1. Kritérium stanovené v čl. 39 písm. a) kodexu se považuje za splněné, pokud:

2. Nicméně kritérium uvedené v čl. 39 písm. a) kodexu může být považováno za splněné, pokud celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí nepovažuje určité porušení za závažné ve vztahu k množství nebo objemu souvisejících operací a pokud nemá pochybnosti o dobré víře žadatele.

3. Pokud je osoba uvedená v odst. 1 písm. b) bodě iii) jiná než žadatel usazena nebo má bydliště ve třetí zemi, posoudí celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí splnění kritéria uvedeného v čl. 39 písm. a) kodexu na základě záznamů a informací, které má k dispozici.

4. Pokud byl žadatel založen před méně než třemi lety, posoudí celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí splnění kritéria uvedeného v čl. 39 písm. a) kodexu na základě záznamů a informací, které má k dispozici.

1. Kritérium stanovené v čl. 39 písm. b) kodexu se považuje za splněné, pokud jsou splněny tyto podmínky:

2. Pokud žadatel žádá pouze o povolení oprávněného hospodářského subjektu pro bezpečnost a zabezpečení podle čl. 38 odst. 2 písm. b) kodexu (AEOS), požadavek stanovený v odst. 1 písm. e) neplatí.

1. Kritérium stanovené v čl. 39 písm. c) kodexu se považuje za splněné, pokud žadatel splňuje následující:

2. Pokud byl žadatel založen před méně než třemi lety, posuzuje se jeho finanční solventnost podle čl. 39 písm. c) kodexu na základě záznamů a informací, které jsou k dispozici.

1. Kritérium stanovené v čl. 39 písm. d) kodexu se považuje za splněné, pokud je splněna jakákoliv z těchto podmínek:

2. Pokud je osoba odpovědná za celní záležitosti žadatele najatá, kritérium stanovené v čl. 39 písm. d) kodexu se považuje za splněné, pokud je touto najatou osobou oprávněný hospodářský subjekt pro celní zjednodušení podle čl. 38 odst. 2 písm. a) kodexu (AEOC).

1. Kritérium stanovené v čl. 39 písm. e) kodexu se považuje za splněné, pokud jsou splněny tyto podmínky:

2. Je-li žadatel držitelem bezpečnostního osvědčení vydaného na základě mezinárodní úmluvy nebo na základě mezinárodní normy vydané mezinárodní normalizační organizací či evropské normy vydané evropským normalizačním orgánem, musí být tato osvědčení zohledněna při kontrole splnění kritérií stanovených v čl. 39 písm. e) kodexu.

Kritéria se považují za splněná, pokud je prokázáno, že kritéria pro vydání uvedeného osvědčení jsou shodná s kritérii stanovenými v čl. 39 písm. e) kodexu nebo rovnocenná těmto kritériím.

Kritéria se považují za splněná, pokud je žadatel držitelem bezpečnostního osvědčení vydaného třetí zemí, s níž Unie uzavřela dohodu, ve které se stanoví uznávání daného osvědčení.

3. Je-li žadatel schválený agent nebo známý odesílatel ve smyslu definic v článku 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 300/2008(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 300/2008 ze dne 11. března 2008 o společných pravidlech v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy a o zrušení nařízení (ES) č. 2320/2002 (Úř. věst. L 97, 9.4.2008, s. 72).) a splňuje-li požadavky stanovené v nařízení Komise (EU) č. 185/2010(Nařízení Komise (EU) č. 185/2010 ze dne 4. března 2010, kterým se stanoví prováděcí opatření ke společným základním normám letecké bezpečnosti (Úř. věst. L 55, 5.3.2010, s. 1).), považují se kritéria stanovená v odstavci 1 za splněná v souvislosti s místy a operacemi, pro něž žadatel obdržel status schváleného agenta nebo známého odesílatele, pokud jsou kritéria pro udělení statusu schváleného agenta nebo známého odesílatele shodná s kritérii stanovenými v čl. 39 písm. e) kodexu nebo těmto kritériím rovnocenná.

1. Pro účely posuzování kritérií stanovených v čl. 39 písm. b) a e) kodexu zajistí celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí provedení kontrol na místě ve všech prostorách souvisejících s činnostmi žadatele týkajícími se celních záležitostí.

Má-li žadatel takových prostor velký počet a příslušná lhůta pro přijetí rozhodnutí neumožňuje prověření všech těchto prostor, může se celní orgán rozhodnout prověřit pouze reprezentativní podíl těchto prostor, pokud je přesvědčen, že žadatel uplatňuje stejné normy zabezpečení a bezpečnosti ve všech svých prostorách a že ve všech svých prostorách používá stejné obecné normy a postupy pro vedení záznamů.

2. Celní orgány příslušné k přijetí rozhodnutí mohou vzít v úvahu výsledky posouzení nebo auditů provedených v souladu s právními předpisy Unie v rozsahu, v němž jsou relevantní pro posouzení kritérií uvedených v článku 39 kodexu.

3. Pro účely posuzování, zda jsou kritéria stanovená v čl. 39 písm. b), c) a e) kodexu splněna, mohou celní orgány zohlednit znalecké závěry poskytnuté žadatelem, pokud znalec, který tyto závěry vypracoval, není s žadatelem ve spojení ve smyslu článku 127 tohoto nařízení.

4. Celní orgány při posuzování splnění kritérií stanovených v článku 39 kodexu náležitě přihlédnou ke zvláštní povaze hospodářských subjektů, zejména malých a středních podniků.

5. Celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí posuzování kritérií stanovených v článku 39 kodexu, jakož i jeho výsledky zdokumentuje.

1. Pro výměnu a uchovávání informací týkajících se žádostí o povolení oprávněného hospodářského subjektu (AEO), jakož i již udělených povolení AEO a jakýchkoli dalších událostí nebo úkonů, které mohou mít následně vliv na původní rozhodnutí, včetně zneplatnění, pozastavení, zrušení či změny, nebo výsledků sledování nebo znovuposouzení, se používá elektronický systém zřízený pro tyto účely podle čl. 16 odst. 1 kodexu. Příslušný celní orgán bezodkladně zpřístupní informace prostřednictvím tohoto systému, a to nejpozději do sedmi dnů.

Pro výměnu informací týkajících se žádostí a rozhodnutí, které se týkají povolení AEO, se použije obchodní rozhraní harmonizované na úrovni EU, které po vzájemné dohodě navrhne Komise a členské státy.

2. V relevantních případech, zejména je-li status AEO základem pro schválení, udělení povolení nebo zjednodušení podle jiných právních předpisů Unie, může příslušný celní orgán poskytnout přístup do elektronického systému uvedeného v odstavci 1 příslušnému vnitrostátnímu orgánu odpovědnému za bezpečnost civilního letectví. Přístup se týká těchto informací:

Vnitrostátní orgány odpovědné za bezpečnost civilního letectví, které s dotčenými informacemi nakládají, použijí tyto informace pouze pro účely příslušných programů pro schválené agenty nebo známé odesílatele a přijmou vhodná technická a organizační opatření, aby zajistily bezpečnost těchto informací.

3. Odchylně od odstavce 1 tohoto článku používají členské státy až do data modernizace systému AEO uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU systém zřízený článkem 14x nařízení Komise (EHS) č. 2454/93.

1. Celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí může provádět konzultace s celními orgány jiných členských států, které jsou příslušné pro místo, kde jsou nezbytné informace uchovávány nebo kde musí být provedeny kontroly pro účely posouzení jednoho či více kritérií stanovených v článku 39 kodexu.

2. Konzultace zmíněné v odstavci 1 jsou povinné:

3. V případech uvedených v odstavci 2 konzultovaný celní orgán odpoví ve lhůtě stanovené příslušným celním orgánem v souladu s čl. 14 odst. 1 prvním pododstavcem druhou větou.

Odchylně od prvního pododstavce celní orgány dokončí konzultační postup do 80 dnů ode dne, kdy celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí sdělí nezbytné podmínky a kritéria, které konzultovaný celní orgán musí posoudit.

4. Má-li celní orgán jiného členského státu informace relevantní pro udělení statusu AEO, sdělí tyto informace celnímu orgánu, který je příslušný k přijetí rozhodnutí, ve lhůtě do 30 dnů ode dne oznámení o žádosti prostřednictvím elektronického systému zmíněného v článku 30 tohoto nařízení.

1. Zrušení povolení AEO nemá vliv na případná příznivá rozhodnutí, která byla přijata ve vztahu k téže osobě, pokud nebyl status AEO podmínkou pro příslušné příznivé rozhodnutí nebo pokud příslušné rozhodnutí nebylo založeno na některém z kritérií uvedených v článku 39 kodexu, které již není splněno.

2. Zrušení nebo změna příznivého rozhodnutí, které bylo přijato ve vztahu k držiteli povolení, nemá automaticky vliv na povolení AEO dané osoby.

3. Je-li tatáž osoba jak AEOC, tak AEOS a je-li z důvodu nesplnění podmínek stanovených v čl. 39 písm. d) kodexu použitelný článek 28 kodexu nebo článek 15 tohoto nařízení, povolení AEOC se zruší, a povolení AEOS zůstane platné.

Je-li tatáž osoba jak AEOS, tak AEOC a je-li z důvodu nesplnění podmínek stanovených v čl. 39 písm. e) kodexu použitelný článek 28 kodexu nebo článek 15 tohoto nařízení, povolení AEOS se zruší, a povolení AEOC zůstane platné.

1. Celní orgány členských států neprodleně uvědomí příslušný celní orgán o všech skutečnostech, které nastanou po udělení statusu AEO a které mohou ovlivnit jeho platnost nebo obsah.

2. Příslušný celní orgán zpřístupní veškeré příslušné informace, které má k dispozici, celním orgánům ostatních členských států, kde daný AEO vykonává činnosti související s celními záležitostmi.

3. Pokud celní orgán zruší příznivé rozhodnutí, které bylo přijato na základě statusu AEO, uvědomí celní orgán, který status udělil.

4. Je-li AEOS schválený agent nebo známý odesílatel podle vymezení v článku 3 nařízení (ES) č. 300/2008 a splňuje-li požadavky stanovené v nařízení (EU) č. 185/2010, zpřístupní příslušný celní orgán okamžitě příslušnému vnitrostátnímu orgánu odpovědnému za bezpečnost civilního letectví alespoň tyto informace související se statusem AEO, které má k dispozici:

Vnitrostátní celní orgány ve shodě s příslušným vnitrostátním orgánem odpovědným za bezpečnost civilního letectví stanoví podrobné postupy pro výměnu veškerých informací, která neprobíhá prostřednictvím elektronického systému uvedeného v článku 30 tohoto nařízení.

Vnitrostátní orgány odpovědné za bezpečnost civilního letectví, které s dotčenými informacemi nakládají, použijí tyto informace pouze pro účely příslušných programů pro schválené agenty nebo známé odesílatele a přijmou vhodná technická a organizační opatření, aby zajistily bezpečnost těchto informací.

1. Pro výměnu a uchovávání informací týkajících se sdělování informací, které se týkají rizik, mezi celními orgány členských států a Komisí se použije elektronický systém zřízený pro tyto účely podle čl. 16 odst. 1 kodexu (dále jen „celní systém řízení rizik“).

2. Systém zmíněný v odstavci 1 se používá též pro vzájemnou komunikaci mezi celními orgány a pro komunikaci mezi celními orgány a Komisí při uplatňování společných kritérií a norem pro rizika, společných prioritních oblastí kontroly, celního krizového řízení, při výměně informací týkajících se rizik a výsledků analýzy rizik podle čl. 46 odst. 5 kodexu, jakož i výsledků celních kontrol.

3. Odchylně od odstavců 1 a 2 tohoto článku se systém uvedený v čl. 182 odst. 1 použije rovněž pro výměnu, zpracování a uchovávání informací o specifických rizicích týkajících se vstupních souhrnných celních prohlášení.

1. Celní kontroly a formality týkající se příručních a zapsaných zavazadel osob, které letí z letiště, jež není letištěm Unie, letadlem, které po mezipřistání na letišti Unie pokračuje na jiné letiště Unie, se provádějí na posledním mezinárodním letišti Unie.

Na příruční a zapsaná zavazadla se vztahují předpisy platné pro zavazadla osob přijíždějících z třetích zemí, pokud osoba, která takové zavazadlo přepravuje, neprokáže, že zboží v něm obsažené je zbožím Unie.

2. Celní kontroly a formality týkající se příručních a zapsaných zavazadel osob, které letí z letiště Unie letadlem, které po mezipřistání na jiném letišti Unie pokračuje na letiště, jež není letištěm Unie, se provádějí na prvním mezinárodním letišti Unie.

Příruční zavazadla mohou být kontrolována na posledním mezinárodním letišti Unie, kde má letadlo mezipřistání, za účelem ověření, zda se jedná o zboží Unie.

Celní kontroly a formality týkající se zavazadel osob na palubě obchodního nebo turistického letadla se provádějí na těchto letištích:

1. Jsou-li zavazadla dopravená na letiště Unie na palubě letadla přilétajícího z letiště, jež není letištěm Unie, na uvedeném letišti Unie překládána do jiného letadla pokračujícího v letu uvnitř Unie, použijí se odstavce 2 a 3.

2. Celní kontroly a formality týkající se zapsaných zavazadel se provádějí na posledním mezinárodním letišti příletu příslušného letu uvnitř Unie. Nicméně celní kontroly a formality týkající se zapsaných zavazadel přepravovaných z letiště, jež není letištěm Unie, a překládaných na mezinárodním letišti Unie do letadla mířícího na jiné mezinárodní letiště Unie na území téhož členského státu, smí být provedeny na mezinárodním letišti Unie, kde dochází k překládce zapsaných zavazadel.

Celní kontroly a formality týkající se zapsaných zavazadel smí být ve výjimečných případech a nad rámec kontrol a formalit uvedených v prvním pododstavci provedeny na prvním mezinárodním letišti Unie, pokud se ukáže, že je to nezbytné, na základě kontroly příručních zavazadel.

3. Celní kontroly a formality týkající se příručních zavazadel se provádějí na prvním mezinárodním letišti Unie.

Doplňkové celní kontroly a formality týkající se příručních zavazadel lze provést na letišti příletu letu uvnitř Unie pouze ve výjimečných případech, pokud se ukáže, že je to nezbytné, na základě kontroly zapsaných zavazadel.

1. Jsou-li zavazadla nakládána na letišti Unie do letadla pokračujícího v letu uvnitř Unie a následně překládána na jiném letišti Unie do jiného letadla, jehož místem určení je letiště, jež není letištěm Unie, použijí se odstavce 2 a 3.

2. Celní kontroly a formality týkající se zapsaných zavazadel se provádějí na prvním mezinárodním letišti odletu Unie. Nicméně celní kontroly a formality týkající se zapsaných zavazadel, která byla naložena do letadla na mezinárodním letišti Unie a přeložena na jiném mezinárodním letišti Unie na území téhož členského státu do letadla mířícího na letiště, jež není letištěm Unie, smí být provedeny na mezinárodním letišti Unie, kde dochází k překládce zapsaných zavazadel.

Celní kontroly a formality týkající se zapsaných zavazadel smí být ve výjimečných případech a nad rámec kontrol a formalit uvedených v prvním pododstavci provedeny na posledním mezinárodním letišti Unie, pokud se ukáže, že je to nezbytné, na základě kontroly příručních zavazadel.

3. Celní kontroly a formality týkající se příručních zavazadel se provádějí na posledním mezinárodním letišti Unie.

Doplňkové celní kontroly a formality týkající se příručních zavazadel lze provést na letišti odletu letu uvnitř Unie pouze ve výjimečných případech, pokud se ukáže, že je to nezbytné, na základě kontroly zapsaných zavazadel.

1. Celní kontroly a formality týkající se zavazadel dopravených na letiště Unie na palubě pravidelného nebo charterového letu z letiště, jež není letištěm Unie, a překládaných na uvedeném letišti Unie do turistického nebo obchodního letadla pokračujícího v letu uvnitř Unie, se provádějí na letišti příletu příslušného pravidelného nebo charterového letu.

2. Celní kontroly a formality týkající se zavazadel naložených na letišti Unie do turistického nebo obchodního letadla pokračujícího v letu uvnitř Unie, jež mají být na jiném letišti Unie přeložena na pravidelný nebo charterový let, jehož místem určení je letiště, jež není letištěm Unie, se provádějí na letišti odletu příslušného pravidelného nebo charterového letu.

Celní orgány mohou provádět kontroly na mezinárodním letišti Unie, kde se uskutečňuje překládka zapsaných zavazadel:

Členské státy zajistí, aby:

1. Hodnota eura, je-li to potřeba podle čl. 53 odst. 1 písm. b) kodexu, se stanoví jednou měsíčně.

Používaný směnný kurz je kurz naposledy stanovený Evropskou centrální bankou před předposledním dnem měsíce a používá se po celý následující měsíc.

Liší-li se nicméně kurz platný na začátku měsíce o více než 5 % od kurzu stanoveného Evropskou centrální bankou před 15. dnem téhož měsíce, použije se tento druhý kurz od 15. dne do konce dotyčného měsíce.

2. Je-li převod měny nutný z některého z důvodů uvedených v čl. 53 odst. 2 kodexu, je hodnotou eura v národních měnách, která se použije, kurz stanovený Evropskou centrální bankou první pracovní den měsíce října; tento kurz se použije s účinkem od 1. ledna následujícího roku

3. Členské státy mohou ponechat hodnotu částky stanovené v eurech v národní měně beze změny, pokud se v okamžiku roční úpravy hodnota převodu uvedené částky vyjádřená v národní měně liší o méně než 5 %.

Členské státy mohou částku po převodu zaokrouhlit nahoru nebo dolů na nejbližší desetinné místo.

1. Celní kvóty otevřené v souladu s právními předpisy Unie odkazujícími na metodu správy v tomto článku a v článcích 50 až 54 tohoto nařízení se spravují chronologicky podle data přijetí celních prohlášení k propuštění do volného oběhu.

2. Každá celní kvóta je v právních předpisech Unie označena pořadovým číslem, jež usnadňuje její správu.

3. Pro účely tohoto oddílu se celní prohlášení k propuštění do volného oběhu, která celní orgány přijaly dne 1., 2. nebo 3. ledna, považují za přijatá dne 3. ledna téhož roku. Pokud však některý z těchto dnů připadá na sobotu nebo neděli, považují se za přijatá dne 4. ledna uvedeného roku.

4. Pro účely tohoto oddílu se pracovními dny rozumí dny, které nejsou svátky pro instituce Unie v Bruselu.

1. Celní orgány posoudí, zda žádost o využití celní kvóty, kterou deklarant podal v celním prohlášení k propuštění do volného oběhu, je platná v souladu s právními předpisy Unie, kterými se celní kvóta otevírá.

2. Pokud je celní prohlášení k propuštění do volného oběhu obsahující platnou žádost deklaranta o využití celní kvóty přijata a celním orgánům byly poskytnuty všechny podklady požadované pro udělení celní kvóty, celní orgány neprodleně předají danou žádost Komisi, přičemž uvedou datum přijetí celního prohlášení a přesné množství, o které se žádá.

1. Komise provádí příděly každý pracovní den. Komise se však může rozhodnout, že v daný pracovní den množství nepřidělí, jestliže o tom byly příslušné orgány členských států vyrozuměny předem.

2. Množství v rámci celních kvót nelze přidělit dříve než druhý pracovní den po dni přijetí celního prohlášení, ve kterém deklarant požádal o využití celní kvóty.

Komise při přidělování zohlední všechny nezodpovězené žádosti o využití celních kvót na základě celních prohlášení přijatých do druhého pracovního dne včetně přede dnem přidělení, které celní orgány předaly do systému uvedeného v článku 54 tohoto nařízení.

3. Komise pro každou celní kvótu přidělí množství na základě žádostí o využití dané celní kvóty, které obdržela, chronologicky v pořadí podle data přijetí příslušných celních prohlášení a v rozsahu, jejž dovoluje zůstatek dané celní kvóty.

4. Pokud je v den přidělování součet množství všech žádostí o využití celní kvóty, které se vztahují k celním prohlášením přijatým téhož dne, větší než zůstatek celní kvóty, který je k dispozici, Komise přiděluje množství, pokud jde o tyto žádosti, poměrně k požadovaným množstvím.

5. Je-li otevřena nová celní kvóta, Komise nepřidělí žádná množství v rámci uvedené celní kvóty před jedenáctým pracovním dnem po dni zveřejnění aktu Unie, kterým byla celní kvóta otevřena.

1. Celní orgány neprodleně vrátí do elektronického systému uvedeného v článku 54 tohoto nařízení veškerá množství, která byla chybně přidělena. Povinnost vrácení se však neuplatňuje, pokud je chybný příděl představující celní dluh nižší než 10 EUR zjištěn po prvním měsíci po konci období platnosti dotčené celní kvóty.

2. Pokud celní orgány zruší platnost celního prohlášení týkajícího se zboží, na které se vztahuje žádost o využití celní kvóty, dříve než Komise přidělí požadované množství, celní orgány zruší celou žádost o využití celní kvóty.

Pokud Komise již přidělila požadované množství na základě zneplatněného celního prohlášení, celní orgán přidělené množství neprodleně vrátí do elektronického systému uvedeného v článku 54 tohoto nařízení.

1. Pro účely článku 153 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 se celní kvóta považuje za kritickou, jakmile je použito 90 % z celého objemu celní kvóty.

2. Odchylně od odstavce 1 se celní kvóta považuje za kritickou od data svého otevření v těchto případech:

3. Celní kvóta, jejímž jediným účelem je uplatnění ochranného opatření nebo opatření plynoucího z pozastavení koncesí, jak je stanoveno v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 654/2014(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 654/2014 ze dne 15. května 2014 o výkonu práv Unie za účelem uplatňování a prosazování pravidel mezinárodního obchodu a o změně nařízení Rady (ES) č. 3286/94 (Úř. věst. L 189, 27.6.2014, s. 50).), se považuje za kritickou, jakmile je použito 90 % z celého objemu bez ohledu na to, zda byly v předchozích dvou letech otevřeny rovnocenné celní kvóty či nikoli.

1. V rámci správy celních kvót se elektronický systém zřízený pro dané účely podle čl. 16 odst. 1 kodexu se použije pro:

2. Komise zpřístupní informace týkající se výsledků přidělování prostřednictvím uvedeného systému.

1. Pokud Komise stanoví požadavek, aby určité zboží podléhalo dohledu při propuštění do volného oběhu nebo při vývozu, sdělí celním orgánům kódy KN daného zboží a údaje nezbytné pro účely dohledu v dostatečném předstihu, než se stane požadavek na dohled použitelným.

Od data stanoveného v čl. 4 odst. 1 čtvrtém pododstavci směrnice (EU) 2017/2455 je seznam údajů, které může Komise požadovat, uveden v příloze 21-03 tohoto nařízení.

2. Pokud zboží při propuštění do volného oběhu nebo při vývozu podléhá dohledu, celní orgány poskytnou Komisi alespoň jednou týdně údaje o celních prohlášeních pro příslušný režim.

Pokud je zboží propuštěno v souladu s čl. 194 odst. 1 kodexu, celní orgány poskytují údaje Komisi neprodleně.

3. Komise zpřístupní údaje uvedené v odstavci 1 poskytnuté celními orgány pouze v souhrnné podobě.

3a. Komise poskytne uživatelům schváleným v souladu s čl. 56 odst. 2 přístup k neagregovaným údajům poskytnutým celními orgány členského státu, který požádal o přístup k těmto údajům, a k údajům v souhrnné podobě na úrovni Unie.

3b. Odchylně od odstavce 3a poskytne Komise příslušným orgánům členských států přístup k neagregovaným údajům v případech, kdy takový přístup stanoví akt Unie.

4. Pokud je zboží propuštěno do celního režimu na základě zjednodušeného celního prohlášení, jak je uvedeno v článku 166 kodexu, nebo zápisem do záznamů deklaranta, jak je uvedeno v článku 182 kodexu, a údaje požadované Komisí nebyly v době, kdy bylo zboží propuštěno v souladu s čl. 194 odst. 1 kodexu, k dispozici, celní orgány poskytnou Komisi uvedené informace neprodleně po obdržení doplňkového celního prohlášení podaného v souladu s článkem 167 kodexu.

5. Pokud se v souladu s čl. 167 odst. 3 kodexu upustí od požadavku na podání doplňkového celního prohlášení nebo je doplňkové celní prohlášení podáno nebo zpřístupněno v souladu s článkem 225 tohoto nařízení, zasílá držitel povolení celním orgánům alespoň jednou měsíčně údaje požadované Komisí nebo celní orgány uvedené údaje získají ze systému deklaranta.

Celní orgány údaje neprodleně vloží do elektronického systému uvedeného v článku 56 tohoto nařízení.

6. Odchylně od odstavce 1 může Komise pro účely dohledu nad propuštěním do volného oběhu vyžadovat tyto seznamy údajů:

Odchylně od odstavce 1 může Komise vyžadovat seznam údajů stanovený v příloze 21-01 nebo v příloze 21-02 tohoto nařízení pro účely dohledu nad vývozem, a to do posledního dne rámce pro uvedení do provozu automatizovaného systému vývozu, jak je uvedeno v příloze prováděcího rozhodnutí (EU) 2019/2151.

1. V rámci dohledu nad propuštěním zboží do volného oběhu nebo nad jeho vývozem se elektronický systém zřízený podle čl. 16 odst. 1 kodexu použije pro předávání a uchovávání těchto informací:

2. Komise může uživatelům povolit přístup do elektronického systému uvedeného v odstavci 1 na základě žádostí členských států.

3. Odchylně od odstavce 1 tohoto článku se až do data uvedení do provozu první fáze modernizace systému uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU pro předávání a uchovávání údajů uvedených v písmenech a) a b) daného odstavce používá systém Komise Surveillance 2.

1. Osvědčení o původu zboží týkající se produktů, které mají původ ve třetí zemi a pro které byly stanoveny zvláštní nepreferenční dovozní režimy, se v případě, že dané režimy odkazují na tento článek, zpřístupní v Elektronickém systému pro zemědělské necelní formality (ELAN) v souladu s požadavky stanovenými v příloze XIV.8 prováděcího nařízení Komise (EU) 2020/761(Prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/761 ze dne 17. prosince 2019, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, (EU) č. 1308/2013 a (EU) č. 510/2014, pokud jde o režim správy celních kvót s licencemi (Úř. věst. L 185, 12.6.2020, s. 24, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg_impl/2020/761/oj).).

Odkazy ve zvláštních nepreferenčních dovozních režimech na osvědčení o původu zboží vydaná v souladu s články 55 až 65 nařízení (EHS) č. 2454/93 se považují za odkazy na osvědčení o původu zboží uvedená v tomto článku.

2. Osvědčení o původu zboží vydávají příslušné orgány třetí země, ze které produkty, na něž se vztahují zvláštní nepreferenční dovozní režimy, pocházejí, nebo spolehlivý subjekt, který je uvedenými orgány k tomuto účelu řádně pověřen (vydávající orgány), za předpokladu, že původ produktů byl určen v souladu s článkem 60 kodexu.

3. Vydávající orgány vydávají osvědčení o původu zboží před tím, než jsou produkty, na které se vztahují, navrženy k vývozu ve třetí zemi původu.

4. Odchylně od odstavce 3 mohou vydávající orgány vydávat osvědčení o původu zboží po vývozu produktů, na něž se vztahují, jestliže nebyla vydána při vývozu v důsledku omylu, neúmyslného opomenutí nebo zvláštních okolností.

Vydávající orgány mohou osvědčení o původu zboží podle odstavce 1 vydat dodatečně, pouze pokud se ujistí, že údaje uvedené v žádosti vývozce souhlasí s údaji uvedenými v příslušné vývozní dokumentaci.

5. Během přechodných období stanovených v článcích 72a až 72d prováděcího nařízení (EU) 2020/761 může být osvědčení o původu zboží týkající se produktů, které mají původ ve třetí zemi a pro které byly stanoveny zvláštní nepreferenční dovozní režimy, v případě, že dané režimy odkazují na tento článek, vydáno za použití jednoho z těchto způsobů:

Pokud jsou osvědčení o původu zboží za použití formuláře uvedeného v příloze 22-14 tohoto nařízení vydávána elektronicky nebo podepsána elektronickým podpisem, musí obsahovat údaje o tomto formuláři, včetně razítka a podpisu.

Vydávající orgány si ponechají kopii každého vydaného osvědčení o původu zboží.

1. Pokud zvláštní nepreferenční dovozní režimy vztahující se na některé produkty stanoví použití osvědčení o původu zboží uvedeného v článku 57 tohoto nařízení, je uplatnění takových režimů podmíněno zahájením postupu správní spolupráce, nestanoví-li úprava dotčeného režimu jinak.

Pro účely zahájení postupu správní spolupráce zašlou dotčené třetí země Komisi:

Komise tyto informace předá příslušným orgánům členských států.

1a. Během přechodných období stanovených v článcích 72a až 72d prováděcího nařízení (EU) 2020/761 zašlou dotčené třetí země Komisi rovněž:

Komise informace upřesněné v tomto odstavci předá příslušným orgánům členských států.

2. Pokud třetí země nezašle Komisi informace uvedené v odstavcích 1 a 1a, příslušné orgány v Unii použití zvláštních nepreferenčních dovozních režimů odmítnou.

1. Ověřování osvědčení o původu zboží uvedených v článku 57 tohoto nařízení se provádí v souladu s tímto článkem po přijetí celního prohlášení (následné ověřování).

2. Pokud mají celní orgány odůvodněné pochybnosti o přesnosti informací obsažených v osvědčení o původu zboží a pokud provedou nahodilé následné ověření, požádají orgán uvedený v čl. 58 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení, aby ověřil, zda byl deklarovaný původ stanoven správně a v souladu s článkem 60 kodexu.

Pokud mají celní orgány během přechodných období stanovených v článcích 72a až 72d prováděcího nařízení (EU) 2020/761 důvodné pochybnosti o pravosti osvědčení o původu zboží, požádají orgán uvedený v čl. 58 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení nebo orgány vydávající licence, které uvedené osvědčení tisknou v souladu s článkem 72b prováděcího nařízení (EU) 2020/761, aby ověřily, zda je toto osvědčení o původu pravé.

Celní orgány vrátí osvědčení o původu zboží nebo jeho kopii orgánu uvedenému v čl. 58 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení. Byla-li k prohlášení připojena faktura, přiloží se originál faktury nebo její kopie k vrácenému osvědčení o původu zboží.

Celní orgány v příslušném případě uvedou důvody následného ověření a poskytnou veškeré informace, které mají a které naznačují, že údaje uvedené v osvědčení o původu zboží jsou nesprávné.

Pokud celní orgány požádají o ověření pravosti osvědčení o původu zboží, poskytnou veškeré informace, které mají k dispozici a které naznačují, že osvědčení o původu není pravé.

3. Orgán uvedený v čl. 58 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení nebo orgán vydávající licence uvedený v odst. 2 druhém pododstavci tohoto článku sdělí výsledky ověřování celním orgánům co nejdříve.

Pokud do šesti měsíců od odeslání žádosti podle odstavce 2 neobdrží odpověď, celní orgány odmítnou použití zvláštního nepreferenčního dovozního režimu pro dotyčné produkty.

1. Pokud dodavatel poskytne vývozci nebo obchodníkovi informace nezbytné k určení statusu původu zboží pro účely ustanovení upravujících preferenční obchod mezi Unií a některými zeměmi nebo územími (status preferenčního původu), dodavatel tak učiní prostřednictvím prohlášení dodavatele.

Pro každou zásilku zboží se vyhotoví samostatné prohlášení dodavatele s výjimkou případů stanovených v článku 62 tohoto nařízení.

1a. V rámci obchodu mezi smluvními stranami Regionální úmluvy o celoevropsko-středomořských preferenčních pravidlech původu(Úř. věst. L 54, 26.2.2013, s. 1.) (dále jen „regionální úmluva“), kde se uplatňují dva nebo více souborů pravidel původu, lze preferenční původ zboží určit podle jednoho nebo více souborů pravidel původu.

Dodavatelé upřesní právní rámec použitý k určení původu zboží. V případě prohlášení dodavatele vystavených do 31. prosince 2025, kde není takový právní rámec stanoven, se má automaticky za to, že prohlášení dodavatele uvádí, že k určení původu zboží byla použita pravidla původu podle regionální úmluvy v jejím původním znění.

1b. Pro účely obchodu mezi smluvními stranami regionální úmluvy může vývozce použít prohlášení dodavatele jako podpůrné doklady k žádosti o vydání průvodního osvědčení nebo k vystavení prohlášení o původu v souladu s pravidly původu regionální úmluvy ve znění rozhodnutí smíšeného výboru č. 1/2023(Rozhodnutí smíšeného výboru Regionální úmluvy o celoevropsko-středomořských preferenčních pravidlech původu č. 1/2023 ze dne 7. prosince 2023 o změně Regionální úmluvy o celoevropsko-středomořských preferenčních pravidlech původu (Úř. věst. L, 2024/390, 19.2.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/dec/2024/390/oj).), pokud prohlášení dodavatele uvádějí status původu v souladu s pravidly původu regionální úmluvy v jejím původním znění pro produkty zařazené do kapitol 1, 3, 16 (pro zpracované produkty rybolovu) a 25 až 97 harmonizovaného systému.

Vývozce přijme veškerá nezbytná opatření, aby zajistil splnění podmínek pro kumulaci a vydání nebo vystavení dokladu o původu zboží podle konkrétního souboru pravidel původu.

2. Dodavatel zahrne prohlášení na obchodní fakturu vztahující se na danou zásilku, na dodací list nebo jakýkoli jiný obchodní doklad, ve kterém se popisuje dotčené zboží dostatečně podrobně, aby je bylo možné ztotožnit.

3. Dodavatel může prohlášení poskytnout kdykoli, dokonce i po dodání zboží.

1. Pokud dodavatel pravidelně dodává vývozci nebo obchodníkovi zásilky zboží a očekává se, že všechno toto zboží má stejný status původu, dodavatel může poskytnout jediné prohlášení vztahující se na více zásilek uvedeného zboží (dlouhodobé prohlášení dodavatele).

1a. V rámci obchodu mezi smluvními stranami regionální úmluvy, kde se uplatňují dva nebo více souborů pravidel původu, lze preferenční původ zboží určit podle jednoho nebo více souborů pravidel původu.

Dodavatelé upřesní právní rámec použitý k určení původu zboží. V případě prohlášení dodavatele vystavených do 31. prosince 2025, kde není takový právní rámec uveden, se má automaticky za to, že prohlášení dodavatele uvádí, že k určení původu zboží byla použita pravidla původu podle regionální úmluvy v jejím původním znění.

1b. Pro účely obchodu mezi smluvními stranami regionální úmluvy může vývozce použít prohlášení dodavatele jako podpůrné doklady k žádosti o vydání průvodního osvědčení nebo k vystavení prohlášení o původu v souladu s regionální úmluvou ve znění rozhodnutí č. 1/2023, pokud prohlášení dodavatele uvádějí status původu v souladu s pravidly původu regionální úmluvy v jejím původním znění pro produkty zařazené do kapitol 1, 3, 16 (pro zpracované produkty rybolovu) a 25 až 97 harmonizovaného systému.

Vývozce přijme veškerá nezbytná opatření, aby zajistil splnění podmínek pro kumulaci a vydání nebo vystavení dokladu o původu zboží podle konkrétního souboru pravidel původu.

2. Dlouhodobé prohlášení dodavatele se vystavuje pro zásilky odeslané během určitého období a uvedou se v něm tři data:

3. Dodavatel okamžitě uvědomí dotčeného vývozce nebo obchodníka, pokud dlouhodobé prohlášení dodavatele není platné ve vztahu k některým nebo všem zásilkám zboží, které byly dodány a které mají být dodány.

1. Pro produkty, které získaly status preferenčního původu, se prohlášení dodavatele vystavují, jak je stanoveno v příloze 22-15. Dlouhodobá prohlášení dodavatele pro uvedené produkty se však vystavují, jak je stanoveno v příloze 22-16.

2. Pro produkty, které byly opracovány nebo zpracovány v Unii, aniž by získaly status preferenčního původu, se prohlášení dodavatele vystavují, jak je stanoveno v příloze 22-17. Avšak v případě dlouhodobých prohlášení dodavatele se prohlášení dodavatele vystavují, jak je stanoveno v příloze 22-18.

3. Prohlášení dodavatele se opatří vlastnoručním podpisem dodavatele. Pokud však jsou prohlášení dodavatele i faktura vyhotoveny elektronicky, mohou být elektronicky ověřeny nebo může dodavatel dát vývozci nebo obchodníkovi písemný závazek, že přebírá plnou odpovědnost za jakékoli prohlášení dodavatele, které jej identifikuje, jako by je vlastnoručně podepsal.

1. Celní orgány mohou požadovat, aby vývozce nebo obchodník získali od dodavatele osvědčení údajů INF 4, které osvědčuje správnost a pravost prohlášení dodavatele.

2. Na žádost dodavatele vydají celní orgány členského státu, ve kterém bylo vystaveno prohlášení dodavatele, osvědčení údajů INF 4 prostřednictvím tiskopisu stanoveného v příloze 22-02 v souladu s technickými specifikacemi, které jsou v ní uvedeny. Orgány mohou požadovat jakékoli důkazy a mohou provést kontrolu účetnictví dodavatele nebo jiné kontroly, které považují za vhodné.

3. Celní orgány vydají dodavateli osvědčení údajů INF 4 do 90 dnů od obdržení jeho žádosti, přičemž uvedou, zda je prohlášení dodavatele správné a pravé.

4. Celní orgán, kterému byla předložena žádost o vydání osvědčení údajů INF 4, uchovává tiskopis žádosti alespoň tři roky nebo po delší období, je-li třeba, aby se zajistil soulad s ustanoveními upravujícími preferenční obchod mezi Unií a některými zeměmi či územími.

1. Pokud vývozce není schopen předložit osvědčení údajů INF 4 do 120 dnů od žádosti celních orgánů, celní orgány členského státu vývozu mohou požádat celní orgány členského státu, ve kterém bylo vystaveno prohlášení dodavatele, aby potvrdily původ dotčených produktů pro účely ustanovení upravujících preferenční obchod mezi Unií a některými zeměmi.

2. Pro účely odstavce 1 zašlou celní orgány členského státu vývozu celním orgánům členského státu, ve kterém bylo vystaveno prohlášení dodavatele, veškeré dostupné informace a doklady a uvedou důvody své žádosti.

3. Pro účely odstavce 1 mohou celní orgány členského státu, ve kterém bylo vystaveno prohlášení dodavatele, žádat od dodavatele důkazy nebo provést náležitá ověření daného prohlášení.

4. Celní orgány žádající o ověření jsou informovány o výsledcích co nejdříve prostřednictvím osvědčení údajů INF 4.

5. Pokud do 150 dnů ode dne žádosti o ověření neobdrží odpověď nebo pokud odpověď neobsahuje informace postačující k určení původu dotčených produktů, celní orgány země vývozu prohlásí doklad o původu zboží vyhotovený na základě prohlášení dodavatele za neplatný.

1. Pokud má Unie se třetí zemí ujednání o preferenčním režimu, které stanoví, že doklad o původu zboží má mít podobu prohlášení na faktuře nebo prohlášení o původu vystaveného schváleným vývozcem, mohou vývozci a přeposílatelé usazení na celním území Unie požádat o povolení jako schválený vývozce pro účely vystavování a nahrazování uvedených prohlášení.

2. Ustanovení čl. 11 odst. 1 písm. d) a články 16, 17 a 18 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 týkající se podmínek pro přijetí žádostí a pozastavení platnosti rozhodnutí a články 10 a 15 tohoto nařízení týkající se použití elektronických prostředků pro výměnu a uchovávání informací a zrušení rozhodnutí přijatých ve prospěch určité osoby, jež se týkají žádostí a rozhodnutí, se nepoužijí na rozhodnutí související s povoleními schváleného vývozce.

3. Povolení schváleného vývozce lze udělit pouze osobám, které splňují podmínky uvedené v ustanoveních o původu buď dohod, které Unie uzavřela s určitými zeměmi nebo územími mimo celní území Unie, nebo opatření přijatých Unií jednostranně, pokud jde o takové země nebo území.

4. Celní orgány přidělí schválenému vývozci číslo celního povolení, které se uvádí v dokladech o preferenčním původu. Číslo celního povolení začíná dvoupísmenným kódem země podle ISO 3166-1 členského státu vydávajícího povolení.

5. Komise poskytne dotčeným třetím zemím adresy celních orgánů odpovědných za kontrolu dokladů o preferenčním původu zboží vystavených schválenými vývozci.

6. Pokud platné ujednání o preferenčním režimu nestanoví, jakou mají mít prohlášení na faktuře nebo prohlášení o původu zboží podobu, uvedená prohlášení se vyhotoví v souladu s tiskopisem stanoveným v příloze 22-13.

7. Pokud platné ujednání o preferenčním režimu nestanoví hodnotový práh, do kterého může vývozce, jenž není schváleným vývozcem, vystavovat prohlášení na faktuře nebo prohlášení o původu, hodnotový práh činí 6000 EUR pro každou zásilku.

1. Pokud má Unie ujednání o preferenčním režimu, jež požaduje, aby vývozce vyhotovil doklad o původu zboží v souladu s příslušnými právními předpisy Unie, může takový doklad vyhotovit pouze vývozce, který je pro uvedený účel registrován celními orgány některého členského státu. Totožnost takových vývozců se zaznamená v systému registrovaných vývozců (REX) uvedeném v příloze prováděcího rozhodnutí (EU) 2016/578. Články 80, 82, 83, 84, 86, 87, 89 a 91 tohoto nařízení se použijí obdobně.

2. Pro účely tohoto článku se čl. 11 odst. 1 písm. d) a články 16, 17 a 18 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, které se týkají podmínek pro přijetí žádostí a pozastavení platnosti rozhodnutí, a čl. 10 odst. 1 a článek 15 tohoto nařízení nepoužijí. Žádosti a rozhodnutí týkající se tohoto článku se nevyměňují a neuchovávají v elektronickém informačním a komunikačním systému, jak je stanoveno v článku 10 tohoto nařízení.

3. Komise poskytne třetí zemi, se kterou má Unie ujednání o preferenčním režimu, adresy celních orgánů odpovědných za ověření dokladu o původu zboží vyhotoveného registrovaným vývozcem v Unii v souladu s tímto článkem.

4. Bez ohledu na odstavec 1, pokud platné ujednání o preferenčním režimu nestanoví hodnotový práh, do kterého může vývozce, jenž není registrovaným vývozcem, vyhotovovat doklad o původu zboží, činí hodnotový práh 6000 EUR pro každou zásilku.

5. Bez ohledu na odstavec 1 může do 31. prosince 2017 vyhotovit doklad o původu vývozce, který není registrován, ale je schváleným vývozcem v Unii. Ustanovení čl. 77 odst. 7 se použije obdobně.

6. Pokud ujednání o preferenčním režimu umožňuje, aby Unie osvobodila původní produkty od požadavku poskytnout doklad o původu zboží, použije se toto osvobození za podmínek stanovených v článku 103, pokud tyto podmínky nejsou uvedeny v příslušných ujednáních o preferenčním režimu.

7. Pokud ujednání o preferenčním režimu umožňuje, aby Unie upustila od požadavku, že vývozce podepíše doklad o původu zboží, tento podpis se nevyžaduje.

1. Pokud původní produkty, na něž se vztahuje doklad o původu zboží vydaný nebo vystavený dříve pro účely preferenčního sazebního opatření uvedeného v čl. 56 odst. 2 písm. d) nebo e) kodexu jiného než GSP Unie, ještě nebyly propuštěny do volného oběhu a jsou umístěny pod dohled celního úřadu v Unii, je možné nahradit původní doklad o původu zboží jedním nebo více náhradními doklady o původu pro účely zaslání všech nebo některých z těchto produktů na jiné místo v Unii.

2. Náhradní doklad o původu uvedený v odstavci 1 může vydat nebo vystavit ve stejné podobě, jakou má původní doklad o původu, nebo v podobě náhradní deklarace o původu vyhotovené obdobně v souladu s článkem 101 a přílohou 22–20 jakýkoli z těchto subjektů:

Pokud nahrazení původního dokladu o původu zboží není možné v souladu s prvním pododstavcem, náhradní doklad o původu zboží uvedený v odstavci 1 může vydat ve formě průvodního osvědčení EUR.1 celní úřad, pod jehož dohled je zboží umístěno.

3. Je-li náhradním dokladem o původu zboží průvodní osvědčení EUR.1, potvrzení od celního úřadu vydávajícího náhradní průvodní osvědčení EUR.1 se uvede v osvědčení v kolonce 11. Údaje v kolonce 4 osvědčení týkající se země původu musí být totožné s údaji v původním dokladu o původu zboží. Kolonku 12 musí podepsat přeposílatel. Přeposílatel, který kolonku 12 podepsal v dobré víře, neodpovídá za správnost údajů uvedených v původním dokladu o původu zboží.

Celní úřad, který je požádán o vydání náhradního průvodního osvědčení EUR.1, zaznamená do původního dokladu o původu zboží nebo do přílohy k němu hmotnost, počet, druh odesílaných produktů a jejich zemi určení a uvede v něm sériová čísla odpovídajících náhradních osvědčení. Původní doklad o původu zboží uchovává po dobu nejméně tří let.

1. Pokud je zboží, které není zbožím Unie a které má v rámci ujednání o preferenčním režimu mezi Unií a třetími zeměmi status preferenčního původu, propuštěno do režimu aktivního zušlechťovacího styku, považují se zušlechtěné výrobky z něj získané po propuštění do volného oběhu za produkty se stejným preferenčním statusem původu jako uvedené zboží.

2. Odstavec 1 se nepoužije v následujících případech:

3. Pokud se odstavec 1 použije, považují se doklad o původu zboží vydaný nebo vystavený pro zboží propuštěné do režimu aktivního zušlechťovacího styku za doklad o původu zboží vydaný nebo vystavený pro zušlechtěné výrobky.

1. Za účelem zajistit řádné uplatňování systému GSP se zvýhodněné země zaváží, že:

2. Spolupráce uvedená v odst. 1 písm. b) zahrnuje:

3. Aby byly zvýhodněné země oprávněny uplatňovat systém registrovaných vývozců, předloží Komisi závazek uvedený v odstavci 1 alespoň tři měsíce přede dnem, kdy hodlají zahájit registraci vývozců.

4. Jsou-li některá země nebo některé území vyňaty z přílohy II nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 978/2012(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 978/2012 ze dne 25. října 2012 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 732/2008 (Úř. věst. L 303, 31.10.2012, s. 1).), pravidla a postupy uvedené v článku 55 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 a povinnosti uvedené v článcích 72, 80 a 108 tohoto nařízení platí pro uvedenou zemi nebo území nadále po dobu tří let ode dne jejich vynětí z uvedené přílohy.

1. Každá zvýhodněná země dodrží nebo zajistí, že budou dodržena:

2. Příslušné orgány zvýhodněných zemí spolupracují s Komisí nebo členskými státy, zejména:

3. Je-li ve zvýhodněné zemi určen příslušný orgán pro vydávání osvědčení o původu zboží na tiskopise A, jsou-li zde ověřovány listinné důkazy o původu a vydávána osvědčení o původu zboží na tiskopise A pro vývoz do Unie, má se za to, že tato zvýhodněná země přijala podmínky stanovené v odstavci 1.

4. Je-li země přijata nebo znovu přijata jako zvýhodněná země s ohledem na produkty uvedené v nařízení (EU) č. 978/2012, na zboží pocházející z této země se vztahuje všeobecný systém preferencí pod podmínkou, že bylo ze zvýhodněné země vyvezeno v den uvedený v čl. 73 odst. 2 tohoto nařízení nebo po tomto dni.

5. Jsou-li některá země nebo některé území vyňaty z přílohy II nařízení (EU) č. 978/2012, povinnost poskytovat správní spolupráci uvedená v článku 55 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 a článcích 110 a 111 tohoto nařízení platí pro uvedenou zemi nebo území nadále po dobu tří let ode dne jejich vynětí z uvedené přílohy.

6. Povinnosti uvedené v odstavci 5 platí pro Singapur po dobu tří let ode dne 1. ledna 2014.

1. Zvýhodněné země oznámí Komisi názvy, adresy a kontaktní údaje orgánů nacházejících se na jejich území, které jsou:

2. Oznámení se zasílá Komisi nejpozději tři měsíce přede dnem, kdy zvýhodněné země hodlají zahájit registraci vývozců.

3. Zvýhodněné země Komisi neprodleně oznámí veškeré změny informací oznámených podle prvního odstavce.

1. Zvýhodněné země sdělí Komisi názvy a adresy vládních orgánů nacházejících se na jejich území zmocněných k vydávání osvědčení o původu zboží na tiskopise A, vzory otisků razítek, která tyto orgány používají, a názvy a adresy vládních orgánů odpovědných za kontrolu osvědčení o původu zboží na tiskopise A a prohlášení na faktuře.

Komise tyto informace předá celním orgánům členských států. Jsou-li tyto informace sdělovány v rámci aktualizace předchozích sdělení, uvede Komise datum začátku platnosti používání nových razítek v souladu s údaji poskytnutými příslušnými vládními orgány zvýhodněných zemí. Tyto informace jsou určeny pro úřední účely; má-li však být zboží propuštěno do volného oběhu, mohou dotyčné celní orgány dovozci umožnit, aby se s otisky vzorů razítek seznámil.

Zvýhodněné země, které již poskytly informace vyžadované v prvním pododstavci, nemají povinnost tyto informace poskytnout znovu, pokud nedošlo ke změně.

2. Pro účely čl. 71 odst. 4 tohoto nařízení zveřejní Komise na svých internetových stránkách datum, ke kterému země přijatá nebo znovu přijatá jako zvýhodněná země s ohledem na produkty uvedené v nařízení (EU) č. 978/2012 splnila povinnosti uvedené v odstavci 1 tohoto článku.

3. Komise na žádost zvýhodněné země zašle této zvýhodněné zemi vzory otisků razítek, která používají celní orgány členských států při vydávání průvodních osvědčení EUR. 1.

1. Osvědčení o původu zboží na tiskopise A se vydávají na základě písemné žádosti vývozce nebo jeho zástupce s přiložením veškerých dalších příslušných podkladů, které prokazují, že produkty, jež mají být vyvezeny, jsou způsobilé k vydání osvědčení o původu zboží na tiskopise A. Osvědčení o původu zboží na tiskopise A se vydávají prostřednictvím tiskopisu stanoveného v příloze 22-08.

2. Příslušné orgány zvýhodněných zemí dají osvědčení o původu zboží na tiskopise A vývozci k dispozici, jakmile je vývoz uskutečněn nebo zajištěn. Příslušné orgány zvýhodněných zemí však mohou osvědčení o původu zboží na tiskopise A vydat také po vývozu produktů, na které se vztahuje, jestliže:

3. Příslušné orgány zvýhodněných zemí mohou vydat osvědčení dodatečně pouze v případě, že bylo ověřeno, že informace uvedené v žádosti vývozce o dodatečně vydané osvědčení o původu zboží na tiskopise A jsou v souladu s informacemi v odpovídající vývozní dokumentaci a že osvědčení o původu zboží na tiskopise A nebylo vydáno již při vývozu dotyčných produktů s výjimkou případů, kdy osvědčení o původu zboží na tiskopise A nebylo přijato z technických důvodů. V kolonce 4 osvědčení o původu zboží na tiskopise A vydaného dodatečně se uvedou slova „Issued retrospectively“, „Délivré a posteriori“ nebo „emitido a posteriori“.

4. V případě krádeže, ztráty nebo zničení osvědčení o původu zboží na tiskopise A může vývozce požádat příslušné orgány, které je vydaly, o vydání duplikátu na základě vývozních dokladů, které mají v držení. V kolonce 4 duplikátu osvědčení o původu zboží na tiskopise A se uvedou slova „Duplicate“, „Duplicata“ nebo „Duplicado“, datum vydání a sériové číslo původního osvědčení. Duplikát nabývá účinku od data původního osvědčení.

5. Pro účely ověření, zda produkt, pro který je vyžádáno osvědčení o původu zboží na tiskopise A, splňuje příslušná pravidla původu, mají příslušné vládní orgány právo požádat o veškeré listinné důkazy nebo provést jakoukoli kontrolu, kterou považují za vhodnou.

6. Vyplnění kolonek 2 a 10 osvědčení o původu zboží na tiskopise A není povinné. V kolonce 12 se uvede „Unie“ nebo název jednoho z členských států. Datum vydání osvědčení o původu zboží na tiskopise A se uvádí v kolonce 11. Podpis uváděný v této kolonce, který je vyhrazen příslušným vládním orgánům, jež osvědčení vydávají, a rovněž podpis osoby zmocněné vývozcem k podpisu, který se uvádí v kolonce 12, musí být vlastnoruční.

1. Prohlášení na faktuře může vystavit kterýkoli vývozce působící ve zvýhodněné zemi pro jakoukoli zásilku sestávající z jednoho nebo více nákladových kusů obsahujících původní produkty, jejichž celková hodnota nepřesahuje 6000 EUR, pokud se na tento postup vztahuje správní spolupráce uvedená v čl. 71 odst. 2.

2. Vývozce vystavující prohlášení na faktuře musí být připraven kdykoli na žádost celních orgánů nebo jiných příslušných vládních orgánů země vývozu předložit všechny příslušné doklady prokazující status původu dotčených produktů.

3. Prohlášení na faktuře, jehož znění je uvedeno v příloze 22-09, vystavuje vývozce buď ve francouzštině, angličtině nebo španělštině, strojopisem, razítkem nebo tiskem na faktuře, dodacím listu, nebo jakémkoli jiném obchodním dokladu. Je-li prohlášení psáno rukou, musí být napsáno inkoustem a hůlkovým písmem. Prohlášení na faktuře musí být opatřeno originálem vlastnoručního podpisu vývozce.

4. Prohlášení na faktuře se použije za následujících podmínek:

Pokud se uplatňuje kumulace podle článků 53, 54, 55 nebo 56 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, příslušné vládní orgány zvýhodněné země požádané o vydání osvědčení o původu zboží na tiskopise A pro produkty, při jejichž výrobě se používají materiály pocházející ze země, s níž je povolena kumulace, spoléhají na následující:

V případech uvedených v prvním pododstavci písm. a), b), c) a d) obsahuje kolonka 4 osvědčení o původu zboží na tiskopise A podle okolností označení:

• „EU cumulation“, „Norway cumulation“, „Switzerland cumulation“, „Turkey cumulation“, „regional cumulation“, „extended cumulation with country x“, nebo

• „Cumul UE“, „Cumul Norvège“, „Cumul Suisse“, „Cumul Turquie“, „cumul régional“, „cumul étendu avec le pays x“, nebo

• „Acumulación UE“, „Acumulación Noruega“, „Acumulación Suiza“, „Acumulación Turquía“, „Acumulación regional“, „Acumulación ampliada con el país x“.

1. Status původu produktů Unie se prokazuje buď:

2. Vývozce nebo jeho zástupce uvede v kolonce 2 průvodního osvědčení EUR.1 slova „GSP beneficiary countries“ a „EU“ nebo „Pays bénéficaires du SPG“ a „UE“.

3. Ustanovení tohoto pododdílu, pododdílů 3 až 9 tohoto oddílu a pododdílů 2 a 3 oddílu 2 kapitoly 1 hlavy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 týkající se vydávání, používání a následného ověřování osvědčení o původu zboží na tiskopise A se použijí obdobně na průvodní osvědčení EUR.1 a s výjimkou ustanovení o jejich vydávání i na prohlášení na faktuře.

4. Celní orgány členského státu mohou povolit kterémukoli vývozci usazenému na celním území Unie (dále jen „schválený vývozce“), který často odesílá produkty pocházející z Unie v rámci dvoustranné kumulace, aby vystavoval prohlášení na faktuře bez ohledu na hodnotu dotčených produktů, pokud tento vývozce celním orgánům uspokojivým způsobem poskytne veškeré záruky nezbytné k ověření:

5. Celní orgány mohou udělení statusu schváleného vývozce podmínit splněním jakýchkoli podmínek, které považují za vhodné. Celní orgány přidělí schválenému vývozci číslo celního povolení, které se uvede v prohlášení na faktuře.

6. Celní orgány sledují, jakým způsobem schválený vývozce povolení využívá. Celní orgány mohou povolení kdykoli odejmout.

Povolení odejmou ve všech těchto případech:

7. Schválený vývozce není povinen podepisovat prohlášení na faktuře, jestliže se celním orgánům písemně zaváže, že přebírá plnou odpovědnost za jakékoli prohlášení na faktuře, které schváleného vývozce identifikuje, jako by je schválený vývozce vlastnoručně podepsal.

1. Systém GSP se použije v těchto případech:

2. Hodnotou původních produktů v zásilce se rozumí hodnota všech původních produktů v jedné zásilce, na niž se vztahuje deklarace o původu vystavená v zemi vývozu.

1. Zvýhodněné země zahájí registraci vývozců dne 1. ledna 2017.

Pokud však zvýhodněná země není v situaci, kdy by mohla registraci zahájit k uvedenému datu, Komisi do 1. července 2016 písemně vyrozumí, že registraci vývozců odkládá na 1. ledna 2018 nebo 1. ledna 2019.

2. Po dobu dvanácti měsíců ode dne, kdy zvýhodněná země zahájí registraci vývozců, vydávají příslušné orgány dané zvýhodněné země nadále osvědčení o původu zboží na tiskopise A na žádost vývozců, kteří v době, kdy žádají o osvědčení, nejsou dosud registrováni.

Aniž je dotčen čl. 94 odst. 2 tohoto nařízení, osvědčení o původu zboží na tiskopise A vydaná v souladu s prvním pododstavcem tohoto odstavce se v Unii připouští jako doklad o původu zboží, jsou-li vydána přede dnem registrace dotyčného vývozce.

Příslušné orgány zvýhodněné země, které mají potíže s dokončením registračního procesu během výše uvedeného dvanáctiměsíčního období, mohou Komisi požádat o prodloužení lhůty. Toto prodloužení lhůty nesmí přesáhnout šest měsíců.

3. Vývozci ve zvýhodněné zemi, registrovaní i neregistrovaní, vystavují u zasílaných původních produktů ode dne, kdy zvýhodněná země hodlá zahájit registraci vývozců, deklarace o původu, jestliže celková hodnota produktů nepřesahuje 6000 EUR.

Jakmile jsou registrováni, vystavují vývozci u zasílaných původních produktů ode dne, kdy začne platit jejich registrace v souladu s čl. 86 odst. 4 tohoto nařízení, deklarace o původu, jestliže celková hodnota produktů přesahuje 6000 EUR.

4. Všechny zvýhodněné země uplatňují systém registrovaných vývozců nejpozději od 30. června 2020.

1. Komise zřídí systém pro registraci vývozců oprávněných k osvědčování původu zboží (systém REX) a do 1. ledna 2017 ho zpřístupní.

2. Příslušné orgány zvýhodněných zemí po obdržení vyplněného tiskopisu žádosti uvedené v příloze 22-06 vývozci neprodleně přiřadí číslo registrovaného vývozce a toto číslo spolu s registračními údaji a s datem, od něhož je registrace v souladu s čl. 86 odst. 4 platná, vloží do systému REX.

Celní orgány členských států po obdržení úplné žádosti uvedené v příloze 22-06 A vývozci, popřípadě přeposílateli zboží neprodleně přiřadí číslo registrovaného vývozce a toto číslo spolu s registračními údaji a s datem, od něhož je registrace v souladu s čl. 86 odst. 4 platná, vloží do systému REX.

Příslušné orgány zvýhodněné země nebo celní orgány členského státu sdělí vývozci nebo v příslušných případech přeposílateli zboží číslo registrovaného vývozce, které mu bylo přiděleno, a datum, od něhož je registrace platná.

3. Pokud se příslušné orgány domnívají, že jsou informace uvedené v žádosti neúplné, daného vývozce o tom neprodleně vyrozumí.

4. Příslušné orgány zvýhodněných zemí a celní orgány členských států zajišťují, aby byly jimi zaregistrované údaje aktuální. Tyto údaje upravují bezprostředně poté, co jsou informovány registrovaným vývozcem v souladu s článkem 89 tohoto nařízení. Příslušné orgány zvýhodněné země nebo celní orgány členského státu vyrozumí registrovaného vývozce o změně jeho registračních údajů.

1. Články 70, 72, 78 až 80, 82 až 93, 99 až 107, 108, 109 a 112 tohoto nařízení se použijí na vývoz zboží realizovaný vývozci registrovanými v rámci systému REX ve zvýhodněné zemi ode dne, kdy daná zvýhodněná země zahájí registraci vývozců do daného systému. Pokud jde o vývozce v Unii, tyto články se použijí od 1. ledna 2017.

2. Články 71, 73, 74 až 77, 94 až 98 a 110 až 112 tohoto nařízení se použijí na vývoz zboží realizovaný vývozci, kteří nejsou registrovaní v rámci systému REX ve zvýhodněné zemi. Pokud jde o vývozce v Unii, tyto články se použijí do 31. prosince 2017.

1. Komise zajistí, aby byl přístup do systému REX poskytován v souladu s tímto článkem.

2. Komise má přístup, jenž jí umožňuje nahlížet do všech údajů.

3. Příslušné orgány zvýhodněných zemí mají přístup, jenž jim umožňuje nahlížet do údajů o vývozcích, které registrovaly.

4. Celní orgány členských států mají přístup, jenž jim umožňuje nahlížet do údajů, které registrovaly ony samy, a do údajů, které registrovaly celní orgány ostatních členských států, příslušné orgány zvýhodněných zemí a orgány Norska, Švýcarska nebo Turecka. K těmto údajům přistupují za účelem ověřování celních prohlášení podle článku 188 kodexu nebo za účelem kontroly po propuštění zboží podle článku 48 kodexu.

5. Komise zajistí příslušným orgánům zvýhodněných zemí bezpečný přístup do systému REX.

6. Jsou-li některá země nebo některé území vyňaty z přílohy II nařízení (EU) č. 978/2012, jejich příslušným orgánům zůstane zachován přístup do systému REX, dokud to je třeba, aby se jim umožnilo plnit jejich povinnosti podle článku 70 tohoto nařízení.

7. Pod podmínkou, že vývozce vyjádří podpisem kolonky 6 tiskopisu stanoveného v příloze 22–06 nebo případně v příloze 22-06 A souhlas, Komise zpřístupní veřejnosti tyto údaje:

Odmítnutí podepsat kolonku 6 není důvodem k tomu, aby byla registrace vývozce zamítnuta.

8. Komise zpřístupňuje veřejnosti vždy tyto údaje:

1. Údaje registrované v systému REX se zpracovávají pouze za účelem uplatňování systému GSP, jak je stanoveno v tomto pododdíle.

2. Registrovaným vývozcům se poskytnou informace stanovené v čl. 11 odst. 1 písm. a) až e) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1).) nebo v článku 10 směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31).). Kromě toho se jim poskytnou tyto informace:

Registrovaným vývozcům se zmiňované informace poskytnou v oznámení připojeném k žádosti o registraci vývozce, jak je stanoveno v příloze 22-06 nebo případně v příloze 22-06 A.

3. Každý příslušný orgán ve zvýhodněné zemi a každý celní orgán v členském státě, který vloží údaje do systému REX, je v souvislosti s jejich zpracováním považován za správce.

Aby byla registrovaným vývozcům zaručena jejich práva, Komise se v souvislosti se zpracováváním všech údajů považuje za společného správce.

4. Práva registrovaných vývozců, pokud jde o zpracovávání údajů uložených v systému REX, uvedených v příloze 22-06 nebo případně v příloze 22-06 A a zpracovávaných ve vnitrostátních systémech, se vykonávají v souladu s předpisy o ochraně údajů, kterými členský stát, jenž údaje vývozců uchovává, provádí směrnici 95/46/ES.

5. Členské státy, které ve svých vnitrostátních systémech replikují údaje ze systému REX, k nimž mají přístup, tyto replikované údaje aktualizují.

6. Práva registrovaných vývozců, pokud jde o zpracovávání jejich registračních údajů Komisí, se vykonávají v souladu s nařízením (ES) č. 45/2001.

7. Veškeré žádosti registrovaných vývozců o výkon práva na přístup k údajům nebo práva na jejich opravu, výmaz či blokování v souladu s nařízením (ES) č. 45/2001 se předkládají správci údajů, který je vyřizuje.

Jestliže registrovaný vývozce předloží takovou žádost Komisi, aniž by se pokusil domoci se svých práv u správce údajů, Komise předmětnou žádost postoupí správci údajů registrovaného vývozce.

Nedovolá-li se registrovaný vývozce svých práv u správce údajů, předloží svou žádost Komisi, která jedná jako správce. Komise má právo údaje opravit, vymazat či blokovat.

8. Vnitrostátní orgány dozoru pro ochranu údajů a evropský inspektor ochrany údajů, z nichž každý jedná v rozsahu svých příslušných pravomocí, spolupracují a zajišťují koordinovaný dozor nad registrovanými údaji.

Vnitrostátní orgány dozoru pro ochranu údajů a evropský inspektor ochrany údajů, z nichž každý jedná v rozsahu svých příslušných pravomocí, si podle potřeby vyměňují relevantní informace, napomáhají si při auditech a inspekcích, přezkoumávají potíže s výkladem či uplatňováním tohoto nařízení, zaobírají se problémy s výkonem nezávislého dozoru nebo s výkonem práv subjektů údajů, vypracovávají harmonizované návrhy na společná řešení jakýchkoli problémů a zvyšují povědomí o právech na ochranu údajů.

Členské státy oznámí Komisi názvy, adresy a kontaktní údaje celních orgánů, které jsou

1. Celní orgány členských států zahájí dne 1. ledna 2017 registraci vývozců usazených na jejich území.

2. Od 1. ledna 2018 přestanou celní orgány ve všech členských státech vydávat průvodní osvědčení EUR. 1 a schválení vývozci přestanou vystavovat prohlášení na faktuře pro účely kumulace podle článku 53 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

3. Celní orgány členských států vydávají do 31. prosince 2017 průvodní osvědčení EUR.1 nebo náhradní osvědčení o původu zboží na tiskopise A na žádost dosud neregistrovaných vývozců či přeposílatelů zboží. To platí i tehdy, jsou-li k původním produktům zasílaným do Unie připojovány deklarace o původu vystavené registrovaným vývozcem ve zvýhodněné zemi.

Až do 31. prosince 2017 mohou schválení vývozci v členských státech, kteří nejsou dosud registrováni, vystavovat prohlášení na faktuře pro účely kumulace podle článku 53 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

4. Vývozci v Unii, registrovaní i neregistrovaní, vystavují od 1. ledna 2017 deklarace o původu u zasílaných původních produktů, jestliže celková hodnota těchto produktů nepřesahuje 6000 EUR.

Jakmile jsou registrováni, vystavují vývozci u zasílaných původních produktů ode dne, kdy začne platit jejich registrace v souladu s čl. 86 odst. 4 tohoto nařízení, deklarace o původu, jestliže celková hodnota produktů převyšuje 6000 EUR.

5. Přeposílatelé zboží, kteří jsou registrováni, mohou ode dne, kdy začne platit jejich registrace v souladu s čl. 86 odst. 4 tohoto nařízení, vystavovat náhradní deklarace o původu. To platí bez ohledu na to, zda jsou ke zboží připojována osvědčení o původu zboží na tiskopise A vydaná ve zvýhodněné zemi nebo prohlášení na faktuře či deklarace o původu vystavené vývozcem.

1. Aby se vývozce stal registrovaným vývozcem, musí podat žádost u příslušných orgánů zvýhodněné země, ve které má své sídlo nebo ve které je trvale usazen.

Žádost se podává prostřednictvím tiskopisu stanoveného v příloze 22-06.

2. Aby se vývozce nebo přeposílatel zboží usazený na celním území Unie stal registrovaným vývozcem, musí podat žádost u celních orgánů daného členského státu. Žádost se podává prostřednictvím tiskopisu stanoveného v příloze 22-06 A.

3. Pro účely vývozu v rámci systému GSP Unie, Norska a Švýcarska se vývozci musí registrovat pouze jednou.

Příslušné orgány zvýhodněné země přidělí vývozci pro účely vývozu v rámci systému GSP Unie, Norska, a Švýcarska číslo registrovaného vývozce, a to za předpokladu, že uvedené země uznaly zemi, kde k registraci došlo, jakožto zvýhodněnou zemi.

První a druhý pododstavec se použije obdobně pro účely vývozu v rámci systému GSP Turecka, jakmile tato země začne uplatňovat systém REX. Komise zveřejní datum, kdy Turecko začne uplatňovat tento systém, v Úředním věstníku Evropské unie (řada C).

4. Registrace platí ode dne, kdy příslušné orgány zvýhodněné země nebo celní orgány členského státu obdrží vyplněnou žádost o registraci v souladu s odstavci 1 a 2.

5. Je-li vývozce za účelem vyřizování vývozních formalit zastoupen a jeho zástupce je rovněž registrovaným vývozcem, tento zástupce nepoužije své vlastní číslo registrovaného vývozce.

1. Registrovaní vývozci neprodleně informují příslušné orgány zvýhodněné země nebo celní orgány členského státu o změnách v údajích, které poskytli pro účely registrace.

2. Registrovaní vývozci, kteří přestanou splňovat podmínky pro vývoz zboží v rámci systému GSP nebo kteří již zboží v rámci systému GSP vyvážet nehodlají, o tom náležitě vyrozumí příslušné orgány ve zvýhodněné zemi nebo celní orgány v členském státě.

3. Příslušné orgány ve zvýhodněné zemi nebo celní orgány v členském státě zruší registraci vývozce, pokud daný registrovaný vývozce:

4. Příslušný orgán zvýhodněné země nebo celní orgány členského státu mohou zrušit registraci registrovaného vývozce, pokud daný registrovaný vývozce neaktualizuje údaje související s jeho registrací.

5. Zrušení registrací nabývá účinnosti do budoucna, tj. platí ve vztahu k deklaracím o původu vyhotoveným po datu zrušení. Zrušení registrace nemá vliv na platnost deklarací o původu vystavených dříve, než byl registrovaný vývozce o zrušení vyrozuměn.

6. Příslušný orgán zvýhodněné země nebo celní orgány členského státu informují registrovaného vývozce o zrušení jeho registrace a o datu, od kterého toto zrušení nabude účinnosti.

7. Vývozce nebo přeposílatel zboží disponuje v případě zrušení registrace opravnými prostředky.

8. Zrušení registrovaného vývozce se anuluje v případě, že bylo nesprávné. Vývozce nebo přeposílatel zboží je oprávněn používat číslo registrovaného vývozce, jež mu bylo přiděleno v době registrace.

9. Vývozci nebo přeposílatelé zboží, jejichž registrace byla zrušena, mohou podat novou žádost o registraci v souladu s článkem 86 tohoto nařízení. Vývozci nebo přeposílatelé zboží, jejichž registrace byla zrušena v souladu s odst. 3 písm. d) a odstavcem 4, mohou být znovu registrováni jen tehdy, prokáží-li příslušnému orgánu zvýhodněné země nebo celním orgánům členského státu, které je dříve zaregistrovaly, že napravili situaci, která vedla k tomu, že byla jejich registrace zrušena.

10. Údaje související se zrušenou registrací jsou v systému REX příslušným orgánem zvýhodněné země nebo celními orgány členského státu, které je do tohoto systému vložily, uchovávány po dobu nejvýše deseti kalendářních let po kalendářním roce, během něhož ke zrušení došlo. Po uplynutí těchto deseti kalendářních let příslušný orgán zvýhodněné země nebo celní orgány členského státu předmětné údaje vymažou.

1. Komise zruší všechny registrace vývozců registrovaných ve zvýhodněné zemi, je-li zvýhodněná země odstraněna ze seznamu zvýhodněných zemí v příloze II nařízení (EU) č. 978/2012 nebo jsou-li celní preference udělené zvýhodněné zemi dočasně odňaty v souladu s nařízením (EU) č. 978/2012.

2. Je-li daná země do uvedeného seznamu opět zanesena nebo skončí-li dočasné odnětí celních preferencí udělených zvýhodněné zemi, Komise znovu zaktivuje registrace všech vývozců, kteří jsou v dané zemi registrováni, jestliže jsou registrační údaje o těchto vývozcích v systému k dispozici a zůstaly platné alespoň pro systém GSP Norska, nebo Švýcarska, či Turecka. Pokud tomu tak není, vývozci se znovu zaregistrují v souladu s článkem 86 tohoto nařízení.

3. V případě zrušení registrace všech registrovaných vývozců v některé zvýhodněné zemi v souladu s prvním odstavcem se údaje týkající se zrušených registrací uchovávají v systému REX alespoň po dobu deseti kalendářních let po kalendářním roce, během něhož ke zrušení došlo. Po tomto desetiletém období, a není-li již daná zvýhodněná země pro systém GSP Norska, Švýcarska ani Turecka více než deset let zvýhodněnou zemí, Komise tyto údaje týkající se zrušených registrací ze systému REX vymaže.

1. Registrovaní i neregistrovaní vývozci dodržují tyto povinnosti:

Tyto záznamy a deklarace o původu lze uchovávat v elektronické podobě, na jejich základě však musí být možné dohledat materiály použité při výrobě vyvezených produktů a potvrdit jejich status původu.

2. Povinnosti stanovené v odstavci 1 se také vztahují na dodavatele, kteří vývozcům poskytují prohlášení dodavatele, jež potvrzuje status původu zboží, které dodávají.

3. Registrovaní i neregistrovaní přeposílatelé zboží, kteří vystavují náhradní deklarace o původu, uchovávají původní, jimi nahrazené deklarace o původu alespoň po dobu tří let od konce kalendářního roku, ve kterém byla náhradní deklarace o původu vystavena, popřípadě déle, pokud to vyžaduje vnitrostátní právo.

1. Deklaraci o původu lze vystavit v okamžiku vývozu do Unie nebo v okamžiku, kdy je vývoz do Unie zajištěn.

Pokud se dotčené produkty považují za pocházející ze zvýhodněné země vývozu nebo jiné zvýhodněné země v souladu s čl. 55 odst. 4 druhým pododstavcem nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 nebo čl. 55 odst. 6 druhým pododstavcem uvedeného nařízení, deklaraci o původu vystaví vývozce ve zvýhodněné zemi vývozu.

Jsou-li dotčené produkty vyváženy bez dalšího opracování nebo zpracování nebo byly-li podrobeny pouze operacím uvedeným v čl. 47 odst. 1 písm. a) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, a zachovaly si tudíž původ v souladu s čl. 55 odst. 4 třetím pododstavcem a čl. 55 odst. 6 třetím pododstavcem uvedeného nařízení, deklaraci o původu vystaví vývozce ve zvýhodněné zemi původu.

2. Deklaraci o původu lze vystavit i po vývozu („zpětná deklarace“) dotčených produktů. Taková zpětná deklarace o původu je přípustná, je-li předložena celním orgánům v členském státě podání celního prohlášení k propuštění do volného oběhu nejpozději dva roky po dovozu.

Dojde-li k rozdělení zásilky v souladu s článkem 43 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 a je-li dodržena dvouletá lhůta uvedená v prvním pododstavci, může deklaraci o původu zpětně vystavit vývozce země, z níž byly dané produkty vyvezeny. To platí obdobně, dojde-li k rozdělení zásilky v jiné zvýhodněné zemi nebo v Norsku, Švýcarsku nebo Turecku.

3. Vývozce poskytuje svému odběrateli v Unii deklaraci o původu, která obsahuje náležitosti uvedené v příloze 22-07. Vyhotovuje se v angličtině, francouzštině nebo španělštině.

Může být vystavena na kterémkoli obchodním dokladu, který umožní ztotožnění dotčeného vývozce a příslušného zboží.

Vývozce není povinen podepisovat deklaraci o původu.

4. Odstavce 1, 2 a 3 se obdobně použijí na:

1. Pro účely určení původu materiálů použitých v rámci dvoustranné či regionální kumulace se vývozce produktu, při jehož výrobě se se používají materiály pocházející ze země, s níž je povolena kumulace, spoléhá na deklaraci o původu poskytnutou dodavatelem daných materiálů. V těchto případech obsahuje deklarace o původu vystavená vývozcem podle okolností označení „EU cumulation“, „regional cumulation“, „Cumul UE“, „Cumul regional“ nebo „Acumulación UE“, „Acumulación regional“.

2. Pro účely určení původu materiálů použitých v rámci kumulace podle článku 54 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 se vývozce produktu, při jehož výrobě se používají materiály pocházející z Norska, Švýcarska nebo Turecka, spoléhá na doklad o původu zboží poskytnutý dodavatelem daných materiálů, a to za podmínky, že tento doklad byl vydán v souladu s pravidly původu systému GSP Norska, Švýcarska nebo Turecka, podle okolností. V tomto případě obsahuje deklarace o původu vystavená vývozcem označení „Norway cumulation“, „Switzerland cumulation“, „Turkey cumulation“, „Cumul Norvège“, „Cumul Suisse“, „Cumul Turquie“ nebo „Acumulación Noruega“, „Acumulación Suiza“, „Acumulación Turquía“.

3. Pro účely určení původu materiálů použitých v rámci rozšířené kumulace podle článku 56 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 se vývozce produktu, při jehož výrobě se používají materiály pocházející ze země, s níž je povolena rozšířená kumulace, spoléhá na doklad o původu zboží poskytnutý dodavatelem daných materiálů, a to za podmínky, že tento doklad byl vydán v souladu s ustanoveními příslušných dohod o volném obchodu mezi Unií a dotčenou zemí.

V tomto případě obsahuje deklarace o původu vystavená vývozcem označení „extended cumulation with country x“, „cumul étendu avec le pays x“ nebo „Acumulación ampliada con el país x“.

1. Osvědčení o původu zboží na tiskopise A nebo prohlášení na faktuře se předkládají celním orgánům členských států dovozu v souladu s postupy týkajícími se celního prohlášení.

2. Doklad o původu zboží platí deset měsíců ode dne vydání v zemi vývozu a v této lhůtě musí být předložen celním orgánům země dovozu.

Doklady o původu zboží, které jsou celním orgánům země dovozu předloženy po uplynutí doby platnosti, mohou být přijaty pro účely uplatnění celních preferencí, pokud stanovená lhůta k předložení těchto dokladů nebyla dodržena na základě mimořádných okolností.

V ostatních případech opožděného předložení mohou celní orgány země dovozu přijmout doklady o původu zboží, pokud byly produkty celnímu úřadu předloženy před uplynutím uvedené lhůty.

1. Pokud jsou původní produkty, které ještě nebyly propuštěny do volného oběhu, umístěny pod dohled celního úřadu členského státu, uvedený celní úřad na písemnou žádost přeposílatele nahradí původní osvědčení o původu zboží na tiskopise A nebo prohlášení na faktuře jedním nebo více osvědčeními o původu zboží na tiskopise A (náhradní osvědčení) pro účely zaslání všech nebo některých z těchto produktů na jiné místo v Unii nebo do Norska či Švýcarska. Přeposílatel ve své žádosti uvede, zda má být k náhradnímu osvědčení přiložena fotokopie původního dokladu o původu zboží.

2. Náhradní osvědčení se vyhotovuje v souladu s přílohou 22-19.

Celní úřad ověřuje, zda je náhradní osvědčení v souladu s původním dokladem o původu zboží.

3. Pokud o náhradní osvědčení žádá přeposílatel jednající v dobré víře, neodpovídá za správnost údajů uvedených v původním dokladu o původu zboží.

4. Celní úřad, který je požádán o vydání náhradního osvědčení, zaznamená do původního dokladu o původu zboží nebo do přílohy k němu hmotnost, čísla, druh odesílaných produktů a jejich zemi určení a uvede v něm sériová čísla odpovídajících náhradních osvědčení. Původní doklad o původu zboží uchovává po dobu nejméně tří let.

5. V případě produktů, které využívají celních preferencí na základě odchylky přiznané v souladu s čl. 64 odst. 6 kodexu, se postup stanovený v tomto článku použije jen tehdy, jsou-li takové produkty určeny pro Unii.

1. Jsou-li na žádost dovozce a za podmínek stanovených celními orgány členského státu dovozu po částech dováženy produkty v nesmontovaném nebo rozloženém stavu ve smyslu všeobecného výkladového pravidla 2 písm. a) harmonizovaného systému třídy XVI nebo XVII nebo čísla 7308 nebo 9406 harmonizovaného systému, lze celním orgánům předložit jediný doklad o původu těchto produktů při dovozu první části.

2. Na žádost dovozce může být s ohledem na podmínky stanovené celními orgány členského státu dovozu těmto orgánům předložen jediný doklad o původu zboží při dovozu první zásilky, jestliže:

Tento postup je použitelný na období určené příslušnými celními orgány.

1. Produkty, které jsou zasílány jako drobné zásilky soukromými osobami soukromým osobám nebo jsou součástí osobních zavazadel cestujících, se považují za původní produkty, na které se vztahují celní preference GSP, aniž by bylo třeba předložit osvědčení o původu zboží na tiskopise A nebo prohlášení na faktuře, pokud:

2. Dovoz se nepovažuje za dovoz za obchodním účelem, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

3. Celková hodnota produktů uvedených v odstavci 2 nepřesahuje 500 EUR v případě drobných zásilek nebo 1200 EUR v případě produktů, které jsou součástí osobních zavazadel cestujících.

1. Zjištěním drobných rozporů mezi údaji uvedenými v osvědčení o původu zboží na tiskopise A nebo v prohlášení na faktuře a údaji v dokladech, které byly celnímu úřadu předloženy za účelem splnění formalit při dovozu produktů, není zapříčiněna neplatnost osvědčení nebo prohlášení, je-li řádně prokázáno, že se daný doklad skutečně vztahuje na předložené produkty.

2. Zjevné formální chyby v osvědčení o původu zboží na tiskopise A, v průvodním osvědčení EUR.1 nebo v prohlášení na faktuře nevedou k odmítnutí tohoto dokladu, nejsou-li chyby takové povahy, že vyvolávají pochybnost o správnosti údajů obsažených v daném dokladu.

1. Deklarace o původu se vystavuje pro každou zásilku.

2. Deklarace o původu platí dvanáct měsíců ode dne jejího vystavení.

3. Jedna deklarace o původu se může vztahovat na několik zásilek, pokud zboží splňuje tyto podmínky:

1. Pokud jsou původní produkty, které ještě nebyly propuštěny do volného oběhu, umístěny pod dohled celního úřadu členského státu, může přeposílatel nahradit původní deklaraci o původu jedním nebo více náhradními deklaracemi o původu (náhradní deklarace) pro účely zaslání všech nebo některých z těchto produktů na jiné místo na celním území Unie nebo do Norska či Švýcarska.

Náhradní deklarace se vyhotovuje v souladu s požadavky přílohy 22-20.

Náhradní deklaraci o původu lze vystavit pouze tehdy, pokud byla původní deklarace o původu vystavena v souladu s články 92, 93, 99 a 100 tohoto nařízení a přílohou 22-07.

2. Přeposílatelé musí být registrováni pro účely vystavování náhradních deklarací o původu, pokud jde o původní produkty, které mají být zaslány na jiné místo v rámci území Unie, převyšuje-li celková hodnota původních produktů původní zásilky, která má být rozdělena, 6000 EUR.

Přeposílatelé, kteří nejsou registrovaní, však mohou vystavovat náhradní deklarace o původu, převyšuje-li celková hodnota původních produktů původní zásilky, která má být rozdělena, 6000 EUR, pokud přiloží kopii původní deklarace o původu vystavené ve zvýhodněné zemi.

3. Náhradní deklarace o původu, pokud jde o produkty, které mají být zaslány do Norska nebo Švýcarska, mohou vystavovat pouze přeposílatelé registrovaní v systému REX.

4. Náhradní deklarace o původu platí dvanáct měsíců ode dne vystavení původní deklarace o původu.

5. Odstavce 1 až 4 se použijí také na deklarace nahrazující náhradní deklarace o původu.

6. Pokud produkty využívají celních preferencí na základě odchylky přiznané v souladu s čl. 64 odst. 6 kodexu, lze nahrazení stanovené v tomto článku provést pouze tehdy, jsou-li takové produkty určeny pro Unii.

1. Požaduje-li deklarant preferenční zacházení v rámci systému GSP, uvede v celním prohlášení k propuštění zboží do volného oběhu odkaz na deklaraci o původu. Na deklaraci o původu se odkazuje uvedením data jejího vydání ve formátu rrrrmmdd, kde rrrr je rok, mm měsíc a dd den. Pokud celková hodnota zasílaných původních produktů převyšuje 6000 EUR, uvede deklarant rovněž číslo registrovaného vývozce.

2. Požádá-li deklarant o uplatnění systému GSP v souladu s odstavcem 1, aniž by měl při přijetí celního prohlášení k propuštění do volného oběhu k dispozici deklaraci o původu, považuje se toto prohlášení za zjednodušené ve smyslu článku 166 kodexu a podle toho se s ním nakládá.

3. Před deklarováním zboží k propuštění do volného oběhu se deklarant řádně ujistí, že zboží splňuje pravidla uvedená v tomto pododdíle, pododdílech 3 až 9 tohoto oddílu a pododdílech 2 a 3 oddílu 2 kapitoly 1 hlavy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, a to zejména tím, že zkontroluje:

1. Z povinnosti vystavit a předložit deklaraci o původu jsou vyňaty tyto produkty:

2. Produkty uvedené v odstavci 1 musí splňovat tyto podmínky:

3. Pro účely odst. 2 písm. a) se dovoz nepovažuje za dovoz prováděný za obchodním účelem, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

1. Zjištěním drobných rozporů mezi údaji uvedenými v deklaraci o původu a údaji v dokladech, které byly celním orgánům předloženy za účelem splnění formalit při dovozu produktů, není zapříčiněna neplatnost deklarace o původu, je-li řádně prokázáno, že se daný doklad skutečně vztahuje na dotčené produkty.

2. Zjevné formální chyby, například překlepy v deklaraci o původu, nevedou k odmítnutí dokladu, nejsou-li takové povahy, že vyvolávají pochybnost o správnosti údajů obsažených v tomto dokladu.

3. Deklarace o původu, které jsou celním orgánům země dovozu předloženy po uplynutí doby platnosti stanovené v článku 99 tohoto nařízení, mohou být přijaty pro účely uplatnění celních preferencí, pokud lhůta k předložení těchto dokladů nebyla dodržena na základě mimořádných okolností. V ostatních případech opožděného předložení mohou celní orgány země dovozu přijmout deklarace o původu, pokud byly příslušné produkty celnímu úřadu předloženy před uplynutím uvedené lhůty.

1. Postup uvedený v čl. 99 odst. 3 tohoto nařízení se použije na období určené celními orgány členských států.

2. Celní orgány členského státu dovozu, které vykonávají dohled nad po sobě jdoucím propouštěním do volného oběhu, ověří, že po sobě jdoucí zásilky jsou součástí produktů v nesmontovaném nebo rozloženém stavu, pro které byla vyhotovena deklarace o původu.

1. Mají-li celní orgány pochybnosti o statusu původu produktů, mohou požádat deklaranta, aby v přiměřené lhůtě určené celními orgány předložil veškeré dostupné důkazy za účelem ověření správnosti údajů o původu v deklaraci nebo splnění podmínek podle článku 43 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

2. Celní orgány mohou po dobu trvání ověřovacího postupu stanoveného v článku 109 tohoto nařízení pozastavit uplatňování preferenčního celního opatření, pokud:

3. Během čekání na vyžádané informace od deklaranta uvedené v odstavci 1 nebo na výsledky ověřovacího postupu uvedeného v odstavci 2 se pod podmínkou ochranných opatření, která se považují za nezbytná, dovozci nabídne možnost propuštění produktů.

1. Celní orgány členského státu dovozu odmítnou udělit celní preference, aniž by musely žádat o další důkazy nebo zaslat zvýhodněné zemi žádost o ověření, pokud:

2. Celní orgány členského státu dovozu odmítnou udělit celní preference, jestliže v návaznosti na žádost o ověření ve smyslu článku 109 adresovanou příslušným orgánům zvýhodněné země celní orgány členského státu dovozu:

1. Aby zajistily dodržování pravidel týkajících se statusu původu produktů, provádějí příslušné orgány zvýhodněné země:

První pododstavec se použije obdobně na žádosti zaslané orgánům Norska a Švýcarska o ověření náhradních deklarací o původu vystavených na jejich území, a to s cílem požádat tyto orgány o těsnější spolupráci s příslušnými orgány ve zvýhodněné zemi.

Rozšířená kumulace se povoluje v souladu s článkem 56 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 pouze tehdy, pokud se země, se kterou má Unie platnou dohodu o volném obchodu, zaváže k poskytování podpory v záležitostech správní spolupráce zvýhodněné zemi stejným způsobem, kterým by tuto podporu poskytla celním orgánům členských států v souladu s příslušnými ustanoveními dotyčné dohody o volném obchodu.

2. Kontroly uvedené v odst. 1 písm. b) zajistí trvalé plnění povinností vývozci. Provádějí se v intervalech určených na základě vhodných kritérií analýzy rizik. Za tím účelem požádají příslušné orgány zvýhodněných zemí vývozce o předložení kopií nebo seznamu deklarací o původu, jež vystavili.

3. Příslušné orgány zvýhodněných zemí mají právo požadovat jakékoli důkazy a provádět jakékoli kontroly účetnictví vývozce, případně výrobců, kteří jsou jeho dodavateli, a to rovněž v provozních prostorách, nebo jakékoli jiné kontroly, které považují za vhodné.

1. Následné ověřování deklarací o původu nebo náhradních deklarací o původu se provádí nahodile anebo vždy, když mají celní orgány členských států odůvodněné pochybnosti o jejich pravosti, o statusu původu dotyčných produktů nebo o splnění ostatních požadavků stanovených v tomto pododdíle, pododdílech 3 až 9 tohoto oddílu a pododdílech 2 a 3 oddílu 2 kapitoly 1 hlavy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

Požádají-li celní orgány členského státu příslušné orgány zvýhodněné země o spolupráci za účelem ověření platnosti deklarací o původu, statusu původu produktů nebo obou, uvedou ve své žádosti případně důvody pro odůvodněné pochybnosti o platnosti deklarace o původu nebo statusu původu produktů.

Na podporu žádosti o ověření může být připojena kopie deklarace o původu nebo náhradní deklarace o původu a jakékoli další informace nebo doklady, z nichž vyplývá, že informace uvedené v dané deklaraci nebo dané náhradní deklaraci jsou nesprávné.

Žádající členský stát stanoví pro oznámení výsledků ověřování počáteční lhůtu šesti měsíců počínaje datem žádosti o ověření, s výjimkou žádostí zaslaných Norsku nebo Švýcarsku za účelem ověření náhradních deklarací o původu vystavených na jejich území na základě deklarace o původu vystavené ve zvýhodněné zemi, pro které se tato lhůta prodlouží na osm měsíců.

2. Jestliže v případě odůvodněných pochybností po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1 neobdrží celní orgány odpověď nebo jestliže odpověď obsahuje údaje, které nepostačují k určení skutečného původu produktů, zašle se příslušným orgánům druhé sdělení. Toto sdělení stanoví další lhůtu v délce nejvýše šesti měsíců. Jestliže ve lhůtě šesti měsíců ode dne zaslání druhého sdělení nejsou dožadujícím orgánům sděleny výsledky ověření nebo jestliže výsledky neumožňují určit pravost daného dokladu nebo skutečný původ produktů, odmítnou dožadující orgány uplatnit celní preference.

3. Pokud ověřování stanovené v odstavci 1 nebo jiné dostupné informace naznačují, že jsou porušována pravidla původu, provede zvýhodněná země vývozu z vlastního podnětu nebo na žádost celních orgánů členských států nebo Komise potřebná šetření nebo přijme vhodná opatření, aby tato šetření byla provedena s požadovanou naléhavostí, aby byly takové přestupky odhaleny a aby jim bylo možno předcházet. Za tím účelem se Komise nebo celní orgány členských států mohou těchto šetření účastnit.

1. Následné ověřování osvědčení o původu zboží na tiskopise A a prohlášení na faktuře se provádí nahodile anebo vždy, když mají celní orgány členských států odůvodněné pochybnosti o jejich pravosti, o statusu původu dotyčných produktů nebo o splnění ostatních požadavků stanovených v tomto pododdíle, pododdílech 3 až 9 tohoto oddílu a pododdílech 2 a 3 oddílu 2 kapitoly 1 hlavy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

2. Při podávání žádosti o následné ověření vrátí celní orgány členských států osvědčení o původu zboží na tiskopise A a fakturu, pokud byla předložena, prohlášení na faktuře nebo kopii těchto dokladů příslušným vládním orgánům zvýhodněné země vývozu, a případně uvedou důvody tohoto šetření. Spolu s žádostí o ověření se zašlou veškeré získané doklady a informace nasvědčující, že údaje uvedené v dokladu o původu zboží jsou nesprávné.

Jestliže se celní orgány členských států rozhodnou pozastavit poskytování celních preferencí až do výsledku ověření, nabídne se dovozci pod podmínkou ochranných opatření, která jsou považována za nezbytná, možnost propuštění produktů.

3. Pokud byla podána žádost o následné ověření, takové ověření se provede a jeho výsledky se sdělí celním orgánům členských států ve lhůtě nejvýše šesti měsíců nebo v případě žádostí zaslaných Norsku nebo Švýcarsku za účelem ověření náhradních dokladů o původu zboží vystavených na jejich území na základě osvědčení o původu zboží na tiskopise A nebo prohlášení na faktuře vystaveného ve zvýhodněné zemi ve lhůtě nejvýše osmi měsíců ode dne zaslání žádosti. Z výsledků musí být zřejmé, zda se dotyčný doklad o původu zboží vztahuje na skutečně vyvezené produkty a zda lze tyto produkty považovat za produkty pocházející ze zvýhodněné země.

4. V případě osvědčení o původu zboží na tiskopise A vydaných na základě dvoustranné kumulace musí odpověď obsahovat kopii (kopie) průvodního (průvodních) osvědčení EUR.1, nebo případně odpovídajícího (odpovídajících) prohlášení na faktuře.

5. Jestliže v případě odůvodněných pochybností během šestiměsíční lhůty uvedené v odstavci 3 neobdrží celní orgány odpověď nebo jestliže odpověď neobsahuje údaje, které by postačovaly k rozhodnutí o pravosti daného dokladu nebo o skutečném původu produktů, zašle se příslušným orgánům druhé sdělení. Jestliže ve lhůtě čtyř měsíců ode dne zaslání druhého sdělení nejsou dožadujícím orgánům sděleny výsledky ověření nebo jestliže výsledky neumožňují určit pravost daného dokladu nebo skutečný původ produktů, odmítnou dožadující orgány uplatnit celní preference, s výjimkou existence mimořádných okolností.

6. Pokud ověřovací postup nebo jiné dostupné informace naznačují, že jsou porušována pravidla původu, provede zvýhodněná země vývozu z vlastního podnětu nebo na žádost celních orgánů členských států potřebná šetření nebo přijme vhodná opatření, aby tato šetření byla provedena s požadovanou naléhavostí, aby byly takové přestupky odhaleny a aby jim bylo možno předcházet. Za tím účelem se Komise nebo celní orgány členských států mohou šetření účastnit.

7. Pro účely následného ověření osvědčení o původu zboží na tiskopise A uchovávají vývozci veškeré příslušné doklady prokazující status původu dotčených produktů a příslušné vládní orgány zvýhodněné země vývozu uchovávají kopie osvědčení a rovněž veškeré související vývozní doklady. Tyto doklady se uchovávají po dobu alespoň tří let od konce roku, ve kterém bylo osvědčení o původu na tiskopise A vydáno.

1. Články 41 až 58 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 se použijí k určení toho, zda lze produkty vyvážené do Ceuty a Melilly považovat za pocházející ze zvýhodněné země nebo za pocházející z Ceuty a Melilly, když jsou vyváženy do zvýhodněné země pro účely dvoustranné kumulace.

2. Články 74 až 79 a články 84 až 93 tohoto nařízení se použijí na produkty vyvážené ze zvýhodněné země do Ceuty a Melilly a na produkty vyvážené z Ceuty a Melilly do zvýhodněné země za účelem dvoustranné kumulace.

3. Pro účely uvedené v odstavcích 1 a 2 se Ceuta a Melilla považují za jediné území.

Na produkty pocházející z jedné ze zvýhodněných zemí nebo z jednoho ze zvýhodněných území se uplatňují celní preference uvedené v článku 59 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 po předložení jednoho z těchto dokladů:

1. Původní produkty ve smyslu pododdílu 4 oddílu 2 kapitoly 1 hlavy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 jsou při dovozu do Unie způsobilé pro uplatnění celních preferencí uvedených v článku 59 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, pokud byly přepraveny přímo do Unie ve smyslu článku 69 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, po předložení průvodního osvědčení EUR.1 vydaného celními nebo jinými příslušnými vládními orgány zvýhodněné země nebo zvýhodněného území, jestliže tato zvýhodněná země nebo toto zvýhodněné území:

2. Průvodní osvědčení EUR.1 lze vydat pouze v případě, že může sloužit jako listinný důkaz požadovaný pro účely celních preferencí uvedených v článku 59 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

3. Průvodní osvědčení EUR.1 se vydává pouze na základě písemné žádosti podané vývozcem nebo jeho zástupcem. Taková žádost se podává prostřednictvím tiskopisu stanoveného v příloze 22-10 a vyplní se v souladu s ustanoveními tohoto článku a článků 113, 115, 116, 117, 118, 121 a 123 tohoto nařízení.

Žádosti o průvodní osvědčení EUR.1 příslušné orgány zvýhodněné země nebo zvýhodněného území nebo členského státu vývozu uchovávají po dobu alespoň tří let od konce roku, ve kterém bylo průvodní osvědčení vydáno.

4. Vývozce nebo jeho zástupce připojí k žádosti veškeré podklady potřebné k prokázání, že pro produkty, jež mají být vyvezeny, může být vydáno průvodní osvědčení EUR.1.

Vývozce je povinen na žádost příslušných orgánů předložit veškeré další důkazy, které tyto orgány považují za potřebné, aby mohly ověřit správnost statusu původu produktů, na které se může vztahovat preferenční zacházení, a souhlasit s veškerými kontrolami svého účetnictví a okolností, za nichž byly produkty získány, prováděnými uvedenými orgány.

5. Průvodní osvědčení EUR.1 vydávají příslušné vládní orgány zvýhodněné země nebo zvýhodněného území nebo celní orgány členského státu vývozu, pokud lze produkty, které mají být vyvezeny, považovat za původní produkty ve smyslu pododdílu 4 oddílu 2 kapitoly 1 hlavy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

6. Vzhledem k tomu, že průvodní osvědčení EUR.1 představuje listinný důkaz pro uplatnění preferenčního režimu stanoveného v článku 59 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, odpovídají příslušné vládní orgány zvýhodněné země nebo zvýhodněného území nebo celní orgány členského státu vývozu za přijetí opatření potřebných k ověření původu produktů a ke kontrole ostatních údajů uvedených v osvědčení.

7. K ověření toho, zda je splněna podmínka stanovená v odstavci 5, mají příslušné vládní orgány zvýhodněné země nebo celní orgány členského státu vývozu právo požadovat předložení všech listinných důkazů nebo provádět veškeré kontroly, které považují za vhodné.

8. Příslušné vládní orgány zvýhodněné země nebo zvýhodněného území nebo celní orgány členského státu vývozu odpovídají za to, aby tiskopisy uvedené v odstavci 1 byly řádně vyplněny.

9. Datum vydání průvodního osvědčení EUR.1 se uvádí v části osvědčení, která je vyhrazena pro celní orgány.

10. Průvodní osvědčení EUR.1 vydávají příslušné orgány zvýhodněné země nebo zvýhodněného území nebo celní orgány členského státu vývozu při vývozu produktů, kterých se týká. Osvědčení se předá vývozci, jakmile je vývoz skutečně proveden nebo zajištěn.

1. Odchylně od čl. 114 odst. 10 může být průvodní osvědčení EUR.1 ve výjimečných případech vydáno po vývozu produktů, jichž se týká, jestliže je splněna jedna z těchto podmínek:

2. Příslušné orgány mohou vydat průvodní osvědčení EUR.1 dodatečně pouze v případě, že ověřily, že údaje uvedené v žádosti vývozce souhlasí s odpovídající vývozní dokumentací a že průvodní osvědčení EUR.1 splňující ustanovení tohoto pododdílu nebylo vydáno již při vývozu dotyčných produktů.

3. Průvodní osvědčení EUR.1 vydaná dodatečně se potvrzují jednou z těchto poznámek:

• BG: „ИЗДАДЕН ВПОСЛЕДСТВИЕ“

• ES: „EXPEDIDO A POSTERIORI“

• HR: „IZDANO NAKNADNO“

• CS: „VYSTAVENO DODATEČNĚ“

• DA: „UDSTEDT EFTERFØLGENDE“

• DE: „NACHTRÄGLICH AUSGESTELLT“

• ET: „VÄLJA ANTUD TAGASIULATUVALT“

• EL: „ΕΚΔΟΘΕΝ ΕΚ ΤΩΝ ΥΣΤΕΡΩΝ“

• EN: „ISSUED RETROSPECTIVELY“

• FR: „DÉLIVRÉ A POSTERIORI“

• IT: „RILASCIATO A POSTERIORI“

• LV: „IZSNIEGTS RETROSPEKTĪVI“

• LT: „RETROSPEKTYVUSIS IŠDAVIMAS“

• HU: „KIADVA VISSZAMENŐLEGES HATÁLLYAL“

• MT: „MAĦRUĠ RETROSPETTIVAMENT“

• NL: „AFGEGEVEN A POSTERIORI“

• PL: „WYSTAWIONE RETROSPEKTYWNIE“

• PT: „EMITIDO A POSTERIORI“

• RO: „ELIBERAT ULTERIOR“

• SL: „IZDANO NAKNADO“

• SK: „VYDANÉ DODATOČNE“

• FI: „ANNETTU JÄLKIKÄTEEN“

• SV: „UTFÄRDAT I EFTERHAND“

4. Potvrzení uvedené v odstavci 3 se zapisuje do kolonky „Poznámky“ průvodního osvědčení EUR.1.

1. V případě krádeže, ztráty nebo zničení průvodního osvědčení EUR.1 může vývozce požádat příslušné orgány, které je vydaly, o vydání duplikátu na základě vývozních dokladů, které mají v držení.

2. Takto vydaný duplikát se potvrzuje jednou z těchto poznámek:

• BG: „ДУБЛИКАТ“

• ES: „DUPLICADO“

• HR: „DUPLIKAT“

• CS: „DUPLIKÁT“

• DA: „DUPLIKÁT“

• DE: „DUPLIKAT“

• ET: „DUPLIKAAT“

• EL: „ΑΝΤΙΓΡΑΦΟ“

• EN: „DUPLICATE“

• FR: „DUPLICATA“

• IT: „DUPLICATO“

• LV: „DUBLIKĀTS“

• LT: „DUBLIKATAS“

• HU: „MÁSODLAT“

• MT: „DUPLIKAT“

• NL: „DUPLICAAT“

• PL: „DUPLIKAT“

• PT: „SEGUNDA VIA“

• RO: „DUPLICAT“

• SL: „DVOJNIK“

• SK: „DUPLIKÁT“

• FI: „KAKSOISKAPPALE“

• SV: „DUPLIKAT“

3. Potvrzení uvedené v odstavci 2 se zapisuje do kolonky „Poznámky“ průvodního osvědčení EUR.1.

4. Duplikát nese datum vydání původního průvodního osvědčení EUR.1 a tímto datem nabývá účinku.

1. Prohlášení na faktuře může vystavit jedna z těchto osob:

2. Prohlášení na faktuře může být vystaveno, lze-li dotyčné produkty považovat za pocházející z Unie nebo z některé zvýhodněné země nebo zvýhodněného území a splňují-li ostatní požadavky stanovené v pododdílech 4 a 5 oddílu 2 kapitoly 1 hlavy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

3. Vývozce vystavující prohlášení na faktuře musí být připraven kdykoli na žádost celních nebo jiných příslušných vládních orgánů země nebo území vývozu předložit všechny příslušné doklady prokazující status původu dotyčných produktů a splnění ostatních požadavků stanovených v pododdílech 4 a 5 oddílu 2 kapitoly 1 hlavy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

4. Prohlášení na faktuře, jehož znění je uvedeno v příloze 22-13 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, vyhotovuje vývozce v některém z jazykových znění stanovených v uvedené příloze v souladu s ustanoveními vnitrostátního práva země vývozu, strojopisem, razítkem nebo tiskem na faktuře, dodacím listu nebo jakémkoli jiném obchodním dokladu. Je-li prohlášení psáno rukou, musí být napsáno inkoustem a hůlkovým písmem.

5. Prohlášení na faktuře musí být opatřeno originálem vlastnoručního podpisu vývozce. Vývozce schválený ve smyslu článku 120 tohoto nařízení však není povinen podepisovat taková prohlášení, jestliže se celním orgánům písemně zaváže, že přebírá plnou odpovědnost za jakékoli prohlášení na faktuře, které jej identifikuje, jako by je vlastnoručně podepsal.

6. V případech uvedených v odst. 1 písm. b) podléhá použití prohlášení na faktuře těmto zvláštním podmínkám:

Ustanovení prvního pododstavce nezprošťují vývozce povinnosti splnit případné jiné formality požadované celními nebo poštovními předpisy.

1. Celní orgány Unie mohou povolit kterémukoli vývozci usazenému na celním území Unie (dále jen „schválený vývozce“), který často odesílá produkty pocházející z Unie ve smyslu čl. 59 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 a který k uspokojení celních orgánů poskytuje veškeré záruky potřebné k ověření statusu původu produktů a ke splnění všech ostatních požadavků stanovených v pododdílech 4 a 5 oddílu 2 kapitoly 1 hlavy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, aby vystavil prohlášení na faktuře bez ohledu na hodnotu dotyčných produktů.

2. Celní orgány mohou udělení statusu schváleného vývozce podmínit splněním jakýchkoli podmínek, které považují za vhodné.

3. Celní úřady přidělí schválenému vývozci číslo celního povolení, které se uvede v prohlášení na faktuře.

4. Celní orgány sledují, jakým způsobem schválený vývozce povolení využívá.

5. Celní orgány mohou povolení kdykoli odejmout. Učiní tak, jestliže schválený vývozce již neposkytuje záruky zmíněné v odstavci 1, nesplňuje podmínky uvedené v odstavci 2 nebo udělené povolení jakýmkoli jiným způsobem zneužívá.

1. Doklad o původu zboží platí čtyři měsíce ode dne vydání v zemi vývozu a v této lhůtě se předloží celním orgánům země dovozu.

2. Doklady o původu zboží, které jsou celním orgánům země dovozu předloženy po uplynutí lhůty pro předložení uvedené v odstavci 1, mohou být přijaty pro účely uplatnění celních preferencí uvedených v článku 59 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 pouze v případě, že nebyly předloženy ve stanovené lhůtě v důsledku mimořádných okolností.

3. V ostatních případech opožděného předložení dokladů o původu zboží je mohou celní orgány země dovozu přijmout, pokud byly dotyčné produkty předloženy před uplynutím uvedené lhůty.

4. Na žádost dovozce může být za podmínek stanovených celními orgány členského státu dovozu těmto orgánům předložen jediný doklad o původu zboží při dovozu první zásilky, jestliže zboží splňuje tyto podmínky:

Tento postup je použitelný na množství a období určená příslušnými celními orgány. Uvedené období nesmí za žádných okolností přesáhnout tři měsíce.

5. Postup zmíněný v předchozím odstavci se použije také v případě, je-li jediný doklad o původu zboží předložen celním orgánům pro dovoz po částech v souladu s článkem 115 tohoto nařízení. V tomto případě však mohou příslušné celní orgány schválit dobu použitelnosti delší než tři měsíce.

1. Produkty, které jsou zasílány jako drobné zásilky soukromými osobami soukromým osobám nebo jsou součástí osobních zavazadel cestujících, se považují za původní produkty, na které se vztahují celní preference ve smyslu článku 59 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, aniž by bylo třeba předložit průvodní osvědčení EUR.1 nebo prohlášení na faktuře, pokud nejsou dováženy obchodně, pokud dovozce prohlásí, že produkty splňují všechny podmínky pro použití pododdílů 4 a 5 oddílu 2 kapitoly 1 hlavy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, a pokud o pravdivosti tohoto prohlášení neexistují žádné pochybnosti.

2. Za neobchodní dovoz se považuje příležitostný dovoz, který se týká výlučně produktů pro osobní použití příjemců nebo cestujících nebo jejich rodin, je-li z povahy a množství těchto produktů zřejmé, že neslouží žádnému obchodnímu účelu.

Celková hodnota těchto produktů navíc nesmí převýšit 500 EUR v případě drobných zásilek nebo 1200 EUR v případě produktů, které jsou součástí osobních zavazadel cestujících.

1. Zvýhodněné země nebo území sdělí Komisi názvy a adresy vládních orgánů na jejich území odpovědných za vydávání průvodních osvědčení EUR.1, vzory otisků razítek, která tyto orgány používají, a názvy a adresy vládních orgánů odpovědných za kontrolu průvodních osvědčení EUR.1 a prohlášení na faktuře. Tato razítka jsou platná od data, kdy Komise obdrží jejich vzory. Komise tyto informace předá celním orgánům členských států. Jsou-li tato sdělení činěna formou aktualizace předchozích sdělení, uvede Komise datum začátku platnosti nových razítek v souladu s pokyny poskytnutými příslušnými vládními orgány zvýhodněných zemí nebo území. Tyto informace jsou určeny pro úřední účely; má-li však být zboží propuštěno do volného oběhu, mohou dotyčné celní orgány dovozci umožnit, aby se s vzory otisků razítek zmíněnými v tomto odstavci seznámil.

2. Komise zašle zvýhodněným zemím nebo územím vzory otisků razítek, která používají celní orgány členských států při vydávání průvodních osvědčení EUR.1.

1. Následné ověření průvodních osvědčení EUR.1 a prohlášení na faktuře se provádí nahodile anebo vždy v případech, kdy mají celní orgány členského státu dovozu nebo příslušné vládní orgány zvýhodněných zemí nebo území odůvodněné pochybnosti o pravosti těchto dokladů, o statusu původu dotyčných produktů ve smyslu pododdílu 4 oddílu 2 kapitoly 1 hlavy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 nebo o splnění jiných požadavků stanovených v pododdílu 5 oddílu 2 kapitoly 1 hlavy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

2. Pro účely odstavce 1 vrátí příslušné orgány v členském státě dovozu nebo ve zvýhodněné zemi nebo zvýhodněném území dovozu průvodní osvědčení EUR.1 a fakturu, pokud byla předložena, prohlášení na faktuře nebo kopii těchto dokladů příslušným orgánům zvýhodněné země nebo zvýhodněného území vývozu nebo členského státu vývozu, a případně uvedou důvody pro jeho ověření. Spolu s žádostí o ověření se zašlou veškeré získané doklady a informace nasvědčující, že informace uvedené v dokladu o původu zboží jsou nesprávné.

Jestliže se celní orgány členského státu dovozu rozhodnou pozastavit poskytování celních preferencí uvedených v článku 59 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 až do výsledku ověření, nabídnou dovozci propuštění produktů, avšak stanoví ochranná opatření, která považují za potřebná.

3. Pokud byla podána žádost o následné ověření podle odstavce 1, musí být ověření provedeno ve lhůtě nejvýše šesti měsíců a jeho výsledky musí být v této lhůtě sděleny celním orgánům členského státu dovozu nebo příslušným vládním orgánům zvýhodněné země nebo zvýhodněného území dovozu. Z výsledků musí být zřejmé, zda se napadený doklad o původu zboží vztahuje na skutečně vyvezené produkty a zda lze tyto produkty považovat za produkty pocházející ze zvýhodněné země nebo zvýhodněného území nebo z Unie.

4. Jestliže v případě odůvodněných pochybností celní orgány během šestiměsíční lhůty uvedené v odstavci 3 neobdrží odpověď nebo jestliže odpověď neobsahuje údaje, které by postačovaly k rozhodnutí o pravosti daného dokladu nebo o skutečném původu produktů, zašle se příslušným orgánům druhé sdělení. Jestliže ve lhůtě čtyř měsíců od tohoto druhého sdělení nejsou dožadujícím orgánům sděleny výsledky ověření, nebo jestliže výsledky neumožňují rozhodnout o pravosti daného dokladu nebo o skutečném původu produktů, odmítnou dožadující orgány uplatnit celní preference, s výjimkou existence mimořádných okolností.

5. Pokud ověřovací postup nebo jakékoli jiné dostupné informace naznačují, že nejsou dodržována ustanovení pododdílů 4 a 5 oddílu 2 kapitoly 1 hlavy II nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, provede zvýhodněná země nebo zvýhodněné území vývozu z vlastního podnětu nebo na žádost Unie odpovídající šetření nebo přijme vhodná opatření, aby tato šetření byla provedena s požadovanou naléhavostí, aby byly takové přestupky odhaleny a aby jim bylo možno předcházet. Unie se může na šetření k tomuto účelu podílet.

6. Pro účely následného ověření průvodních osvědčení EUR.1 musí příslušné vládní orgány zvýhodněné země nebo zvýhodněného území vývozu nebo celní orgány členského státu vývozu uchovávat kopie osvědčení a případné vývozní doklady, které se jich týkají, alespoň po dobu tří let od konce roku, ve kterém byla průvodní osvědčení vydána.

1. Pododdíly 10 a 11 se použijí obdobně při určování, zda lze produkty, jsou-li dovezeny do Ceuty a Melilly, považovat za produkty pocházející ze zvýhodněných zemí nebo území vývozu, na které se vztahuje preferenční režim, nebo za produkty pocházející z Ceuty a Melilly.

2. Ceuta a Melilla se považují za jediné území.

3. Ustanovení pododdílů 10 a 11 o vydávání, používání a následném ověřování průvodního osvědčení EUR.1 se použijí obdobně na produkty pocházející z Ceuty a Melilly.

4. Španělské celní orgány zajistí použití tohoto pododdílu v Ceutě a Melille.

1. Pro účely této kapitoly se za osoby ve spojení považují dvě osoby, které splňují jednu z těchto podmínek:

2. Osoby, které jsou spolu ve spojení tak, že jedna z nich je výhradním zástupcem, distributorem nebo koncesionářem druhé, se nezávisle na použitém označení považují za osoby ve spojení pouze tehdy, jestliže se na ně vztahuje některé z kritérií uvedených v odstavci 1.

3. Pro účely odst. 1 písm. e), f) a g) se osoba považuje za kontrolující jinou osobu, je-li z právního nebo provozního hlediska v postavení, jež jí dovoluje usměrňovat druhou osobu.

1. Převodní hodnota zboží prodávaného pro vývoz na celní území Unie se určí v době přijetí celního prohlášení na základě prodeje, ke kterému došlo bezprostředně před vstupem zboží na dané celní území.

2. Pokud je zboží prodáváno pro vývoz na celní území Unie nikoli před vstupem zboží na dané celní území, ale v okamžiku, kdy je v dočasném uskladnění nebo je propuštěno do zvláštního režimu s výjimkou vnitřního tranzitu, konečného užití nebo pasivního zušlechťovacího styku, určí se převodní hodnota na základě tohoto prodeje.

1. Cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena ve smyslu čl. 70 odst. 1 a 2 kodexu zahrnuje veškeré platby, které byly nebo mají být uskutečněny jako podmínka prodeje dováženého zboží mezi kupujícím a kteroukoli z těchto osob:

Platby mohou být provedeny prostřednictvím dokumentárních akreditivů nebo obchodovatelných nástrojů a lze je provést přímo či nepřímo.

2. Činnosti, včetně činností spojených s uváděním zboží na trh, které provádí kupující nebo podnik ve spojení s kupujícím na jeho nebo na svůj vlastní účet, s výjimkou činností, pro které je podle článku 71 kodexu stanovena úprava, nejsou považovány za nepřímou platbu prodávajícímu.

1. Pro účely určování celní hodnoty podle čl. 70 odst. 1 kodexu se slevy zohledňují, jestliže je uplatnění slev a jejich výše v době přijetí celního prohlášení upraveno v prodejní smlouvě.

2. Slevy za včasnou platbu se zohledňují u zboží, za nějž cena nebyla v okamžiku přijetí celního prohlášení skutečně zaplacena.

3. Ke slevám založeným na úpravách provedených ve smlouvě po přijetí celního prohlášení se nepřihlíží.

1. Je-li zboží navržené do celního režimu součástí většího množství stejného zboží nabytého v rámci jedné obchodní operace, vypočítá se cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena ve smyslu čl. 70 odst. 1 kodexu, poměrně k ceně celkového množství nabytého zboží.

2. Poměrné rozdělení ceny, která byla nebo má být skutečně zaplacena, se provede i v případě částečné ztráty zásilky nebo poškození zboží před jeho propuštěním do volného oběhu.

Při určování celní hodnoty v souladu s čl. 70 odst. 1 kodexu lze vzít v úvahu úpravu provedenou prodejcem ve prospěch kupujícího u ceny, která byla nebo má být skutečně zaplacena za zboží, jestliže jsou splněny tyto podmínky:

Podléhá-li prodej nebo cena dováženého zboží podmínkám nebo plněním, jejichž hodnotu lze ve vztahu k hodnocenému zboží určit, považuje se tato hodnota za součást ceny, která byla nebo má být skutečně zaplacena, pokud tyto podmínky nebo plnění nesouvisejí s:

1. Jsou-li kupující a prodávající ve spojení, musí se za účelem zjištění, zda spojení neovlivnilo cenu, v případě potřeby přezkoumat okolnosti prodeje a deklarantovi je poskytnuta příležitost, aby předložil další podrobné informace o uvedených okolnostech prodeje, které mohou být nezbytné.

2. V souladu s čl. 70 odst. 1 kodexu se však hodnota zboží určí, pokud deklarant prokáže, že deklarovaná převodní hodnota je velmi blízká jedné z těchto testovacích hodnot, které byly určeny ve stejnou nebo přibližně stejnou dobu:

3. Při určování hodnoty stejného nebo podobného zboží uvedeného v odstavci 2 se zohledňují tyto skutečnosti:

4. Testovací hodnoty uvedené v odstavci 2 se používají na žádost deklaranta. Nenahrazují deklarovanou převodní hodnotu.

1. Dodává-li kupující prodávajícímu zboží nebo služby uvedené v čl. 71 odst. 1 písm. b) kodexu, má se za to, že se hodnota tohoto zboží a služeb rovná jejich nákupní ceně. Nákupní cena zahrnuje veškeré platby, které kupující zboží nebo služeb uvedených v čl. 71 odst. 1 písm. b) musí učinit, aby zboží nebo služby získal.

Pokud toto zboží nebo služby vyrobil kupující nebo osoba, která je s ním ve spojení, jsou jejich hodnotou náklady na jejich výrobu.

2. Pokud hodnotu zboží a služeb uvedených v čl. 71 odst. 1 písm. b) kodexu není možné určit v souladu s odstavcem 1, určí se na základě jiných objektivních a vyčíslitelných údajů.

3. Pokud kupující zboží uvedené v čl. 71 odst. 1 písm. b) kodexu před jeho dodáním použil, upraví se jeho hodnota tak, aby zohledňovala veškerá snížení hodnoty.

4. Hodnota služeb uvedených v čl. 71 odst. 1 písm. b) kodexu zahrnuje náklady neúspěšných vývojových činností, pokud tyto náklady vznikly v souvislosti s projekty nebo objednávkami týkajícími se dováženého zboží.

5. Pro účely čl. 71 odst. 1 písm. b) bodu iv) kodexu se náklady na výzkum a předběžné nákresy do celní hodnoty nezahrnují.

6. Hodnota dodaného zboží a služeb, která byla určena podle odstavců 1 až 5, se na dovážené zboží rozdělí poměrně.

1. Poplatky za užívání práv a licenční poplatky se týkají dováženého zboží, zejména pokud jsou práva převedená na základě dohody o licenci nebo o poplatcích za užívání práv obsažena ve zboží. Způsob výpočtu částky poplatků za užívání práv nebo licenčních poplatků není rozhodující.

2. Jestliže se způsob výpočtu výše poplatků za užívání práv nebo licenčních poplatků odvíjí od ceny dováženého zboží, má se, pokud se neprokáže opak, za to, že se platba uvedených poplatků za užívání práv nebo licenčních poplatků týká daného zboží, jehož hodnota se má určit.

3. Pokud se poplatky za užívání práv nebo licenční poplatky týkají částečně hodnoceného zboží a částečně jiných složek nebo součástí, které byly po dovozu ke zboží připojeny, nebo činností či služeb poskytnutých po dovozu, provede se přiměřená úprava.

4. Poplatky za užívání práv a licenční poplatky se považují za zaplacené jako podmínka prodeje dováženého zboží, je-li splněná kterákoli z těchto podmínek:

5. K zemi, v níž je příjemce poplatků za užívání práv nebo licenčních poplatků usazen, se nepřihlíží.

1. Pro účely čl. 71 odst. 1 písm. e) kodexu se za místo, kde zboží vstupuje na celní území Unie, považuje:

2. Pro účely čl. 71 odst. 1 písm. e) kodexu platí, že pokud zboží nejdříve vstoupilo na celní území Unie a pak je přepravováno na místo určení do jiné části tohoto území přes území mimo celní území Unie, považuje se za místo, kde zboží vstupuje na celní území Unie, místo, kde zboží na toto celní území vstoupilo poprvé, je-li zboží přepravováno přímo přes uvedená území po obvyklé dopravní cestě na místo určení.

3. Odstavec 2 se vztahuje i na vykládku nebo překládku zboží nebo na dočasné přerušení přepravy na územích mimo celní území Unie, pokud k nim dojde pouze z důvodů souvisejících s přepravou.

4. Nejsou-li splněny podmínky stanovené v odst. 1 písm. b) a v odstavcích 2 a 3, považuje se za místo, kde zboží vstupuje na celní území Unie:

1. Je-li zboží přepravováno stejným druhem dopravy až na místo, které leží za místem, kde zboží vstoupilo na celní území Unie, posuzují se náklady na dopravu poměrně ke vzdálenosti do místa, kde zboží vstupuje na celní území Unie v souladu s článkem 137 tohoto nařízení, není-li celním orgánům na základě použití běžných přepravních sazeb doloženo, jaké náklady by vznikly za přepravu zboží až na místo, kde zboží vstupuje na celní území Unie.

2. Náklady na leteckou dopravu, včetně nákladů na expresní letecké doručování, které mají být zahrnuty do celní hodnoty zboží, se určují v souladu s přílohou 23-01.

3. Je-li doprava poskytována zdarma nebo si ji zajišťuje kupující, vypočítají se náklady na dopravu, které mají být zahrnuty do celní hodnoty zboží, podle přepravních sazeb obvykle používaných pro stejný druh dopravy.

1. Mají-li celní orgány odůvodněné pochybnosti, zda deklarovaná převodní hodnota odpovídá celkové částce, která podle čl. 70 odst. 1 kodexu byla nebo má být zaplacena, mohou po deklarantovi požadovat, aby poskytl další informace.

2. Pokud jejich pochybnosti nejsou rozptýleny, mohou celní orgány rozhodnout, že hodnotu zboží nelze podle čl. 70 odst. 1 kodexu určit.

1. Při určování celní hodnoty dováženého zboží v souladu s čl. 74 odst. 2 písm. a) nebo b) kodexu se použije převodní hodnota stejného nebo podobného zboží prodávaného na stejné obchodní úrovni a v zásadě stejném množství jako hodnocené zboží.

Neexistuje-li takový prodej, určí se celní hodnota s ohledem na převodní hodnotu stejného nebo podobného zboží prodávaného na jiné obchodní úrovni nebo v jiném množství. Tato převodní hodnota by měla být upravena s ohledem na rozdíly vyplývající z obchodní úrovně a/nebo z množství.

2. Úprava se provádí s ohledem na významné rozdíly mezi náklady a poplatky u dováženého zboží a stejného nebo podobného zboží vyplývající ze vzdáleností a druhů dopravy.

3. Je-li zjištěna více než jedna převodní hodnota stejného nebo podobného zboží, použije se k určení celní hodnoty dováženého zboží nejnižší z těchto hodnot.

4. Výrazy „stejné zboží“ a „podobné zboží“ se nevztahují na zboží, které obsahuje nebo odráží technologii, vývoj, uměleckou práci, design a plány a nákresy, pro které nebyla provedena úprava podle čl. 71 odst. 1 písm. b) bodu iv) kodexu, protože tyto práce byly provedeny v Unii.

5. Převodní hodnota zboží, které vyrobila jiná osoba, se zohlední pouze v případě, že nelze zjistit převodní hodnotu u stejného nebo podobného zboží, které vyrobila táž osoba, která vyrobila hodnocené zboží.

1. Jednotkovou cenou používanou k určení celní hodnoty podle čl. 74 odst. 2 písm. c) kodexu je cena, za kterou je dovážené zboží nebo dovážené stejné nebo podobné zboží prodáváno v Unii v nezměněném stavu v době dovozu hodnoceného zboží nebo přibližně v této době.

2. Není-li jednotková cena podle odstavce 1 k dispozici, je použitou jednotkovou cenou cena, za kterou bylo dovážené zboží nebo dovážené stejné nebo podobné zboží co nejdříve po dovozu zboží, které má být hodnoceno, a v každém případě nejpozději do 90 dnů po tomto dovozu prodáváno v Unii v nezměněném stavu.

3. Není-li k dispozici jednotková cena podle odstavce 1 ani podle odstavce 2, použije se na žádost deklaranta jednotková cena, za kterou je dovážené zboží prodáváno na celním území Unie po dalším opracování nebo zpracování, s přihlédnutím k hodnotě přidané tímto opracováním nebo zpracováním.

4. Pro účely určení celní hodnoty podle čl. 74 odst. 2 písm. c) kodexu se nepřihlíží k:

5. Při určování celní hodnoty se od jednotkové ceny určené v souladu s odstavci 1 až 4 odečtou:

6. Celní hodnota určitého zboží podléhajícího zkáze uvedeného v příloze 23-02, které je dováženo na sklad, může být přímo určena podle čl. 74 odst. 2 písm. c) kodexu. Za tímto účelem oznámí členské státy jednotkové ceny Komisi, která je zveřejní prostřednictvím TARICU podle článku 6 nařízení Rady (EHS) č. 2658/87(Úř. věst. L 256,7.9.1987, s. 1.).

Tyto jednotkové ceny lze použít k určení celní hodnoty dováženého zboží v období 14 dnů. Každé období začíná pátkem.

Jednotkové ceny se vypočítávají a oznamují takto:

1. Pro účely čl. 74 odst. 2 písm. d) kodexu nesmí celní orgány vyžadovat od osoby, která není usazena na celním území Unie, ani ji zavazovat, aby pro určování celní hodnoty předkládala k prověření účty nebo jiné podklady nebo k nim umožňovala přístup.

2. Do nákladů na materiál a výrobu nebo do jejich hodnoty podle čl. 74 odst. 2 písm. d) bodu i) kodexu se zahrnují náklady na položky uvedené v čl. 71 odst. 1 písm. a) bodech ii) a iii) kodexu. Dále se do těchto nákladů nebo do této hodnoty zahrnuje rozvržená hodnota veškerých produktů nebo služeb uvedených v čl. 71 odst. 1 písm. b) kodexu, které jsou poskytovány kupujícím přímo nebo nepřímo v souvislosti s výrobou hodnoceného zboží. Hodnota položek uvedených v čl. 71 odst. 1 písm. b) bodě iv) kodexu poskytnutých v Unii se zahrne pouze v případě, že byly tyto položky výrobci účtovány.

3. Náklady na výrobu zahrnují veškeré výdaje vzniklé při vytváření, navyšování nebo podstatném posilování hospodářských statků. Též zahrnují náklady uvedené v čl. 71 odst. 1 písm. b) bodě ii) a iii) kodexu.

4. Všeobecné výdaje uvedené v čl. 74 odst. 2 písm. d) bodě ii) kodexu zahrnují přímé a nepřímé náklady na výrobu zboží pro vývoz a jeho prodej pro vývoz, které nebyly zahrnuty podle čl. 74 odst. 2 písm. d) bodu i) kodexu.

1. Při určování celní hodnoty podle čl. 74 odst. 3 kodexu lze při používání metod uvedených v článku 70 a čl. 74 odst. 2 kodexu uplatnit přiměřenou pružnost. Takto určená hodnota se má co nejvíce zakládat na dříve určených celních hodnotách.

2. Nemůže-li být celní hodnota určena podle odstavce 1, použije se jiná odpovídající metoda. V takovém případě se celní hodnota neurčuje na základě:

1. V souladu s čl. 53 odst. 1 písm. a) kodexu se pro přepočet měn pro účely určení celní hodnoty používají tyto směnné kurzy:

2. Směnným kurzem, který se má použít v souladu s odstavcem 1, je směnný kurz zveřejněný předposlední středu každého měsíce.

Není-li v tento den zveřejněn žádný kurz, použije se poslední zveřejněný kurz.

3. Směnný kurz se používá po celý měsíc, počínaje prvním dnem následujícího měsíce.

4. Nebyl-li směnný kurz zveřejněn podle odstavců 1 a 2, použije se pro účely čl. 53 odst. 1 písm. a) kodexu kurz, který určí dotčený členský stát. Tento kurz musí co nejpřesněji odrážet hodnotu měny dotčeného členského státu.

1. Je-li poskytnutí jistoty povinné, musí jistota, která se vztahuje na jednu operaci (jednotlivá jistota) za celní dluh, který by mohl vzniknout, pokrýt částku dovozního nebo vývozního cla odpovídající celnímu dluhu, který může vzniknout, vypočtenou na základě nejvyšších sazeb cla pro zboží stejného druhu.

2. Mají-li být jednotlivou jistotou kryty jiné poplatky splatné v souvislosti s dovozem nebo vývozem zboží, vychází se při jejich výpočtu z nejvyšších sazeb pro zboží stejného druhu v členském státě, kde je dané zboží propuštěno do celního režimu nebo kde je v dočasném uskladnění.

1. Závazek ručitele musí schválit celní úřad, kde je jistota poskytována (celní úřad záruky), který jeho schválení oznamuje osobě, která je povinna poskytnout jistotu.

2. Celní úřad záruky může schválení závazku ručitele kdykoli zrušit. Zrušení celní úřad záruky oznámí ručiteli a osobě, která je povinna poskytnout jistotu.

3. Ručitel může od svého závazku kdykoli odstoupit. Odstoupení od závazku ručitel oznámí celnímu úřadu záruky.

4. Odstoupení od závazku ručitele se nevztahuje na zboží, které již bylo v době, kdy odstoupení nabylo účinku, propuštěno do celního režimu a stále se v něm nachází nebo do dočasného uskladnění na základě daného závazku.

5. Poskytnutí jednotlivé jistoty ve formě závazku se provádí za použití tiskopisu uvedeného v příloze 32-01.

6. Poskytnutí souborné jistoty ve formě závazku se provádí za použití tiskopisu uvedeného v příloze 32-03.

7. Bez ohledu na odstavce 5 a 6 a na článek 160 může každý členský stát v souladu s vnitrostátním právem povolit, aby měl závazek ručitele jinou formu, než je uvedeno v přílohách 32-01, 32-02 a 32-03, pokud má stejné právní účinky.

1. Pokud je jednotlivá jistota poskytována ve formě závazku ručitele, ponechá si celní úřad záruky důkaz o tomto závazku po dobu platnosti jistoty.

2. Pokud je jednotlivá jistota poskytována ve formě závazku ručitele, nesmí držitel režimu měnit přístupový kód spojený s referenčním číslem jistoty.

1. Pokud může být jednotlivá jistota použita ve více než jednom členském státě, sdělí celní úřad záruky osobě, která poskytla jistotu, nebo v případě jistoty ve formě záručních dokladů ručiteli tyto informace:

2. Pokud může být souborná jistota použita ve více než jednom členském státě, sdělí celní úřad záruky osobě, která poskytla jistotu, tyto informace:

Na žádost osoby, která poskytla jistotu, přidělí celní úřad záruky této jistotě jeden nebo více dalších přístupových kódů, které má používat daná osoba nebo její zástupci.

3. Celní orgán ověří existenci a platnost jistoty pokaždé, když mu osoba sdělí referenční číslo jistoty.

1. Nestanoví-li článek 158 tohoto nařízení jinak, je výše souborné jistoty rovna referenční částce, kterou stanovil celní úřad záruky v souladu s článkem 90 kodexu.

2. Pokud má být souborná jistota poskytnuta pro dovozní nebo vývozní clo a jiné poplatky, jejichž výši lze v době, kdy je jistota požadována, spolehlivě určit, odpovídá část referenční částky pokrývající tato cla a poplatky částce splatného dovozního nebo vývozního cla a jiných poplatků.

3. Pokud má být souborná jistota poskytnuta pro dovozní nebo vývozní clo a jiné poplatky, jejichž výši nelze v době, kdy je jistota požadována, spolehlivě určit nebo jejichž výše se mění v čase, určí se část referenční částky pokrývající tato cla a poplatky takto:

Pro účely písmene b) se vychází z nejvyšší sazby dovozního nebo vývozního cla pro zboží stejného druhu a z nejvyšší sazby jiných poplatků splatných v souvislosti s dovozem nebo vývozem zboží stejného druhu v členském státě celního úřadu záruky.

Nemá-li celní úřad záruky k dispozici informace nezbytné pro určení části referenční částky uvedené v prvním pododstavci, určí se částka ve výši 10000 EUR pro každé prohlášení.

4. Celní úřad záruky stanoví referenční částku ve spolupráci s osobou, která je povinna poskytnout jistotu. Při určování části referenční částky v souladu s odstavcem 3 stanoví celní úřad záruky tuto částku na základě informací o zboží propuštěném do příslušných celních režimů nebo do dočasného uskladnění v předchozích dvanácti měsících a na základě odhadu objemu předpokládaných operací, jak mimo jiné vyplývá z obchodní dokumentace a účetnictví osoby, která je povinna poskytnout jistotu.

5. Celní úřad záruky přezkoumá referenční částku z vlastního podnětu nebo na žádost osoby, která je povinna poskytnout jistotu, a upraví ji tak, aby byla v souladu s ustanoveními tohoto článku a článku 90 kodexu.

1. Sledování části referenční částky, která kryje částku dovozního nebo vývozního cla a jiných poplatků splatných v souvislosti s dovozem nebo vývozem zboží, které se stanou splatnými v souvislosti se zbožím propuštěným do volného oběhu, se zajišťuje u každého celního prohlášení v okamžiku propuštění zboží do režimu, s výjimkou zboží propuštěného do volného oběhu na základě celního prohlášení s návrhem na propuštění do volného oběhu u zboží v zásilce, jehož vlastní hodnota nepřesahuje 150 EUR, prodávaného v rámci prodeje na dálku u dováženého zboží ve smyslu čl. 14 odst. 4 bodu 2 směrnice 2006/112/ES, v jehož případě mohou celní orgány použít ustanovení uvedená v odstavci 3. Pokud jsou celní prohlášení s návrhem na propuštění do volného oběhu podávána v souladu s povolením uvedeným v čl. 166 odst. 2 nebo článku 182 kodexu, zajišťuje se sledování příslušné části referenční částky na základě doplňkových celních prohlášení nebo případně na základě informací uvedených v záznamech.

2. Sledování části referenční částky, která kryje částku dovozního nebo vývozního cla a jiných poplatků splatných v souvislosti s dovozem nebo vývozem zboží a která může být splatná u zboží propuštěného do tranzitního režimu Unie, se zajišťuje prostřednictvím elektronického systému uvedeného v čl. 273 odst. 1 tohoto nařízení u každého celního prohlášení v okamžiku propuštění zboží do režimu. Toto sledování se nepoužije u zboží propuštěného do tranzitního režimu Unie za použití zjednodušení uvedeného v čl. 233 odst. 4 písm. e) kodexu, pokud celní prohlášení není zpracováno elektronickým systémem uvedeným v čl. 273 odst. 1 tohoto nařízení.

3. Sledování části referenční částky, která kryje částku dovozního nebo vývozního cla a jiných poplatků splatných v souvislosti s dovozem nebo vývozem zboží, mají-li být kryty jistotou, a která vznikne nebo může vzniknout v jiných případech, než které jsou uvedeny v odstavcích 1 a 2, se zajišťuje prostřednictvím pravidelného a vhodného auditu.

1. Za podmínek stanovených v článku 84 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 se částka souborné jistoty uvedená v čl. 95 odst. 2 kodexu sníží na 50 %, 30 % nebo 0 % části referenční částky určené v souladu s čl. 155 odst. 3 písm. b) tohoto nařízení.

2. Částka souborné jistoty uvedená v čl. 95 odst. 3 kodexu se sníží na 30 % částí referenční částky určené v souladu s čl. 155 odst. 2 a čl. 155 odst. 3 písm. a) tohoto nařízení.

1. V souvislosti s tranzitním režimem Unie může ručitel jednotlivou jistotu ve formě závazku ručitele poskytnout také vydáním záručních dokladů ve prospěch osob, které hodlají být držiteli režimu.

Důkaz o tomto závazku se vyhotovuje za použití tiskopisu v příloze 32-02 a záruční doklady se vystavují za použití tiskopisu v příloze 32-06.

Každý záruční doklad pokrývá částku 10000 EUR, do jejíž výše ručitel ručí.

Doba platnosti záručního dokladu je jeden rok od data vydání.

2. Ručitel poskytne celnímu úřadu záruky veškeré požadované podrobnosti o záručních dokladech jednotlivé jistoty, které vystavil.

3. U každého záručního dokladu sdělí ručitel osobě, která hodlá být držitelem režimu, tyto informace:

Osoba, která hodlá být držitelem režimu, nesmí měnit přístupový kód.

4. Osoba, která hodlá být držitelem režimu, předloží na celním úřadu odeslání počet záručních dokladů odpovídající násobku částky 10000 EUR, který je nezbytný k pokrytí součtu všech částek uvedených v článku 148 tohoto nařízení.

1. V souvislosti s tranzitním režimem Unie lze soubornou jistotu poskytnout pouze ve formě závazku ručitele.

2. Celní úřad záruky si ponechá důkaz o tomto závazku po dobu platnosti jistoty.

3. Držitel režimu nesmí měnit přístupový kód spojený s referenčním číslem jistoty.

1. Vznikne-li celní dluh, celní orgány příslušné pro výběr částky dovozního nebo vývozního cla, jež odpovídá celnímu dluhu, informují ostatní zúčastněné celní orgány o:

2. Členské státy si poskytují vzájemnou pomoc při výběru částky dovozního a vývozního cla, jež odpovídá celnímu dluhu.

3. Aniž je dotčen čl. 87 odst. 4 kodexu, obdrží-li celní orgán členského státu, ve kterém bylo zboží propuštěno do zvláštního režimu s výjimkou tranzitu nebo ve kterém bylo v dočasném uskladnění, před uplynutím lhůty uvedené v článku 80 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 důkaz, že k událostem vedoucím nebo považovaným za vedoucí ke vzniku celního dluhu došlo v jiném členském státě, zašle tento celní orgán neprodleně a v každém případě v dané lhůtě veškeré informace, které má k dispozici, celnímu orgánu odpovědnému za dané místo. Daný celní orgán potvrdí, že oznámení přijal, a uvede, zda je odpovědný za výběr. Neodpoví-li do 90 dnů, přistoupí k výběru bezodkladně celní orgán, který oznámení odeslal.

4. Aniž je dotčen čl. 87 odst. 4 kodexu, obdrží-li celní orgán členského státu, ve kterém bylo zjištěno, že celní dluh vznikl u zboží, které nebylo propuštěno do celního režimu ani do dočasného uskladnění, před oznámením celního dluhu důkaz, že k událostem vedoucím nebo považovaným za vedoucí ke vzniku celního dluhu došlo v jiném členském státě, zašle tento celní orgán neprodleně a v každém případě před oznámením veškeré informace, které má k dispozici, celnímu orgánu odpovědnému za dané místo. Daný celní orgán potvrdí, že oznámení přijal, a uvede, zda je odpovědný za výběr. Neodpoví-li do 90 dnů, přistoupí k výběru bezodkladně celní orgán, který oznámení odeslal.

1. Celní orgány určí koordinační celní úřad odpovědný za jakékoli kroky týkající se celních dluhů vzniklých nesplněním povinností nebo podmínek týkajících se karnetů ATA nebo CPD podle článku 79 kodexu.

2. Každý členský stát sdělí koordinační celní úřad spolu s jeho identifikačním číslem Komisi. Komise tyto informace zpřístupní na svých internetových stránkách.

1. Pokud celní orgány, které oznámily celní dluh a povinnost zaplatit jiné poplatky splatné v souvislosti s dovozem nebo vývozem zboží propuštěného do tranzitního režimu Unie nebo do tranzitního režimu v souladu s Úmluvou TIR, obdrží důkaz týkající se místa, kde došlo k událostem vedoucím ke vzniku celního dluhu a povinnosti zaplatit jiné poplatky, přeruší tyto celní orgány řízení o výběru a zašlou bezodkladně veškeré potřebné doklady, včetně ověřené kopie důkazu, orgánům odpovědným za dané místo. Předávající orgány zároveň požádají, aby jim přijímající orgány potvrdily, že jsou k výběru jiných poplatků příslušné.

2. Přijímající orgány potvrdí, že oznámení přijaly, a uvedou, zda jsou příslušné k výběru jiných poplatků. Není-li odpověď doručena do 28 dnů, pokračují předávající orgány bezodkladně v řízení o výběru, které zahájily.

3. Veškerá řízení o výběru jiných poplatků zahájená předávajícími orgány se přeruší, jakmile přijímající orgány potvrdí, že oznámení přijaly, a uvedou, že jsou příslušné k výběru jiných poplatků.

Jakmile přijímající orgány předávajícím orgánům prokáží, že dotyčnou částku vybraly, předávající orgány buď vrátí jakékoli jiné poplatky, které dosud vybraly, nebo řízení o výběru zruší.

1. Pokud celní orgány, které oznámily celní dluh a povinnost zaplatit jiné poplatky u zboží propuštěného do tranzitu v souladu s Úmluvou ATA nebo Istanbulskou úmluvou, obdrží důkaz týkající se místa, kde došlo k událostem vedoucím ke vzniku celního dluhu a povinnosti zaplatit jiné poplatky, zašlou tyto celní orgány bezodkladně veškeré potřebné doklady, včetně ověřené kopie důkazu, orgánům příslušným pro dané místo. Předávající orgány zároveň požádají, aby jim přijímající orgány potvrdily, že jsou k výběru jiných poplatků příslušné.

2. Přijímající orgány potvrdí, že oznámení přijaly, a uvedou, zda jsou příslušné k výběru jiných poplatků. Pro tyto účely používají přijímající orgány vzor prohlášení o převzetí řízení uvedený v příloze 33-05, ze kterého vyplývá, že záručnímu sdružení v přijímajícím členském státě byla zaslána výzva k zaplacení. Není-li odpověď doručena do 90 dnů, pokračují předávající orgány bezodkladně v řízení o výběru, které zahájily.

3. Jsou-li přijímající orgány příslušné, zahájí, případně po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 2, nové řízení o výběru jiných poplatků, a ihned o tom uvědomí předávající orgány.

Přijímající orgány v případě potřeby vyberou od záručního sdružení, s nímž jsou ve spojení, částku splatných cel a jiných poplatků v sazbách uplatňovaných v členském státě, kde se tyto orgány nacházejí.

4. Jakmile přijímající orgány uvedou, že jsou k výběru jiných poplatků příslušné, vrátí předávající orgány záručnímu sdružení, s nímž jsou ve spojení, veškeré částky, které dané sdružení případně uložilo nebo prozatímně zaplatilo.

5. Převzetí řízení se uskuteční ve lhůtě jednoho roku od skončení platnosti karnetu, pokud nebyla platba podle čl. 7 odst. 2 a 3 Úmluvy ATA nebo podle čl. 9 odst. 1 písm. b) a c) přílohy A Istanbulské úmluvy s konečnou platností provedena.

1. Zjistí-li celní orgány, že celní dluh vznikl u zboží, na které se vztahuje karnet ATA, vyzvou neprodleně záruční sdružení k zaplacení. Koordinační celní úřad, který učinil výzvu uvedenou v článku 86 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, zašle současně koordinačnímu celnímu úřadu, do jehož působnosti spadá celní úřad propuštění do režimu dočasného použití, sdělení o výzvě k zaplacení dluhu zaslané záručnímu sdružení. Používá tiskopis stanovený v příloze 33-03.

2. Má-li koordinační celní úřad k dispozici nevyřízený útržkový list, připojí se jeho kopie ke sdělení. Sdělení lze použít vždy, když je to považováno za nezbytné.

3. Celní výměr uvedený v článku 86 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 může být zaslán později než výzva určená záručnímu sdružení, avšak nejpozději tři měsíce od výzvy a v žádném případě ne více než šest měsíců od data, kdy celní orgány zahájily řízení o vymáhání celního dluhu. Celní výměr je stanoven v příloze 33-04.

1. Je-li pro účely vrácení nebo prominutí třeba získat doplňující informace od celního orgánu jiného členského státu, než ve kterém byl oznámen celní dluh, nebo je-li třeba, aby daný orgán zboží zkontroloval a ověřil, zda jsou splněny podmínky pro vrácení nebo prominutí, požádá celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí o pomoc celní orgán členského státu, kde se zboží nachází, přičemž uvede povahu informací, které potřebuje získat, nebo kontroly, které mají být provedeny.

K žádosti o informace se připojí údaje o příslušné žádosti o vrácení nebo prominutí a veškeré doklady nezbytné pro to, aby celní orgán členského státu, kde se zboží nachází, získal požadované informace nebo provedl požadované kontroly.

2. Pokud celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí zasílá žádost uvedenou v odstavci 1 v souladu s článkem 93 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 jinými způsoby, než za použití elektronického zpracování dat, zašle celnímu orgánu členského státu, kde se zboží nachází, písemnou žádost ve dvou vyhotoveních na tiskopise podle vzoru v příloze 33-06.

3. Celní orgán členského státu, kde se zboží nachází, žádost uvedenou v odstavci 1 neprodleně vyřídí.

Celní orgán členského státu, kde se zboží nachází, získá informace nebo provede kontroly požadované celním orgánem příslušným k přijetí rozhodnutí do 30 dnů od data přijetí žádosti. Získané výsledky zaznamená do příslušné části originálu žádosti uvedené v odstavci 1 a vrátí jej celnímu orgánu příslušnému k přijetí rozhodnutí s veškerými doklady uvedenými v odst. 1 druhém pododstavci.

Pokud nemůže celní orgán členského státu, kde se zboží nachází, získat informace nebo provést požadované kontroly ve lhůtě uvedené ve druhém pododstavci, vrátí žádost řádně opatřenou úředním záznamem do 30 dnů od data jejího přijetí.

1. Pokud je vrácení nebo prominutí podmíněno splněním celních formalit, informuje držitel rozhodnutí o vrácení nebo prominutí celní úřad, který provádí sledování, že tyto formality splnil. Je-li v rozhodnutí stanoveno, že zboží lze vyvézt nebo propustit do zvláštního režimu a dlužník této možnosti využije, je celním úřadem, který provádí sledování, celní úřad, kde je zboží do daného režimu propuštěno.

2. Celní úřad, který provádí sledování, oznámí celnímu orgánu příslušnému k přijetí rozhodnutí splnění celních formalit, kterými je vrácení nebo prominutí podmíněno, prostřednictvím odpovědi uvedené v článku 95 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 za použití tiskopisu uvedeného v příloze 33-07 tohoto nařízení.

3. Rozhodl-li celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí, že je vrácení nebo prominutí odůvodněné, částka cla se vrátí nebo promine až poté, co tento celní orgán obdržel informace uvedené v odstavci 2.

4. Celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí může povolit splnění celních formalit, kterými může být vrácení nebo prominutí podmíněno, již před přijetím rozhodnutí. Takové povolení dané rozhodnutí nijak nepředjímá. V těchto případech se odstavce 1 až 3 použijí obdobně.

5. Pro účely tohoto článku se celním úřadem, který provádí sledování, rozumí celní úřad, který v případě potřeby zajišťuje, aby byly splněny formality nebo požadavky, kterými je podmíněno vrácení nebo prominutí částky dovozního a vývozního cla.

1. Při přijímání rozhodnutí o vrácení nebo prominutí dovozních nebo vývozních cel, které je podmíněno předchozím splněním určitých celních formalit, stanoví celní orgán pro splnění těchto formalit lhůtu nepřesahující 60 dnů od data oznámení daného rozhodnutí.

2. Pokud není dodržena lhůta uvedená v odstavci 1, právo na vrácení nebo prominutí zaniká, pokud osoba, jíž se rozhodnutí týká, neprokáže, že stanovenou lhůtu nemohla dodržet z důvodů nepředvídatelných okolností nebo vyšší moci.

1. V případech, na které se vztahuje čl. 116 odst. 1 druhý pododstavec, článek 118 nebo článek 120 kodexu, pokud se vývoz nebo zničení provádí bez celního dohledu, je podmínkou vrácení nebo prominutí na základě článku 120 kodexu, že:

2. Důkazy prokazující, že zboží, u něhož je vrácení nebo prominutí požadováno, bylo vyvezeno z celního území Unie, zahrnují:

3. Důkazy prokazující, že zboží, u něhož je vrácení nebo prominutí požadováno, bylo zničeno pod dohledem orgánů nebo osob oprávněných toto zničení úředně potvrdit zahrnují jeden z těchto dokladů:

Tyto doklady musí obsahovat úplný popis zničeného zboží, který na základě porovnání s údaji uvedenými v celním prohlášení pro celní režim, s nímž je spojen vznik celního dluhu, a v podkladech k němu připojených prokazuje, že zničené zboží je totožné se zbožím, které bylo do daného režimu propuštěno.

4. Pokud důkazy uvedené v odstavcích 2 a 3 nejsou dostatečné k tomu, aby celní orgán příslušný k rozhodnutí v předložené věci rozhodl, nebo některý z důkazů není k dispozici, mohou být takové důkazy doplněny nebo nahrazeny jakýmikoli jinými doklady, které uvedený orgán považuje za nezbytné.

1. Každý členský stát sdělí Komisi seznam případů, ve kterých bylo přiznáno vrácení nebo prominutí na základě článku 119 nebo článku 120 kodexu a ve kterých částka vrácená nebo prominutá určitému dlužníkovi v případě jedné nebo více dovozních nebo vývozních operací, avšak v důsledku jediné chyby nebo jediné zvláštní situace, přesahuje 50000 EUR, s výjimkou případů uvedených v čl. 116 odst. 3 kodexu.

2. Sdělení se odesílá během prvního a třetího čtvrtletí každého roku a obsahuje všechny případy za předchozí pololetí, u nichž bylo rozhodnuto o vrácení nebo prominutí.

3. Pokud členský stát během daného pololetí nepřijal žádné rozhodnutí v případech uvedených v odstavci 1, zašle Komisi sdělení s uvedením „nepoužije se“.

4. Každý členský stát vede pro potřeby Komise seznam případů, ve kterých bylo přiznáno vrácení nebo prominutí na základě článku 119 nebo článku 120 kodexu a ve kterých částka vrácená nebo prominutá činí nejvýše 50000 EUR.

5. U každého z případů uvedených v tomto článku se uvádějí tyto informace:

1. Elektronický systém zřízený podle čl. 16 odst. 1 kodexu se použije pro:

Data vývoje a jednotlivých vydání postupného uvádění systému do provozu jsou stanovena v projektu systému kontroly dovozu 2 (ICS2) dle celního kodexu Unie, který je uveden v příloze prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2019/2151(Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2019/2151 ze dne 13. prosince 2019, kterým se zavádí pracovní program pro vývoj elektronických systémů stanovených v celním kodexu Unie a jejich uvedení do provozu (Úř. věst. L 325, 16.12.2019, s. 168).).

1a. Hospodářské subjekty použijí harmonizované obchodní rozhraní EU, které po vzájemné dohodě navrhne Komise a členské státy, pro předkládání, žádosti o změny, žádosti o zrušení platnosti, zpracování a uchovávání údajů vstupních souhrnných celních prohlášení a pro výměnu s nimi spojených informací s celními orgány.

2. Odchylně od odstavce 1 tohoto článku se až do dat uvedení do provozu elektronického systému uvedeného v daném článku v souladu s přílohou prováděcího rozhodnutí (EU) 2019/2151 použije elektronický systém pro podávání a výměnu informací týkajících se vstupních souhrnných celních prohlášení stanovený v nařízení (EHS) č. 2454/93, a to v souladu s čl. 185 odst. 1, článkem 187 a čl. 188 odst. 3 tohoto nařízení.

1. Nepoužije-li se žádná z výjimek z povinnosti podat vstupní souhrnné celní prohlášení uvedených v článku 104 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, údaje vstupního souhrnného celního prohlášení pro zboží přepravované letecky se poskytují takto:

1a. Nepoužije-li se žádná z výjimek z povinnosti podat vstupní souhrnné celní prohlášení uvedených v článku 104 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, údaje vstupního souhrnného celního prohlášení pro zboží přepravované po moři, vnitrozemskou vodní dopravou, silniční dopravou nebo po železnici se poskytují takto:

2. Pokud je vstupní souhrnné celní prohlášení podáno předložením více než jednoho datového souboru uvedeného v čl. 106 odst. 2 a 2a nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, osoba, která částečný nebo minimální datový soubor předkládá, jej podá u celního úřadu, jenž by na základě jejích znalostí měl být celním úřadem prvního vstupu. Jestliže tato osoba neví, do kterého místa na celním území Unie má dopravní prostředek přepravující zboží nejprve přijet, je možné celní úřad prvního vstupu určit na základě místa, do kterého je zboží zasíláno.

1. Od data stanoveného v souladu s přílohou prováděcího rozhodnutí (EU) 2019/2151 pro uvedení do provozu vydání 3 elektronického systému uvedeného v čl. 182 odst. 1 tohoto nařízení v případech uvedených v čl. 112 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 uvede dopravce a každá osoba vydávající konosament v údajích vstupního souhrnného celního prohlášení totožnost každé osoby, která s nimi uzavřela přepravní smlouvu a neposkytla jim údaje požadované pro vstupní souhrnné celní prohlášení.

Pokud příjemce uvedený v konosamentu jako příjemce, který nemá k dispozici podkladové konosamenty, nezpřístupní osobě, která tento konosament vydává, požadované údaje, uvede tato osoba v údajích vstupního souhrnného celního prohlášení totožnost příjemce.

2. Od data stanoveného v souladu s přílohou prováděcího rozhodnutí (EU) 2019/2151 pro uvedení do provozu vydání 3 elektronického systému uvedeného v čl. 182 odst. 1 tohoto nařízení v případech uvedených v čl. 112 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 informuje osoba vydávající konosament o vydání tohoto konosamentu osobu, která s ní uzavřela přepravní smlouvu.

V případě dohody o společné nakládce zboží informuje osoba vydávající konosament o vydání tohoto konosamentu osobu, se kterou vstoupila do této dohody.

3. Od data stanoveného v souladu s přílohou prováděcího rozhodnutí (EU) 2019/2151 pro uvedení do provozu vydání 2 elektronického systému uvedeného v čl. 182 odst. 1 tohoto nařízení v případech uvedených v čl. 113 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 uvede dopravce a každá osoba vydávající letecký nákladní list v údajích vstupního souhrnného celního prohlášení totožnost každé osoby, která s nimi uzavřela přepravní smlouvu nebo vydala letecký nákladní list na stejné zboží a nezpřístupnila jim údaje požadované pro vstupní souhrnné celní prohlášení.

4. Od data stanoveného v souladu s přílohou prováděcího rozhodnutí (EU) 2019/2151 pro uvedení do provozu vydání 2 elektronického systému uvedeného v čl. 182 odst. 1 tohoto nařízení v případech uvedených v čl. 113 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 informuje osoba vydávající letecký nákladní list o vydání tohoto leteckého nákladního listu osobu, která s ní uzavřela přepravní smlouvu.

V případě dohody o společné nakládce zboží informuje osoba vydávající letecký nákladní list o vydání tohoto leteckého nákladního listu osobu, se kterou vstoupila do této dohody.

5. Od data stanoveného v souladu s přílohou prováděcího rozhodnutí (EU) 2019/2151 pro uvedení do provozu vydání 2 elektronického systému uvedeného v čl. 182 odst. 1 tohoto nařízení v případech uvedených v čl. 113a odst. 2 a 3 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 uvede dopravce v údajích vstupního souhrnného celního prohlášení totožnost provozovatele poštovních služeb, provozovatele poštovních služeb třetí země nebo expresního dopravce, který nezpřístupní údaje požadované pro vstupní souhrnné celní prohlášení.

6. Od data stanoveného v souladu s přílohou prováděcího rozhodnutí (EU) 2019/2151 pro uvedení do provozu vydání 3 elektronického systému uvedeného v čl. 182 odst. 1 tohoto nařízení v případech uvedených v čl. 112a odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 uvede dopravce a každá osoba vydávající nákladní list v údajích vstupního souhrnného celního prohlášení totožnost každé osoby, která s nimi uzavřela přepravní smlouvu, a údaje požadované pro vstupní souhrnné celní prohlášení.

7. Od data stanoveného v souladu s přílohou prováděcího rozhodnutí (EU) 2019/2151 pro uvedení do provozu vydání 3 elektronického systému uvedeného v čl. 182 odst. 1 tohoto nařízení v případech uvedených v čl. 112a odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 informuje osoba vydávající nákladní list o vydání tohoto nákladního listu osobu, která s ní uzavřela přepravní smlouvu.

V případě dohody o společné nakládce zboží uvědomí osoba vydávající nákladní list o vydání tohoto nákladního listu osobu, se kterou tuto dohodu uzavřela.

1. Celní orgány registrují vstupní souhrnné celní prohlášení po jeho obdržení a neprodleně informují o jeho registraci deklaranta nebo jeho zástupce a sdělí této osobě referenční číslo (dále jen „MRN“) vstupního souhrnného celního prohlášení a datum registrace.

2. Od data stanoveného v příloze prováděcího rozhodnutí (EU) 2019/2151 jako datum začátku rámce pro uvedení do provozu vydání 1 elektronického systému uvedeného v čl. 182 odst. 1 tohoto nařízení, jsou-li údaje vstupního souhrnného celního prohlášení poskytnuty předložením alespoň minimálního datového souboru podle čl. 106 odst. 2 a 2a nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 nebo předložením více než jednoho datového souboru, celní orgány:

3. Celní orgány registraci neprodleně oznámí dopravci za předpokladu, že dopravce žádal o to, aby byl uvědomen, a má přístup do elektronických systémů uvedených v článku 182 tohoto nařízení, v kterémkoliv z těchto případů:

4. Povinnost informovat dopravce v případech uvedených v odst. 3 písm. b) platí od data stanoveného v příloze prováděcího rozhodnutí (EU) 2019/2151 jako datum začátku rámce pro uvedení do provozu vydání 2 elektronického systému uvedeného v čl. 182 odst. 1 tohoto nařízení za předpokladu, že dopravce má do tohoto systému přístup.

1. Analýza rizik se dokončí před příchodem zboží na celní úřad prvního vstupu za předpokladu, že vstupní souhrnné celní prohlášení bylo podáno ve lhůtách stanovených v článcích 105 až 109 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, pokud není zjištěno riziko nebo pokud není nutné provést doplňkovou analýzu rizik.

Aniž je dotčen první pododstavec, první analýza rizik týkající se zboží, jež má vstoupit na celní území Unie letecky, se provede co nejdříve po obdržení minimálního datového souboru vstupního souhrnného celního prohlášení podle čl. 106 odst. 2 a 2a nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

2. Celní úřad prvního vstupu dokončí analýzu rizik především pro účely zabezpečení a bezpečnosti, a to po následující výměně informací prostřednictvím systému uvedeného v čl. 182 odst. 1:

3. Pokud celní úřad prvního vstupu požádá o další informace o údajích vstupního souhrnného celního prohlášení pro dokončení analýzy rizik, analýza se dokončí až po poskytnutí uvedených informací.

Pro tyto účely požádá celní úřad prvního vstupu o uvedené informace osobu, která podala vstupní souhrnné celní prohlášení, nebo případně osobu, která předložila údaje vstupního souhrnného celního prohlášení. V případě, že je tato osoba jiná než dopravce, informuje celní úřad prvního vstupu dopravce za předpokladu, že dopravce požádal o to, aby byl uvědomen, a má přístup do elektronického systému uvedeného v čl. 182 odst. 1.

4. Pokud má celní úřad prvního vstupu důvodné podezření, že by zboží přepravované letecky mohlo představovat závažné ohrožení bezpečnosti letectví, požaduje, aby byla zásilka před naložením na palubu letadla směřujícího na celní území Unie podrobena detekční kontrole jako vysoce rizikový náklad nebo pošta v souladu bodem 6.7 přílohy prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/1998(Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1).) a bodem 6.7.3 přílohy prováděcího rozhodnutí Komise C(2015) 8005 final ze dne 16. listopadu 2015, kterým se stanoví prováděcí opatření ke společným základním normám letecké bezpečnosti obsahující informace uvedené v čl. 18 písm. a) nařízení (ES) č. 300/2008.

Za předpokladu, že mají přístup do elektronického systému uvedeného v čl. 182 odst. 1 tohoto nařízení, uvědomí celní úřad prvního vstupu tyto osoby:

V návaznosti na toto oznámení osoba, která podala vstupní souhrnné celní prohlášení, nebo případně osoba, která předložila údaje vstupního souhrnného celního prohlášení, poskytne celnímu úřadu prvního vstupu výsledky detekční kontroly a všechny ostatní související významné informace. Analýza rizik se dokončí až po poskytnutí uvedených informací.

5. Pokud má celní úřad prvního vstupu přiměřené důvody domnívat se, že by zboží přepravované letecky nebo náklad v kontejnerech přepravovaný po moři, jak je uveden v čl. 105 písm. a) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, mohly představovat tak závažné ohrožení bezpečnosti a zabezpečení, že to vyžaduje okamžitý zákrok, nařídí, aby zboží nebylo na příslušný dopravní prostředek naloženo.

Za předpokladu, že mají přístup do elektronického systému uvedeného v čl. 182 odst. 1 tohoto nařízení, uvědomí celní úřad prvního vstupu tyto osoby:

Dané oznámení se učiní neprodleně po zjištění příslušného rizika a v případě nákladu v kontejneru přepravovaného po moři, jak je uveden v čl. 105 písm. a) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, nejpozději do 24 hodin od obdržení vstupního souhrnného celního prohlášení, nebo v příslušných případech od obdržení údajů vstupního souhrnného celního prohlášení od dopravce.

Celní úřad prvního vstupu rovněž o tomto oznámení neprodleně informuje celní orgány všech členských států a zpřístupní jim příslušné údaje vstupního souhrnného celního prohlášení.

6. V případě zásilky, u níž je určeno, že představuje natolik závažné ohrožení, že to vyžaduje okamžitý zákrok po příjezdu dopravního prostředku, celní úřad prvního vstupu přijme uvedené opatření po příchodu tohoto zboží.

7. Po dokončení analýzy rizik může celní úřad prvního vstupu prostřednictvím elektronického systému uvedeného v čl. 182 odst. 1 doporučit nejvhodnější místo a nejvhodnější opatření pro provedení kontroly.

Celní úřad příslušný pro místo, jež bylo doporučeno jako nejvhodnější pro kontrolu, rozhodne o kontrole a výsledky tohoto rozhodnutí zpřístupní prostřednictvím elektronického systému uvedeného v čl. 182 odst. 1 všem celním úřadům, kterých se přeprava daného zboží potenciálně týká, a to nejpozději v okamžiku předložení zboží v celním úřadu prvního vstupu.

7a. V případech uvedených v čl. 46 odst. 5 a čl. 47 odst. 2 kodexu celní úřady zpřístupňují výsledky celních kontrol jiným celním orgánům členských států prostřednictvím elektronického systému uvedeného v čl. 182 odst. 1 tohoto nařízení a vyměňují si příslušné informace o rizicích prostřednictvím systému uvedeného v článku 36 tohoto nařízení.

8. Jestliže na celní území Unie vstupuje zboží, u kterého se upouští od povinnosti podat vstupní souhrnné celní prohlášení v souladu s čl. 104 odst. 1 písm. c) až k), m) a n) a odst. 2 až 4 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, provede se analýza rizik při předložení zboží.

9. Zboží předložené celnímu úřadu může být propuštěno do celního režimu nebo zpětně vyvezeno, jakmile byla provedena analýza rizik a výsledky analýzy rizik a v případě potřeby přijatá opatření takové propuštění umožňují.

10. Analýza rizik se rovněž provede v případě, kdy se údaje vstupního souhrnného celního prohlášení změní v souladu s článkem 129 kodexu. V takovém případě, aniž je dotčena lhůta stanovená v odst. 5 třetím pododstavci tohoto článku pro náklad v kontejnerech přepravený po moři, se analýza rizik dokončí neprodleně po obdržení údajů, pokud není zjištěno riziko nebo pokud není nutné provést doplňkovou analýzu rizik.

1. Odchylně od článku 186 tohoto nařízení je až do dat stanovených v souladu s přílohou prováděcího rozhodnutí (EU) 2019/2151 pro uvedení do provozu elektronického systému uvedeného v čl. 182 odst. 1 tohoto nařízení analýza rizik založena na informacích ve vstupních souhrnných celních prohlášeních podaných a vyměněných v elektronickém systému uvedeném v čl. 182 odst. 2 tohoto nařízení, a to v souladu s pravidly v tomto článku.

2. Analýza rizik se provede před příchodem zboží na celní úřad prvního vstupu za předpokladu, že vstupní souhrnné celní prohlášení bylo podáno ve lhůtách stanovených v článcích 105 až 109 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, pokud není zjištěno riziko.

3. V případě nákladu v kontejnerech vstupujícího na celní území Unie po moři, jak je uvedeno v čl. 105 písm. a) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, dokončí celní orgány analýzu rizik do 24 hodin po obdržení vstupního souhrnného celního prohlášení. Pokud tato analýza rizik přiměřeně odůvodňuje závěr celních orgánů, že vstup zboží na celní území Unie by představoval tak závažné ohrožení bezpečnosti a zabezpečení, že to vyžaduje okamžitý zákrok, oznámí celní orgány osobě, která podala vstupní souhrnné celní prohlášení, a v případě, že je tato osoba jiná než dopravce, informují dopravce za předpokladu, že dopravce má přístup do elektronického systému uvedeného v článku 182 tohoto nařízení, že zboží nemá být naloženo. Dané oznámení se učiní a dané informace se poskytnou neprodleně po zjištění příslušného rizika a do 24 hodin po obdržení vstupního souhrnného celního prohlášení.

4. Jestliže má plavidlo připlout do více přístavů na celním území Unie nebo jestliže má letadlo přistát na více letištích na celním území Unie, za předpokladu, že mezitím nepřipluje do žádného přístavu nebo nepřistane na žádném letišti mimo celní území Unie:

5. Jestliže na celní území Unie vstupuje zboží, u kterého se upouští od povinnosti podat vstupní souhrnné celní prohlášení v souladu s čl. 104 odst. 1 písm. c) až k), m) a n) a odst. 2 až 4 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, provede se analýza rizik při předložení zboží na základě prohlášení pro dočasné uskladnění, je-li k dispozici, nebo celního prohlášení podaného pro toto zboží.

6. Zboží předložené celnímu úřadu může být propuštěno do celního režimu nebo zpětně vyvezeno, jakmile byla provedena analýza rizik a výsledky analýzy rizik a v případě potřeby přijatá opatření takové propuštění umožňují.

7. Analýza rizik se rovněž provede v případě, kdy se údaje vstupního souhrnného celního prohlášení změní v souladu s článkem 129 kodexu. V takovém případě, aniž je dotčena lhůta stanovená v odstavci 3 tohoto článku pro náklad v kontejnerech přepravený po moři, se analýza rizik dokončí neprodleně po obdržení údajů, pokud není zjištěno riziko nebo pokud není nutné provést doplňkovou analýzu rizik.

1. Pro podání žádosti o změnu nebo zrušení platnosti vstupního souhrnného celního prohlášení nebo údajů v něm uvedených se použije elektronický systém uvedený v čl. 182 odst. 1.

Pokud o změnu nebo zrušení platnosti údajů vstupního souhrnného celního prohlášení žádají různé osoby, je každé z těchto osob povoleno požádat o změnu nebo zrušení platnosti pouze těch údajů, které sama předložila.

2. Celní orgány neprodleně uvědomí osobu, která podala žádost o změnu nebo zrušení platnosti údajů, o svém rozhodnutí tuto změnu nebo zrušení platnosti registrovat, nebo ji zamítnout.

Pokud změny nebo zrušení platnosti údajů vstupního souhrnného celního prohlášení podává osoba jiná než dopravce, celní orgány rovněž uvědomí dopravce za předpokladu, že dopravce žádal o to, aby byl uvědomen, a má přístup do elektronického systému uvedeného v čl. 182 odst. 1.

3. Odchylně od odstavce 1 tohoto článku mohou členské státy povolit, aby žádosti o změny nebo zrušení platnosti údajů vstupního souhrnného celního prohlášení, které byly podány za použití elektronického systému uvedeného v čl. 182 odst. 2, byly podávány za použití jiných prostředků než metod elektronického zpracování dat uvedených v čl. 6 odst. 1 kodexu.

1. Je-li po podání vstupního souhrnného celního prohlášení prostřednictvím elektronického systému uvedeného v čl. 182 odst. 2 námořní plavidlo nebo letadlo odkloněno a očekává se, že přijede nejprve na celní úřad v některém členském státě, který nebyl uvedený ve vstupním souhrnném celním prohlášení jako země na trase, provozovatel uvedeného dopravního prostředku informuje celní úřad uvedený ve vstupním souhrnném celním prohlášení jakožto celní úřad prvního vstupu o uvedeném odklonu a podá oznámení o příjezdu skutečnému celnímu úřadu prvního vstupu.

První pododstavec tohoto článku se nepoužije, pokud zboží vstoupilo na celní území Unie v režimu tranzitu podle článku 141 kodexu.

2. Celní úřad uvedený ve vstupním souhrnném celním prohlášení jako celní úřad prvního vstupu neprodleně poté, co byl informován v souladu s odstavcem 1, oznámí odklon celnímu úřadu, jenž je podle uvedené informace celním úřadem prvního vstupu při odklonu. Zajistí, aby měl celní úřad prvního vstupu k dispozici příslušné údaje vstupního souhrnného celního prohlášení a výsledky analýzy rizik.

3. Je-li od data stanoveného v příloze prováděcího rozhodnutí (EU) 2019/2151 jako datum začátku rámce pro uvedení do provozu vydání 2 elektronického systému uvedeného v čl. 182 odst. 1 tohoto nařízení letadlo odkloněno a přiletělo nejprve na celní úřad v některém členském státě, který nebyl uvedený ve vstupním souhrnném celním prohlášení jako země na trase, získá skutečný celní úřad prvního vstupu prostřednictvím uvedeného systému údaje vstupního souhrnného celního prohlášení, výsledky analýzy rizik a doporučení pro kontrolu vydaná původně předpokládaným celním úřadem prvního vstupu.

4. Je-li od data stanoveného v příloze prováděcího rozhodnutí (EU) 2019/2151 jako datum začátku rámce pro uvedení do provozu vydání 3 elektronického systému uvedeného v čl. 182 odst. 1 tohoto nařízení námořní plavidlo odkloněno a připlulo nejprve na celní úřad v některém členském státě, který nebyl uvedený ve vstupním souhrnném celním prohlášení jako země na trase, získá skutečný celní úřad prvního vstupu prostřednictvím uvedeného systému údaje vstupního souhrnného celního prohlášení, výsledky analýzy rizik a doporučení pro kontrolu vydaná původně předpokládaným celním úřadem prvního vstupu.

1. Postup konzultace uvedený v článku 14 tohoto nařízení se použije v souladu s odstavci 2 a 3 tohoto článku před přijetím rozhodnutí o povolení provozu dočasných skladů, které se týkají více než jednoho členského států, pokud celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí není toho názoru, že nebyly splněny podmínky pro udělení takového povolení.

Před vydáním povolení získá celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí souhlas konzultovaných celních orgánů.

2. Celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí předá žádost a návrh povolení konzultovaným celním orgánům nejpozději 30 dnů po datu přijetí žádosti.

3. Konzultované celní orgány oznámí své námitky nebo souhlas do 30 dnů ode dne, kdy jim byl předán návrh povolení. Námitky se řádně odůvodní.

Pokud jsou námitky oznámeny v uvedené lhůtě a konzultované a konzultující orgány nedospějí k dohodě do 60 dnů ode dne, kdy byl návrh povolení předán, povolení se udělí pouze na tu část žádosti, ke které nebyly vzneseny námitky.

Pokud konzultované celní orgány neoznámí v dané lhůtě žádné námitky, považuje se jejich souhlas za udělený.

1. Pokud přemísťování probíhá mezi dočasnými sklady v působnosti různých celních orgánů, informuje držitel povolení k provozování dočasných skladů, ze kterých se zboží přemísťuje:

2. Pokud přemísťování probíhá mezi dočasnými sklady v působnosti různých celních orgánů, držitel povolení pro sklady, do kterých se zboží přemísťuje:

3. Informace uvedené v odstavci 1 a 2 zahrnují odkaz na příslušné prohlášení pro dočasné uskladnění a na datum ukončení dočasného uskladnění.

4. Pokud se přemísťuje zboží dočasně uskladněné, je za toto zboží nadále odpovědný držitel povolení k provozování dočasných skladů, ze kterých se zboží přemísťuje, dokud se toto zboží nezanese do záznamů držitele povolení pro dočasné sklady, do kterých se zboží přemísťuje, pokud není v povolení stanoveno jinak.

1. Celní orgány členských států mohou od dopravní společnosti vyžadovat důkazy o tom, že byla dodržena ustanovení čl. 120 odst. 2 písm. c) a d), čl. 120 odst. 3 a čl. 121 odst. 1 a 3 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 a článku 197 tohoto nařízení.

2. Pokud celní orgán zjistí, že dopravní společnost nedodržela ustanovení uvedená v odstavci 1, tento orgán neprodleně informuje celní orgány ostatních členských států, ve kterých je tato pravidelná linka provozována, prostřednictvím systému uvedeného v článku 10 tohoto nařízení. Uvedené orgány přijmou požadovaná opatření.

Až do data uvedení do provozu systému pro rozhodování celních orgánů dle CKU uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU se místo systému uvedeného v článku 10 tohoto nařízení použije elektronický informační a komunikační systém pro pravidelné linky.

1. K prokázání toho, že zboží má celní status zboží Unie, se podle potřeby použijí tyto důkazní prostředky:

2. Odchylně od odstavce 1 tohoto článku se až do data uvedení do provozu systému pro důkaz o statusu Unie dle CKU uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU může důkaz o celním statusu zboží Unie prokázat manifestem dopravní společnosti vztahujícím se k danému zboží.

3. Odchylně od odst. 1 písm. d) tohoto článku se až do data uvedení do provozu systému pro důkaz o statusu Unie dle CKU uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU může důkaz o celním statusu zboží Unie prokázat fakturou nebo přepravním dokladem, jež se vztahují na zboží, jehož hodnota přesahuje 15000 EUR.

4. Pokud se důkazní prostředky uvedené v odstavci 1 použijí pro zboží s celním statusem zboží Unie s obalem, který nemá celní status zboží Unie, uvede se v daném důkazním prostředku tato poznámka:

„obal N – 98200“

5. Pokud se v řádně odůvodněných případech důkazní prostředky uvedené v odst. 1 písm. b), c) a d) vydávají dodatečně, musí obsahovat tuto poznámku:

„Vystaveno dodatečně – 99210“

Důkazní prostředky uvedené v prvním pododstavci mohou být vydány dodatečně pouze před uplynutím lhůt pro oznámení celního dluhu uvedených v článku 103 kodexu.

6. Důkazní prostředky uvedené v odstavci 1 nelze použít pro zboží, u kterého byly dokončeny vývozní formality, nebo u zboží, které bylo propuštěno do režimu pasivního zušlechťovacího styku.

1. Příslušný celní úřad potvrdí a zaregistruje důkazy o celním statusu zboží Unie uvedené v čl. 199 odst. 1 písm. b) a c) tohoto nařízení, s výjimkou případů uvedených v čl. 128 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, a MRN těchto důkazních prostředků sdělí dotčené osobě.

2. Příslušný celní úřad předá dotčené osobě na její žádost doklad potvrzující registraci důkazních prostředků uvedených v odstavci 1. Poskytuje ho prostřednictvím tiskopisu stanoveného v příloze 51-01.

3. Důkazní prostředky uvedené v odstavci 1 se předloží příslušnému celnímu úřadu, kterému se předkládá zboží k určení jeho celního statusu zboží Unie poté, co zpětně vstoupí na celní území Unie, tak, že se uvedou jejich MRN.

4. Uvedený příslušný celní úřad sleduje používání důkazních prostředků uvedených v odstavci 1 zejména s cílem zajistit, aby se důkazní prostředky nepoužily pro jiné zboží, než pro které byly vydané.

1. Zjednodušení vydávání důkazních prostředků schváleným vydavatelem stanovené v článku 128 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 se vztahuje pouze na důkazy o celním statusu zboží Unie vydané v členském státě, který vydání uvedených důkazních prostředků povolil.

2. Schválený vydavatel dokladu T2L nebo T2LF zaregistruje důkaz o celním statusu zboží Unie nejpozději při odeslání zboží.

3. Schválený vydavatel nesmí přepravu zboží Unie zahájit před uplynutím lhůty stanovené v povolení uvedeném v čl. 128 odst. 3b písm. c) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

1. Pokud je MRN uvedeno za účelem prokázání celního statusu zboží Unie, lze údaje T2L nebo T2LF sloužící jako základ pro MRN použít pouze při prvním předložení zboží k určení jeho celního statusu zboží Unie.

Pokud se údaje T2L nebo T2LF použijí při prvním předložení zboží k určení jeho celního statusu zboží Unie jen pro část daného zboží, zajistí se pro zbývající část zboží nový důkazní prostředek v souladu s článkem 200 tohoto nařízení a článkem 128 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

2. Cestující, jiní než hospodářské subjekty, podají své žádosti o potvrzení T2L nebo T2LF prostřednictvím tiskopisu stanoveného v příloze 51-01.

1. Každému celnímu manifestu se přidělí jedno MRN.

Manifestu lze MRN přidělit pouze tehdy, pokud se vztahuje na zboží, které má celní status zboží Unie a které bylo naloženo na plavidlo v přístavu Unie.

2. Celní orgány mohou povolit, aby se k podání žádosti o potvrzení a registraci celního manifestu a jeho předložení příslušnému celnímu úřadu použily obchodní, přístavní nebo přepravní informační systémy, pokud tyto systémy obsahují všechny informace požadované pro takový manifest.

1. V souladu s článkem 127 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 se zboží Unie označí v karnetu TIR nebo ATA nebo ve formuláři NATO 302 nebo ve formuláři EU 302 kódem „T2L“ nebo „T2LF“. Držitel režimu může uvést podle potřeby jeden z těchto kódů s připojeným podpisem v příslušných dokumentech na místě určeném pro popis zboží, dříve než jej předloží celnímu úřadu odeslání k úřednímu záznamu. Příslušný kód „T2L“ nebo „T2LF“ se potvrdí otiskem razítka celního úřadu odeslání a podpisem příslušného úředníka.

V případě elektronického formuláře NATO 302 nebo elektronického formuláře EU 302 může držitel režimu jeden z těchto kódů uvést v údajích formuláře 302. V takovém případě provádí úřad odeslání úřední záznam elektronicky.

2. Pokud se karnet TIR, karnet ATA, formulář NATO 302 nebo formulář EU 302 vztahuje na zboží Unie i na zboží, které není zbožím Unie, oba druhy zboží se uvedou samostatně a příslušný kód „T2L“ nebo „T2LF“ se uvede tak, aby se jednoznačně vztahoval pouze na zboží Unie.

1. V případě motorových silničních vozidel registrovaných v členském státě, která dočasně opustila celní území Unie a zpětně na něj vstoupila, se celní status zboží Unie považuje za prokázaný, pokud jsou doprovázena registrační značkou a registračními doklady a z údajů o registraci uvedených na těchto značkách a v dokladech daná registrace jednoznačně vyplývá.

2. Pokud celní status zboží Unie nelze považovat za prokázaný podle odstavce 1, důkaz o celním statusu zboží Unie se poskytne jedním z ostatních důkazních prostředků uvedených v článku 199 tohoto nařízení.

1. V případě obalů, palet a jiného podobného vybavení, s výjimkou kontejnerů, náležejících osobě usazené na celním území Unie, které se používají pro přepravu zboží, jež dočasně opustilo celní území Unie a zpětně na něj vstoupilo, se celní status zboží Unie považuje za prokázaný, pokud obaly, palety a jiné podobné vybavení, prokazatelně patří uvedené osobě, jsou deklarovány jako mající celní status zboží Unie a o správnosti tohoto prohlášení nejsou žádné pochybnosti.

2. Pokud celní status zboží Unie nelze považovat za prokázaný podle odstavce 1, důkaz o celním statusu zboží Unie se poskytne jedním z ostatních důkazních prostředků uvedených v článku 199 tohoto nařízení.

Celní orgán, který je odpovědný za přístav vykládky Unie, do kterého jsou uvedené produkty a zboží přímo přepraveny rybářským plavidlem Unie, jež tyto produkty ulovilo a případně zpracovalo, však může celní status zboží Unie považovat za prokázaný v každém z těchto případů:

1. Pokud produkty nebo zboží uvedené v čl. 119 odst. 1 písm. d) a e) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 byly před příchodem na celní území Unie přeloženy a přepraveny přes zemi nebo území, jež nejsou součástí celního území Unie, předloží se pro uvedené produkty a zboží při jejich vstupu na celní území Unie potvrzení celního orgánu uvedené země nebo území, že produkty nebo zboží byly v době, kdy se nacházely v uvedené zemi nebo na uvedeném území, pod celním dohledem a prošly pouze manipulací nezbytnou k jejich uchování.

2. Potvrzení vyžadované podle odstavce 1 musí být vystaveno na výtisku lodního deníku rybolovu podle článku 133 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 a musí k němu být případně přiloženo prohlášení o překládce.

3. Potvrzení požadované podle odstavce 1 může být poskytnuto prostřednictvím jiných formulářů nebo dokladů než na výtisku lodního deníku rybolovu, včetně odkazu na tento lodní deník rybolovu.

Potvrzení obsahuje alespoň tyto údaje:

Pro účely článků 138, 139 a 140 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 se následující celní formality považují za provedené úkonem uvedeným v čl. 141 odst. 1, 2, 4, 4a, 5 a 6 až 8 uvedeného nařízení v přenesené pravomoci:

1. Pro účely článku 138 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 se celní prohlášení na zboží uvedené v čl. 141 odst. 3 uvedeného nařízení v přenesené pravomoci považuje za přijaté a zboží se považuje za propuštěné, když je zboží doručeno příjemci.

2. Pokud zboží nebylo možné doručit příjemci, má se za to, že celní prohlášení nebylo podáno.

Zboží, které nebylo doručeno příjemci, se považuje za dočasně uskladněné, dokud není zničeno, zpětně vyvezeno nebo je s ním jinak naloženo podle článku 198 kodexu.

1. Celní úřad určený členským státem, ve kterém začíná vojenská akce na celním území Unie, dodá ozbrojeným silám NATO rozmístěným na jeho území formuláře NATO 302, které:

2. V okamžiku odeslání zboží učiní ozbrojené síly NATO jeden z těchto kroků:

3. Pokud ozbrojené síly NATO postupují v souladu s odst. 2 písm. b), neprodleně poskytnou jeden výtisk formuláře NATO 302 určenému celnímu úřadu odpovědnému za celní formality a kontroly týkající se ozbrojených sil NATO, které zboží odesílají nebo na jejichž účet je zboží odesíláno.

Ostatní výtisky formuláře NATO 302 se přiloží k zásilce pro ozbrojené síly NATO, kterým je určena a které při příchodu zboží formuláře opatří razítkem a podepíší.

Při příchodu zboží se dva výtisky formuláře odevzdají určenému celnímu úřadu odpovědnému za celní formality a kontroly týkající se ozbrojených sil NATO, kterým je zásilka určena.

Tento určený celní úřad si jeden výtisk ponechá a druhý vrátí celnímu úřadu odpovědnému za celní formality a kontroly týkající se ozbrojených sil NATO, které zboží odesílají nebo na jejichž účet je zboží odesláno.

1. Celní úřad určený členským státem, ve kterém začíná vojenská akce na celním území Unie, dodá ozbrojeným silám členského státu rozmístěným na jeho území formuláře EU 302, které:

2. V okamžiku odeslání zboží učiní ozbrojené síly členského státu jeden z těchto kroků:

3. Pokud ozbrojené síly členského státu postupují v souladu s odst. 2 písm. b), neprodleně poskytnou jeden výtisk formuláře EU 302 určenému celnímu úřadu odpovědnému za celní formality a kontroly týkající se ozbrojených sil členského státu, které zboží odesílají nebo na jejichž účet je zboží odesíláno.

Ostatní výtisky formuláře EU 302 se přiloží k zásilce pro ozbrojené síly členského státu, kterým je určena a které při příchodu zboží formuláře opatří razítkem a podepíší.

Při příchodu zboží se dva výtisky formuláře odevzdají určenému celnímu úřadu odpovědnému za celní formality a kontroly týkající se ozbrojených sil členského státu, kterým je zásilka určena.

Tento určený celní úřad si jeden výtisk ponechá a druhý vrátí celnímu úřadu odpovědnému za celní formality a kontroly týkající se ozbrojených sil členského státu, které zboží odesílají nebo na jejichž účet je zboží odesláno.

1. Pro účely upuštění od povinnosti předložit zboží podle čl. 182 odst. 3 kodexu je celní úřad vykonávající dohled uvedený v čl. 182 odst. 3 druhém pododstavci písm. c) příslušným celním úřadem k propuštění zboží do celního režimu uvedeným v čl. 159 odst. 3 kodexu.

2. K propuštění zboží do režimu vývozu jsou příslušné tyto celní úřady:

Pokud zboží v jedné zásilce jednoho deklaranta nepřesahuje hodnotu 3000 EUR a na zboží se nevztahují zákazy nebo omezení, je kromě celních úřadů zmíněných v prvním pododstavci příslušný k propuštění zboží do režimu vývozu také celní úřad příslušný pro místo, kde zboží vystupuje z celního území Unie.

V případě subdodávek je kromě celních úřadů zmíněných v prvním a druhém pododstavci k propuštění zboží do režimu vývozu příslušný také celní úřad odpovědný za místo, kde je subdodavatel usazen.

Pokud je to odůvodněno okolnostmi jednotlivého případu, jiný celní úřad, který je lépe umístěný pro předkládání zboží celnímu úřadu, je také příslušný k propuštění zboží do režimu vývozu.

3. Ústní vývozní celní prohlášení a ústní celní prohlášení o zpětném vývozu se podává na celním úřadě příslušném pro místo výstupu zboží.

4. Příslušným celním úřadem pro propuštění zboží do volného oběhu, jehož vlastní hodnota nepřesahuje 150 EUR a které je dováženo do Unie v rámci prodeje na dálku u zboží dovezeného ze třetích zemí nebo třetích území, je celní úřad nacházející se v členském státě, kde končí odeslání nebo přeprava uvedeného zboží, pokud se nepoužije zvláštní režim pro prodej na dálku u zboží dovezeného ze třetích území nebo třetích zemí podle hlavy XII kapitoly 6 oddílu 4 směrnice 2006/112/ES.

5. Celní orgán v každém členském státě, na jehož území jsou rozmístěny ozbrojené síly NATO oprávněné používat formulář NATO 302, určí celní úřad nebo úřady odpovědné za celní formality a kontroly týkající se zboží, které se má přepravovat nebo používat v rámci vojenských akcí.

6. Celní orgán v každém členském státě určí celní úřad nebo úřady odpovědné za celní formality a kontroly týkající se zboží, které se má přepravovat nebo používat v rámci vojenských akcí prováděných na podkladě formuláře EU 302.

(články 162 a 177 kodexu)

Pokud se celní prohlášení týká dvou nebo více položek zboží, má se za to, že údaje uvedené v tomto prohlášení ke každé položce zboží tvoří samostatné celní prohlášení.

S výjimkou případů, kdy určité zboží obsažené v zásilce podléhá rozdílným opatřením, se zboží obsažené v zásilce pro účely odstavce 1 tohoto článku považuje za jedinou položku, pokud je předmětem žádosti o zjednodušení v souladu s článkem 177 kodexu.

1. Podává-li se zjednodušené celní prohlášení k propuštění do volného oběhu zboží, které podléhá celní kvótě spravované chronologicky podle data přijetí celních prohlášení, deklarant může požadovat udělení celní kvóty pouze tehdy, jsou-li k dispozici nezbytné údaje buď v zjednodušeném celním prohlášení, nebo v doplňkovém celním prohlášení.

2. Pokud se o udělení celní kvóty spravované chronologicky podle data přijetí celních prohlášení žádá v doplňkovém celním prohlášení, žádost nemůže být zpracovaná, dokud není doplňkové celní prohlášení podané.

3. Pro účely přidělení celní kvóty se zohlední datum přijetí zjednodušeného celního prohlášení.

1. Pro účely článku 177 kodexu, pokud se zboží v zásilce zařazuje do položek celního sazebníku, které podléhají specifickému clu vztaženému ke stejné měrné jednotce, clo, které se vyměří na celou zásilku, se zakládá na položce celního sazebníku s nejvyšší celní sazbou, pokud použitelné clo není stanoveno podle článku 2 nařízení Rady (EU) 2026/382(Nařízení Rady (EU) 2026/382 ze dne 11. února 2026, kterým se mění nařízení (ES) č. 1186/2009, pokud jde o zrušení prahem vymezeného osvobození od cla (Úř. věst. L, 2026/382, 18.2.2026, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2026/382/oj).).

2. Pro účely článku 177 kodexu, pokud se zboží v zásilce zařazuje do položek celního sazebníku, které podléhají specifickému clu vztaženému k rozdílným měrným jednotkám, uplatní se nejvyšší specifické clo pro každou měrnou jednotku na veškeré zboží v zásilce, pro které je specifické clo vztaženo k uvedené jednotce, a přepočte se na valorické clo pro každý druh uvedeného zboží.

Clo, které má být uloženo na celou zásilku, se zakládá na položce celního sazebníku s nejvyšší sazbou valorického cla, která je výsledkem přepočtu podle prvního pododstavce.

3. Pro účely článku 177 kodexu, pokud se zboží v zásilce zařazuje do položky celního sazebníku podléhající valorickému clu a specifickému clu, nejvyšší specifické clo stanovené v souladu s odstavci 1 a 2 se přepočte na valorické clo pro každý druh zboží, pro který je specifické clo vztaženo ke stejné jednotce.

Clo, které má být uloženo na celou zásilku, se zakládá na položce celního sazebníku s nejvyšší sazbou valorického cla, včetně valorického cla, které je výsledkem přepočtu podle prvního pododstavce.

1. Postup konzultace uvedený v článku 14 se použije, jestliže celní orgán obdrží žádost o povolení centralizovaného celního řízení uvedeného v článku 179 kodexu, které se týká více než jednoho celního orgánu, pokud celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí není toho názoru, že nebyly splněny podmínky pro udělení takového povolení.

2. Nejpozději 45 dnů ode dne přijetí žádosti předá celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí ostatním dotčeným celní orgánům:

3. Konzultované celní orgány oznámí svůj souhlas nebo námitky, a také jakékoli změny návrhu povolení nebo navrhovaného plánu kontrol do 45 dnů ode dne, kdy jim byl předán návrh povolení. Námitky se řádně odůvodní.

Pokud jsou sděleny námitky a do 90 dnů ode dne, kdy byl návrh povolení předán, se nedospěje k dohodě, povolení se neudělí na ty části, ke kterým byly vzneseny námitky. Pokud konzultované celní orgány neoznámí ve stanovené lhůtě žádné námitky, považuje se jejich souhlas za udělený.

4. Až do příslušných dat uvedení do provozu systému pro centralizované celní řízení pro dovoz (CCI) a automatizovaného systému vývozu (AES) uvedených v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU může celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí odchylně od odstavce 2 a odst. 3 prvního pododstavce tohoto článku lhůty zde uvedené prodloužit o 15 dnů.

Odchylně od odst. 3 druhého pododstavce tohoto článku může celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí lhůtu zde uvedenou prodloužit o 30 dnů.

5. Odchylně od odst. 2 písm. b) tohoto článku až do data uvedení do provozu systému pro rozhodování celních orgánů dle CKU uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU se plán kontrol zde uvedený předává vždy.

1. Celní orgány členských států neprodleně informují celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí o všech skutečnostech, které nastanou po udělení povolení pro centralizované celní řízení a které mohou ovlivnit jeho platnost nebo obsah.

2. Celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí zpřístupní všechny relevantní informace týkající se činností držitele povolení pro centralizované celní řízení spojených s celním řízením, které má k dispozici, celním orgánům ostatních členských států.

1. Držitel povolení pro centralizované celní řízení předloží zboží příslušnému celnímu úřadu, jak je stanoveno v uvedeném povolení, tím, že na celním úřadu vykonávajícím dohled učiní některé z těchto podání:

2. Má-li celní prohlášení podobu zápisu do záznamů deklaranta, použijí se články 234, 235 a 236 tohoto nařízení.

3. Upuštění od povinnosti předložit zboží podle čl. 182 odst. 3 kodexu se použije na centralizované celní řízení za předpokladu, že držitel povolení podat celní prohlášení formou zápisu do záznamů deklaranta splnil povinnost stanovenou v čl. 234 odst. 1 písm. f) tohoto nařízení.

4. Pokud celní úřad vykonávající dohled přijal celní prohlášení nebo obdržel oznámení uvedené v odst. 1 písm. c), pak:

5. Pokud celní úřad vykonávající dohled sdělí celnímu úřadu předložení, že zboží lze propustit do dotyčného celního režimu, celní úřad předložení sdělí celnímu úřadu vykonávajícímu dohled ve lhůtě stanovené v povolení pro centralizované celní řízení, zda se jeho vlastní kontroly daného zboží, včetně kontrol týkajících se vnitrostátních zákazů a omezení, takového propuštění dotýkají či nikoli.

6. Pokud celní úřad vykonávající dohled sdělí celnímu úřadu předložení, že je třeba provést celní kontroly podle čl. 179 odst. 3 písm. c) kodexu, celní úřad předložení potvrdí ve lhůtě stanovené v povolení pro centralizované celní řízení přijetí žádosti celního úřadu vykonávajícího dohled o provedení požadovaných kontrol a v příslušném případě informuje celní úřad vykonávající dohled o svých vlastních kontrolách zboží, včetně kontrol týkajících se vnitrostátních zákazů a omezení.

7. Celní úřad vykonávající dohled informuje celní úřad předložení o propuštění zboží.

8. Při vývozu zpřístupní celní úřad vykonávající dohled ihned po propuštění zboží údaje vývozního prohlášení, příslušným způsobem doplněné v souladu s článkem 330 tohoto nařízení, deklarovanému celnímu úřadu výstupu. Celní úřad výstupu informuje celní úřad vykonávající dohled o výstupu zboží v souladu s článkem 333 tohoto nařízení. Celní úřad vykonávající dohled potvrdí výstup deklarantovi v souladu s článkem 334 tohoto nařízení.

9. Odchylně od odstavce 1 tohoto článku až do příslušných dat uvedení do provozu systému pro centralizované celní řízení pro dovoz (CCI) a automatizovaného systému vývozu (AES) uvedených v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU v případě zboží, na které se vztahuje povolení pro centralizované celní řízení, držitel povolení nebo deklarant:

10. Až do příslušných dat uvedení do provozu systému pro centralizované celní řízení pro dovoz (CCI) a automatizovaného systému vývozu (AES) uvedených v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU použijí příslušné celní orgány plán kontrol, který upřesňuje minimální úroveň kontrol.

11. Až do příslušných dat uvedení do provozu automatizovaného systému vývozu AES a centralizovaného celního řízení pro dovoz dle celního kodexu Unie (CCI) uvedených v příloze prováděcího rozhodnutí (EU) 2016/578 se odstavce 5 a 6 tohoto článku nepoužijí.

1. Celní úřad vykonávající dohled předá celnímu úřadu předložení:

2. Má-li celní úřad přístup k doplňkovému celnímu prohlášení v elektronickém systému obchodníka v souladu s článkem 225 tohoto nařízení, předá celní úřad vykonávající dohled nejpozději deset dnů od konce období, jehož se doplňkové celní prohlášení týká, údaje a jakékoli změny nebo zrušení platnosti ze systému vypsaného doplňkového prohlášení.

1. Centrální orgány při udělování povolení podat celní prohlášení formou zápisu do záznamů deklaranta podle čl. 182 odst. 1 kodexu sestaví plán kontrol specifický pro hospodářský subjekt, který upraví dohled nad celními režimy prováděnými podle povolení, vymezí četnost celních kontrol a zajistí mimo jiné, aby účinné celní kontroly mohly být prováděny ve všech fázích postupu zápisu do záznamů deklaranta.

2. Plán kontrol v příslušných případech zohlední promlčecí lhůtu pro oznámení celního dluhu uvedenou v čl. 103 odst. 1 kodexu.

3. V plánu kontrol se stanoví kontroly, které se mají provést v případě, že se upustí od povinnosti předložit zboží podle čl. 182 odst. 3 kodexu.

4. V případě centralizovaného celního řízení se v plánu kontrol, který upřesňuje sdílení úkolů mezi celním úřadem vykonávajícím dohled a celním úřadem předložení, zohlední zákazy a omezení platné v místě, kde se nachází celní úřad předložení.

1. Držitel povolení, který má podat celní prohlášení formou zápisu do záznamů deklaranta:

2. Povolení podat celní prohlášení formou zápisu do záznamů deklaranta se nepoužije na tato celní prohlášení:

3. Pokud celní úřad vykonávající dohled v souladu s čl. 182 odst. 3 třetím pododstavcem celního kodexu Unie požaduje, aby bylo zboží předloženo celním orgánům, protože celní orgány zjistily nové vážné finanční riziko nebo jinou specifickou situaci v souvislosti s povolením podat celní prohlášení ve formě zápisu do záznamů deklaranta s upuštěním od povinnosti předkládat zboží, celní úřad vykonávající dohled držiteli povolení stanoví:

V těchto situacích probíhá propuštění zboží podle článku 194 celního kodexu Unie.

1. Pokud povolení podat celní prohlášení formou zápisu do záznamů deklaranta stanoví lhůtu pro informování držitele uvedeného povolení o všech kontrolách, které se mají provést, zboží se v době uplynutí uvedené lhůty považuje za propuštěné, pokud celní úřad vykonávající dohled neoznámil v uvedené lhůtě svůj záměr provést kontrolu.

2. Pokud povolení nestanoví lhůtu uvedenou v odstavci 1, celní úřad vykonávající dohled zboží propustí v souladu s článkem 194 kodexu.

1. Pokud je celní prohlášení podáno formou zápisu do záznamů deklaranta za účelem propuštění do volného oběhu zboží, které podléhá celní kvótě spravované chronologicky podle data přijetí celních prohlášení, požádá držitel povolení podat celní prohlášení uvedenou formou o udělení celní kvóty v doplňkovém celním prohlášení.

2. Žádá-li se o udělení celní kvóty spravované chronologicky podle data přijetí celních prohlášení v doplňkovém celním prohlášení, může být žádost zpracována až po podání doplňkového celního prohlášení. Datum, kdy se zboží zapíše do záznamů deklaranta, se však pro účely přidělení celní kvóty zohlední.

3. Odchylně od odstavce 1 tohoto článku až do dat modernizace vnitrostátních systémů pro dovoz uvedených v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU mohou členské státy stanovit, že žádost o využití celní kvóty spravované v souladu s ustanoveními článků 49 až 54 tohoto nařízení se podává jinou formou, než která je uvedena v odstavci 1 tohoto článku, pokud jsou členským státům zpřístupněny veškeré nezbytné údaje pro posouzení platnosti žádosti.

1. Pokud je hospodářský subjekt oprávněn určit částku splatného dovozního nebo vývozního cla v souladu s čl. 185 odst. 1 kodexu, uvedený subjekt na konci období stanoveného celními orgány v povolení určí částku splatného dovozního nebo vývozního cla za dané období v souladu s pravidly uvedenými v povolení.

2. Do deseti dnů od konce období stanoveného celními orgány v povolení předloží držitel daného povolení celnímu úřadu vykonávajícímu dohled podrobné údaje o částce určené v souladu s odstavcem 1. Celní dluh se považuje za oznámený v okamžiku předložení těchto údajů.

3. Držitel povolení zaplatí částku uvedenou v odstavci 2 ve lhůtě stanovené v povolení a nejpozději ve lhůtě uvedené v čl. 108 odst. 1 kodexu.

1. Pokud se celní úřad rozhodne provést kontrolu pouze části zboží, informuje deklaranta o tom, které položky chce kontrolovat.

2. Pokud deklarant odmítne být přítomen kontrole zboží nebo neposkytne nezbytnou součinnost požadovanou celními orgány, celní orgány stanoví lhůtu pro jeho přítomnost nebo součinnost.

Pokud deklarant nesplní požadavky celních orgánů před tím, než uplyne stanovená lhůta, celní orgány provedou kontrolu zboží na riziko a náklady deklaranta. Celní orgány mohou v případě potřeby přizvat znalce určeného v souladu s právem dotčeného členského státu, pokud neexistují příslušná ustanovení v právu Unie.

1. Pokud se celní úřad rozhodne odebrat vzorky zboží, informuje o tom deklaranta.

2. Pokud deklarant odmítne být přítomen odběru vzorků nebo neposkytne nezbytnou součinnost požadovanou celními orgány, celní orgány stanoví lhůtu pro jeho přítomnost nebo součinnost.

Pokud deklarant nesplní požadavky celních orgánů před tím, než uplyne stanovená lhůta, celní orgány odeberou vzorky na riziko a náklady deklaranta.

3. Vzorky odebírají celní orgány samy. Mohou však požadovat, aby pod jejich dohledem vzorky odebral deklarant, nebo přizvat znalce, aby pod jejich dohledem vzorky odebral. Znalec se určí v souladu s právem dotčeného členského státu, pokud neexistují příslušná ustanovení v právu Unie.

4. Vzorky se odebírají pouze v množství, které je nezbytné k provedení rozboru nebo hloubkové kontroly, včetně případného následného rozboru.

5. Množství zboží, které se odebralo jako vzorky, se neodečítá od množství zboží uvedeného v celním prohlášení.

6. Podává-li deklarant vývozní celní prohlášení nebo celní prohlášení pro režim pasivního zušlechťovacího styku, může nahradit množství zboží odebraného jako vzorky stejným zbožím, aby byla zásilka opět úplná.

1. Pokud kontrola vzorků stejného zboží vede k rozdílným výsledkům, které vyžadují rozdílné celní zacházení, odeberou se podle možnosti další vzorky.

2. Pokud výsledky kontroly dalších vzorků potvrdí rozdílné výsledky, má se za to, že zboží sestává z různého zboží v množství odpovídajícím výsledkům kontroly. Totéž platí v případě, že není možné odebrat další vzorky.

1. Odebrané vzorky se deklarantovi na jeho žádost vrátí, s výjimkou těchto případů:

2. Pokud deklarant nepožádá o vrácení vzorků, celní orgány mohou požadovat, aby deklarant zbylé vzorky odstranil nebo s nimi naložil v souladu s čl. 198 odst. 1 písm. c) kodexu.

1. Pokud celní orgány ověří správnost údajů uvedených v celním prohlášení, zaznamenají skutečnost, že bylo provedeno ověření, a výsledky daného ověření.

Pokud byla provedena kontrola pouze části zboží, zaznamená se zboží, které bylo kontrolováno.

Pokud deklarant nebyl přítomen, zaznamená se jeho nepřítomnost.

2. Celní orgány o výsledku ověření informují deklaranta.

3. Pokud výsledky ověření celního prohlášení nejsou v souladu s údaji uvedenými v daném prohlášení, celní orgány stanoví a zaznamenají, které údaje je třeba zohlednit pro tyto účely:

4. Pokud se zjistí, že deklarovaný nepreferenční původ zboží je nesprávný, původ zboží, který je třeba zohlednit pro účely odst. 3 písm. a), se stanoví na základě důkazů předložených deklarantem, nebo pokud to nepostačuje nebo to není uspokojivé, na základě jakýchkoli dostupných informací.

5. Pokud celní orgány na základě výsledků ověření zjistí, že se celní prohlášení vztahuje na zboží, které bylo prodáno v řadě po sobě následujících prodejů uzavřených předtím, než toto zboží vstoupilo na celní území Unie, a jeden z těchto prodejů se považuje za prodej na dálku ve smyslu čl. 14 odst. 4 bodu 2 směrnice 2006/112/ES, zohlední pro účely použití ustanovení upravujících celní režim, do kterého je zboží propuštěno, pouze prodej na dálku.

1. Jestliže celní orgány na základě ověřování celního prohlášení určí jinou částku dovozního nebo vývozního cla, než která vyplývá z údajů v celním prohlášení, použije se čl. 195 odst. 1 kodexu, pokud jde o takto stanovenou částku.

2. Mají-li celní orgány pochybnosti, zda mají být uplatněny zákazy nebo omezení, a tuto otázku lze vyřešit teprve až v okamžiku, kdy jsou k dispozici výsledky kontrol provedených celními orgány, nemůže být dotyčné zboží propuštěno.

1. Pokud zboží z některého z důvodů uvedených v čl. 198 odst. 1 písm. b) kodexu nelze propustit, nebo pokud se po propuštění zboží zjistí, že nesplňovalo podmínky pro toto propuštění, celní orgány poskytnou deklarantovi přiměřenou lhůtu k nápravě situace týkající se zboží.

2. Celní orgány mohou na riziko a náklady deklaranta přemístit zboží uvedené v prvním odstavci do zvláštních prostor pod dohledem celních orgánů.

1. Celní orgány mohou zamítnout žádost o povolení přenechat zboží ve prospěch státu v souladu s článkem 199 kodexu, je-li splněna některá z těchto podmínek:

2. Žádost o přenechání ve prospěch státu se považuje za podanou v souladu s článkem 199 kodexu, pokud celní orgány veřejně vyzvou vlastníka zboží, aby se přihlásil, a uplyne 90 dnů, aniž by tak vlastník učinil.

1. Zboží přenechané ve prospěch státu nebo zabavené mohou celní orgány prodat pouze za podmínky, že kupující okamžitě splní formality k propuštění zboží do celního režimu nebo k jeho zpětnému vývozu.

2. Je-li zboží prodáváno za cenu zahrnující částku dovozního cla a jiné poplatky, zboží se považuje za propuštěné do volného oběhu. Celní orgány stanoví částku cla a zaúčtují ji. Uvedený prodej se provádí postupy platnými v dotčeném členském státě.

1. Hospodářský subjekt oprávněný vypracovat potvrzení v souladu s článkem 155 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 (potvrzení o vážení banánů) uvědomí celní orgány předem o vážení zásilky čerstvých banánů za účelem vypracování uvedeného potvrzení, přičemž uvede typ obalu, původ a místo a čas vážení.

2. Potvrzení o vážení banánů musí být v držení deklaranta a být celním orgánům k dispozici v okamžiku podání celního prohlášení k propuštění do volného oběhu čerstvých banánů kódu KN 08039010 podléhajících dovoznímu clu.

3. Odchylně od odstavce 2 se v případě žádosti deklaranta o povolení stanovené v článku 166 kodexu mohou celní orgány rozhodnout propustit zásilku čerstvých banánů do volného oběhu na základě prozatímního prohlášení o hmotnosti za těchto podmínek:

Prozatímní hmotnost lze odvodit z předchozího potvrzení o vážení banánů stejného druhu a původu.

4. Potvrzení o vážení banánů se vyhotoví na tiskopise stanoveném v příloze 61-02.

1. Deklarant dá informace potvrzující, že podmínky pro osvobození od dovozního cla jsou splněny, k dispozici celnímu úřadu, kde bylo podáno celní prohlášení k propuštění do volného oběhu.

2. Informace uvedené v odstavci 1 lze poskytnout jedním z těchto způsobů:

3. Pokud se z informací, které mají příslušné celní orgány k dispozici, zjistí, že zboží navržené k propuštění do volného oběhu bylo původně vyvezeno z celního území Unie a že v té době splňovalo podmínky pro osvobození od dovozního cla jakožto vrácené zboží, informace uvedené v odstavci 2 se nepožadují.

4. Odstavec 2 se nepoužije, pokud lze zboží navrhnout k propuštění do volného oběhu ústně nebo jiným úkonem. Rovněž se nepoužije na mezinárodní pohyb obalových materiálů, dopravních prostředků a určitého zboží propuštěného do zvláštních celních režimů, není-li stanoveno jinak.

1. Vývozce může požádat celní úřad vývozu o informační list INF 3.

2. Pokud vývozce požádá o informační list INF 3 v době vývozu, celní úřad vývozu vydá informační list INF 3 v okamžiku, kdy jsou splněny vývozní formality týkající se daného zboží.

Pokud je možné, že vyvezené zboží bude dovezeno zpět na celní území Unie přes více celních úřadů, může vývozce požádat o vydání několika informačních listů INF 3, přičemž se každý vztahuje na část celkového množství vyváženého zboží.

3. Jestliže vývozce požádá o informační list INF 3 po splnění vývozních formalit týkajících se daného zboží, celní úřad vývozu může informační list INF 3 vydat, pokud informace o zboží uvedené v žádosti vývozce odpovídající informacím o vyváženém zboží, které má celní úřad vývozu k dispozici, a pokud ve vztahu k tomuto zboží nebyly uděleny žádné náhrady ani jiné částky poskytované při vývozu v rámci společné zemědělské politiky a nemohou být poskytnuty ani dodatečně.

4. Jestliže byl vydán informační list INF 3, může vývozce daný celní úřad vývozu požádat, aby jej nahradil několika informačními listy INF 3, z nichž každý se vztahuje na část celkového množství zboží uvedeného v původně vydaném informačním listě INF 3.

5. Vývozce může požádat o vydání informačního listu INF 3 pouze pro část vyváženého zboží.

6. Je-li informační list INF 3 vydán v listinné podobě, celní úřad vývozu, který jej vystavil, si uchová kopii.

7. Pokud byl originál informačního listu INF 3 vydán v listinné podobě a došlo k jeho odcizení, ztrátě nebo zničení, může celní úřad vývozu, který jej vydal, na žádost vývozce vydat duplikát.

Celní úřad vývozu zaznamená na kopii informačního listu INF 3, kterou si ponechal, že byl vydán duplikát.

8. Je-li informační list INF 3 vydán v listinné podobě, vyhotoví se na tiskopise stanoveném v příloze 62-02.

1. Pokud je třeba v návaznosti na žádost o povolení uvedené v čl. 211 odst. 1 písm. a) kodexu prověřit hospodářské podmínky v souladu s čl. 211 odst. 6 kodexu, celní správa celního orgánu příslušného k přijetí rozhodnutí o povolení neprodleně předá spis Komisi se žádostí o takové prověření.

2. Pokud po vydání povolení k použití režimu zušlechtění získá celní správa členského státu důkazy, že by zásadní zájmy výrobců v Unii mohly být použitím uvedeného povolení nepříznivě dotčeny, předá uvedená celní správa spis Komisi se žádostí o prověření hospodářských podmínek.

3. Prověření hospodářských podmínek na úrovni Unie se může provést také z podnětu Komise, pokud má důkaz, že by zásadní zájmy výrobců v Unii mohly být použitím povolení nepříznivě dotčeny.

4. Komise ustaví skupinu odborníků složenou ze zástupců členských států, která Komisi poskytuje poradenství ohledně toho, zda jsou hospodářské podmínky splněny či nikoli.

5. Dotčený celní orgán a všechny ostatní celní orgány, které řeší podobné žádosti nebo povolení, dosažené závěry týkající se hospodářských podmínek zohlední.

V závěrech o hospodářských podmínkách, ke kterým se dospěje, lze uvést, že je posuzovaný případ jedinečný a nemůže tudíž sloužit jako precedens pro jiné žádosti nebo povolení.

6. Pokud se dospěje k závěru, že hospodářské podmínky již nejsou plněny, příslušný celní orgán příslušné povolení zruší. Zrušení nabývá účinku nejpozději rok ode dne následujícího po dni, kdy držitel povolení rozhodnutí o zrušení obdržel.

1. Je-li předložena žádost o povolení uvedené v čl. 211 odst. 1 kodexu a týkající se více než jednoho členského státu, použijí se články 10 a 14 tohoto nařízení a odstavce 2 až 5 tohoto článku, pokud celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí není toho názoru, že nebyly splněny podmínky pro udělení takového povolení.

2. Celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí předá žádost a návrh povolení ostatním dotčeným celní orgánům nejpozději 30 dnů ode dne přijetí žádosti.

3. Bez předchozího souhlasu dotčených celních orgánů s návrhem povolení se nevydá žádné povolení týkající se více než jednoho členského státu.

4. Ostatní dotčené celní orgány sdělí své případné námitky nebo svůj souhlas do 30 dnů ode dne, kdy byl návrh povolení předán. Námitky se řádně odůvodní.

Pokud jsou námitky sděleny v rámci uvedené lhůty a do 60 dnů po dni, kdy byl návrh povolení předán, se nedospěje k dohodě, povolení se neudělí v rozsahu, v němž byly vzneseny námitky.

5. Pokud ostatní dotčené celní orgány nesdělí své námitky do 30 dnů po dni, kdy byl návrh povolení předán, považuje se jejich souhlas za udělený.

1. Příslušný celní orgán rozhodne o žádosti bez konzultace ostatních dotčených celních orgánů, jak je stanoveno v článku 260 tohoto nařízení, v těchto případech:

V takových případech zpřístupní celní orgán, který přijal rozhodnutí, ostatním dotčeným celním orgánům údaje daného povolení.

2. Příslušný celní orgán rozhodne o žádosti bez konzultace ostatních dotčených celních orgánů, jak je stanoveno v článku 260 tohoto nařízení, a aniž by zpřístupnil údaje povolení ostatním dotčeným celním orgánům v souladu s odstavcem 1, v těchto případech:

1. Je-li zboží propuštěno do zvláštního režimu za použití dvou nebo více celních prohlášení na základě jednoho povolení, považuje se propuštění takového zboží nebo produktů z něho získaných do následného celního režimu nebo dosažení jejich předepsaného konečného užití, za vyřízení režimu pro dotčené zboží propuštěné na základě celního prohlášení, které bylo podáno nejdříve.

2. Je-li zboží propuštěno do zvláštního režimu za použití dvou nebo více celních prohlášení na základě jednoho povolení a zvláštní režim se vyřídí tím, že zboží opustí celní území Unie nebo se zničí a nezůstane po něm žádný odpad, považuje se opuštění celního území nebo zničení zboží, aniž by zůstal odpad, za vyřízení režimu pro dotčené zboží propuštěné na základě celního prohlášení, které bylo podáno nejdříve.

3. Odchylně od odstavce 1 a 2 může držitel povolení nebo držitel režimu požadovat, aby bylo vyřízení režimu provedeno pro konkrétní zboží propuštěné do daného režimu.

4. Použití odstavců 1 a 2 nesmí vést k poskytnutí neodůvodněných výhod v oblasti dovozních cel.

5. Pokud se zboží propuštěné do zvláštního režimu nachází na stejném místě jako jiné zboží a dojde-li k úplnému zničení nebo nenapravitelným ztrátám, mohou celní orgány přijmout důkaz, který předloží držitel režimu a který udává skutečné množství zboží propuštěného do daného režimu, které bylo zničeno nebo ztraceno.

Pokud držitel režimu není schopen předložit důkaz přijatelný pro celní orgány, stanoví se zničené nebo ztracené množství zboží poměrně podle zboží stejného druhu, které bylo propuštěno do daného režimu v okamžiku, kdy došlo ke zničení nebo ztrátám.

1. Aniž jsou dotčeny články 46 a 48 kodexu, celní úřad vykonávající dohled bezodkladně zkontroluje vyúčtování režimu, jak je uvedeno v čl. 175 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

Celní úřad vykonávající dohled může akceptovat částku splatného dovozního cla určenou držitelem povolení.

2. Částka splatného dovozního cla se zanese do účetnictví, jak je uvedeno v článku 104 kodexu, do 14 dnů ode dne, kdy bylo vyúčtování režimu předáno celnímu úřadu vykonávajícímu dohled.

1. Pohyb zboží na celní úřad výstupu s cílem vyřídit zvláštní režim jiný než konečné užití a pasivní zušlechťovací styk tím, že zboží opustí celní území Unie, se provede na základě prohlášení o zpětném vývozu.

2. Pokud se zboží přemísťuje v rámci pasivního zušlechťovacího styku z celního úřadu propuštění na celní úřad výstupu, zboží podléhá ustanovením, která by se uplatňovala, pokud by zboží bylo propuštěno do režimu vývozu.

3. Pokud se zboží přemísťuje v rámci konečného užití na celní úřad výstupu, zboží podléhá ustanovením, která by se uplatňovala, pokud by zboží bylo propuštěno do režimu vývozu.

4. Celní formality jiné než vedení záznamů, jak je uvedeno v článku 214 kodexu, se nepožadují pro pohyb, na který se nevztahují odstavce 1 až 3.

5. Pokud se zboží přemísťuje v souladu s odstavcem 1 nebo 3, zboží zůstává ve zvláštním režimu, dokud neopustí celní území Unie.

1. Použití rovnocenného zboží nepodléhá formalitám pro propuštění zboží do zvláštního režimu.

2. Rovnocenné zboží lze skladovat společně s jiným zbožím Unie nebo zbožím, které není zbožím Unie. V takových případech mohou celní orgány stanovit specifické metody ztotožnění rovnocenného zboží pro rozlišení tohoto zboží od jiného zboží Unie nebo zboží, které není zbožím Unie.

Pokud není možné ztotožnit jednotlivé druhy zboží v kterémkoli okamžiku nebo by to bylo možné pouze za nepřiměřených nákladů, povede se oddělené účetnictví pro každý druh zboží, celní status a případně původ zboží.

3. V případě konečného užití není již zboží, které se nahrazuje rovnocenným zbožím, pod celním dohledem v žádném z těchto případů:

1. V případě uskladňování v celním skladu a dočasného použití se rovnocenné zboží stává zbožím, které není zbožím Unie, a zboží, které nahrazuje, se stává zbožím Unie v okamžiku, kdy je propuštěno do následného celního režimu vyřizujícího celní režim, nebo v okamžiku, kdy rovnocenné zboží opustilo celní území Unie.

2. V případě aktivního zušlechťovacího styku se rovnocenné zboží a zušlechtěné produkty z něj získané stávají zbožím, které není zbožím Unie, a zboží, které nahrazují, se stává zbožím Unie v okamžiku, kdy je propuštěno do následného celního režimu vyřizujícího celní režim, nebo v okamžiku, kdy zušlechtěné produkty opustily celní území Unie.

Pokud je však zboží propuštěné do režimu aktivního zušlechťovacího styku uvedeno na trh před vyřízením režimu, jeho status se změní v okamžiku, kdy je uvedeno na trh. Ve výjimečných případech, pokud se očekává, že rovnocenné zboží nebude v okamžiku, kdy je zboží uvedeno na trh, k dispozici, mohou celní orgány na žádost držitele režimu povolit, aby bylo rovnocenné zboží k dispozici později v přiměřené lhůtě, kterou stanoví.

3. V případě předčasného vývozu zušlechtěných produktů v režimu aktivního zušlechťovacího styku se stává rovnocenné zboží a zušlechtěné produkty z něj získané zbožím, které není zbožím Unie, se zpětným účinkem v okamžiku, kdy je propuštěno do režimu vývozu, pokud je zboží, které se má dovézt, propuštěno do uvedeného režimu.

Pokud je zboží, které se má dovézt, propuštěno do režimu aktivního zušlechťovacího styku, stává se současně zbožím Unie.

1. Elektronický informační a komunikační systém zřízený podle čl. 16 odst. 1 kodexu se použije pro standardizovanou výměnu informací (INF) vztahujících se ke kterémukoli z těchto režimů:

Takový systém se rovněž použije pro zpracování a uchovávání příslušných informací. Pokud se požaduje INF, celní úřad vykonávající dohled bezodkladně zpřístupní informace prostřednictvím tohoto systému. Pokud celní prohlášení, prohlášení o zpětném vývozu nebo oznámení o zpětném vývozu odkazují na INF, příslušné celní orgány INF neprodleně aktualizují.

Elektronický informační a komunikační sytém se rovněž použije pro standardizovanou výměnu informací vztahujících se k obchodněpolitickým opatřením.

1a. Hospodářské subjekty použijí harmonizované obchodní rozhraní EU, které po vzájemné dohodě navrhne Komise a členské státy, pro standardizovanou výměnu informací (INF) vztahujících se k režimům uvedeným v odstavci 1.

2. Odstavce 1 a 1a tohoto článku se použijí od data uvedení do provozu systému informačních listů (INF) pro zvláštní režimy dle celního kodexu Unie, který je uveden v příloze prováděcího rozhodnutí (EU) 2019/2151.

1. Pro výměnu údajů karnetu TIR pro operace TIR a pro plnění celních formalit tranzitních režimů Unie se používá elektronický systém zřízený podle čl. 16 odst. 1 kodexu (elektronický tranzitní systém).

2. V případě nesrovnalostí mezi údaji v karnetu TIR a údaji v elektronickém tranzitním systému platí údaje v karnetu TIR.

3. Odchylně od odstavce 1 tohoto článku použijí členské státy až do data modernizace systému uvedeného ve zmíněném odstavci v souladu s přílohou prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU nový informatizovaný tranzitní systém zřízený nařízením Komise (ES) č. 1192/2008(Nařízení Komise (ES) č. 1192/2008 ze dne 17. listopadu 2008, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2454/93, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 329, 6.12.2008, s. 1)).

Celní orgán přijme karnet TIR bez výměny údajů karnetu TIR pro operaci TIR v případě dočasného selhání:

1. Zboží přepravované v rámci operace TIR se dopraví k celnímu úřadu určení nebo výstupu po ekonomicky odůvodněné trase.

2. Považuje-li to celní úřad odeslání nebo vstupu za nezbytné, stanoví pro operaci TIR trasu, přičemž vezme v úvahu veškeré příslušné informace sdělené držitelem karnetu TIR.

Při stanovení trasy zanese celní úřad do elektronického tranzitního systému a karnetu TIR alespoň členské státy, přes které se má operace TIR uskutečnit.

1. Držitel karnetu TIR předloží údaje karnetu TIR pro operaci TIR na celním úřadě odeslání nebo vstupu.

2. Celní úřad, kterému byly údaje karnetu TIR předloženy, stanoví lhůtu, v níž má být zboží předloženo celnímu úřadu určení nebo výstupu, přičemž zohlední:

3. Pokud lhůtu stanoví celní úřad odeslání nebo vstupu, je závazná pro celní orgány členských států, na jejichž území zboží během operace TIR vstupuje, a tyto orgány ji nejsou oprávněny měnit.

4. Pokud je zboží propuštěno do operace TIR, zaznamená celní úřad odeslání nebo vstupu do karnetu TIR MRN operace TIR. Celní úřad propouštějící uvedené zboží oznámí jeho propuštění do operace TIR držiteli karnetu TIR.

Na žádost držitele karnetu TIR poskytne celní úřad odeslání nebo vstupu držiteli karnetu TIR tranzitní doprovodný doklad nebo případně tranzitní/bezpečnostní doprovodný doklad.

Tranzitní doprovodný doklad se poskytuje prostřednictvím tiskopisu uvedeného v příloze B-02 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, který se v případě potřeby doplní seznamem položek na tiskopise podle přílohy B-03 téhož nařízení v přenesené pravomoci. Tranzitní/bezpečnostní doprovodný doklad se poskytuje prostřednictvím tiskopisu uvedeného v příloze B-04 téhož nařízení v přenesené pravomoci, který se doplní tranzitním/bezpečnostním seznamem položek na tiskopise podle přílohy B-05 téhož nařízení v přenesené pravomoci.

5. Celní úřad odeslání nebo vstupu předá informace o operaci TIR deklarovanému celnímu úřadu určení nebo výstupu.

1. Bez zbytečného odkladu předloží dopravce zboží spolu se silničním vozidlem, jízdní soupravou nebo kontejnerem, karnetem TIR a MRN operace TIR nejbližšímu celnímu orgánu členského státu, na jehož území se nachází dopravní prostředek, v případě těchto událostí:

2. Pokud celní orgán, na jehož území se nachází dopravní prostředek, usoudí, že dotčená operace TIR může pokračovat, učiní veškerá opatření, jež považuje za nezbytná.

Příslušné informace o událostech uvedených v odstavci 1 zaznamená daný celní orgán do elektronického tranzitního systému.

3. Až od dat uvedení do provozu modernizace nového informatizovaného tranzitního systému (NCTS) uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU zaznamenává příslušné informace týkající se událostí uvedených v odstavci 1 do elektronického tranzitního systému celní úřad určení nebo výstupu.

4. Ustanovení odst. 2 druhého pododstavce tohoto článku se nepoužije až do dat uvedení do provozu modernizace nového informatizovaného tranzitního systému (NCTS) uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU.

1. Jestliže je zboží přepravované v rámci operace TIR dopraveno na celní úřad určení nebo výstupu, danému celnímu úřadu se předloží:

Předložení se uskuteční v úředních hodinách. Na žádost dotčené osoby však může celní úřad určení nebo výstupu povolit předložení mimo tyto úřední hodiny nebo na jiném místě.

2. Pokud se předložení uskutečnilo u celního úřadu určení nebo výstupu po uplynutí lhůty, kterou v souladu s čl. 276 odst. 2 tohoto nařízení stanovil celní úřad odeslání nebo vstupu, a pokud je celnímu úřadu určení nebo výstupu uspokojivě prokázáno, že dané zpoždění nelze přičítat držiteli karnetu TIR ani dopravci, má se za to, že držitel karnetu TIR lhůtu dodržel.

3. Operace TIR může být ukončena u jiného celního úřadu, než který je deklarovaný v tranzitním prohlášení. Tento celní úřad se poté považuje za celní úřad určení nebo výstupu.

1. Celní úřad určení nebo výstupu oznámí celnímu úřadu odeslání nebo vstupu příchod zboží ve stejný den, kdy je zboží spolu se silničním vozidlem, jízdní soupravou nebo kontejnerem, karnetem TIR a MRN operace TIR v souladu s čl. 278 odst. 1 tohoto nařízení předloženo.

2. Je-li operace TIR ukončena u jiného celního úřadu, než který je deklarovaný v tranzitním prohlášení, oznámí celní úřad, který se v souladu s čl. 278 odst. 3 tohoto nařízení považuje za celní úřad určení nebo výstupu, příchod zboží celnímu úřadu odeslání nebo vstupu ve stejný den, kdy je zboží v souladu s čl. 278 odst. 1 tohoto nařízení předloženo.

Celní úřad určení nebo výstupu uvedený v tranzitním prohlášení je o příchodu zboží informován celním úřadem odeslání nebo vstupu.

3. Celní úřad určení nebo výstupu oznámí výsledky kontroly celnímu úřadu odeslání nebo vstupu nejpozději třetí den následující po dni, kdy je zboží v souladu s čl. 278 odst. 1 tohoto nařízení předloženo celnímu úřadu určení nebo výstupu nebo na jiném místě. Ve výjimečných případech může být tato lhůta prodloužena až na šest dnů.

Pokud však zboží přijímá schválený příjemce podle článku 230 kodexu, uvědomí se celní úřad odeslání nebo vstupu nejpozději šestý den následující po dni, kdy je zboží dodáno schválenému příjemci.

4. Celní úřad určení nebo výstupu ukončí operaci TIR v souladu s čl. 1 písm. d) a čl. 28 odst. 1 Úmluvy TIR. Vyplní kmenový list č. 2 karnetu TIR a ponechá si útržkový list č. 2 karnetu TIR. Karnet TIR se vrátí držiteli karnetu TIR nebo osobě, která jedná na jeho účet.

5. V případě, že se uplatňuje článek 274 tohoto nařízení, vrátí celní orgány členského státu určení nebo výstupu příslušnou část útržkového listu č. 2 karnetu TIR celnímu úřadu odeslání nebo vstupu bez prodlení, a to nejpozději do osmi dnů ode dne, kdy byla operace TIR ukončena.

1. Pokud celní úřad odeslání nebo vstupu neobdržel výsledky kontroly do šesti dnů po obdržení oznámení o příchodu zboží, vyžádá si je daný celní úřad neprodleně u celního úřadu určení nebo výstupu, který zaslal oznámení o příchodu zboží.

Celní úřad určení nebo výstupu zašle výsledky kontroly neprodleně po obdržení žádosti od celního úřadu odeslání nebo vstupu.

2. Pokud celní orgán členského státu odeslání nebo vstupu dosud neobdržel informace, které umožňují vyřízení operace TIR nebo vymáhání celního dluhu, vyžádá si příslušné informace od držitele karnetu TIR nebo od celního úřadu určení nebo výstupu, jsou-li v místě určení nebo výstupu k dispozici dostatečné informace, a to v těchto případech:

3. Celní orgán členského státu odeslání nebo vstupu zašle žádosti o informace podle odst. 2 písm. a) do sedmi dnů po uplynutí lhůty v uvedeném ustanovení a žádosti o informace podle odst. 2 písm. b) do sedmi dnů po uplynutí použitelné lhůty uvedené v odstavci 1.

Avšak obdrží-li celní orgán členského státu odeslání nebo vstupu před uplynutím uvedených lhůt informaci, že operace TIR nebyla řádně ukončena, nebo nabude-li podezření o jejím neukončení, odešle žádost neprodleně.

4. Odpovědi na žádosti podle odstavce 2 musí být zaslány do 28 dnů od data jejího odeslání.

5. Pokud celní úřad určení nebo výstupu neposkytl v návaznosti na žádost v souladu s odstavcem 2 dostatečné informace pro vyřízení operace TIR, požádá celní orgán členského státu odeslání nebo vstupu držitele karnetu TIR, aby uvedené informace poskytl nejpozději 35 dnů po zahájení šetření.

Až do dat uvedení do provozu modernizace nového informatizovaného tranzitního systému (NCTS) uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU však tento celní orgán držitele karnetu TIR požádá, aby uvedené informace poskytl nejpozději 28 dnů po zahájení šetření.

Držitel karnetu TIR na uvedenou žádost odpoví do 28 dnů od data jejího odeslání. Na žádost držitele karnetu TIR může být tato lhůta prodloužena o dalších 28 dnů.

6. Pokud byl karnet TIR přijat bez výměny údajů karnetu TIR pro operaci TIR v souladu s článkem 274, zahájí celní orgán členského státu odeslání nebo vstupu, jestliže po uplynutí dvou měsíců od data přijetí karnetu TIR neobdržel důkaz o ukončení operace TIR, šetření k získání informací potřebných k vyřízení operace TIR. Tento orgán zasílá žádost o příslušné informace celnímu orgánu členského státu určení nebo výstupu. Daný celní orgán na uvedenou žádost odpoví do 28 dnů od data jejího odeslání.

Avšak obdrží-li celní orgán členského státu odeslání nebo vstupu před uplynutím uvedené lhůty informace, že operace TIR nebyla řádně ukončena, nebo nabude-li podezření o jejím neukončení, zahájí šetření neprodleně.

Šetření zahájí celní orgán členského státu odeslání nebo vstupu také v případě, kdy získá informace, že důkaz o ukončení operace TIR byl padělán a že je nutné zahájit šetření za účelem dosažení cílů uvedených v odstavci 9.

7. Celní orgán členského státu odeslání nebo vstupu informuje dotčené záruční sdružení, že operaci TIR nebylo možné vyřídit, a vyzve je, aby poskytlo důkaz o ukončení operace TIR. Uvedená informace není považována za uvědomění záručního sdružení ve smyslu čl. 11 odst. 1 Úmluvy TIR.

8. Pokud se během jednotlivých kroků šetření uvedených v odstavci 1 až 7 zjistí, že operace TIR byla řádně ukončena, celní orgán členského státu odeslání nebo vstupu operaci TIR vyřídí a neprodleně informuje záruční sdružení, držitele karnetu TIR a případně jakýkoli celní orgán, který zahájil řízení o vymáhání celního dluhu.

9. Pokud se během jednotlivých kroků šetření uvedených v odstavci 1 až 7 zjistí, že operace TIR nemůže být vyřízena, určí celní orgán členského státu odeslání nebo vstupu, zda vznikl celní dluh.

Jestliže celní dluh vznikl, učiní celní orgán členského státu odeslání nebo vstupu tato opatření:

1. Operace TIR se považuje za řádně ukončenou ve lhůtě stanovené v souladu s čl. 276 odst. 2 tohoto nařízení, jestliže držitel karnetu TIR nebo záruční sdružení způsobem uspokojivým pro celní orgán členského státu odeslání nebo vstupu předloží jeden z těchto dokladů ztotožňujících zboží:

2. Namísto dokladů uvedených v odstavci 1 se jako důkaz mohou předložit kopie daných dokladů ověřené orgánem, který potvrdil původní doklady, orgánem příslušné třetí země nebo orgánem některého z členských států.

3. Oznámení o příchodu zboží uvedené v čl. 279 odst. 1 a 2 tohoto nařízení se nepovažuje za důkaz o řádném ukončení operace TIR.

1. V okamžiku příchodu zboží na místo určené v povolení podle článku 230 kodexu, schválený příjemce:

2. Jakmile celní úřad určení obdrží oznámení o příchodu zboží do prostor schváleného příjemce, oznámí příchod zboží celnímu úřadu odeslání nebo vstupu.

3. Jakmile celní úřad určení obdrží výsledky kontroly zboží podle odst. 1 písm. d), zašle nejpozději šestý den následující po dni, kdy bylo zboží dodáno schválenému příjemci, výsledky kontroly celnímu úřadu odeslání nebo vstupu.

4. Na žádost držitele karnetu TIR vystaví schválený příjemce stvrzenku o příchodu zboží na místo určené v povolení podle článku 230 kodexu, na které je uvedeno MRN operace TIR a referenční číslo karnetu TIR. Uvedená stvrzenka se nepovažuje za důkaz, že operace TIR byla ukončena ve smyslu čl. 279 odst. 4 tohoto nařízení.

5. Schválený příjemce zajistí, aby byl karnet TIR spolu s MRN operace TIR předložen ve lhůtě stanovené v povolení celnímu úřadu určení za účelem ukončení operace TIR v souladu s čl. 279 odst. 4 tohoto nařízení.

6. Povinnosti držitele karnetu TIR podle čl. 1 písm. o) Úmluvy TIR se považují za splněné v případě, že byly karnet TIR spolu se silničním vozidlem, jízdní soupravou nebo kontejnerem a zboží v nezměněném stavu předloženy schválenému příjemci na místě určeném v povolení.

1. Tranzitní operace ATA se považuje za řádně ukončenou, jestliže držitel karnetu ATA ve lhůtách stanovených v čl. 7 odst. 1 a 2 Úmluvy ATA, je-li karnet vydán podle Úmluvy ATA, nebo v čl. 9 odst. 1 písm. a) a b) přílohy A Istanbulské úmluvy, je-li karnet vydán podle Istanbulské úmluvy, způsobem uspokojivým pro celní orgán předloží jeden z těchto dokladů ztotožňujících zboží:

2. Namísto dokladů uvedených v odstavci 1 se jako důkaz mohou předložit kopie daných dokladů ověřené orgánem, který potvrdil původní doklady.

Určený celní úřad členského státu odeslání dodá ozbrojeným silám NATO rozmístěným na jeho území formuláře NATO 302, které:

Určený celní úřad členského státu odeslání dodá ozbrojeným silám členského státu rozmístěným na jeho území formuláře EU 302, které:

1. V okamžiku odeslání zboží učiní ozbrojené síly NATO jeden z těchto kroků:

2. Pokud ozbrojené síly NATO podávají formulář NATO 302 v souladu s odst. 1 písm. a) tohoto článku elektronicky, články 294, 296, 304, 306 a 314 až 316 tohoto nařízení se použijí obdobně.

3. Pokud ozbrojené síly NATO postupují v souladu s odst. 1 písm. b), odevzdají jeden výtisk formuláře NATO 302 neprodleně určenému celnímu úřadu odpovědnému za celní formality a kontroly týkající se ozbrojených sil NATO, které zboží odesílají nebo na jejichž účet je zboží odesíláno.

Ostatní výtisky formuláře NATO 302 se přiloží k zásilce pro ozbrojené síly NATO, kterým je určena a které při příchodu zboží formuláře opatří razítkem a podepíší.

Při příchodu zboží se dva výtisky formuláře NATO 302 odevzdají určenému celnímu úřadu odpovědnému za celní formality a kontroly týkající se ozbrojených sil NATO, kterým je zásilka určena.

Tento určený celní úřad si jeden výtisk formuláře NATO 302 ponechá a druhý vrátí celnímu úřadu odpovědnému za celní formality a kontroly týkající se ozbrojených sil NATO, které zboží odesílají nebo na jejichž účet je zboží odesíláno.

1. V okamžiku odeslání zboží učiní ozbrojené síly členského státu jeden z těchto kroků:

2. Pokud ozbrojené síly členského státu podávají formulář EU 302 v souladu s odst. 1 písm. a) tohoto článku elektronicky, články 294, 296, 304, 306 a 314 až 316 tohoto nařízení se použijí obdobně.

3. Pokud ozbrojené síly členského státu postupují v souladu s odst. 1 písm. b), odevzdají jeden výtisk formuláře EU 302 neprodleně určenému celnímu úřadu odpovědnému za celní formality a kontroly týkající se ozbrojených sil členského státu, které zboží odesílají nebo na jejichž účet je zboží odesíláno.

Ostatní výtisky formuláře EU 302 se přiloží k zásilce pro ozbrojené síly členského státu, kterým je určena a které při příchodu zboží formuláře opatří razítkem a podepíší.

Při příchodu zboží se dva výtisky formuláře EU 302 odevzdají určenému celnímu úřadu odpovědnému za celní formality a kontroly týkající se ozbrojených sil členského státu, kterým je zásilka určena.

Tento určený celní úřad si jeden výtisk formuláře EU 302 ponechá a druhý vrátí celnímu úřadu odpovědnému za celní formality a kontroly týkající se ozbrojených sil členského státu, které zboží odesílají nebo na jejichž účet je zboží odesíláno.

(čl. 226 odst. 3 písm. f) a čl. 227 odst. 2 písm. f) kodexu)

Pokud obsahuje zásilka zboží přepravovaná na odpovědnost provozovatele poštovních služeb jak zboží Unie, tak zboží, které není zbožím Unie, opatří se tato zásilka a veškeré doprovodné doklady nálepkou podle přílohy 72-01 tohoto nařízení.

V případě zboží Unie uvedeného v odstavci 1 se důkaz o celním statusu zboží Unie nebo odkaz na MRN tohoto důkazního prostředku zašle samostatně provozovateli poštovních služeb určení nebo se vloží do zásilky.

Pokud je důkaz o celním statusu zboží Unie zaslán samostatně provozovateli poštovních služeb určení, předloží jej tento provozovatel poštovních služeb spolu se zásilkou celnímu úřadu určení.

Pokud je důkaz o celním statusu zboží Unie nebo jeho MRN vložen do zásilky, vyznačí se tato skutečnost zřetelně na vnější straně nákladového kusu.

(čl. 227 odst. 2 písm. f) kodexu)

Pokud se zboží Unie přepravuje do zvláštních daňových území, z nich nebo mezi těmito územími v režimu vnitřního tranzitu v souladu s čl. 227 odst. 2 písm. f) kodexu, opatří se zásilka zboží přepravovaná na odpovědnost provozovatele poštovních služeb a veškeré doprovodné doklady nálepkou podle přílohy 72-02 tohoto nařízení.

Pokud se zboží Unie přepravuje v režimu vnitřního tranzitu v souladu s čl. 227 odst. 2 písm. f) kodexu z celního území Unie do země společného tranzitního režimu za účelem jeho následného odeslání na celní území Unie, přiloží se k tomuto zboží důkaz o celním statusu zboží Unie prokázaný jedním z důkazních prostředků uvedených v článku 199 tohoto nařízení.

Důkaz o celním statusu zboží Unie se předkládá celnímu úřadu při zpětném vstupu na celní území Unie.

1. Celní orgán přijme tranzitní prohlášení v listinné podobě v případě dočasného selhání:

Pravidla pro používání tranzitního prohlášení v listinné podobě stanoví příloha 72-04.

2. Přijetí tranzitního prohlášení v listinné podobě v případě dočasného selhání uvedeného v písmenech b) nebo c) musí schválit celní orgány.

1. Příslušný celní orgán může provádět kontroly po propuštění zboží týkající se poskytnutých informací a jakýchkoli dokladů, tiskopisů, povolení nebo údajů vztahujících se k tranzitní operaci, jejichž účelem je ověřit pravost záznamů, vyměňovaných informací a razítek. K těmto kontrolám se přistoupí v případě, že vzniknou pochybnosti o správnosti a pravosti poskytnutých informací nebo existuje-li podezření na podvod. Mohou být také provedeny na základě analýzy rizik nebo náhodným výběrem.

2. Příslušný celní orgán, který obdrží žádost o provedení kontroly po propuštění zboží, ji vyřídí bezodkladně.

3. Pokud příslušný celní orgán členského státu odeslání požádá příslušný celní orgán o kontrolu po propuštění zboží, která se týká informací vztahujících se k operaci tranzitu Unie, považují se podmínky pro vyřízení režimu tranzitu stanovené v čl. 215 odst. 2 kodexu za nesplněné, dokud není potvrzena pravost a správnost údajů.

1. Pokud držitel zboží použije společný tranzitní režim, uplatní se odstavec 2 tohoto článku a článek 189 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446. Zboží, které je na celním území Unie v oběhu, se však považuje za propuštěné do tranzitního režimu Unie v souladu s čl. 1 odst. 2 Úmluvy o společném tranzitním režimu(Úř. věst. L 226, 13.8.1987, s. 2.).

2. Pokud jsou uplatňována ustanovení Úmluvy o společném tranzitním režimu a zboží Unie se přepravuje přes jednu nebo více zemí společného tranzitního režimu, zboží se propustí do režimu vnitřního tranzitu Unie podle čl. 227 odst. 2 písm. a) kodexu, s výjimkou zboží Unie, které je přepravováno výlučně po moři nebo letecky.

Tranzitní režim Unie je povinný v těchto případech:

1. Každé tranzitní prohlášení se smí týkat pouze zboží propuštěného do tranzitního režimu Unie, které se přepravuje nebo má přepravovat od jednoho celního úřadu odeslání k jednomu celnímu úřadu určení na jediném dopravním prostředku, v kontejneru nebo v nákladovém kusu.

Jedno tranzitní prohlášení se však může týkat zboží, které se přepravuje nebo má přepravovat od jednoho celního úřadu odeslání k jednomu celnímu úřadu určení ve více než jednom kontejneru nebo ve více než jednom nákladovém kusu, jestliže jsou kontejnery nebo nákladové kusy naloženy na jediný dopravní prostředek.

2. Pro účely tohoto článku a pod podmínkou, že se zboží odesílá společně, se za jediný dopravní prostředek považuje/í i:

3. Pokud se pro účely tranzitního režimu Unie jediný dopravní prostředek používá pro nakládku zboží u více celních úřadů odeslání i pro vykládku u více celních úřadů určení, podává se pro každou zásilku samostatné tranzitní prohlášení.

1. Celní úřad odeslání stanoví lhůtu, v níž má být zboží předloženo celnímu úřadu určení, přičemž zohlední:

2. Pokud lhůtu stanoví celní úřad odeslání, je závazná pro celní orgány členských států, na jejichž území zboží během operace tranzitu Unie vstupuje, tyto orgány ji nejsou oprávněny měnit.

1. Zboží propuštěné do tranzitního režimu Unie se přepraví k celnímu úřadu určení po ekonomicky odůvodněné trase.

2. Považuje-li to celní úřad odeslání nebo držitel režimu za nezbytné, stanoví tento celní úřad pro přepravu zboží během tranzitního režimu Unie trasu, přičemž vezme v úvahu veškeré příslušné informace sdělené držitelem režimu.

Při stanovení trasy zanese celní úřad do elektronického tranzitního systému alespoň členské státy, přes které se má tranzit uskutečnit.

1. Pokud má být zboží propuštěno do tranzitního režimu Unie, opatřuje celní úřad odeslání celními závěrami:

2. Celní úřad odeslání zaznamená počet závěr a jedinečné identifikátory celních závěr do elektronického tranzitního systému.

1. Celní úřad odeslání považuje dopravní prostředky nebo kontejnery za způsobilé k přiložení celní závěry, jestliže:

2. Silniční vozidla, přívěsy, návěsy a kontejnery schválené pro přepravu zboží pod celní závěrou v souladu s mezinárodní dohodou, jíž je Unie stranou, se rovněž považují za způsobilé k přiložení celní závěry.

1. Celní závěry musí splňovat alespoň tyto základní charakteristiky a technické požadavky:

2. Pokud závěry certifikoval příslušný subjekt podle mezinárodní normy ISO č. 17712:2013 „Kontejnery – mechanické plomby“, má se za to, že tyto závěry splňují požadavky stanovené v odstavci 1.

V případě přepravy v kontejnerech se v co největší možné míře využívají závěry s vysokým prvkem zabezpečení.

3. Na celních závěrách se uvádějí tyto údaje:

Členské státy se mohou po vzájemné dohodě rozhodnout, že budou používat společné prvky a technologie zabezpečení.

4. Každý členský stát oznámí Komisi typy celních závěr, které používá. Komise tyto informace zpřístupní všem členským státům.

5. Pokaždé, když má být závěra odstraněna, a umožněna tak celní kontrola zboží, snaží se celní orgán, aby byla dle potřeby opět přiložena celní závěra s alespoň rovnocenným prvkem zabezpečení, a uvede informace o této skutečnosti, včetně nového čísla závěry, na doklady týkající se nákladu.

1. Celní úřad odeslání se může odchylně od článku 299 tohoto nařízení rozhodnout, že zboží propuštěné do tranzitního režimu Unie neopatří celními závěrami, a namísto toho se spolehne na popis zboží v tranzitním prohlášení nebo v doplňujících dokladech, pokud je popis natolik přesný, aby umožnil snadné ztotožnění zboží, a pokud obsahuje informace o jeho množství a povaze a jakýchkoli zvláštních charakteristikách, jako jsou sériová čísla zboží.

2. Pokud celní úřad odeslání nerozhodne jinak, nepřikládají se odchylně od článku 299 tohoto nařízení celní závěry ani na dopravní prostředky, ani na jednotlivé nákladové kusy obsahující zboží, jestliže je zboží:

1. Do tranzitního režimu Unie se propustí pouze zboží, které bylo opatřeno celními závěrami v souladu s článkem 299 tohoto nařízení, nebo zboží, u kterého byla přijata jiná opatření ke ztotožnění zboží v souladu s článkem 302 tohoto nařízení.

2. Při propuštění zboží předá celní úřad odeslání informace o operaci tranzitu Unie:

Tyto informace jsou založeny na údajích uvedených v tranzitním prohlášení, ve znění případné opravy.

3. Celní úřad odeslání oznámí propuštění zboží do tranzitního režimu Unie držiteli režimu.

4. Na žádost držitele režimu nebo osoby, která předložila zboží celnímu úřadu odeslání, poskytne celní úřad odeslání držiteli režimu nebo osobě, která předložila zboží celnímu úřadu odeslání, tranzitní doprovodný doklad nebo případně tranzitní/bezpečnostní doprovodný doklad.

Tranzitní doprovodný doklad se poskytuje prostřednictvím tiskopisu uvedeného v příloze B-02 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, který se v případě potřeby doplní seznamem položek na tiskopise podle přílohy B-03 uvedeného nařízení v přenesené pravomoci.

1. Zboží spolu s MRN tranzitního prohlášení se předkládá na každém celním úřadu tranzitu.

2. Pokud jde o předložení MRN tranzitního prohlášení na každém celním úřadu tranzitu, použije se čl. 184 druhý pododstavec nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

3. Celní úřady tranzitu zaznamenají průjezd zboží přes hranici na základě informací o operaci tranzitu Unie, které obdržely od celního úřadu odeslání. Celní úřady tranzitu daný průjezd oznámí celnímu úřadu odeslání.

4. Je-li zboží přepravováno přes jiný celní úřadu tranzitu, než který je deklarovaný, vyžádá si tento skutečný celní úřad tranzitu informace o operaci tranzitu Unie od celního úřadu odeslání a oznámí mu průjezd zboží přes hranici.

5. Celní úřady tranzitu mohou provádět kontroly zboží. Případná kontrola zboží se provádí zejména na základě informací o operaci tranzitu Unie obdržených od celního úřadu odeslání.

6. Odstavce 1 až 4 se nepoužijí v případě přepravy zboží po železnici, pokud celní úřady tranzitu mohou průjezd zboží přes hranici ověřit jiným prostředky. Takové ověření se provádí pouze v případě potřeby. Ověření lze provést dodatečně.

1. Bez zbytečného odkladu předloží dopravce zboží spolu s MRN tranzitního prohlášení nejbližšímu celnímu orgánu členského státu, na jehož území se nachází dopravní prostředek, v případě těchto událostí:

V případech uvedených v prvním pododstavci písm. c) a f), je-li zboží přepravováno v jedné a téže intermodální přepravní jednotce, změní-li se druh dopravy bez manipulace se zbožím samotným a je-li intermodální přepravní jednotka opatřena jedinečným identifikačním číslem, nepovažuje se tato změna za událost pro účely prvního pododstavce.

Pro účely druhého pododstavce je intermodální přepravní jednotkou například kontejner, výměnná nástavba nebo návěs. Druhý pododstavec se vztahuje rovněž na naložené vozidlo, které je samo o sobě přepravováno aktivním dopravním prostředkem.

2. Pokud celní orgán, na jehož území se nachází dopravní prostředek, usoudí, že daná operace tranzitu Unie může pokračovat, učiní veškerá opatření, jež považuje za nezbytná.

Příslušné informace o událostech uvedených v odstavci 1 zaznamená daný celní orgán do elektronického tranzitního systému.

3. V případě události uvedené v odst. 1 písm. c) celní orgány nepožadují, aby bylo zboží předloženo spolu s MRN tranzitního prohlášení, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

4. V případě události uvedené v odst. 1 písm. f) dopravce může v operaci tranzitu Unie pokračovat, pokud je ze soupravy spojených železničních podvozků nebo vagónů odpojen jeden nebo více podvozků nebo vagonů v důsledku technických problémů.

5. V případě události uvedené v odst. 1 písm. f), kdy dojde ke změně tahače silničního vozidla, aniž by došlo ke změně přívěsů nebo návěsů, celní orgán nepožaduje, aby bylo zboží předloženo spolu s MRN tranzitního prohlášení, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

6. Až do dat uvedení do provozu modernizace nového informatizovaného tranzitního systému (NCTS) uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU opatří dopravce v případech uvedených v odstavci 1 tranzitní doprovodný doklad nebo tranzitní/bezpečnostní doprovodný doklad příslušnými záznamy a po události bez zbytečného odkladu předloží zboží spolu s tranzitním doprovodným dokladem nebo tranzitním/bezpečnostním doprovodným dokladem nejbližšímu celnímu orgánu členského státu, na jehož území se nachází dopravní prostředek.

V případech uvedených v odst. 3 písm. a) a b), odstavci 4 a odst. 5 písm. a) je dopravce povinnosti předložit zboží a MRN tranzitního prohlášení tomuto celnímu orgánu zproštěn.

Příslušné informace týkající se událostí během tranzitní operace zaznamená do elektronického tranzitního systému celní úřad tranzitu nebo celní úřad určení.

7. Ustanovení odst. 2 druhého pododstavce tohoto článku se nepoužije až do dat uvedení do provozu modernizace nového informatizovaného tranzitního systému (NCTS) uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU.

1. Jestliže je zboží propuštěné do tranzitního režimu Unie dopraveno na celní úřad určení, danému celnímu úřadu se předloží:

Předložení se uskuteční v úředních hodinách. Na žádost dotčené osoby však může celní úřad určení povolit předložení mimo tyto úřední hodiny nebo na jakémkoli jiném místě.

2. Pokud jde o předložení MRN tranzitního prohlášení na celním úřadu určení, použije se čl. 184 druhý pododstavec nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

3. Pokud se předložení uskutečnilo po uplynutí lhůty, kterou v souladu s čl. 297 odst. 1 tohoto nařízení stanovil celní úřad odeslání, a pokud je celnímu úřadu určení uspokojivě prokázáno, že dané zpoždění nelze přičítat držiteli režimu ani dopravci, má se za to, že držitel režimu lhůtu dodržel.

4. Tranzitní operace Unie může být ukončena u jiného celního úřadu, než který je deklarovaný v tranzitním prohlášení. Tento úřad se poté považuje za celní úřad určení.

5. Na žádost osoby předkládající zboží vystaví celní úřad určení na vyžádání stvrzenku o předložení zboží danému celnímu úřadu, na které je uvedeno MRN tranzitního prohlášení.

Stvrzenka se poskytuje prostřednictvím tiskopisu uvedeného v příloze 72-03, který předem vyplní dotčená osoba.

Stvrzenku nelze použít jako alternativní důkaz prokazující ukončení tranzitního režimu Unie ve smyslu článku 312 tohoto nařízení.

1. Celní úřad určení oznámí celnímu úřadu odeslání příchod zboží ve stejný den, kdy je zboží spolu s MRN tranzitního prohlášení v souladu s čl. 306 odst. 1 tohoto nařízení předloženo.

2. Je-li tranzitní režim Unie ukončen u jiného celního úřadu, než který je deklarovaný v tranzitním prohlášení, oznámí celní úřad, který se v souladu s 306 odst. 4 tohoto nařízení považuje za celní úřad určení, příchod zboží celnímu úřadu odeslání ve stejný den, kdy je zboží spolu s MRN tranzitního prohlášení v souladu s čl. 306 odst. 1 tohoto nařízení předloženo.

Celní úřad určení uvedený v tranzitním prohlášení je o příchodu zboží informován celním úřadem odeslání.

1. Je-li tranzitní režim Unie ukončen, provede celní úřad určení celní kontroly na základě informací o operaci tranzitu Unie, které obdržel od celního úřadu odeslání.

2. Je-li tranzitní režim Unie ukončen, celní úřad určení neshledal žádnou nesrovnalost a držitel režimu předloží tranzitní doprovodný doklad nebo tranzitní/bezpečnostní doprovodný doklad, potvrdí tento celní úřad na žádost držitele režimu doklad pro účely poskytnutí alternativního důkazu v souladu s článkem 312. Potvrzení se skládá z otisku razítka daného celního úřadu, podpisu úředníka tohoto úřadu, data a této poznámky:

„Alternativní důkaz – 99202“.

1. Celní úřad určení oznámí výsledky kontroly celnímu úřadu odeslání nejpozději třetí den následující po dni, kdy je zboží v souladu s čl. 306 odst. 1 tohoto nařízení předloženo celnímu úřadu určení nebo na jiném místě. Ve výjimečných případech může být tato lhůta prodloužena až na šest dnů.

2. Pokud však zboží přijímá schválený příjemce podle čl. 233 odst. 4 písm. b) kodexu, vyrozumí se odchylně od odstavce 1 celní úřad odeslání nejpozději šestý den následující po dni, kdy je zboží dodáno schválenému příjemci.

Pokud je zboží přepravováno po železnici a ze soupravy spojených železničních podvozků nebo vagónů je v důsledku technických problémů odpojen jeden nebo více podvozků nebo vagonů, jak je uvedeno v čl. 305 odst. 4 tohoto nařízení, vyrozumí se celní úřad odeslání nejpozději dvanáctý den následující po dni, kdy byla předložena první část zboží.

3. Ustanovení odst. 2 druhého pododstavce tohoto článku se nepoužije až do dat uvedení do provozu modernizace nového informatizovaného tranzitního systému (NCTS) uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU.

1. Pokud celní úřad odeslání neobdrží výsledky kontroly do šesti dnů v souladu s čl. 309 odst. 1 tohoto nařízení nebo čl. 309 odst. 2 prvním pododstavcem tohoto nařízení nebo do dvanácti dnů v souladu s čl. 309 odst. 2 druhým pododstavcem tohoto nařízení po obdržení oznámení o příchodu zboží, vyžádá si je daný celní úřad neprodleně u celního úřadu určení, který zaslal oznámení o příchodu zboží.

Celní úřad určení zašle výsledky kontroly neprodleně po obdržení žádosti celního úřadu odeslání.

2. Pokud celní orgán členského státu odeslání dosud neobdržel informace, které umožňují vyřízení tranzitního režimu Unie nebo vymáhání celního dluhu, vyžádá si příslušné informace od držitele režimu nebo od celního úřadu určení, jsou-li k dispozici dostatečné informace v místě určení, a to v těchto případech:

3. Celní orgán členského státu odeslání zašle žádosti o informace podle odst. 2 písm. a) do sedmi dnů po uplynutí lhůty v uvedeném ustanovení a žádosti o informace podle odst. 2 písm. b) do sedmi dnů po uplynutí použitelné lhůty uvedené v odstavci 1.

Avšak obdrží-li celní orgán členského státu odeslání před uplynutím uvedených lhůt informaci, že tranzitní režim Unie nebyl řádně ukončen, nebo nabude-li podezření o jeho neukončení, odešle žádost neprodleně.

4. Odpovědi na žádosti podle odstavce 2 musí být zaslány do 28 dnů od data jejího odeslání.

5. Pokud celní úřad určení neposkytne v návaznosti na žádost v souladu s odstavcem 2 dostatečné informace pro vyřízení tranzitního režimu Unie, požádá celní orgán členského státu odeslání držitele režimu nejpozději 35 dnů po zahájení šetření, aby uvedené informace poskytl.

Až do dat uvedení do provozu modernizace nového informatizovaného tranzitního systému (NCTS) uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU však daný celní orgán držitele režimu požádá, aby uvedené informace poskytl nejpozději 28 dnů po zahájení šetření.

Držitel režimu na uvedenou žádost odpoví do 28 dnů od data jejího odeslání.

6. Nejsou-li informace poskytnuté v odpovědi držitele režimu v souladu s odstavcem 5 dostatečné pro vyřízení tranzitního režimu Unie, avšak celní orgán členského státu odeslání je považuje za dostatečné pro pokračování v šetření, zašle tento orgán neprodleně žádost o další informace příslušnému celnímu úřadu.

Daný celní úřad na uvedenou žádost odpoví do 40 dnů od data jejího odeslání.

7. Pokud se během jednotlivých kroků šetření uvedených v odstavci 1 až 6 zjistí, že tranzitní režim Unie byl řádně ukončen, celní orgán členského státu odeslání tranzitní režim Unie vyřídí a neprodleně vyrozumí držitele režimu a případně jakýkoli celní orgán, který zahájil řízení o vymáhání celního dluhu.

8. Pokud se během jednotlivých kroků šetření uvedených v odstavci 1 až 6 zjistí, že tranzitní režim Unie nemůže být vyřízen, určí celní orgán členského státu odeslání, zda vznikl celní dluh.

Jestliže celní dluh vznikl, učiní celní orgán členského státu odeslání tato opatření:

1. Pokud celní orgán členského státu odeslání během šetření a před uplynutím lhůty uvedené v čl. 77 písm. a) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 získá důkaz, že místo, kde došlo k událostem rozhodným pro vznik celního dluhu, se nachází v jiném členském státě, zašle tento orgán bezodkladně a v každém případě v uvedené lhůtě veškeré informace, které má k dispozici, příslušnému celnímu orgánu v daném místě.

2. Příslušný celní orgán v daném místě potvrdí přijetí informací a vyrozumí celní orgán členského státu odeslání, zda je odpovědný za vymáhání. Neobdrží-li celní orgán členského státu odeslání uvedené informace do 28 dnů, pokračuje bezodkladně v šetření nebo zahájí vymáhání.

3. Pokud celní orgán členského státu, který se účastní tranzitní operace, získá před uplynutím lhůty uvedené v čl. 77 písm. a) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 důkaz, že k událostem, které vedly ke vzniku celního dluhu, došlo na jeho území, zašle tento orgán bezodkladně a v každém případě v této lhůtě řádně odůvodněnou žádost celnímu orgánu členského státu odeslání, aby předal odpovědnost za zahájení řízení o vymáhání celního dluhu žádajícímu celnímu orgánu.

4. Celní orgán členského státu odeslání potvrdí přijetí žádosti podané podle odstavce 3 a informuje žádající celní orgán do 28 dnů ode dne, kdy byla žádost odeslána, zda souhlasí s tím, že žádosti vyhoví, a předá žádajícímu orgánu odpovědnost za zahájení řízení o vymáhání celního dluhu.

1. Tranzitní režim Unie se považuje za řádně ukončený, jestliže držitel režimu způsobem uspokojivým pro celní orgán členského státu odeslání předloží jeden z těchto dokladů ztotožňujících zboží:

2. Namísto dokladů uvedených v odstavci 1 se jako důkaz mohou předložit kopie daných dokladů ověřené orgánem, který potvrdil původní doklady, orgánem příslušné třetí země nebo orgánem některého z členských států.

3. Oznámení o příchodu zboží uvedené v článku 307 se nepovažuje za důkaz o řádném ukončení tranzitního režimu Unie.

1. Zjednodušení uvedená v čl. 233 odst. 4 písm. a) a c) kodexu se uplatňují pouze u operací tranzitu Unie zahájených v členském státě, který udělil povolení používat daná zjednodušení.

2. Zjednodušení uvedené v čl. 233 odst. 4 písm. b) kodexu se uplatňuje pouze u operací tranzitu Unie končících v členském státě, který udělil povolení používat dané zjednodušení.

3. Zjednodušení uvedené v čl. 233 odst. 4 písm. e) kodexu se uplatňuje v členských státech, které jsou určeny v povolení používat dané zjednodušení.

1. Pokud schválený odesílatel hodlá propustit zboží do tranzitního režimu Unie, podá celnímu úřadu odeslání tranzitní prohlášení. Schválený odesílatel nemůže tranzitní režim Unie zahájit před uplynutím lhůty uvedené v povolení podle čl. 233 odst. 4 písm. a) kodexu.

2. Schválený odesílatel zanese do elektronického tranzitního systému tyto informace:

3. Schválený odesílatel může vytisknout tranzitní doprovodný doklad nebo tranzitní/bezpečnostní doprovodný doklad až poté, co obdrží od celního úřadu odeslání oznámení o propuštění zboží do tranzitního režimu Unie. Až do dat uvedení do provozu modernizace nového informatizovaného tranzitního systému (NCTS) uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU však schválený odesílatel tyto doklady tiskne.

1. Jakmile zboží dorazí na místo určené v povolení podle čl. 233 odst. 4 písm. b) kodexu, schválený příjemce:

2. Jakmile celní úřad určení obdrží oznámení o příchodu zboží do prostor schváleného příjemce, oznámí příchod zboží celnímu úřadu odeslání.

3. Jakmile celní úřad určení obdrží výsledky kontroly zboží podle odst. 1 písm. d), zašle nejpozději šestý den následující po dni, kdy bylo zboží dodáno schválenému příjemci, výsledky kontroly celnímu úřadu odeslání.

1. Povinnosti držitele režimu se považují za splněné a tranzitní režim za ukončený v souladu s čl. 233 odst. 2) kodexu, jestliže bylo zboží v nezměněném stavu ve lhůtě stanovené v souladu čl. 297 odst. 1 tohoto nařízení předloženo schválenému příjemci, jak stanoví čl. 233 odst. 4 písm. b) kodexu, na místě určeném v povolení.

2. Na žádost dopravce vystaví schválený příjemce stvrzenku o příchodu zboží na místo určené v povolení podle čl. 233 odst. 4 písm. b) kodexu, na které je uvedeno MRN operace tranzitu Unie. Stvrzenka se poskytuje prostřednictvím tiskopisu uvedeného v příloze 72-03.

1. Zvláštní typy celních závěr splňují požadavky stanovené v čl. 301 odst. 1 tohoto nařízení.

Pokud závěry certifikoval příslušný subjekt podle mezinárodní normy ISO č. 17712:2013 „Kontejnery – mechanické plomby“, má se za to, že tyto závěry splňují uvedené požadavky.

V případě přepravy v kontejnerech se v co největší možné míře využívají závěry s vysokým prvkem zabezpečení.

2. Zvláštní typ celní závěry se opatří některým z těchto údajů:

3. Držitel režimu uvede počet a jedinečné identifikátory zvláštních typů celních závěr v tranzitním prohlášení a závěry přiloží nejpozději při propuštění zboží do tranzitního režimu Unie.

Celní orgán:

1. Zboží se propustí do tranzitního režimu Unie, jakmile jsou údaje elektronického přepravního dokladu zpřístupněny v případě letecké dopravy celnímu úřadu letiště odeslání a v případě námořní dopravy celnímu úřadu přístavu odeslání v souladu se způsoby vymezenými v povolení.

2. Pokud se má zboží propustit do tranzitního režimu Unie, uvede držitel režimu v elektronickém přepravním dokladu vedle všech položek příslušné kódy.

3. Tranzitní režim Unie je ukončen, jakmile je zboží předloženo v případě letecké dopravy celnímu úřadu letiště určení nebo v případě námořní dopravy celnímu úřadu přístavu určení a jakmile byly údaje elektronického přepravního dokladu danému celnímu úřadu zpřístupněny v souladu se způsoby vymezenými v povolení.

4. Držitel režimu neprodleně oznámí celnímu úřadu odeslání a určení veškerá porušení předpisů a nesrovnalosti.

5. Tranzitní režim Unie se považuje za vyřízený, pokud celní orgány neobdržely informaci ani nezjistily, že režim nebyl řádně ukončen.

1. Vstupuje-li zboží přepravované zabudovaným přepravním zařízením na celní území Unie prostřednictvím tohoto zařízení, považuje se toto zboží za propuštěné do tranzitního režimu Unie okamžikem vstupu na uvedené území.

2. Pokud se zboží již nachází na celním území Unie a je přepravováno zabudovaným přepravním zařízením, považuje se toto zboží za propuštěné do tranzitního režimu Unie okamžikem jeho umístění do zabudovaného přepravního zařízení.

3. Pro účely tranzitního režimu Unie platí, že pokud se zboží přepravuje zabudovaným přepravním zařízením, je držitelem režimu provozovatel zabudovaného přepravního zařízení usazený v členském státě, přes jehož území zboží vstupuje na celní území Unie v případě uvedeném v odstavci 1, nebo provozovatel zabudovaného přepravního zařízení v členském státě, v němž přeprava v případě uvedeném v odstavci 2 začíná.

Držitel režimu a celní orgán se dohodnou na metodách celního dohledu nad přepravovaným zbožím.

4. Pro účely čl. 233 odst. 3 kodexu se provozovatel zabudovaného přepravního zařízení usazený v členském státě, přes jehož území je zboží zabudovaným přepravním zařízením přepravováno, považuje za dopravce.

5. Tranzitní režim Unie se považuje za ukončený okamžikem, kdy:

6. Zboží, které není zbožím Unie, se považuje za dočasně uskladněné od okamžiku ukončení tranzitního režimu Unie v souladu s čl. 5 písm. a) nebo písm. b) bodem i) nebo ii).

1. V případě železničních dopravních prostředků používaných společně na základě dohody mezi Unií a dopravci ze zemí mimo Unii poskytujícími služby železniční dopravy se může režim dočasného použití vyřídit, jakmile jsou železniční dopravní prostředky stejného typu nebo stejné hodnoty jako ty, které byly dány k dispozici osobě usazené na celním území Unie, vyvezeny nebo zpětně vyvezeny.

2. V případě palet se může režim dočasného použití vyřídit, jakmile jsou palety stejného typu nebo stejné hodnoty jako ty, které byly propuštěny do režimu, vyvezeny nebo zpětně vyvezeny.

3. V případě kontejnerů v souladu s Úmluvou o celním odbavování kontejnerů společného fondu používaných v mezinárodní dopravě(Úř. věst. L 91, 22.4.1995, s. 46.) se režim dočasného použití vyřídí, jakmile jsou kontejnery stejného typu nebo stejné hodnoty jako ty, které byly propuštěny do režimu, vyvezeny nebo zpětně vyvezeny.

1. Pro účely vyřízení režimu aktivního zušlechťovacího styku IM/EX se za zpětný vývoz považují tyto případy:

2. Odstavec 1 se nepoužije:

3. V případě odst. 1 písm. c) umožní celní úřad vykonávající dohled, aby byl režim aktivního zušlechťovacího styku IM/EX vyřízen v okamžiku prvního použití zboží, které bylo propuštěno do režimu, při výrobě, opravě včetně údržby, úpravě nebo přebudování letadel nebo jejich částí, pokud záznamy držitele režimu umožňují ověřit řádné uplatňování a fungování režimu.

4. V případě odst. 1 písm. d) umožní celní úřad vykonávající dohled, aby byl režim aktivního zušlechťovacího styku IM/EX vyřízen v okamžiku prvního použití zboží, které bylo propuštěno do režimu, při výrobě, opravě včetně údržby, úpravě nebo přebudování satelitů, nosných raket a pozemních zařízení nebo jejich částí, které jsou nedílnou součástí těchto systémů, pokud záznamy držitele režimu umožňují ověřit řádné uplatňování a fungování režimu.

5. V případě odst. 1 písm. e) umožní celní úřad vykonávající dohled, aby byl režim aktivního zušlechťovacího styku IM/EX vyřízen v okamžiku prvního použití zboží, které bylo propuštěno do režimu, při zušlechťovacích operacích souvisejících s dodanými zušlechtěnými výrobky nebo jejich částmi, pokud záznamy držitele režimu umožňují ověřit řádné uplatňování a fungování režimu.

6. V případě odst. 1 písm. f) prokazuje držitel režimu aktivního zušlechťovacího styku, že vyřízení režimu aktivního zušlechťovacího styku IM/EX je v souladu s běžnými pravidly buď nemožné, nebo neekonomické.

1. Pokud bylo v povolení aktivního zušlechťovacího styku IM/EX uvedeno, že se zušlechtěné výrobky nebo zboží propuštěné do režimu považují za propuštěné do volného oběhu, nebyly-li do uplynutí lhůty pro vyřízení režimu propuštěny do následného celního režimu nebo zpětně vyvezeny, považuje se celní prohlášení k propuštění do volného oběhu za podané a přijaté a propuštění se povolí dnem uplynutí lhůty pro vyřízení.

2. V případech uvedených v odstavci 1 se výrobky nebo zboží propuštěné do režimu aktivního zušlechťovacího styku IM/EX stávají zbožím Unie v okamžiku uvedení na trh.

1. Analýza rizik se provádí před propuštěním zboží ve lhůtě, která odpovídá době mezi koncem lhůty pro podání prohlášení před výstupem zboží uvedené v článku 244 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 a naložením nebo případně odesláním zboží.

2. Pokud je od povinnosti podat prohlášení před výstupem zboží podle článku 245 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 upuštěno, provádí se analýza rizik při předložení zboží na základě celního prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu pro dané zboží nebo, není-li to možné, na základě jakýchkoli jiných dostupných informací o zboží.

1. S výjimkou případů, kdy se uplatňují odstavce 2 až 7, je celním úřadem výstupu celní úřad příslušný pro místo, ze kterého zboží opouští celní území Unie a směřuje na místo určení mimo toto území.

2. V případě zboží, které opouští celní území Unie zabudovaným přepravním zařízením, je celním úřadem výstupu celní úřad vývozu.

3. Pokud je zboží v přístavu naloženo na plavidlo, které není přiděleno na pravidelnou linku uvedenou v článku 120 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 za účelem přepravy do místa určení mimo celní území Unie, je celním úřadem výstupu celní úřad příslušný pro místo, kde se zboží na plavidlo nakládá.

4. Pokud se nepoužije odstavec 3 a zboží je naloženo na plavidlo nebo do letadla, aniž by došlo k následnému převozu za účelem přepravy do místa určení mimo celní území Unie po moři nebo letecky, je celním úřadem výstupu celní úřad příslušný pro místo, kde se zboží na plavidlo nebo do letadla nakládá.

5. Pokud se zboží po propuštění k vývozu propustí do režimu vnějšího tranzitu, je celním úřadem výstupu celní úřad odeslání tranzitní operace.

6. Pokud se zboží po propuštění k vývozu propustí do jiného tranzitního režimu, než je režim vnějšího tranzitu, je celním úřadem výstupu celní úřad odeslání tranzitní operace, je-li splněna některá z těchto podmínek:

7. Na žádost je celním úřadem výstupu celní úřad příslušný pro místo, kde je zboží převzato na základě jediné přepravní smlouvy na přepravu zboží mimo celní území Unie železničními společnostmi, provozovateli poštovních služeb, leteckými nebo lodními společnostmi za podmínky, že zboží má opustit celní území Unie po železnici, poštou, letecky nebo po moři.

7a. Nejpozději od data uvedení do provozu automatizovaného systému vývozu uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí (EU) 2016/578 se odstavce 6 a 7 nepoužijí v případech, kdy je zboží vyváženo Unie spadající do kategorie uvedené v čl. 4 odst. 1 směrnice 2008/118/ES.

Nejpozději od data uvedení do provozu automatizovaného systému vývozu uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí (EU) 2016/578 se odstavec 7 nepoužije v případech, kdy je zpětně vyváženo zboží, které není zbožím Unie.

8. Odstavce 4, 5 a 6 se neuplatní v případech zboží podléhajícího režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně nebo zboží podléhajícího vývozním formalitám z hlediska přiznání vývozních náhrad v rámci společné zemědělské politiky.

9. Má-li být v souladu s čl. 274 odst. 1 kodexu podáno oznámení o zpětném vývozu, je celním úřadem výstupu celní úřad příslušný pro místo, kde je zboží ve svobodném pásmu nebo v dočasném uskladnění.

1. Osoba předkládající zboží na výstupu v okamžiku předložení zboží celnímu úřadu výstupu:

2. Zboží navržené k vývozu nebo zpětnému vývozu může být předloženo jinému celnímu úřadu výstupu, než který je deklarovaný ve vývozním prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu. Nachází-li se skutečný celní úřad výstupu v jiném členském státě, než který byl původně uveden v prohlášení, vyžádá si tento celní úřad údaje vývozního prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu od celního úřadu vývozu.

3. Pokud zboží přepravované zabudovaným přepravním zařízením opustí prostřednictvím tohoto zařízení celní území Unie, považuje se toto zboží za předložené celnímu úřadu okamžikem umístění do zabudovaného přepravního zařízení.

1. Pokud zboží, které má opustit celní území Unie, podléhá celním kontrolám, přezkoumá celní úřad výstupu zboží na základě informací, které obdržel od celního úřadu vývozu.

2. Pokud osoba předkládající zboží uvede nebo pokud celní úřad výstupu zjistí, že některé zboží navržené k vývozu, zpětnému vývozu nebo pasivnímu zušlechťovacímu styku při jeho předložení celnímu úřadu výstupu chybí, informuje tento celní úřad o chybějícím zboží celní úřad vývozu.

3. Pokud osoba předkládající zboží uvede nebo pokud celní úřad výstupu zjistí, že množství některého zboží předloženého celnímu úřadu výstupu je vyšší než navržené k vývozu, zpětnému vývozu nebo pasivnímu zušlechťovacímu styku, nepovolí tento celní úřad výstup přebývajícího zboží, dokud pro dané zboží není podáno vývozní prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu. Toto vývozní prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu může být podáno u celního úřadu výstupu.

4. Pokud osoba předkládající zboží uvede nebo pokud celní úřad výstupu zjistí nesoulad v povaze zboží navrženého k vývozu, zpětnému vývozu nebo pasivnímu zušlechťovacímu styku v porovnání se zbožím předloženým celnímu úřadu výstupu, nepovolí tento celní úřad výstup daného zboží, dokud pro ně není podáno vývozní prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu, a informuje celní úřad vývozu. Toto vývozní prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu může být podáno u celního úřadu výstupu.

5. Dopravce oznámí výstup zboží celnímu úřadu výstupu a poskytne mu veškeré tyto informace:

Povinnost stanovená v prvním pododstavci se neuplatní, pokud jsou tyto informace celním orgánům dostupné prostřednictvím stávajících obchodních, přístavních nebo dopravních informačních systémů, nebo v situaci uvedené v čl. 329 odst. 7.

6. Pro účely odstavce 5 poskytuje dopravci údaje uvedené v daném odstavci osoba, která mu předává zboží.

Dopravce smí zboží určené pro přepravu z celního území Unie naložit, jestliže mu byly poskytnuty informace uvedené v odstavci 5.

1. Jakmile byl zboží povolen výstup, dohlíží na ně až do doby, než opustí celní území Unie, celní úřad výstupu.

2. Pokud je celní úřad výstupu odlišný od celního úřadu vývozu, informuje celní úřad výstupu celní úřad vývozu o výstupu zboží nejpozději následující pracovní den po dni, kdy zboží opustilo celní území Unie.

V případech uvedených v čl. 329 odst. 3 až 7 tohoto nařízení však celní úřad výstupu informuje celní úřad vývozu o výstupu zboží v těchto lhůtách:

3. Pokud je celní úřad výstupu odlišný od celního úřadu vývozu a výstup zboží není povolen, informuje celní úřad výstupu celní úřad vývozu nejpozději následující pracovní den po dni, kdy byl výstup zboží zamítnut.

4. Jestliže je zboží, které je předmětem jednoho vývozního prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu, přepraveno na celní úřad výstupu a následně opustí celní území Unie z důvodů nepředvídaných okolností jako více zásilek, celní úřad výstupu informuje celní úřad vývozu o výstupu zboží, až když celní území Unie opustí všechno zboží.

5. Za nepředvídaných okolností, jestliže je zboží, které je předmětem jednoho vývozního prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu, přepraveno na celní úřad výstupu a následně opustí celní území Unie prostřednictvím více celních úřadů výstupu, kterákoli z osob uvedených v čl. 267 odst. 2 celního kodexu Unie může požádat celní úřad výstupu, kde bylo zboží poprvé předloženo, aby informoval druhý celní úřad (ostatní úřady) výstupu, odkud zboží bude opouštět celní území Unie. Každý celní úřad výstupu dohlíží na fyzický výstup zboží, které z tohoto úřadu opouští celní území Unie. Následný celní úřad (následné úřady) výstupu informují první celní úřad výstupu o zboží, které opustilo celní území Unie z tohoto úřadu nebo z těchto úřadů. První celní úřad výstupu a následný celní úřad (následné úřady) výstupu si tyto informace vymění po vzájemné dohodě a mimo automatizovaný systém vývozu uvedený v prováděcím rozhodnutí (EU) 2016/578. První celní úřad výstupu informuje celní úřad vývozu, jakmile veškeré zboží opustí celní území Unie.

6. Pokud má zboží opustit celní území Unie v případě uvedeném čl. 329 odst. 7 tohoto nařízení, poskytne dopravce příslušným celním orgánům v místě výstupu na požádání informace o tomto zboží. Tyto informace mají jednu z následujících podob:

7. Odchylně od odst. 2 písm. b) a c) druhého pododstavce tohoto článku až do data uvedení do provozu automatizovaného systému vývozu uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí (EU) 2016/578 je v případech uvedených v čl. 329 odst. 5 a 6 tohoto nařízení lhůta, ve které výstupní celní úřad informuje celní úřad vývozu o výstupu zboží, první pracovní den následující po dni, kdy je zboží propuštěno do tranzitního režimu nebo kdy zboží opouští celní území Unie nebo kdy je tranzitní režim vyřízen.

8. Odchylně od odstavce 4 tohoto článku až do dat uvedení do provozu automatizovaného systému vývozu uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU shromáždí celní úřad výstupu, kde byla zásilka poprvé předložena, výsledky výstupu od ostatních celních úřadů výstupu a informuje o výstupu zboží celní úřad vývozu. Může tak učinit, až když celní území Unie opustí všechno zboží.

9. Odchylně od odstavce 5 tohoto článku až do dat uvedení do provozu automatizovaného systému vývozu uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU, jestliže je zboží, které je předmětem jednoho vývozního prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu, přepraveno na celní úřad výstupu a následně má opustit celní území Unie z důvodů nepředvídatelných okolností jako více zásilek, informuje celní úřad výstupu celní úřad vývozu o výstupu zboží, až když celní území Unie opustí všechno zboží.

1. Celní úřad vývozu potvrdí deklarantovi nebo vývozci výstup zboží, pokud:

2. Pokud celní úřad vývozu potvrdil výstup zboží v souladu s odst. 1 písm. c), informuje o tom celní úřad výstupu.

1. Jestliže do 90 dnů od propuštění zboží k vývozu neobdrží celní úřad vývozu informace o výstupu zboží, může požadovat od deklaranta, aby jej informoval o datu, kdy zboží opustilo celní území Unie, a celním úřadě výstupu, ze kterého jej opustilo.

2. Deklarant může informovat celní úřad vývozu o datu, kdy zboží opustilo celní území Unie, a celním úřadu výstupu, ze kterého jej opustilo, z vlastní iniciativy.

3. Pokud deklarant poskytne informace celnímu úřadu vývozu v souladu s odstavcem 1 nebo 2, může požádat celní úřad vývozu, aby potvrdil výstup. Za tímto účelem požádá celní úřad vývozu celní úřad výstupu o informace o výstupu zboží a celní úřad výstupu odpoví do 10 dnů.

Pokud celní úřad výstupu v této lhůtě neodpoví, informuje o tom celní úřad vývozu deklaranta.

4. Pokud celní úřad vývozu informuje deklaranta, že celní úřad výstupu neodpověděl ve lhůtě stanovené v odstavci 3, může deklarant celnímu úřadu vývozu podat důkaz, že zboží opustilo celní území Unie.

Tento důkaz lze podat zejména jedním z těchto způsobů nebo jejich kombinací:

1. Pokud bylo požadováno vývozní prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu, ale zboží bylo vyvezeno z celního území Unie bez tohoto prohlášení, podá vývozce dodatečné vývozní prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu. Toto prohlášení se podává celnímu úřadu příslušnému pro místo, kde je usazen vývozce. Tento celní úřad vývozci potvrdí výstup zboží pod podmínkou, že by propuštění bylo povoleno, pokud by prohlášení bylo podáno před výstupem zboží z celního území Unie a že má k dispozici důkaz, že zboží opustilo celní území Unie.

2. Pokud zboží Unie, které mělo být dovezeno zpět, opustilo celní území Unie, ale jeho zpětný dovoz se již neplánuje, a kdyby nemělo být zpětně dovezeno, použil by se jiný typ celního prohlášení, může vývozce podat celnímu úřadu vývozu dodatečné vývozní prohlášení, které nahrazuje původní prohlášení. Tento celní úřad potvrdí vývozci výstup zboží.

V případě, že však zboží Unie opustilo celní území Unie na podkladě karnetu ATA a CPD, potvrdí celní úřad vývozu vývozci výstup zboží pod podmínkou, že byla platnost útržkového listu pro zpětný dovoz a kmenového listu karnetu ATA a CPD zrušena.

1. Karnet ATA a CPD se považuje za vývozní prohlášení, pokud byl vydán v členském státě, který je smluvní stranou Úmluvy ATA nebo Istanbulské úmluvy, a potvrzen a zaručen sdružením usazeným v Unii, které je součástí záručního řetězce podle definice v příloze A čl. 1 písm. d) Istanbulské úmluvy.

2. Karnet ATA a CPD se jako vývozní prohlášení v souvislosti se zbožím Unie nepoužije, pokud:

3. Pokud se karnet ATA používá jako vývozní prohlášení, provede celní úřad vývozu tyto formality:

4. Pokud celní úřad vývozu není totožný s celním úřadem výstupu, provede formality uvedené v odstavci 3 celní úřad vývozu, ale nevyplňuje kolonku 7 kmenového listu, kterou vyplní celní úřad výstupu.

5. Lhůta pro zpětný dovoz zboží stanovená celním úřadem vývozu v kolonce H písm. b) vývozního útržkového listu nesmí být delší než doba platnosti karnetu.

1. Pokud zboží propuštěné k vývozu nebo zpětnému vývozu již nemá opustit celní území Unie, informuje deklarant neprodleně celní úřad vývozu.

2. Aniž je dotčen odstavec 1, pokud zboží již bylo předloženo celnímu úřadu výstupu, informuje osoba, která přemísťuje zboží z celního úřadu výstupu s cílem přepravit je na jiné místo v rámci celního území Unie, celní úřad výstupu, že zboží neopustí celní území Unie a uvede MRN vývozního prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu.

3. Pokud v případech uvedených v čl. 329 odst. 5, 6 a 7 v důsledku změny přepravní smlouvy dojde k ukončení přepravy, která měla původně končit mimo celní území Unie, na tomto území, dotčené společnosti nebo orgány tuto změnu oznámí celnímu úřadu výstupu a mohou pozměněnou smlouvu provést pouze s předchozím souhlasem tohoto celního úřadu.

3a. Nejpozději od data uvedení do provozu automatizovaného systému vývozu uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí (EU) 2016/578 v případech uvedených v odstavcích 2 a 3 celní úřad výstupu informuje celní úřad vývozu, že zboží neopustilo celní území Unie.

4. V případě zrušení platnosti vývozního prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu v souladu s článkem 248 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 informuje celní úřad vývozu o zrušení platnosti deklaranta a celní úřad výstupu uvedený v prohlášení.

Celní úřad, u kterého je v souladu s čl. 271 odst. 1 kodexu podáno výstupní souhrnné celní prohlášení:

Celní úřad výstupu:

1. Rozhodnutí v návaznosti na opětovné posouzení povolení v souladu s čl. 250 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 musí být přijata před 1. květnem 2019.

Prostřednictvím těchto rozhodnutí se opětovně posouzená povolení ruší a případně udělují se nová povolení. Rozhodnutí se neprodleně oznámí držitelům povolení.

2. V případech uvedených v čl. 253 písm. b) nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, jestliže je nové povolení použít soubornou jistotu uděleno v důsledku opětovného posouzení povolení použít soubornou jistotu souvisejícího s rozhodnutím povolujícím odklad platby za použití jednoho z postupů uvedených v čl. 226 písm. b) nebo c) nařízení (EHS) č. 2913/92, se nové povolení odkladu platby vydá automaticky ve stejnou dobu v souladu s článkem 110 kodexu.

3. Obsahují-li povolení uvedená v článku 251 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 odkazy na nařízení Rady (EHS) č. 2913/92(Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, 19.10.1992, s. 1).) nebo na nařízení (EHS) č. 2454/93, vykládají se tyto odkazy v souladu se srovnávací tabulkou v příloze 90 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446.

4. Odchylně od odstavce 1 zůstávají jednotná povolení pro zjednodušené postupy (SASP) vydaná v souladu s nařízením (EHS) č. 2454/93 a stále platná k 1. květnu 2016 v platnosti až do příslušných dat uvedení do provozu centralizovaného celního řízení pro dovoz (CCI) a automatizovaného systému vývozu (AES) uvedených v příloze prováděcího rozhodnutí (EU) 2016/578.

1. Je-li osoba, na jejíž účet je prohlášení podáno, vázána smlouvou, která byla uzavřena před 18. lednem 2016, lze převodní hodnotu zboží určit na základě prodeje, ke kterému došlo před prodejem uvedeným v čl. 128 odst. 1 tohoto nařízení.

2. Tento článek se použije do 31. prosince 2017.

1. Pokud bylo zboží propuštěno do některého z následujících celních režimů před 1. květnem 2016 a daný režim nebyl do daného data vyřízen, vyřídí se tento režim v souladu s příslušnými ustanoveními kodexu, nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 a tohoto nařízení:

2. Pokud bylo zboží propuštěno do některého z následujících celních režimů před 1. květnem 2016 a daný režim nebyl do daného data vyřízen, vyřídí se tento režim v souladu s příslušnými předpisy nařízení (EHS) č. 2913/92 a nařízení (EHS) č. 2454/93:

Počínaje 1. lednem 2019 se však režim uskladnění v celním skladu typu D vyřizuje v souladu příslušnými ustanoveními kodexu, nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 a tohoto nařízení.

3. Zboží umístěné do svobodného pásma podléhajícího kontrole typu II podle článku 799 nařízení (EHS) č. 2454/93 nebo do svobodného skladu, kterému nebylo přiděleno celně schválené určení v souladu s nařízením (EHS) č. 2913/92, se od 1. května 2016 považuje za zboží propuštěné do režimu uskladnění v celním skladu v souladu s příslušnými ustanoveními kodexu, nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 a tohoto nařízení.

4. Pokud bylo zboží propuštěno do tranzitní operace před 1. květnem 2016 a tato operace do daného data nebyla vyřízena, vyřídí se v souladu s příslušnými ustanoveními nařízení (EHS) č. 2913/92 a nařízení (EHS) č. 2454/93.