Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 ze dne 5. července 2017 o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 83 odst. 2 této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,
s ohledem na stanovisko Výboru regionů(Úř. věst. C 391, 18.12.2012, s. 134.),
v souladu s řádným legislativním postupem(Postoj Evropského parlamentu ze dne 16. dubna 2014 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a postoj Rady v prvním čtení ze dne 25. dubna 2017 (Úř. věst. C 184, 9.6.2017, s. 1). Postoj Evropského parlamentu ze dne 5. července 2017 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku).),
vzhledem k těmto důvodům:
HLAVA I
PŘEDMĚT, DEFINICE A OBLAST PŮSOBNOSTI
Článek 1
Předmět
Článek 2
Definice a oblast působnosti
1. Pro účely této směrnice se rozumí:
a) „finančními zájmy Unie“ veškeré příjmy, výdaje a aktiva, které jsou pokryty z následujících rozpočtů, z těchto rozpočtů pocházejí nebo do nich mají být odvedeny:
- i) rozpočet Unie,
- ii) rozpočty orgánů, institucí a jiných subjektů Unie zřízených podle Smluv nebo rozpočty, které jsou jimi přímo nebo nepřímo spravovány a kontrolovány;
b) „právnickou osobou“ subjekt, který má podle příslušného práva právní osobnost, s výjimkou států nebo veřejných subjektů při výkonu státní moci a s výjimkou veřejných mezinárodních organizací;
c) „vysokým úředníkem“ vysoký úředník ve smyslu čl. 2 bodu 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2026/1021(Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2026/1021 ze dne 29. dubna 2026 o boji proti korupci, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2003/568/SVV a Úmluva o boji proti korupci úředníků Evropských společenství nebo členských států Evropské unie a kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 (Úř. věst. L, 2026/1021, 11.5.2026, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2026/1021/oj).).
2. V souvislosti s příjmy plynoucími z vlastních zdrojů odvozených z DPH se tato směrnice vztahuje pouze na případy závažných trestných činů proti společnému systému DPH. Pro účely této směrnice se trestné činy proti společnému systému DPH považují za závažné, pokud se úmyslné jednání nebo opomenutí podle čl. 3 odst. 2 písm. d) týká území dvou nebo více členských států Unie a způsobilo celkovou škodu nejméně 10000000 EUR.
3. Touto směrnicí není dotčena struktura ani fungování daňových správ členských států.
HLAVA II
TRESTNÉ ČINY V OBLASTI PODVODŮ POŠKOZUJÍCÍCH NEBO OHROŽUJÍCÍCH FINANČNÍ ZÁJMY UNIE
Článek 3
Podvody poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie
1. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby podvody poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie byly považovány za trestný čin, pokud byly spáchány úmyslně.
2. Pro účely této směrnice se za podvod poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie považují:
a) ve vztahu k výdajům nesouvisejícím se zadáváním veřejných zakázek, jakékoli konání nebo opomenutí v souvislosti s:
- i) použitím nebo předložením nepravdivých, nesprávných nebo neúplných údajů nebo podkladů, které má za následek zpronevěru nebo neoprávněné zadržování prostředků nebo aktiv z rozpočtu Unie nebo rozpočtů spravovaných Unií nebo jejím jménem,
- ii) neposkytnutím informace v rozporu se zvláštní povinností, které má stejný důsledek, nebo
- iii) nesprávným použitím takových prostředků či aktiv za jiným účelem, než pro který byly původně přiděleny;
b) ve vztahu k výdajům souvisejícím se zadáváním veřejných zakázek, jakékoli konání nebo opomenutí, alespoň jsou-li spáchány s cílem získat poškozením finančních zájmů Unie pachateli nebo jiné osobě neoprávněný prospěch, v souvislosti s:
- i) použitím nebo předložením nepravdivých, nesprávných nebo neúplných údajů nebo podkladů, které má za následek zpronevěru nebo neoprávněné zadržování prostředků nebo aktiv z rozpočtu Unie nebo rozpočtů spravovaných Unií nebo jejím jménem,
- ii) neposkytnutím informace v rozporu se zvláštní povinností, které má stejný důsledek, nebo
- iii) nesprávným použitím takových prostředků či aktiv za jiným účelem, než pro který byly původně přiděleny, čímž dochází k poškození finančních zájmů Unie;
c) ve vztahu k příjmům jiným než plynoucím z vlastních zdrojů založených na DPH, jež jsou uvedeny v písmenu d), jakékoli konání nebo opomenutí v souvislosti s:
- i) použitím nebo předložením nepravdivých, nesprávných nebo neúplných údajů nebo podkladů, které má za následek protiprávní snížení zdrojů rozpočtu Unie nebo rozpočtů spravovaných Unií nebo jejím jménem,
- ii) neposkytnutím informace v rozporu se zvláštní povinností, které má stejný důsledek, nebo
- iii) nesprávným použitím zákonně získaného prospěchu, které má stejný důsledek;
d) ve vztahu k příjmům plynoucím z vlastních zdrojů založených na DPH, jakékoli konání nebo opomenutí spáchané v přeshraničních podvodných systémech v souvislosti s:
- i) použitím nebo předložením nepravdivých, nesprávných nebo neúplných údajů nebo podkladů v souvislosti s DPH, které má za následek snížení zdrojů rozpočtu Unie,
- ii) neposkytnutím informací v souvislosti s DPH v rozporu se zvláštní povinností, které má stejný důsledek, nebo
- iii) předložením správných údajů týkajících se DPH s cílem podvodně zastřít neodvedení daně nebo neoprávněně vytvořit nárok na vrácení DPH.
Článek 4
Jiné trestné činy poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie
1. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby praní peněz ve smyslu čl. 1 odst. 3 směrnice (EU) 2015/849, které se týká majetku pocházejícího z trestných činů, na něž se vztahuje tato směrnice, bylo považováno za trestný čin.
2. Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby pasivní i aktivní úplatkářství ve veřejném sektoru, pokud bylo spácháno úmyslně, bylo považováno za trestný čin.
a) Pro účely této směrnice se ‚pasivním úplatkářstvím ve veřejném sektoru‘ rozumí jednání úřední osoby, která požaduje nebo získá prospěch jakéhokoli druhu nebo přijme příslib takového prospěchu, přímo nebo za pomoci prostředníka, pro sebe nebo třetí stranu za to, že bude konat nebo se zdrží konání v souladu se svými povinnostmi nebo při výkonu své funkce způsobem, který poškodí nebo pravděpodobně poškodí finanční zájmy Unie.
b) Pro účely této směrnice se ‚aktivním úplatkářstvím ve veřejném sektoru‘ rozumí jednání každé osoby, která slíbí, nabídne nebo poskytne prospěch jakéhokoli druhu, přímo nebo za pomoci prostředníka, úřední osobě, v její prospěch nebo ve prospěch třetí strany, za to, že tato úřední osoba bude konat nebo se zdrží konání v souladu se svými povinnostmi nebo při výkonu své funkce způsobem, který poškodí nebo pravděpodobně poškodí finanční zájmy Unie.
3. Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby zpronevěra, je-li spáchána úmyslně, byla trestným činem.
Pro účely této směrnice se „zpronevěrou“ rozumí jednání úřední osoby přímo nebo nepřímo pověřené správou finančních prostředků nebo aktiv, která přidělí nebo vyplatí prostředky nebo si přisvojí nebo použije aktiva v rozporu s účelem, k němuž jsou určeny, a způsobem, který poškozuje finanční zájmy Unie.
4. Pro účely této směrnice se „úřední osobou“ rozumí:
a) úředník Unie nebo státní úředník, včetně státního úředníka jiného členského státu a státního úředníka třetí země, přičemž:
- i) „úředníkem Unie“ se rozumí osoba:
která je úředníkem nebo jiným smluvním zaměstnancem Unie ve smyslu služebního řádu úředníků nebo pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie, stanovených nařízením Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68(Úř. věst. L 56, 4.3.1968, s. 1.) (dále jen „služební řád“), nebo
která byla vyslána k Unii členským státem nebo jakýmkoli veřejným nebo soukromým subjektem a která plní úkoly rovnocenné úkolům prováděným úředníky nebo ostatními zaměstnanci Unie.
Aniž jsou dotčena ustanovení o výsadách a imunitách obsažená v Protokolech č. 3 a č. 7, jsou členové orgánů, institucí a jiných subjektů Unie zřízených v souladu se Smlouvami a zaměstnanci takových subjektů považováni za rovnocenné úředníkům Unie v rozsahu, v němž se na ně nevztahuje služební řád;
- ii) pojem „státní úředník“ je třeba chápat na základě definice „úředníka“ nebo „úřední osoby“ ve vnitrostátním právu členského státu nebo třetí země, ve které dotčená osoba svou funkci vykonává.
V řízení, které se týká státního úředníka členského státu nebo státního úředníka třetí země, ale bylo zahájeno jiným členským státem, je však členský stát, který trestní řízení zahájil, povinen použít definici „státního úředníka“ pouze v rozsahu, v jakém je slučitelná s jeho vnitrostátním právem.
Pojem „státní úředník“ zahrnuje všechny osoby zastávající výkonnou, správní nebo soudní funkci na celostátní, regionální nebo místní úrovni. Za rovnocenné státním úředníkům jsou považovány všechny osoby, které na celostátní, regionální nebo místní úrovni zastávají legislativní funkci;
b) jakákoli jiná osoba, která je v členských státech nebo ve třetích zemích pověřena úkoly veřejné služby zahrnujícími správu finančních zájmů Unie nebo přijímáním rozhodnutí týkajících se finančních zájmů Unie a která takové úkoly vykonává.
HLAVA III
OBECNÁ USTANOVENÍ TÝKAJÍCÍ SE PODVODU A JINÝCH TRESTNÝCH ČINŮ POŠKOZUJÍCÍCH NEBO OHROŽUJÍCÍCH FINANČNÍ ZÁJMY UNIE
Článek 5
Návod, pomoc a pokus
1. Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby navádění ke spáchání kteréhokoli z trestných činů uvedených v článcích 3 a 4 a pomoc při jejich páchání byly rovněž trestné.
2. Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby pokus o spáchání kteréhokoli z trestných činů uvedených v článku 3 a v čl. 4 odst. 3 byl rovněž trestný.
Článek 6
Odpovědnost právnických osob
1. Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění odpovědnosti právnických osob za trestné činy uvedené v článcích 3, 4 a 5, které v jejich prospěch spáchá jakákoli osoba jednající samostatně nebo jako člen orgánu dotčené právnické osoby, jež v této právnické osobě působí ve vedoucím postavení na základě:
a) oprávnění zastupovat tuto právnickou osobu;
b) pravomoci přijímat jménem této právnické osoby rozhodnutí; nebo
c) pravomoci vykonávat kontrolu v rámci této právnické osoby.
2. Členské státy dále přijmou nezbytná opatření k zajištění odpovědnosti právnických osob v případech, kdy nedostatek dohledu nebo kontroly ze strany osoby uvedené v odstavci 1 tohoto článku umožnil spáchání některého z trestných činů uvedených v článcích 3, 4 nebo 5 ve prospěch dané právnické osoby osobou jí podřízenou.
3. Odpovědnost právnických osob podle odstavců 1 a 2 tohoto článku nevylučuje možnost trestního stíhání fyzických osob, které jsou pachateli trestných činů uvedených v článcích 3 a 4 nebo které jsou trestně odpovědné podle článku 5.
Článek 7
Sankce pro fyzické osoby
1. Pokud jde o fyzické osoby, členské státy zajistí, aby bylo možné za trestné činy uvedené v článcích 3, 4 a 5 ukládat účinné, přiměřené a odrazující trestní sankce.
2. Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby za trestné činy uvedené v článcích 3 a 4 bylo možné uložit maximální trestní sankci spočívající v trestu odnětí svobody.
3. Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby za trestné činy uvedené v článku 3 a v čl. 4 odst. 1 a 3 bylo možné uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně čtyři roky, pokud byla těmito trestnými činy způsobena značná škoda nebo získán značný prospěch.
Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby za trestné činy uvedené v čl. 4 odst. 2 v případech, kdy není konání nebo zdržení se konání ze strany úřední osoby v rozporu s jejími úředními povinnostmi, bylo možné uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně čtyři roky, pokud byla těmito trestnými činy způsobena značná škoda nebo získán značný prospěch.
Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby za trestné činy uvedené v čl. 4 odst. 2 v případech, kdy je konání nebo zdržení se konání ze strany úřední osoby v rozporu s jejími úředními povinnostmi, bylo možné uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně pět let, pokud těmito trestnými činy byla způsobena značná škoda nebo získán značný prospěch.
Škoda způsobená nebo prospěch získaný trestnými činy uvedenými v čl. 3 odst. 2 písm. a), b) a c) a v článku 4 se považují za značné, pokud převyšují 100000 EUR.
Škoda způsobená nebo prospěch získaný trestnými činy uvedenými v čl. 3 odst. 2 písm. d) se s výhradou čl. 2 odst. 2 vždy považují za značné.
Členské státy mohou rovněž stanovit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně čtyři roky za jiných závažných okolností vymezených ve vnitrostátním právu.
4. Byla-li spácháním trestného činu uvedeného v čl. 3 odst. 2 písm. a), b) nebo c) nebo v čl. 4 odst. 1 a 3 způsobena škoda nižší než 10000 EUR či získán prospěch nižší než 10000 EUR, mohou členské státy stanovit jiné sankce než trestní.
5. Odstavcem 1 není dotčen výkon disciplinárních pravomocí příslušnými orgány vůči úředním osobám.
6. Aniž jsou dotčeny odstavce 1 až 5 tohoto článku, přijmou členské státy nezbytná opatření k zajištění toho, aby se na fyzické osoby, které spáchaly trestné činy uvedené v článcích 3, 4 a 5 této směrnice, mohly vztahovat doplňkové trestní nebo jiné sankce nebo opatření, jež mohou zahrnovat opatření uvedená v čl. 12 odst. 4 směrnice (EU) 2026/1021.
Článek 8
Přitěžující a polehčující okolnosti
Článek 9
Sankce ukládané právnickým osobám
1. Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby právnické osobě, která byla shledána odpovědnou podle článku 6, bylo možné uložit účinné, přiměřené a odrazující trestní nebo jiné sankce nebo opatření.
2. Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby sankce nebo opatření ukládané právnickým osobám, které byly shledány odpovědnými podle článku 6 této směrnice, zahrnovaly trestní nebo jiné pokuty, jejichž výše je úměrná závažnosti jednání a individuální a finanční situaci dotčené právnické osoby a dalším okolnostem týkajícím se dotčené právnické osoby, přičemž mohou zahrnovat další trestní nebo jiné sankce nebo opatření, které jsou úměrné závažnosti jednání, jako jsou sankce a opatření uvedené v čl. 14 odst. 2 směrnice (EU) 2026/1021.
Pokud jsou právnické osoby shledány odpovědnými podle čl. 6 odst. 1 této směrnice za trestné činy uvedené v čl. 4 odst. 2 a 3 této směrnice, použije se čl. 14 odst. 3 směrnice (EU) 2026/1021.
Článek 10
Zajištění a konfiskace
Článek 11
Soudní příslušnost
1. Každý členský stát přijme nezbytná opatření ke stanovení své soudní příslušnosti ve vztahu k trestným činům uvedeným v článcích 3, 4 a 5,
a) pokud byl trestný čin spáchán zcela nebo zčásti na jeho území; nebo
b) pokud je pachatel trestného činu jeho státním příslušníkem.
2. Každý členský stát přijme nezbytná opatření ke stanovení své soudní příslušnosti ve vztahu k trestným činům uvedeným v článcích 3, 4 a 5, pokud pachatel v době spáchání trestného činu podléhal služebnímu řádu. Každý členský stát může upustit od uplatňování pravidel o soudní příslušnosti stanovených v tomto odstavci, nebo je může uplatňovat pouze ve specifických případech nebo za specifických podmínek; o této skutečnosti vyrozumí Komisi.
3. Členský stát vyrozumí Komisi, pokud se rozhodne rozšířit svou soudní příslušnost ve vztahu k trestným činům uvedeným v článcích 3, 4 nebo 5, které byly spáchány mimo jeho území, na případy, kdy:
a) pachatel trestného činu má obvyklé bydliště na jeho území;
b) trestný čin byl spáchán ve prospěch právnické osoby usazené na jeho území, nebo
c) pachatel je jedním z jeho úředníků, který jedná při výkonu svých služebních povinností.
4. V případech uvedených v odst. 1 písm. b) přijmou členské státy opatření nezbytná k zajištění toho, aby výkon jejich soudní příslušnosti nebyl vázán na splnění podmínky, že trestní stíhání může být zahájeno pouze na základě oznámení učiněného obětí v místě, kde byl trestný čin spáchán, nebo na základě oznámení ze strany státu, na jehož území byl trestný čin spáchán.
Článek 12
Promlčecí doby pro trestné činy poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie
1. Ve vztahu k trestným činům uvedeným v článcích 3, 4 a 5 přijmou členské státy nezbytná opatření ke stanovení promlčecí doby dostatečně dlouhé, počítáno od spáchání trestného činu, aby byly dané trestné činy účinně vyšetřovány a stíhány a aby bylo provedeno účinné soudní řízení a vydáno soudní rozhodnutí.
2. V případě trestných činů uvedených v článku 3, čl. 4 odst. 1 a v článku 5, za něž lze uložit trest odnětí svobody s horní hranici trestní sazby nejméně čtyři roky, přijmou členské státy nezbytná opatření, aby mohly být dané trestné činy vyšetřovány a stíhány a aby mohlo proběhnout soudní řízení a být vydáno soudní rozhodnutí po dobu nejméně pěti let od jejich spáchání.
3. Odchylně od odstavce 2 mohou členské státy stanovit promlčecí dobu kratší než pět let, nejméně však tři roky, za podmínky, že lze její běh v případě určitých úkonů přerušit nebo zastavit.
4. V případě trestných činů uvedených v čl. 4 odst. 2 a 3, za něž lze uložit trest odnětí svobody s horní hranici trestní sazby nejméně čtyři roky, přijmou členské státy nezbytná opatření, aby mohly být dané trestné činy vyšetřovány a stíhány a aby mohlo proběhnout soudní řízení a být vydáno soudní rozhodnutí po dobu nejméně osmi let od jejich spáchání.
5. Odchylně od odstavce 4 mohou členské státy stanovit promlčecí dobu kratší než osm let, nejméně však pět let, za podmínky, že lze její běh v případě určitých úkonů přerušit nebo zastavit.
6. Ve vztahu k trestným činům uvedeným v článku 3, čl. 4 odst. 1 a v článku 5 přijmou členské státy opatření nezbytná pro stanovení promlčecí doby nejméně pět let od pravomocného odsouzení, aby bylo možné po tomto odsouzení vykonat tyto uložené sankce:
a) trest odnětí svobody nad jeden rok, nebo
b) trest odnětí svobody za trestný čin, za který lze uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně čtyři roky.
7. Odchylně od odstavce 6 mohou členské státy stanovit promlčecí dobu kratší než pět let, nejméně však tři roky, za podmínky, že lze její běh v případě určitých úkonů přerušit nebo zastavit.
8. Ve vztahu k trestným činům uvedeným v čl. 4 odst. 2 a 3 přijmou členské státy opatření nezbytná pro stanovení promlčecí doby nejméně deset let od pravomocného odsouzení, aby bylo možné po tomto odsouzení vykonat tyto uložené sankce:
a) trest odnětí svobody nad jeden rok, nebo
b) trest odnětí svobody za trestný čin, za který lze uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně čtyři roky.
9. Odchylně od odstavce 8 mohou členské státy stanovit promlčecí dobu kratší než deset let, nejméně však pět let, za podmínky, že lze její běh v případě určitých úkonů přerušit nebo zastavit.
Článek 13
Zpětné získání finančních prostředků
Touto směrnicí není dotčeno zpětné získání:
1) na úrovni Unie: finančních prostředků neoprávněně vyplacených v souvislosti se spácháním trestných činů uvedených v čl. 3 odst. 2 písm. a), b) nebo c) nebo v článcích 4 nebo 5;
2) na vnitrostátní úrovni: jakékoli neuhrazené DPH v souvislosti se spácháním trestných činů uvedených v čl. 3 odst. 2 písm. d) nebo v článcích 4 nebo 5.
Článek 14
Součinnost s jinými platnými právními předpisy Unie
HLAVA IV
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 15
Spolupráce mezi členskými státy a Komisí (OLAF) a ostatními orgány, institucemi a jinými subjekty Unie
1. Aniž jsou dotčena pravidla v oblasti přeshraniční spolupráce a vzájemné právní pomoci v trestních věcech, spolupracují členské státy, Eurojust, Úřad evropského veřejného žalobce a Komise v rámci svých pravomocí v boji proti trestným činům uvedeným v článcích 3, 4 a 5. Za tímto účelem Komise a případně Eurojust poskytují technickou a operativní pomoc, kterou příslušné vnitrostátní orgány potřebují k usnadnění koordinace svých vyšetřování.
2. Příslušné orgány členských států si mohou v mezích svých pravomocí vyměňovat s Komisí informace, aby se usnadnilo zjištění skutkového stavu a zajistil se účinný postup proti trestným činům uvedeným v článcích 3, 4 a 5. Komise a příslušné vnitrostátní orgány zohlední u každého jednotlivého případu požadavky na utajení a pravidla ochrany údajů. Aniž je dotčeno vnitrostátní právo týkající se přístupu k informacím, mohou členské státy při předkládání informací Komisi za tímto účelem stanovit zvláštní podmínky pro použití těchto informací Komisí nebo jiným členským státem, kterému jsou tyto informace dále poskytnuty.
3. Účetní dvůr a auditoři pověření prováděním auditu rozpočtů orgánů, institucí a jiných subjektů Unie zřízených podle Smluv a rozpočtů spravovaných a kontrolovaných orgány oznámí úřadu OLAF a jiným příslušným orgánům jakékoliv skutky, o nichž se při výkonu svých povinností dozvěděli a které by bylo možné kvalifikovat jako trestné činy uvedené v článcích 3, 4 nebo 5. Členské státy zajistí, aby stejným způsobem postupovaly i vnitrostátní kontrolní orgány.
Článek 16
Nahrazení Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství
Článek 17
Provedení
1. Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 6. července 2019. Znění těchto předpisů neprodleně sdělí Komisi. Použijí tyto předpisy ode dne 6. července 2019.
Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. V případě členských států, které jsou vázány touto směrnicí, musí rovněž obsahovat prohlášení, že ve stávajících právních a správních předpisech se veškeré odkazy na úmluvu nahrazenou touto směrnicí považují za odkazy na tuto směrnici. Způsob odkazu a znění prohlášení si stanoví členské státy.
2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.
Článek 18
Podávání zpráv a hodnocení
1. Do 6. července 2021 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu, ve které zhodnotí, do jaké míry členské státy přijaly opatření nezbytná k dosažení souladu s touto směrnicí.
2. Aniž jsou dotčeny povinnosti podávat zprávy stanovené v jiných právních aktech Unie, předloží členské státy Komisi každý rok tyto statistiky týkající se trestných činů uvedených v článcích 3, 4 a 5, pokud jsou v dotčeném členském státě k dispozici na centrální úrovni:
a) počet zahájených trestních řízení, počet zastavených trestních řízení, počet trestních řízení ukončených zproštěním obžaloby, počet trestních řízení ukončených vynesením odsuzujícího rozsudku a počet probíhajících trestních řízení;
b) částky získané zpět v trestním řízení a odhadované škody.
3. Do 6. července 2024 Komise, s přihlédnutím ke své zprávě předložené podle odstavce 1 a ke statistikám členských států zaslaným podle odstavce 2, předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu, ve které zhodnotí dopad vnitrostátních právních předpisů provádějících tuto směrnici na předcházení podvodům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie.
4. Do 6. července 2022 Komise na základě statistik předložených členskými státy podle odstavce 2 předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu posuzující, s ohledem na obecný cíl posílit ochranu finančních zájmů Unie, zda
a) práh stanovený v čl. 2 odst. 2 je přiměřený;
b) ustanovení o promlčecích dobách uvedená v článku 12 jsou dostatečně účinná;
c) tato směrnice účinně řeší případy podvodu při zadávání veřejných zakázek.
5. Ke zprávám uvedeným v odstavcích 3 a 4 je případně připojen legislativní návrh, který může obsahovat konkrétní ustanovení týkající se podvodů při zadávání veřejných zakázek.