Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1350 ze dne 14. května 2024, kterým se zřizuje rámec Unie pro přesídlování a humanitární přijímání a mění nařízení (EU) 2021/1147
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 78 odst. 2 písm. d) a g) této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(Úř. věst. C 125, 21.4.2017, s. 40.),
s ohledem na stanovisko Výboru regionů(Úř. věst. C 207, 30.6.2017, s. 67.),
v souladu s řádným legislativním postupem(Postoj Evropského parlamentu ze dne 10. dubna 2024 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 14. května 2024.),
vzhledem k těmto důvodům:
PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
Předmět
1. Tímto nařízením:
a) se stanoví rámec Unie pro přesídlování a humanitární přijímání (dále jen „rámec Unie“) státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti na území členských států s cílem udělit jim v souladu s tímto nařízením:
- i) mezinárodní ochranu nebo
- ii) humanitární status podle vnitrostátního práva, které stanoví práva a povinnosti rovnocenné právům a povinnostem stanoveným v článcích 20 až 26 a v článcích 28 až 35 nařízení (EU)) 2024/1347 pro osoby požívající doplňkové ochrany a
b) se stanoví pravidla pro přijímání státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti prostřednictvím přesídlení nebo humanitárního přijímání na území členských států s cílem provádět toto nařízení.
2. Toto nařízení nestanoví právo státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti požádat o přijetí nebo být přijat na území členského státu.
3. Toto nařízení neukládá členským státům povinnost státního příslušníka třetí země nebo osobu bez státní příslušnosti přijmout.
4. Členské státy přispívají k plánu Unie pro přesídlování a humanitární přijímání (dále jen „plán Unie“) uvedenému v článku 8 na dobrovolném základě. Údaje, které členské státy uvedou ve Výboru na vysoké úrovni pro otázky přesídlování a humanitárního přijímání, zřízeném podle článku 11, v souvislosti s podrobnostmi o své účasti, včetně druhu přijímání a regionů nebo třetích zemí, ze kterých budou přijímat, a o svých příspěvcích k celkovému počtu osob, které mají být podle plánu Unie přijaty, jsou stanoveny na dobrovolném základě.
Článek 2
Definice
Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
1) „přesídlováním“ přijímání státního příslušníka třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti ze třetí země, do níž byla tato osoba vysídlena, na území členského státu, a to na základě postoupení případu od Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), přičemž daný státní příslušník nebo osoba bez státní příslušnosti:
- a) jsou způsobilí pro přijetí podle čl. 5 odst. 1;
- b) nevztahují se na ně důvody pro odmítnutí stanovené v článku 6 a
- c) byla jim udělena mezinárodní ochrana v souladu s právem Unie a vnitrostátním právem a mají přístup k trvalému řešení;
2) „mezinárodní ochranou“ mezinárodní ochrana ve smyslu čl. 3 bodu 3 nařízení (EU) 2024/1347;
3) „humanitárním přijímáním“ přijímání státního příslušníka třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti ze třetí země, do níž byla tato osoba násilně vysídlena, na území členského státu, a to na základě postoupení případu od Agentury Evropské unie pro azyl (dále jen „agentura pro azyl“)), UNHCR nebo jiného příslušného mezinárodního subjektu, vyžádá-li si je některý členský stát, přičemž daný státní příslušník nebo osoba bez státní příslušnosti alespoň na základě počátečního posouzení:
- a) jsou způsobilí pro přijetí podle čl. 5 odst. 2;
- b) nevztahují se na ně důvody pro odmítnutí uvedené v článku 6 a
- c) byla jim udělena mezinárodní ochrana v souladu s čl. 9 odst. 17 tohoto nařízení nebo humanitární status podle vnitrostátního práva, které stanoví práva a povinnosti rovnocenné právům a povinnostem stanoveným v článcích 20 až 26 a v článcích 28 až 35 nařízení (EU) 2024/1347 pro osoby požívající doplňkové ochrany;
4) „mimořádným přijímáním“ přijímání osob, které naléhavě potřebují právní či fyzickou ochranu nebo okamžitou lékařskou pomoc prostřednictvím přesídlení nebo humanitárního přijímání.
Článek 3
Rámec Unie pro přesídlování a humanitární přijímání
Rámec Unie:
a) zajišťuje legální a bezpečný příchod státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti, kteří jsou způsobilí pro přijímání a na které se nevztahují důvody pro odmítnutí podle tohoto nařízení, na území členského státu, s cílem udělit jim mezinárodní ochranu v souladu s tímto nařízením, nebo humanitární status podle vnitrostátního práva uvedeného v čl. 2 bodu 3 písm. c), a vybízí všechny členské státy ke zintenzivnění jejich úsilí za tímto účelem;
b) přispívá ke zvýšení příspěvku Unie k mezinárodním iniciativám v oblasti přesídlování a humanitárního přijímání s cílem zvýšit celkový počet dostupných míst pro přesídlení a humanitární přijímání;
c) přispívá k posílení partnerství Unie se třetími zeměmi v regionech, do nichž byl vysídlen značný počet osob, které potřebují mezinárodní ochranu.
Článek 4
Určení regionů nebo třetích zemí, ze kterých se má uskutečnit přesídlování nebo humanitární přijímání do Unie
Určení regionů nebo třetích zemí, z nichž se uskutečňuje přesídlování nebo humanitární přijímání do Unie, se primárně zakládá na:
a) prognóze UNHCR týkající se celosvětových potřeb v oblasti přesídlování;
b) prostoru pro zlepšení ochrany a zvětšení ochranného prostoru ve třetích zemích;
c) rozsahu a obsahu závazků týkajících se přesídlení nebo humanitárního přijímání, které třetí země přijaly s cílem kolektivně přispívat ke splnění celosvětových potřeb v oblasti přesídlování podle UNHCR.
Článek 5
Způsobilost k přijetí
1. Pro účely přesídlení jsou způsobilí k přijetí tito státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, patří-li alespoň do jedné z kategorií uvedených v odst. 3 písm. a):
Osoby, jejichž ochrana nebo podpora jim poskytovaná ze strany jiných orgánů nebo agentur OSN, než je UNHCR, byla ukončena z jakéhokoli důvodu, aniž by bylo jejich postavení s konečnou platností vyřešeno v souladu s příslušnými rezolucemi přijatými Valným shromážděním OSN, se považují za splňující kritéria způsobilosti stanovená v tomto odstavci.
a) státní příslušníci třetích zemí, kteří se v důsledku oprávněných obav před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských, národnostních, zastávání určitých politických názorů nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským skupinám, jak jsou vymezeny v článku 10 nařízení (EU) 2024/1347, nacházejí mimo zemi své státní příslušnosti a nejsou schopni přijmout, nebo vzhledem k uvedeným obavám odmítají ochranu této země, nebo osoby bez státní příslušnosti, které se ze stejných důvodů nacházejí mimo zemi předchozího obvyklého pobytu a které se nemohou nebo vzhledem k uvedeným obavám odmítají do této země vrátit nebo
b) státní příslušníci třetích zemí, kteří se nacházejí mimo zemi své státní příslušnosti nebo osoby bez státní příslušnosti, které se nacházejí mimo zemi svého předchozího obvyklého pobytu a u nichž existují závažné důvody domnívat se, že pokud by byli vráceni do země svého původu nebo, v případě osob bez státní příslušnosti, do země jejich předchozího obvyklého pobytu, byli by vystaveni reálné hrozbě, že utrpí vážnou újmu, jak je vymezena v článku 15 nařízení (EU) 2024/1347, a tudíž nemohou, nebo kvůli těmto rizikům nechtějí využít ochrany této země.
2. Pro účely humanitárního přijímání jsou způsobilí k přijetí tito státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, spadají-li zároveň alespoň na základě počátečního posouzení alespoň do jedné z kategorií uvedených v odstavci 3:
Osoby, jejichž ochrana nebo podpora jim poskytovaná ze strany jiných orgánů nebo agentur OSN, než je UNHCR, byla ukončena z jakéhokoli důvodu, aniž by bylo jejich postavení s konečnou platností vyřešeno v souladu s příslušnými rezolucemi přijatými Valným shromážděním OSN, se považují za splňující kritéria způsobilosti stanovená v tomto odstavci.
a) státní příslušníci třetích zemí, kteří se v důsledku oprávněných obav před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských, národnostních, zastávání určitých politických názorů nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám, jak jsou vymezeny v článku 10 nařízení (EU) 2024/1347, nacházejí mimo zemi své státní příslušnosti a nejsou schopni přijmout, nebo vzhledem k uvedeným obavám odmítají ochranu této země, nebo osoby bez státní příslušnosti, které se ze stejných důvodů nacházejí mimo zemi svého předchozího obvyklého pobytu a které se nemohou nebo vzhledem k uvedeným obavám odmítají do této země vrátit; nebo
b) státní příslušníci třetích zemí, kteří se nacházejí mimo zemi své státní příslušnosti nebo osoby bez státní příslušnosti, které se nacházejí mimo zemi předchozího obvyklého pobytu a u nichž existují závažné důvody domnívat se, že pokud by byli vráceni do země svého původu nebo, v případě osob bez státní příslušnosti, do země svého předchozího obvyklého pobytu, byli by vystaveni reálné hrozbě, že utrpí vážnou újmu, jak je vymezena v článku 15 nařízení (EU) 2024/1347, a tudíž nemohou, nebo kvůli těmto rizikům nechtějí využít ochrany této země.
3. Aby byli způsobilí k přijetí podle tohoto článku, musí státní příslušníci třetích zemí a osoby bez státní příslušnosti spadat rovněž alespoň do jedné z těchto kategorií
a) zranitelné osoby zahrnující:
- i) ženy a dívky v ohrožení;
- ii) nezletilé osoby, včetně nezletilých osob bez doprovodu;
- iii) osoby, které byly vystaveny násilí nebo mučení, mimo jiné na základě pohlaví nebo sexuální orientace;
- iv) osoby, které potřebují právní nebo fyzickou ochranu, včetně ochrany před navrácením;
- v) osoby, které potřebují zdravotní péči, i v případech, kdy neodkladná zdravotní péče není dostupná v zemi, do které byly tyto osoby násilně vysídleny;
- vi) osoby se zdravotním postižením;
- vii) osoby, které nemají vyhlídku na žádné jiné trvalé řešení, zejména osoby v dlouhodobé uprchlické situaci;
b) v případě humanitárního přijímání rodinní příslušníci státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti legálně pobývajících na území členského státu nebo občanů Unie uvedení v odstavci 4.
4. S cílem zajistit celistvost rodiny by měli být pro přijetí způsobilí rovněž tito rodinní příslušníci státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti, kteří mají být přijati:
Při uplatňování tohoto odstavce členské státy řádně zohlední nejlepší zájem dítěte. Pokud je státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti nezletilá osoba, která uzavřela manželství, avšak nedoprovází ji její manžel či manželka, může být nejlepší zájem této nezletilé osoby spatřován ve spojení s její původní rodinou.
a) manžel či manželka nebo nesezdaný partner či partnerka žijící v trvalém vztahu, pokud se k nesezdaným párům v právu nebo praxi dotčeného členského státu přistupuje podobně jako k párům sezdaným podle jeho práva o státních příslušnících třetí země nebo osobách bez státní příslušnosti;
b) nezletilé děti za podmínky, že jsou svobodné, a to bez ohledu na to, zda se jedná o děti manželské, nemanželské nebo osvojené nebo uznané ve smyslu vnitrostátního práva;
c) otec, matka nebo jiná dospělá osoba odpovědná za nesezdanou nezletilou osobu v souladu s vnitrostátním právem nebo praxí dotčeného členského státu;
d) sourozenec nebo sourozenci;
e) státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, kteří jsou závislí na pomoci svých dětí, rodičů nebo jiného rodinného příslušníka v důsledku těhotenství, narození dítěte, vážného duševního nebo fyzického onemocnění, vážného zdravotního postižení nebo vysokého věku, za předpokladu, že rodinné vazby existovaly v zemi původu, že jsou toto dítě nebo rodič nebo jiný rodinný příslušník schopni se o závislou osobu postarat a že dotčené osoby vyjádřily svůj úmysl písemně.
Článek 6
Důvody pro odmítnutí přijetí
1. Přijetí podle tohoto nařízení se odmítne těmto státním příslušníkům třetích zemí nebo osobám bez státní příslušnosti:
Písmeno b) prvního pododstavce se vztahuje rovněž na osoby, které podněcují k páchání trestných činů v něm uvedených nebo se na jejich páchání jinak podílejí.
a) osoby, kterým příslušné orgány země, ve které se usadili, přiznaly práva a povinnosti spojené s udělením státní příslušnosti této země nebo práva a povinnosti jim rovnocenné;
b) osoby, ve vztahu k nimž se lze oprávněně domnívat, že:
- i) se dopustily zločinu proti míru, válečného zločinu nebo zločinu proti lidskosti ve smyslu mezinárodních nástrojů obsahujících ustanovení o těchto zločinech;
- ii) se dopustily závažného trestného činu;
- iii) jsou vinny činy, které jsou v rozporu s cíli a zásadami OSN uvedenými v preambuli a v článcích 1 a 2 Charty OSN;
c) osoby, u nichž se lze z opodstatněných důvodů domnívat, že představují nebezpečí pro společnost, veřejný pořádek, bezpečnost nebo veřejné zdraví členského státu posuzujícího spis týkající se jejich přijetí;
d) osoby, k nimž byl vydán záznam v Schengenském informačním systému nebo ve vnitrostátní databázi členského státu za účelem odepření vstupu;
e) osoby, kterým byla udělena mezinárodní ochrana nebo humanitární status podle vnitrostátního práva, jak je uvedeno v čl. 2 bodu 3 písm. c);
f) osoby, kterým členský stát v průběhu tří let před přijetím odmítl přijetí podle písmene c) nebo d) tohoto pododstavce.
2. Přijetí podle tohoto nařízení může být odmítnuto těmto státním příslušníkům třetích zemí nebo osobám bez státní příslušnosti:
a) osobám, které během tří let před přijetím neudělily svůj souhlas s přijetím do určitého členského státu nebo tento souhlas následně vzaly zpět podle článku 7, za předpokladu, že byly informovány o důsledcích takového zpětvzetí v souladu s čl. 9 odst. 4 písm. b);
b) osoby, které spáchaly jeden nebo více trestných činů, na které se nevztahuje ustanovení odst. 1 prvního pododstavce písm. b) a za které by jim byl uložen trest s horní hranicí trestní sazby ve výši nejméně jednoho roku odnětí svobody, kdyby byly spáchány ve členském státě, který posuzuje spis týkající se přijetí, ledaže by trestní stíhání nebo potrestání byly promlčeny, nebo, v případě odsouzení za takový trestný čin, záznam vztahující se k tomuto odsouzení by byl vymazán z vnitrostátního rejstříku trestů v souladu s právem členského státu, který posuzuje spis týkající se přijetí;
c) osoby, které odmítají účastnit se orientačních programů před odjezdem podle čl. 9 odst. 22;
d) osoby, ve vztahu k nimž nemůže členský stát poskytnout odpovídající podporu, již daná osoba potřebuje na základě své zranitelnosti.
3. Důvody stanovené v tomto článku se uplatní za předpokladu, že jsou použity bez diskriminace, mimo jiné na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, etnického nebo sociálního původu, genetických rysů, jazyka, náboženského vyznání nebo přesvědčení, politických názorů či jakýchkoli jiných názorů, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace.
Článek 7
Souhlas
1. Postup přijímání stanovený v článku 9 se použije pro státní příslušníky třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, kteří vyjádřili svůj souhlas s přijetím a kteří svůj souhlas následně nevzali nazpět, mimo jiné odmítnutím přijetí v konkrétním členském státě.
2. Pokud státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti neposkytne dostupné údaje nebo informace nezbytné pro provádění postupu podle čl. 9 odst. 3 nebo se nedostaví k osobnímu pohovoru stanovenému v čl. 9 odst. 6, lze mít za to, že mlčky vzala zpět souhlas s přijetím podle odstavce 1 tohoto článku, ledaže tato osoba nebyla informována v souladu s čl. 9 odst. 4, splní povinnosti v přiměřené lhůtě nebo může prokázat, že neposkytnutí údajů nebo informací či nedostavení se k osobním pohovoru bylo způsobeno okolnostmi, které tato osoba nemohla ovlivnit.
Článek 8
Plán Unie pro přesídlování a humanitární přijímání
1. Na základě návrhu Komise přijme Rada prostřednictvím prováděcího aktu dvouletý plán Unie pro přesídlování a humanitární přijímání (dále jen „plán Unie“), a to v roce, který předchází dvouletému období, v němž má být prováděn.
Komise informuje neprodleně Evropský parlament o navrženém plánu Unie a Rada informuje Evropský parlament pravidelně o pokroku při přijímání plánu Unie.
Rada bez odkladu informuje Evropský parlament a Komisi o konečném návrhu plánu Unie. Rada předá plán Unie Evropskému parlamentu neprodleně po jeho přijetí.
2. Při provádění tohoto článku Rada a Komise řádně zohlední výsledek zasedání Výboru na vysoké úrovni pro otázky přesídlování a humanitárního přijímání zřízeného na základě článku 11 a prognózy UNHCR týkající se celosvětových potřeb v oblasti přesídlování.
3. Plán Unie obsahuje:
a) celkový počet osob, které mají být přijaty na území členských států, s uvedením podílu osob, kterých se týká přesídlení, humanitární přijímání a mimořádné přijímání, přičemž podíl osob, kterých se týká přesídlení, nemá být nižší než přibližně 60 % celkového počtu osob, které mají být přijaty;
b) podrobné údaje o účasti členských států a jejich příspěvcích k celkovému počtu osob, které mají být přijaty, a o podílu osob, kterých se týká přesídlení, humanitární přijímání a mimořádné přijímání v souladu s písmenem a) tohoto odstavce, přičemž se v plné míře respektují údaje, které členské státy uvedly ve Výboru na vysoké úrovni pro otázky přesídlování a humanitárního přijímání zřízeném podle článku 11;
c) specifikaci regionů nebo třetích zemí, z nichž se má přesídlování nebo humanitární přijímání uskutečnit, podle článku 4;
4. Plán Unie může v případě potřeby zahrnovat:
a) popis konkrétní skupiny nebo skupin státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti, na které se plán Unie vztahuje;
b) ujednání o místní koordinaci, jakož i praktické spolupráci mezi členskými státy s podporou agentury pro azyl v souladu s článkem 10 a se třetími zeměmi, UNHCR a dalšími příslušnými partnery.
5. Mimořádné přijímání se použije bez ohledu na regiony nebo třetí země, z nichž se má přesídlení nebo humanitární přijímání uskutečnit.
6. Vyžadují-li to nové okolnosti, jako je nepředvídaná humanitární krize mimo tyto regiony nebo třetí země uvedené v plánu Unie, Rada na návrh Komise případně plán Unie pozmění tím, že doplní regiony nebo třetí země, ze kterých se má uskutečnit přijímání podle článku 4.
Článek 9
Postup přijímání
1. V případě přesídlení členské státy za účelem provádění plánu Unie požádají UNHCR, aby jim postoupil případy státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti.
V případě humanitárního přijímání členské státy za účelem provádění plánu Unie mohou požádat agentura pro azyl a UNHCR nebo jiný příslušný mezinárodní subjekt, aby jim postoupil případy státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti.
2. Členský stát posoudí, zda státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti uvedená v odstavci 1 spadá do oblasti působnosti plánu Unie.
Členský stát může dát přednost státnímu příslušníku třetí země nebo osobě bez státní příslušnosti, která:
a) má rodinné vazby se státními příslušníky třetích zemí nebo osobami bez státní příslušnosti oprávněně pobývajícími v členském státě nebo s občany Unie;
b) prokázala sociální vazby nebo jiné charakteristiky, které mohou usnadnit integraci v členském státě, který provádí postup přijímání, včetně příslušných jazykových dovedností nebo předchozího pobytu v tomto členském státě;
c) potřebuje zvláštní ochranu či je zranitelnou osobou.
3. Po zjištění totožnosti státního příslušníka třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti spadajících do oblasti působnosti plánu Unie, v souvislosti s nimiž hodlá provést postup přijímání, zaregistruje členský stát ve vztahu k této osobě tyto informace:
V průběhu registrace mohou být shromažďovány doplňující údaje nezbytné pro provádění odstavců 6 a 9.
a) jméno, datum narození, pohlaví, státní příslušnost státního příslušníka třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti;
b) druh a číslo veškerých dokladů totožnosti nebo cestovních dokladů státního příslušníka třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti a
c) datum a místo registrace a orgán provádějící registraci.
4. Členské státy informují státní příslušníky třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, v souvislosti s nimiž provádějí postup přijímání, o:
a) cílech a jednotlivých krocích v rámci postupu přijímání;
b) důsledcích zpětvzetí souhlasu podle článku 7 a odmítnutí účasti v orientačních programech před odjezdem podle odstavce 22 tohoto článku.
5. Členské státy poskytnou státním příslušníkům třetích zemí nebo osobám bez státní příslušnosti, v souvislosti s nimiž provádějí postup přijímání, v okamžiku, kdy jsou shromažďovány osobní údaje, písemně a v případě potřeby ústně, informace, které jsou povinny poskytnout podle nařízení (EU) 2016/679. Tyto informace se poskytují ve stručné, transparentní, srozumitelné a snadno přístupné formě, za použití jasného a jednoduchého jazyka přizpůsobeného potřebám nezletilých osob a osob se zvláštními potřebami v jazyce, kterému státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti rozumí nebo u něhož lze důvodně předpokládat, že mu rozumí.
6. Členské státy posoudí, zda státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, v souvislosti s nimiž provádějí postup přijímání, splňují kritéria způsobilosti stanovená v článku 5 a zda se na ně nevztahují důvody pro odmítnutí stanovené v článku 6.
Členské státy provedou toto posouzení zejména na základě písemných dokladů, případně včetně informací UNHCR ohledně toho, zda státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti splňují podmínky pro přiznání postavení uprchlíka, na základě osobního pohovoru či na základě kombinace obou přístupů.
7. V případě přesídlení požádají členské státy UNHCR, aby provedl úplné posouzení toho, zda státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, jichž se týká postup přijímání:
Členské státy mohou požadovat, aby byla zohledněna kritéria stanovená ve druhém pododstavci odstavce 2.
a) spadají do oblasti působnosti plánu Unie;
b) spadají do jedné z kategorií zranitelnosti uvedených v čl. 5 odst. 3 písm. a) nebo mají rodinné vazby podle čl. 5 odst. 4, přičemž takové posouzení zdůvodní;
c) splňují podmínky pro přiznání postavení uprchlíka ve smyslu článku 1 Ženevské úmluvy.
8. V případě humanitárního přijímání mohou členské státy požádat, aby UNHCR posoudil, zda státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, jejichž případy jim UNHCR postoupil:
Členské státy mohou požadovat, aby byla zohledněna kritéria stanovená ve druhém pododstavci odstavce 2.
a) splňují podmínky pro přiznání postavení uprchlíka ve smyslu článku 1 Ženevské úmluvy;
b) spadají do jedné z kategorií zranitelnosti uvedených v čl. 5 odst. 3 písm. a) nebo mají rodinné vazby podle čl. 5 odst. 3 písm. b).
9. Členské státy dospějí k závěru o přijetí státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti na základě posouzení uvedeného v odstavci 6 co nejdříve a nejpozději sedm měsíců ode dne registrace. Členské státy mohou tuto lhůtu prodloužit až o tři měsíce v případě složitých skutkových nebo právních otázek.
10. V případě mimořádného přijímání dospějí členské státy k závěru co nejdříve a vynasnaží se tak učinit nejpozději do jednoho měsíce ode dne registrace.
11. Členské státy postup přijímání přeruší, pokud státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti vzali zpět souhlas s přijetím podle článku 7.
Členský stát může přerušit postup přijímání za těchto okolností:
S výhradou kapitoly V nařízení (EU) 2016/679 se důvody přerušení sdělí UNHCR, je-li to nezbytné pro plnění úkolů UNHCR týkajících se postupování případů státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti členským státům nebo třetím zemím v souladu s tímto nařízením nebo s jeho mandátem, ledaže existuje převažující veřejný zájem tak neučinit.
a) pokud dospěl k závěru, že celkový počet přijatých státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti přesahuje jeho příspěvek stanovený v plánu Unie;
b) pokud dospěje k závěru, že dá přednost státním příslušníkům třetích zemí nebo osobám bez státní příslušnosti podle odstavce 2;
c) pokud dospěje k závěru, že není schopen splnit lhůty uvedené v odstavci 9, z důvodů, které nemůže ovlivnit.
12. Členské státy uchovávají údaje osob, kterým podle vnitrostátního práva udělily mezinárodní ochranu nebo vnitrostátní humanitární status v souladu s tímto nařízením, po dobu pěti let ode dne registrace. V případě osob, kterým bylo odmítnuto přijetí z některého z důvodů uvedených v čl. 6 odst. 1 prvním pododstavci písm. f), se tyto údaje uchovávají po dobu tří let ode dne, kdy byl přijat negativní závěr o ukončení postupu přijímání.
Po uplynutí příslušného období musí členské státy tyto údaje vymazat. Členské státy vymažou údaje o osobě, která získá občanství některého členského státu před uplynutím této lhůty, jakmile se dozví, že dotčená osoba takové občanství získala.
V případě, že členský stát ukončí postup přijímání podle prvního pododstavce odstavce 11, členský stát uchová uvedené údaje týkající se dotčené osoby po tři roky ode dne tohoto ukončení. V případě, že členský stát ukončí postup přijímání podle druhého pododstavce odstavce 11, členský stát vymaže uvedené údaje týkající se dotčené osoby ke dni tohoto ukončení.
13. Pokud je závěr členského státu podle odstavce 9 negativní, dotčený státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti nebudou do tohoto členského státu přijati.
S výhradou kapitoly V nařízení (EU) 2016/679 se důvody negativního závěru sdělí UNHCR, je-li to nezbytné pro plnění úkolů UNHCR týkajících se postupování případů státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti členským státům nebo třetím zemím v souladu s tímto nařízením nebo s jeho mandátem, ledaže existuje převažující veřejný zájem tak neučinit.
Každý členský stát, který dospěl k negativnímu závěru podle prvního pododstavce, může požadovat, aby jej jiný členský stát konzultoval při posuzování spisu týkajícího se přijetí prováděného tímto jiným členským státem.
14. Je-li závěr členského státu podle odstavce 9 kladný, použijí se odstavce 15 až 22 před vstupem dotyčné osoby na jeho území nebo po něm.
15. Podle odstavce 14 tohoto článku, přijme členský stát tam uvedený rozhodnutí o přiznání postavení uprchlíka, pokud dotčený státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti splňují podmínky pro přiznání postavení uprchlíka, nebo o udělení statusu doplňkové ochrany, pokud státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti splňují podmínky pro doplňkovou ochranu.
Takové rozhodnutí má stejný účinek jako rozhodnutí o přiznání postavení uprchlíka nebo udělení statusu doplňkové ochrany podle článku 13 nebo 18 nařízení (EU) 2024/1347, poté, co dotčená osoba vstoupí na území členského státu.
Členské státy mohou vydávat povolení k pobytu s trvalou či neomezenou dobou platnosti za podmínek, které jsou příznivější, v souladu s článkem 13 směrnice Rady 2003/109/ES(Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (Úř. věst. L 16, 23.1.2004, s. 44).).
16. Podle odstavce 14 tohoto článku, přijme členský stát tam uvedený rozhodnutí o vydání povolení k pobytu v případě rodinného příslušníka státního příslušníka třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti podle čl. 5 odst. 4, který sám nesplňuje podmínky pro individuální udělení mezinárodní ochrany.
Takové rozhodnutí má stejný účinek jako rozhodnutí vydat povolení k pobytu podle čl. 23 odst. 1 nařízení (EU) 2024/1347, poté, co dotčená osoba vstoupí na území členského státu.
17. Podle odstavce 14 tohoto článku, může členský stát tam uvedený v případě humanitárního přijímání udělit mezinárodní ochranu nebo, aniž je dotčeno právo požádat o mezinárodní ochranu, humanitární status podle vnitrostátního práva, které stanoví práva a povinnosti rovnocenné právům a povinnostem stanoveným v článcích 20 až 26 a v článcích 28 až 35 nařízení (EU) 2024/1347 pro osoby požívající doplňkové ochrany.
Takové rozhodnutí nabývá účinku poté, co dotčená osoba vstoupí na území členského státu.
18. Podle odstavce 14 tohoto článku, přijme členský stát tam uvedený rozhodnutí o vydání povolení k pobytu v případě rodinného příslušníka dotčeného státního příslušníka třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti podle čl. 5 odst. 4, který sám nesplňuje podmínky pro individuální udělení mezinárodní ochrany nebo humanitárního statusu podle vnitrostátního práva, jak je uvedeno v čl. 2 bodu 3 písm. c).
Takové rozhodnutí má stejný účinek jako rozhodnutí vydat povolení k pobytu podle čl. 23 odst. 1 nařízení (EU) 2024/1347, poté, co dotčená osoba vstoupí na území členského státu.
19. Podle odstavce 14 tohoto článku oznámí členský stát tam uvedený nebo příslušný partner jednající jménem členského státu v souladu s čl. 10 odst. 3 veškerá rozhodnutí podle odstavců 15 a 17 tohoto článku dotčeným státním příslušníkům třetích zemí nebo osobám bez státní příslušnosti.
Pokud bylo takové rozhodnutí přijato před vstupem dotyčné osoby na území tohoto členského státu, může být takové oznámení učiněno po tomto vstupu.
20. Podle odstavce 14 tohoto článku vynaloží členský stát tam uvedený veškeré úsilí k zajištění vstupu na své území co nejdříve a nejpozději dvanáct měsíců ode dne takového závěru.
V případě mimořádného přijetí členský stát zajistí rychlé přemístění státního příslušníka třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti po datu kladného závěru podle odstavce 9.
21. Podle odstavce 14 tohoto článku nabídne členský stát tam uvedený, je-li to nezbytné, zorganizování cesty, včetně lékařských prohlídek ověřujících způsobilost k cestě, a zajistí bezplatnou přepravu na své území, v případě potřeby včetně usnadnění výstupních procedur ve třetí zemi, z níž jsou státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti přijímáni.
Pokud členský stát organizuje cestu podle prvního pododstavce, zohlední zvláštní potřeby dotčených osob s ohledem na jejich případné zranitelnosti.
22. Podle odstavce 14 tohoto článku nabídne členský stát tam uvedený, pokud je to možné, státním příslušníkům třetích zemí nebo osobám bez státní příslušnosti před jejich odjezdem orientační programy, které jsou zdarma a snadno dostupné a mohou zahrnovat informace o jejich právech a povinnostech, jazykové kurzy a informace týkající se sociální, kulturní a politické situace daného členského státu.
Pokud není možné takové orientační programy poskytnout, poskytnou členské státy státním příslušníkům třetích zemí nebo osobám bez státní příslušnosti přinejmenším informace o jejich právech a povinnostech.
23. Osobní údaje zpracovávané členským státem podle tohoto článku nesmějí být předány nebo zpřístupněny třetí zemi, mezinárodnímu subjektu či soukromému subjektu usazenému v Unii či ve třetí zemi v jiných případech, než které jsou stanoveny v tomto článku.
24. Členské státy předají údaje týkající se osob spadajících do oblasti působnosti tohoto nařízení v souladu s článkem 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1358(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1358 ze dne 14. května 2024 zřízení systému „Eurodac“ pro porovnávání biometrických údajů za účelem účinného uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1351 a (EU) 2024/1350 a směrnice Rady 2001/55/ES a za účelem zjištění totožnosti neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti a o žádostech orgánů pro vymáhání práva členských států a Europolu o porovnání údajů s údaji systému Eurodac pro účely vymáhání práva, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1240 a (EU) 2019/818 a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 603/2013 (Úř. věst. L, 2024/1358, 22.5.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2024/1358/oj).).
25. Ve všech fázích postupu přijímání nesmí členské státy diskriminovat žádné osoby na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, etnického nebo sociálního původu, genetických rysů, jazyka, náboženského vyznání nebo přesvědčení, politických názorů či jakýchkoli jiných názorů, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace.
Článek 10
Operativní spolupráce
1. Aby se usnadnilo provádění plánu Unie, členské státy určí vnitrostátní kontaktní místa a mohou se rozhodnout, že ve třetích zemích jmenují styčné důstojníky.
2. Agentura pro azyl může poskytovat členským státům podporu na základě jejich žádosti v souladu s čl. 9 odst. 1 tohoto nařízení, nebo, je-li tak stanoveno v plánu Unie, v souladu s čl. 8 odst. 4 písm. b) tohoto nařízení. Uvedená podpora může zahrnovat koordinaci technické spolupráce mezi členskými státy, pomoc členským státům při provádění plánu Unie, odbornou přípravu personálu provádějícího postupy přijímání, poskytování informací státním příslušníkům třetích zemí nebo osobám bez státní příslušnosti podle čl. 9 odst. 4, 5 a 25 tohoto nařízení, usnadňování sdílení infrastruktury a pomoc členským státům při spolupráci se třetími zeměmi za účelem provádění postupů přijímání podle nařízení (EU) 2021/2303.
Agentura pro azyl může rovněž koordinovat výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy pro účely provádění tohoto nařízení a integrace přesídlených osob v jejich hostitelské společnosti.
3. Za účelem provádění plánu Unie a zejména oznamování rozhodnutí přijatých členskými státy v souladu s čl. 9 odst. 15 a 17 dotčeným státním příslušníkům třetích zemí nebo osobám bez státní příslušnosti a provádění orientačních programů před odjezdem, lékařských prohlídek ověřujících způsobilost k cestě zorganizování cesty a dalších praktických opatření mohou členským státům pomáhat příslušní partneři na žádost členského státu nebo v souladu s ujednáními o místní koordinaci a praktické spolupráci pro plán Unie podle čl. 8 odst. 4 písm. b).
Článek 11
Výbor na vysoké úrovni pro otázky přesídlování a humanitárního přijímání
1. Zřizuje se Výbor na vysoké úrovni pro otázky přesídlování a humanitárního přijímání (dále jen „výbor na vysoké úrovni“). Skládá se ze zástupců Evropského parlamentu, Rady, Komise a členských států.
K účasti na zasedáních výboru na vysoké úrovni jsou přizváni zástupci agentury pro azyl, UNHCR a Mezinárodní organizace pro migraci.
Další příslušné organizace, včetně organizací občanské společnosti, mohou být vyzvány, aby se účastnily zasedání výboru na vysoké úrovni, pokud se týkají oblasti jejich odbornosti.
Pokud Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko vyjádří záměr podílet se na provádění plánu Unie, jejich zástupci budou přizváni k účasti na zasedáních výboru na vysoké úrovni.
2. Výboru na vysoké úrovni předsedá Komise. Schází se nejméně jednou ročně a kdykoli je to nutné na pozvání Komise nebo na žádost členského státu nebo Evropského parlamentu.
3. Výbor na vysoké úrovni poskytuje poradenství Komisi v otázkách týkajících se provádění rámce Unie, a to i ohledně doporučeného počtu osob, jež mají být přijaty, a regionů nebo třetích zemí, z nichž má k přijímání těchto osob dojít, a to se zohledněním prognózy UNHCR týkající se celosvětových potřeb v oblasti přesídlování. Může činit doporučení.
Komise zveřejní zápisy ze zasedání výboru na vysoké úrovni, ledaže by jejich zveřejnění ohrozilo ochranu jakéhokoli veřejného nebo soukromého zájmu podle článku 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43).).
4. Komise konzultuje výbor na vysoké úrovni a zohlední výsledky zasedání výboru na vysoké úrovni, pokud jde o otázky týkající se provádění rámce Unie.
5. V návaznosti na výsledek zasedání výboru na vysoké úrovni podle tohoto článku vyzve Komise členské státy, aby uvedly podrobné údaje o své účasti a svých dobrovolných příspěvcích k celkovému počtu osob, které mají být přijaty, včetně druhu přijímání a regionů či třetích zemí, z nichž se má přijímání uskutečnit v souladu s články 4 a 8.
6. Komise z vlastního podnětu nebo na základě doporučení ze strany jednoho nebo více členských států nebo Evropského parlamentu svolá zasedání výboru na vysoké úrovni za účelem projednání případného přijetí osob podle čl. 8 odst. 6 v reakci na nové okolnosti, jako je například nepředvídaná humanitární krize v regionech nebo třetích zemí, které nejsou zahrnuty v plánu Unie.
7. Výbor na vysoké úrovni může v případě potřeby přijmout svůj jednací řád.
Článek 12
Přidružení Islandu, Lichtenštejnska, Norska a Švýcarska
Článek 13
Finanční podpora
Článek 14
Změny nařízení (EU) 2021/1147
Nařízení (EU) 2021/1147 se mění takto:
1) Článek 2 se mění takto:
- a) bod 5 se nahrazuje tímto:
- „5) ‚přijímáním osob z humanitárních důvodů‘ humanitární přijímání ve smyslu čl. 2 bodu 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1350(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1350 ze dne 14. května 2024, kterým se zřizuje rámec Unie pro přesídlování a humanitární přijímání a mění nařízení (EU) 2021/1147 (Úř. věst. L, 2024/1350, 22.5.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2024/1350/oj).“;);
- b) bod 8 se nahrazuje tímto
- „8) ‚přesídlením‘ přesídlení ve smyslu čl. 2 bodu 1 nařízení (EU) 2024/1350“.
2) v článku 19 se odstavce 1, 2 a 3 nahrazují tímto:
Členské státy obdrží kromě svého přídělu podle čl. 13 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení částku 10000 EUR za každou osobu přijatou prostřednictvím přesídlení podle rámce Unie pro přesídlování a humanitární přijímání zřízeného nařízením (EU) 2024/1350.
Členské státy obdrží kromě svého přídělu podle čl. 13 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení částku 6000 EUR za každou osobu přijatou prostřednictvím humanitárního přijímání podle rámce Unie pro přesídlování a humanitární přijímání zřízeného nařízením (EU) 2024/1350 nebo osobu přijatou v rámci vnitrostátního programu pro přesídlování.
Částka uvedená v odstavci 2 se zvyšuje na 8000 EUR za každou osobu přijatou prostřednictvím humanitárního přijímání nebo v rámci vnitrostátního programu pro přesídlování, která patří do jedné nebo více z těchto zranitelných skupin:
- a) ohrožené ženy a děti;
- b) nezletilé osoby bez doprovodu;
- c) osoby, které mají zdravotní potřeby, jež lze řešit pouze humanitárním přijetím;
- d) osoby, které potřebují humanitární přijetí za účelem právní či fyzické ochrany, včetně obětí násilí nebo mučení.“
Článek 15
Hodnocení a přezkum
1. Do 12. června 2028 předloží Komise zprávu Evropskému parlamentu a Radě o uplatňování tohoto nařízení, včetně ustanovení čl. 9 odst. 2 písm. b), a o příspěvcích členských států k provádění plánu Unie v souladu s článkem 8 a o snaze všech členských států vystupňovat své úsilí v oblasti přesídlování a humanitárního přijímání s cílem významně přispět k naplnění celosvětových potřeb v oblasti přesídlování. Ke zprávě se ve vhodných případech připojí návrhy na dosažení tohoto cíle.
2. Členské státy Komisi a agentuře pro azyl poskytnou informace nezbytné pro vypracování zprávy Komise pro účely odstavce 1.
3. Evropský parlament a Rada na základě návrhu Komise přezkoumají toto nařízení do dvou let od předložení zprávy Komise podle odstavce 1, přičemž zohlední obsah této zprávy.
Článek 16
Vstup v platnost
1. Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
2. Ustanovení čl. 9 odst. 24 se použije ode dne 12. června 2026.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech v souladu se Smlouvami.