Pro účely této směrnice se rozumí:

1. Tato směrnice se vztahuje na všechny státní příslušníky třetích zemí a osoby bez státní příslušnosti, kteří na území členských států, včetně na vnějších hranicích, v teritoriálních vodách nebo tranzitním prostoru, učiní žádost o mezinárodní ochranu, pokud jsou oprávněni zůstat na tomto území jakožto žadatelé. Tato směrnice se vztahuje rovněž na rodinné příslušníky žadatele, pokud se na ně taková žádost o mezinárodní ochranu vztahuje podle vnitrostátního práva.

2. Tato směrnice se nevztahuje na žádosti o diplomatický nebo územní azyl podané u zastupitelských úřadů členských států.

3. Členské státy mohou rozhodnout o použití této směrnice v souvislosti s postupy rozhodování o žádostech o jiné formy ochrany, než jaké vyplývají z nařízení (EU) 2024/1347.

1. Členské státy poskytnou žadatelům co nejdříve a včas informace o podmínkách přijetí stanovených v této směrnici, včetně specifických informací o svých přijímacích systémech, aby jim skutečně umožnily požívat práv a plnit povinnosti stanovené touto směrnicí.

Členské státy žadatelům zejména poskytnou standardní informace o podmínkách přijetí stanovených v této směrnici za použití vzoru, který vypracuje Agentura Evropské unie pro azyl (dále jen „Agentura pro azyl“). Tyto informace poskytnou co nejdříve a nejpozději tři dny od učinění žádosti nebo ve lhůtě pro její registraci podle nařízení (EU) 2024/1348.

Členské státy zajistí, aby žadatelé získali informace o organizacích či skupinách osob poskytujících zvláštní právní pomoc a zastupování, včetně informací o organizacích a skupinách osob poskytujících takovou právní pomoc a zastupování bezplatně, a o organizacích, jež jim mohou pomoci nebo poskytnout informace ohledně podmínek přijetí, které mohou využívat, včetně zdravotní péče.

2. Členské státy zajistí, aby informace uvedené v odstavci 1 byly poskytovány písemně stručnou, transparentní, srozumitelnou a snadno přístupnou formou s použitím jasných a jednoduchých jazykových prostředků a v jazyce, jemuž žadatel rozumí nebo o kterém lze důvodně předpokládat, že mu rozumí. V případě potřeby se tyto informace sdělí i ústně nebo, je-li to vhodné, obrazovou formou, například pomocí videí nebo piktogramů, a přizpůsobí se potřebám žadatelů.

Nezletilým osobám bez doprovodu poskytnou členské státy informace uvedené v odstavci 1 způsobem, který je přiměřený jejich věku a který zajistí, že je nezletilá osoba pochopí, a to ve vhodných případech pomocí informačních materiálů, které jsou zvláště přizpůsobené nezletilým osobám. Tyto informace se poskytují za přítomnosti zástupce nezletilé osoby bez doprovodu nebo osoby vhodné k tomu, aby dočasně jednala jako zástupce, dokud není zástupce jmenován.

Ve výjimečných případech může členský stát poskytnout žadateli informace uvedené v odstavci 1 prostřednictvím ústního překladu nebo, je-li to vhodné, obrazovou formou, například pomocí videí nebo piktogramů, pokud:

V případech uvedených ve třetím pododstavci členský stát co nejdříve obstará písemný překlad informací uvedených v odstavci 1 a poskytne ho žadateli, ledaže je zřejmé, že to již není zapotřebí.

1. Členské státy zajistí, aby byl žadateli poskytnut dokument uvedený v čl. 29 odst. 1 nařízení (EU) 2024/1348.

2. Členské státy po žadatelích nesmějí vyžadovat pouze proto, že požádali o mezinárodní ochranu, nebo pouze na základě jejich státní příslušnosti žádné nadbytečné doklady nebo nepřiměřený počet dokladů ani jim nesmějí ukládat další administrativní povinnosti před tím, než jim přiznají práva, na něž mají podle této směrnice nárok.

3. Členské státy mohou žadateli vydat cestovní doklad pouze v případě, že nastanou vážné humanitární nebo jiné neodkladné důvody vyžadující jeho přítomnost v jiném státě. Platnost cestovního dokladu je omezena na účel a dobu nezbytné z důvodu, pro který byl vydán.

1. Členské státy mohou volně organizovat své přijímací systémy v souladu s touto směrnicí. Žadatelé se mohou na území dotčeného členského státu volně pohybovat.

2. Pokud všichni žadatelé účinně požívají svých práv podle této směrnice, mohou je členské státy umisťovat do ubytovacích zařízení na svém území tak, jak to vyžaduje správa jejich azylových a přijímacích systémů.

3. Při umisťování nebo přemisťování žadatelů do ubytovacích zařízení členské státy zohledňují objektivní faktory, včetně celistvosti rodin uvedené v článku 14 a zvláštních potřeb žadatelů při přijetí.

4. Poskytování materiálních podmínek přijetí členskými státy může být podmíněno skutečným pobytem žadatelů v ubytovacím zařízení, do něhož byli umístěni v souladu s odstavcem 2.

5. Členské státy rovněž mohou zavést mechanismy pro posuzování a řešení potřeb svých přijímacích systémů, včetně mechanismů pro ověřování toho, zda žadatelé skutečně pobývají v ubytovacím zařízení, do něhož byli umístěni v souladu s odstavcem 2.

6. Členské státy požadují, aby žadatelé nahlásili příslušným orgánům svou současnou adresu, telefonní číslo, na němž mohou být zastiženi, a případnou e-mailovou adresu. Členské státy také požadují, aby žadatelé příslušným orgánům co nejdříve oznámili každou změnu adresy, telefonního čísla nebo e-mailové adresy.

7. Členské státy nejsou povinny přijímat správní rozhodnutí pro účely tohoto článku.

1. Členské státy mohou umístit žadatele do určité zeměpisné oblasti na svém území, v níž se mohou volně pohybovat po dobu trvání řízení o mezinárodní ochraně v souladu s nařízením (EU) 2024/1348.

2. Členské státy mohou umístit žadatele do určité zeměpisné oblasti na svém území podle odstavce 1 pouze za účelem zajištění rychlého, účinného a efektivního zpracování jejich žádostí v souladu s nařízením (EU) 2024/1348 nebo za účelem zeměpisného rozmístění těchto žadatelů s přihlédnutím ke kapacitám daných zeměpisných oblastí.

Členské státy žadatele informují v souladu s článkem 5 o jejich umístění do určité zeměpisné oblasti, jakož i o zeměpisných hranicích této oblasti.

3. Členské státy zajistí, aby žadatelé v zeměpisné oblasti, do níž byli umístěni, měli skutečný přístup k výkonu svých práv podle této směrnice a k procesním zárukám během řízení o mezinárodní ochraně. Tato zeměpisná oblast musí být dostatečně velká, musí umožňovat přístup k nezbytné veřejné infrastruktuře a nesmí narušovat nedotknutelnost soukromí žadatele.

4. Členské státy nejsou povinny přijímat správní rozhodnutí pro účely odstavce 1.

5. Členské státy žadateli na jeho žádost udělí povolení dočasně opustit zeměpisnou oblast z řádně odůvodněných naléhavých a závažných rodinných důvodů nebo z důvodu nezbytného lékařského ošetření, které není v dané zeměpisné oblasti k dispozici.

Pokud žadatel opustí danou zeměpisnou oblast bez povolení, smí členský stát uložit pouze sankce stanovené v této směrnici.

Žadatel není povinen žádat o povolení k tomu, aby se směl dostavit na úřad nebo k soudu, je-li jeho přítomnost nutná. Žadatel takové termíny předem oznámí příslušným orgánům.

6. Je-li zjištěno, a to i v důsledku žadatelova odvolání nebo návrhu na přezkum v souladu s článkem 29, že žadatel neměl v dané zeměpisné oblasti skutečný přístup k výkonu svých práv podle této směrnice nebo k procesním zárukám v řízení o mezinárodní ochraně, jeho umístění do této zeměpisné oblasti pozbývá platnosti.

7. Dotčený členský stát před uplatněním tohoto článku stanoví podmínky pro jeho použití ve vnitrostátním právu a informuje o nich Komisi a Agenturu pro azyl v souladu s kapitolou 5 nařízení (EU) 2021/2303.

1. Je-li to nutné, mohou členské státy z důvodů veřejného pořádku nebo pro účely účinného zamezení útěku žadatele, jestliže hrozí riziko útěku, rozhodnout, že se žadatel smí zdržovat pouze na určeném místě, které je uzpůsobeno k ubytování žadatelů, zejména v případě:

Pokud smí žadatel v souladu s tímto odstavcem pobývat pouze na určeném místě, je poskytování materiálních podmínek přijetí podmíněno skutečným pobytem žadatele na tomto určeném místě.

2. Členské státy mohou v nezbytných případech požadovat, aby se žadatel hlásil u příslušných orgánů ve stanovený termín nebo v přiměřených odstupech, aniž by tím nepřiměřeně zasahovaly do jeho práv podle této směrnice.

Povinnost hlásit se může být uložena s cílem zajistit dodržování rozhodnutí uvedených v odstavci 1 nebo s cílem účinně zamezit žadateli v útěku.

3. Na žádost žadatele mu členský stát může udělit povolení dočasně pobývat mimo místo, které pro něj bylo určeno v souladu s odstavcem 1. Rozhodnutí o takovém povolení musí být přijímána objektivně a nestranně na základě okolností individuálního případu a zamítavá rozhodnutí musí obsahovat odůvodnění.

Žadatel není povinen žádat o povolení k tomu, aby se směl dostavit na úřad nebo k soudu, je-li jeho přítomnost nutná. Žadatel takové termíny oznámí příslušným orgánům.

4. Rozhodnutí přijatá podle odstavců 1 a 2 musí být přiměřená a zohledňovat relevantní aspekty individuální situace žadatele, včetně jeho zvláštních potřeb při přijetí.

5. V každém rozhodnutí přijatém podle odstavců 1 a 2 tohoto článku uvedou členské státy jeho věcné a, je-li to relevantní, právní důvody. Žadatelé musí být písemně informováni o tomto rozhodnutí, o opravných prostředcích proti němu v souladu s článkem 29 a o důsledcích nedodržení povinností jím uložených. Členské státy tyto informace žadateli poskytnou v jazyce, jemuž rozumí nebo o němž lze důvodně předpokládat, že mu rozumí, stručnou, transparentní, srozumitelnou a snadno přístupnou formou s použitím jasných a jednoduchých jazykových prostředků. Členské státy zajistí, aby rozhodnutí přijatá v souladu s tímto článkem přezkoumal soudní orgán i bez návrhu, pokud se uplatňují déle než dva měsíce, nebo aby se proti nim mohl dotčený žadatel odvolat v souladu s článkem 29.

1. Členské státy nesmějí nikoho zajistit pouze proto, že je žadatelem, nebo na základě státní příslušnosti žadatele. Zajištění smí být založeno pouze na jednom či více důvodech zajištění stanovených v odstavci 4. Zajištění nesmí mít sankční povahu.

2. V případě nutnosti a na základě individuálního posouzení každého případu mohou členské státy žadatele zajistit, nelze-li účinně uplatnit jiná, mírnější donucovací opatření.

3. Při zajištění žadatele členské státy zohlední veškeré viditelné znaky, výroky či chování, které naznačují, že má žadatel zvláštní potřeby při přijetí. Pokud nebylo dokončeno posouzení podle článku 25, dokončí se bez zbytečných prodlev a jeho výsledky se zohlední při rozhodování o tom, zda má zajištění pokračovat, nebo zda je třeba podmínky zajištění upravit.

4. Žadatel může být zajištěn pouze na základě jednoho či více z těchto důvodů:

Důvody zajištění uvedené v prvním pododstavci se stanoví ve vnitrostátním právu.

5. Členské státy zajistí, aby vnitrostátní právo stanovilo pravidla týkající se alternativních opatření k zajištění, jako jsou například pravidelné hlášení u příslušných orgánů, složení finanční záruky či povinnost zdržovat se na určeném místě.

1. Žadatel smí být zajištěn pouze po co nejkratší dobu a pokud přetrvávají důvody stanovené v čl. 10 odst. 4.

Správní řízení týkající se důvodů zajištění stanovených v čl. 10 odst. 4 musí být vedena s náležitou péčí. Zpoždění, k nimž dojde během správních řízení a jež nezavinil žadatel, nemohou být důvodem pro to, aby byl žadatel nadále zajištěn.

2. Zajištění žadatele nařizují písemně justiční či správní orgány. Příkaz k zajištění musí obsahovat odůvodnění po skutkové i právní stránce, jakož i odůvodnění toho, proč nelze účinně uplatnit mírnější donucovací opatření.

3. V případech, kdy zajištění nařizují správní orgány, zajistí členské státy, aby mohl být bez návrhu nebo na návrh žadatele nebo na základě obojího proveden rychlý soudní přezkum zákonnosti zajištění. Přezkum zákonnosti zajištění bez návrhu se dokončí co nejdříve, nejpozději však 15 dnů nebo ve výjimečných případech 21 dnů od začátku zajištění, přičemž se zohlední okolnosti každého případu. Přezkum zákonnosti zajištění na návrh žadatele se dokončí co nejdříve, nejpozději však 15 dnů nebo ve výjimečných případech 21 dnů od zahájení příslušného řízení, přičemž se zohlední okolnosti každého případu.

Pokud soudní přezkum uvedený v prvním pododstavci není dokončen do 21 dnů od začátku zajištění, pokud byl veden bez návrhu, nebo do 21 dnů od zahájení příslušného řízení, pokud byl veden na návrh žadatele, musí být dotčený žadatel okamžitě propuštěn.

4. Zajištění žadatelé jsou okamžitě a v jazyce, jemuž rozumějí nebo o němž lze důvodně předpokládat, že mu rozumějí, písemně informováni o důvodech svého zajištění a o postupech, jakými mohou podle vnitrostátního práva příkaz k zajištění napadnout, a o možnosti požádat o bezplatnou právní pomoc a zastupování.

5. Zajištění přezkoumává v přiměřených časových odstupech soudní orgán bez návrhu nebo na návrh dotyčného žadatele, a to zejména vždy při jeho prodlužování nebo jakmile nastanou relevantní okolnosti či pokud jsou k dispozici nové informace, které mohou mít vliv na zákonnost zajištění.

Aniž je dotčen první pododstavec, zajištění nezletilých osob bez doprovodu se přezkoumává bez návrhu v pravidelných odstupech.

Je-li zajištění v soudním přezkumu shledáno nezákonným, musí být dotčený žadatel okamžitě propuštěn.

6. V případě soudního přezkumu rozhodnutí o zajištění podle odstavců 3 a 5 tohoto článku zajistí členské státy žadatelům přístup k bezplatné právní pomoci a zastupování v souladu s podmínkami uvedenými v článku 29.

1. Zajištění žadatele se zpravidla vykonává ve zvláštních zajišťovacích zařízeních. Nemůže-li členský stát poskytnout ubytování ve zvláštním zajišťovacím zařízení a je-li nucen uchýlit se k umístění ve věznici, musí být zajištění žadatelé odděleni od běžných vězňů a musí být splněny podmínky zajištění stanovené v této směrnici.

Zajištění žadatelé musí být pokud možno odděleni od jiných státních příslušníků třetích zemí, kteří nepodali žádost o mezinárodní ochranu.

Pokud nemohou být žadatelé zajištěni odděleně od jiných státních příslušníků třetích zemí, zajistí daný členský stát, aby byly splněny podmínky zajištění stanovené v této směrnici.

2. Zajištění žadatelé musí mít přístup k venkovnímu prostoru.

3. Členské státy zajistí, aby zástupci Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky mohli komunikovat se žadateli a navštěvovat je v podmínkách, které respektují soukromí. Tato možnost se vztahuje i na organizace, které na území daného členského státu vykonávají činnost jménem Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky na základě dohody s tímto členským státem.

4. Členské státy zajistí, aby rodinní příslušníci, právní nebo jiní poradci a zástupci příslušných nevládních organizací, které jsou uznávány daným členským státem, mohli komunikovat se žadateli a navštěvovat je v podmínkách, které respektují soukromí. Přístup do zajišťovacího zařízení může být vnitrostátním právem omezen jen tehdy, je-li to objektivně nutné z důvodu bezpečnosti, veřejného pořádku nebo správy zajišťovacího zařízení a pokud tím tento přístup není omezen příliš nebo znemožněn.

5. Členské státy zajistí, aby byly zajištěným žadatelům pravidelně poskytovány informace o řádu platném v daném zařízení, který stanoví jejich práva a povinnosti, v jazyce, jemuž žadatelé rozumějí nebo o němž lze důvodně předpokládat, že mu rozumějí. Členské státy se mohou od této povinnosti odchýlit v řádně odůvodněných případech a po přiměřenou dobu, která musí být co nejkratší, pokud je žadatel zajištěn na hraničním přechodu nebo v tranzitním prostoru. Tato odchylka se nepoužije v případech uvedených v článku 43 nařízení (EU) 2024/1348.

1. Zdraví zajištěných žadatelů, kteří mají zvláštní potřeby při přijetí, včetně zdraví duševního, je prvořadým zájmem vnitrostátních orgánů.

Žadatelé se zvláštními potřebami při přijetí nesmějí být zajištěni, pokud by to ohrozilo jejich tělesné a duševní zdraví.

Jsou-li zajištěni žadatelé se zvláštními potřebami při přijetí, členské státy zajistí, aby byli pravidelně kontrolováni a aby se jim včas dostávalo náležité podpory s přihlédnutím k jejich konkrétní situaci, včetně jejich tělesného a duševního zdraví.

2. Nezletilé osoby zpravidla nesmějí být zajištěny. V souladu s články 26 a 27 musí být umístěny do vhodného ubytovacího zařízení.

V případě rodin s nezletilými osobami se v souladu se zásadou celistvosti rodiny zpravidla použijí adekvátní alternativy k zajištění. Takové rodiny se umístí v ubytovacím zařízení, které je pro ně vhodné.

Za výjimečných okolností a v krajním případě, je-li potvrzeno, že nelze účinně uplatnit jiná, mírnější donucovací opatření, a poté, co bylo zajištění vyhodnoceno jakožto opatření v jejich nejlepším zájmu v souladu s článkem 26, mohou být nezletilé osoby zajištěny:

Zajištění nezletilých osob musí trvat co nejkratší dobu. Nezletilé osoby nesmějí být nikdy zajištěny ve věznici ani v jakémkoli jiném zařízení užívaném k účelům prosazování práva. Musí být vyvinuto veškeré úsilí o propuštění nezletilých osob ze zajištění a jejich umístění do ubytovacího zařízení vhodného pro nezletilé osoby.

Pro členské státy je prvořadým hlediskem nejlepší zájem dítěte podle článku 26.

Jsou-li nezletilé osoby zajištěny, mají právo na vzdělávání v souladu s článkem 16, ledaže pro ně má poskytování vzdělání omezený význam vzhledem k velmi krátké době jejich zajištění. Zajištěné nezletilé osoby musí mít také možnost věnovat se volnočasovým aktivitám včetně her a rekreačních aktivit přiměřených jejich věku.

3. Zajištěné nezletilé osoby bez doprovodu se umístí v zařízeních přizpůsobených pro ubytování nezletilých osob bez doprovodu. V těchto zařízeních musí být k dispozici personál, který je způsobilý chránit práva nezletilých osob bez doprovodu a dbát na jejich potřeby.

V případě zajištění nezletilých osob bez doprovodu členské státy zajistí, aby byly umístěny odděleně od dospělých osob.

4. Zajištěným rodinám musí být poskytnuto samostatné ubytování, které zajišťuje náležité soukromí.

Zajištěné rodiny s nezletilými osobami musí být ubytovány v zajišťovacích zařízeních přizpůsobených potřebám nezletilých osob.

5. Členské státy zajistí, aby zajištění žadatelé mužského a ženského pohlaví byli umístěni odděleně, ledaže jsou tito zajištění žadatelé rodinnými příslušníky a všechny dotyčné osoby vysloví se společným umístěním souhlas.

Ve vztahu k prvnímu pododstavci jsou přípustné výjimky týkající se využívání společných prostor určených k rekreačním nebo společenským aktivitám, včetně podávání jídel.

6. V řádně odůvodněných případech a po přiměřenou dobu, která musí být co nejkratší, se členské státy mohou odchýlit od odst. 3 prvního pododstavce, odstavce 4 a odst. 5 prvního pododstavce, pokud je žadatel zajištěn na hraničním přechodu nebo v tranzitním prostoru, s výjimkou případů uvedených v článku 43 nařízení (EU) 2024/1348. Členské státy musí mít k dispozici dostatek zařízení a zdrojů, aby se zajistilo, že se odchylky stanovené v tomto odstavci použijí pouze ve výjimečných situacích. O uplatnění těchto odchylek informují Komisi a Agenturu pro azyl.

1. Členské státy zaručí nezletilým dětem žadatelů a nezletilým žadatelům stejný přístup ke vzdělání jako svým vlastním státním příslušníkům a za podobných podmínek až do okamžiku skutečného výkonu rozhodnutí o jejich vyhoštění nebo vyhoštění jejich rodičů.

Je nutné zohlednit zvláštní potřeby nezletilých osob, zejména pokud jde o dodržování práva dítěte na vzdělání a přístup ke zdravotní péči. Vzdělávání nezletilých osob musí být zpravidla začleněno do vzdělávání státních příslušníků daného členského státu a musí být stejně kvalitní. Členské státy vynaloží veškeré úsilí, aby zajistily kontinuitu vzdělávání nezletilých osob až do okamžiku skutečného výkonu rozhodnutí o jejich vyhoštění nebo vyhoštění jejich rodičů.

Členské státy však nesmějí odepřít přístup ke středoškolskému vzdělání pouze proto, že nezletilá osoba dosáhla zletilosti.

2. Členské státy umožní nezletilým osobám uvedeným v odstavci 1 přístup ke vzdělávacímu systému co nejdříve a nejpozději dva měsíce ode dne podání žádosti o mezinárodní ochranu s přihlédnutím ke školním prázdninám. Členské státy poskytnou vzdělávání v rámci všeobecného vzdělávacího systému. Jako dočasné opatření a po dobu nejvýše jednoho měsíce však mohou členské státy poskytnout toto vzdělávání mimo všeobecný vzdělávací systém.

V případě potřeby jsou pro nezletilé osoby k usnadnění jejich přístupu ke všeobecnému vzdělávacímu systému a jejich zapojení do tohoto systému zajišťovány přípravné kurzy včetně kurzů jazykových.

3. Není-li přístup ke všeobecnému vzdělávacímu systému možný vzhledem ke zvláštní situaci nezletilé osoby, nabídne jí daný členský stát jiné formy výuky v souladu s vnitrostátním právem a praxí.

1. Členské státy zajistí, aby žadatelé měli nejpozději do šesti měsíců ode dne registrace žádosti o mezinárodní ochranu přístup na trh práce, pokud příslušný orgán ještě nepřijal správní rozhodnutí a toto zpoždění není zaviněno žadatelem.

Pokud členský stát zrychlil posouzení žádosti o mezinárodní ochranu ve věci samé v souladu s čl. 42 odst. 1 písm. a) až f)) nařízení (EU) 2024/1348, přístup na trh práce se neudělí, nebo pokud již udělen byl, odejme se.

2. Členské státy zajistí, aby žadatelé, kteří mají přístup na trh práce podle odstavce 1, měli účinný přístup na trh práce v souladu s vnitrostátním právem.

Z důvodů politiky trhu práce, včetně míry nezaměstnanosti mladých lidí, mohou členské státy ověřit, zda by konkrétní volné místo, které zaměstnavatel zvažuje obsadit žadatelem, jemuž byl umožněn vstup na trh práce podle odstavce 1, nemohlo být obsazeno státními příslušníky daného členského státu nebo jinými občany Unie nebo státními příslušníky třetích zemí a osobami bez státní příslušnosti, kteří v daném členském státě oprávněně pobývají. Pokud členský stát zjistí, že by konkrétní volné místo mohlo být takovými osobami obsazeno, může členský stát nebo zaměstnavatel odmítnout zaměstnat žadatele na tomto volném místě.

3. Členské státy zajistí žadatelům, kteří mají přístup na trh práce podle odstavce 1, stejné zacházení jako s vlastními státními příslušníky, pokud jde o:

4. Členské státy mohou omezit rovné zacházení se žadateli, kteří mají přístup na trh práce podle odstavce 1:

5. Členské státy zajistí, aby se žadateli, kteří jsou zaměstnáni nebo mají na základě předchozího zaměstnání nárok na dávky sociálního zabezpečení, bylo zacházeno stejně jako s jejich vlastními státními příslušníky, pokud jde o oblasti sociálního zabezpečení uvedené v čl. 3 odst. 1 a 2 nařízení (ES) č. 883/2004.

6. Aniž je dotčeno nařízení (EU) č. 1231/2010, mohou členské státy omezit rovné zacházení podle odstavce 5 tohoto článku vyloučením dávek sociálního zabezpečení, které nezávisí na dobách zaměstnání nebo na příspěvcích.

7. Právo na rovné zacházení podle tohoto článku nezakládá právo na pobyt v případech, kdy bylo právo na pobyt ukončeno rozhodnutím přijatým v souladu s nařízením (EU) 2024/1348.

8. Pro účely odst. 3 písm. d) tohoto článku, a aniž jsou dotčeny čl. 2 odst. 2 a čl. 3 odst. 3 směrnice 2005/36/ES, usnadní členské státy žadatelům, kteří nemohou předložit písemné doklady o své kvalifikaci, plný přístup ke stávajícím postupům pro uznávání zahraničních kvalifikací, nakolik je to možné.

9. Přístup na trh práce nesmí být pozastaven po dobu odvolacího řízení, pokud má žadatel právo zůstat na území členského státu během tohoto řízení a dokud není oznámeno rozhodnutí o zamítnutí odvolání.

1. Členské státy zajistí, aby žadatelé měli k dispozici materiální podmínky přijetí od okamžiku, kdy učiní žádost o mezinárodní ochranu v souladu s článkem 26 nařízení (EU) 2024/1348.

2. Členské státy zajistí, aby materiální podmínky přijetí a zdravotní péče obdržená v souladu s článkem 22 umožňovaly přiměřenou životní úroveň žadatelů, která jim zaručí živobytí a ochranu jejich tělesného a duševního zdraví a respektuje jejich práva podle Listiny.

Členské státy zajistí, aby přiměřená životní úroveň uvedená v prvním pododstavci byla poskytnuta ve zvláštní situaci žadatelů se zvláštními potřebami při přijetí a ve vztahu k situaci zajištěných osob.

3. Členské státy mohou vyhradit poskytování všech nebo některých materiálních podmínek přijetí těm žadatelům, kteří nemají dostatečné vlastní prostředky k dosažení přiměřené životní úrovně uvedené v odstavci 2.

4. Aniž je dotčen odstavec 2, mohou členské státy po žadatelích požadovat částečnou nebo úplnou úhradu nákladů na materiální podmínky přijetí, mají-li k tomu žadatelé dostatečné prostředky, například pokud již po přiměřenou dobu pracují.

Aniž je dotčen odstavec 2, mohou členské státy po žadatelích požadovat částečnou nebo úplnou úhradu nákladů na obdrženou zdravotní péči, mají-li k tomu žadatelé dostatečné prostředky, s výjimkou případů, kdy je tato zdravotní péče státním příslušníkům daných členských států poskytována zdarma.

5. Ukáže-li se, že žadatel měl dostatečné prostředky na úhradu nákladů na materiální podmínky přijetí nebo na obdrženou zdravotní péči v souladu s odstavcem 4 v době, kdy byla žadateli poskytována přiměřená životní úroveň, mohou členské státy po žadateli požadovat náhradu nákladů na tyto materiální podmínky přijetí nebo zdravotní péči.

6. Při posuzování prostředků žadatele v případě, kdy je po něm požadována úplná nebo částečná úhrada nákladů na materiální podmínky přijetí a obdrženou zdravotní péči nebo jejich náhrada podle odstavce 5, dodržují členské státy zásadu proporcionality. Členské státy také zohlední individuální situaci žadatele a nutnost respektovat jeho důstojnost nebo osobní integritu, včetně jeho zvláštních potřeb při přijetí.

7. Poskytují-li členské státy materiální podmínky přijetí ve formě peněžitých dávek nebo poukázek, určí se jejich hodnota na základě úrovní stanovených podle práva nebo praxe daného členského státu k zajištění přiměřené životní úrovně pro jeho státních příslušníky. Členské státy informují Komisi a Agenturu pro azyl o těchto úrovních. Členské státy mohou použít méně příznivé zacházení se žadateli ve srovnání s vlastními státními příslušníky v tomto ohledu, zejména pokud je materiální podpora zcela nebo částečně poskytována formou věcných dávek nebo pokud je cílem výše uvedených úrovní, které jsou používány pro vlastní státní příslušníky, zajistit životní úroveň vyšší, než je vyžadována pro žadatele podle této směrnice.

1. Poskytují-li členské státy ubytování přímo, zajistí, aby toto ubytování poskytovalo žadateli přiměřenou životní úroveň v souladu s čl. 19 odst. 2, jakož i nezbytnou podporu pro zohlednění zvláštních potřeb žadatelů při přijetí. Poskytované ubytování musí mít jednu z těchto forem nebo být kombinací těchto forem:

2. Aniž jsou dotčeny jakékoliv zvláštní podmínky zajištění stanovené v článcích 12 a 13, členské státy zajistí, pokud jde o ubytování podle odst. 1 písm. a), b) a c) tohoto článku, aby:

3. Při poskytování materiálních podmínek přijetí žadatelům se zvláštními potřebami při přijetí přihlížejí členské státy ke specifickým nebezpečím spojeným s jejich pohlavím a věkem, jakož i k jejich situaci.

4. Při poskytování ubytování v souladu s odstavcem 1 přijmou členské státy vhodná opatření s cílem zajistit v nejvyšší možné míře předcházení útokům a násilí, včetně sexuálně, genderově, rasisticky nebo nábožensky motivovaného násilí.

5. Pokud jsou v ubytovacích střediscích umístěny žadatelky, zajistí členské státy pro ně a jejich nezletilé děti v těchto střediscích oddělená hygienická zařízení a bezpečné místo.

6. Členské státy pokud možno zajistí, aby závislí dospělí žadatelé se zvláštními potřebami při přijetí byli umístěni společně s blízkými dospělými příbuznými, kteří se již nacházejí ve stejném členském státě a kteří za ně odpovídají, podle práva nebo praxe daného členského státu.

7. Členské státy zajistí, aby se žadatelé stěhovali z jednoho ubytovacího zařízení do druhého jen v nezbytných případech. Členské státy umožní žadatelům, aby vyrozuměli své právní či jiné poradce přestěhování a o své nové adrese.

8. Osoby poskytující materiální podmínky přijetí, včetně osob poskytujících zdravotní péči a vzdělávání v ubytovacích střediscích, musí být náležitě vyškoleny a ve vztahu k informacím získaným při výkonu své práce jsou povinny dodržovat pravidla důvěrnosti stanovená vnitrostátním právem.

9. Členské státy mohou prostřednictvím poradního orgánu nebo rady zastupující ubytované osoby zapojit žadatele do správy hmotných zdrojů i nemateriálních aspektů života v ubytovacím středisku. Aniž je dotčen článek 17, mohou členské státy žadatelům rovněž umožnit, aby vykonávali dobrovolnou práci mimo ubytovací středisko za podmínek stanovených vnitrostátním právem.

10. V řádně odůvodněných případech a po přiměřenou dobu, která musí být co nejkratší, mohou členské státy výjimečně poskytnout materiální podmínky přijetí odlišné od podmínek stanovených v tomto článku, pokud:

I za odlišných materiálních podmínek přijetí uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce musí být za všech okolností zajištěn přístup ke zdravotní péči podle článku 22 a životní úroveň pro všechny žadatele v souladu s právem Unie, včetně Listiny, a s mezinárodními závazky.

Pokud členský stát poskytuje odlišné materiální podmínky přijetí v souladu s prvním pododstavcem tohoto odstavce, neprodleně informuje Komisi a Agenturu Evropské unie pro azyl v souladu s čl. 32 odst. 2 o aktivaci svého plánu pro nepředvídané události. Uvedený členský stát rovněž informuje Komisi a Agenturu pro azyl, jakmile důvody pro poskytování těchto odlišných materiálních podmínek pominou.

1. Členské státy zajistí, aby byla žadatelům bez ohledu na to, kde jsou povinni být přítomni podle nařízení (EU) 2024/1351, poskytnuta potřebná zdravotní péče, ať již praktickým lékařem, nebo v případě potřeby odborným lékařem. Tato potřebná zdravotní péče musí mít náležitou kvalitu a zahrnovat přinejmenším nutnou a neodkladnou péči v případě onemocnění, včetně závažných duševních poruch, a zdravotní péči v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví, která je nezbytná k léčení vážného tělesného zdravotního problému.

2. Členské státy zajistí, aby nezletilým dětem žadatelů a nezletilým žadatelům byla poskytnuta stejná zdravotní péče, jakou poskytují vlastním nezletilým státním příslušníkům. Členské státy zajistí, aby zvláštní léčba poskytovaná v souladu s tímto článkem, která byla zahájena před dosažením zletilosti nezletilé osoby a která je považována za nezbytnou, byla poskytována bez přerušení nebo prodlení poté, co tato nezletilá osoba dosáhne zletilosti.

3. Je-li to třeba ze zdravotních důvodů, poskytují členské státy žadatelům se zvláštními potřebami při přijetí potřebnou lékařskou a jinou pomoc, například nezbytné rehabilitační a kompenzační zdravotnické prostředky, včetně vhodné psychologické péče.

1. Členské státy mohou žadatelům, kteří jsou povinni být přítomni na jejich území podle čl. 17 odst. 4 nařízení (EU) 2024/1351 omezit nebo odejmout denní příspěvky.

Je-li to řádně odůvodněné a přiměřené, mohou členské státy rovněž:

2. Členské státy mohou přijmout rozhodnutí v souladu s odstavcem 1, pokud žadatel:

3. Pokud členský stát přijal rozhodnutí v situaci uvedené v odst. 2 písm. a), b) nebo f) a okolnosti, na nichž bylo toto rozhodnutí založeno, pominou, členský stát zváží, zda lze opětovně přiznat některé nebo všechny odňaté či omezené materiální podmínky přijetí. Pokud nejsou opětovně přiznány všechny materiální podmínky přijetí, přijme členský stát řádně odůvodněné rozhodnutí a oznámí je žadateli.

4. Rozhodnutí v souladu s odstavcem 1 tohoto článku se přijímají vždy objektivně a nestranně na základě okolností individuálního případu a musí obsahovat odůvodnění. Rozhodnutí musí vycházet z konkrétní situace žadatele, zejména pokud jde o žadatele se zvláštními potřebami při přijetí, a zohledňovat zásadu proporcionality. Členské státy musí zajistit přístup ke zdravotní péči podle článku 22 a životní úroveň pro všechny žadatele v souladu s právem Unie, včetně Listiny, a s mezinárodními závazky.

5. Členské státy zajistí, aby materiální podmínky přijetí nebyly odňaty ani omezeny před přijetím rozhodnutí v situaci uvedené v odstavci 2.

Členské státy zohlední skutečnost, že u některých žadatelů, jako jsou žadatelé spadající do některé z následujících kategorií, je pravděpodobnější, že budou mít zvláštní potřeby při přijetí:

1. Za účelem účinného provádění článku 24 členské státy co nejdříve po učinění žádosti o mezinárodní ochranu individuálně a v případě potřeby s použitím ústního překladu posoudí, zda má žadatel zvláštní potřeby při přijetí.

Posouzení uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce může být začleněno do stávajících vnitrostátních postupů nebo do posouzení uvedeného v článku 20 nařízení (EU) 2024/1348.

Posouzení uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce se zahájí určením zvláštních potřeb při přijetí na základě viditelných znaků nebo prohlášení či chování žadatele nebo v relevantních případech prohlášení rodičů nebo zástupce žadatele.

Posouzení uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce se dokončí do 30 dnů od učinění žádosti o mezinárodní ochranu nebo, je-li začleněno do posouzení uvedeného v článku 20 nařízení (EU) 2024/1348, ve lhůtě stanovené v uvedeném nařízení a zohlední se zvláštní potřeby při přijetí zjištěné na základě tohoto posouzení.

Vyjdou-li zvláštní potřeby při přijetí najevo až v pozdějším stadiu řízení o mezinárodní ochraně, členské státy tyto potřeby posoudí a zohlední.

Členské státy zajistí, aby podpora poskytovaná žadatelům se zvláštními potřebami při přijetí v souladu s touto směrnicí zohledňovala jejich zvláštní potřeby při přijetí po celou dobu řízení o mezinárodní ochraně a aby byla jejich situace vhodným způsobem sledována.

2. Pro účely odstavce 1 členské státy zajistí, aby pracovníci posuzující zvláštní potřeby při přijetí v souladu s tímto článkem:

Příslušné orgány zohlední výsledek vyšetření uvedeného v prvním pododstavci písm. c) při rozhodování o druhu podpory v rámci zvláštních potřeb při přijetí, která by mohla být žadateli poskytnuta.

3. Posouzení uvedené v odst. 1 prvním pododstavci nemusí mít formu správního řízení.

4. Zvláštní podpory v souladu s touto směrnicí mohou požívat pouze žadatelé se zvláštními potřebami při přijetí.

5. Posouzením stanoveným v odst. 1 prvním pododstavci není dotčeno posuzování potřeby mezinárodní ochrany podle nařízení (EU) 2024/1347.

1. Při provádění ustanovení této směrnice, která se mohou dotknout nezletilých osob, je pro členské státy prvořadým hlediskem nejlepší zájem dítěte. Členské státy zajistí nezletilým osobám životní úroveň, jež je přiměřená jejich tělesnému, duševnímu, duchovnímu, morálnímu a sociálnímu rozvoji.

2. Při posuzování nejlepšího zájmu dítěte členské státy náležitě přihlížejí zejména k následujícím faktorům:

3. Členské státy zajistí, aby měly nezletilé osoby v zařízeních a ubytovacích střediscích podle čl. 20 odst. 1 písm. a) a b) přístup k volnočasovým aktivitám včetně her a rekreačních aktivit, jež jsou přiměřené jejich věku, jakož i k venkovním aktivitám, a v případě potřeby také ke školním materiálům.

4. Členské státy zajistí přístup k rehabilitačním službám pro nezletilé osoby, které se staly oběťmi jakékoliv formy zneužívání, zanedbávání, vykořisťování, mučení nebo krutého, nelidského a ponižujícího zacházení nebo trpěly v ozbrojených konfliktech, a zajistí, aby jim v případě potřeby byla poskytnuta vhodná psychologická péče a kvalifikované poradenství.

5. Členské státy zajistí, aby nezletilé děti žadatelů nebo nezletilí žadatelé byli ubytováni se svými rodiči nebo s dospělou osobou, která za ně a za jejich svobodné nezletilé sourozence podle práva nebo praxe daného členského státu odpovídá, pokud je to v nejlepším zájmu dotyčných nezletilých osob.

6. Osoby pečující o nezletilé osoby, včetně zástupců a osob vhodných k tomu, aby dočasně jednaly jako zástupce, uvedených v článku 27, nesmějí mít záznam o spáchání trestného činu nebo přestupku v souvislosti s dítětem, nebo trestného činu či přestupku, který vzbuzuje vážné pochybnosti o jejich schopnosti převzít odpovědnost za nezletilé osoby, musí absolvovat vhodnou úvodní a průběžnou odbornou přípravu o právech a potřebách nezletilých osob včetně těch, které se týkají všech použitelných norem na ochranu dětí, a ve vztahu k informacím získaným při výkonu své práce jsou povinny dodržovat pravidla důvěrnosti stanovená vnitrostátním právem.

1. Činí-li žádost osoba, která tvrdí, že je nezletilá, nebo u níž existují objektivní důvody se domnívat, že je nezletilá, členské státy:

Zástupce a osoba vhodná k tomu, aby dočasně jednala jako zástupce, se setkají s nezletilou osobou bez doprovodu a zohlední její vlastní názory na její potřeby.

Pokud členský stát dospěje k názoru, že žadatel, který tvrdí, že je nezletilý, je bez jakýchkoli pochybností starší 18 let, nemusí jmenovat zástupce ani určit osobu vhodnou k tomu, aby dočasně jednala jako zástupce, podle prvního nebo druhého pododstavce.

Členské státy zahrnou do svých plánů pro nepředvídané události uvedených v článku 32 opatření, která mají být přijata s cílem zajistit jmenování zástupců a určování osob vhodných k tomu, aby dočasně jednaly jako zástupce, v souladu s tímto článkem v případech, kdy se potýkají s neúměrným množstvím žádostí učiněných nezletilými osobami bez doprovodu.

Nestačí-li provádění opatření uvedených ve čtvrtém pododstavci ke zvládnutí neúměrného množství žádostí učiněných nezletilými osobami bez doprovodu, nebo v jiných výjimečných situacích, může být jmenování zástupců odloženo o deset pracovních dnů a počet nezletilých osob bez doprovodu na jednoho zástupce lze zvýšit až na 50 nezletilých osob bez doprovodu.

Při použití pátého pododstavce o tom členské státy informují Komisi a Agenturu pro azyl.

Povinnosti zástupce a osoby vhodné k tomu, aby dočasně jednala jako zástupce, zaniknou, pokud příslušné orgány po posouzení věku podle čl. 25 odst. 1 nařízení (EU) 2024/1348 nestanoví domněnku, že žadatel je nezletilou osobou, nebo dospějí k závěru, že žadatel nezletilou osobou není, nebo pokud žadatel již není nezletilou osobou bez doprovodu.

2. Členské státy zajistí, aby osoba vhodná k tomu, aby dočasně jednala jako zástupce, byla okamžitě informována v případě, že nezletilá osoba bez doprovodu učiní žádost o mezinárodní ochranu, jakož i o všech významných skutečnostech týkajících se této nezletilé osoby. Osoby, jejichž zájmy jsou nebo by mohly být v rozporu se zájmy nezletilé osoby bez doprovodu, nesmějí být určeny za osoby vhodné k tomu, aby dočasně jednaly jako zástupce. Nezletilá osoba bez doprovodu je okamžitě informována o tom, že byla určena osoba vhodná k tomu, aby dočasně jednala jako zástupce.

3. Je-li zástupcem jmenována nebo za osobu vhodnou k tomu, aby dočasně jednala jako zástupce, určena organizace, jmenuje fyzickou osobu pro plnění úkolů zástupce nezletilé osoby bez doprovodu v souladu s touto směrnicí.

4. Zástupcem stanoveným v odstavci 1 tohoto článku může být osoba stanovená v čl. 23 odst. 2 nařízení (EU) 2024/1348.

5. Příslušné orgány okamžitě informují:

6. Zástupce nebo osobu vhodnou k tomu, aby dočasně jednala jako zástupce, lze změnit jen v nezbytných případech, zejména pokud se příslušné orgány domnívají, že tento zástupce nebo tato osoba neplnil své úkoly řádně.

Organizace nebo fyzické osoby, jejichž zájmy jsou nebo by mohly být v rozporu se zájmy nezletilé osoby bez doprovodu, nesmějí být jmenovány zástupcem ani určeny za osobu vhodnou k tomu, aby dočasně jednala jako zástupce.

7. Členské státy svěří fyzické osobě jmenované zástupcem nebo určené za osobu vhodnou k tomu, aby dočasně jednala jako zástupce, přiměřený a omezený počet nezletilých osob bez doprovodu a za běžných okolností nejvýše 30 nezletilých osob bez doprovodu zároveň, tak aby bylo zajištěno, že tato osoba je schopna efektivně plnit své úkoly.

8. Členské státy zajistí, aby existovaly správní nebo justiční orgány nebo jiné subjekty příslušné k výkonu dohledu nad řádným plněním úkolů zástupci a osobami vhodnými k tomu, aby dočasně jednaly jako zástupci, včetně pravidelné kontroly rejstříku trestů těchto jmenovaných zástupců a určených osob vhodných k tomu, aby dočasně jednaly jako zástupce, s cílem zjistit případné neslučitelnosti s jejich úlohou. Tyto správní nebo justiční orgány nebo jiné subjekty prověřují stížnosti podané nezletilými osobami bez doprovodu na jejich jmenované zástupce nebo určené osoby.

9. Nezletilé osoby bez doprovodu, které požádají o mezinárodní ochranu, se od chvíle, kdy jsou přijaty na území členského státu, ve kterém byla žádost o mezinárodní ochranu učiněna nebo je posuzována, až do okamžiku, kdy jsou nuceny jej opustit, umísťují:

Členské státy mohou umístit nezletilé osoby bez doprovodu starší šestnácti let v ubytovacích střediscích pro dospělé žadatele, je-li to v jejich nejlepším zájmu, jak je stanoveno v čl. 26 odst. 2.

Sourozenci mají pokud možno zůstat spolu, přičemž se přihlíží k nejlepšímu zájmu dotyčné nezletilé osoby, a zejména k jejímu věku a stupni zralosti. Změny místa pobytu nezletilých osob bez doprovodu musí být omezeny na minimum.

10. Členské státy začnou s hledáním rodinných příslušníků nezletilé osoby bez doprovodu s ohledem na nejlepší zájem této osoby co nejdříve poté, co byla učiněna žádost o mezinárodní ochranu, v případě potřeby s pomocí mezinárodních nebo jiných příslušných organizací. V případech možného ohrožení života nebo fyzické integrity nezletilé osoby nebo jejích blízkých příbuzných, zejména pokud tito příbuzní zůstali v zemi původu, musí být při shromažďování, zpracování a předávání informací o těchto osobách dbáno na důvěrnost těchto informací, aby nebyla ohrožena bezpečnost těchto osob.

1. Členské státy zajistí, aby osobám, které byly předmětem obchodování s lidmi, byly podrobeny mučení, znásilnění nebo jiným závažným činům psychického, fyzického nebo sexuálního násilí, včetně sexuálně, genderově, rasisticky nebo nábožensky motivovaného násilí, byla poskytnuta nezbytná lékařská a psychologická léčba a péče z důvodu poškození způsobených těmito činy, v případě potřeby včetně rehabilitačních služeb a poradenství. Těmto osobám se v případě potřeby poskytne ústní překlad v souladu s čl. 25 odst. 2 písm. c).

Přístup k takové léčbě a péči se poskytne co nejdříve po zjištění potřeb těchto osob.

2. Osoby pečující o osoby uvedené v odstavci 1, včetně zdravotníků, musí absolvovat vhodnou úvodní a průběžnou odbornou přípravu o potřebách těchto osob a vhodné léčbě, včetně nezbytných rehabilitačních služeb. Ve vztahu k informacím získaným při výkonu své práce jsou rovněž povinny dodržovat pravidla důvěrnosti stanovená vnitrostátním právem a platnými profesními etickými kodexy.

1. Členské státy zajistí, aby se proti rozhodnutím ohledně přiznání, odnětí nebo snížení podpory podle této směrnice, rozhodnutím neudělení povolení uvedeným v čl. 8 odst. 5 prvním pododstavci nebo rozhodnutím podle článku 9, jimiž jsou dotčeny zájmy jednotlivého žadatele, bylo možné odvolat v souladu s postupy stanovenými vnitrostátním právem. Možnost odvolání k soudnímu orgánu nebo soudního přezkumu rozhodnutí po skutkové i právní stránce musí být zaručena alespoň v posledním stupni.

2. Členské státy zajistí, aby byla v případech odvolání k soudnímu orgánu nebo soudního přezkumu podle odstavce 1 tohoto článku a v případě soudního přezkumu podle čl. 11 odst. 3 a 5 poskytnuta bezplatná právní pomoc a zastupování podle potřeby, aby byl zajištěn účinný přístup ke spravedlnosti. Taková právní pomoc a zastupování spočívají v přípravě odvolání nebo návrhu na přezkum, včetně alespoň vypracování požadovaných procesních dokumentů, a v účasti na jednání před soudem jménem žadatele.

Bezplatnou právní pomoc a zastupování poskytují právní poradci nebo jiné osoby s příslušnou kvalifikací, které jsou podle vnitrostátního práva připuštěny nebo oprávněny k jejich výkonu a jejichž zájmy nejsou a ani by nemohly být v rozporu se zájmy žadatele.

3. Členské státy mohou rozhodnout, že se bezplatná právní pomoc a zastupování neposkytuje v případě, že:

Pokud o neposkytnutí bezplatné právní pomoci a zastupování rozhodne jiný orgán než soud na základě toho, že se domnívá, že odvolání nebo přezkum nemá reálnou vyhlídku na úspěch, má žadatel právo na účinný opravný prostředek před soudem proti tomuto rozhodnutí, a za tímto účelem je oprávněn požádat o bezplatnou právní pomoc a zastupování.

Členské státy mohou také stanovit, že bezplatnou právní pomoc a zastupování poskytují pouze právní poradci nebo jiní poradci, kteří jsou podle vnitrostátního práva výslovně určeni k tomu, aby žadatelům pomáhali nebo je zastupovali, nebo nevládní organizace akreditované podle vnitrostátního práva k poskytování bezplatné právní pomoci a zastupování.

4. Členské státy mohou rovněž:

5. Aniž je dotčen čl. 19 odst. 2 tohoto nařízení, mohou členské státy požadovat úplnou nebo částečnou náhradu jakýchkoli vzniklých nákladů, pokud se finanční situace žadatele během řízení o mezinárodní ochraně v souladu s nařízením (EU) 2024/1348 značně zlepší nebo pokud bylo rozhodnutí o poskytnutí bezplatné právní pomoci a zastupování přijato na základě nepravdivých informací, které žadatel předložil.

6. Členské státy stanoví zvláštní procesní pravidla, jimiž se řídí způsob podávání a zpracování žádostí o bezplatnou právní pomoc a zastupování, nebo použijí stávající pravidla pro domácí žádosti podobného druhu za předpokladu, že tato pravidla neznemožňují nebo nadměrně neztěžují přístup k bezplatné právní pomoci a zastupování.

1. S patřičným ohledem na své ústavní struktury členské státy zavedou relevantní mechanismus, jenž zajistí vhodné řízení a sledování podmínek přijetí a dozor nad jejich kvalitou. Členské státy zohlední dostupné nezávazné operativní normy, ukazatele, pokyny nebo osvědčené postupy týkající se podmínek přijetí vypracované Agenturou pro azyl v souladu s článkem 13 nařízení (EU) 2021/2303, aniž je dotčena pravomoc členských států organizovat své přijímací systémy v souladu s touto směrnicí.

2. Přijímací systémy členských států podléhají monitorovacímu mechanismu stanovenému v kapitole 5 nařízení (EU) 2021/2303.

1. Každý členský stát vypracuje plán pro nepředvídané události na základě konzultací s místními a regionálními orgány, organizacemi občanské společnosti a mezinárodními organizacemi, podle případu. Plán pro nepředvídané události stanoví plánovaná opatření pro zajištění náležitého přijímání žadatelů podle této směrnice v případech, kdy se daný členský stát potýká s neúměrným množstvím žadatelů o mezinárodní ochranu, včetně nezletilých osob bez doprovodu. Plán pro nepředvídané události obsahuje rovněž opatření k co nejrychlejšímu řešení situací uvedených v čl. 20 odst. 10 písm. b).

2. Plán pro nepředvídané události uvedený v odstavci 1 zohlední specifické vnitrostátní okolnosti za použití vzoru, který vypracuje Agentura pro azyl, a oznámí se Agentuře pro azyl do 12. dubna 2025. Plán se podle potřeby přezkoumá v případě změněných okolností, nejméně však každé tři roky, a v případě aktualizace se oznámí Agentuře pro azyl. Členské státy informují Komisi a Agenturu pro azyl při každé aktivaci plánu pro nepředvídané události.

3. Členské státy poskytnou Agentuře pro azyl na její žádost informace o svých plánech pro nepředvídané události uvedených v odstavci 1 a Agentura pro azyl pomůže členským státům s jejich souhlasem s vypracováním a přezkumem jejich plánů pro nepředvídané události.

1. Členské státy přijmou vhodná opatření, aby pracovníci orgánů a jiných organizací přímo odpovědní za provádění této směrnice obdrželi nezbytnou odbornou přípravu o potřebách žadatelů, včetně nezletilých osob. Za tímto účelem zahrnou členské státy do odborné přípravy svých pracovníků příslušné základní části evropských osnov v oblasti azylu vytvořených Agenturou pro azyl, týkající se podmínek přijetí, jakož i nástroj pro identifikaci žadatelů se zvláštními potřebami při přijetí.

2. Členské státy přidělí potřebné prostředky, včetně nezbytných zaměstnanců, překladatelů a tlumočníků, na provádění této směrnice, přičemž zohlední sezónní výkyvy počtu žadatelů. Pokud jsou do provádění této směrnice zapojeny místní a regionální orgány, organizace občanské společnosti nebo mezinárodní organizace, musí jim být přiděleny potřebné zdroje.

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s články 1 až 13, 16 až 29 a 31 až 34 do 12. června 2026. Znění těchto předpisů neprodleně sdělí Komisi.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Musí rovněž obsahovat prohlášení, že odkazy ve stávajících právních a správních předpisech na směrnici zrušenou touto směrnicí se považují za odkazy na tuto směrnici. Způsob odkazu a znění prohlášení si stanoví členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.