Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1624 ze dne 31. května 2024 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu (Text s významem pro EHP)
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,
s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky(Úř. věst. C 210, 25.5.2022, s. 5.),
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(Úř. věst. C 152, 6.4.2022, s. 89.),
v souladu s řádným legislativním postupem(Postoj Evropského parlamentu ze dne 24. dubna 2024 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 30. května 2024.),
vzhledem k těmto důvodům:
PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:
KAPITOLA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
ODDÍL 1
Předmět a definice
Článek 1
Předmět
Toto nařízení stanoví pravidla pro:
a) opatření, která mají uplatňovat povinné osoby, aby se předcházelo praní peněz a financování terorismu;
b) požadavky na právnické osoby, výslovně zřízené svěřenské fondy a podobná právní uspořádání týkající se transparentnosti skutečných majitelů;
c) opatření k omezení zneužívání anonymních nástrojů.
Článek 2
Definice
1. Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
1) „praním peněz“ jednání uvedené v čl. 3 odst. 1 a 5 směrnice (EU) 2018/1673, včetně pomoci a návodu, podněcování a pokusu o spáchání takového jednání, bez ohledu na to, zda činnosti, z nichž tento majetek pro účely praní pochází, byly provedeny na území členského státu nebo na území třetí země. Je-li znakem trestného činu vědomí, úmysl nebo záměr, lze je vyvodit z objektivních skutkových okolností;
2) „financováním terorismu“ jednání stanovené v článku 11 směrnice (EU) 2017/541, včetně pomoci a návodu, podněcování a pokusu o spáchání takového jednání, bez ohledu na to, zda bylo provedeno na území členského státu nebo na území třetí země; je-li znakem trestného činu vědomí, úmysl nebo záměr, lze je vyvodit z objektivních skutkových okolností;
3) „trestnou činností“ trestná činnost ve smyslu čl. 2 bodu 1 směrnice (EU) 2018/1673, jakož i podvody poškozující finanční zájmy Unie ve smyslu čl. 3 odst. 2 směrnice (EU) 2017/1371, pasivní a aktivní korupce ve smyslu čl. 4 odst. 2 a zpronevěra ve smyslu čl. 4 odst. 3 druhého pododstavce uvedené směrnice;
4) „finančními prostředky“ nebo „majetkem“ majetek ve smyslu čl. 2 bodu 2 směrnice (EU) 2018/1673;
5) „úvěrovou institucí“:
- a) úvěrová instituce ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 1 nařízení (EU) č. 575/2013;
- b) pobočka úvěrové instituce ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 17 nařízení (EU) č. 575/2013, pokud se nachází v Unii, bez ohledu na to, zda se její ústředí nachází v členském státě nebo ve třetí zemi;
6) „finanční institucí“:
- a) podnik jiný než úvěrová instituce nebo investiční podnik, který vykonává jednu nebo více činností uvedených v příloze I bodech 2 až 12, 14 a 15 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338).), včetně činnosti směnáren (bureaux de change), avšak s výjimkou činností uvedených v příloze I bodě 8 směrnice (EU) 2015/2366, nebo podnik, jehož hlavní činností je nabývání účastí, včetně finanční holdingové společnosti, smíšené finanční holdingové společnosti a finanční holdingové společnosti se smíšenou činností;
- b) pojišťovna ve smyslu čl. 13 bodu 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) (Úř. věst. L 335, 17.12.2009, s. 1).), pokud vykonává činnosti související s životním pojištěním nebo jiné pojišťovací činnosti související s investicemi, na které se uvedená směrnice vztahuje, včetně pojišťovacích holdingových společností a pojišťovacích holdingových společností se smíšenou činností ve smyslu čl. 212 odst. 1 písm. f) a g) směrnice 2009/138/ES;
- c) zprostředkovatel pojištění ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 3 směrnice (EU) 2016/97, jedná-li ve vztahu k životnímu pojištění a jiným pojišťovacím službám souvisejícím s investicemi, s výjimkou zprostředkovatele pojištění, který nevybírá pojistné ani částky určené pro klienta a za jehož činnost odpovídá jedna nebo více pojišťoven nebo zprostředkovatelů v případě produktů, které se jich týkají;
- d) investiční podnik ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně směrnic 2002/92/ES a 2011/61/EU (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 349).);
- e) subjekt kolektivního investování, zejména:
- i) subjekt kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 2009/65/ES a jeho správcovská společnost ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. b) uvedené směrnice nebo investiční společnost povolená v souladu s uvedenou směrnicí, která neurčila správcovskou společnost, zpřístupňující podílové jednotky SKIPCP k prodeji v Unii;
- ii) alternativní investiční fond ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 2011/61/EU a jeho správce ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. b) uvedené směrnice spadající do oblasti působnosti podle článku 2 uvedené směrnice;
- f) centrální depozitář cenných papírů ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 909/2014(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 909/2014 ze dne 23. července 2014 o zlepšení vypořádání obchodů s cennými papíry v Evropské unii a centrálních depozitářích cenných papírů a o změně směrnic 98/26/ES a 2014/65/EU a nařízení (EU) č. 236/2012 (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 1).);
- g) věřitel ve smyslu čl. 4 bodu 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU ze dne 4. února 2014 o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení a o změně směrnic 2008/48/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. L 60, 28.2.2014, s. 34).) a čl. 3 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (Úř. věst. L 133, 22.5.2008, s. 66).);
- h) zprostředkovatel úvěru ve smyslu čl. 4 bodu 5 směrnice 2014/17/EU a čl. 3 písm. f) směrnice 2008/48/ES při držení peněžních prostředků ve smyslu čl. 4 bodu 25 směrnice (EU) 2015/2366 v souvislosti se smlouvou o úvěru, s výjimkou zprostředkovatele úvěru vykonávajícího činnosti, za něž je odpovědný jeden nebo více věřitelů nebo zprostředkovatelů úvěru;
- i) poskytovatel služeb souvisejících s kryptoaktivy;
- j) pobočka některé z finančních institucí uvedených v písmenech a) až i), pokud se nachází v Unii, bez ohledu na to, zda se její ústředí nachází v členském státě nebo ve třetí zemi;
7) „kryptoaktivem“ kryptoaktivum ve smyslu čl. 3 odst. 1 bodu 5 nařízení (EU) 2023/1114 kromě situací, kdy kryptoaktiva spadají do kategorií uvedených v čl. 2 odst. 4 uvedeného nařízení;
8) „službou související s kryptoaktivy“ služba související s kryptoaktivy ve smyslu čl. 3 odst. 1 bodu 16 nařízení (EU) 2023/1114, s výjimkou poskytování poradenství týkajícího se kryptoaktiv podle čl. 3 odst. 1 bodu 16 písm. h) uvedeného nařízení;
9) „poskytovatelem služeb souvisejících s kryptoaktivy“ poskytovatel služeb souvisejících s kryptoaktivy ve smyslu čl. 3 odst. 1 bodu 15 nařízení (EU) 2023/1114, pokud poskytuje jednu nebo více služeb souvisejících s kryptoaktivy;
10) „finanční holdingovou společností se smíšenou činností“ podnik jiný než finanční holdingová společnost nebo smíšená finanční holdingová společnost, který není dceřiným podnikem jiného podniku a jehož dceřiné podniky zahrnují alespoň jednu úvěrovou instituci nebo finanční instituci;
11) „poskytovatelem služeb pro svěřenské fondy nebo obchodní společnosti“ fyzická či právnická osoba, která v rámci svého podnikání poskytuje třetím osobám některou z těchto služeb:
- a) zakládání obchodních společností nebo jiných právnických osob;
- b) výkon funkce člena řídícího orgánu nebo jednatele obchodní společnosti, společníka osobní společnosti nebo srovnatelné funkce v případě jiných právnických osob nebo zajištění jiné osoby, aby tyto funkce vykonávala;
- c) poskytnutí sídla, adresy společnosti, adresy pro doručování nebo administrativní adresy, jakož i dalších souvisejících služeb pro obchodní společnost, osobní společnost nebo právnickou osobu nebo právní uspořádání;
- d) výkon funkce svěřenského správce výslovně zřízeného svěřenského fondu nebo výkon rovnocenné funkce pro podobné právní uspořádání nebo zajištění jiné osoby pro výkon této funkce;
- e) výkon funkce pověřeného společníka pro jinou osobu nebo zajištění jiné osoby pro výkon této funkce;
12) „službou hazardních her“ služba spojená s peněžitým vkladem do her s prvkem náhody, včetně her s prvkem dovednosti, jako jsou loterie, hry v kasinu, pokerové hry a sázky, které jsou poskytovány na fyzickém místě nebo jakýmikoli prostředky na dálku, elektronicky nebo pomocí jiných technologií pro usnadnění komunikace a na individuální žádost příjemce služeb;
13) „nefinanční holdingovou společností se smíšenou činností“ podnik jiný než finanční holdingová společnost nebo smíšená finanční holdingová společnost, který není dceřiným podnikem jiného podniku a jehož dceřiné podniky zahrnují alespoň jednu povinnou osobu uvedenou v čl. 3 bodu 3;
14) „nehostovanou adresou“ nehostovaná adresa ve smyslu čl. 3 bodu 20 nařízení (EU) 2023/1113;
15) „poskytovatelem služeb skupinového financování“ poskytovatel služeb skupinového financování ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. e) nařízení (EU) 2020/1503;
16) „zprostředkovatelem skupinového financování“ podnik jiný než poskytovatel služeb skupinového financování, jehož činnost spočívá v tom, že prostřednictvím internetového informačního systému přístupného veřejnosti nebo omezenému počtu poskytovatelů finančních prostředků páruje nebo usnadňuje párování v případě:
- a) vlastníků projektů, kterými jsou jakákoli fyzická nebo právnická osoba usilující o zajištění financování pro projekty, sestávajícího z jedné předem vymezené operace zaměřené na konkrétní cíl nebo ze souboru takových operací, včetně získávání finančních prostředků ke konkrétnímu účelu nebo na konkrétní akci, bez ohledu na to, zda jsou tyto projekty navrhovány veřejnosti nebo omezenému počtu poskytovatelů finančních prostředků, a
- b) poskytovatelů finančních prostředků, kterými jsou jakákoli fyzická nebo právnická osoba přispívající k financování projektů prostřednictvím půjček, s úrokem či bez něj, nebo darů, včetně případů, kdy tyto dary opravňují dárce k nehmotným výhodám;
17) „elektronickými penězi“ elektronické peníze ve smyslu čl. 2 bodu 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES ze dne 16. září 2009 o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností, o změně směrnic 2005/60/ES a 2006/48/ES a o zrušení směrnice 2000/46/ES (Úř. věst. L 267, 10.10.2009, s. 7).), avšak s vyloučením peněžní hodnoty uvedené v čl. 1 odst. 4 a 5 uvedené směrnice;
18) „provozovnou“ faktický výkon hospodářské činnosti, na kterou se vztahuje článek 3, povinnou osobou v jiném členském státě nebo třetí zemi, než je země, v níž se nachází její ústředí, po dobu neurčitou a prostřednictvím stálé infrastruktury, včetně:
- a) pobočky nebo dceřiné společnosti;
- b) v případě úvěrových institucí a finančních institucí infrastruktury, kterou lze podle obezřetnostní regulace považovat za provozovnu;
19) „obchodním vztahem“ obchodní, profesní nebo komerční vztah spojený s profesními aktivitami povinné osoby, který je založen mezi povinnou osobou a klientem, a to i v případě neexistence písemné smlouvy, a u něhož se v době navázání kontaktu očekává, že bude mít prvek opakování nebo trvání, nebo který tento prvek následně získá;
20) „souvisejícími transakcemi“ dvě nebo více transakcí se stejným nebo podobným původem, místem určení a účelem nebo dalšími relevantními charakteristikami za určité období;
21) „třetí zemí“ jakákoli jurisdikce, nezávislý stát nebo autonomní území, které nejsou součástí Unie a které mají vlastní právní předpisy v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu nebo režim vymáhání;
22) „korespondenčním vztahem“:
- a) poskytování bankovních služeb jednou úvěrovou institucí jako korespondentem jiné úvěrové instituci jako respondentovi, včetně poskytování běžného nebo jiného závazkového účtu a souvisejících služeb, jako je řízení hotovosti, mezinárodní převody peněžních prostředků ve smyslu čl. 4 bodu 25 směrnice (EU) 2015/2366, zúčtování šeků, průběžné korespondenční účty a devizové služby;
- b) vztahy mezi úvěrovými institucemi, mezi finančními institucemi a mezi úvěrovými institucemi a finančními institucemi navzájem, v nichž jsou korespondenční institucí respondenční instituci poskytovány obdobné služby, včetně vztahů vytvořených za účelem transakcí s cennými papíry nebo převodů peněžních prostředků ve smyslu čl. 4 bodu 25 směrnice (EU) 2015/2366, transakcí s kryptoaktivy nebo převodů kryptoaktiv;
23) „institucí bez fyzické přítomnosti“:
- a) v případě úvěrových institucí a finančních institucí jiných než poskytovatelé služeb souvisejících s kryptoaktivy: úvěrová instituce nebo finanční instituce nebo instituce provádějící činnosti rovnocenné činnostem úvěrové instituce nebo finanční instituce vzniklá v zemi, v níž není fyzicky přítomna, včetně svého skutečného vedení, a která není přičleněna k žádné regulované finanční skupině;
- b) v případě poskytovatelů služeb souvisejících s kryptoaktivy: subjekt, jehož název je uveden v rejstříku zřízeném Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy podle článku 110 nařízení (EU) 2023/1114, nebo subjekt ze třetí země poskytující služby související s kryptoaktivy, který nemá povolení nebo není zapsán v rejstříku ani v příslušné zemi nepodléhá dohledu v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu;
24) „účtem kryptoaktiv“ účet kryptoaktiv ve smyslu v čl. 3 bodu 19 nařízení (EU) 2023/1113;
25) „mincemi zvyšujícími anonymitu“ kryptoaktiva, která v sobě mají zabudovány prvky, jež mají zajistit anonymitu informací o převodu kryptoaktiv, a to buď systematicky, nebo volitelně;
26) „virtuálním IBAN“ identifikátor, který vede k přesměrování plateb na platební účet identifikovaný číslem IBAN odlišným od uvedeného identifikátoru;
27) „identifikačním kódem právnické osoby“ alfanumerický referenční kód v souladu s normou ISO 17442, který je přiřazen právnické osobě;
28) „skutečným majitelem“ jakákoli fyzická osoba, která v konečném důsledku vlastní nebo ovládá právnickou osobu nebo výslovně zřízený svěřenský fond nebo podobné právní uspořádání;
29) „výslovně zřízeným svěřenským fondem“ svěřenský fond, který úmyslně vytvořil zakladatel, v rámci úkonu mezi živými nebo pro případ smrti, obvykle ve formě písemného dokumentu, s cílem umístit aktiva pod kontrolu svěřenského správce ve prospěch obmyšleného nebo za stanoveným účelem;
30) „potenciálními obmyšlenými“ fyzické nebo právnické osoby nebo třídy fyzických nebo právnických osob, mezi nimiž si svěřenští správci diskrečního svěřenského fondu mohou vybrat obmyšlené;
31) „výchozím příjemcem“ fyzické nebo právnické osoby nebo třídy fyzických nebo právnických osob, které jsou obmyšlenými diskrečního svěřenského fondu v případě, že svěřenští správci neuplatní svou diskreční pravomoc;
32) „právním uspořádáním“ výslovně zřízený svěřenský fond nebo uspořádání, které má podobnou strukturu nebo funkci jako výslovně zřízený svěřenský fond, včetně fiducie a určitých typů Treuhand a fideicomiso;
33) „základními informacemi“:
- a) ve vztahu k právnické osobě:
- i) právní forma a název právnické osoby;
- ii) zakladatelské právní jednání a stanovy, pokud jsou obsaženy v samostatném právním jednání;
- iii) adresa sídla nebo ústředí a, pokud se liší, hlavní místo podnikání a země vzniku;
- iv) seznam právních zástupců;
- v) seznam společníků nebo členů, včetně informací o počtu podílů držených jednotlivými společníky a o kategoriích těchto podílů a povaze souvisejících hlasovacích práv, existuje-li takový seznam;
- vi) registrační číslo, jedinečný evropský identifikační kód, daňové identifikační číslo a identifikační kód právnické osoby, byli-li právnické osobě přiděleny;
- vii) v případě fundací aktiva, která fundace drží za účelem plnění svých účelů;
- b) ve vztahu k právnímu uspořádání:
- i) označení nebo jedinečný identifikátor právního uspořádání;
- ii) statut svěřenského fondu nebo rovnocenný dokument;
- iii) případné účely právního uspořádání;
- iv) aktiva držená v právním uspořádání nebo jeho prostřednictvím spravovaná;
- v) bydliště svěřenských správců výslovně zřízeného svěřenského fondu nebo osob zastávajících rovnocenné postavení v podobném právním uspořádání, a pokud se liší, místo, odkud jsou výslovně zřízený svěřenský fond nebo podobné právní uspořádání spravovány;
34) „politicky exponovanou osobou“ fyzická osoba, které je nebo byla svěřena významná veřejné funkce včetně:
- a) v členském státě:
- i) hlav států, předsedů vlád, ministrů, náměstků ministrů a státních tajemníků;
- ii) členů parlamentu nebo podobných zákonodárných orgánů;
- iii) členů řídících orgánů politických stran, které jsou zastoupeny v celostátních výkonných či zákonodárných orgánech nebo které jsou zastoupeny v regionálních či místních výkonných nebo zákonodárných orgánech zastupujících volební obvody s nejméně 50000 obyvateli.;
- iv) členů nejvyšších soudů, ústavních soudů nebo dalších nejvyšších justičních orgánů, proti jejichž rozhodnutí nelze s výhradou výjimečných okolností podat opravný prostředek;
- v) členů účetních dvorů nebo rad centrálních bank;
- vi) velvyslanců, chargés d'affaires a vysokých důstojníků ozbrojených sil;
- vii) členů správních, vedoucích nebo dozorčích orgánů v případě podniků, které jsou v rámci vztahů uvedených v článku 22 směrnice 2013/34/EU ovládány buď státem, nebo regionálními nebo místními orgány, pokud lze tyto podniky považovat za střední nebo velké podniky nebo skupiny ve smyslu čl. 3 odst. 3, 4, 6 a 7 uvedené směrnice;
- viii) vedoucích představitelů regionálních a místních orgánů, včetně sdružení obcí a metropolitních regionů s nejméně 50000 obyvateli.;
- ix) dalších významných veřejných funkcí, jak stanoví členské státy;
- b) v mezinárodní organizaci:
- i) nejvýše postavených úředníků, jejich zástupců a členů správní rady nebo osob s rovnocennou funkcí v mezinárodní organizaci;
- ii) zástupců v členských státech nebo v Unii;
- c) na úrovni Unie:
funkcí na úrovni orgánů a institucí Unie, které jsou rovnocenné funkcím uvedeným v písm. a) bodech i), ii), iv), v) a vi);
- d) ve třetí zemi:
funkcí rovnocenných těm, které jsou uvedeny v písmenu a);
35) „rodinnými příslušníky“:
- a) manžel či manželka nebo osoba v registrovaném partnerství nebo občanském svazku nebo v podobném uspořádání;
- b) děti a jejich manželé/manželky nebo osoby, které jsou s těmito dětmi v registrovaném partnerství nebo občanském svazku nebo v podobném uspořádání;
- c) rodiče;
- d) u funkcí uvedených v bodě 34 písm. a) bodě i) a rovnocenných funkcí na úrovni Unie nebo ve třetí zemi sourozenci
36) „osobou, o níž je známo, že je osobou blízkou“:
- a) fyzická osoba, o níž je známo, je skutečným majitelem právnických osob nebo právních uspořádání společně s politicky exponovanou osobou nebo s ní má jakýkoli jiný blízký obchodní vztah;
- b) fyzická osoba, která je jediným skutečným majitelem právnické osoby nebo právního uspořádání, o kterých je známo, že byly fakticky založeny ve prospěch politicky exponované osoby;
37) „vedoucím orgánem“ orgán nebo orgány povinné osoby, jmenované podle vnitrostátních právních předpisů, které jsou oprávněny stanovovat strategii, cíle a celkové směřování povinné osoby a které kontrolují a sledují rozhodování osob ve vedení; jejich členy jsou osoby, které skutečně řídí činnost povinné osoby; pokud žádný takový orgán neexistuje, osoba, která fakticky řídí činnost povinné osoby;
38) „vedoucím orgánem v řídicí funkci“ vedoucí orgán odpovědný za každodenní řízení povinné osoby;
39) „vedoucím orgánem v kontrolní funkci“ funkce vedoucího orgánu spočívající v kontrole a sledování rozhodování osob ve vedení;
40) „vrcholným vedením“ členové vedoucího orgánu v řídicí funkci, jakož i osoby s obdobnou funkcí a zaměstnanci, kteří jsou dostatečně obeznámeni s tím, jakému riziku praní peněz a financování terorismu je povinná osoba vystavena a mají dostatečné postavení k přijímání rozhodnutí ovlivňujících vystavení povinné osoby riziku;
41) „skupinou“ skupina podniků, která se skládá z mateřského podniku a jeho dceřiných společností, jakož i podniky vzájemně propojené vztahem ve smyslu článku 22 směrnice 2013/34/EU;
42) „mateřským podnikem“:
- a) v případě skupin, jejichž ústředí se nachází v Unii, povinná osoba, která je mateřským podnikem ve smyslu čl. 2 bodu 9 směrnice 2013/34/EU, který sám není dceřiným podnikem jiného podniku v Unii, za předpokladu, že alespoň jeden nebo více dceřiných podniků jsou povinnými osobami;
- b) v případě skupin, jejichž ústředí se nachází mimo Unii, jsou-li alespoň dvěma dceřinými podniky povinné osoby usazené v Unii, podnik v rámci této skupiny usazený v Unii, který:
- i) je povinnou osobou;
- ii) je podnikem, který není dceřiným podnikem jiného podniku, jenž je povinnou osobou usazenou v Unii;
- iii) má v rámci skupiny dostatečně významné postavení a dostatečně rozumí operacím skupiny, na něž se vztahují požadavky tohoto nařízení, a
- iv) je mu svěřena odpovědnost za provádění požadavků na úrovni celé skupiny podle kapitoly II oddílu 2 tohoto nařízení;
43) „hotovostí“ peněžní hotovost ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1672(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1672 ze dne 23. října 2018 o kontrolách peněžní hotovosti vstupující do Unie nebo ji opouštějící a o zrušení nařízení (ES) č. 1889/2005 (Úř. věst. L 284, 12.11.2018, s. 6).);
44) „příslušným orgánem“:
- a) finanční zpravodajská jednotka;
- b) orgán dohledu;
- c) orgán veřejné moci pověřený vyšetřováním nebo stíháním praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů nebo financování terorismu nebo vyhledáváním, zajišťováním nebo zmrazováním a zabavováním majetku pocházejícího z trestné činnosti;
- d) orgán veřejné moci pověřený bojem proti praní peněz nebo financování terorismu;
45) „orgánem dozoru“ orgán, kterému je svěřena odpovědnost zaměřená na zajištění souladu povinných osob s požadavky tohoto nařízení, včetně AMLA při plnění úkolů, které jsou mu svěřeny v čl. 5 odst. 2 nařízení (EU) 2024/1620;
46) „orgánem dohledu“ orgán dozoru, který je veřejnoprávním subjektem, nebo orgán veřejné moci dohlížející na orgány stavovské samosprávy při výkonu jejich dohledových funkcí podle článku 37 směrnice (EU) 2024/1640, nebo AMLA, jedná-li jako orgán dozoru;
47) „orgánem stavovské samosprávy“ orgán, který zastupuje příslušníky určité profese a hraje určitou úlohu při jejich regulaci, výkonu některých funkcí dohledu či sledování a při vymáhání pravidel pro ně platných;
48) „finančními prostředky nebo jinými aktivy“ jakákoli aktiva, mimo jiné včetně finančních aktiv, hospodářských zdrojů, včetně ropy a dalších přírodních zdrojů, majetku všeho druhu, ať již hmotného či nehmotného, movitého či nemovitého, bez ohledu na to, jak byl pořízen, a právních listin nebo nástrojů v jakékoli formě, včetně elektronické nebo digitální, dokládajících nárok na tyto finanční prostředky nebo jiná aktiva nebo podíl na nich, mimo jiné včetně bankovních úvěrů, cestovních šeků, bankovních šeků, platebních příkazů, akcií, cenných papírů, dluhopisů, směnek nebo akreditivů a veškerých úroků, dividend nebo jiných výnosů nebo hodnoty pocházejících z těchto finančních prostředků nebo jiných aktiv nebo jimi vytvářených, a jakýchkoli jiných aktiv, která mohou být případně použita k získání finančních prostředků, zboží nebo služeb;
49) „cílenými finančními sankcemi“ zmrazení majetku i zákaz zpřístupnění finančních prostředků nebo jiných aktiv, přímo či nepřímo, ve prospěch označených osob a subjektů podle rozhodnutí Rady přijatých na základě článku 29 Smlouvy o EU a nařízení Rady přijatých na základě článku 215 Smlouvy o fungování EU;
50) „finančními sankcemi OSN“ zmrazení majetku i zákaz zpřístupnění finančních prostředků nebo jiných aktiv, přímo či nepřímo, ve prospěch označených osob a subjektů nebo osob a subjektů zařazených na seznam podle:
- a) rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1267 (1999) a jejích následných rezolucí;
- b) rezoluce Rady bezpečnosti č. 1373 (2001), včetně rozhodnutí o tom, že se na danou osobu nebo subjekt budou vztahovat relevantní sankce, a zveřejnění tohoto rozhodnutí;
- c) finančních sankcí OSN souvisejících s financováním šíření zbraní hromadného ničení;
51) „finančními sankcemi OSN souvisejícími s financováním šíření zbraní hromadného ničení“ zmrazení majetku i zákaz zpřístupnění finančních prostředků nebo jiných aktiv, přímo či nepřímo, ve prospěch označených osob a subjektů nebo osob a subjektů zařazených na seznam podle:
- a) rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1718 (2006) a jejích následných rezolucí;
- b) rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2231 (2015) a jejích následných rezolucí;
- c) jakýchkoli jiných rezolucí Rady bezpečnosti, které ukládají zmrazení majetku a zákaz zpřístupnění finančních prostředků nebo jiných aktiv v souvislosti s financováním šíření zbraní hromadného ničení;
52) „profesionálním fotbalovým klubem“ jakákoli právnická osoba, která je fotbalovým klubem nebo vlastní nebo řídí fotbalový klub, jemuž byla udělena licence a účastní se národní fotbalové ligy v členském státě a jehož hráči a zaměstnanci jsou najati na základě smlouvy a jsou výměnou za své služby odměňováni;
53) „fotbalovým agentem“ fyzická nebo právnická osoba, která za úplatu poskytuje zprostředkovatelské služby a zastupuje fotbalové hráče nebo profesionální fotbalové kluby při jednáních s cílem uzavřít smlouvu ohledně fotbalového hráče nebo zastupuje profesionální fotbalové kluby při jednáních s cílem uzavřít dohodu o přestupu fotbalového hráče;
54) „zbožím vysoké hodnoty“ zboží uvedené v příloze IV;
55) „drahými kovy a kameny“ kovy a kameny uvedené v příloze V;
56) „kulturním statkem“ zboží uvedené v příloze I nařízení Rady (ES) č. 116/2009(Nařízení Rady (ES) č. 116/2009 ze dne 18. prosince 2008 o vývozu kulturních statků (Úř. věst. L 39, 10.2.2009, s. 1).);
57) „partnerstvím pro sdílení informací“ mechanismus, který umožňuje sdílení a zpracování informací mezi povinnými osobami a případně příslušnými orgány podle bodu 44 písm. a), b) a c) pro účely předcházení praní peněz, souvisejícím predikativním trestným činům a financování terorismu a boje proti nim, ať už na vnitrostátní úrovni, nebo na přeshraničním základě a bez ohledu na formu tohoto partnerství.
2. Žádná z významných veřejných funkcí uvedených v odstavci 1 bodu 34 nezahrnuje středně postavené či nižší úředníky.
3. Je-li to odůvodněno jejich správní organizací a rizikem, mohou členské státy pro účely určování významných veřejných funkcí stanovit nižší prahové hodnoty pro:
Členské státy oznámí tyto nižší prahové hodnoty Komisi.
a) členy řídících orgánů politických stran zastoupených na regionální nebo místní úrovni, uvedené v odst. 1 bodu 34 písm. a) bodu iii);
b) představitele regionálních nebo místních orgánů uvedené v odst. 1 bodu 34 písm. a) bodu viii).
4. Pokud jde o odst. 1 bod 34 písm. a) bod vii), je-li to odůvodněno jejich správní organizací a rizikem, mohou členské státy stanovit nižší prahové hodnoty pro účely určení podniků ovládaných regionálními nebo místními orgány jiných, než jsou ty, které jsou vymezeny v čl. 3 odst. 3, 4, 6 a 7 směrnice 2013/34/EU.
Členské státy oznámí tyto nižší prahové hodnoty Komisi.
5. Je-li to odůvodněno jejich sociálními a kulturními strukturami a rizikem, mohou členské státy pro účely označení sourozenců za rodinné příslušníky politicky exponovaných osob uplatnit širší okruh osob, jak je uvedeno v odst. 1 bodě 35 písm. d).
Členské státy oznámí tento širší okruh osob Komisi;
ODDÍL 2
Oblast působnosti
Článek 3
Povinné osoby
Za povinné osoby se pro účely tohoto nařízení považují:
1) úvěrové instituce;
2) finanční instituce;
3) následující fyzické nebo právnické osoby při výkonu jejich profesních činností:
- a) auditoři, externí účetní a daňoví poradci a jakékoli jiné fyzické či právnické osoby, včetně nezávislých právnických profesí, jako jsou právníci, kteří se zaváží poskytovat hmotnou pomoc, podporu či poradenství v daňových záležitostech jako hlavní předmět obchodní či profesní činnosti, a to buď přímo, či prostřednictvím jiných osob, s nimiž je tato jiná osoba spojená;
- b) notáři, právníci a jiné nezávislé právnické profese, jestliže se účastní, ať tím, že jednají jménem svého klienta nebo v zastoupení svého klienta při jakékoli finanční transakci nebo transakci s nemovitostmi, nebo že napomáhají při plánování nebo provádění transakcí pro svého klienta, které se týkají:
- i) nákupu nebo prodeje nemovitého majetku nebo podnikatelských subjektů;
- ii) správy peněz, cenných papírů nebo jiných aktiv klienta, včetně kryptoaktiv;
- iii) otevírání nebo správy bankovních nebo spořicích účtů, účtů cenných papírů nebo účtů kryptoaktiv;
- iv) organizování příspěvků potřebných k vytvoření, provozování nebo řízení společností;
- v) vytváření, zakládání, provozování nebo řízení svěřenských fondů, společností, fundací nebo podobných útvarů;
- c) poskytovatelé služeb pro svěřenské fondy nebo služeb pro obchodní společnosti;
- d) realitní makléři a další profesionální pracovníci v oblasti nemovitostí v rozsahu, v jakém jednají jako zprostředkovatelé při transakcích v oblasti nemovitostí, a to i ve vztahu k pronájmu nemovitostí ve spojení s transakcemi, u nichž výše měsíčního nájmu dosáhne výše alespoň 10000 EUR nebo ekvivalent této částky v národní měně, bez ohledu na způsob platby;
- e) osoby, které v rámci pravidelné nebo hlavní profesní činnosti obchodují s drahými kovy a kameny;
- f) osoby, které v rámci pravidelné nebo hlavní profesní činnosti obchodují se zbožím vysoké hodnoty;
- g) poskytovatelé služeb hazardních her;
- h) poskytovatelé služeb skupinového financování a zprostředkovatelé skupinového financování;
- i) osoby obchodující či jednající jako zprostředkovatelé při obchodování s kulturními statky, jestliže hodnota transakce nebo souvisejících transakcí činí nejméně 10000 EUR nebo ekvivalent v národní měně, a to i tehdy, pokud je tato činnost vykonávána uměleckými galeriemi a aukčními síněmi;
- j) osoby skladující, obchodující či jednající jako zprostředkovatelé při obchodování s kulturními statky a zbožím vysoké hodnoty, které je prováděno ve svobodných pásmech a celních skladech, jestliže hodnota transakce nebo souvisejících transakcí činí alespoň 10000 EUR nebo ekvivalentní částku v národní měně;
- k) zprostředkovatelé hypotečních a spotřebitelských úvěrů jiní než úvěrové instituce a finanční instituce, s výjimkou zprostředkovatelů úvěrů provádějících činnosti, za něž je odpovědný jeden nebo více věřitelů nebo zprostředkovatelů úvěrů;
- l) provozovatelé investiční migrace, kteří mohou zastupovat nebo nabízet zprostředkovatelské služby státním příslušníkům třetích zemí usilujícím o získání práv k pobytu v členském státě výměnou za jakýkoli druh investice, včetně kapitálových převodů, nákupu nebo pronájmu majetku, investic do státních dluhopisů, investic do společností, darů nebo dotací pro veřejné statky a příspěvků do státního rozpočtu.;
- m) nefinanční holdingové společnosti se smíšenou činností;
- n) fotbaloví agenti;
- o) profesionální fotbalové kluby v případě těchto transakcí:
- i) transakce s investorem;
- ii) transakce se sponzorem;
- iii) transakce s fotbalovými agenty nebo jinými zprostředkovateli;
- iv) transakce za účelem přestupu fotbalového hráče.
Článek 4
Výjimky pro některé poskytovatele služeb hazardních her
1. Členské státy se mohou rozhodnout osvobodit, zcela nebo zčásti, poskytovatele služeb hazardních her od požadavků stanovených v tomto nařízení na základě prokázané nízké míry rizika, které provoz těchto služeb svou povahou a případně rozsahem představuje.
Výjimka podle prvního pododstavce se nevztahuje na:
a) kasina;
b) poskytovatele služeb hazardních her, jejichž hlavní činností je poskytování služeb hazardních her nebo sportovních sázkových her on-line, kromě:
- i) on-line služeb hazardních her provozovaných státem, ať už prostřednictvím orgánu veřejné moci, nebo prostřednictvím podniku či subjektu ovládaného státem,
- ii) služeb hazardních her on-line, jejichž organizace, provoz a správa jsou regulovány státem.
2. Pro účely odstavce 1 členské státy provedou posouzení rizik služeb hazardních her, v němž posoudí:
Při provádění posouzení rizik uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce, vezmou členské státy v úvahu zjištění z posouzení rizik na úrovni Unie provedeného Komisí podle článku 7 směrnice (EU) 2024/1640.
a) hrozby praní peněz a financování terorismu a zranitelnosti, jakož i zmírňující faktory služeb hazardních her;
b) rizika související s velikostí transakcí a použitými platebními metodami;
c) zeměpisnou oblast, ve které jsou služby hazardních her provozovány, včetně jejich přeshraničního rozměru a dostupnosti z jiných členských států nebo třetích zemí.
3. Členské státy zavedou sledování založené na posouzení rizik nebo přijmou jakákoli jiná vhodná opatření, aby zajistily, že udělené výjimky podle tohoto článku nejsou zneužívány.
Článek 5
Výjimky pro některé profesionální fotbalové kluby
1. Členské státy mohou rozhodnout, že profesionální fotbalové kluby, které se účastní nejvyšší divize národní fotbalové ligy a jejichž celkový roční obrat za každý z předchozích dvou kalendářních let je nižší než 5000000 EUR, nebo ekvivalentní částka v národní měně, plně nebo částečně osvobodí od požadavků stanovených v tomto nařízení, a to na základě prokázané nízké míry rizika, které povaha a rozsah činnosti těchto profesionálních fotbalových klubů představuje.
Členské státy mohou rozhodnout, že profesionální fotbalové kluby, které se účastní divize nižší než nejvyšší divize národní fotbalové ligy, plně nebo částečně osvobodí od požadavků stanovených v tomto nařízení na základě prokázané nízké míry rizika, které povaha a rozsah činnosti těchto profesionálních fotbalových klubů představuje.
2. Pro účely odstavce 1 členské státy provedou posouzení rizik profesionálních fotbalových klubů, v němž posoudí:
Při provádění posouzení rizik uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce, vezmou členské státy v úvahu zjištění z posouzení rizik na úrovni Unie provedených Komisí podle článku 7 směrnice (EU) 2024/1640.
a) hrozby ve vztahu k praní peněz a financování terorismu a zranitelnosti, jakož i zmírňující faktory těchto profesionálních fotbalových klubů;
b) rizika spojená s rozsahem a přeshraniční povahou transakcí.
3. Členské státy zavedou sledování založené na posouzení rizik nebo přijmou jakákoli jiná vhodná opatření, aby zajistily, že udělené výjimky podle tohoto článku nejsou zneužívány.
Článek 6
Výjimky pro určité finanční činnosti
1. Členské státy se mohou, s výjimkou osob vykonávajících činnost poukazování peněz ve smyslu čl. 4 bodu 22 směrnice (EU) 2015/2366, rozhodnout osvobodit od požadavků stanovených v tomto nařízení právnické nebo fyzické osoby, které vykonávají finanční činnost uvedenou v příloze I bodech 2 až 12, 14 a 15 směrnice 2013/36/EU příležitostně nebo velmi omezeně, pokud je riziko praní peněz nebo financování terorismu malé, jsou-li splněna všechna následující kritéria:
a) finanční činnost je omezená v absolutních hodnotách;
b) finanční činnost je omezená, pokud jde o jednotlivé transakce;
c) finanční činnost není hlavní činností těchto osob;
d) finanční činnost je doplňková a přímo souvisí s hlavní činností těchto osob;
e) hlavní činnost těchto osob není činností uvedenou v čl. 3 bodě 3 písm. a) až d) nebo g) tohoto nařízení;
f) finanční činnost se poskytuje pouze klientům z hlavní činnosti těchto osob a není všeobecně nabízena veřejnosti.
2. Pro účely odst. 1 písm. a) členské státy vyžadují, aby celkový obrat finanční činnosti nepřekračoval prahovou hodnotu, která musí být přiměřeně nízká. Tato prahová hodnota se stanoví na vnitrostátní úrovni v závislosti na druhu finanční činnosti.
3. Pro účely odst. 1 písm. b) použijí členské státy maximální prahovou hodnotu na klienta a na jednotlivou transakci bez ohledu na to, zda je transakce prováděna v rámci jedné operace nebo prostřednictvím souvisejících transakcí. Tato prahová hodnota se stanoví na vnitrostátní úrovni v závislosti na druhu finanční činnosti. Musí být přiměřeně nízká, aby se zajistilo, že dotčené typy transakcí nepředstavují praktickou a účinnou metodu praní peněz nebo financování terorismu, a nesmí překračovat hodnotu 1000 EUR nebo ekvivalentní částku v národní měně, bez ohledu na způsob platby.
4. Pro účely odst. 1 písm. c) členské státy vyžadují, aby obrat finanční činnosti nepřesáhl 5 % celkového obratu dotčené fyzické nebo právnické osoby.
5. Při posuzování rizika praní peněz či financování terorismu pro účely tohoto článku věnují členské státy zvláštní pozornost všem finančním činnostem, které by vzhledem ke své povaze mohly být s velkou pravděpodobností použity nebo zneužity k praní peněz nebo financování terorismu.
6. Členské státy zavedou sledování založené na posouzení rizik nebo přijmou jakákoli jiná vhodná opatření, aby zajistily, že udělené výjimky podle tohoto článku nejsou zneužívány.
Článek 7
Předchozí oznámení výjimek
1. Členské státy neprodleně oznámí Komisi jakoukoli výjimku, kterou hodlají v souladu s články 4, 5 a 6 udělit. Oznámení musí obsahovat odůvodnění založené na příslušném posouzení rizik provedeném členským státem za účelem zachování výjimky.
2. Komise do dvou měsíců od oznámení uvedeného v odstavci 1 provede jedno z následujících opatření:
Pro účely prvního pododstavce si může Komise od oznamujícího členského státu vyžádat doplňující informace.
a) potvrdí, že výjimka může být na základě odůvodnění poskytnutého členským státem udělena;
b) odůvodněným rozhodnutím prohlásí, že výjimku udělit nelze.
3. Členské státy mohou rozhodnutí o udělení výjimky přijmout poté, co obdrží potvrzení Komise podle odst. 2 písm. a) tohoto článku. Rozhodnutí musí být odůvodněné. Členské státy tato rozhodnutí pravidelně přezkoumávají a současně provedou přezkum při každé aktualizaci svého vnitrostátního posouzení rizik podle článku 8 směrnice (EU) 2024/1640 přezkoumávají.
4. Do 10. října 2027 členské státy oznámí Komisi výjimky udělené podle čl. 2 odst. 2 a 3 směrnice (EU) 2015/849 zavedené ke dni 10. července 2027.
5. Komise v Úředním věstníku Evropské unie každoročně zveřejní seznam výjimek udělených podle tohoto článku a tento seznam zveřejní na svých internetových stránkách.
ODDÍL 3
přeshraničních operace
Článek 8
Oznamování přeshraničních operací a uplatňování vnitrostátního práva
1. Povinné osoby, které chtějí poprvé vykonávat činnosti na území jiného členského státu, oznámí orgánům dozoru svého domovského členského státu činnosti, které hodlají v tomto jiném členském státě vykonávat. Toto oznámení se podává, jakmile povinná osoba podnikne kroky zaměřené na provádění těchto činností, a v případě provozoven nejméně tři měsíce před zahájením těchto činností. Povinné osoby neprodleně uvědomí orgány dozoru svého domovského členského státu o zahájení těchto činností v tomto jiném členském státě.
První pododstavec se nepoužije na povinné osoby, na které se vztahují zvláštní oznamovací postupy pro výkon svobody usazování a volného pohybu služeb podle jiných právních aktů Unie, ani na případy, kdy povinná osoba podléhá zvláštním požadavkům na získání povolení, aby mohla působit na území tohoto jiného členského státu.
2. Každou plánovanou změnu informací sdělených podle odstavce 1 oznámí povinné osoby nejméně jeden měsíc před provedením změny orgánu dozoru domovského členského státu.
3. Pokud toto nařízení umožňuje členským státům přijmout další pravidla použitelná na povinné osoby, dodržují povinné osoby vnitrostátní pravidla členského státu, v němž jsou usazeny.
4. Pokud povinné osoby provozují provozovny v několika členských státech, zajistí, aby každá provozovna uplatňovala pravidla členského státu, v němž se nachází.
5. Pokud povinné osoby uvedené v čl. 38 odst. 1 směrnice (EU) 2024/1640 působí v jiných členských státech, než je ten, v němž jsou usazeny, prostřednictvím zástupců, distributorů nebo jiných druhů infrastruktury nacházejících se v těchto jiných členských státech v rámci volného pohybu služeb, uplatní pravidla členských států, v nichž v souvislosti s těmito činnostmi poskytují služby, ledaže se použije čl. 38 odst. 2 uvedené směrnice; v takovém případě uplatní pravidla členského státu, v němž se nachází jejich ústředí.
6. Pokud jsou povinné osoby povinny určit ústřední kontaktní místo podle článku 41 směrnice (EU) 2024/1640 zajistí, aby ústřední kontaktní místo bylo schopno zajistit jménem povinné osoby soulad s použitelnými právními předpisy.
KAPITOLA II
VNITŘNÍ STRATEGIE, POSTUPY A KONTROLY POVINNÝCH OSOB
ODDÍL 1
Vnitřní strategie, postupy a kontroly, posouzení rizik a zaměstnanci
Článek 9
Rozsah vnitřních strategií, postupů a kontrol
1. Povinné osoby musí mít zavedeny vnitřní strategie, postupy a kontroly pro zajištění souladu s tímto nařízením, nařízením (EU) 2023/1113 a jakýmkoli správním aktem vydaným kterýmkoli orgánem dozoru, a to zejména s cílem:
Tyto strategie, postupy a kontroly uvedené v prvním pododstavci musí odpovídat povaze podnikání, včetně jeho rizik a složitosti, a velikosti povinné osoby a musí pokrývat veškeré činnosti dané povinné osoby, které spadají do oblasti působnosti tohoto nařízení.
a) účinně zmírňovat a řídit riziko praní peněz a financování terorismu zjištěné na úrovni Unie, členského státu a povinné osoby;
b) vedle povinnosti uplatňovat cílené finanční sankce zmírňovat a řídit rizika neuplatňování cílených finančních sankcí a vyhýbání se těmto sankcím.
2. Strategie, postupy a kontroly uvedené v odstavci 1 zahrnují:
Vnitřní strategie, postupy a kontroly stanovené v prvním pododstavci se zaznamenají písemně. Vnitřní strategie schvaluje vedoucí orgán v řídicí funkci. Vnitřní postupy a kontroly jsou schvalovány minimálně na úrovni manažera dodržování předpisů.
a) vnitřní strategie a postupy, včetně zejména:
- i) provádění a aktualizace posouzení rizik v rámci celého podniku,
- ii) rámec řízení rizik dané povinné osoby,
- iii) hloubkové kontroly klienta za účelem provedení kapitoly III tohoto nařízení, včetně postupů pro určení toho, zda je klient, skutečný majitel nebo osoba, jejímž jménem nebo v jejíž prospěch je transakce nebo činnost prováděna, politicky exponovanou osobou nebo rodinným příslušníkem či osobou blízkou,
- iv) oznamování podezřelých transakcí,
- v) externího zajišťování činnosti a spoléhání se na hloubkové kontroly klienta provedené jinými povinnými osobami,
- vi) uchovávání záznamů a strategií týkajících se zpracování osobních údajů podle článků 76 a 77,
- vii) sledování a řízení dodržování těchto vnitřních strategií a postupů v souladu s písmenem b) tohoto odstavce, identifikace a řešení nedostatků a provádění nápravných opatření,
- viii) ověřování při náboru zaměstnanců a přidělování určitých úkolů a funkcí těmto zaměstnancům a při jmenování jejích zástupců a distributorů, zda tyto osoby mají dobrou pověst, které je přiměřené rizikům spojeným s úkoly a funkcemi, jež mají být vykonávány,
- ix) interní komunikace ohledně vnitřních strategií, postupů a kontrol povinné osoby, a to i ve vztahu k jejím zástupcům, distributorům a poskytovatelům služeb zapojeným do provádění jejích strategií v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu,
- x) strategie v oblasti odborné přípravy zaměstnanců a případně jejích zástupců a distributorů, pokud jde o opatření zavedená u povinné osoby za účelem dodržování požadavků tohoto nařízení, nařízení (EU) 2023/1113 a jakéhokoli správního aktu vydaného kterýmkoli orgánem dozoru;
b) vnitřní kontroly a funkci nezávislého auditu za účelem testování vnitřních strategií a postupů uvedených v písmeni a) tohoto odstavce a kontrol zavedených u povinné osoby; v případě neexistence funkce nezávislého auditu mohou povinné osoby provedením tohoto testu pověřit externího odborníka.
3. Povinné osoby udržují vnitřní strategie, postupy a kontroly aktualizované a v případě odhalení slabých míst je zdokonalují.
4. Do 10. července 2026 vydá AMLA obecné pokyny k okolnostem, které by povinné osoby měly na základě povahy jejich podnikání, včetně jeho rizik a složitosti, a své velikosti vzít v úvahu při stanovování rozsahu svých vnitřních strategií, postupů a kontrol, a to zejména pokud jde o zaměstnance přidělené na plnění funkcí kontroly dodržování předpisů. V uvedených obecných pokynech se rovněž určí situace, v nichž vzhledem k povaze a velikosti povinné osoby:
i) mají být vnitřní kontroly organizovány na úrovni obchodní funkce, funkce kontroly dodržování předpisů a funkce auditu,
ii) může funkci nezávislého auditu vykonávat externí odborník.
Článek 10
Posouzení rizik v rámci celého podniku
1. Povinné osoby přijmou vhodná opatření, přiměřená povaze jejich podnikání, včetně jeho rizik a složitosti, a jejich velikosti, za účelem identifikace a posouzení rizik praní peněz a financování terorismu, kterým jsou vystaveny, jakož i rizika neuplatňování cílených finančních sankcí a vyhýbání se těmto sankcím, a to s přihlédnutím alespoň k:
Předtím, než jsou na trh uvedeny nové produkty, služby nebo obchodní praktiky, včetně využívání nových distribučních kanálů a nových nebo rozvíjejících se technologií, ve spojení s novými nebo již existujícími produkty a službami, nebo předtím, než je zahájeno poskytování již existující služby nebo produktu novému segmentu klientů nebo v nové zeměpisné oblasti, povinné osoby identifikují a posoudí zejména související rizika praní peněz a financování terorismu a přijmou vhodná opatření k řízení a zmírnění těchto rizik.
a) rizikovým proměnným stanoveným v příloze I a rizikovým faktorům stanoveným v přílohách II a III;
b) závěrům posouzení rizik na úrovni Unie provedeného Komisí podle článku 7 směrnice (EU) 2024/1640;
c) závěrům vnitrostátních posouzení rizik provedených členskými státy podle článku 8 směrnice (EU) 2024/1640, jakož i jakéhokoli relevantního odvětvového posouzení rizik provedeného členskými státy;
d) relevantním informacím zveřejněným mezinárodními tvůrci standardů v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu nebo na úrovni Unie relevantním publikacím Komise nebo orgánu AMLA;
e) informacím o rizicích praní peněz a financování terorismu poskytnutým příslušnými orgány;
f) informacím o klientské základně.
2. Posouzení rizik v rámci celého podniku vypracované povinnou osobou podle odstavce 1 se zdokumentuje, aktualizuje a pravidelně přezkoumává, včetně případů, kdy má jakákoli vnitřní nebo vnější událost významný dopad na rizika praní peněz a financování terorismu spojená s činnostmi, produkty, transakcemi, distribučními kanály, klienty nebo zeměpisnými oblastmi činností povinné osoby. Na vyžádání se dá k dispozici orgánům dozoru.
Posouzení rizik v rámci celého podniku vypracuje pracovník pro dodržování předpisů a schválí je vedoucí orgán v řídicí funkci a oznámí se vedoucímu orgánu v kontrolní funkci, pokud takový orgán existuje.
3. S výjimkou úvěrových institucí, finančních institucí, poskytovatelů služeb skupinového financování a zprostředkovatelů skupinového financování mohou orgány dozoru rozhodnout, že se individuální zdokumentovaná posouzení rizik v rámci celého podniku nevyžadují, jestliže jsou zvláštní rizika v daném odvětví zřetelná a známa.
4. Do 10. července 2026 vydá AMLA obecné pokyny týkající se minimálních požadavků na obsah posouzení rizik v rámci celého podniku vypracovaného povinnou osobou podle odstavce 1 a dalších zdrojů informací, které je třeba při provádění posouzení rizik v rámci celého podniku zohlednit.
Článek 11
Funkce kontroly dodržování předpisů
1. Povinné osoby jmenují jednoho člena vedoucího orgánu v řídicí funkci, který je odpovědný za zajištění souladu s tímto nařízením, nařízením (EU) 2023/1113 a jakýmkoli správním aktem vydaným kterýmkoli orgánem dozoru (dále jen „manažer dodržování předpisů“).
Manažer dodržování předpisů zajistí, aby vnitřní strategie, postupy a kontroly povinné osoby byly v souladu s rizikem, kterému je daná povinná osoba vystavena, a aby byly prováděny. Rovněž zajistí, aby byly za tímto účelem přiděleny dostatečné lidské a materiální zdroje. Odpovídá za přijímání informací o významných nebo podstatných nedostatcích v těchto strategiích, postupech a kontrolách.
Pokud je vedoucí orgán v řídicí funkci orgánem kolektivně odpovědným za svá rozhodnutí, manažer dodržování předpisů je odpovědný za to, aby byl tomuto orgánu nápomocný a poskytoval mu poradenství a připravoval rozhodnutí uvedená v tomto článku.
2. Povinné osoby musí mít pracovníka pro dodržování předpisů, kterého jmenuje vedoucí orgán v řídicí funkci a který má v rámci hierarchie dostatečně vysoké postavení a který je odpovědný za strategie, postupy a kontroly při každodenním plnění požadavků na povinnou osobu v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, a to i ve vztahu k provádění cílených finančních sankcí, a je kontaktní osobou pro příslušné orgány. Pracovník pro dodržování předpisů je rovněž odpovědný za oznamování podezřelých transakcí finanční zpravodajské jednotce v souladu s čl. 69 odst. 6.
V případě povinných osob podléhajících kontrole vrcholného vedení nebo skutečných majitelů podle článku 6 směrnice (EU) 2024/1640 nebo podle jiných právních aktů Unie podléhají pracovníci pro dodržování předpisů ověření, zda uvedené požadavky splňují.
Je-li to odůvodněno velikostí povinné osoby a nízkým rizikem představovaným jejími činnostmi, může povinná osoba, která je součástí skupiny, jmenovat svým pracovníkem pro dodržování předpisů osobu, která tuto funkci vykonává v jiném subjektu v rámci stejné skupiny.
Pracovník pro dodržování předpisů může být odvolán pouze po předchozím oznámení vedoucímu orgánu v řídicí funkci. Povinná osoba oznámí orgánu dozoru odvolání pracovníka pro dodržování předpisů, přičemž upřesní, zda rozhodnutí souvisí s plněním úkolů svěřených podle tohoto nařízení. Pracovník pro dodržování předpisů může z vlastního podnětu nebo na vyžádání poskytnout orgánu dozoru informace týkající se odvolání. Orgán dozoru může tyto informace použít k plnění svých úkolů podle druhého pododstavce tohoto odstavce a podle čl. 37 odst. 4 směrnice (EU) 2024/1640.
3. Povinné osoby poskytnou osobám zajišťujícím funkci kontroly dodržování předpisů za účelem účinného plnění jejich úkolů odpovídající zdroje, včetně personálních a technologických, přiměřené velikosti, povaze a rizikům povinné osoby, a zajistí, aby osobám odpovědným za výkon těchto funkcí byla svěřena pravomoc navrhovat veškerá nezbytná opatření k zajištění účinnosti vnitřních strategii, postupů a kontrol povinné osoby.
4. Povinné osoby přijmou opatření k zajištění toho, aby byl pracovník pro dodržování předpisů chráněn před odvetnými opatřeními, diskriminací a jakýmkoli jiným nespravedlivým zacházením a aby rozhodnutí pracovníka pro dodržování předpisů nebyla nepříznivě dotčena ani nepřiměřeně ovlivněna obchodními zájmy povinné osoby.
5. Povinné osoby zajistí, aby pracovník pro dodržování předpisů a osoba odpovědná za funkci auditu uvedenou v čl. 9 odst. 2 písm. b) mohli podávat zprávy přímo vedoucímu orgánu v řídicí funkci a vedoucímu orgánu v kontrolní funkci, pokud takový orgán existuje, nezávisle na sobě a mohli vyjadřovat znepokojení a varovat vedoucí orgán v případě, že konkrétní vývoj rizik má nebo může mít na danou povinnou osobu dopad.
Povinné osoby zajistí, aby osoby, které se přímo nebo nepřímo podílejí na provádění tohoto nařízení, nařízení (EU) 2023/1113 a jakéhokoli správního aktu vydaného kterýmkoli orgánem dozoru, měly přístup ke všem informacím a údajům nezbytným pro plnění svých úkolů.
6. Manažer dodržování předpisů pravidelně podává zprávy o provádění vnitřních strategií, postupů a kontrol povinné osoby vedoucímu orgánu. Manažer dodržování předpisů zejména předkládá vedoucímu orgánu jednou ročně, nebo, je-li to vhodné, častěji, zprávu o provádění vnitřních strategií, postupů a kontrol povinné osoby vypracovanou pracovníkem pro dodržování předpisů a průběžně informuje uvedený orgán o výsledcích veškerých přezkumů. Manažer dodržování předpisů přijme nezbytná opatření k včasné nápravě veškerých zjištěných nedostatků.
7. Pokud je to odůvodněno povahou podnikání povinné osoby, včetně jeho rizik a složitosti, a její velikostí, může funkci manažera dodržování předpisů a pracovníka pro dodržování předpisů vykonávat stejná fyzická osoba. Tyto funkce mohou být vykonávány současně s dalšími funkcemi.
Pokud je povinnou osobou fyzická osoba nebo právnická osoba, jejíž činnosti vykonává pouze jedna fyzická osoba, odpovídá za plnění úkolů podle tohoto článku tato osoba.
Článek 12
Povědomí o požadavcích
Článek 13
Bezúhonnost zaměstnanců
1. Každý zaměstnanec nebo osoba ve srovnatelném postavení, včetně zástupců a distributorů, kteří se přímo podílejí na zajištění souladu povinné osoby s tímto nařízením, nařízením (EU) 2023/1113 a jakýmkoli správním aktem vydaným kterýmkoli orgánem dozoru, projde posouzením, které je úměrné rizikům spojeným s vykonávanými úkoly a jehož obsah je schválen pracovníkem pro dodržování předpisů, týkajícím se:
Posouzení uvedené v prvním pododstavci se provede předtím, než zaměstnanec nebo osoba ve srovnatelném postavení, včetně zástupců a distributorů, začnou vykonávat svou činnost, a pravidelně se opakuje. Frekvence následných hodnocení se stanoví na základě úkolů svěřených dané osobě a rizik spojených s funkcí, kterou vykonává.
a) individuálních schopností, znalostí a odbornosti k účinnému plnění jeho funkcí;
b) dobré pověsti, poctivosti a bezúhonnosti.
2. Zaměstnanci nebo osoby ve srovnatelném postavení, včetně zástupců a distributorů, pověření úkoly souvisejícími se zajištěním souladu povinné osoby s tímto nařízením, nařízením (EU) 2023/1113 a jakýmkoli správním aktem vydaným kterýmkoli orgánem dozoru informují pracovníka pro dodržování předpisů o jakémkoli blízkém soukromém nebo profesním vztahu navázaném s klienty nebo potenciálními klienty povinné osoby a ve vztahu k těmto klientům je jim znemožněno provádět jakékoli úkoly související s dodržováním povinností povinné osoby.
3. Povinné osoby musí mít zavedeny postupy pro předcházení střetům zájmů, které mohou mít dopad na plnění úkolů souvisejících se zajištěním souladu povinné osoby s tímto nařízením, nařízením (EU) 2023/1113 a jakýmkoli správním aktem vydaným kterýmkoli orgánem dozoru a pro jejich řízení.
4. Tento článek se nepoužije v případě, že povinná osoba je fyzickou nebo právnickou osobou, jejíž činnosti vykonává pouze jedna fyzická osoba.
Článek 14
Oznamování porušení předpisů a ochrana oznamovatelů
1. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937(Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie (Úř. věst. L 305, 26.11.2019, s. 17).) se použije na oznamování porušení tohoto nařízení, nařízení (EU) 2023/1113 a jakéhokoli správního aktu vydaného kterýmkoli orgánem dozoru, a na ochranu osob, které tato porušení oznámí.
2. Povinné osoby zřídí interní kanály pro oznamování, které splňují požadavky stanovené ve směrnici (EU) 2019/1937.
3. Odstavec 2 se nepoužije v případě, že povinná osoba je fyzickou nebo právnickou osobou, jejíž činnosti vykonává pouze jedna fyzická osoba.
Článek 15
Situace konkrétních zaměstnanců
ODDÍL 2
Ustanovení vztahující se na skupiny
Článek 16
Požadavky na úrovni celé skupiny
1. Mateřský podnik zajistí, aby se požadavky na vnitřní postupy, posouzení rizik a zaměstnance uvedené v oddíle 1 této kapitoly vztahovaly na všechny pobočky a dceřiné společnosti skupiny v členských státech a v případě skupin, jejichž ústředí se nachází v Unii, ve třetích zemích. Za tímto účelem mateřský podnik provede posouzení rizik na úrovni skupiny, přičemž zohlední posouzení rizik v rámci celého podniku provedené všemi pobočkami a dceřinými společnostmi dané skupiny, a stanoví a provádí strategie, postupy a kontroly na úrovni skupiny, týkající se rovněž ochrany údajů a sdílení informací v rámci skupiny za účelem boje proti praní peněz a financování terorismu s cílem zajistit, aby si zaměstnanci v rámci skupiny byli vědomi požadavků vyplývajících z tohoto nařízení. Povinné osoby v rámci skupiny provádějí tyto strategie, kontroly a postupy na úrovni skupiny s přihlédnutím ke svým zvláštnostem a rizikům, jimž jsou vystaveny.
Strategie, postupy a kontroly na úrovni skupiny a posouzení rizik na úrovni skupiny uvedené v prvním pododstavci zahrnují všechny prvky, jak jsou uvedeny v článcích 9 a 10.
Pro účely prvního pododstavce platí, že pokud má skupina provozovny ve více než jednom členském státě a v případě skupin, jejichž ústředí se nachází v Unii, ve třetích zemích, zohlední mateřské podniky informace zveřejněné orgány všech členských států nebo třetích zemí, v nichž se provozovny skupiny nacházejí.
2. Na úrovni skupiny se zřídí funkce kontroly dodržování předpisů. Tyto funkce zahrnují manažera dodržování předpisů na úrovni skupiny, a je-li to odůvodněno činnostmi prováděnými na úrovni skupiny, pracovníka pro dodržování předpisů. Rozhodnutí o rozsahu funkcí kontroly dodržování předpisů se zdokumentuje.
Manažer dodržování předpisů uvedený v prvním pododstavci pravidelně podává vedoucímu orgánu mateřského podniku v řídicí funkci zprávy o provádění strategií, postupů a kontrol na úrovni skupiny. Manažer dodržování předpisů předkládá přinejmenším jednou ročně zprávu o provádění vnitřních strategií, postupů a kontrol povinné osoby a přijme nezbytná opatření k včasné nápravě veškerých zjištěných nedostatků. Pokud je vedoucí orgán v řídicí funkci orgánem kolektivně odpovědným za svá rozhodnutí, manažer dodržování předpisů je tomuto orgánu nápomocný a poskytuje mu poradenství a vypracovává rozhodnutí nezbytná pro provádění tohoto článku.
3. Strategie, postupy a kontroly týkající se sdílení informací, jak jsou uvedeny v odstavci 1, vyžadují, aby si povinné osoby ve skupině vyměňovaly informace, pokud je toto sdílení informací relevantní pro účely hloubkové kontroly klienta a řízení rizik praní peněz a financování terorismu. Sdílení informací v rámci skupiny zahrnuje zejména informace o totožnosti a vlastnostech klienta, jeho skutečných majitelích nebo osobě, jejímž jménem klient jedná, povaze a účelu obchodního vztahu a příležitostných transakcích a podezření, doplněné o související analýzy, že finanční prostředky jsou výnosy z trestné činnosti nebo souvisí s financováním terorismu hlášeným finanční zpravodajské jednotce podle článku 69, ledaže finanční zpravodajská jednotka určí jinak.
Strategie, postupy a kontroly na úrovni skupiny nebrání subjektům v rámci skupiny, které nejsou povinnými osobami, poskytovat informace povinným osobám v rámci téže skupiny, pokud je toto sdílení informací pro tyto povinné osoby relevantní pro účely plnění požadavků stanovených v tomto nařízení.
Mateřské podniky zavedou strategie, postupy a kontroly na úrovni skupiny, aby zajistily, že informace vyměňované podle prvního a druhého pododstavce podléhají dostatečným zárukám, pokud jde o důvěrnost, ochranu údajů a používání informací, včetně zabránění jejich zpřístupnění.
4. Do 10. července 2026 vypracuje AMLA návrhy regulačních technických norem a předloží je Komisi k přijetí. Uvedené návrhy regulačních technických norem specifikují minimální požadavky na strategie, postupy a kontroly na úrovni skupiny, včetně minimálních standardů pro sdílení informací v rámci skupiny, kritérií pro určení mateřského podniku v případech, na něž se vztahuje čl. 2 odst. 1 bod 42 písm. b), a podmínky, za nichž se ustanovení tohoto článku vztahují na subjekty, které jsou součástí struktur sdílejících společné majitele, společné vedení nebo společnou kontrolu dodržování předpisů, včetně sítí nebo partnerství, jakož i kritéria pro to, jak v těchto případech určit mateřský podnik v Unii.
5. Komisi je svěřena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v odstavci 4 tohoto článku v souladu s články 49 až 52 nařízení (EU) 2024/1620.
Článek 17
Pobočky a dceřiné společnosti ve třetích zemích
1. Pokud se pobočky nebo dceřiné společnosti povinných osob nacházejí ve třetích zemích, kde jsou minimální požadavky v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu méně přísné než požadavky stanovené v tomto nařízení, mateřský podnik zajistí, aby tyto pobočky nebo dceřiné společnosti splňovaly požadavky stanovené v tomto nařízení, včetně požadavků na ochranu údajů, nebo rovnocenné požadavky.
2. Pokud právo určité třetí země neumožňuje dodržování tohoto nařízení, mateřský podnik přijme dodatečná opatření, aby zajistil, že pobočky a dceřiné společnosti v dané třetí zemi účinně zvládnou riziko praní peněz nebo financování terorismu, a informuje orgán dozoru ve svém domovském členském státě o těchto dodatečných opatřeních. Pokud se orgány dozoru v domovském členském státě domnívají, že dodatečná opatření nejsou dostatečná, provedou další opatření v oblasti dohledu, včetně požadavku, aby skupina nenavazovala žádné obchodní vztahy, ukončila stávající vztahy nebo aby neprováděla transakce či ukončila své operace v dané třetí zemi.
3. Do 10. července 2026 vypracuje AMLA návrhy regulačních technických norem a předloží je Komisi k přijetí. Uvedené návrhy regulačních technických norem stanoví druh dodatečných opatření uvedených v odstavci 2 tohoto článku, včetně minimálních opatření, která mají povinné osoby přijmout, pokud právo určité třetí země neumožňuje provedení opatření požadovaných podle článku 16, a dalších opatření v oblasti dohledu vyžadovaných v takových případech.
4. Komisi je svěřena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v odstavci 3 tohoto článku v souladu s články 49 až 52 nařízení (EU) 2024/1620.
ODDÍL 3
Externí zajišťování činností
Článek 18
Externí zajišťování činností
1. Povinné osoby mohou úkoly vyplývající z tohoto nařízení zajišťovat externě prostřednictvím poskytovatelů služeb. Povinná osoba uvědomí orgán dozoru o externím zajišťování činností předtím, než poskytovatel služeb zahájí provádění této externě zajišťované činnosti.
2. Při plnění úkolů podle tohoto článku se poskytovatel služeb považuje za součást povinné osoby, včetně případů, kdy jsou poskytovatelé služeb povinni nahlížet do centrálních registrů uvedených v článku 10 směrnice (EU) 2024/1640 (dále jen „centrální registry“) pro účely provádění hloubkové kontroly klienta jménem povinné osoby.
Povinná osoba zůstává plně odpovědná za jakékoli jednání, ať již konání nebo opomenutí, související s externě zajišťovanými úkoly, které provádí poskytovatelé služeb.
U každého externě zajišťovaného úkolu musí být povinná osoba schopna orgánu dozoru prokázat, že rozumí důvodům pro poskytovatelem služeb prováděné činnosti a přístupu uplatňovanému při jejich provádění a že tyto činnosti zmírňují konkrétní rizika, jimž je povinná osoba vystavena.
3. Úkoly zajišťované externě podle odstavce 1 tohoto článku nesmějí být prováděny způsobem, který by podstatně narušil kvalitu strategií a postupů, jimiž povinná osoba zajišťuje splnění požadavků tohoto nařízení a nařízení (EU) 2023/1113, a kontrol zavedených za účelem testování těchto strategií a postupů. Následující úkoly nesmí být za žádných okolností zajišťovány externě:
a) návrh a schválení posouzení rizik v rámci celého podniku vypracovaného povinnou osobou podle čl. 10 odst. 2;
b) schválení vnitřních strategií, postupů a kontrol povinné osoby podle článku 9;
c) rozhodnutí o rizikovém profilu, který má být přiřazen klientovi;
d) rozhodnutí navázat obchodní vztah nebo provést příležitostnou transakci s klientem;
e) oznamování podezřelých činností finanční zpravodajské jednotce podle článku 69 nebo zpráv založených na prahových hodnotách podle článků 74 a 80, s výjimkou případů, kdy jsou tyto činnosti zajišťovány externě jinou povinnou osobou, která patří do stejné skupiny a je usazena ve stejném členském státě;
f) schválení kritérií pro odhalování podezřelých nebo neobvyklých transakcí a činností.
4. Předtím, než povinná osoba zadá úkol externě podle odstavce 1, ujistí se, že poskytovatel služeb je k provádění úkolů, které mají být zajišťovány externě, dostatečně kvalifikovaný.
Pokud povinná osoba zadává úkol externě podle odstavce 1, zajistí, aby poskytovatel služeb, jakož i jakýkoli poskytovatel služeb provádějící další následné externí zajišťování činností uplatňoval strategie a postupy přijaté povinnou osobou. Podmínky pro plnění těchto úkolů se stanoví v písemné dohodě mezi povinnou osobou a poskytovatelem služeb. Povinná osoba provádí pravidelné kontroly za účelem ověření účinného provádění těchto strategií a postupů poskytovatelem služeb. Četnost těchto kontrol se stanoví na základě kritické povahy externě zajišťovaných činností.
5. Povinné osoby zajistí, aby externí zajišťování činností nebylo prováděno způsobem, který by podstatně narušil schopnost orgánů dohledu sledovat a zpětně ověřovat dodržování tohoto nařízení a nařízení (EU) 2023/1113 povinnou osobou.
6. Odchylně od odstavce 1 nesmějí povinné osoby externě zadávat úkoly vyplývající z požadavků podle tohoto nařízení poskytovatelům služeb, kteří mají bydliště nebo jsou usazeni ve třetích zemích určených podle kapitoly III oddílu 2, pokud nejsou splněny všechny tyto podmínky:
a) povinná osoba externě zadává úkoly výhradně poskytovateli služeb, který je součástí téže skupiny;
b) skupina uplatňuje zásady a postupy v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, opatření hloubkové kontroly klienta a pravidla pro uchovávání záznamů, jež jsou plně v souladu s tímto nařízením nebo s rovnocennými pravidly ve třetích zemích;
c) na účinné provádění požadavků uvedených v písmeni b) tohoto odstavce dohlíží na úrovni skupiny orgán dohledu domovského členského státu v souladu s kapitolou IV směrnice (EU) 2024/1640.
7. Odchylně od odstavce 3, pokud subjekt kolektivního investování nemá právní subjektivitu nebo má pouze správní radu a přenesl zpracování upisování a shromažďování peněžních prostředků ve smyslu čl. 4 bodu 25 směrnice (EU) 2015/2366 z investorů na jiný subjekt, může úkol uvedený v odst. 3 písm. c), d) a e) tohoto článku zadat externě jednomu ze svých poskytovatelů služeb.
K externímu zajišťování činností uvedenému v prvním pododstavci tohoto odstavce může dojít až poté, co subjekt kolektivního investování o svém záměru zadat úkol externě uvědomil orgán dozoru podle odstavce 1 a orgán dozoru toto externí zajišťování schválil s přihlédnutím ke:
a) zdrojům, zkušenostem a znalostem poskytovatele služeb v souvislosti s předcházením praní peněz a financování terorismu;
b) znalostem poskytovatele služeb o druhu činností nebo transakcí prováděných subjektem kolektivního investování.
8. Do 10. července 2027 vydá AMLA obecné pokyny určené povinným osobám týkající se:
a) navazování vztahů externího zajišťování činností, včetně vztahů jakéhokoli dalšího následného externího zajišťování činností, v souladu s tímto článkem, jejich řízení a postupů pro sledování provádění funkcí poskytovatelem služeb, a zejména těch funkcí, které je třeba považovat za zásadní;
b) úlohy a odpovědnosti povinné osoby a poskytovatele služeb v rámci smlouvy o externím zajišťování činností;
c) přístupů v oblasti dohledu uplatňovaných ve vztahu k externímu zajišťování činností, jakož i očekávání v oblasti dohledu, pokud jde o externí zajišťování zásadních funkcí.
KAPITOLA III
HLOUBKOVÁ KONTROLA KLIENTA
ODDÍL 1
Obecná ustanovení
Článek 19
Uplatnění opatření hloubkové kontroly klienta
1. Povinné osoby uplatní opatření hloubkové kontroly klienta za těchto okolností:
a) v případě navázání obchodního vztahu;
b) pokud provádějí příležitostné transakce ve výši alespoň 10000 EUR nebo ekvivalentní částky v národní měně bez ohledu na to, zda jsou tyto transakce prováděny v rámci jedné operace nebo prostřednictvím souvisejících transakcí, nebo se uplatní nižší hodnota stanovená podle odstavce 9;
c) pokud se podílejí na vzniku právnické osoby, na vytvoření právního uspořádání nebo v případě povinných osob podle čl. 3 bodu 3 písm. a), b) nebo c) na převodu vlastnictví právnické osoby bez ohledu na hodnotu transakce;
d) v případě existence podezření na praní peněz nebo financování terorismu, bez ohledu na jakoukoli odchylku, výjimku nebo prahovou hodnotu;
e) v případě existence pochybností o pravdivosti nebo přiměřenosti dříve získaných identifikačních údajů o klientovi;
f) existují-li pochybnosti o tom, že osoba, s níž komunikují, je klientem nebo osobou oprávněnou jednat jejím jménem.
2. Kromě okolností uvedených v odstavci 1 uplatní úvěrové instituce a finanční instituce, s výjimkou poskytovatelů služeb souvisejících s kryptoaktivy, opatření hloubkové kontroly klienta při zahájení nebo provádění příležitostné transakce, která představuje převod finančních prostředků podle čl. 3 bodu 9 nařízení (EU) 2023/1113 a jejíž výše činí alespoň 1000 EUR nebo ekvivalentní částku v národní měně, bez ohledu na to, zda je tato transakce prováděna v rámci jediné operace nebo prostřednictvím souvisejících transakcí.
3. Odchylně od odst. 1 písm. b) poskytovatelé služeb souvisejících s kryptoaktivy:
a) uplatňují opatření hloubkové kontroly klienta při provádění příležitostné transakce, jejíž výše činí alespoň 1000 EUR nebo ekvivalentní částku v národní měně, bez ohledu na to, zda je transakce prováděna v rámci jediné operace nebo prostřednictvím souvisejících transakcí;
b) uplatňují alespoň opatření hloubkové kontroly klienta uvedená v čl. 20 odst. 1 písm. a) při provádění příležitostné transakce, jejíž hodnota je nižší než 1000 EUR nebo ekvivalentní částka v národní měně, bez ohledu na to, zda je transakce prováděna v rámci jediné operace nebo prostřednictvím souvisejících transakcí.
4. Odchylně od odst. 1 písm. b) povinné osoby uplatňují alespoň opatření hloubkové kontroly klienta uvedená v čl. 20 odst. 1 písm. a) při provádění příležitostné transakce, jejíž výše činí alespoň 3000 EUR nebo ekvivalentní částku v národní měně, bez ohledu na to, zda je transakce prováděna v rámci jediné operace nebo prostřednictvím souvisejících transakcí.
První pododstavec tohoto odstavce se nepoužije, pokud členské státy podle čl. 80 odst. 2 a 3 zavedly pro velké hotovostní platby limit ve výši 3000 EUR nebo méně, nebo ekvivalentní částku v národní měně, s výjimkou případů zahrnutých v odst. 4 písm. b) uvedeného článku.
5. Kromě okolností uvedených v odstavci 1 poskytovatelé služeb hazardních her uplatní hloubkovou kontrolu klienta při výběrech výher, sázení vkladu nebo obojím, jestliže provádějí transakce ve výši alespoň 2000 EUR nebo ekvivalentní částky v národní měně, bez ohledu na to, zda je transakce prováděna v rámci jedné operace nebo prostřednictvím souvisejících transakcí.
6. Pro účely této kapitoly považují povinné osoby za své klienty tyto osoby:
a) v případě povinných osob uvedených v čl. 3bodu 3 písm. e), f) a i) a osob obchodujících se zbožím vysoké hodnoty podle čl. 3 bodu 3 písm. j) kromě jejich přímého klienta také dodavatele zboží;
b) v případě notářů, právníků a jiných nezávislých právnických profesí zprostředkovávajících transakci a v rozsahu, v jakém jsou tito notáři, právníci a jiné nezávislé právnické profese jediným právníkem nebo notářem, který tuto transakci zprostředkovává, obě strany transakce;
c) v případě realitních makléřů obě strany transakce;
d) v souvislosti se službami iniciování platby prováděnými poskytovateli služeb iniciování platby obchodníka;
e) ve vztahu k poskytovatelům služeb skupinového financování a zprostředkovatelům skupinového financování fyzickou nebo právnickou osobu, která usiluje o získání financování i která poskytuje financování prostřednictvím platformy skupinového financování.
7. Orgány dozoru mohou přímo nebo ve spolupráci s jinými orgány v daném členském státě osvobodit povinné osoby od toho, aby v plném nebo částečném rozsahu uplatňovaly opatření hloubkové kontroly klienta podle čl. 20 odst. 1 písm. a), b) a c) ve vztahu k elektronickým penězům na základě prokázané nízké míry rizika, které představuje povaha daného produktu, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky ke zmírnění rizik:
a) platební prostředek není dobíjecí a částka, která je na tomto prostředku elektronicky uložena, není vyšší než 150 EUR nebo ekvivalentní částka v národní měně;
b) platební prostředek se používá výhradně k nákupu zboží nebo služeb poskytovaných vydavatelem nebo v rámci sítě poskytovatelů služeb;
c) platební prostředek není spojen s platebním účtem a neumožňuje výměnu žádné uložené částky za hotovost nebo za kryptoaktiva;
d) vydavatel dostatečně sleduje transakce nebo obchodní vztahy, aby bylo možné odhalit neobvyklé nebo podezřelé transakce.
8. Poskytovatelé služeb hazardních her mohou splnit povinnost uplatnit opatření hloubkové kontroly klienta uvedenou v čl. 20 odst. 1 písm. a) identifikací klienta a ověřením totožnosti klienta při vstupu do kasina nebo jiných fyzických prostor provozování hazardních her za předpokladu, že tito poskytovatelé mají zavedeny systémy, které jim umožňují přiřazovat transakce konkrétním klientům.
9. Do 10. července 2026 vypracuje AMLA návrhy regulačních technických norem a předloží je Komisi k přijetí. Uvedené návrhy regulačních technických norem stanoví:
Při vypracovávání návrhů regulačních technických norem uvedených v prvním pododstavci AMLA náležitě zohlední známé úrovně rizik obchodních modelů různých typů povinných osob a posouzení rizik na úrovni Unie provedené Komisí podle článku 7 směrnice (EU) 2024/1640.
a) povinné osoby, odvětví nebo transakce, které jsou spojeny s vyšším rizikem praní peněz a financování terorismu a na které se použijí nižší hodnoty, než jsou hodnoty stanovené v odst. 1 písm. b);
b) související hodnoty příležitostných transakcí;
c) kritéria, která je třeba vzít v úvahu při identifikaci příležitostných transakcí a obchodních vztahů;
d) kritéria pro identifikaci souvisejících transakcí.
10. Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v odstavci 9 tohoto článku v souladu s články 49 až 52 nařízení (EU) 2024/1620.
Článek 20
Opatření hloubkové kontroly klienta
1. Za účelem provádění hloubkové kontroly klientů použijí povinné osoby všechna tato opatření:
a) identifikace klienta a ověření jeho totožnosti;
b) identifikace skutečného majitele nebo skutečných majitelů a přijetí přiměřených opatření k ověření jejich totožnosti tak, aby se povinná osoba ujistila, že ví, kdo je skutečným majitelem, a že rozumí struktuře vlastnictví a ovládání klienta;
c) posouzení a případně získání informací o účelu a zamýšlené povaze obchodního vztahu nebo příležitostných transakcí a porozumění tomuto účelu a zamýšlené povaze;
d) ověření toho, zda se na klienta nebo skutečné majitele vztahují cílené finanční sankce, a v případě klienta nebo osoby vystupující v rámci právního uspořádání, kteří jsou právnickou osobou, zda danou právnickou osobu ovládají fyzické nebo právnické osoby, na něž se vztahují cílené finanční sankce, nebo zda disponují více než 50 % vlastnických práv dané právnické osoby nebo v ní mají většinový podíl, ať už jednotlivě nebo kolektivně;
e) posouzení povahy podnikání klientů, včetně toho, zda v případě podniků vykonávají činnosti, nebo povahy jejich zaměstnání či povolání a případné získání informací o těchto aspektech;
f) průběžné sledování obchodního vztahu včetně kontroly transakcí prováděných v jeho průběhu, aby bylo zajištěno, že prováděné transakce jsou v souladu s tím, co povinná osoba ví o klientovi a o jeho obchodním a rizikovém profilu včetně, je-li to třeba, zdrojů finančních prostředků;
g) určení toho, zda klient, skutečný majitel klienta a případně osoba nebo osoby, jejichž jménem nebo v jejichž prospěch se transakce nebo činnost provádí, je politicky exponovanou osobou nebo jejím rodinným příslušníkem či osobou blízkou.
h) pokud je transakce nebo činnost prováděna jménem jiných fyzických osob než klienta nebo v jejich prospěch, identifikace těchto fyzických osob a ověření jejich totožnosti;
i) ověření, zda jakákoli osoba, která prohlašuje, že jedná jménem klienta, je k tomu oprávněna, a identifikace a ověření její totožnosti.
2. Povinné osoby určí rozsah opatření uvedených v odstavci 1 na základě individuální analýzy rizik praní peněz a financování terorismu s ohledem na specifické vlastnosti klienta a obchodního vztahu nebo příležitostné transakce a při zohlednění posouzení rizik v rámci celého podniku provedeného povinnou osobou podle článku 10 a proměnných týkajících se praní peněz a financování terorismu uvedených v příloze I, jakož i rizikových faktorů uvedených v přílohách II a III.
Zjistí-li povinné osoby zvýšené riziko praní peněz nebo financování terorismu, uplatní opatření zesílené hloubkové kontroly podle oddílu 4 této kapitoly. Pokud jsou identifikovány situace s nižším rizikem, mohou povinné osoby použít opatření zjednodušené hloubkové kontroly podle oddílu 3 této kapitoly.
3. Do 10. července 2026 vydá AMLA obecné pokyny k rizikovým proměnným a rizikovým faktorům, které musí povinné osoby při uzavírání obchodních vztahů nebo provádění příležitostných transakcí zohlednit.
4. Povinné osoby musí být vždy schopny svým orgánům dozoru prokázat, že přijatá opatření jsou s ohledem na zjištěná rizika praní peněz a financování terorismu přiměřená.
Článek 21
Neschopnost splnit požadavek na uplatnění opatření hloubkové kontroly klienta
1. Pokud povinná osoba není schopna splnit požadavek na uplatňování opatření hloubkové kontroly klienta stanovený v čl. 20 odst. 1, zdrží se provedení transakce nebo navázání obchodního vztahu a ukončí obchodní vztah a zváží oznámení podezřelé transakce finanční zpravodajské jednotce ve vztahu ke klientovi v souladu s článkem 69.
Ukončením obchodního vztahu podle prvního pododstavce tohoto odstavce se nezakazuje přijetí peněžních prostředků ve smyslu čl. 4 bodu 25 směrnice (EU) 2015/2366 dlužných povinné osobě.
Má-li povinná osoba povinnost chránit aktiva svého klienta, nelze ukončení obchodního vztahu chápat tak, že vyžaduje zcizení aktiv klienta.
V případě smluv o životním pojištění se povinné osoby, je-li to nezbytné jako opatření, jež je alternativou k ukončení obchodního vztahu, zdrží provádění transakcí pro klienta, včetně výplat příjemcům, dokud nebudou splněna opatření hloubkové kontroly klienta stanovená v čl. 20 odst. 1.
2. Odstavec 1 se nepoužije na notáře, právníky a jiné nezávislé právnické profese, auditory, externí účetní a daňové poradce v rozsahu, v jakém tyto osoby zjišťují právní postavení svého klienta nebo obhajují či zastupují tohoto klienta v soudním řízení nebo v souvislosti s takovým řízením, včetně poradenství ohledně zahájení takového řízení nebo vyhnutí se takovému řízení.
První pododstavec se nepoužije, pokud povinné osoby v něm uvedené:
a) se účastní praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů nebo financování terorismu,
b) poskytují právní poradenství pro účely praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů nebo financování terorismu, nebo
c) jsou si vědomy, že klient vyhledává právní poradenství pro účely praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů nebo financování terorismu. Toto povědomí nebo tento účel mohou být vyvozeny z objektivních skutkových okolností.
3. Povinné osoby vedou záznamy o opatřeních přijatých za účelem splnění požadavku na uplatňování opatření hloubkové kontroly klienta, včetně záznamů o přijatých rozhodnutích a příslušných podpůrných dokumentů a odůvodnění. Dokumenty, údaje nebo informace v držení povinné osoby se aktualizují při každém přezkumu hloubkové kontroly klienta podle článku 26.
Povinnost vést záznamy podle prvního pododstavce tohoto odstavce se vztahuje rovněž na situace, kdy povinné osoby odmítnou navázat obchodní vztah či jej ukončit nebo uplatnit alternativní opatření podle odstavce 1.
4. Do 10. července 2027 vydá AMLA společné obecné pokyny s Evropským orgánem pro bankovnictví týkající se opatření, která mohou úvěrové instituce a finanční instituce přijmout k zajištění souladu s pravidly pro boj proti praní peněz a financování terorismu při provádění požadavků směrnice 2014/92/EU, a to i ve vztahu k obchodním vztahům, na něž mají postupy snižování rizika největší dopad.
Článek 22
Identifikace a ověření totožnosti klientů a skutečných majitelů
1. S výjimkou případů s nižším rizikem, na které se vztahují opatření podle oddílu 3, a bez ohledu na použití dodatečných opatření v případech s vyšším rizikem podle oddílu 4, povinné osoby získají za účelem identifikace klienta, jakékoli osoby, která prohlašuje, že jedná jménem klienta, a fyzických osob, jejichž jménem nebo v jejichž prospěch je transakce nebo činnost prováděna, alespoň tyto informace:
a) v případě fyzické osoby:
- i) všechna jména a příjmení,
- ii) místo a úplné datum narození,
- iii) státní příslušnost nebo státní příslušnosti, případně status osoby bez státní příslušnosti a status uprchlíka nebo doplňkové ochrany, a případně národní identifikační číslo,
- iv) obvyklé místo bydliště nebo, pokud neexistuje žádná stálá adresa bydliště s oprávněným pobytem v Unii, poštovní adresu, na které lze fyzickou osobu zastihnout, a pokud je to možné, dostupné daňové identifikační číslo;
b) v případě právnických osob:
- i) právní formu a název právnické osoby,
- ii) adresu sídla nebo ústředí, a pokud se liší, hlavní místo podnikání a zemi vzniku,
- iii) jména právních zástupců právnické osoby a případně registrační číslo, daňové identifikační číslo a identifikační kód právnické osoby, jsou-li k dispozici,
- iv) jména osob, které drží podíly nebo zastávají pozici člena řídícího orgánu jakožto pověřenci, včetně odkazu na skutečnost, že jsou v pozici pověřených společníků nebo pověřených členů řídícího orgánu;
c) v případě svěřenského správce výslovně zřízeného svěřenského fondu nebo osoby zastávající rovnocenné postavení v podobném právním uspořádání:
- i) základní informace o právním uspořádání; pokud však jde o aktiva držená v právním uspořádání nebo jeho prostřednictvím spravovaná, identifikují se pouze aktiva, která mají být spravována v souvislosti s obchodním vztahem nebo příležitostnou transakcí,
- ii) adresu bydliště svěřenského správce nebo svěřenských správců nebo osoby či osob zastávajících rovnocenné postavení v podobném právním uspořádání, a pokud se liší, místo, odkud jsou výslovně zřízený svěřenský fond nebo podobné právní uspořádání spravovány, pravomoci upravovat a zavazovat právní uspořádání, jakož i daňové identifikační číslo a identifikační kód právnické osoby, jsou-li k dispozici;
d) v případě jiných organizací, které mají podle vnitrostátního práva způsobilost k právním úkonům:
- i) název, adresu sídla nebo rovnocennou adresu,
- ii) jména osob zmocněných k zastupování organizace a případně právní formu, daňové identifikační číslo, registrační číslo, identifikační kód právnické osoby a zakladatelské listiny nebo rovnocenné dokumenty.
2. Pro účely identifikace skutečného majitele právnické osoby nebo právního uspořádání shromažďují povinné osoby informace uvedené v čl. 62 odst. 1 druhém pododstavci písm. a).
Pokud po vyčerpání všech možných identifikačních prostředků nejsou žádné fyzické osoby identifikovány jako skuteční majitelé nebo pokud existují pochybnosti o tom, že identifikované osoby jsou skutečnými majiteli, zaznamenají povinné osoby, že nebyl identifikován žádný skutečný majitel, a identifikují všechny fyzické osoby, které v právnické osobě zastávají pozice osob ve vrcholném vedení, a ověří jejich totožnost.
Může-li provedení ověření totožnosti podle druhého pododstavce upozornit klienta na to, že povinná osoba má pochybnosti o skutečném majiteli právnické osoby, zdrží se povinná osoba ověření totožnosti osob ve vrcholném vedení a místo toho zaznamená kroky podniknuté ke zjištění totožnosti skutečných majitelů a osob ve vrcholném vedení. Povinné osoby vedou záznamy o přijatých opatřeních a také o potížích, se kterými se během procesu identifikace setkaly, které vedly k identifikaci osoby zastávající pozici ve vrcholném vedení.
3. Úvěrové instituce a finanční instituce získají informace pro identifikaci a ověření totožnosti fyzických nebo právnických osob pomocí jakéhokoli virtuálního IBAN, který vydají, a souvisejícího bankovního nebo platebního účtu.
Úvěrová instituce nebo finanční instituce spravující bankovní nebo platební účet, na který virtuální IBAN vydaný jinou úvěrovou institucí nebo finanční institucí přesměrovává platby, zajistí, aby od instituce vydávající virtuální IBAN mohla neprodleně získat informace umožňující identifikaci a ověření totožnosti fyzické osoby, která tento virtuální IBAN používá, nejpozději však do pěti pracovních dnů ode dne, kdy o tyto informace požádala.
4. V případě obmyšlených svěřenských fondů nebo podobných právnických osob či uspořádání, kteří jsou určeni na základě určitých vlastností nebo příslušnosti k určité kategorii, získá povinná osoba o obmyšleném dostatek informací, aby se ujistila, že bude schopna zjistit jeho totožnost v okamžiku výplaty nebo v okamžiku, kdy obmyšlený uplatní svá nabytá práva.
5. V případě diskrečních svěřenských fondů získá povinná osoba informace o potenciálních obmyšlených a výchozích příjemcích dostatečné k tomu, aby byla schopna zjistit totožnost obmyšleného v okamžiku výkonu diskreční pravomoci ze strany svěřenských správců nebo v okamžiku, kdy se výchozí příjemci z důvodu, že svěřenští správci neuplatnili svou diskreční pravomoc, stanou obmyšlenými.
6. Povinné osoby získají informace, dokumenty a údaje nezbytné k ověření totožnosti klienta a jakékoli osoby, která prohlašuje, že jedná jeho jménem, a to jedním z těchto způsobů:
a) předložením dokladu totožnosti, cestovního pasu nebo rovnocenného dokladu a případně získáním informací ze spolehlivých a nezávislých zdrojů, ať už přímo přístupných, nebo poskytnutých klientem;
b) použitím prostředků elektronické identifikace, které splňují požadavky nařízení (EU) č. 910/2014, pokud jde o „značnou“ nebo „vysokou“ úroveň záruky, a příslušných kvalifikovaných služeb vytvářejících důvěru stanovených v uvedeném nařízení.
7. Povinné osoby ověří totožnost skutečného majitele a případně osob, jejichž jménem nebo v jejichž prospěch je transakce nebo činnost prováděna, a to jedním z těchto způsobů:
Povinné osoby určí rozsah informací, které je třeba využít, s ohledem na rizika, jež příležitostná transakce nebo obchodní vztah a skutečný majitel představují, včetně rizik spojených s vlastnickou strukturou.
Kromě ověření prostředky uvedenými v prvním pododstavci tohoto odstavce ověří povinné osoby informace o skutečných majitelích nahlížením do centrálních registrů.
a) v souladu s odstavcem 6;
b) přijetím přiměřených opatření k získání nezbytných informací, dokumentů a údajů od klienta nebo z jiných spolehlivých zdrojů, včetně jiných veřejných registrů než centrálních registrů.
Článek 23
Načasování ověření totožnosti klienta a skutečného majitele
1. Ověření totožnost klienta, skutečného majitele a jakýchkoli osob podle čl. 20 odst. 1 písm. h) a i) se uskuteční před navázáním obchodního vztahu nebo provedením příležitostné transakce. Tato povinnost se nevztahuje na situace s nižší mírou rizika podle oddílu 3 této kapitoly za předpokladu, že nižší riziko odůvodňuje odložení tohoto ověření.
V případě realitních makléřů se ověření uvedené v prvním pododstavci provádí poté, co prodávající nebo pronajímatel přijme nabídku, a ve všech případech před převodem jakýchkoli finančních prostředků nebo majetku.
2. Odchylně od odstavce 1 může být ověření totožnosti klienta a skutečného majitele dokončeno během navázání obchodního vztahu, pokud je to nutné, aby nedošlo k přerušení běžného obchodování, a pokud jsou rizika praní peněz a financování terorismu malá. V takovém případě se uvedené postupy dokončí co nejdříve po navázání prvního kontaktu.
3. Odchylně od odstavce 1 tohoto článku mohou úvěrové nebo finanční instituce otevřít účet, včetně účtů umožňujících obchodování s převoditelnými cennými papíry, podle požadavku klienta, pokud existují náležité záruky zajišťující, že transakce nebudou klientem nebo jeho jménem provedeny, dokud nebude zajištěn plný soulad s opatřeními hloubkové kontroly klienta podle čl. 20 odst. 1 písm. a) a b).
4. Kdykoli povinné osoby navážou nový obchodní vztah s právnickou osobou nebo svěřenským správcem výslovně zřízeného svěřenského fondu nebo osobou zastávající rovnocenné postavení v podobném právním uspořádání podle článků 51, 57, 58, 61 a 67 a podléhající povinnosti registrace informací o skutečných majitelích podle článku 10 směrnice (EU) 2024/1640, povinné osoby získají platný doklad o registraci nebo nedávno vydaný výpis z registru potvrzující platnost registrace.
Článek 24
Oznamování nesrovnalostí v informacích obsažených v registrech skutečných majitelů
1. Povinné osoby oznámí centrálním registrům jakékoli nesrovnalosti, které zjistí mezi informacemi dostupnými v centrálních registrech a informacemi, jež shromáždí podle čl. 20 odst. 1 písm. b) a čl. 22 odst. 7.
Nesrovnalosti uvedené v prvním pododstavci se oznámí bez zbytečného odkladu a v každém případě nejpozději do 14 kalendářních dnů po jejich zjištění. Při oznamování těchto nesrovnalostí připojí povinné osoby k svým oznámením informace, které získaly, v nichž je daná nesrovnalost popsána a v nichž je uvedeno, koho a proč povinné osoby považují za skutečné majitele a případně za pověřené společníky a pověřené členy řídícího orgánu.
2. Odchylně od odstavce 1 mohou povinné osoby upustit od oznámení nesrovnalostí centrálnímu registru a mohou si vyžádat od klientů dodatečné informace, pokud zjištěné nesrovnalosti:
Pokud povinná osoba dospěje k závěru, že informace o skutečných majitelích v centrálním registru jsou nesprávné, vyzve klienty, aby bez zbytečného odkladu a v každém případě do 14 kalendářních dnů nahlásili do centrálního registru správné informace podle článků 63, 64 a 67.
Tento odstavec se neuplatní v případech vyššího rizika, na něž se vztahují opatření podle této kapitoly oddílu 4.
a) jsou omezeny na typografické chyby, různé způsoby transliterace nebo drobné nepřesnosti, které nemají vliv na identifikaci skutečných majitelů nebo jejich postavení, nebo
b) se zakládají na zastaralých údajích, ale skuteční majitelé jsou povinné osobě známi z jiného spolehlivého zdroje a neexistuje důvodné podezření, že existuje záměr jakékoli informace zatajit.
3. Pokud klient nenahlásil správné informace ve lhůtě uvedené v odst. 2 druhém pododstavci, oznámí povinná osoba nesrovnalost centrálnímu registru postupem stanoveným v odst. 1 druhém pododstavci.
4. Tento článek se nepoužije na notáře, právníky a jiné nezávislé právnické profese, auditory, externí účetní a daňové poradce ve vztahu k informacím, které obdrží od klienta nebo které o něm získají během zjišťování jeho právního postavení, v rámci obhajoby nebo zastupování klienta v soudním řízení nebo v souvislosti s takovým řízením, včetně poskytování poradenství ohledně zahájení takového řízení nebo vyhnutí se takovému řízení, bez ohledu na to, zda jsou tyto informace obdrženy nebo získány před zahájením tohoto řízení, v jeho průběhu, nebo po jeho skončení.
Požadavky tohoto článku se však použijí, pokud povinné osoby uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce poskytují právní poradenství v kterékoli ze situací, na něž se vztahuje čl. 21 odst. 2 druhý pododstavec
Článek 25
Identifikace účelu a zamýšlené povahy obchodního vztahu nebo příležitostné transakce
Před navázáním obchodního vztahu nebo provedením příležitostné transakce se povinná osoba ujistí, že rozumí jejich účelu a zamýšlené povaze. Za tímto účelem získá povinná osoba v případě potřeby informace o:
Pro účely prvního pododstavce písm. a) tohoto článku shromažďují povinné osoby, na něž se vztahuje článek 74, informace s cílem určit, zda je úmyslem použít zboží vysoké hodnoty podle uvedeného článku ke komerčním nebo nekomerčním účelům.
a) účelu a ekonomickém důvodu příležitostné transakce nebo obchodního vztahu;
b) odhadované částce předpokládaných činností;
c) zdrojích financování;
d) místu určení finančních prostředků;
e) obchodní činnosti nebo povolání klienta.
Článek 26
Průběžné sledování obchodního vztahu a sledování transakcí prováděných klienty
1. Povinné osoby průběžně sledují obchodní vztahy, včetně transakcí prováděných klientem v průběhu obchodního vztahu, aby zajistily, že tyto transakce jsou v souladu s informacemi, které povinná osoba má o klientovi, jeho obchodní činnosti a rizikovém profilu, a je-li to nezbytné, s informacemi o původu a místu určení finančních prostředků, a aby identifikovaly ty transakce, které mají být podrobeny důkladnějšímu posouzení podle čl. 69 odst. 2.
Pokud se obchodní vztahy týkají více než jednoho produktu nebo služby, povinné osoby zajistí, aby se opatření hloubkové kontroly klienta vztahovala na všechny tyto produkty a služby.
Pokud mají povinné osoby patřící do skupiny obchodní vztahy s klienty, kteří jsou rovněž klienty jiných subjektů v rámci této skupiny, ať už se jedná o povinné osoby, nebo podniky, na něž se nevztahují požadavky v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, pro účely sledování obchodních vztahů se svými klienty zohlední informace týkající se těchto jiných obchodních vztahů.
2. V souvislosti s průběžným sledováním uvedeným v odstavci 1 povinné osoby zajistí aktualizaci příslušných dokumentů, údajů nebo informací o klientovi.
Interval mezi aktualizacemi informací o klientovi podle prvního pododstavce závisí na riziku, které obchodní vztah představuje, a v žádném případě nepřesáhne:
a) u rizikovějších klientů, na něž se vztahují opatření podle této kapitoly oddílu 4, jeden rok;
b) u všech ostatních klientů pět let.
3. Kromě požadavků uvedených v odstavci 2 povinné osoby přezkoumají a případně aktualizují informace o klientovi, pokud:
a) došlo ke změně relevantních okolností týkajících se klienta;
b) povinná osoba má zákonnou povinnost v průběhu příslušného kalendářního roku kontaktovat klienta za účelem přezkoumání všech relevantních informací týkajících se skutečných majitelů nebo za účelem zajištění souladu se směrnicí Rady 2011/16/EU(Směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS (Úř. věst. L 64, 11.3.2011, s. 1).);
c) dozví se o relevantní skutečnosti týkající se klienta.
4. Kromě průběžného sledování uvedeného v odstavci 1 tohoto článku povinné osoby pravidelně ověřují, zda jsou splněny podmínky stanovené v čl. 20 odst. 1 písm. d). Frekvence tohoto ověřování je úměrná expozici povinné osoby a obchodního vztahu rizikům neuplatňování cílených finančních sankcí a vyhýbání se těmto sankcím.
V případě úvěrových institucí a finančních institucí se ověření uvedené v prvním pododstavci provádí rovněž u každého nového označení v souvislosti s cílenými finančními sankcemi.
Požadavky tohoto odstavce nenahrazují povinnost uplatňovat cílené finanční sankce ani přísnější požadavky podle jiných právních aktů Unie nebo podle vnitrostátního práva týkajících se ověřování klientské základny na základě seznamů v rámci cílených finančních sankcí.
5. Do 10. července 2026 vydá AMLA obecné pokyny k průběžnému sledování obchodního vztahu a ke sledování transakcí prováděných v souvislosti s tímto vztahem.
Článek 27
Dočasná opatření pro klienty, na něž se vztahují finanční sankce OSN
1. Pokud jde o klienty, na něž se vztahují finanční sankce OSN nebo kteří jsou ovládáni fyzickými nebo právnickými osobami či subjekty, na něž se vztahují finanční sankce OSN, nebo v nichž fyzické nebo právnické osoby či subjekty, na něž se vztahují finanční sankce OSN, disponují více než 50 % vlastnických práv subjektu nebo v něm mají většinový podíl, ať už jednotlivě nebo kolektivně, vedou povinné osoby záznamy o:
a) finančních prostředcích nebo jiných aktivech, jež spravují pro klienta v době zveřejnění finančních sankcí OSN;
b) transakcích, o jejichž provedení se klient pokusil;
c) transakcích provedených pro klienta.
2. Povinné osoby uplatňují tento článek v době mezi zveřejněním finančních sankcí OSN a okamžikem uplatnění relevantních cílených finančních sankcí v Unii.
Článek 28
Regulační technické normy týkající se informací nezbytných pro výkon hloubkové kontroly klienta
1. Do 10. července 2026 vypracuje AMLA návrhy regulačních technických norem a předloží je Komisi k přijetí. Uvedené návrhy regulačních technických norem stanoví:
a) požadavky, které se vztahují na povinné osoby podle článku 20, a informace, které mají být shromažďovány za účelem provádění standardní, zjednodušené a zesílené hloubkové kontroly podle článků 22 a 25 a čl. 33 odst. 1 a čl. 34 odst. 4, včetně minimálních požadavků v situacích s nižším rizikem;
b) typ opatření zjednodušené hloubkové kontroly, která mohou povinné osoby použít v situacích s nižším rizikem podle čl. 33 odst. 1 tohoto nařízení, včetně opatření použitelných na konkrétní kategorie povinných osob a produktů nebo služeb, s ohledem na výsledky posouzení rizik na úrovni Unie provedeného Komisí podle článku 7 směrnice (EU) 2024/1640;
c) rizikové faktory spojené s vlastnostmi nástrojů v oblasti elektronických peněz, které by měly orgány dozoru zohlednit při určování rozsahu výjimky podle čl. 19 odst. 7;
d) spolehlivé a nezávislé zdroje informací, které lze použít k ověření identifikačních údajů fyzických nebo právnických osob pro účely čl. 22 odst. 6 a 7;
e) seznam atributů, které musí prostředky elektronické identifikace a příslušné kvalifikované služby vytvářející důvěru uvedené v čl. 22 odst. 6 písm. b) obsahovat, aby splňovaly požadavky čl. 20 odst. 1 písm. a) a b) v případě standardní, zjednodušené a posílené hloubkové kontroly.
2. Požadavky a opatření uvedené v odst. 1 písm. a) a b) vycházejí z těchto kritérií:
a) míra rizika spojeného s poskytovanou službou;
b) rizika spojená s kategoriemi klientů;
c) povaha, hodnota a opakování transakce;
d) kanály používané pro realizaci obchodního vztahu nebo příležitostné transakce.
3. AMLA pravidelně přezkoumává regulační technické normy a v případě potřeby připravuje a předkládá Komisi návrh na aktualizaci těchto norem, aby se mimo jiné zohlednily inovace a technologický vývoj.
4. Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v odstavcích 1 a 3 tohoto článku v souladu s články 49 až 52 nařízení (EU) 2024/1620.
ODDÍL 2
Politika vůči třetím zemím a hrozby praní peněz a financování terorismu ze zemí mimo Unii
Článek 29
Identifikace třetích zemí s významnými strategickými nedostatky v jejich vnitrostátních režimech pro boj proti praní peněz a financování terorismu
1. Komise identifikuje třetí země s významnými strategickými nedostatky v jejich vnitrostátních režimech pro boj proti praní peněz a financování terorismu a označí je za „vysoce rizikové třetí země“.
2. Za účelem identifikace třetích zemí uvedených v odstavci 1 tohoto článku je k doplnění tohoto nařízení Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 85, pokud:
Uvedené akty v přenesené pravomoci se přijmou do 20 kalendářních dnů ode dne, kdy Komise zjistí, že jsou splněna kritéria uvedená v prvním pododstavci písm. a), b) nebo c) .
a) byly zjištěny významné strategické nedostatky v právním a institucionálním rámci dané třetí země pro boj proti praní peněz a financování terorismu;
b) byly zjištěny významné strategické nedostatky v účinnosti systému dané třetí země pro boj proti praní peněz a financování terorismu při řešení rizik praní peněz nebo financování terorismu nebo v jejím systému pro posuzování a zmírňování rizik neuplatňování finančních sankcí OSN týkajících se financování šíření zbraní hromadného ničení nebo vyhýbání se těmto sankcím;
c) významné zjištěné strategické nedostatky podle písmen a) a b) jsou trvalé povahy a nebyla přijata ani nejsou přijímána žádná opatření k jejich zmírnění.
3. Pro účely odstavce 2 vezme Komise v úvahu výzvy k uplatňování opatření zesílené hloubkové kontroly a dodatečných zmírňujících opatření (dále jen „protiopatření“) ze strany mezinárodních organizací a tvůrců standardů s pravomocí v oblasti předcházení praní peněz a boje proti financování terorismu, jakož i příslušná hodnocení, posouzení, zprávy nebo veřejná prohlášení, které vypracovaly.
4. Je-li třetí země identifikována v souladu s kritérii uvedenými v odstavci 2, použijí povinné osoby v souvislosti s obchodními vztahy nebo příležitostnými transakcemi zahrnujícími fyzické nebo právnické osoby z této třetí země opatření zesílené hloubkové kontroly uvedená v čl. 34 odst. 4.
5. Akt v přenesené pravomoci uvedený v odstavci 2 určí mezi protiopatřeními uvedenými v článku 35 konkrétní protiopatření, která snižují specifická rizika, která vyplývají z každé vysoce rizikové třetí země.
6. Pokud členský stát zjistí konkrétní riziko praní peněz nebo financování terorismu, které představuje třetí země identifikovaná Komisí v souladu s kritérii podle odstavce 2 a které není řešeno protiopatřeními podle odstavce 5, může požadovat, aby povinné osoby usazené na jeho území uplatnily zvláštní dodatečná protiopatření ke zmírnění konkrétních rizik, která z této třetí země vyplývají. Zjištěná rizika a odpovídající protiopatření se oznámí Komisi do pěti dnů od uplatnění daných protiopatření.
7. Komise pravidelně přezkoumává akty v přenesené pravomoci uvedené v odstavci 2, aby zajistila, že konkrétní protiopatření určená podle odstavce 5 zohlední změny v rámci dané třetí země pro boj proti praní peněz a financování terorismu a jsou přiměřená a odpovídají rizikům.
Po obdržení oznámení podle odstavce 6 Komise obdržené informace posoudí s cílem určit, zda konkrétní rizika pro jednotlivé země mají dopad na integritu vnitřního trhu Unie. Komise případně přezkoumá akty v přenesené pravomoci podle odstavce 2 a doplní nezbytná protiopatření ke zmírnění těchto dodatečných rizik. Pokud se Komise domnívá, že zvláštní dodatečná opatření uplatňovaná členským státem podle odstavce 6 nejsou ke zmírnění konkrétních rizik vyplývajících z této třetí země nezbytná, je oprávněna rozhodnout prostřednictvím prováděcího aktu, aby členský stát uplatňování zvláštního dodatečného protiopatření ukončil.
Článek 30
Identifikace třetích zemí s nedostatky v dodržování jejich vnitrostátních režimů pro boj proti praní peněz a financování terorismu
1. Komise určí třetí země, které mají nedostatky v dodržování jejich vnitrostátních režimů pro boj proti praní peněz a financování terorismu.
2. Za účelem identifikace třetích zemí uvedených v odstavci 1 je k doplnění tohoto nařízení Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 85, pokud:
Uvedené akty v přenesené pravomoci se přijmou do 20 kalendářních dnů ode dne, kdy Komise zjistí, že jsou splněna kritéria podle písmene a) nebo b) prvního pododstavce.
a) byly zjištěny nedostatky v dodržování právního a institucionálního rámce dané třetí země pro boj proti praní peněz a financování terorismu;
b) byly zjištěny nedostatky v účinnosti systému dané třetí země pro boj proti praní peněz a financování terorismu při řešení rizik v této oblasti nebo v jejím systému pro posuzování a zmírňování rizik neuplatňování finančních sankcí OSN týkajících se financování šíření zbraní hromadného ničení nebo vyhýbání se těmto sankcím.
3. Komise při přípravě aktů v přenesené pravomoci uvedených v odstavci 2 zohlední jako základ pro své posouzení informace o jurisdikcích pod zvýšeným dohledem mezinárodních organizací a tvůrců standardů v oblasti předcházení praní peněz a boje proti financování terorismu, jakož i příslušná hodnocení, posouzení, zprávy a veřejná prohlášení jimi vypracovaná.
4. Akt v přenesené pravomoci uvedený v odstavci 2 z opatření uvedených v čl. 34 odst. 4 určí konkrétní opatření zesílené hloubkové kontroly, která povinné osoby uplatní ke zmírnění rizik souvisejících s obchodními vztahy nebo příležitostnými transakcemi zahrnujícími fyzické nebo právnické osoby z uvedené třetí země.
5. Komise pravidelně přezkoumává akty v přenesené pravomoci uvedené v odstavci 2, aby zajistila, že konkrétní opatření zesílené hloubkové kontroly určená podle odstavce 4 zohlední změny v rámci dané třetí země pro boj proti praní peněz a financování terorismu a jsou přiměřená a odpovídají rizikům.
Článek 31
Identifikace třetích zemí, které představují konkrétní a vážnou hrozbu pro finanční systém Unie
1. Komisi je svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 85 akty v přenesené pravomoci, kterými se doplňuje toto nařízení tím, že se identifikují třetí země, u nichž ve výjimečných případech považuje za nezbytné zmírnit konkrétní a vážnou hrozbu pro finanční systém Unie a řádné fungování vnitřního trhu, kterou tyto třetí země představují a kterou nelze zmírnit podle článků 29 a 30.
2. Komise při vypracovávání aktů v přenesené pravomoci uvedených v odstavci 1 zohlední zejména tato kritéria:
a) právní a institucionální rámec dané třetí země pro boj proti praní peněz a financování terorismu, především:
- i) kriminalizaci praní peněz a financování terorismu,
- ii) opatření týkající se hloubkové kontroly klienta,
- iii) požadavky týkající se vedení záznamů,
- iv) požadavky na oznamování podezřelých transakcí,
- v) dostupnost přesných a včasných informací o skutečných majitelích právnických osob a právních uspořádání pro příslušné orgány;
b) pravomoci a postupy příslušných orgánů dané třetí země pro účely boje proti praní peněz a financování terorismu, včetně náležitě účinných, přiměřených a odrazujících sankcí, jakož i postupy dané třetí země při spolupráci a výměně informací s příslušnými orgány členských států;
c) účinnost systému dané třetí země pro boj proti praní peněz a financování terorismu při řešení rizik v této oblasti.
3. Pro účely stanovení úrovně hrozby uvedené v odstavci 1 může Komise požádat AMLA, aby přijal stanovisko zaměřené na posouzení konkrétního dopadu na integritu finančního systému Unie vzhledem k úrovni hrozby, kterou třetí země představuje.
4. Pokud AMLA zjistí, že konkrétní a vážnou hrozbu pro finanční systém Unie představuje jiná třetí země než země identifikovaná podle článků 29 a 30, může Komisi předložit stanovisko, v němž uvede hrozbu, kterou zjistil, a důvod, proč se domnívá, že by Komise měla danou třetí zemi identifikovat podle odstavce 1.
Pokud se Komise rozhodne danou třetí zemi uvedenou v prvním pododstavci neidentifikovat, poskytne orgánu AMLA odůvodnění.
5. Komise při vypracování aktů v přenesené pravomoci uvedených v odstavci 1 zohlední zejména příslušná hodnocení, posouzení nebo zprávy, které vypracovaly mezinárodní organizace a tvůrci standardů v oblasti předcházení praní peněz a boje proti financování terorismu.
6. Pokud zjištěná konkrétní a vážná hrozba ze strany dotčené třetí země představuje závažný strategický nedostatek, použije se čl. 29 odst. 4 a akt v přenesené pravomoci uvedený v odstavci 1 tohoto článku určí konkrétní protiopatření uvedená v čl. 29 odst. 5.
7. Pokud zjištěná konkrétní a vážná hrozba ze strany dotčené třetí země představuje nedostatek v oblasti dodržování předpisů, akt v přenesené pravomoci uvedený v odstavci 1 určí z opatření uvedených v čl. 34 odst. 4 konkrétní opatření zesílené hloubkové kontroly, která mají povinné osoby uplatnit ke zmírnění rizik souvisejících s obchodními vztahy nebo příležitostnými transakcemi zahrnujícími fyzické nebo právnické osoby z uvedené třetí země.
8. Komise pravidelně přezkoumává akty v přenesené pravomoci uvedené v odstavci 1, aby zajistila, že protiopatření uvedená v odstavci 6 a opatření zesílené hloubkové kontroly uvedená v odstavci 7 zohlední změny v rámci dané třetí země pro boj proti praní peněz a financování terorismu a jsou přiměřená a odpovídají rizikům.
9. Komise může stanovit prostřednictvím prováděcího aktu metodiku pro identifikaci třetích zemí podle tohoto článku. Tento prováděcí akt stanoví zejména:
Prováděcí akt uvedený v prvním pododstavci tohoto odstavce se přijímá přezkumným postupem uvedeným v čl. 86 odst. 2.
a) způsob posuzování kritérií v odstavci 2;
b) proces interakce s posuzovanou třetí zemí;
c) proces, jak se mají do identifikace třetích zemí, které představují konkrétní a vážnou hrozbu pro finanční systém Unie, zapojit členské státy a AMLA.
Článek 32
Obecné pokyny k rizikům, trendům a metodám v oblasti praní peněz a financování terorismu
1. Do 10. července 2027 vydá AMLA obecné pokyny vymezující rizika, trendy a metody v oblasti praní peněz a financování terorismu zahrnující jakoukoli zeměpisnou oblast mimo Unii, kterým jsou povinné osoby vystaveny. AMLA vezme v úvahu zejména rizikové faktory uvedené v příloze III. Pokud jsou identifikovány situace s vyšší mírou rizika, zahrnou obecné pokyny opatření zesílené hloubkové kontroly, jejichž uplatňování povinné osoby zváží s cílem tato rizika zmírnit.
2. AMLA přezkoumá obecné pokyny uvedené v odstavci 1 alespoň každé dva roky.
3. Při vydávání a přezkoumávání obecných pokynů uvedených v odstavci 1 zohlední AMLA příslušná hodnocení, posouzení nebo zprávy, které vypracovaly orgány, instituce a jiné subjekty Unie, mezinárodní organizace a tvůrci standardů v oblasti předcházení praní peněz a boje proti financování terorismu.
ODDÍL 3
Zjednodušená hloubková kontrola
Článek 33
Opatření zjednodušené hloubkové kontroly
1. Pokud s ohledem na rizikové faktory uvedené v přílohách II a III představuje obchodní vztah nebo transakce nízký stupeň rizika, mohou povinné osoby uplatnit tato opatření zjednodušené hloubkové kontroly:
Opatření uvedená v prvním pododstavci musí být přiměřená povaze a velikosti podniku a specifickým prvkům zjištěné nižší míry rizika. Povinné osoby však transakce a obchodní vztah dostatečně sledují, aby odhalily neobvyklé nebo podezřelé transakce.
a) ověření totožnosti klienta a skutečného majitele až po navázání obchodního vztahu za předpokladu, že toto odložení odůvodňuje konkrétní nižší identifikované riziko, v každém případě však nejpozději do 60 dnů od navázání vztahu;
b) snížení četnosti aktualizací identifikace klienta;
c) snížení množství informací shromažďovaných za účelem identifikace účelu a zamýšlené povahy obchodního vztahu nebo příležitostné transakce nebo jejich odvození z typu transakcí nebo navázaného obchodního vztahu;
d) snížení frekvence nebo míry kontroly transakcí prováděných klientem;
e) použití jakýchkoliv dalších relevantních opatření zjednodušené hloubkové kontroly, která v souladu s článkem 28 identifikuje AMLA.
2. Povinné osoby zajistí, aby vnitřní postupy stanovené podle článku 9 obsahovaly konkrétní opatření zjednodušeného ověřování, která mají být přijata ve vztahu k jednotlivým typům klientů, jež představují nižší míru rizika. Povinné osoby rozhodnutí zohlednit další faktory nižší míry rizika zdokumentují.
3. Za účelem použití opatření zjednodušené hloubkové kontroly uvedených v odst. 1 písm. a) přijmou povinné osoby postupy řízení rizik s ohledem na podmínky, za nichž mohou klientovi poskytovat služby nebo provádět transakce před provedením ověření, a to i omezením množství, počtu nebo typů transakcí, které lze provést, nebo sledováním transakcí za účelem zajištění, že jsou v souladu s normami očekávanými pro daný obchodní vztah.
4. Povinné osoby pravidelně ověřují, zda podmínky pro uplatňování opatření zjednodušené hloubkové kontroly nadále přetrvávají. Četnost těchto ověření musí být úměrná povaze a velikosti podniku a rizikům, která konkrétní vztah představuje.
5. Povinné osoby nepoužijí opatření zjednodušené hloubkové kontroly v kterékoli z těchto situací:
a) povinné osoby mají pochybnosti o pravdivosti informací poskytnutých klientem nebo skutečným majitelem ve fázi identifikace nebo zjistí nesrovnalosti týkající se těchto informací;
b) faktory naznačující nižší míru rizika již nejsou přítomny;
c) sledování transakcí klienta a informací shromážděných v kontextu obchodního vztahu vylučuje scénář nižšího rizika;
d) existuje podezření na praní peněz nebo financování terorismu;
e) existuje podezření, že se klient nebo osoba jednající jeho jménem pokouší obejít cílené finanční sankce nebo se jim vyhnout.
ODDÍL 4
Zesílená hloubková kontrola
Článek 34
Oblast působnosti opatření zesílené hloubkové kontroly
1. V případech uvedených v článcích 29, 30, 31 a 36 až 46, jakož i v jiných případech spojených s vyšším rizikem, které povinné osoby identifikují podle čl. 20 odst. 2 druhého pododstavce, uplatní povinné osoby opatření zesílené hloubkové kontroly s cílem tato rizika odpovídajícím způsobem řídit a zmírnit.
2. Povinné osoby prověří původ a místo určení finančních prostředků figurujících v transakcích a účel všech transakcí, které splňují alespoň jednu z těchto podmínek:
a) transakce je složité povahy;
b) jedná se o neobvykle velkou transakci;
c) transakce je prováděna neobvyklým způsobem;
d) transakce nemá zjevný ekonomický nebo zákonný účel.
3. S výjimkou případů, na které se vztahuje oddíl 2 této kapitoly, povinné osoby při posuzování rizik praní peněz a financování terorismu, která představuje obchodní vztah nebo příležitostná transakce, zohlední alespoň faktory potenciálního vyššího rizika uvedené v příloze III a obecné pokyny, které AMLA přijme podle článku 32, jakož i veškeré další ukazatele vyššího rizika jako jsou oznámení vydaná finanční zpravodajskou jednotkou a závěry posouzení rizik v rámci celého podniku podle článku 10.
4. S výjimkou případů, na které se vztahuje oddíl 2 této kapitoly, uplatní povinné osoby v případech vyššího rizika, jak je uvedeno v odstavci 1 tohoto článku, opatření zesílené hloubkové kontroly přiměřená zjištěným vyšším rizikům, která mohou zahrnovat následující opatření:
a) získání dalších informací o klientovi a o skutečných majitelích;
b) získání dalších informací o zamýšlené povaze obchodního vztahu;
c) získání dalších informací o zdroji finančních prostředků a zdroji jmění klienta a skutečných majitelů;
d) získání informace o důvodech zamýšlených nebo provedených transakcí a jejich souladu s obchodním vztahem;
e) získání souhlasu od vrcholného vedení ohledně navázání nebo pokračování obchodního vztahu;
f) zesílené sledování obchodního vztahu zvýšením počtu a častějším prováděním kontrol a výběrem vzorku transakcí, které vyžadují bližší posouzení;
g) vyžadování, aby první platba byla provedena prostřednictvím účtu vedeného na jméno klienta u úvěrové instituce, na kterou se vztahují standardy hloubkové kontroly klienta, jež nejsou méně přísné než standardy stanovené v tomto nařízení.
5. Pokud obchodní vztah, u něhož bylo identifikováno vyšší riziko, zahrnuje nakládání s aktivy ve výši alespoň 5000000 EUR, nebo ekvivalentní částky v národní či cizí měně, prostřednictvím individualizovaných služeb pro klienta, který celkově drží alespoň 50000000 EUR, nebo ekvivalentní částku v národní či cizí měně, ať už se jedná o finanční nebo investiční jmění či nemovitosti nebo o jejich kombinaci, s výjimkou soukromého bydlení tohoto klienta, uplatní úvěrové instituce a finanční instituce a poskytovatelé svěřenských služeb a služeb pro obchodní společnosti kromě jakéhokoli opatření zesílené hloubkové kontroly podle odstavce 4 tato opatření zesílené hloubkové kontroly klienta:
Do 10. července 2027 vydá AMLA obecné pokyny týkající se opatření, která mají přijmout úvěrové instituce a finanční instituce a poskytovatelé svěřenských služeb nebo služeb pro obchodní společnosti s cílem zjistit, zda klient drží aktiva ve výši alespoň 50000000 EUR, nebo ekvivalentní částky v národní či cizí měně, ve finančním nebo investičním jmění nebo nemovitostech, a jak tuto hodnotu určit.
a) zvláštní opatření, včetně postupů ke zmírnění rizik spojených s individualizovanými službami a produktů nabízených tomuto klientovi;
b) získání dalších informací o zdroji finančních prostředků tohoto klienta;
c) předcházení střetům zájmů a jejich řešení mezi tímto klientem a vrcholným vedením nebo zaměstnanci dotčené povinné osoby, kteří vykonávají úkoly související s dodržováním povinností této povinné osoby ve vztahu k tomuto klientovi.
6. S výjimkou případů, na které se vztahuje oddíl 2 této kapitoly, v případech, kdy členské státy identifikují případy vyššího rizika podle článku 8 směrnice (EU) 2024/1640, a to i prostřednictvím výsledků odvětvového posouzení rizik provedeného členskými státy, mohou požadovat, aby povinné osoby uplatnily opatření zesílené hloubkové kontroly, a případně tato opatření specifikovat. Členské státy oznámí Komisi a orgánu AMLA svá rozhodnutí ukládající zesílenou hloubkovou kontrolu povinným osobám usazeným na jejich území do jednoho měsíce od jejich přijetí spolu s odůvodněním rizik praní peněz a financování terorismu, na nichž je takové rozhodnutí založeno.
Pokud rizika identifikovaná členskými státy podle prvního pododstavce pravděpodobně pochází z oblastí mimo Unii a mohou ovlivnit její finanční systém, zváží AMLA na žádost Komise nebo z vlastního podnětu aktualizaci obecných pokynů přijatých podle článku 32.
7. Komisi přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 85 za účelem doplnění tohoto nařízení, pokud identifikuje další případy vyššího rizika, jak je uvedeno v odstavci 1 tohoto článku, které mají dopad na Unii jako celek, a opatření zesílené hloubkové kontroly, která mají povinné osoby v těchto případech uplatňovat, s přihlédnutím k oznámením členských států podle odst. 6 prvního pododstavce tohoto článku.
8. Opatření zesílené hloubkové kontroly se automaticky neuplatňují na pobočky nebo dceřiné společnosti povinných osob usazených v Unii, jež se nacházejí ve třetích zemích uvedených v článcích 29, 30 a 31, jestliže tyto pobočky nebo dceřiné společnosti plně dodržují strategie, postupy a kontroly na úrovni skupiny podle článku 17.
Článek 35
Protiopatření ke zmírnění hrozeb praní peněz a financování terorismu ze zemí mimo Unii
Pro účely článků 29 a 31 si Komise může vybrat z těchto protiopatření:
a) protiopatření, která mají povinné osoby uplatňovat na osoby a právnické osoby zahrnující vysoce rizikové třetí země a případně další země představující hrozbu pro finanční systém Unie, spočívající v:
- i) uplatnění dalších prvků zesílené hloubkové kontroly;
- ii) zavedení zesílených mechanismů hlášení nebo systematického hlášení finančních transakcí;
- iii) omezení obchodních vztahů nebo transakcí s fyzickými nebo právnickými osobami z uvedených třetích zemí;
b) protiopatření, která mají členské státy uplatňovat s ohledem na vysoce rizikové třetí země a případně další země představující hrozbu pro finanční systém Unie, spočívající v:
- i) odmítnutí zřízení dceřiných společností nebo poboček či zastoupení povinných osob z dotčené země nebo jiném zohlednění skutečnosti, že příslušná povinná osoba pochází ze třetí země, která nemá odpovídající režimy pro boj proti praní peněz a financování terorismu;
- ii) zákazu zřídit pobočku nebo zastoupení v dotčené třetí zemi nebo jiném zohlednění skutečnosti, že se příslušná pobočka nebo zastoupení bude nacházet ve třetí zemi, která nemá odpovídající režimy pro boj proti praní peněz a financování terorismu;
- iii) vyžadování většího dohledového šetření nebo přísnějších požadavků na externí audit u poboček a dceřiných společností povinných osob nacházejících se v dotčené třetí zemi;
- iv) vyžadování přísnějších požadavků na externí audit u finančních skupin s ohledem na jejich pobočky a dceřiné společnosti nacházející se v dotčené třetí zemi;
- v) požadavku, aby úvěrové instituce a finanční instituce přezkoumaly a změnily nebo v případě potřeby ukončily korespondenční vztahy s respondenčními institucemi v dotčené třetí zemi.
Článek 36
Specifická opatření zesílené hloubkové kontroly pro přeshraniční korespondenční vztahy
Pokud jde o přeshraniční korespondenční vztahy, včetně vztahů navázaných pro transakce s cennými papíry nebo převody finančních prostředků, zahrnující provádění plateb s určitou respondenční institucí ze třetí země, kromě opatření zesílené hloubkové kontroly klienta stanovených v článku 20 se od úvěrových institucí a finančních institucí vyžaduje, aby při navazování obchodních vztahů:
Pokud se úvěrové a finanční instituce rozhodnou ukončit přeshraniční korespondenční vztahy z důvodů souvisejících s politikou boje proti praní peněz a financování terorismu, své rozhodnutí zdokumentují.
a) shromáždily dostatek informací o této respondenční instituci, aby plně porozuměly povaze jejího podnikání a z veřejně dostupných informací zjistily, jaká je pověst této instituce a kvalita dohledu;
b) zhodnotily kontroly prováděné respondenční institucí s ohledem na boj proti praní peněz a financování terorismu;
c) získaly od vrcholného vedení souhlas před navázáním nových korespondenčních vztahů;
d) dokumentovaly příslušné odpovědnosti každé instituce;
e) ujistily se s ohledem na průběžné korespondenční účty, že respondenční instituce ověřila totožnost klientů, kteří mají přímý přístup k účtům korespondenční instituce, a provedla jejich průběžnou hloubkovou kontrolu a že na vyžádání je korespondenční instituci schopna poskytnout relevantní údaje o hloubkové kontrole klienta.
Článek 37
Specifická opatření zesílené hloubkové kontroly pro přeshraniční korespondenční vztahy v případě poskytovatelů služeb souvisejících s kryptoaktivy
1. Odchylně od článku 36, pokud jde o přeshraniční korespondenční vztahy zahrnující poskytování služeb souvisejících s kryptoaktivy, s respondenčním subjektem neusazeným v Unii a poskytujícím podobné služby včetně převodů kryptoaktiv, se od poskytovatelů služeb souvisejících s kryptoaktivy kromě povinnosti uplatňovat opatření hloubkové kontroly klienta stanovená v článku 20 při navazování obchodního vztahu vyžaduje:
Pokud se poskytovatelé služeb souvisejících s kryptoaktivy rozhodnou ukončit korespondenční vztahy z důvodů souvisejících s politikou boje proti praní peněz a financování terorismu, své rozhodnutí zdokumentují a zaznamenají.
Poskytovatelé služeb souvisejících s kryptoaktivy provádějí aktualizaci informací o hloubkové kontrole pro korespondenční vztah pravidelně nebo pokud se v souvislosti s respondenčním subjektem objeví nová rizika.
a) určit, zda je respondenční subjekt licencovaným nebo registrovaným subjektem;
b) shromáždit dostatek informací o respondenčním subjektu, aby plně porozuměly povaze jeho podnikání a z veřejně dostupných informací zjistily, jaká je pověst tohoto subjektu a kvalita dohledu;
c) zhodnotit kontroly prováděné respondenčním subjektem s ohledem na boj proti praní peněz a financování terorismu;
d) získat od vrcholného vedení předchozí souhlas před navázáním nového korespondenčního vztahu;
e) zdokumentovat příslušné odpovědnosti každé strany korespondenčního vztahu;
f) ujistit se s ohledem na průběžné korespondenční účty kryptoaktiv, že respondenční subjekt ověřil totožnost klientů, kteří mají přímý přístup k účtům korespondenčního subjektu, a provedl jejich průběžnou hloubkovou kontrolu a že na vyžádání je korespondenčnímu subjektu schopen poskytnout relevantní údaje o hloubkové kontrole klienta.
2. Poskytovatelé služeb souvisejících s kryptoaktivy zohlední informace shromážděné podle odstavce 1, aby na základě posouzení rizika určili vhodná opatření ke zmírnění rizik spojených s respondenčním subjektem.
3. Do y 10. července 2027 AMLA vydá obecné pokyny upřesňující kritéria a prvky, které poskytovatelé služeb souvisejících s kryptoaktivy zohlední při provádění posouzení uvedeného v odstavci 1 a opatření ke zmírnění rizik uvedených v odstavci 2, včetně minimálních opatření, která mají poskytovatelé služeb souvisejících s kryptoaktivy přijmout v případě zjištění, že respondenční subjekt nemá registraci nebo licenci.
Článek 38
Zvláštní opatření pro jednotlivé respondenční instituce ze třetích zemí
1. Úvěrové a finanční instituce uplatňují opatření stanovená v odstavci 6 tohoto článku ve vztahu k respondenčním institucím ze třetích zemí, s nimiž mají korespondenční vztah podle článků 36 nebo 37 a ve vztahu k nimž AMLA vydá doporučení podle odstavce 2 tohoto článku.
2. AMLA vydá doporučení určené úvěrovým institucím a finančním institucím, pokud existují obavy, že se respondenční instituce ve třetích zemích nacházejí v některé z těchto situací:
a) závažným způsobem, opakovaně nebo systematicky porušují požadavky v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu;
b) mají nedostatky ve svých vnitřních strategiích, postupech a kontrolách, které mohou vést k závažnému, opakovanému nebo systematickému porušování požadavků v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu;
c) mají zavedeny vnitřní strategie, postupy a kontroly, které nejsou úměrné rizikům praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů a financování terorismu, jimž je respondenční instituce ze třetí země vystavena.
3. Doporučení uvedené v odstavci 2se vydá, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:
a) na základě informací dostupných v souvislosti s jeho dohledovými činnostmi se finanční orgán dozoru, včetně AMLA při výkonu dohledových činností, domnívá, že se respondenční instituce ze třetí země nachází v kterékoli ze situací uvedených v odstavci 2 a může ovlivnit rizikovou expozici korespondenčního vztahu;
b) po posouzení informací dostupných finančnímu orgánu dozoru podle písmene a) tohoto odstavce existuje mezi finančními orgány dozoru v Unii shoda na tom, že respondenční instituce ze třetí země se nachází v kterékoli ze situací uvedených v odstavci 2 a může ovlivnit rizikovou expozici korespondenčního vztahu.
4. Před vydáním doporučení uvedeného v odstavci 2 AMLA konzultuje orgán dozoru ve třetí zemi, který je odpovědný za respondenční instituci, a požádá jej, aby poskytl vlastní názor i názor respondenční instituce na přiměřenost strategií, postupů a kontrol, jakož i opatření hloubkové kontroly klienta, která respondenční instituce zavedla pro zmírnění rizik praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů a financování terorismu, a nápravná opatření, která mají být zavedena. Pokud není odpověď poskytnuta do dvou měsíců nebo pokud z poskytnuté odpovědi nevyplývá, že respondenční instituce ze třetí země je schopna zavést uspokojivé strategie, postupy a kontroly v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, jakož i uplatnit vhodná opatření hloubkové kontroly klienta s cílem zmírnit rizika, jimž je vystavena a která mohou ovlivnit korespondenční vztah, přikročí AMLA k vydání doporučení.
5. AMLA své doporučení uvedené v odstavci 2 vezme zpět, pokud má za to, že respondenční instituce ze třetí země, ohledně které vydala doporučení, již nesplňuje podmínky stanovené v odstavci 3.
6. Ve vztahu k respondenčním institucím ze třetích zemí uvedeným v odstavci 1 úvěrové instituce a finanční instituce:
Pokud AMLA vzal zpět doporučení podle odstavce 5, přezkoumají úvěrové instituce a finanční instituce své posouzení toho, zda respondenční instituce ze třetí země splňují některou z podmínek stanovených v odstavci 3.
a) se zdrží navazování nových obchodních vztahů s respondenční institucí ze třetí země, pokud na základě informací shromážděných podle článku 36 nebo 37 nedospějí k závěru, že zmírňující opatření uplatněná na daný obchodní vztah s respondenční institucí ze třetí země a opatření zavedená v respondenční instituci ze třetí země mohou odpovídajícím způsobem zmírnit rizika praní peněz a financování terorismu spojená s tímto obchodním vztahem;
b) v případě probíhajících obchodních vztahů s respondenční institucí ze třetí země:
- i) přezkoumají a aktualizují informace o respondenční instituci podle článků 36 nebo 37;
- ii) ukončí obchodní vztah, pokud na základě informací shromážděných podle bodu i) nedospějí k závěru, že zmírňující opatření uplatněná na daný obchodní vztah s respondenční institucí ze třetí země a opatření zavedená v respondenční instituci ze třetí země mohou odpovídajícím způsobem zmírnit rizika praní peněz a financování terorismu spojená s tímto obchodním vztahem;
c) informují respondenční instituci o závěrech, ke kterým dospěly v souvislosti s riziky představovanými korespondenčním vztahem na základě doporučení orgánu AMLA a opatření přijatých podle písmen a) nebo b).
7. Úvěrové instituce a finanční instituce zdokumentují veškerá rozhodnutí přijatá podle tohoto článku.
Článek 39
Zákaz korespondenčních vztahů s institucemi bez fyzické přítomnosti
1. Úvěrové instituce a finanční instituce nesmí navázat korespondenční vztah s institucí bez fyzické přítomnosti ani v něm pokračovat. Úvěrové instituce a finanční instituce přijmou vhodná opatření s cílem zajistit, aby nenavazovaly korespondenční vztahy s úvěrovou institucí nebo finanční institucí, o níž je známo, že umožňuje využívání svých účtů institucí bez fyzické přítomnosti, nebo aby v takových vztazích nepokračovaly.
2. Kromě požadavků stanovených v odstavci 1 poskytovatelé služeb souvisejících s kryptoaktivy zajistí, aby jejich účty nebyly využívány institucemi bez fyzické přítomnosti k poskytování služeb souvisejících s kryptoaktivy. Za tímto účelem mají poskytovatelé služeb souvisejících s kryptoaktivy zavedeny vnitřní strategie, kontroly a postupy pro odhalování veškerých pokusů o využití svých účtů k poskytování neregulovaných služeb souvisejících s kryptoaktivy.
Článek 40
Opatření ke zmírnění rizik v souvislosti s transakcemi s nehostovanou adresou
1. Poskytovatelé služeb souvisejících s kryptoaktivy identifikují a posuzují riziko praní peněz a financování terorismu spojené s převody kryptoaktiv, které směřují na nehostovanou adresu nebo z ní pocházejí. Za tímto účelem musí mít poskytovatelé služeb souvisejících s kryptoaktivy zavedeny vnitřní politiky, postupy a kontroly.
Poskytovatelé služeb souvisejících s kryptoaktivy uplatňují zmírňující opatření, která jsou úměrná identifikovaným rizikům. Uvedená zmírňující opatření zahrnují jedno nebo více z těchto opatření:
a) přijímání opatření založených na posouzení rizik s cílem zjistit a ověřit totožnost původce nebo příjemce převodu kryptoaktiv provedeného z nehostované adresy nebo na tuto adresu nebo skutečného majitele takového původce nebo příjemce kryptoaktiv, mimo jiné s využitím třetích osob;
b) požadování dalších informací o původu a místu určení kryptoaktiv;
c) provádění posíleného průběžného sledování transakcí s nehostovanou adresou;
d) veškerá další opatření ke zmírnění a řízení rizik praní peněz a financování terorismu, jakož i rizika neuplatňování cílených finančních sankcí a vyhýbání se těmto sankcím.
2. Do 10. července 2027 AMLA vydá obecné pokyny, kterými upřesnění zmírňující opatření uvedená v odstavci 1, mimo jiné:
a) kritéria a prostředky pro identifikaci a ověření totožnosti původce nebo příjemce převodu kryptoaktiv provedeného z nehostované adresy nebo na tuto adresu, mimo jiné s využitím třetích osob, s přihlédnutím k nejnovějšímu technologickému vývoji;
b) kritéria a prostředky pro ověření toho, zda je tato nehostovaná adresa vlastněna nebo ovládána klientem.
Článek 41
Zvláštní ustanovení týkající se žadatelů o pobyt v rámci investičních režimů
Článek 42
Zvláštní ustanovení týkající se politicky exponovaných osob
1. Kromě opatření hloubkové kontroly klienta stanovených v článku 20 uplatní povinné osoby v případě příležitostných transakcí nebo obchodních vztahů s politicky exponovanými osobami tato opatření:
a) získají souhlas vrcholného vedení k provádění příležitostných transakcí nebo k navázání nebo rozvoji obchodních vztahů s politicky exponovanými osobami;
b) přijmou přiměřená opatření s cílem zjistit zdroj jmění a zdroj finančních prostředků, které figurují v obchodních vztazích nebo příležitostných transakcích s politicky exponovanými osobami;
c) provádějí zesílené průběžné sledování uvedených obchodních vztahů.
2. Do 10. července 2027 vydá AMLA obecné pokyny týkající se těchto záležitostí:
a) kritérií pro identifikaci osob blízkých;
b) úrovně rizika spojeného s konkrétní kategorií politicky exponovaných osob, jejich rodinných příslušníků nebo blízkých osob, včetně pokynů, jak mají být tato rizika hodnocena, pokud daná osoba již nevykonává významnou veřejnou funkci, pro účely článku 45.
Článek 43
Seznam významných veřejných funkcí
1. Každý členský stát vydá a aktualizuje seznam přesných funkcí, které jsou podle vnitrostátních právních a správních předpisů považovány za významné veřejné funkce ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 34. Členské státy požádají mezinárodní organizace akreditované na jejich území, aby pro účely čl. 2 odst. 1 bodu 34 vydaly a aktualizovaly seznam významných veřejných funkcí v těchto mezinárodních organizacích. Tyto seznamy rovněž zahrnují všechny funkce, které mohou být svěřeny zástupcům třetích zemí a mezinárodních orgánů akreditovaných na úrovni členského státu. Členské státy oznámí tyto seznamy a všechny jejich změny Komisi a orgánu AMLA.
2. Komise může stanovit prostřednictvím prováděcího aktu formát pro vypracování a sdělování seznamů významných veřejných funkcí členských států podle odstavce 1. Tento prováděcí akt se přijímá přezkumným postupem podle čl. 86 odst. 2.
3. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 85 za účelem doplnění čl. 2 odst. 1 bodu 34, pokud seznamy oznámené členskými státy podle odstavce 1 identifikují další společné kategorie významných veřejných funkcí a pokud tyto kategorie významných veřejných funkcí mají význam pro Unii jako celek.
Při vypracovávání aktů v přenesené pravomoci podle prvního pododstavce Komise konzultuje AMLA.
4. Komise sestaví a aktualizuje seznam přesných funkcí, které jsou považovány za významné veřejné funkce na úrovni Unie. Tento seznam rovněž zahrnuje všechny funkce, které mohou být svěřeny zástupcům třetích zemí a mezinárodních orgánů akreditovaných na úrovni Unie.
5. Komise na základě seznamů uvedených v odstavcích 1 a 4 tohoto článku vypracuje pro účely čl. 2 odst. 1 bodu 34 jednotný seznam všech významných veřejných funkcí. Komise uvedený jednotný seznam zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie. AMLA tento seznam zveřejní na svých internetových stránkách.
Článek 44
Politicky exponované osoby, které jsou příjemci z pojistných smluv
Povinné osoby přijmou náležitá opatření s cílem zjistit, zda příjemci plnění ze životního pojištění nebo jiného investičního pojištění nebo, je-li to relevantní, skutečný majitel příjemce jsou politicky exponované osoby. Tato opatření se přijmou nejpozději v okamžiku výplaty nebo v okamžiku celkového nebo částečného postoupení pojištění. Pokud je zjištěna vyšší míra rizika, povinné osoby kromě uplatnění opatření hloubkové kontroly klienta stanovených v článku 20:
a) informují vrcholné vedení dříve, než je plnění vyplaceno;
b) provedou zesílenou kontrolu celého obchodního vztahu s pojistníkem.
Článek 45
Opatření pro osoby, které přestávají být politicky exponovanými osobami
1. Pokud politicky exponované osobě již není ze strany Unie, členského státu, třetí země nebo mezinárodní organizace svěřena významná veřejná funkce, povinné osoby při hodnocení rizika praní peněz a financování terorismu v souladu s článkem 20 zohlední přetrvávající riziko, které tato osoba představuje v důsledku její dřívější funkce.
2. Povinné osoby ke zmírnění rizik, která představuje politicky exponovaná osoba, uplatní jedno nebo více opatření uvedených v čl. 34 odst. 4, a to až do doby, kdy rizika uvedená v odstavci 1 tohoto článku již pominula, avšak v žádném případě ne po dobu kratší než 12 měsíců od chvíle, kdy dotčená osoba přestala významnou veřejnou funkci zastávat.
3. Povinnost uvedená v odstavci 2 platí obdobně, pokud povinná osoba provede příležitostnou transakci nebo naváže obchodní vztah s osobou, které byla v minulosti Unií, členským státem, třetí zemí nebo mezinárodní organizací svěřena významná veřejná funkce.
Článek 46
Rodinní příslušníci a osoby blízké politicky exponovaných osob
ODDÍL 5
Zvláštní ustanovení o hloubkové kontrole klienta
Článek 47
Specifikace pro sektor životního a jiného investičního pojištění
V případě zprostředkovávání životního nebo jiného investičního pojištění povinné osoby spolu s opatřeními hloubkové kontroly vyžadovanými pro klienta a skutečného majitele uplatní následující opatření hloubkové kontroly na příjemce plnění ze životního pojištění a jiných smluv investičního pojištění, jakmile jsou příjemci identifikováni nebo určeni:
Pro účely prvního pododstavce se ověření totožnosti příjemců a případně jejich skutečných majitelů provádí v době výplaty. V případě celkového nebo částečného postoupení životního nebo jiného investičního pojištění třetí osobě identifikují povinné osoby, které si jsou tohoto postoupení vědomy, skutečného majitele v době postoupení fyzické nebo právnické osobě nebo právnímu uspořádání, v jejichž prospěch plyne hodnota postoupeného pojištění.
a) v případě příjemců, kteří jsou identifikováni jako konkrétní osoby nebo právní uspořádání, zaznamenají jejich jména nebo název;
b) v případě příjemců, kteří splňují určité charakteristiky nebo náleží do určité kategorie nebo jsou charakterizováni jinak, získají o uvedených příjemcích dostatek informací, aby byly schopny zjistit totožnost příjemce v době výplaty plnění.
ODDÍL 6
Spoléhání se na hloubkovou kontrolu klienta provedenou jinými povinnými osobami
Článek 48
Obecná ustanovení týkající se spoléhání se na jiné povinné osoby
1. Povinné osoby se mohou při plnění požadavků na hloubkovou kontrolu klienta stanovených v čl. 20 odst. 1 písm. a), b) a c) spolehnout na jiné povinné osoby, ať už se nacházejí v členském státě, nebo ve třetí zemi, pokud:
Konečná odpovědnost za splnění požadavků na hloubkovou kontrolu klienta zůstává na povinné osobě, která se spoléhá na jinou povinnou osobu.
a) tyto jiné povinné osoby uplatňují požadavky na hloubkovou kontrolu klienta a požadavky na vedení záznamů stanovené v tomto nařízení nebo případně jim rovnocenné požadavky, jestliže tyto jiné povinné osoby mají bydliště nebo jsou usazeny ve třetí zemi;
b) dodržování požadavků v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu jinými povinnými osobami podléhá dohledu v souladu s kapitolou IV směrnice (EU) 2024/1640.
2. Při rozhodování, zda se spoléhat na jiné povinné osoby nacházející se ve třetích zemích, vezmou povinné osoby v úvahu faktory zeměpisného rizika uvedené v přílohách II a III a veškeré relevantní informace nebo pokyny poskytnuté Komisí nebo orgánem AMLA nebo jinými příslušnými orgány.
3. V případě povinných osob, které jsou součástí skupiny, lze soulad s požadavky tohoto článku a článku 49 zajistit prostřednictvím strategií, postupů a kontrol na úrovni skupiny za předpokladu, že jsou splněny všechny tyto podmínky:
a) povinná osoba se spoléhá na informace poskytnuté výhradně povinnou osobou, která je součástí stejné skupiny;
b) skupina uplatňuje zásady a postupy v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, opatření hloubkové kontroly klienta a pravidla pro uchovávání záznamů, jež jsou plně v souladu s tímto nařízením nebo s rovnocennými pravidly ve třetích zemích;
c) na účinné provádění požadavků uvedených v písmenu b) tohoto odstavce dohlíží na úrovni skupiny orgán dohledu domovského členského státu v souladu s kapitolou IV směrnice (EU) 2024/1640 nebo třetí země v souladu s pravidly této třetí země.
4. Povinné osoby se nesmí spoléhat na povinné osoby usazené ve třetích zemích identifikovaných podle oddílu 2 této kapitoly. Povinné osoby usazené v Unii, jejichž pobočky a dceřiné společnosti jsou usazeny v uvedených třetích zemích, se však mohou na tyto pobočky a dceřiné společnosti spoléhat, pokud jsou splněny všechny podmínky stanovené v odstavci 3.
Článek 49
Proces spoléhání se na jinou povinnou osobu
1. Povinné osoby získají od povinné osoby, na kterou se spoléhají, všechny potřebné informace týkající se opatření hloubkové kontroly klienta stanovených v čl. 20 odst. 1 písm. a), b) a c) nebo zaváděného obchodu.
2. Povinné osoby, které se spoléhají na jiné povinné osoby, přijmou veškerá nezbytná opatření, aby zajistily, že povinná osoba, na kterou se spoléhají, na požádání poskytne:
a) kopie informací shromážděných za účelem identifikace klienta;
b) všechny podpůrné dokumenty nebo důvěryhodné zdroje informací, které byly použity k ověření totožnosti klienta a případně skutečných majitelů klienta nebo osob, v jejichž zastoupení klient jedná, včetně údajů získaných prostřednictvím prostředků elektronické identifikace a příslušných služeb vytvářejících důvěru stanovených v nařízení (EU) č. 910/2014, a
c) jakékoliv informace, které shromáždila o účelu a zamýšlené povaze obchodního vztahu.
3. Informace uvedené v odstavcích 1 a 2 poskytne povinná osoba, na kterou se první povinná osoba spoléhá, bez prodlení a v každém případě do pěti pracovních dnů.
4. Podmínky předávání informací a dokumentů uvedených v odstavcích 1 a 2 upřesní povinné osoby v písemné dohodě.
5. Pokud se povinná osoba spoléhá na povinnou osobu, která je součástí stejné skupiny, může být písemná dohoda nahrazena vnitřním postupem stanoveným na úrovni skupiny za předpokladu, že jsou splněny podmínky stanovené v čl. 48 odst. 3.
Článek 50
Obecné pokyny ohledně spoléhání se na jiné povinné osoby
Do 10. července 2027 vydá AMLA obecné pokyny určené povinným osobám týkající se:
a) podmínek, za kterých se povinné osoby mohou spoléhat na informace shromážděné jinou povinnou osobou, včetně případů hloubkové kontroly klienta na dálku;
b) úlohy a odpovědnosti povinných osob zapojených do situace spoléhání se na jinou povinnou osobu;
c) přístupů v oblasti dohledu, pokud jde o spoléhání se na jiné povinné osoby.
KAPITOLA IV
TRANSPARENTNOST OHLEDNĚ SKUTEČNÝCH MAJITELŮ
Článek 51
Identifikace skutečných majitelů právnických osob
Skutečnými majiteli právnických osob jsou fyzické osoby, které:
Ovládání jinými prostředky podle prvního pododstavce písm. b) se identifikuje nezávisle na a paralelně k existenci vlastnického podílu nebo ovládání prostřednictvím vlastnického podílu.
a) mají přímo či nepřímo vlastnický podíl ve společnosti; nebo
b) přímo či nepřímo ovládají společnost nebo jinou právnickou osobu prostřednictvím vlastnického podílu nebo jinými prostředky.
Článek 52
Skutečný majitel na základě vlastnického podílu
1. Pro účely čl. 51 prvního pododstavce písm. a) se „vlastnickým podílem ve společnosti“ rozumí přímé nebo nepřímé vlastnictví 25 % a většího podílu nebo podílu na hlasovacích právech nebo jiného vlastnického podílu ve společnosti, včetně práv na podíl na zisku, jiných vlastních zdrojích nebo likvidačním zůstatku. Nepřímé vlastnictví se vypočte vynásobením podílů nebo podílů na hlasovacích právech nebo jiných vlastnických podílů držených zprostředkujícími subjekty v řetězci subjektů, v nichž skutečný majitel má podíly nebo hlasovací práva, a sečtením výsledků z těchto jednotlivých řetězců, pokud se nepoužije článek 54.
Pro účely posouzení toho, zda ve společnosti existuje vlastnický podíl, se berou v úvahu všechny podíly na všech úrovních vlastnictví.
2. Pokud členské státy podle čl. 8 odst. 4 písm. c) směrnice (EU) 2024/1640 identifikují kategorie společností, které jsou vystaveny vyšším rizikům praní peněz a financování terorismu, a to i na základě odvětví, v nichž působí, informují o tom Komisi. Do 10. července 2029 Komise posoudí, zda jsou rizika spojená s těmito kategoriemi právnických osob relevantní pro vnitřní trh, a pokud dospěje k závěru, že pro zmírnění těchto rizik je vhodná nižší prahová hodnota, přijme za účelem změny tohoto nařízení v souladu s článkem 85 akt v přenesené pravomoci, kterým identifikuje:
Nižší prahová hodnota uvedená v prvním pododstavci se stanoví nejvýše jako 15 % vlastnický podíl ve společnosti, pokud Komise na základě rizika nedospěje k závěru, že by byla přiměřenější vyšší prahová hodnota, která však v každém případě musí být menší než 25 %.
a) kategorie společností, které jsou spojeny s vyšším rizikem praní peněz a financování terorismu a na něž se vztahuje nižší prahová hodnota;
b) související prahové hodnoty.
3. Komise pravidelně přezkoumává akt v přenesené pravomoci uvedený v odstavci 2, aby zajistila, že identifikuje příslušné kategorie společností, které jsou spojeny s vyššími riziky, a že související prahové hodnoty jsou úměrné těmto rizikům.
4. V případě jiných právnických osob než společností, u nichž s ohledem na jejich formu a strukturu není vhodné nebo možné vypočítat vlastnický podíl, jsou skutečnými majiteli fyzické osoby, které přímo či nepřímo ovládají právnickou osobu jinými prostředky podle čl. 53 odst. 3 a 4, s výjimkou případů, kdy se použije článek 57.
Článek 53
Skutečný majitel na základě ovládání
1. Ovládání společnosti nebo jiné právnické osoby se vykonává prostřednictvím vlastnického podílu nebo jinými prostředky.
2. Pro účely této kapitoly se rozumí:
a) „ovládáním právnické osoby“ možnost vykonávat přímo či nepřímo významný vliv a přijímat významná rozhodnutí v rámci právnické osoby;
b) „nepřímým ovládáním právnické osoby“ ovládání zprostředkujících právnických osob ve vlastnické struktuře nebo v různých řetězcích vlastnické struktury, kde je na každé úrovni struktury identifikováno přímé ovládání;
c) „ovládáním prostřednictvím vlastnického podílu ve společnosti“ přímé nebo nepřímé vlastnictví více než 50 % podílu nebo podílu na hlasovacích právech nebo jiného vlastnického podílu ve společnosti.
3. Ovládání právnické osoby jinými prostředky zahrnuje v každém případě možnost:
a) vykonávat v případě společnosti většinu hlasovacích práv, ať už jsou sdílena osobami jednajícími ve shodě, či nikoli;
b) vykonávat právo jmenovat nebo odvolávat většinu členů statutárního, správního, řídicího nebo dozorčího orgánu nebo osob s obdobnou funkcí v této právnické osobě;
c) vykonávat významná práva veta nebo rozhodovací práva spojená s podílem ve společnosti;
d) činit rozhodnutí týkající se rozdělení zisku právnické osoby nebo vedoucí k přesunu aktiv v právnické osobě.
4. Kromě případů uvedených v odstavci 3 může být ovládání právnické osoby vykonáváno jinými prostředky. V závislosti na konkrétní situaci právnické osoby a její struktuře mohou jiné prostředky ovládání zahrnovat:
Pro účely tohoto odstavce se „formálním ujednáním o pověření“ rozumí smlouva nebo rovnocenné ujednání mezi pověřující osobou a pověřencem, kde pověřující osoba je právnická nebo fyzická osoba, které pověřenci udělují pokyny, aby v určité věci jednal jejich jménem, včetně funkce člena řídícího orgánu nebo společníka či zakladatele, a pověřencem je právnická nebo fyzická osoba, které mají na základě pokynů pověřující osoby jednat jejím jménem;
a) formální nebo neformální dohody s majiteli, členy nebo právnickými osobami, ustanovení stanov, společenských dohod, syndikačních dohod nebo rovnocenných dokumentů či ujednání v závislosti na konkrétních charakteristikách dané právnické osoby, jakož i ujednání o hlasování;
b) vztahy mezi rodinnými příslušníky;
c) použití formálních nebo neformálních ujednání o pověření.
Článek 54
Koexistence vlastnického podílu a ovládání ve vlastnické struktuře
Pokud jsou společnosti vlastněny prostřednictvím vícevrstvé vlastnické struktury a v jednom nebo více řetězcích této struktury koexistuje vlastnický podíl a ovládání ve vztahu k různým vrstvám řetězce, skutečným majitelem nebo skutečnými majiteli jsou:
a) fyzické osoby, které přímo nebo nepřímo ovládají prostřednictvím vlastnického podílu nebo jinými prostředky právnické osoby, které mají přímý vlastnický podíl ve společnosti, ať už jednotlivě nebo kumulativně;
b) fyzické osoby, které jednotlivě nebo kumulativně, přímo či nepřímo mají vlastnický podíl ve společnosti, která přímo či nepřímo ovládá společnost prostřednictvím vlastnického podílu nebo jinými prostředky.
Článek 55
Vlastnické struktury zahrnující právní uspořádání nebo podobné právnické osoby
Článek 56
Oznamování
Článek 57
Identifikace skutečných majitelů právnických osob podobných výslovně zřízenému svěřenskému fondu
1. V případě právnických osob, které nejsou uvedeny v článku 51, podobných výslovně zřízenému svěřenskému fondu, jako jsou fundace, jsou jejich skutečnými majiteli všechny tyto fyzické osoby:
a) zakladatelé;
b) členové vedoucího orgánu v řídicí funkci;
c) členové vedoucího orgánu v kontrolní funkci;
d) obmyšlení, pokud se nepoužije článek 59;
e) jakákoli jiná fyzická osoba, která přímo či nepřímo ovládá tuto právnickou osobu.
2. V případech, kdy právnické osoby uvedené v odstavci 1 patří do vícevrstvých struktur ovládání, a zastává-li kteroukoli z pozic uvedených v odstavci 1 právnická osoba, jsou skutečnými majiteli právnické osoby uvedené v odstavci 1:
a) fyzické osoby uvedené v odstavci 1 a
b) skuteční majitelé právnických osob, které jsou v některé z pozic uvedených v odstavci 1.
3. Členské státy oznámí Komisi do 10. října 2027 seznam typů právnických osob, u nichž jsou skuteční majitelé identifikováni v souladu s odstavcem 1.
K oznámení uvedenému v prvním pododstavci se připojí popis:
a) formy a základních znaků těchto právnických osob;
b) postupu, jehož prostřednictvím mohou být zřízeny;
c) postupu pro přístup k základním informacím a informacím o skutečných majitelích těchto právnických osob;
d) internetových stránek s přístupem do centrálních registrů obsahujících informace o skutečných majitelích těchto právnických osob a kontaktní údaje subjektů odpovědných za tyto registry.
4. Komise může přijmout prostřednictvím prováděcího aktu seznam typů právnických osob upravených právem členských států, na které by se měly vztahovat požadavky podle tohoto článku. Tento prováděcí akt se přijímá přezkumným postupem podle čl. 86 odst. 2.
Článek 58
Identifikace skutečných majitelů výslovně zřízených svěřenských fondů a podobných právních uspořádání
1. Skutečnými majiteli výslovně zřízených svěřenských fondů jsou všechny tyto fyzické osoby:
a) zakladatelé;
b) svěřenští správci;
c) osoby vykonávající dohled nad správou svěřenského fondu, existují-li;
d) obmyšlení, ledaže se použije článek 59 nebo 60;
e) jakékoli jiné fyzické osoby, které v konečném důsledku ovládají výslovně zřízený svěřenský fond prostřednictvím přímého nebo nepřímého vlastnictví nebo jinými prostředky, včetně řetězce ovládání nebo vlastnictví.
2. Skutečnými majiteli jiných právních uspořádání podobných výslovně zřízeným svěřenským fondům jsou fyzické osoby, které zastávají rovnocenné nebo podobné postavení jako osoby uvedené v odstavci 1.
3. V případech, kdy právní uspořádání patří do vícevrstvých struktur ovládání, zastává-li kteroukoli z pozic uvedených v odstavci 1 právnická osoba, jsou skutečnými majiteli právních uspořádání:
a) fyzické osoby uvedené v odstavci 1) a
b) skuteční majitelé právnických osob, které jsou v některé z pozic uvedených v odstavci 1).
4. Členské státy oznámí Komisi do 10. října 2027 seznam typů právních uspořádání podobných výslovně zřízeným svěřenským fondům upravených jejich právem.
K oznámení se připojí popis:
K oznámení se připojí rovněž odůvodnění uvádějící důvody, proč členské státy považují oznámená právní uspořádání za podobná výslovně zřízeným svěřenským fondům a proč jiná právní uspořádání upravená jejich právem nejsou považována za podobná výslovně zřízeným svěřenským fondům.
a) formy a základních znaků těchto právních uspořádání;
b) postupu, jehož prostřednictvím mohou být tato právní uspořádání zřízena;
c) postupu pro přístup k základním informacím a informacím o skutečných majitelích těchto právních uspořádání;
d) internetových stránek s přístupem do centrálních registrů obsahujících informace o skutečných majitelích těchto právních uspořádání a kontaktní údaje subjektů odpovědných za tyto registry.
5. Komise může přijmout prostřednictvím prováděcího aktu seznam typů právních uspořádání upravených právem členských států, na které by se měly vztahovat stejné požadavky na transparentnost ohledně skutečných majitelů jako na výslovně zřízené svěřenské fondy, k němuž se připojí informace uvedené v odst. 4 druhém pododstavci tohoto článku. Tento prováděcí akt se přijímá přezkumným postupem podle čl. 86 odst. 2.
Článek 59
Identifikace třídy obmyšlených
1. V případě právnických osob podobných výslovně zřízeným svěřenským fondům podle článku 57 nebo, s výjimkou diskrečních svěřenských fondů, výslovně zřízených svěřenských fondů a podobných právních uspořádání podle článku 58, pokud obmyšlení dosud nebyli určeni, se identifikuje třídy obmyšlených a její obecné charakteristiky. Obmyšlení v rámci dané třídy jsou skutečnými majiteli, jakmile jsou identifikováni nebo určeni.
2. V následujících případech se identifikují pouze třída obmyšlených a její charakteristiky:
a) penzijní plány spadající do oblasti působnosti směrnice (EU) 2016/2341;
b) systémy finančního vlastnictví nebo účasti zaměstnanců, pokud členské státy na základě odpovídajícího posouzení rizik dospěly k závěru, že riziko zneužití k praní peněz nebo financování terorismu je nízké;
c) právnické osoby podobné výslovně zřízeným svěřenským fondům podle článku 57, výslovně zřízené svěřenské fondy a podobná právní uspořádání podle článku 58, pokud:
- i) právnické osoba, výslovně zřízený svěřenský fond nebo podobné právní uspořádání jsou zřízeny pro neziskové nebo dobročinné účely, a
- ii) na základě odpovídajícího posouzení rizik dospěly členské státy k závěru, že riziko zneužití k praní peněz nebo financování terorismu je u této kategorie právnické osoby, výslovně zřízeného svěřenského fondu nebo podobného právního uspořádání nízké.
3. Členské státy oznámí Komisi kategorie právnických osob, výslovně zřízených svěřenských fondů nebo podobných právních uspořádání podle odstavce 2 spolu s odůvodněním založeným na konkrétním posouzení rizik. Komise o uvedeném oznámení uvědomí ostatní členské státy.
Článek 60
Identifikace potenciálních obmyšlených a výchozích příjemců v diskrečních svěřenských fondech
Článek 61
Identifikace skutečných majitelů subjektů kolektivního investování
Odchylně od čl. 51 prvního pododstavce a čl. 58 odst. 1 jsou skutečnými majiteli subjektů kolektivního investování fyzické osoby, které splňují jednu nebo více z těchto podmínek:
a) přímo či nepřímo drží 25 % nebo více podílových jednotek v subjektu kolektivního investování;
b) jsou schopny definovat nebo ovlivnit investiční politiku subjektu kolektivního investování;
c) ovládají činnosti subjektu kolektivního investování jinými prostředky.
Článek 62
Informace o skutečných majitelích
1. Právnické osoby a svěřenští správci výslovně zřízených svěřenských fondů nebo osoby v rovnocenném postavení v podobných právních uspořádáních zajistí, aby informace o skutečných majitelích, které mají k dispozici, které poskytují povinným osobám v rámci postupů hloubkové kontroly klienta v souladu s kapitolou III nebo které předkládají centrálním registrům, byly dostatečné, přesné a aktuální.
Informace o skutečných majitelích uvedené v prvním pododstavci zahrnují:
a) všechna jména a příjmení, místo a úplné datum narození, adresu bydliště, zemi bydliště a státní příslušnost nebo státní příslušnosti skutečného majitele, číslo dokladu totožnosti, jako je cestovní pas nebo občanský průkaz, a, existuje-li, jedinečné osobní identifikační číslo přidělené osobě zemí jejího obvyklého bydliště a obecný popis zdroje tohoto čísla;
b) povahu a rozsah účasti skutečného majitele v právnické osobě nebo právním uspořádání, ať už prostřednictvím vlastnického podílu, nebo ovládání jinými prostředky, a také datum, kdy byla tato účast nabyta;
c) informace o právnické osobě, jejímž je fyzická osoba skutečným majitelem v souladu s čl. 22 odst. 1 písm. b), nebo v případě právních uspořádání, jejichž je fyzická osoba skutečným majitelem, základní informace o tomto právním uspořádání;
d) pokud struktura vlastnictví a ovládání obsahuje více než jednu právnickou osobu nebo právní uspořádání, popis této struktury, včetně názvů a případných identifikačních čísel jednotlivých právnických osob nebo právních uspořádání, které jsou součástí této struktury, a popis vztahů mezi nimi, včetně podílu držené účasti;
e) je-li podle článku 59 identifikována třída obmyšlených, obecnou charakteristiku dané třídy obmyšlených;
f) pokud jsou podle článku 60 identifikováni potenciální obmyšlení a výchozí příjemci:
- i) u fyzických osob jejich jména a příjmení;
- ii) u právnických osob a právních uspořádání jejich názvy;
- iii) u třídy potenciálních obmyšlených a výchozích příjemců její popis.
2. Právnické osoby a svěřenští správci výslovně zřízených svěřenských fondů nebo osoby v rovnocenném postavení v podobném právním uspořádání získají dostatečné, přesné a aktuální informace o skutečných majitelích do 28 kalendářních dnů od vzniku právnické osoby nebo od vytvoření právního uspořádání. Tyto informace musí být aktualizovány neprodleně a v každém případě do 28 kalendářních dnů od jejich jakékoli změny a rovněž každoročně.
Článek 63
Povinnosti právnických osob
1. Všechny právnické osoby, které vznikly v Unii, získávají a uchovávají dostatečné, přesné a aktuální informace o skutečných majitelích.
Kromě informací o svých právních majitelích mají právnické osoby povinnost povinným osobám při uplatňování opatření hloubkové kontroly klienta v souladu s kapitolou III poskytnout i informace o skutečných majitelích.
2. Právnická osoba oznámí informace o skutečných majitelích centrálnímu registru bez zbytečného odkladu po svém vzniku. Jakákoli změna těchto informací se nahlásí centrálnímu registru bez zbytečného odkladu a v každém případě do 28 kalendářních dnů ode dne, kdy nastane. Právnická osoba pravidelně ověřuje, zda má aktualizované informace o svých skutečných majitelích. Toto ověření se provádí minimálně jednou ročně, ať už jako samostatný proces, nebo jako součást jiných periodických procesů, jako je předkládání finančního výkazu.
Skuteční majitelé právnických osob, jakož i právnické osoby, a v případě právních uspořádání jejich svěřenští správci nebo osoby v rovnocenném postavení, které jsou součástí struktury vlastnictví nebo ovládání této právnické osoby, poskytnou této právnické osobě veškeré informace nezbytné k tomu, aby právnická osoba splnila požadavky této kapitoly nebo reagovala na žádost o doplňující informace obdrženou podle čl. 10 odst. 4 směrnice (EU) 2024/1640.
3. Pokud po vyčerpání všech možných způsobů identifikace podle článků 51 až 57 není žádná osoba identifikována jako skutečný majitel nebo existuje-li na straně právnické osoby významná a důvodná nejistota, zda identifikované osoby jsou skutečnými majiteli, vedou právnické osoby záznamy o opatřeních přijatých za účelem identifikace jejich skutečných majitelů.
4. V případech uvedených v odstavci 3 tohoto článku při poskytování informací o skutečných majitelích v souladu s článkem 20 tohoto nařízení a článkem 10 směrnice (EU) 2024/1640 poskytnou právnické osoby:
Pro účely tohoto odstavce se „osobou ve vrcholném vedení“ rozumí fyzické osoby, které jsou výkonnými členy vedoucího orgánu, jakož i fyzické osoby, které v rámci právnické osoby vykonávají výkonné funkce a jsou odpovědné vedoucímu orgánu za každodenní řízení subjektu.
a) prohlášení, že neexistuje skutečný majitel nebo že skutečné majitele nebylo možné určit, spolu s odůvodněním, proč nebylo možné skutečného majitele určit v souladu s články 51 až 57 tohoto nařízení a co zakládá nejistotu týkající se zjištěných informací;
b) údaje o všech fyzických osobách, které zastávají pozici osob ve vrcholném vedení právnické osoby, odpovídající informacím požadovaným podle čl. 62 odst. 1 druhého pododstavce písm. a) tohoto nařízení.
5. Právnické osoby na požádání a bez prodlení příslušným orgánům zpřístupní informace shromážděné podle tohoto článku.
6. Informace uvedené v odstavci 4 jsou uchovávány po dobu pěti let ode dne, kdy jsou právnické osoby zrušeny nebo jinak zaniknou, ať již osobami určenými daným subjektem k uchovávání dokumentů, nebo správci či likvidátory nebo jinými osobami zapojenými do zrušení daného subjektu. Totožnost a kontaktní údaje osoby odpovědné za uchovávání informací se nahlašují centrálním registrům.
Článek 64
Povinnosti svěřenských správců
1. V případě jakéhokoli právního uspořádání spravovaného ve členském státě nebo právního uspořádání, jehož svěřenský správce nebo osoba v rovnocenném postavení v podobném právním uspořádání mají bydliště nebo jsou usazeni v členském státě, svěřenští správci a osoby v rovnocenném postavení v podobném právním uspořádání získají a uchovají o právním uspořádání tyto informace:
Informace uvedené v prvním pododstavci se uchovávají po dobu pěti let od skončení zapojení svěřenského správce nebo osoby v rovnocenném postavení do výslovně zřízeného svěřenského fondu nebo podobného právního uspořádání.
a) základní informace o právním uspořádání;
b) dostatečné, přesné a aktuální informace o skutečných majitelích podle článku 62;
c) pokud právnické osoby nebo právní uspořádání zastávají pozici v rámci právního uspořádání, základní informace o těchto právnických osobách a právních uspořádání a informace o jejich skutečných majitelích;
d) informace o jakémkoli zástupci oprávněném jednat jménem právního uspořádání nebo v souvislosti s ním učinit jakékoli kroky a informace o povinných osobách, s nimiž svěřenský správce nebo osoba v rovnocenném postavení v podobném právním uspořádání navazují obchodní vztah jménem právního uspořádání.
2. Svěřenský správce nebo osoba v rovnocenném postavení v podobném právním uspořádání získá informace o skutečných majitelích a základní informace o právním uspořádání a nahlásí je centrálnímu registru bez zbytečného odkladu po vytvoření výslovně zřízeného svěřenského fondu nebo podobného právního uspořádání a v každém případě do 28 kalendářních dnů ode dne tohoto vytvoření. Svěřenský správce nebo osoba v rovnocenném postavení v podobném právním uspořádání zajistí, aby jakákoli změna skutečného majitele nebo základních informací o právním uspořádání byla bez zbytečného odkladu, a v každém případě do 28 kalendářních dnů ode dne, kdy nastane, oznámena centrálnímu registru
Svěřenský správce nebo osoba v rovnocenném postavení v podobném právním uspořádání pravidelně ověřují, zda jsou informace, které mají o právním uspořádání podle odst. 1 prvního pododstavce k dispozici, aktualizovány. Toto ověření se provádí minimálně jednou ročně, ať už jako samostatný proces, nebo jako součást jiných periodických procesů.
3. Uplatňují-li povinné osoby opatření hloubkové kontroly klienta v souladu s kapitolou III, sdělí svěřenští správci nebo osoby v rovnocenném postavení v podobném právním uspořádání uvedení v odstavci 1 povinným osobám své postavení a poskytnou informace o skutečných majitelích a aktivech právních uspořádání, která mají být spravována v souvislosti s obchodním vztahem nebo příležitostnou transakcí.
4. Skuteční majitelé právního uspořádání, kteří nejsou svěřenskými správci nebo osobami v rovnocenném postavení, jejich zástupci a povinné osoby obsluhující dané právní uspořádání, jakož i osoby a v případě právních uspořádání jejich svěřenští správci, kteří představují spojení prostředkující nepřímé postavení skutečných majitelů právního uspořádání, poskytnou svěřenským správcům nebo osobám v rovnocenném postavení v podobném právním uspořádání veškeré informace a dokumentaci, které jsou nezbytné k tomu, aby tito svěřenští správci nebo osoby v rovnocenném postavení splňovali požadavky této kapitoly.
5. Svěřenští správci výslovně zřízeného svěřenského fondu a osoby zastávající rovnocenné postavení v podobném právním uspořádání na požádání a bez prodlení poskytnou příslušným orgánům informace shromážděné podle tohoto článku.
6. V případě právních uspořádání, jejichž stranami jsou právnické osoby, pokud po vyčerpání všech možných způsobů identifikace podle článků 51 až 57 není žádná osoba identifikována jako skutečný majitel těchto právnických osob nebo existuje-li významná a důvodná nejistota, zda identifikované osoby jsou skutečnými majiteli, vedou svěřenští správci nebo osoby v rovnocenném postavení v podobných právních uspořádáních záznamy o opatřeních přijatých za účelem identifikace jejich skutečných majitelů.
7. V případech uvedených v odstavci 6 tohoto článku při poskytování informací o skutečných majitelích v souladu s článkem 20 tohoto nařízení a článkem 10 směrnice (EU) 2024/1640, poskytnou svěřenští správci výslovně zřízených svěřenských fondů nebo osoby v rovnocenném postavení v podobných právních uspořádáních toto:
a) prohlášení o tom, že neexistuje skutečný majitel nebo že skutečné majitele nebylo možné určit, spolu s odůvodněním, proč nebylo možné skutečného majitele určit v souladu s články 51 až 57 tohoto nařízení a co zakládá nejistotu týkající se zjištěných informací;
b) údaje o všech fyzických osobách, které zastávají pozici osob ve vrcholném vedení právnické osoby, která zastává pozici v rámci právního uspořádání, odpovídající informacím požadovaným podle čl. 62 odst. 1 druhého pododstavce písm. a) tohoto nařízení.
Článek 65
Výjimky z povinností právnických osob a právních uspořádání
Články 63 a 64 se nepoužijí na:
a) společnosti, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu, pokud:
- i) obchodní společnost ovládá výlučně fyzická osoba s hlasovacími právy;
- ii) žádné jiné právnické osoby nebo právní uspořádání nejsou součástí struktury vlastnictví nebo ovládání obchodní společnosti; a
- iii) v případě zahraničních právnických osob podle článku 67 existují požadavky rovnocenné požadavkům uvedeným v bodech i) a ii) tohoto písmene podle mezinárodních standardů;
b) veřejnoprávní subjekty vymezené v čl. 2 odst. 1 bodě 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 65).).
Článek 66
Povinnosti pověřenců
Článek 67
Zahraniční právnické osoby a zahraniční právní uspořádání
1. Právnické osoby vzniklé mimo Unii a svěřenští správci výslovně zřízených svěřenských fondů nebo osoby v rovnocenném postavení v podobném právním uspořádání, které jsou spravovány mimo Unii, nebo pokud mají bydliště nebo jsou usazeni mimo Unii, poskytnou informace o skutečných majitelích podle článku 62 centrálnímu registru členského státu, ve kterém:
a) navážou obchodní vztah s povinnou osobou;
b) nabydou nemovitosti v Unii přímo nebo prostřednictvím zprostředkovatelů;
c) nabydou přímo nebo prostřednictvím zprostředkovatelů od obchodujících osob uvedených v čl. 3 bodě 3 písm. f) a j) v souvislosti s příležitostnou transakcí kterékoli z níže uvedeného zboží:
- i) motorová vozidla pro nekomerční účely za cenu alespoň 250000 EUR nebo ekvivalentní částku v národní měně;
- ii) plavidla pro nekomerční účely za cenu alespoň 7500000 EUR nebo ekvivalentní částku v národní měně;
- iii) letadla pro nekomerční účely za cenu alespoň 7500000 EUR nebo ekvivalentní částku v národní měně;
d) jim byla zadána veřejná zakázka na zboží nebo služby nebo na koncese veřejným zadavatelem v Unii.
2. Odchylně od odst. 1 písm. a), pokud právnické osoby vzniklé mimo Unii navážou obchodní vztah s povinnou osobou, poskytnou informace o svých skutečných majitelích centrálnímu registru pouze tehdy, pokud:
a) navazují obchodní vztah s povinnou osobou, která je spojena se středně vysokým nebo vysokým rizikem praní peněz a financování terorismu na základě posouzení rizik na úrovni Unie nebo vnitrostátního posouzení rizik dotčeného členského státu podle článků 7 a 8 směrnice (EU) 2024/1640; nebo
b) posouzení rizik na úrovni Unie nebo vnitrostátní posouzení rizik dotčeného členského státu uvádí, že kategorie právnické osoby nebo odvětví, v nichž právnická osoba vzniklá mimo Unii působí, je případně spojena se středně vysokým nebo vysokým rizikem praní peněz a financování terorismu.
3. K informacím o skutečných majitelích se připojí prohlášení uvádějící, ve vztahu ke kterým z uvedených činností jsou informace poskytovány, jakož i veškeré relevantní dokumenty, a předloží se:
a) v případech uvedených v odst. 1 písm. a) před začátkem obchodního vztahu;
b) v případech uvedených v odst. 1 písm. b) a c) před dokončením nákupu;
c) v případech uvedených v odst. 1 písm. d) před podpisem smlouvy.
4. Pro účely odst. 1 písm. a) povinné osoby informují právnické osoby, pokud jsou splněny podmínky stanovené v odstavci 2, a vyžadují osvědčení o registraci nebo výpis z registru s informacemi o skutečných majitelích vedených v centrálním registru, aby mohly pokračovat v obchodním vztahu nebo příležitostné transakci.
5. V případech, na něž se vztahuje odstavec 1, právnické osoby vzniklé mimo Unii a svěřenští správci výslovně zřízených svěřenských fondů nebo osoby v rovnocenném postavení v podobném právním uspořádání, které jsou spravovány mimo Unii, nebo pokud mají bydliště nebo jsou usazeni mimo Unii, oznámí jakoukoli změnu informací o skutečných majitelích poskytnutých centrálnímu registru podle odstavce 1 bez zbytečného odkladu a v každém případě do 28 kalendářních dnů ode dne, kdy nastane.
Požadavek prvního pododstavce se použije:
a) v případech uvedených v odst. 1 písm. a) po celou dobu trvání obchodního vztahu s povinnou osobou;
b) v případech uvedených v odst. 1 písm. b), po dobu, kdy právnická osoba nebo právní uspořádání vlastní nemovitost;
c) v případech uvedených v odst. 1 písm. c) po dobu mezi prvotním poskytnutím informací centrálnímu registru a dokončením nákupu;
d) v případech uvedených v odst. 1 písm. d) po celou dobu trvání smlouvy.
6. Pokud právnická osoba, svěřenský správce výslovně zřízeného svěřenského fondu nebo osoba v rovnocenném postavení v podobném právním uspořádání splňuje podmínky stanovené v odstavci 1v různých členských státech, za dostatečný důkaz registrace je považováno osvědčení dokládající registraci informací o skutečných majitelích v centrálním registru vedeném jedním členským státem.
7. Pokud ke dni 10. července 2027 právnické osoby vzniklé mimo Unii nebo právní uspořádání spravovaná mimo Unii, nebo jejichž svěřenský správce nebo osoba v rovnocenném postavení v podobném právním uspořádání mají bydliště nebo jsou usazeni mimo Unii, vlastní přímo nebo prostřednictvím zprostředkovatelů nemovitost, poskytnou se informace o skutečných majitelích těchto právnických osob a právních uspořádání centrálnímu registru a přiloží se k nim příslušná odůvodnění do 10. ledna 2028.
První pododstavec se však nevztahuje na právnické osoby nebo právní uspořádání, které nabyly nemovitosti v Unii před 1. lednem 2014.
Členské státy mohou na základě posouzení rizika rozhodnout, že se použije dřívější datum, a oznámit to Komisi. Komise o těchto rozhodnutích uvědomí ostatní členské státy.
8. Členské státy mohou na základě posouzení rizika rozšířit povinnost stanovenou v odst. 1 písm. a) na obchodní vztahy se zahraničními právnickými osobami, které ke dni 10. července 2027 probíhají, a oznámit to Komisi. Komise o těchto rozhodnutích uvědomí ostatní členské státy.
Článek 68
Sankce
1. Členské státy stanoví sankce za porušení této kapitoly a přijmou veškerá opatření nezbytná k jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
Členské státy oznámí Komisi do 10. ledna 2025 tyto sankce spolu s jejich právním základem a neprodleně jí oznámí veškeré jejich následné změny.
2. Do 10. července 2026 přijme Komise za účelem doplnění tohoto nařízení v souladu s článkem 85 akty v přenesené pravomoci, kterými vymezí:
Komise akt v přenesené pravomoci uvedený v prvním pododstavci pravidelně přezkoumává s cílem zajistit, aby identifikoval relevantní kategorie porušení a aby související sankce byly účinné, odrazující a přiměřené.
a) kategorie porušení, na něž se vztahují sankce, a osob odpovědných za taková porušení;
b) ukazatele pro klasifikaci úrovně závažnosti porušení, na něž se vztahují sankce;
c) kritéria, která je třeba zohlednit při stanovování výše sankcí.
KAPITOLA V
OZNAMOVACÍ POVINNOSTI
Článek 69
Oznamování podezření
1. Povinné osoby, a případně členové jejich řídícího orgánu a zaměstnanci, plně spolupracují s finanční zpravodajskou jednotkou tak, že neprodleně:
Veškeré podezřelé transakce, včetně pokusů o ně a podezření vyplývající z neschopnosti provést hloubkovou kontrolu klienta se oznamují v souladu s prvním pododstavcem.
Pro účely prvního pododstavce reagují povinné osoby na žádost finanční zpravodajské jednotky o informace do pěti pracovních dnů. V odůvodněných a naléhavých případech mohou finanční zpravodajské jednotky tuto lhůtu zkrátit i na méně než na 24 hodin.
Odchylně od třetího pododstavce může finanční zpravodajská jednotka prodloužit lhůtu pro odpověď nad rámec pěti pracovních dnů, pokud to považuje za odůvodněné a pokud toto prodloužení neohrozí analýzu finanční zpravodajské jednotky.
a) z vlastního podnětu podávají oznámení finanční zpravodajské jednotce, pokud povinná osoba ví, má podezření nebo má přiměřené důvody k podezření, že finanční prostředky nebo činnosti v jakékoli výši jsou výnosy z trestné činnosti nebo mají souvislost s financováním terorismu nebo jinou trestnou činností, a v takových případech reagují na žádosti finanční zpravodajské jednotky o další informace;
b) poskytuje finanční zpravodajské jednotce na její žádost veškeré nezbytné informace, včetně informací o záznamech transakcí, a to ve stanovených lhůtách.
2. Pro účely odstavce 1 posuzují povinné osoby transakce nebo činnosti prováděné jejich klienty na základě všech relevantních skutečností a informací, které jsou jim známy nebo které mají k dispozici. V případě potřeby povinné osoby patřičně nastaví priority svého posouzení s přihlédnutím k naléhavosti transakce nebo činnosti a k rizikům, která mají dopad na členský stát, v němž jsou usazeny.
Podezření podle odst. 1 písm. a) se zakládá na charakteristikách klienta a jeho protistran, velikosti a povaze transakce nebo činnosti nebo jejich metodách a rysech, vazbě mezi několika transakcemi nebo činnostmi, původu, místu určení a použití finančních prostředků nebo na jakýchkoli dalších okolnostech povinné osobě známých, mimo jiné souladu transakce nebo činnosti s informacemi získanými podle kapitoly III včetně rizikového profilu klienta.
3. Do 10. července 2026 vypracuje AMLA návrhy prováděcích technických norem a předloží je Komisi k přijetí. Tyto návrhy prováděcích technických norem stanoví formát, který se použije pro oznamování podezření podle odst. 1 písm. a) a pro poskytování záznamů transakcí podle odst. 1 písm. b).
4. Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v odstavci 3 tohoto článku v souladu s článkem 53 nařízení (EU) 2024/1620.
5. Do 10. července 2027 AMLA vydá obecné pokyny týkající se ukazatelů podezřelé činnosti nebo chování. Tyto obecné pokyny jsou pravidelně aktualizovány.
6. Pracovník pro dodržování předpisů jmenovaný v souladu s čl. 11 odst. 2 předá informace podle odstavce 1 tohoto článku finanční zpravodajské jednotce členského státu, na jehož území je usazena povinná osoba předávající tyto informace.
7. Povinné osoby zajistí, aby pracovník pro dodržování předpisů jmenovaný v souladu s čl. 11 odst. 2, jakož i každý zaměstnanec nebo osoba ve srovnatelném postavení, včetně zástupců a distributorů, kteří se podílejí na plnění úkolů, na něž se vztahuje tento článek, byli chráněni před odvetnými opatřeními, diskriminací a jakýmkoli jiným nespravedlivým zacházením v důsledku plnění těchto úkolů.
Tímto odstavcem není dotčena ochrana, na kterou mohou mít osoby uvedené v prvním pododstavci nárok podle směrnice (EU) 2019/1937.
8. Pokud činnosti partnerství pro sdílení informací vedou k poznatkům, podezření nebo přiměřeným důvodům k podezření, že finanční prostředky v jakékoli výši jsou výnosy z trestné činnosti nebo mají souvislost s financováním terorismu, mohou povinné osoby, které identifikovaly podezření v souvislosti s činnostmi svých klientů, určit mezi sebou jednu s pověřením podat oznámení finanční zpravodajské jednotce podle odst. 1 písm. a). Toto podání musí obsahovat alespoň název a kontaktní údaje všech povinných osob, které se podílely na činnostech, jež vedly k oznámení.
Pokud jsou povinné osoby uvedené v prvním pododstavci usazeny v několika členských státech, oznámí se informace každé příslušné finanční zpravodajské jednotce. Za tímto účelem povinné osoby zajistí, aby oznámení podala povinná osoba na území členských států, v nichž se finanční zpravodajská jednotka nachází.
Pokud se povinné osoby rozhodnou nevyužít možnosti podat společné oznámení finanční zpravodajské jednotce podle prvního pododstavce, uvedou ve svém oznámení odkaz na skutečnost, že podezření je výsledkem činností partnerství pro sdílení informací.
9. Povinné osoby uvedené v odstavci 8 tohoto článku uchovávají kopie o oznámeních předložených podle uvedeného odstavce v souladu s článkem 77.
Článek 70
Zvláštní ustanovení pro oznamování podezření některými kategoriemi povinných osob
1. Odchylně od čl. 69 odst. 1 mohou členské státy povolit povinným osobám uvedeným v čl. 3 bodě 3 písm. a) a b) předat informace uvedené v čl. 69 odst. 1 orgánu stavovské samosprávy určenému členským státem.
Určený orgán stavovské samosprávy předá informace uvedené v prvním pododstavci finanční zpravodajské jednotce neprodleně a v nefiltrované podobě.
2. Notáři, právníci a jiné nezávislé právnické profese, auditoři, externí účetní a daňoví poradci jsou z povinností stanovených v čl. 69 odst. 1 vyňati v rozsahu, v němž se taková výjimka vztahuje na informace, jež příslušníci těchto profesí obdrží od svého klienta nebo které o něm získají během zjišťování právního postavení tohoto klienta, během jeho obhajoby nebo zastupování v soudním řízení nebo v souvislosti s takovým řízením, včetně poradenství ohledně zahájení takového řízení nebo vyhnutí se takovému řízení, bez ohledu na to, zda jsou tyto informace obdrženy nebo získány před zahájením tohoto řízení, v jeho průběhu, nebo po jeho skončení.
Výjimka stanovená v prvním pododstavci se nepoužije, pokud povinné osoby v něm uvedené:
a) se účastní praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů nebo financování terorismu,
b) poskytují právní poradenství pro účely praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů nebo financování terorismu; nebo
c) jsou si vědomy, že klient vyhledává právní poradenství pro účely praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů nebo financování terorismu; toto povědomí nebo tento účel mohou být vyvozeny z objektivních skutkových okolností.
3. Kromě situací uvedených v odst. 2 druhém pododstavci, je-li to odůvodněno vyšším rizikem praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů nebo financování terorismu spojeným s určitými druhy transakcí, mohou členské státy rozhodnout, že se výjimka uvedená v odst. 2 prvním pododstavci na tyto druhy transakcí nevztahuje, a případně uložit povinným osobám uvedeným ve zmíněném odstavci další oznamovací povinnosti. Členské státy oznamují Komisi veškerá rozhodnutí přijatá podle tohoto odstavce. Komise tato rozhodnutí sdělí ostatním členským státům.
Článek 71
Zdržení se provedení transakcí
1. Povinné osoby se zdrží provádění transakcí, o nichž vědí nebo u nichž mají podezření, že souvisejí s výnosy z trestné činnosti nebo s financováním terorismu, dokud nepodají oznámení podle čl. 69 odst. 1 prvního pododstavce písm. a) a nesplní veškeré další konkrétní pokyny vydané finanční zpravodajskou jednotkou nebo jiným příslušným orgánem v souladu s příslušnou právní úpravou. Povinné osoby mohou dotčenou transakci provést po posouzení rizik souvisejících s provedením této transakce, pokud od finanční zpravodajské jednotky neobdržely do tří pracovních dnů od podání oznámení pokyny k opačnému postupu.
2. Pokud není možné, aby se povinná osoba zdržela provedení transakce uvedené v odstavci 1, nebo pokud by takové zdržení pravděpodobně zmařilo úsilí o stíhání příjemce výnosů z podezřelé transakce, vyrozumí dotčené povinné osoby finanční zpravodajskou jednotku neprodleně po provedení transakce.
Článek 72
Sdělení informací finanční zpravodajské jednotce
Článek 73
Zákaz sdělování informací
1. Povinné osoby a jejich členové řídících orgánů, zaměstnanci nebo osoby ve srovnatelném postavení včetně zástupců a distributorů nesdělí dotčenému klientovi ani jiným třetím osobám skutečnost, že transakce nebo činnosti jsou posuzovány nebo byly posouzeny v souladu s článkem 69, že informace jsou předávány, budou předány nebo byly předány v souladu s článkem 69 nebo 70 ani že se provádí nebo může být provedena analýza týkající se praní peněz nebo financování terorismu.
2. Odstavec 1 se nevztahuje na sdělování informací příslušným orgánům a orgánům stavovské samosprávy, pokud vykonávají funkce dohledu, ani na sdělování informací pro účely vyšetřování a stíhání praní peněz, financování terorismu a jiné trestné činnosti.
3. Odchylně od odstavce 1 tohoto článku může dojít ke sdělení informací mezi povinnými osobami, které patří do stejné skupiny, nebo mezi těmito osobami a jejich pobočkami a dceřinými společnostmi, které jsou usazené ve třetích zemích, za podmínky, že uvedené pobočky a dceřiné společnosti plně dodržují strategie a postupy na úrovni skupiny, včetně postupů pro sdílení informací v rámci skupiny, v souladu s článkem 16 a že tyto strategie a postupy na úrovni skupiny splňují požadavky stanovené v tomto nařízení.
4. Odchylně od odstavce 1 tohoto článku může ke sdělování informací dojít mezi povinnými osobami uvedenými v čl. 3 bodě 3 písm. a) a b) nebo osobami ze třetích zemí, které ukládají požadavky rovnocenné požadavkům tohoto nařízení, pokud tyto osoby vykonávají svou profesní činnost, ať už jako zaměstnanci, nebo jinak, v téže právnické osobě nebo téže širší struktuře, k níž osoba patří a která má společné majitele, společné vedení nebo společnou kontrolu dodržování předpisů, včetně sítí nebo partnerství.
5. U povinných osob uvedených v čl. 3 bodech 1 a 2 a bodě 3 písm. a) a b) v případech, které se týkají stejné transakce a na nichž se podílí dvě nebo více povinných osob, nebrání zákaz uvedený v odstavci 1 tohoto článku sdělování informací mezi dotčenými povinnými osobami, pokud se nacházejí v Unii, nebo s osobami ve třetí zemi, která ukládá požadavky rovnocenné požadavkům tohoto nařízení, pokud se na ně vztahují povinnosti profesní mlčenlivosti a ochrany osobních údajů.
6. Pokud se povinné osoby uvedené v čl. 3 bodě 3 písm. a) a b) snaží odradit klienta od zapojení do nezákonné činnosti, nepovažuje se jejich jednání za sdělení informací ve smyslu odstavce 1 tohoto článku.
Článek 74
Oznamování transakcí s určitým zbožím vysoké hodnoty na základě prahových hodnot
1. Osoby obchodující se zbožím vysoké hodnoty oznámí finanční zpravodajské jednotce veškeré transakce zahrnující prodej tohoto zboží vysoké hodnoty, je-li toto zboží pořízeno pro nekomerční účely:
a) motorová vozidla, jejichž cena je alespoň 250000 EUR nebo ekvivalentní částka v národní měně;
b) plavidla, jejichž cena je alespoň 7500000 EUR nebo ekvivalentní částka v národní měně;
c) letadla, jejichž cena je alespoň 7500000 EUR nebo ekvivalentní částka v národní měně.
2. Úvěrové instituce a finanční instituce, které poskytují služby v souvislosti s nákupem zboží nebo s převodem jejich vlastnictví uvedeného v odstavci 1, rovněž oznámí finanční zpravodajské jednotce veškeré transakce, které provádějí pro své klienty v souvislosti s tímto zbožím.
3. Oznámení podle odstavců 1 a 2 se provádí ve lhůtách stanovených finanční zpravodajskou jednotkou.
KAPITOLA VI
SDÍLENÍ INFORMACÍ
Článek 75
Výměna informací v rámci partnerství pro sdílení informací
1. Členové partnerství pro sdílení informací mohou vzájemně sdílet informace, je-li to nezbytně nutné pro účely splnění povinností podle kapitoly III a článku 69 a v souladu se základními právy a soudními procesními zárukami.
2. Povinné osoby, které se hodlají účastnit partnerství pro sdílení informací, to oznámí svým příslušným orgánům dohledu, které případně po konzultaci mezi sebou a s orgány odpovědnými za ověřování souladu s nařízením (EU) 2016/679 ověří, že partnerství pro sdílení informací má zavedeny mechanismy k zajištění souladu s tímto článkem a že bylo provedeno posouzení vlivu na ochranu osobních údajů uvedené v odst. 4 písm. h). Ověření se uskuteční předtím, než partnerství pro sdílení informací zahájí činnost. Orgány dohledu případně rovněž konzultují finanční zpravodajské jednotky.
Odpovědnost za dodržování požadavků podle práva Unie nebo vnitrostátního práva nesou účastníci partnerství pro sdílení informací.
3. Výměna informací v rámci partnerství pro sdílení informací se omezuje na:
Výměna informací uvedených v prvním pododstavci se omezuje na rozsah nezbytný pro účely provádění činností partnerství pro sdílení informací.
a) informace o klientovi, včetně veškerých informací získaných v průběhu identifikace a ověřování totožnosti klienta a případně skutečného majitele klienta;
b) informace o účelu a zamýšlené povaze obchodního vztahu nebo příležitostné transakce mezi klientem a povinnou osobou a případně také o zdroji jmění a finančních prostředků klienta;
c) informace o klientských transakcích;
d) informace o vyšších a nižších rizikových faktorech spojených s klientem;
e) analýzu rizik spojených s klientem provedenou povinnou osobou podle čl. 20 odst. 2;
f) informace, která má povinná osoba k dispozici podle čl. 77 odst. 1;
g) informace o podezřeních podle článku 69.
4. Na sdílení informací v rámci partnerství pro sdílení informací se vztahují tyto podmínky:
a) povinné osoby zaznamenávají všechny případy sdílení informací v rámci partnerství;
b) povinné osoby se při plnění požadavků tohoto nařízení nespoléhají pouze na informace získané v rámci partnerství;
c) povinné osoby nevyvozují závěry ani nepřijímají rozhodnutí, které mají dopad na obchodní vztah s klientem nebo na provádění příležitostných transakcí pro klienta na základě informací obdržených od jiných účastníků partnerství pro sdílení informací, aniž by tyto informace posoudily. Veškeré informace získané v souvislosti s partnerstvím, které jsou použity při posouzení vedoucím k rozhodnutí odmítnout nebo ukončit obchodní vztah nebo neprovést příležitostnou transakci, se zahrnou do záznamů vedených podle čl. 21 odst. 3, přičemž tento záznam obsahuje odkaz na skutečnost, že informace pocházejí z partnerství pro sdílení informací;
d) povinné osoby provedou vlastní posouzení klientských transakcí s cílem posoudit, které transakce mohou souviset s praním peněz nebo financováním terorismu nebo zahrnovat výnosy z trestné činnosti;
e) povinné osoby zavedou vhodná technická a organizační opatření, včetně opatření umožňujících pseudonymizaci, s cílem zajistit úroveň bezpečnosti a důvěrnosti přiměřenou povaze a rozsahu vyměňovaných informací;
f) sdílení informací se provádí pouze ve vztahu ke klientům,
- i) jejichž jednání nebo transakce jsou spojeny s vyšším rizikem praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů nebo financování terorismu, identifikovaným na základě posouzení rizik na úrovni Unie a vnitrostátních posouzení rizik provedených v souladu s články 7 a 8 směrnice (EU) 2024/1640;
- ii) kteří spadají do některé ze situací uvedených v článcích 29, 30, 31 a 36 až 46 tohoto nařízení nebo
- iii) u nichž povinná osoba potřebuje shromáždit další informace s cílem určit, zda jsou spojeny s vyšší úrovní rizika praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů nebo financování terorismu;
g) informace generované použitím umělé inteligence, technologií strojového učení nebo algoritmů mohou být sdíleny pouze tehdy, pokud tyto procesy podléhaly odpovídajícímu lidskému dohledu;
h) před zpracováním jakýchkoli osobních údajů se provede posouzení vlivu na ochranu osobních údajů uvedené v článku 35 nařízení (EU) 2016/679;
i) příslušné orgány, které jsou členy partnerství pro sdílení informací, získávají, poskytují a vyměňují si informace pouze v rozsahu nezbytném pro plnění svých úkolů podle příslušných unijních nebo vnitrostátních právních předpisů;
j) pokud se příslušné orgány uvedené v čl. 2 odst. 1 bodě 44 písm. c) tohoto nařízení účastní partnerství pro sdílení informací, získávají, poskytují nebo si vyměňují osobní údaje a operativní informace pouze v souladu s vnitrostátními právními předpisy, kterými se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680(Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 89).), a s použitelnými ustanoveními vnitrostátního trestního práva procesního, včetně předchozího soudního povolení nebo jakékoli jiné vnitrostátní procesní záruky, jsou-li vyžadovány;
k) výměna informací o podezřelých transakcích podle odst. 3 písm. g) tohoto článku se uskuteční pouze v případě, že finanční zpravodajská jednotka, které bylo oznámení o podezřelé transakci podáno podle článků 69 nebo 70, s takovým sdělením souhlasila.
5. Informace získané v rámci partnerství pro sdílení informací se dále nepředávají, s výjimkou případů, kdy:
a) jsou informace poskytnuty jiné povinné osobě podle čl. 49 odst. 1;
b) mají být informace zahrnuty do oznámení podaného finanční zpravodajské jednotce nebo poskytnutých v reakci na žádost finanční zpravodajské jednotky podle čl. 69 odst. 1;
c) jsou informace poskytnuty orgánu AMLA podle článku 93 nařízení (EU) 2024/1620;
d) si informace vyžádají donucovací nebo justiční orgány, s výhradou předchozího povolení nebo jiných procesních záruk požadovaných vnitrostátním právem.
6. Povinné osoby, které se účastní partnerství pro sdílení informací, vymezí strategie a postupy pro sdílení informací ve svých vnitřních strategiích a postupech stanovených podle článku 9. Tyto strategie a postupy:
Vnitřní strategie a postupy uvedené v prvním pododstavci se vypracují před účastí v partnerství pro sdílení informací.
a) upřesní posouzení, které má být provedeno s cílem určit rozsah informací, které mají být sdíleny, a případně s ohledem na povahu informací nebo použitelné soudní záruky stanoví diferencovaný nebo omezený přístup k informacím pro členy partnerství;
b) popíší úlohy a povinnosti stran partnerství pro sdílení informací;
c) identifikují posouzení rizik, která povinná osoba zohlední při určování situací s vyšším rizikem, ve kterých lze informace sdílet.
7. Pokud to orgány dohledu považují za nezbytné, povinné osoby, které se účastní partnerství pro sdílení informací, zadají nezávislý audit fungování tohoto partnerství a výsledky poskytnou orgánům dohledu.
KAPITOLA VII
OCHRANA ÚDAJŮ A UCHOVÁVÁNÍ ZÁZNAMŮ
Článek 76
Zpracovávání osobních údajů
1. V rozsahu, v jakém je to nezbytně nutné pro účely předcházení praní peněz a financování terorismu, mohou povinné osoby zpracovávat zvláštní kategorie osobních údajů uvedené v čl. 9 odst. 1 nařízení (EU) 2016/679 a osobní údaje týkající se odsouzení v trestních věcech a trestných činů uvedené v článku 10 zmíněného nařízení, s výhradou záruk stanovených v odstavcích 2 a 3 tohoto článku.
2. Povinné osoby mohou zpracovávat osobní údaje, na které se vztahuje článek 9 nařízení (EU) 2016/679, za předpokladu, že:
a) informují své klienty nebo potenciální klienty, že tyto kategorie údajů mohou být zpracovávány za účelem splnění požadavků tohoto nařízení;
b) údaje pocházejí ze spolehlivých zdrojů, jsou přesné a aktuální;
c) nepřijímají rozhodnutí, která by na základě těchto údajů vedla k předpojatým a diskriminačním výsledkům;
d) přijmou opatření vysoké úrovně zabezpečení v souladu s článkem 32 nařízení (EU) 2016/679, zejména pokud jde o důvěrnost.
3. Povinné osoby mohou zpracovávat osobní údaje, na něž se vztahuje článek 10 nařízení (EU) 2016/679, pokud splňují podmínky stanovené v odstavci 2 tohoto článku a pokud:
a) takové osobní údaje se týkají praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů nebo financování terorismu;
b) povinné osoby mají zavedeny postupy, které umožňují při zpracování těchto údajů rozlišovat mezi nařčením, vyšetřováním, řízením a odsouzením, s přihlédnutím k základnímu právu na spravedlivý proces, právu na obhajobu a presumpci neviny.
4. Osobní údaje mohou povinné osoby na základě tohoto nařízení zpracovávat pouze pro účely předcházení praní peněz a financování terorismu a nesmějí je dále zpracovávat způsobem, který je s těmito účely neslučitelný. Zpracovávání osobních údajů na základě tohoto nařízení pro komerční účely se zakazuje.
5. Povinné osoby mohou přijímat rozhodnutí vyplývající z automatizovaných procesů, včetně profilování ve smyslu čl. 4 bodu 4 nařízení (EU) 2016/679, nebo z procesů zahrnujících systémy umělé inteligence ve smyslu čl. 3 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/XXX(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/XXX ze dne XXX, kterým se stanoví harmonizovaná pravidla pro umělou inteligenci a mění nařízení (ES) č. 300/2008, (EU) č. 167/2013, (EU) č. 168/2013, (EU) 2018/858, (EU) 2018/1139 a (EU) 2019/2144 a směrnice 2014/90/EU, (EU) 2016/797 a (EU) 2020/1828 (akt o umělé inteligenci) (dosud nezveřejněno v Úředním věstníku).), za předpokladu, že:
a) údaje zpracovávané těmito systémy jsou omezeny na údaje získané podle kapitoly III tohoto nařízení;
b) jakékoli rozhodnutí navázat, nebo odmítnout navázání, nebo zachovat obchodní vztah s klientem nebo provést či odmítnout provést příležitostnou transakci s klientem nebo zvýšit či snížit rozsah opatření hloubkové kontroly klienta uplatňovaných podle článku 20 tohoto nařízení vyžaduje smysluplný lidský zásah s cílem zajistit správnost a vhodnost takového rozhodnutí a
c) klient může získat vysvětlení k rozhodnutí, ke kterému povinná osoba dospěla, a může toto rozhodnutí napadnout, s výjimkou oznámení podle článku 69 tohoto nařízení.
Článek 77
Uchovávání záznamů
1. Povinné osoby uchovávají tyto dokumenty a informace:
Povinné osoby zajistí, aby dokumenty, informace a záznamy uchovávané podle tohoto článku nebyly upravovány.
a) kopie dokumentů a informací získaných při provádění hloubkové kontroly klienta podle kapitoly III, včetně informací získaných prostředky elektronické identifikace;
b) záznam o posouzeních provedených podle čl. 69 odst. 2 včetně zohledněných informací a okolností a výsledků těchto posouzení, bez ohledu na to, zda tato posouzení vedou k oznámením o podezřelých transakcích finanční zpravodajské jednotce, a kopii těchto případných oznámení o podezřelých transakcích;
c) další doklady a záznamy transakcí skládající se z originálů dokumentů nebo kopií přípustných pro účely soudního řízení podle použitelného vnitrostátního práva, které jsou nezbytné k identifikaci transakcí;
d) pokud se účastní partnerství pro sdílení informací podle kapitoly VI, kopie dokumentů a informací získaných v rámci těchto partnerství a záznamy o všech případech sdílení informací.
2. Odchylně od odstavce 1 se povinné osoby mohou rozhodnout nahradit uchovávání kopií informací uchováváním odkazů na tyto informace za předpokladu, že povaha a způsob uchovávání těchto informací zajistí, že je povinné osoby mohou okamžitě poskytnout příslušným orgánům a že tyto informace nelze upravovat ani měnit.
Povinné osoby využívající odchylku uvedenou v prvním pododstavci definují ve svých vnitřních postupech vypracovaných podle článku 9 kategorie informací, na které si místo kopie nebo originálu ponechají odkaz, jakož i postupy pro získávání těchto informací tak, aby mohly být na požádání poskytnuty příslušným orgánům.
3. Informace uvedené v odstavcích 1 a 2 se uchovají po dobu pěti let počínaje datem ukončení obchodního vztahu nebo datem provedení příležitostné transakce, nebo datem odmítnutí navázat obchodní vztah nebo provést příležitostnou transakci. Aniž jsou dotčeny doby uchovávání údajů shromážděných pro účely jiných právních aktů Unie nebo vnitrostátního práva v souladu s nařízením (EU) 2016/679, povinné osoby osobní údaje po uplynutí pětileté lhůty uchování vymažou.
Příslušné orgány mohou v jednotlivých případech požadovat další uchovávání informací uvedených v prvním pododstavci za předpokladu, že je toto uchovávání nezbytné pro předcházení, odhalování, vyšetřování nebo trestní stíhání praní peněz nebo financování terorismu. Doba tohoto dalšího uchovávání nesmí přesáhnout pět let.
4. Pokud ke dni 10. července 2027 probíhá v některém členském státě soudní řízení týkající se předcházení domnělému praní peněz nebo financování terorismu nebo jeho odhalování, vyšetřování nebo stíhání a povinná osoba má informace nebo dokumenty vztahující se k tomuto řízení, může je uchovávat po dobu pěti let od 10. července 2027.
Aniž jsou dotčeny vnitrostátní trestněprávní předpisy týkající se důkazů, které se uplatní na probíhající vyšetřování trestné činnosti a soudní řízení, mohou členské státy povolit nebo vyžadovat uchovávání takových informací nebo dokumentů po dobu dalších pěti let, je-li toto další uchovávání shledáno nezbytným a přiměřeným pro předcházení domnělému praní peněz nebo financování terorismu, jeho odhalování, vyšetřování nebo stíhání.
Článek 78
Poskytování záznamů příslušným orgánům
KAPITOLA VIII
OPATŘENÍ KE ZMÍRNĚNÍ RIZIK VYPLÝVAJÍCÍCH Z ANONYMNÍCH NÁSTROJŮ
Článek 79
Anonymní účty a akcie na doručitele a poukázky na akcie na doručitele
1. Úvěrové instituce, finanční instituce a poskytovatelé služeb souvisejících s kryptoaktivy nesmí vést anonymní bankovní a platební účty, anonymní vkladní knížky, anonymní bezpečnostní schránky nebo anonymní kryptoměnové účty a rovněž jakýkoli účet, který by jinak umožňoval anonymizaci držitele klientského účtu nebo anonymizaci či zvýšené zamlžování transakcí, mimo jiné prostřednictvím mincí zvyšujících anonymitu.
Majitelé existujících anonymních bankovních nebo platebních účtů, anonymních vkladních knížek, anonymních bezpečnostních schránek držených úvěrovými institucemi nebo finančními institucemi, nebo účtů kryptoaktiv podléhají před jakýmkoli použitím těchto účtů, vkladních knížek nebo bezpečnostních schránek opatřením hloubkové kontroly klienta.
2. Úvěrové instituce a finanční instituce jednající jako akceptanti ve smyslu čl. 2 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/751(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/751 ze dne 29. dubna 2015 o mezibankovních poplatcích za karetní platební transakce (Úř. věst. L 123, 19.5.2015, s. 1).) nepřijímají platby prováděné anonymními předplacenými kartami vydanými ve třetích zemích, pokud regulační technické normy přijaté Komisí v souladu s článkem 28 tohoto nařízení na základě prokázaného nízkého rizika nestanoví jinak.
3. Společnosti nesmí vydávat akcie na doručitele a přemění všechny existující akcie na doručitele na akcie na jméno nebo je imobilizují ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 3 nařízení (EU) č. 909/2014 nebo je uloží u finanční instituce do 10. července 2029. Avšak společnostem, jejichž cenné papíry jsou kótované na regulovaném trhu nebo jejichž akcie jsou vydávány jako cenné papíry ve zprostředkovaném držení buď prostřednictvím imobilizace ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 3 uvedeného nařízení nebo prostřednictvím přímé emise v zaknihované podobě ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 4 uvedeného nařízení, je povoleno existující akcie na doručitele zachovat a vydávat nové. U existujících akcií na doručitele, které nejsou přeměněny, imobilizovány nebo uloženy do 10. července 2029, se automaticky pozastaví všechna hlasovací práva a distribuční práva spojená s těmito akciemi, a to až do jejich převodu, imobilizace nebo uložení. Všechny takové akcie, které do 10. července 2030 nebyly přeměněny, imobilizovány nebo uloženy, se zruší, což povede ke snížení základního kapitálu o odpovídající částku.
Společnosti nesmí vydávat poukázky na akcie na doručitele, které nejsou ve formě zprostředkovaného držení.
Článek 80
Omezení velkých hotovostních plateb za zboží nebo služby
1. Osoby obchodující se zbožím nebo poskytující služby mohou přijmout nebo provést platbu v hotovosti pouze do částky 10000 EUR nebo ekvivalentní částky v národní nebo cizí měně, ať už je transakce prováděna v rámci jedné operace, nebo v několika zjevně souvisejících operacích.
2. Členské státy mohou po konzultaci s Evropskou centrální bankou v souladu s čl. 2 odst. 1 rozhodnutí Rady 98/415/ES přijmout nižší limity(Rozhodnutí Rady 98/415/ES ze dne 29. června 1998 o konzultacích vnitrostátních orgánů s Evropskou centrální bankou k návrhům právních předpisů (Úř. věst. L 189, 3.7.1998, s. 42).). Tyto nižší limity oznámí Komisi do tří měsíců od zavedení opatření na vnitrostátní úrovni.
3. Pokud jsou již na národní úrovni stanoveny limity, které jsou nižší než limit stanovený v odstavci 1, zůstávají v platnosti. Členské státy oznámí Komisi tyto limity do 10. října 2024.
4. Limit uvedený v odstavci 1 se netýká:
Platby nebo vklady uvedené v prvním pododstavci písm. b) nad limit se oznamují finanční zpravodajské jednotce ve lhůtách stanovených finanční zpravodajskou jednotkou.
a) plateb mezi fyzickými osobami, které nejednají v rámci své profesní činnosti;
b) platby nebo vklady provedené v prostorách úvěrových institucí, vydavatelů elektronických peněz ve smyslu čl. 2 bodu 3 směrnice 2009/110/ES a poskytovatelů platebních služeb ve smyslu čl. 4 bodu 11 směrnice (EU) 2015/2366.
5. Členské státy zajistí přijetí vhodných opatření včetně uložení sankcí proti fyzickým nebo právnickým osobám jednajícím v rámci své profesní činnosti, které jsou podezřelé z porušení limitu stanoveného v odstavci 1 nebo nižšího limitu přijatého členskými státy.
6. Celková výše sankcí se vypočítá v souladu s příslušnými ustanoveními vnitrostátního práva tak, aby vedla k důsledkům přiměřeným závažnosti porušení, a tím účinně odrazovala od páchání dalších trestných činů stejného druhu.
7. Pokud z důvodu vyšší moci nejsou na vnitrostátní úrovni k dispozici způsoby platby peněžními prostředky ve smyslu čl. 4 bodu 25 směrnice (EU) 2015/2366 jinými než bankovkami a mincemi, mohou členské státy dočasně pozastavit uplatňování odstavce 1 nebo případně odstavce 2 tohoto článku a neprodleně o tom informují Komisi. Členské státy rovněž informují Komisi o předpokládané době nedostupnosti způsobů platby peněžními prostředky ve smyslu čl. 4 bodu 25 směrnice (EU) 2015/2366 jinými než bankovkami a mincemi a o opatřeních přijatých členskými státy k obnovení jejich dostupnosti.
Pokud se Komise na základě informací sdělených členským státem domnívá, že pozastavení uplatňování odstavce 1 nebo případně odstavce 2 není odůvodněno vyšší mocí, přijme rozhodnutí určené tomuto členskému státu, v němž požádá o okamžité zrušení tohoto pozastavení.
KAPITOLA IX
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
ODDÍL 1
Spolupráce mezi finančními zpravodajskými jednotkami a Úřadem evropského veřejného žalobce
Článek 81
Spolupráce mezi finančními zpravodajskými jednotkami a EPPO
1. Podle článku 24 nařízení (EU) 2017/1939 každá finanční zpravodajská jednotka ohlásí EPPO bez zbytečného odkladu výsledky svých analýz a veškeré další relevantní informace, pokud existuje důvodné podezření, že dochází nebo došlo k praní peněz a jiné trestné činnosti, v souvislosti s níž by EPPO mohl vykonat svou pravomoc v souladu s článkem 22 a čl. 25 odst. 2 a 3 uvedeného nařízení.
Do 10. července 2026 vypracuje AMLA ve spolupráci s EPPO návrhy prováděcích technických norem a předloží je Komisi k přijetí. Uvedené návrhy prováděcích technických norem stanoví formát pro ohlašování informací EPPO finančními zpravodajskými jednotkami.
Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v druhém pododstavci tohoto odstavce v souladu s článkem 53 nařízení (EU) 2024/1620.
2. Finanční zpravodajské jednotky včas reagují na žádosti EPPO o informace týkající se praní peněz a jiné trestné činnosti, jak je uvedeno v odstavci 1.
3. Finanční zpravodajské jednotky a EPPO si mohou vyměňovat výsledky strategických analýz, včetně typologií a ukazatelů rizik, pokud se tyto analýzy týkají praní peněz a jiné trestné činnosti, jak je uvedeno v odstavci 1.
Článek 82
Žádosti o informace adresované EPPO
1. EPPO bez zbytečného odkladu reaguje na odůvodněné žádosti o informace podané finanční zpravodajskou jednotkou, pokud jsou tyto informace nezbytné pro výkon funkcí finanční zpravodajské jednotky podle kapitoly III směrnice (EU) 2024/1640.
2. EPPO může poskytnutí informací uvedených v odstavci 1 odložit nebo odmítnout, pokud by jejich poskytnutí mohlo ohrozit řádný průběh a důvěrnost probíhajícího vyšetřování. Včas informuje žádající finanční zpravodajskou jednotku o odkladu nebo odmítnutí poskytnout požadované informace, včetně důvodů.
ODDÍL 2
Spolupráce mezi finančními zpravodajskými jednotkami a Úřadem pro boj proti podvodům
Článek 83
Spolupráce mezi finančními zpravodajskými jednotkami a úřadem OLAF
1. Podle čl. 8 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (Úř. věst. L 248, 18.9.2013, s. 1).) předá každá finanční zpravodajská jednotka neprodleně výsledky svých analýz a veškeré další relevantní informace úřadu OLAF, pokud existuje důvodné podezření, že dochází nebo došlo k podvodu, korupci nebo jinému protiprávnímu jednání poškozujícímu nebo ohrožujícímu finanční zájmy Unie, v souvislosti s nímž by OLAF mohl vykonat svou pravomoc v souladu s článkem 8 uvedeného nařízení.
2. Finanční zpravodajské jednotky včas reagují na žádosti o informace ze strany úřadu OLAF v souvislosti s podvodem, korupcí nebo jiným protiprávním jednáním, jak je uvedeno v odstavci 1.
3. Finanční zpravodajské jednotky a OLAF si mohou vyměňovat výsledky strategických analýz, včetně typologií a ukazatelů rizik, pokud se tyto analýzy týkají podvodu, korupce nebo jiného protiprávního jednání, jak je uvedeno v odstavci 1.
Článek 84
Žádosti o informace adresované úřadu OLAF
1. OLAF včas reaguje na odůvodněné žádosti o informace podané finanční zpravodajskou jednotkou, pokud jsou tyto informace nezbytné pro výkon funkcí finanční zpravodajské jednotky podle kapitoly III směrnice (EU) 2024/1640.
2. OLAF může poskytnutí informací uvedených v odstavci 1 odložit nebo odmítnout, pokud je pravděpodobné, že by jejich poskytnutí mělo negativní dopad na probíhající vyšetřování. O tomto odkladu nebo odmítnutí OLAF včas informuje žádající finanční zpravodajskou jednotku, včetně důvodů.
ODDÍL 3
Jiná ustanovení
Článek 85
Výkon přenesené pravomoci
1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.
2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článcích 29, 30, 31, 34, 43, 52 a 68 je svěřena Komisi na dobu neurčitou od 9. července 2024.
3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článcích 29, 30, 31, 34, 43, 52 a 68 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.
4. Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.
5. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.
6. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 29, 30, 31 nebo 34 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament ani Rada nevysloví námitky ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o jeden měsíc.
7. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 43, 52 nebo 68 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament ani Rada nevysloví námitky ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o tři měsíce.
Článek 86
Postup projednávání ve výboru
1. Komisi je nápomocen Výbor pro předcházení praní peněz a financování terorismu zřízený podle článku 34 nařízení (EU) 2023/1113. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.
2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.
Článek 87
Přezkum
První přezkum obsahuje posouzení:
a) vnitrostátních systémů pro oznamování podezření podle článku 69 a překážek a příležitostí ke zřízení jednotného systému oznamování na úrovni Unie;
b) přiměřenosti rámce pro transparentnost ohledně skutečných majitelů ke zmírnění rizik spojených s právnickými osobami a právními uspořádáními.
Článek 88
Zprávy
Do 10. července 2030 podá Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávy hodnotící nezbytnost a přiměřenost:
a) snížení prahové hodnoty 25 % pro identifikaci skutečných majitelů právnických osob prostřednictvím vlastnického podílu;
b) rozšíření kategorie zboží vysoké hodnoty tak, aby zahrnovala oděvy a oděvní doplňky vysoké hodnoty;
c) rozšíření oznamování informací podle článku 74 na základě prahových hodnot na prodej dalšího zboží, zavedení harmonizovaných formátů pro oznamování těchto transakcí na základě užitečnosti těchto oznámení pro finanční zpravodajské jednotky a rozšíření informací shromažďovaných od osob obchodujících v zónách volného obchodu;
d) změn limitu pro velké hotovostní platby.
Článek 89
Vztah ke směrnici (EU) 2015/849
Článek 90
Vstup v platnost a použitelnost
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
PŘÍLOHA I Orientační seznam rizikových proměnných
Toto je demonstrativní výčet rizikových proměnných, které povinné osoby musí zohlednit při vypracování posouzení rizik v souladu s článkem 10 a při určování toho, do jaké míry uplatnit opatření hloubkové kontroly klienta podle článku 20:
a) Rizikové proměnné týkající se klienta:
- i) obchodní nebo profesní činnost klienta a skutečného majitele klienta;
- ii) pověst klienta a skutečného majitele klienta;
- iii) povaha a chování klienta a skutečného majitele klienta;
- iv) jurisdikce, v nichž má klient a skutečný majitel klienta sídlo;
- v) jurisdikce, v nichž se nachází hlavní místo podnikání klienta a skutečného majitele klienta;
- vi) jurisdikce, k nimž mají klient a skutečný majitel klienta významné osobní vazby.
b) Rizikové proměnné týkající se produktů, služeb nebo transakcí:
- i) účel účtu nebo obchodního vztahu;
- ii) pravidelnost nebo délka trvání obchodního vztahu;
- iii) výše aktiv, která mají být klientem uložena, nebo objem uskutečněných transakcí;
- iv) úroveň transparentnosti nebo neprůhlednosti, které produkt, služba nebo transakce nabízí;
- v) komplexnost produktu, služby nebo transakce;
- vi) hodnota nebo objem produktu, služby nebo transakce.
c) Rizikové proměnné týkající se distribučního kanálu:
- i) rozsah, v jakém obchodní vztah probíhá bez osobního kontaktu;
- ii) přítomnost jakýchkoli zavádějících subjektů nebo zprostředkovatelů, které by klient mohl využívat, a povaha jejich vztahu s klientem.
d) Riziková proměnná u životního pojištění a jiného investičního pojištění:
- i) úroveň rizika představovaná příjemcem plnění z pojistné smlouvy.
PŘÍLOHA II Nižší rizikové faktory
Toto je demonstrativní výčet faktorů a typů důkazů možného nižšího rizika podle článku 20:
1) Rizikové faktory týkající se klienta:
- a) akciové společnosti kótované na burze a podléhající požadavkům na zveřejnění (buď podle pravidel burzy, nebo právních předpisů nebo vynutitelných prostředků), které ukládají požadavky na zajištění přiměřené transparentnosti, pokud jde o skutečné vlastnictví;
- b) orgány veřejné moci nebo státní podniky;
- c) klienti usazení v zeměpisných oblastech s nižším rizikem, jak je stanoveno v bodě 3.
2) Rizikové faktory týkající se produktů, služeb, transakcí nebo distribučních kanálů:
- a) životní pojištění, za něž je pojistné nízké;
- b) pojištění v rámci systémů důchodového zabezpečení, jestliže neexistuje žádná možnost odkupu pojištění a pojištění nemůže být použito jako zajištění;
- c) zaměstnanecký systém důchodového, výsluhového nebo podobného zabezpečení, ze kterého se zaměstnancům vyplácí důchod, pokud jsou příspěvky placeny srážkou ze mzdy a pravidla systému nedovolují postoupení členského podílu v rámci systému;
- d) finanční produkty nebo služby, které poskytují vhodně vymezené a omezené služby určitým typům klientů s cílem zvýšit přístup za účelem finančního začlenění;
- e) produkty, u nichž rizika praní peněz a financování terorismu snižují další faktory, jako například limity u elektronické peněženky nebo transparentnost vlastnictví (například některé typy elektronických peněz).
3) Faktory zeměpisného rizika – registrace, usazení, bydliště:
- a) členské státy;
- b) třetí země uplatňující účinné systémy v boji proti praní peněz a financování terorismu;
- c) třetí země, které byly ve věrohodných zdrojích označeny jako země s nízkou úrovní korupce nebo jiné trestné činnosti;
- d) třetí země, které podle věrohodných zdrojů, jako jsou vzájemná hodnocení, zprávy z podrobného hodnocení nebo zveřejněné navazující zprávy, mají požadavky týkající se boje proti praní peněz a financování terorismu v souladu s revidovanými doporučeními FATF a které tyto požadavky účinně uplatňují.
PŘÍLOHA III Vyšší rizikové faktory
Toto je demonstrativní výčet faktorů a typů důkazů možného vyššího rizika podle článku 20:
1) Rizikové faktory týkající se klienta:
- a) obchodní vztah nebo příležitostná transakce jsou realizovány za neobvyklých okolností;
- b) klienti jsou usazeni v zeměpisných oblastech s vyšším rizikem, jak je stanoveno v bodě 3;
- c) právnické osoby nebo právní uspořádání jsou osobními nástroji držby aktiv;
- d) společnosti mají pověřené akcionáře nebo společníky nebo akcie ve formě na doručitele;
- e) podniky ve velké míře využívají hotovost;
- f) vlastnická struktura obchodní společnosti se zdá neobvyklá nebo příliš složitá vzhledem k povaze její obchodní činnosti;
- g) klient je státním příslušníkem třetí země, který žádá o právo pobytu v členském státě výměnou za jakékoli investice, včetně kapitálových transferů, nákupu nebo pronájmu nemovitostí, investic do státních dluhopisů, investic do společností, darů nebo dotování činností přispívajících k veřejnému zájmu a příspěvků do státního rozpočtu;
- h) klientem je právnická osoba nebo uspořádání vzniklá nebo vytvořené v jurisdikci, v níž nevykonává skutečnou hospodářskou činnost, nemá podstatnou hospodářskou přítomnost nebo zjevné ekonomické opodstatnění;
- i) klient je přímo či nepřímo vlastněn jedním nebo více subjekty nebo uspořádáními podle písmene h).
2) Rizikové faktory týkající se produktů, služeb, transakcí nebo distribučních kanálů:
- a) privátní bankovnictví;
- b) produkty nebo transakce, které by mohly napomáhat anonymitě;
- c) platby získané od neznámých nebo nespřízněných třetích osob;
- d) nové produkty a nové obchodní postupy, včetně nových distribučních systémů, a použití nových nebo rozvíjejících se technologií pro nové i již existující produkty;
- e) transakce související s ropou, zbraněmi, drahými kovy nebo kameny, tabákovými výrobky, kulturními uměleckými díly a jinými předměty archeologického, historického, kulturního a náboženského významu či ojedinělé vědecké hodnoty, jakož i slonovina a chráněné druhy.
3) Faktory zeměpisného rizika:
- a) třetí země podléhající zvýšenému monitorování nebo jinak označené FATF kvůli nedostatkům v dodržování předpisů v jejich systémech pro boj proti praní peněz a financování terorismu;
- b) třetí země, které byly ve věrohodných zdrojích či uznávaných postupech, jako jsou vzájemná hodnocení, zprávy z podrobného hodnocení nebo zveřejněné navazující zprávy, označeny jako země, které nemají účinné systémy pro boj proti praní peněz a financování terorismu;
- c) třetí země, které byly ve věrohodných zdrojích či uznávaných postupech označeny jako země s významnou úrovní korupce nebo jiné trestné činnosti;
- d) třetí země, na něž byly uvaleny sankce, embarga nebo podobná opatření uložená například Unií nebo OSN;
- e) třetí země, které poskytují finanční prostředky nebo podporu pro teroristickou činnost nebo ve kterých působí označené teroristické organizace.
- f) třetí země, které byly ve věrohodných zdrojích nebo v souladu s uznávanými postupy označeny jako země umožňující finanční tajemství:
- i) vytvářením překážek spolupráci a výměně informací s jinými jurisdikcemi;
- ii) přísnými právními předpisy o podnikovém nebo bankovním tajemství, které institucím a jejich zaměstnancům brání v poskytování informací o klientech příslušným orgánům, a to i prostřednictvím pokut a sankcí;
- iii) nedostatečnými kontrolami v rámci procesu vzniku právnických osob nebo vytváření právních uspořádání nebo
- iv) absencí požadavku, aby byly informace o skutečných majitelích zaznamenávány nebo uchovávány v centrální databázi nebo registru.
PŘÍLOHA IV
Seznam zboží vysoké hodnoty podle čl. 2 odst. 1 bodu 54:
1) šperky, zlatnické a stříbrnické zboží v hodnotě přesahující 10000 EUR nebo ekvivalentní částku v národní měně;
2) hodiny a hodinky v hodnotě přesahující 10000 EUR nebo ekvivalentní částku v národní měně;
3) motorová vozidla, jejichž cena přesahuje 250000 EUR nebo ekvivalentní částku v národní měně;
4) letadla, jejichž cena přesahuje 7500000 EUR nebo ekvivalentní částku v národní měně;
5) plavidla, jejichž cena přesahuje 7500000 EUR nebo ekvivalentní částku v národní měně.
PŘÍLOHA V
Drahé kovy podle čl. 2 odst. 1 bodu 55:
Drahé kameny podle v čl. 2 odst. 1 bodu 55:
- a) diamant,
- b) rubín,
- c) safír,
- d) smaragd.
a) zlato,
b) stříbro,
c) platinu,
d) iridium,
e) osmium,
f) palladium,
g) rhodium,
h) ruthenium.
PŘÍLOHA VI
Srovnávací tabulka
| Směrnice (EU) 2015/849 | Směrnice (EU) 2024/1640 | Toto nařízení |
|---|---|---|
| Čl. 1 odst. 1 | — | — |
| Čl. 1 odst. 2 | — | — |
| Čl. 1 odst. 3 | — | Čl. 2 odst. 1 bod 1 |
| Čl. 1 odst. 4 | — | Čl. 2 odst. 1 bod 1 |
| Čl. 1 odst. 5 | — | Čl. 2 odst. 1 bod 2 |
| Čl. 1 odst. 6 | — | Čl. 2 odst. 1 body 1 a 2 |
| Čl. 2 odst. 1 | — | Článek 3 |
| Čl. 2 odst. 2 | — | Článek 4 |
| Čl. 2 odst. 3 | — | Čl. 6 odst. 1 |
| Čl. 2 odst. 4 | — | Čl. 6 odst. 2 |
| Čl. 2 odst. 5 | — | Čl. 6 odst. 3 |
| Čl. 2 odst. 6 | — | Čl. 6 odst. 4 |
| Čl. 2 odst. 7 | — | Čl. 6 odst. 5 |
| Čl. 2 odst. 8 | — | Článek 7 |
| Čl. 2 odst. 9 | — | Čl. 4 odst. 3 a čl. 6 odst. 6 |
| Čl. 3 bod 1 | — | Čl. 2 odst. 1 bod 5 |
| Čl. 3 bod 2 | — | Čl. 2 odst. 1 bod 6 |
| Čl. 3 bod 3 | — | Čl. 2 odst. 1 bod 4 |
| Čl. 3 bod 4 | — | Čl. 2 odst. 1 bod 3 |
| Čl. 3 bod 5 | — | Čl. 2 odst. 1 bod 47 |
| Čl. 3 bod 6 | — | Čl. 2 odst. 1 bod 28 |
| Čl. 3 bod 6 písm. a) | — | Články 51 až 55 |
| Čl. 3 bod 6 písm. b) | — | Článek 58 |
| Čl. 3 bod 6 písm. c) | — | Článek 57 |
| Čl. 3 bod 7 | — | Čl. 2 odst. 1 bod 11 |
| Čl. 3 bod 8 | — | Čl. 2 odst. 1 bod 22 |
| Čl. 3 bod 9 | — | Čl. 2 odst. 1 bod 34 a čl. 2 odst. 2 |
| Čl. 3 bod 10 | — | Čl. 2 odst. 1 bod 35 a čl. 2 odst. 5 |
| Čl. 3 bod 11 | — | Čl. 2 odst. 1 bod 36 |
| Čl. 3 bod 12 | — | Čl. 2 odst. 1 bod 40 |
| Čl. 3 bod 13 | — | Čl. 2 odst. 1 bod 19 |
| Čl. 3 bod 14 | — | Čl. 2 odst. 1 bod 12 |
| Čl. 3 bod 15 | — | Čl. 2 odst. 1 bod 41 |
| Čl. 3 bod 16 | — | Čl. 2 odst. 1 bod 17 |
| Čl. 3 bod 17 | — | Čl. 2 odst. 1 bod 23 |
| Čl. 3 bod 18 | — | Čl. 2 odst. 1 bod 7 |
| Čl. 3 bod 19 | — | — |
| Článek 4 | Článek 3 | — |
| Článek 5 | — | — |
| Článek 6 | Článek 7 | — |
| Článek 7 | Článek 8 | — |
| Čl. 8 odst. 1 | — | Čl. 10 odst. 1 |
| Čl. 8 odst. 2 | — | Čl. 10 odst. 2 a 3 |
| Čl. 8 odst. 3 | — | Čl. 9 odst. 1 |
| Čl. 8 odst. 4 | — | Čl. 9 odst. 2 |
| Čl. 8 odst. 5 | — | Čl. 9 odst. 2 a 3 |
| Článek 9 | — | Článek 29 |
| Čl. 10 odst. 1 | — | Čl. 79 odst. 1 |
| Čl. 10 odst. 2 | — | Čl. 79 odst. 3 |
| Článek 11 | — | Čl. 19 odst. 1, 2 a 5 |
| Článek 12 | — | Čl. 19 odst. 7 a čl. 79 odst. 2 |
| Čl. 13 odst. 1 | — | Čl. 20 odst. 1 |
| Čl. 13 odst. 2 | — | Čl. 20 odst. 2 |
| Čl. 13 odst. 3 | — | Čl. 20 odst. 2 |
| Čl. 13 odst. 4 | — | Čl. 20 odst. 4 |
| Čl. 13 odst. 5 | — | Článek 47 |
| Čl. 13 odst. 6 | — | Čl. 22 odst. 4 |
| Čl. 14 odst. 1 | — | Čl. 23 odst. 1 a 4 |
| Čl. 14 odst. 2 | — | Čl. 23 odst. 2 |
| Čl. 14 odst. 3 | — | Čl. 23 odst. 3 |
| Čl. 14 odst. 4 | — | Čl. 21 odst. 1 a 2 |
| Čl. 14 odst. 5 | — | Čl. 26 odst. 2 a 3 |
| Článek 15 | — | Čl. 20 odst. 2 druhý pododstavec a článek 33 |
| Článek 16 | — | Čl. 33 odst. 1 |
| Článek 17 | — | — |
| Čl. 18 odst. 1 | — | Čl. 34 odst. 1 a 8 |
| Čl. 18 odst. 2 | — | Čl. 34 odst. 2 |
| Čl. 18 odst. 3 | — | Čl. 34 odst. 3 |
| Čl. 18 odst. 4 | — | — |
| Čl. 18a odst. 1 | — | Čl. 29 odst. 4 |
| Čl. 18a odst. 2 | — | Čl. 29 odst. 5 a 6 a čl. 35 písm. a) |
| Čl. 18a odst. 3 | — | Čl. 29 odst. 5 a 6 a čl. 35 písm. b) |
| Čl. 18a odst. 4 | — | — |
| Čl. 18a odst. 5 | — | Čl. odst. 29 odst. 6 |
| Článek 19 | — | Článek 36 |
| Článek 20 | — | Čl. 9 odst. 2, čl. 20 odst. 1 a čl. 42 odst. 1 |
| Čl. 20, písm. a) | — | Čl. 9 odst. 2 písm. a) bod iii) a čl. 20 odst. 1 písm. g) |
| Čl. 20 písm. b) | — | Čl. 42 odst. 1 |
| Článek 20a | — | Článek 43 |
| Článek 21 | — | Článek 44 |
| Článek 22 | — | Článek 45 |
| Článek 23 | — | Článek 46 |
| Článek 24 | — | Článek 39 |
| Článek 25 | — | Čl. 48 odst. 1 |
| Článek 26 | — | Článek 48 |
| Článek 27 | — | Článek 49 |
| Článek 28 | — | Čl. 48 odst. 3 |
| Článek 29 | — | — |
| Čl. 30 odst. 1 | — | Čl. 63 odst. 1, odst. 2, druhý pododstavec a odst. 4 a článek 68 |
| Čl. 30 odst. 2 | — | Čl. 63 odst. 5 |
| Čl. 30 odst. 3 | Čl. 10 odst. 1 | — |
| Čl. 30 odst. 4 | Čl. 10 odst. 7 a 10 | Článek 24 |
| Čl. 30 odst. 5 první pododstavec | Článek 11 a čl. 12 odst. 2 | — |
| Čl. 30 odst. 5 druhý pododstavec | Čl. 12 odst. 1 | — |
| Čl. 30 odst. 5 třetí pododstavec | — | — |
| Čl. 30 odst. 5a | Čl. 11 odst. 4 a čl. 13 odst. 12 | — |
| Čl. 30 odst. 6 | Čl. 11 odst. 1, 2 a 3 | — |
| Čl. 30 odst. 7 | Čl. 61 odst. 2 | — |
| Čl. 30 odst. 8 | — | Čl. 22 odst. 7 |
| Čl. 30 odst. 9 | Článek 15 | — |
| Čl. 30 odst. 10 | Čl. 10 odst. 19 a 20 | — |
| Čl. 31 odst. 1 | — | Článek 58, čl. 64 odst. 1 a článek 68 |
| Čl. 31 odst. 2 | — | Čl. 64 odst. 3 |
| Čl. 31 odst. 3 | — | Čl. 64 odst. 5 |
| Čl. 31 odst. 3a | Čl. 10 odst. 1, 2 a 3 | Článek 67 |
| Čl. 31 odst. 4 první pododstavec | Článek 11 a čl. 12 odst. 2 | — |
| Čl. 31 odst. 4 druhý pododstavec | Čl. 12 odst. 1 | — |
| Čl. 31 odst. 4 třetí pododstavec | — | — |
| Čl. 31 odst. 4 čtvrtý pododstavec | Čl. 11 odst. 2 | — |
| Čl. 31 odst. 4a | Čl. 11 odst. 4 a čl. 13 odst. 12 | — |
| Čl. 31 odst. 5 | Čl. 10 odst. 7 a 10 | Článek 24 |
| Čl. 31 odst. 6 | — | Čl. 22 odst. 7 |
| Čl. 31 odst. 7 | Čl. 61 odst. 2 | — |
| Čl. 31 odst. 7a | Článek 15 | — |
| Čl. 31 odst. 9 | Čl. 10 odst. 19 a 20 | — |
| Čl. 31 odst. 10 | — | Čl. 58 odst. 4 |
| Článek 31a | Čl. 17 odst. 1 | — |
| Čl. 32 odst. 1 | Čl. 19 odst. 1 | — |
| Čl. 32 odst. 2 | Čl. 62 odst. 1 | — |
| Čl. 32 odst. 3 | Čl. 19 odst. 2, odst. 3 první pododstavec, odst. 4 a 5 | — |
| Čl. 32 odst. 4 | Čl. 21 odst. 1 a čl. 22 odst. 1 první pododstavec | — |
| Čl. 32 odst. 5 | Čl. 22 odst. 1 druhý pododstavec | — |
| Čl. 32 odst. 6 | Čl. 22 odst. 2 | — |
| Čl. 32 odst. 7 | Čl. 24 odst. 1 | — |
| Čl. 32 odst. 8 | Čl. 19 odst. 3 druhý pododstavec | — |
| Čl. 32 odst. 9 | Čl. 21 odst. 4 | — |
| Čl. 32a odst. 1 | Čl. 16 odst. 1 | — |
| Čl. 32a odst. 2 | Čl. 16 odst. 2 | — |
| Čl. 32a odst. 3 | Čl. 16 odst. 3 | — |
| Čl. 32a odst. 4 | Čl. 16 odst. 5 | — |
| Článek 32b | Článek 18 | — |
| Čl. 33 odst. 1 | — | Čl. 69 odst. 1 |
| Čl. 33 odst. 2 | — | Čl. 69 odst. 6 |
| Čl. 34 odst. 1 | — | Čl. 70 odst. 1 |
| Čl. 34 odst. 2 | — | Čl. 70 odst. 2 |
| Čl. 34 odst. 3 | Čl. 40 odst. 5 | — |
| Článek 35 | — | Článek 71 |
| Článek 36 | Článek 42 | — |
| Článek 37 | — | Článek 72 |
| Článek 38 | Článek 60 | Čl. 11 odst. 2 čtvrtý pododstavec a odst. 4, článek 14 a čl. 69 odst. 7 |
| Článek 39 | — | Článek 73 |
| Článek 40 | — | Článek 77 |
| Článek 41 | Článek 70 | Článek 76 |
| Článek 42 | — | Článek 78 |
| Článek 43 | — | — |
| Čl. 44 odst. 1 | Čl. 9 odst. 1 | — |
| Čl. 44 odst. 2 | Čl. 9 odst. 2 | — |
| Čl. 44 odst. 3 | — | — |
| Čl. 44 odst. 4 | Čl. 9 odst. 3 a 6 | — |
| Čl. 45 odst. 1 | — | Čl. 16 odst. 1 |
| Čl. 45 odst. 2 | — | Čl. 8 odst. 3, 4 a 5 |
| Čl. 45 odst. 3 | — | Čl. 17 odst. 1 |
| Čl. 45 odst. 4 | Článek 48 | — |
| Čl. 45 odst. 5 | — | Čl. 17 odst. 2 |
| Čl. 45 odst. 6 | — | Čl. 17 odst. 3 |
| Čl. 45 odst. 7 | — | Čl. 17 odst. 4 |
| Čl. 45 odst. 8 | — | Čl. 16 odst. 3 |
| Čl. 45 odst. 9 | Čl. 41 odst. 1 | — |
| Čl. 45 odst. 10 | Čl. 41 odst. 2 | — |
| Čl. 45 odst. 11 | Čl. 41 odst. 3 | — |
| Čl. 46 odst. 1 | — | Články 12 a 15 |
| Čl. 46 odst. 2 | Čl. 39 odst. 2 | — |
| Čl. 46 odst. 3 | Čl. 28 odst. 1 | — |
| Čl. 46 odst. 4 | — | Čl. 11 odst. 1 |
| Čl. 47 odst. 1 | Čl. 4 odst. 1 a 2 | — |
| Čl. 47 odst. 2 | Čl. 6 odst. 1 | — |
| Čl. 47 odst. 3 | Čl. 6 odst. 2 | — |
| Čl. 48 odst. 1 | Čl. 37 odst. 1 | — |
| Čl. 48 odst. 1a | Čl. 37 odst. 5 a čl. 62 odst. 1 | — |
| Čl. 48 odst. 2 | Čl. 37 odst. 2 a 6 | — |
| Čl. 48 odst. 3 | Čl. 37 odst. 7 | — |
| Čl. 48 odst. 4 | Čl. 37 odst. 1 první pododstavec, článek 46 a čl. 54 odst. 4 | — |
| Čl. 48 odst. 5 | Čl. 46 odst. 2 a 3 a článek 47 | — |
| Čl. 48 odst. 6 | Čl. 40 odst. 1 | — |
| Čl. 48 odst. 7 | Čl. 40 odst. 2 | — |
| Čl. 48 odst. 8 | Čl. 40 odst. 4 | — |
| Čl. 48 odst. 9 | Čl. 37 odst. 3 | — |
| Čl. 48 odst. 10 | Čl. 40 odst. 3 | — |
| Článek 49 | Čl. 61 odst. 1 | — |
| Článek 50 | Článek 63 | — |
| Článek 50a | Čl. 61 odst. 3 | — |
| Článek 51 | — | — |
| Článek 52 | Článek 29 | — |
| Článek 53 | Článek 31 | — |
| Článek 54 | Článek 33 | — |
| Článek 55 | Článek 34 | — |
| Článek 56 | Čl. 30 odst. 2 a 3 | — |
| Článek 57 | Článek 35 | — |
| Čl. 57a odst. 1 | Čl. 67 odst. 1 | — |
| Čl. 57a odst. 2 | Čl. 67 odst. 2 | — |
| Čl. 57a odst. 3 | Čl. 67 odst. 3 | — |
| Čl. 57a odst. 4 | Čl. 44, čl. 46 odst. 1 a čl. 47 odst. 1 | — |
| Čl. 57a odst. 5 | Článek 51 | — |
| Článek 57b | Článek 68 | — |
| Čl. 58 odst. 1 | Čl. 53 odst. 1 | — |
| Čl. 58 odst. 2 | Čl. 53 odst. 2 a 3 | — |
| Čl. 58 odst. 3 | Čl. 53 odst. 4 | — |
| Čl. 58 odst. 4 | — | — |
| Čl. 58 odst. 5 | Čl. 53 odst. 5 | — |
| Čl. 59 odst. 1 | Čl. 55 odst. 1 | — |
| Čl. 59 odst. 2 | Čl. 55 odst. 2 a čl. 56 odst. 2 a 3 | — |
| Čl. 59 odst. 3 | Čl. 55 odst. 3 | — |
| Čl. 59 odst. 4 | Čl. 55 odst. 4 | — |
| Čl. 60 odst. 1 | Čl. 58 odst. 1, odst. 2 první pododstavec a odst. 3 | — |
| Čl. 60 odst. 2 | Čl. 58 odst. 2 třetí pododstavec | — |
| Čl. 60 odst. 3 | Čl. 58 odst. 4 | — |
| Čl. 60 odst. 4 | Čl. 53 odst. 6 | — |
| Čl. 60 odst. 5 | Čl. 53 odst. 7 | — |
| Čl. 60 odst. 6 | Čl. 53 odst. 8 | — |
| Článek 61 | Článek 60 | — |
| Čl. 62 odst. 1 | Čl. 59 odst. 1 | — |
| Čl. 62 odst. 2 | Čl. 6 odst. 6 | — |
| Čl. 62 odst. 3 | Čl. 59 odst. 2 | — |
| Článek 63 | — | — |
| Článek 64 | — | Článek 85 |
| Článek 64a | Článek 72 | Článek 86 |
| Článek 65 | — | — |
| Článek 66 | — | — |
| Článek 67 | — | — |
| Článek 68 | — | — |
| Článek 69 | — | — |
| Příloha I | — | Příloha I |
| Příloha II | — | Příloha II |
| Příloha III | — | Příloha III |
| Příloha IV | — | — |