Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1781 ze dne 13. června 2024 o vytvoření rámce pro stanovení požadavků na ekodesign udržitelných výrobků, o změně směrnice (EU) 2020/1828 a nařízení (EU) 2023/1542 a o zrušení směrnice 2009/125/ES (Text s významem pro EHP)
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(Úř. věst. C 443, 22.11.2022, s. 123.),
v souladu s řádným legislativním postupem(Postoj Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2024 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 27. května 2024.),
vzhledem k těmto důvodům:
PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:
KAPITOLA 1
OBECNÁ USTANOVENÍ
Článek 1
Předmět a oblast působnosti
1. Toto nařízení vytváří rámec pro stanovení požadavků na ekodesign, které musí výrobky splňovat, aby mohly být uvedeny na trh nebo do provozu, s cílem zlepšit environmentální udržitelnost výrobků, aby se udržitelné výrobky staly normou a aby se snížila celková uhlíková a environmentální stopa výrobků během jejich životního cyklu, a zajistit volný pohyb udržitelných výrobků na vnitřním trhu.
Toto nařízení rovněž zavádí digitální pas výrobku, upravuje stanovení povinných požadavků pro zelené veřejné zakázky a vytváří rámec, který zabrání ničení neprodaných spotřebních výrobků.
2. Toto nařízení se vztahuje na veškeré fyzické zboží, které je uvedeno na trh nebo do provozu, včetně součástí a meziproduktů. Nevztahuje se však na:
a) potraviny vymezené v článku 2 nařízení (ES) č. 178/2002;
b) krmiva vymezená v čl. 3 odst. 4 nařízení (ES) č. 178/2002;
c) léčivé přípravky vymezené v čl. 1 odst. 2 směrnice 2001/83/ES;
d) veterinární léčivé přípravky vymezené v čl. 4 odst. 1 nařízení (EU) 2019/6;
e) živé rostliny, živočichy a mikroorganismy;
f) produkty lidského původu;
g) rostlinné a živočišné produkty, které přímo souvisejí s jejich budoucí reprodukcí;
h) vozidla uvedená v čl. 2 odst. 1 nařízení (EU) č. 167/2013, čl. 2 odst. 1 nařízení (EU) č. 168/2013 a čl. 2 odst. 1 nařízení (EU) 2018/858, pokud jde o ty aspekty výrobků, pro něž jsou požadavky stanoveny v odvětvových legislativních aktech Unie použitelných na tato vozidla.
Článek 2
Definice
Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
1) „výrobkem“ fyzické zboží, které je uvedeno na trh nebo do provozu;
2) „součástí“ výrobek určený k zabudování do jiného výrobku;
3) „meziproduktem“ výrobek, který vyžaduje další výrobní nebo zpracovatelské úkony, jako je míšení, potahování nebo montování, aby byl vhodný pro konečné uživatele;
4) „výrobkem spojeným se spotřebou energie“ výrobek, jenž má při používání dopad na spotřebu energie;
5) „skupinou výrobků“ řada výrobků, které jsou používány pro stejné účely a jsou rovnocenné z hlediska používání, nebo mají stejné funkční vlastnosti, a které jsou rovnocenné z hlediska vnímání spotřebitelem;
6) „ekodesignem“ začlenění aspektů environmentální udržitelnosti do charakteristik výrobku a procesů probíhajících během celého hodnotového řetězce výrobku;
7) „požadavkem na ekodesign“ požadavek na výkonnost nebo požadavek na informace, jehož cílem je zvýšení ekologické udržitelnosti výrobku, včetně procesů probíhajících během celého hodnotového řetězce výrobku;
8) „požadavkem na výkonnost“ kvantitativní nebo nekvantitativní požadavek na výrobek nebo ve vztahu k výrobku za účelem dosažení určité úrovně výkonnosti ve vztahu k parametru výrobku uvedenému v příloze I;
9) „požadavkem na informace“ povinnost, aby byly k výrobku přiloženy informace uvedené v čl. 7 odst. 2;
10) „dodavatelským řetězcem“ všechny předcházející činnosti a procesy hodnotového řetězce výrobku až do okamžiku, kdy se výrobek dostane k zákazníkovi;
11) „hodnotovým řetězcem“ všechny činnosti a procesy, které jsou součástí životního cyklu výrobku, jakož i jeho možné repasování;
12) „životním cyklem“ po sobě následující a propojené fáze životního cyklu výrobku sestávající ze získání suroviny nebo vytvoření z přírodních zdrojů, předběžného zpracování, výroby, skladování, distribuce, instalace, používání, údržby, oprav, modernizace, renovace a opětovného použití a konce životnosti;
13) „koncem životnosti“ fáze životního cyklu, která začíná vyřazením výrobku a končí, když je odpadní materiál z výrobku vrácen do přírody nebo vstoupí do životního cyklu dalšího výrobku;
14) „dopadem na životní prostředí“ změna životního prostředí negativní i pozitivní, způsobená zcela nebo zčásti výrobkem během jeho životního cyklu;
15) „výkonnostní třídou“ rozsah úrovní výkonnosti ve vztahu k jednomu nebo více parametrům výrobku uvedeným v příloze I určený na základě společné metodiky pro výrobek či skupinu výrobků, uspořádaný tak, aby bylo možné výrobek rozlišit;
16) „repasováním“ činnosti, jimiž je nový výrobek vyroben z předmětů, které jsou odpadem, z výrobků nebo ze součástí a jimiž je provedena alespoň jedna změna, která podstatně ovlivňuje bezpečnost, výkonnost, účel nebo druh výrobku;
17) „modernizací“ činnosti provedené za účelem zlepšení funkčnosti, výkonnosti, kapacity, bezpečnosti nebo estetických vlastností výrobku;
18) „renovací“ činnosti provedené za účelem přípravy, čištění, zkoušení a v případě potřeby opravy výrobku nebo vyřazeného výrobku za účelem obnovy jeho výkonnosti nebo funkčnosti v rámci zamýšleného použití a rozsahu výkonnosti původně koncipované ve fázi návrhu v době uvedení výrobku na trh;
19) „údržbou“ jedna nebo více činností prováděných s cílem zachovat výrobek ve stavu, v němž je schopen plnit zamýšlený účel;
20) „opravou“ jedna nebo více činností prováděných s cílem vrátit vadný výrobek nebo odpad do stavu, v němž vyhovuje zamýšlenému účelu;
21) „předčasným zastaráváním“ konstrukční prvek výrobku nebo následné jednání či opomenutí, v jejichž důsledku se výrobek stane nefunkčním nebo méně výkonným jinak než v důsledku běžného opotřebení;
22) „trvanlivostí“ schopnost výrobku zachovat si v průběhu času svou funkčnost a výkonnost za stanovených podmínek používání, údržby a oprav;
23) „spolehlivostí“ pravděpodobnost, že výrobek bude za daných podmínek po danou dobu fungovat tak, jak má, aniž by došlo k události vedoucí k tomu, že výrobek již neplní jednu ze svých primárních nebo sekundárních funkcí;
24) „environmentální stopou“ kvantifikace dopadů výrobku na životní prostředí během jeho životního cyklu, ať už ve vztahu k jedné kategorii dopadů na životní prostředí, nebo celému souboru kategorií dopadů, na základě metody stanovení environmentální stopy produktu stanovené v doporučení (EU) 2021/2279 nebo jiných vědeckých metod vypracovaných mezinárodními organizacemi, které byly široce testovány ve spolupráci s různými průmyslovými odvětvími a přijaty nebo provedeny Komisí v jiných právních předpisech Unie;
25) „uhlíkovou stopou“ součet emisí skleníkových plynů a jejich pohlcení v systému výrobku, vyjádřený jako ekvivalent CO2 a založený na posuzování životního cyklu s použitím jediné kategorie dopadu – změna klimatu;
26) „materiálovou stopou“ celkové množství surovin vytěžených k uspokojení poptávky konečné spotřeby;
27) „látkou vzbuzující obavy“ látka, která:
- a) splňuje kritéria stanovená v článku 57 nařízení (ES) č. 1907/2006 a je určena v souladu s čl. 59 odst. 1 uvedeného nařízení,
- b) je zařazena v části 3 přílohy VI nařízení (ES) č. 1272/2008 do jedné z těchto tříd nebezpečnosti nebo kategorií nebezpečnosti:
- i) karcinogenita kategorie 1 a 2;
- ii) mutagenita v zárodečných buňkách kategorie 1 a 2;
- iii) toxicita pro reprodukci kategorie 1 a 2;
- iv) narušení endokrinní činnosti pro lidské zdraví kategorie 1 a 2;
- v) narušení endokrinní činnosti pro životní prostředí kategorie 1 nebo 2;
- vi) perzistentní, mobilní a toxické nebo vysoce perzistentní, velmi mobilní vlastnosti;
- vii) perzistentní, bioakumulativní a toxické nebo vysoce perzistentní, vysoce bioakumulativní vlastnosti;
- viii) senzibilizace dýchacích cest kategorie 1;
- ix) senzibilizace kůže kategorie 1;
- x) nebezpečnost pro vodní prostředí – chronicky kategorie 1 – 4;
- xi) nebezpečnost pro ozonovou vrstvu;
- xii) toxicita pro specifické cílové orgány – opakovaná expozice kategorie 1 a 2;
- xiii) toxicita pro specifické cílové orgány – jednorázová expozice kategorie 1 a 2;
- c) je regulovaná podle nařízení (EU) 2019/1021, nebo
- d) negativně ovlivňuje opětovné použití a recyklaci materiálů ve výrobku, v němž je obsažena;
28) „digitálním pasem výrobku“ soubor údajů specifických pro daný výrobek, který obsahuje informace uvedené v příslušném aktu v přenesené pravomoci přijatém podle článku 4 a který je přístupný elektronickými prostředky prostřednictvím nosiče údajů v souladu s kapitolou III;
29) „nosičem údajů“ symbol lineárního čárového kódu, dvourozměrný symbol nebo jiné médium pro automatický sběr identifikačních údajů, které lze číst příslušným zařízením;
30) „jedinečným identifikátorem výrobku“ jedinečný řetězec znaků pro identifikaci výrobku, který umožňuje rovněž propojení na internetový odkaz na digitální pas výrobku;
31) „jedinečným identifikátorem subjektu“ jedinečný řetězec znaků pro identifikaci subjektu zapojeného do hodnotového řetězce výrobku;
32) „poskytovatelem služeb souvisejících s digitálním pasem výrobku“ fyzická nebo právnická osoba, která je nezávislou třetí osobou a která z pověření hospodářského subjektu uvádějícího výrobek na trh nebo do provozu zpracovává údaje z digitálního pasu výrobku pro tento výrobek za účelem jejich zpřístupnění hospodářským subjektům a jiným relevantním subjektům, které mají právo na přístup k těmto údajům podle tohoto nařízení nebo jiných právních předpisů Unie;
33) „jedinečným identifikátorem zařízení“ jedinečný řetězec znaků pro identifikaci lokalit nebo budov zapojených do hodnotového řetězce výrobku nebo používaných subjekty zapojenými do hodnotového řetězce výrobku;
34) „zničením“ úmyslné poškození nebo vyřazení výrobku jako odpadu, s výjimkou vyřazení pouze za účelem dodání vyřazeného výrobku pro přípravu k opětovnému použití, včetně renovace či repasování;
35) „zákazníkem“ fyzická nebo právnická osoba, která pro vlastní potřebu zakoupí, pronajme nebo obdrží výrobek, bez ohledu na to, zda jedná za účelem, který spadá do její obchodní, podnikatelské, řemeslné nebo profesní činnosti;
36) „spotřebním výrobkem“ výrobek, s výjimkou součástí a meziproduktů, primárně určený pro spotřebitele;
37) „neprodaným spotřebním výrobkem“ spotřební výrobek, který nebyl prodán, včetně přebytků, nadměrných zásob a neprodejných zásob a výrobků, které byly spotřebitelem vráceny na základě jeho práva odstoupit od smlouvy v souladu s článkem 9 směrnice 2011/83/EU nebo během jakékoli případné delší lhůty pro odstoupení od smlouvy poskytnuté obchodníkem;
38) „samoregulačním opatřením“ dobrovolná dohoda nebo kodex chování uzavřené hospodářskými subjekty z vlastní iniciativy, za jejichž vymáhání tato odvětví odpovídají;
39) „dodáním na trh“ dodání výrobku k distribuci, spotřebě nebo použití na trhu Unie v rámci obchodní činnosti, ať už za úplatu, nebo bezplatně;
40) „uvedením na trh“ první dodání výrobku na trh Unie;
41) „uvedením do provozu“ první použití výrobku k zamýšlenému účelu v Unii;
42) „výrobcem“ fyzická nebo právnická osoba, která vyrábí výrobek nebo která si výrobek dává navrhnout nebo vyrobit a tento výrobek uvádí na trh pod svým jménem nebo ochrannou známkou;
43) „zplnomocněným zástupcem“ fyzická nebo právnická osoba usazená v Unii, která byla písemně pověřena výrobcem, aby jednala jeho jménem při plnění konkrétních úkolů souvisejících s povinnostmi výrobce podle tohoto nařízení;
44) „dovozcem“ fyzická nebo právnická osoba usazená v Unii, která uvádí na trh Unie výrobek ze třetí země;
45) „distributorem“ fyzická nebo právnická osoba v dodavatelském řetězci, jiná než výrobce nebo dovozce, která dodává výrobek na trh;
46) „hospodářským subjektem“ výrobce, zplnomocněný zástupce, dovozce, distributor, obchodník a poskytovatel služeb kompletního vyřízení objednávek;
47) „nezávislým subjektem“ fyzická nebo právnická osoba, která nezávisí na výrobci a je přímo či nepřímo zapojena do renovace, opravy, údržby nebo nového využití výrobku; to zahrnuje provozovatele zařízení pro nakládání s odpady, renovátory, opraváře, výrobce nebo distributory opravárenského zařízení, nástrojů nebo náhradních dílů, jakož i subjekty zveřejňující technické informace, subjekty nabízející inspekční a zkušební služby a subjekty nabízející školení pro montéry, výrobce a opraváře zařízení;
48) „odborným opravářem“ fyzická nebo právnická osoba, která poskytuje služby odborných oprav a údržby výrobku, ať už v rámci distribučního systému výrobce, nebo nezávisle na něm;
49) „technickou specifikací“ dokument, jenž předepisuje technické požadavky, které má výrobek, postup nebo služba splňovat;
50) „označením CE“ označení, kterým výrobce vyjadřuje, že výrobek je ve shodě s příslušnými požadavky stanovenými v harmonizačních právních předpisech Unie, které upravují jeho umisťování;
51) „posuzováním shody“ postup k prokázání, zda byly splněny požadavky na ekodesign stanovené v příslušných aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4;
52) „subjektem posuzování shody“ subjekt, který vykonává činnosti posuzování shody, včetně kalibrace, zkoušení, vydávání osvědčení a inspekce;
53) „oznámeným subjektem“ subjekt posuzování shody oznámený v souladu s kapitolou IX;
54) „poskytovatelem on-line tržiště“ poskytovatel zprostředkovatelské služby využívající on-line rozhraní, které umožňuje zákazníkům uzavírat smlouvy na dálku s hospodářskými subjekty o prodeji výrobků, na něž se vztahují akty v přenesené pravomoci přijaté podle článku 4;
55) „obchodníkem“ distributor nebo jakákoliv jiná fyzická či právnická osoba nabízející v rámci své obchodní činnosti výrobky k prodeji, pronájmu nebo koupi na splátky nebo předvádí výrobky konečným uživatelům, včetně prodeje na dálku; to zahrnuje jakoukoli fyzickou nebo právnickou osobu, která uvádí výrobek do provozu v rámci své obchodní činnosti;
56) „prodejem na dálku“ nabízení výrobků ke koupi, pronájmu či koupi na splátky on-line nebo jinými prostředky dálkového prodeje, při kterém potenciální zákazník nemá fyzicky přístup k výrobku;
57) „výrobkem představujícím riziko“ výrobek, který by tím, že nesplňuje některý požadavek na ekodesign stanovený tímto nařízením nebo přijatý na jeho základě, jiný než uvádí čl. 71 odst. 1, mohl nepříznivě ovlivnit životní prostředí nebo jiné veřejné zájmy, které uvedený požadavek chrání;
58) „výrobkem představujícím vážné riziko“ výrobek představující riziko, u kterého se na základě posouzení, stupně nesouladu s předpisy nebo související újmy má za to, že vyžaduje rychlý zásah orgánů dozoru nad trhem, a to i v případě, že účinky tohoto nesouladu nejsou okamžité.
Článek 3
Volný pohyb
1. Výrobky smějí být uvedeny na trh nebo do provozu pouze tehdy, pokud splňují požadavky na ekodesign, které se na tyto výrobky vztahují, stanovené v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4.
2. Členské státy nezakážou, neomezí ani neztíží uvádění na trh nebo do provozu výrobků, které splňují požadavky na výkonnost stanovené v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4, z důvodu nesouladu s vnitrostátními požadavky na výkonnost týkajícími se parametrů výrobků uvedených v příloze I, na něž se vztahují požadavky na výkonnost stanovené v těchto aktech v přenesené pravomoci.
Členské státy nezakážou, neomezí ani neztíží uvádění na trh nebo do provozu výrobků, které splňují požadavky na informace stanovené v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4, z důvodu nesouladu s vnitrostátními požadavky na informace týkajícími se parametrů výrobků uvedených v příloze I, na něž se vztahují požadavky na informace stanovené v těchto aktech v přenesené pravomoci.
3. Bez ohledu na odstavec 2 tohoto článku se členským státům nebrání ve stanovení minimálních požadavků na energetickou náročnost v souladu s článkem 5 směrnice (EU) 2024/1275 a systémových požadavků v souladu s článkem 13 uvedené směrnice.
4. Členské státy nezakážou, neomezí ani neztíží uvádění na trh nebo do provozu výrobků, u nichž akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 4 odst. 2 stanoví, že u jednoho nebo několika konkrétních parametrů výrobku uvedených v příloze I není nutné stanovit žádné požadavky na výkonnost, žádné požadavky na informace, nebo žádné požadavky ani na výkonnost, ani na informace, z důvodu nesouladu s vnitrostátními požadavky týkajícími se těchto parametrů.
5. Členské státy nesmějí bránit předvádění výrobků, jež nejsou v souladu s akty v přenesené pravomoci přijatými podle článku 4, na veletrzích, výstavách a podobných akcích za předpokladu, že je z viditelného označení jasně patrné, že takovéto výrobky nejsou ve shodě s požadavky stanovenými v uvedených aktech v přenesené pravomoci a nelze je prodávat, dokud nebudou uvedeny do shody.
KAPITOLA II
POŽADAVKY NA EKODESIGN
Článek 4
Zmocnění k přijímání aktů v přenesené pravomoci
1. Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 72 za účelem doplnění tohoto nařízení stanovením požadavků na ekodesign. Tyto akty v přenesené pravomoci musí zahrnovat alespoň prvky uvedené v článku 8. Požadavky na ekodesign se stanoví v souladu s články 5, 6 a 7 a s kapitolou III.
2. Součástí zmocnění uvedeného v odstavci 1 je možnost stanovit, že u určitých parametrů výrobku uvedených v příloze I nemají být stanoveny žádné požadavky na výkonnost, žádné požadavky na informace nebo žádné požadavky ani na výkonnost, ani na informace, pokud by požadavek týkající se tohoto konkrétního parametru výrobku měl negativní dopad na požadavky na ekodesign z hlediska dotčené skupiny výrobků.
3. Zmocnění uvedené v odstavci 1 nezahrnuje možnost přijmout akt v přenesené pravomoci, kterým se stanoví, že pro některou skupinu výrobků nejsou nutné žádné požadavky na ekodesign.
4. V aktech v přenesené pravomoci přijatých podle odstavce 1 poskytne Komise hospodářským subjektům dostatek času na splnění požadavků na ekodesign, které tyto akty stanoví, zejména s ohledem na potřeby malých a středních podniků, zejména mikropodniků. Použitelnost aktu v přenesené pravomoci nesmí být stanovena na dřívější den než 18 měsíců po jeho vstupu v platnost, s výjimkou řádně odůvodněných případů ve vztahu k aktu jako celku nebo k některým konkrétním požadavkům, nebo částečného zrušení nebo změny aktů v přenesené pravomoci, kdy může být stanoven dřívější den použitelnosti.
5. V aktech v přenesené pravomoci uvedených v odstavci 1 tohoto článku Komise toto nařízení doplní stanovením použitelných postupů posuzování shody vybraných buď z modulu A obsaženého v příloze IV tohoto nařízení, nebo z modulů B až H1 obsažených v příloze II rozhodnutí č. 768/2008/ES, s úpravami nezbytnými s ohledem na dotčený výrobek nebo dotčené požadavky na ekodesign, v souladu s článkem 43 tohoto nařízení.
Pokud se mají podle jiných právních předpisů Unie u stejného výrobku použít různé moduly posuzování shody uvedené v příloze II rozhodnutí č. 768/2008/ES, použije se pro dotčený požadavek na ekodesign modul stanovený v aktech v přenesené pravomoci uvedených v odstavci 1.
Pokud se toto nařízení, je-li to vhodné, vztahuje na skupinu výrobků způsobem, který doplňuje nařízení o stavebních výrobcích, akt v přenesené pravomoci přijatý podle odstavce 1 upřesní postup posuzování shody, včetně případných systémů stanovených na základě opatření podle nařízení o stavebních výrobcích, s přihlédnutím k vlastnostem dané skupiny výrobků, relevantním požadavkům na ekodesign a nákladům pro hospodářské subjekty.
6. Akty v přenesené pravomoci přijaté podle odstavce 1 mohou, je-li to vhodné a s ohledem na specifické vlastnosti dotčené skupiny výrobků, zahrnovat kterékoli z těchto dodatečných požadavků:
a) je-li to nezbytné pro účinný dozor nad trhem:
- i) výrobci, jejich zplnomocnění zástupci nebo dovozci uchovávají technickou dokumentaci a EU prohlášení o shodě po jinou dobu než dobu deseti let uvedenou v čl. 27 odst. 3, čl. 28 odst. 2 písm. a) nebo čl. 29 odst. 7 po uvedení daného výrobku na trh nebo do provozu, s ohledem na povahu dotčeného výrobku nebo příslušné požadavky na ekodesign;
- ii) hospodářské subjekty na požádání poskytují orgánům dozoru nad trhem informace stanovené v čl. 36 odst. 2 druhém pododstavci po dobu jinou než deset let v něm uvedenou po dodání daného výrobku;
- iii) výrobci, jejich zplnomocnění zástupci nebo dovozci digitálně zpřístupní Komisi nebo orgánům dozoru nad trhem bez nutnosti vyžádání části technické dokumentace týkající se daného výrobku v souladu s čl. 36 odst. 3;
- iv) účastníci dodavatelského řetězce plní povinnosti uvedené v článku 38;
b) výrobci, jejich zplnomocnění zástupci nebo dovozci zpřístupní Komisi informace o množství výrobku, na nějž se vztahují akty v přenesené pravomoci uvedené v odstavci 1 tohoto článku, uvedeném na trh nebo do provozu v souladu s čl. 37 odst. 1;
c) je-li to nezbytné pro zajištění energeticky účinného využívání výrobků nebo pro vypracování budoucích požadavků na ekodesign:
- i) u výrobků uvedených na trh je možné měřit energii, kterou spotřebují, nebo jejich výkonnost při použití ve vztahu k jiným příslušným parametrům výrobku uvedeným v příloze I v souladu s čl. 37 odst. 2;
- ii) výrobci, jejich zplnomocnění zástupci nebo dovozci shromažďují a oznamují Komisi neosobní údaje o výkonnosti použití uvedené v bodě i) v souladu s čl. 37 odst. 4;
- iii) pro výpočet výkonnosti výrobků ve vztahu k parametru výrobku uvedenému v příloze I se používají digitální nástroje v souladu s čl. 39 odst. 2;
d) za účelem zajištění transparentnosti o shodě s požadavky na ekodesign, pravidla pro označení prokazující shodu s požadavky na ekodesign pro výrobky, na něž se nevztahuje požadavek na umístění označení CE před uvedením na trh nebo do provozu, v souladu s článkem 47.
7. První akt v přenesené pravomoci, který má být přijat podle tohoto článku, nevstoupí v platnost před 19. července 2025.
Článek 5
Požadavky na ekodesign
1. S cílem řešit dopady na životní prostředí a na základě parametrů výrobku uvedených v příloze I musí být požadavky na ekodesign v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4 takové, aby zlepšily následující aspekty výrobků (dále jen „aspekty výrobků“), pokud jsou relevantní pro dotčenou skupinu výrobků:
a) trvanlivost;
b) spolehlivost;
c) opětovná využitelnost;
d) modernizovatelnost;
e) opravitelnost;
f) možnost údržby a renovace;
g) přítomnosti látek vzbuzujících obavy;
h) využívání energie a energetická účinnost;
i) využívání vody a účinnost využívání vody;
j) využívání zdrojů a účinné využívání zdrojů;
k) recyklovaný obsah;
l) možnost repasování;
m) recyklovatelnost;
n) možnost využití materiálů;
o) dopady na životní prostředí, včetně uhlíkové a environmentální stopy;
p) předpokládané množství vyprodukovaného odpadu.
2. Požadavky na ekodesign v relevantních případech na základě parametrů výrobku uvedených v příloze I zajistí, aby výrobky předčasně nezastaraly z důvodů, jako jsou rozhodnutí výrobců o designu, použití součástí, které jsou podstatně méně odolné než jiné součásti, obtížná demontáž klíčových součástí, nedostatek informací o opravách nebo náhradních dílech, nefunkčnost softwaru po aktualizaci operačního systému nebo nedodání aktualizací softwaru.
3. Komise vybere nebo vypracuje nástroje či metodiky nezbytné pro stanovení požadavků na ekodesign.
4. Požadavky na ekodesign se stanoví pro konkrétní skupinu výrobků. Mohou se lišit pro každý konkrétní výrobek, který patří do dané konkrétní skupiny výrobků.
5. Výrobky, které jsou určeny výhradně pro účely obrany nebo národní bezpečnosti, jsou ze skupin výrobků vyloučeny.
6. Komise může stanovit požadavky na ekodesign i pro ty skupiny výrobků nebo aspekty výrobku, které nebyly zahrnuty do pracovního plánu uvedeného v článku 18.
7. Pokud dvě nebo více skupin výrobků vykazují jednu nebo více podobností umožňujících účinné zlepšení aspektu výrobku na základě společných požadavků na informace nebo na výkonnost, lze pro ně stanovit horizontální požadavky na ekodesign (dále jen „horizontální požadavky na ekodesign“). Při zvažování, zda stanovit horizontální požadavky na ekodesign, Komise rovněž zohlední pozitivní účinky těchto požadavků na dosahování cílů tohoto nařízení, zejména možnosti zahrnout širokou škálu skupin výrobků do téhož aktu v přenesené pravomoci. Komise může doplnit horizontální požadavky na ekodesign stanovením požadavků na ekodesign pro konkrétní skupinu výrobků.
8. Požadavek na ekodesign se může vztahovat na výrobky spadající do oblasti působnosti samoregulačních opatření uvedených na seznamu obsaženém v prováděcím aktu přijatém podle čl. 21 odst. 3, pokud se uvedené samoregulační opatření nezaměřuje na aspekty výrobku, na který se vztahuje tento požadavek na ekodesign.
9. Požadavky na ekodesign zahrnují buď jeden, nebo oba následující požadavky, podle toho, co je vhodné ke zlepšení konkrétních aspektů výrobku:
a) požadavky na výkonnost ve smyslu článku 6;
b) požadavky na informace ve smyslu článku 7.
10. Při přípravě požadavků na ekodesign Komise zajistí soulad s jinými právními předpisy Unie a:
a) zohlední:
- i) priority Unie v oblasti klimatu, životního prostředí, energetické účinnosti, účinného využívání zdrojů a bezpečnosti, včetně netoxického oběhového hospodářství, a další související priority a cíle Unie;
- ii) relevantní právo Unie, včetně rozsahu, v jakém se vztahuje na příslušné aspekty výrobku;
- iii) relevantní mezinárodní dohody;
- iv) samoregulační opatření;
- v) relevantní vnitrostátní právo v oblasti životního prostředí;
- vi) relevantní evropské a mezinárodní normy;
b) provede posouzení dopadů na základě nejlepších dostupných důkazů a analýz, a je-li to vhodné, dalších studií a výsledků výzkumu vytvořených v rámci unijních programů financování. Stanovení požadavků na ekodesign týkajících se aspektů výrobku nesmí být neúměrně zdržováno z důvodu nejistoty ohledně možnosti stanovení požadavků na ekodesign za účelem zlepšení dalších aspektů tohoto výrobku. V posouzení dopadů Komise:
- i) uvede použitou metodiku;
- ii) zajistí, aby byly analyzovány všechny aspekty výrobku a aby hloubka analýzy aspektů výrobku byla úměrná jejich významu pro dotčený výrobek;
- iii) zajistí, aby byly analyzovány vzájemné závislosti mezi různými aspekty výrobku;
- iv) uvede očekávané změny z hlediska dopadů na životní prostředí, včetně vyčíslení uhlíkové a environmentální stopy tam, kde je to možné;
- v) ve vhodných případech analyzuje dostupnost vstupních surovin pro odvětví renovace;
- vi) analyzuje veškeré relevantní dopady na lidské zdraví;
- vii) posoudí minimální úroveň výkonnosti výrobku nebo skupiny výrobků, která je potřebná k dosažení budoucích priorit Unie uvedených v písm. a) bodě i);
c) zohlední relevantní technické informace použité jako základ pro právo nebo nástroje Unie nebo z nich odvozené, včetně nařízení (ES) č. 66/2010, směrnice 2010/75/EU, technických screeningových kritérií přijatých podle nařízení (EU) 2020/852 a kritérií Unie pro zelené veřejné zakázky;
d) zohlední ochranu důvěrných obchodních informací;
e) zohlední názory vyjádřené fórem o ekodesignu uvedeným v článku 19 a skupinou odborníků členských států uvedenou v článku 20.
11. Požadavky na ekodesign musí splňovat tato kritéria:
a) z hlediska uživatele neexistuje žádný významný negativní dopad na funkčnost výrobku;
b) neexistuje nepříznivý vliv na zdraví a bezpečnost osob;
c) neexistuje žádný významný negativní dopad na spotřebitele z hlediska cenové dostupnosti příslušných výrobků, a to i s ohledem na dostupnost použitých výrobků, trvanlivost a náklady životního cyklu výrobků;
d) neexistuje žádný nepřiměřený negativní dopad na konkurenceschopnost hospodářských subjektů ani jiných subjektů v hodnotovém řetězci, včetně malých a středních podniků, zejména mikropodniků;
e) výrobcům ani jiným subjektům v hodnotovém řetězci není uložena povinnost používat určitou chráněnou technologii;
f) na výrobce ani jiné subjekty v hodnotovém řetězci, včetně malých a středních podniků, a zejména mikropodniků, není kladena nepřiměřená administrativní zátěž.
12. Požadavky na ekodesign musí být ověřitelné. Komise určí vhodné prostředky pro ověření zvláštních požadavků na ekodesign, a to i přímo na výrobku nebo na základě technické dokumentace.
13. Komise zveřejní relevantní studie a analýzy, včetně posouzení dopadů uvedených v odst. 10 písm. b), použité při stanovení požadavků na ekodesign.
14. U každé skupiny výrobků, jíž se týkají požadavky na ekodesign, Komise v relevantních případech stanoví, které látky spadají pod definici v čl. 2 bodě 27 písm. d), přičemž zohlední alespoň to, zda:
a) na základě standardních technologií je proces opětovného použití nebo recyklace látek složitější a nákladnější, má větší dopad na životní prostředí nebo je náročnější na energii či zdroje;
b) látky narušují technické vlastnosti nebo funkčnost, užitečnost nebo hodnotu recyklovaného materiálu vzniklého z výrobku nebo výrobků vyrobených z tohoto recyklovaného materiálu;
c) látky mají negativní dopad na estetické nebo olfaktorické vlastnosti recyklovaného materiálu.
Článek 6
Požadavky na výkonnost
1. Výrobky musí splňovat požadavky na výkonnost týkající se aspektů výrobku, jež jsou stanoveny v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4.
2. Požadavky na výkonnost vycházejí z relevantních parametrů výrobku uvedených v příloze I a zahrnují jednu nebo obě následující položky, podle toho, co je vhodné:
a) nejnižší nebo nejvyšší úroveň ve vztahu ke konkrétnímu parametru výrobku nebo ke kombinaci parametrů;
b) nekvantitativní požadavky, jejichž cílem je zlepšit výkonnost ve vztahu k jednomu nebo více takovým parametrům výrobku.
3. Požadavky na výkonnost vycházející z parametru výrobku uvedeného v příloze I písm. f) nesmějí přítomnost látek ve výrobcích omezovat z důvodů týkajících se především chemické bezpečnosti.
Při stanovování požadavků na výkonnost se však rovněž ve vhodných případech sníží významná rizika pro lidské zdraví nebo životní prostředí.
4. Při stanovování požadavků na výkonnost se Komise řídí postupem stanoveným v příloze II.
Článek 7
Požadavky na informace
1. Výrobky musí splňovat požadavky na informace týkající se aspektů výrobku, jež jsou stanoveny v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4.
2. Požadavky na informace:
Požadavek na informace lze stanovit pro konkrétní parametr výrobku bez ohledu na to, zda je pro tento parametr stanoven požadavek na výkonnost.
Obsahuje-li akt v přenesené pravomoci horizontální požadavky na ekodesign, pak se první pododstavec písm. a) nepoužije.
a) zahrnují přinejmenším požadavky týkající se digitálního pasu výrobku stanovené v kapitole III a požadavky týkající se látek vzbuzujících obavy stanovené v odstavci 5;
b) ve vhodných případech rovněž vyžadují, aby byly k výrobku přiloženy:
- i) informace o výkonnosti výrobku ve vztahu k jednomu nebo více parametrům výrobku uvedeným v příloze I, včetně hodnocení opravitelnosti nebo trvanlivosti, uhlíkové stopy nebo environmentální stopy;
- ii) informace pro zákazníky a další subjekty o tom, jak výrobek nainstalovat, používat, udržovat a opravovat, aby se minimalizoval jeho dopad na životní prostředí a zajistila jeho optimální trvanlivost, o tom, jak instalovat případné operační systémy třetích stran, o sběru pro renovaci nebo repasování a o tom, jak výrobek vrátit nebo jak s ním zacházet na konci životnosti;
- iii) informace pro zpracovatelská zařízení o demontáži, opětovném použití, renovaci, recyklaci nebo likvidaci výrobku na konci životnosti;
- iv) jiné informace, které by mohly ovlivnit volbu udržitelných výrobků pro zákazníky a způsob zacházení s výrobkem jinými osobami než výrobcem, aby se usnadnilo vhodné použití, činnosti zaměřené na zachování hodnoty a správné nakládání s výrobkem na konci životnosti;
c) musí být jasné, snadno srozumitelné a přizpůsobené konkrétním vlastnostem dotčených skupin výrobků a zamýšleným příjemcům informací.
3. Požadavky na informace vycházející z parametru výrobku uvedeného v příloze I písm. f) se nesmějí týkat označování látek nebo směsí z důvodů týkajících se především jejich nebezpečnosti pro zdraví nebo životní prostředí.
4. Při stanovování požadavků na informace podle odst. 2 písm. b) bodu i) Komise určí výkonnostní třídy, ve vhodných případech s ohledem na specifičnost skupiny výrobků.
Komise může založit výkonnostní třídy na jednotlivých parametrech nebo na celkových dosažených výsledcích. Výkonnostní třídy mohou být vyjádřeny v absolutních hodnotách nebo v jakékoli jiné formě, která potenciálním zákazníkům umožňuje vybrat si výrobky s nejlepší výkonností.
Tyto výkonnostní třídy musí odpovídat významným zlepšením úrovní výkonnosti.
Pokud jsou výkonnostní třídy založeny na parametrech, pro něž jsou stanoveny požadavky na výkonnost, musí nejnižší třída odpovídat minimální výkonnosti požadované v době, kdy začnou výkonnostní třídy platit.
5. Není-li v odst. 6 písm. b) stanoveno jinak, musí požadavky na informace umožnit sledování látek vzbuzujících obavy během celého životního cyklu dotčených výrobků, pokud takové sledování již neumožňují požadavky na informace stanovené v jiném aktu v přenesené pravomoci přijatém podle článku 4 vztahujícím se na dotčené výrobky, a obsahovat alespoň tyto informace:
Komise může ve vhodných případech pro dotčenou skupinu výrobků stanovit prahové hodnoty pro případy, kdy se má uplatňovat požadavek na informace týkající se látek vzbuzujících obavy.
a) název nebo číselný kód látek vzbuzujících obavy přítomných ve výrobku, a to takto:
- i) název podle názvosloví Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii (IUPAC) nebo jiný mezinárodní název, není-li název IUPAC k dispozici;
- ii) ostatní názvy, jako jsou běžný název, obchodní název, zkratka;
- iii) číslo Evropského společenství (EC), jak je uvedeno v Evropském seznamu existujících obchodovaných chemických látek (EINECS), Evropském seznamu oznámených chemických látek (ELINCS) nebo seznamu látek, které nejsou nadále pokládány za polymer (NLP), nebo číslo přidělené Evropskou agenturou pro chemické látky (ECHA), je-li k dispozici a je-li to vhodné;
- iv) název a číslo Chemical Abstract Service (CAS), je-li k dispozici;
b) umístění látek vzbuzujících obavy ve výrobku;
c) koncentraci, maximální koncentraci nebo rozmezí koncentrací látek vzbuzujících obavy na úrovni výrobku, jeho relevantních složek nebo náhradních dílů;
d) relevantní pokyny k bezpečnému používání výrobku;
e) informace potřebné pro demontáž, přípravu k opětovnému použití, opětovné použití, recyklaci a nakládání s výrobkem na konci jeho životnosti způsobem šetrným k životnímu prostředí.
6. Stanoví-li Komise požadavky na informace v aktu v přenesené pravomoci přijatém podle článku 4, pak tam, kde je to relevantní:
a) stanoví dny použitelnosti takových požadavků na informace uvedených v odst. 5 prvním pododstavci, v případě potřeby s rozlišením mezi látkami vzbuzujícími obavy;
b) stanoví pro látky vzbuzující obavy nebo informační prvky řádně odůvodněné výjimky z takových požadavků na informace uvedených v odst. 5 prvním pododstavci na základě technické proveditelnosti nebo důležitosti sledování látek vzbuzujících obavy, existence analytických metod pro jejich zjišťování a kvantifikace a nutnosti chránit důvěrné obchodní informace nebo v jiných řádně odůvodněných případech; látky vzbuzující obavy ve smyslu čl. 2 bodu 27 písm. a) nejsou vyňaty, jsou-li ve výrobcích, jejich relevantních složkách nebo náhradních dílech přítomny v koncentraci vyšší než 0,1 % hmotnosti;
c) zajistí soulad se stávajícími požadavky na informace podle práva Unie a minimalizuje administrativní zátěž, mimo jiné prostřednictvím vhodných technických řešení.
7. Požadavky na informace uvádějí způsob, jakým mají být požadované informace zpřístupněny. Je-li k dispozici digitální pas výrobku, požadované informace se uvedou v něm a v případě potřeby se rovněž poskytnou v jedné nebo více z těchto forem:
Informace umožňující sledování látek vzbuzujících obavy podle odstavce 5 musí být buď uvedeny na výrobku, nebo přístupné prostřednictvím nosiče údajů přiloženého k výrobku.
a) na samotném výrobku;
b) na obalu výrobku;
c) na štítku podle článku 16;
d) v příručce pro uživatele nebo jiné dokumentaci přiložené k výrobku;
e) na volně přístupných internetových stránkách nebo ve volně přístupné aplikaci.
8. Informace, které mají být poskytnuty podle požadavků na informace, se poskytují v jazyce snadno srozumitelném zákazníkům, který určí členský stát, v němž má být výrobek dodán na trh nebo do provozu.
Článek 8
Obsah aktů v přenesené pravomoci
Akty v přenesené pravomoci přijaté podle článku 4 upřesní alespoň tyto prvky:
a) definici zahrnuté skupiny nebo skupin výrobků, včetně seznamu zbožových kódů stanovených v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87(Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. L 256, 7.9.1987, s. 1).) a popisů výrobků;
b) požadavky na ekodesign dotčených skupin výrobků;
c) případně parametry výrobku uvedené v příloze I, u nichž Komise v souladu s článkem 4 uvádí, že nejsou nutné žádné požadavky na ekodesign;
d) normy nebo metody zkoušení, měření nebo výpočtů, které se mají použít podle čl. 39 odst. 1;
e) případné požadavky na používání digitálních nástrojů podle čl. 39 odst. 2;
f) případně prozatímní metody, harmonizované normy nebo jejich části, na něž byly zveřejněny odkazy v Úředním věstníku Evropské unie, nebo společné specifikace, které se mají použít;
g) formát, způsob a pořadí, v jakém mají být zpřístupněny informace nezbytné k ověření souladu;
h) modul posuzování shody, který se má použít podle čl. 4 odst. 5; má-li se použít jiný modul než modul stanovený v příloze IV, důvody pro výběr tohoto modulu;
i) požadavky na informace, které mají poskytnout výrobci, včetně informací o prvcích technické dokumentace, které jsou nezbytné k tomu, aby umožnily ověření shody výrobku s požadavky na ekodesign;
j) jakékoli případné další požadavky na informace podle článků 36 a 37;
k) délku přechodného období, během něhož mají členské státy povolit, aby mohly být na trh nebo do provozu uváděny výrobky, které odpovídají vnitrostátním opatřením platným na jejich území ke dni vstupu aktu v přenesené pravomoci přijatého podle článku 4 v platnost;
l) datum pro přezkum aktu v přenesené pravomoci přijatého podle článku 4, přičemž se mimo jiné zohlední:
- i) vlastnosti dané skupiny výrobků a jejího trhu;
- ii) potřeba přizpůsobit požadavky tak, aby byly výrobky udržitelnější;
- iii) cíle politiky Unie;
- iv) technický pokrok;
- v) dostupnost metod.
KAPITOLA III
DIGITÁLNÍ PAS VÝROBKU
Článek 9
Digitální pas výrobku
1. Požadavky na informace stanoví, že výrobky lze uvést na trh nebo do provozu pouze tehdy, je-li k dispozici digitální pas výrobku v souladu s příslušnými akty v přenesené pravomoci přijatými podle článku 4 a v souladu s články 10 a 11. Údaje v digitálním pasu výrobku musí být přesné, úplné a aktuální.
2. Požadavky týkající se digitálního pasu výrobku stanovené v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4 stanoví, a to ve vhodných případech pro skupiny výrobků, jichž se týkají:
a) údaje, které mají být uvedeny v digitálním pasu výrobku podle přílohy III;
b) jeden nebo více nosičů údajů, které mají být použity;
c) podobu, v jaké má být nosič údajů prezentován, a jeho umístění;
d) zda má být digitální pas výrobku vytvořen na úrovni modelu, série nebo konkrétního výrobku, a definici těchto úrovní;
e) způsob, jakým má být digitální pas výrobku zpřístupněn zákazníkům předtím, než jsou vázáni kupní smlouvou, smlouvou o pronájmu či koupí na splátky, a to i v případě prodeje na dálku;
f) subjekty, které mají mít přístup k údajům v digitálním pasu výrobku, a vymezení údajů, k jakým mají mít přístup;
g) subjekty, které mají vytvořit digitální pas výrobku nebo aktualizovat údaje v digitálním pasu výrobku, a vymezení údajů, jaké mohou vkládat nebo aktualizovat;
h) podrobná pravidla pro vkládání nebo aktualizaci údajů;
i) dobu, po kterou má digitální pas výrobku zůstat k dispozici a jež odpovídá přinejmenším očekávané životnosti konkrétního výrobku.
3. Požadavky uvedené v odstavci 2:
a) zajistí, aby subjekty v hodnotovém řetězci měly snadný přístup k informacím o výrobcích, které se jich týkají, a aby těmto informacím rozuměly;
b) usnadní ověřování shody výrobku příslušnými vnitrostátními orgány a
c) zlepší sledovatelnost výrobků v rámci hodnotového řetězce.
4. Při stanovení požadavků týkajících se digitálního pasu výrobku může Komise některým skupinám výrobků udělit výjimku z požadavku mít digitální pas výrobku v případě, že:
a) nejsou k dispozici technické specifikace digitálního pasu výrobku ve vztahu k základním požadavkům uvedeným v článcích 10 a 11, nebo
b) jiný právní předpis Unie upravuje systém digitálního poskytování informací týkajících se určité skupiny výrobků, o němž má Komise za to, že dosahuje cílů uvedených v odst. 3 písm. a) a b).
Článek 10
Požadavky na digitální pas výrobku
1. Digitální pas výrobku musí splňovat tyto základní požadavky:
Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 72 za účelem změny prvního odstavce písm. c) a druhého odstavce přílohy III s ohledem na technický a vědecký pokrok nahrazením norem nebo doplněním jiných evropských nebo mezinárodních norem, které nosiče údajů, jedinečné identifikátory subjektu a jedinečné identifikátory zařízení mají splnit za účelem splnění podmínek stanovených v tomto článku.
a) je připojen prostřednictvím nosiče údajů k trvalému jedinečnému identifikátoru výrobku;
b) nosič údajů je fyzicky přítomen na výrobku, jeho obalu nebo na průvodní dokumentaci k výrobku, jak je uvedeno v příslušném aktu v přenesené pravomoci přijatém podle článku 4;
c) nosič údajů a jedinečný identifikátor výrobku splňují jednu nebo více norem uvedených v druhém odstavci přílohy III nebo rovnocenné evropské nebo mezinárodní normy, dokud nebudou odkazy na harmonizované normy zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie;
d) všechny údaje uvedené v digitálním pasu výrobku vycházejí z otevřených norem, jsou vytvořené v interoperabilním formátu a jsou, je-li to vhodné, strojově čitelné, strukturované, prohledávatelné a přenositelné prostřednictvím otevřené interoperabilní sítě pro výměnu údajů bez proprietárního uzamčení, v souladu se základními požadavky stanovenými v tomto článku a v článku 11;
e) osobní údaje týkající se zákazníků se v digitálním pasu výrobku neuchovávají bez jejich výslovného souhlasu v souladu s článkem 6 nařízení (EU) 2016/679;
f) údaje uvedené v digitálním pasu výrobku se vztahují k modelu výrobku, k sérii nebo ke konkrétnímu výrobku, jak je stanoveno v aktu v přenesené pravomoci přijatém podle článku 4;
g) přístup k údajům uvedeným v digitálním pasu výrobku je regulován v souladu se základními požadavky stanovenými v tomto článku a v článku 11 a vztahují se na něj zvláštní přístupová práva na úrovni skupiny výrobků stanovená v příslušném aktu v přenesené pravomoci přijatém podle článku 4.
2. Pokud jiné právní předpisy Unie vyžadují nebo umožňují, aby v digitálním pasu výrobku byly uvedeny určité údaje, lze tyto údaje uvést v digitálním pasu výrobku na základě příslušného aktu v přenesené pravomoci přijatého podle článku 4.
3. Hospodářský subjekt, který uvádí výrobek na trh:
a) poskytne obchodníkům a poskytovatelům on-line tržišť digitální kopii nosiče údajů nebo případně jedinečný identifikátor výrobku, podle případu, aby mohli nosič údajů nebo jedinečný identifikátor výrobku zpřístupnit potenciálním zákazníkům i tehdy, když nemají k výrobku fyzický přístup;
b) poskytne digitální kopii uvedenou v písmenu a) nebo odkaz na internetovou stránku zdarma neprodleně a v každém případě do pěti pracovních dnů od obdržení příslušné žádosti.
4. Při uvádění výrobku na trh poskytne hospodářský subjekt záložní kopii digitálního pasu výrobku prostřednictvím poskytovatele služeb souvisejících s digitálním pasem výrobku.
Článek 11
Technický návrh a fungování digitálního pasu výrobku
Technický návrh a fungování digitálního pasu výrobku musí splňovat tyto základní požadavky:
a) digitální pas výrobku je plně interoperabilní s jinými pasy výrobku, které vyžadují akty v přenesené pravomoci přijaté podle článku 4, pokud jde o technické, významové a organizační aspekty spojení mezi dvěma koncovými body a přenos údajů;
b) zákazníci, výrobci, dovozci, distributoři, obchodníci, odborní opraváři, nezávislé subjekty, subjekty provádějící renovace, subjekty provádějící repasování, subjekty provádějící recyklaci, orgány dozoru nad trhem a celní orgány, organizace občanské společnosti, odborové organizace a další relevantní subjekty mají bezplatný a snadný přístup k digitálnímu pasu výrobku na základě svých příslušných přístupových práv stanovených v příslušném aktu v přenesené pravomoci přijatém podle článku 4;
c) digitální pas výrobku uchovává hospodářský subjekt odpovědný za jeho vytvoření nebo poskytovatelé služeb souvisejících s pasem výrobku;
d) pokud je pro výrobek, který již má digitální pas výrobku, vytvořen nový digitální pas výrobku, je nový digitální pas výrobku propojen s původním digitálním pasem nebo pasy výrobku;
e) digitální pas výrobku zůstává k dispozici po dobu stanovenou v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4, a to i po platební neschopnosti či likvidaci hospodářského subjektu, který je za vytvoření digitálního pasu výrobku odpovědný, nebo ukončení jeho činnosti v Unii;
f) zadávat údaje do digitálního pasu výrobku nebo je měnit či aktualizovat je omezeno na základě přístupových práv uvedených v aktu v přenesené pravomoci přijatém podle článku 4;
g) je zajištěna autentizace, spolehlivost a integrita údajů;
h) digitální pasy výrobku jsou navrženy a provozovány tak, aby byla zajištěna vysoká úroveň bezpečnosti a soukromí a aby se zabránilo podvodům.
Jestliže digitální pas výrobku uchovávají podle prvního pododstavce písm. c) nebo jinak zpracovávají poskytovatelé služeb souvisejících s pasem výrobku, nesmějí tyto údaje prodávat, opakovaně používat nebo zpracovávat, zcela ani částečně, nad rámec toho, co je nezbytné k poskytování příslušných služeb uchovávání nebo zpracování, ledaže se tak konkrétně dohodli s hospodářským subjektem, který dotčený výrobek uvedl na trh nebo do provozu.
Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 72 za účelem doplnění tohoto článku stanovením požadavků, které musí poskytovatelé služeb souvisejících s digitálním pasem výrobku splňovat, aby se mohli takovými poskytovateli stát, a bude-li to vhodné, stanovením systému certifikace za účelem ověření souladu s těmito požadavky, a stanovením požadavků, které musí tito poskytovatelé služeb splňovat při poskytování služeb souvisejících s digitálním pasem výrobku.
Komise může přijmout prováděcí akty, kterými stanoví postupy pro vydávání a ověřování digitálních certifikátů hospodářských subjektů a dalších relevantních subjektů, které mají mít přístupová práva k údajům obsaženým v digitálním pasu výrobku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 73 odst. 3.
Článek 12
Jedinečné identifikátory
1. Jedinečné identifikátory subjektu uvedené v prvním odstavci písm. g) a h) přílohy III a jedinečné identifikátory zařízení uvedené v písmenu i) přílohy III musí splňovat normy uvedené v prvním odstavci písm. c) a druhém odstavci přílohy III nebo rovnocenné evropské nebo mezinárodní normy, dokud nebudou odkazy na harmonizované normy zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie.
2. Není-li dosud k dispozici jedinečný identifikátor subjektu uvedený v prvním odstavci písm. h) přílohy III, požádá hospodářský subjekt, který vytváří nebo aktualizuje digitální pas výrobku, o jedinečný identifikátor subjektu jménem relevantního subjektu a poskytne tomuto subjektu úplné údaje o jedinečném identifikátoru subjektu, jakmile je vydán.
Před podáním žádosti uvedené v prvním pododstavci požádá hospodářský subjekt, který vytváří nebo aktualizuje digitální pas výrobku, relevantní subjekt o potvrzení, že žádný jedinečný identifikátor subjektu neexistuje.
3. Není-li dosud k dispozici jedinečný identifikátor zařízení uvedený v prvním odstavci písm. i) přílohy III, požádá hospodářský subjekt, který vytváří nebo aktualizuje digitální pas výrobku, o jedinečný identifikátor zařízení jménem subjektu odpovědného za příslušnou lokalitu nebo budovu a poskytne tomuto subjektu úplné údaje o jedinečném identifikátoru zařízení, jakmile je vydán.
Před podáním žádosti uvedené v prvním pododstavci požádá hospodářský subjekt, který vytváří nebo aktualizuje digitální pas výrobku, relevantní subjekt o potvrzení, že žádný jedinečný identifikátor zařízení neexistuje.
4. Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 72 za účelem doplnění tohoto nařízení stanovením pravidel a postupů týkajících se řízení životního cyklu jedinečných identifikátorů a nosičů údajů. Tyto akty v přenesené pravomoci zejména stanoví pravidla pro:
a) organizace, které se chtějí stát agenturou vydávající jedinečné identifikátory a nosiče údajů, a
b) hospodářské subjekty, které chtějí vytvářet své vlastní jedinečné identifikátory a nosiče údajů, aniž by se spoléhaly na agenturu vydávající jedinečné identifikátory a nosiče údajů.
5. Akty v přenesené pravomoci přijaté podle článku 4 stanoví:
a) kritéria, jak se stát agenturou vydávající jedinečné identifikátory a nosiče údajů;
b) úlohy agentury vydávající jedinečné identifikátory a nosiče údajů;
c) pravidla k zajištění toho, aby jedinečné identifikátory a nosiče údajů byly spolehlivé, ověřitelné a celosvětově jedinečné;
d) pravidla pro vytváření, údržbu, aktualizaci a stahování jedinečných identifikátorů a nosičů údajů;
e) pravidla týkající se správy údajů.
6. Při vytváření pravidel a postupů podle odstavce 4 Komise:
a) usiluje o zajištění interoperability mezi různými přístupy;
b) zohlední relevantní stávající technická řešení a normy;
c) zajistí, aby stanovená pravidla a postupy zůstaly co nejvíce technologicky neutrální.
Článek 13
Registr digitálních pasů výrobku
1. Do 19. července 2026 zřídí Komise digitální registr (dále jen „registr“), v němž jsou bezpečně uloženy alespoň jedinečné identifikátory.
V případě výrobků, které mají být propuštěny do celního režimu „propuštění do volného oběhu“, se ukládá do registru zbožový kód.
V registru jsou uloženy jedinečné identifikátory baterií uvedené v čl. 77 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1542(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1542 ze dne 12. července 2023 o bateriích a odpadních bateriích, o změně směrnice 2008/98/ES a nařízení (EU) 2019/1020 a o zrušení směrnice 2006/66/ES (Úř. věst. L 191, 28.7.2023, s. 1).).
Komise registr spravuje a zajistí, aby údaje v něm uložené byly zpracovávány bezpečně a v souladu s právem Unie, včetně platných pravidel na ochranu osobních údajů.
2. Komise v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4 stanoví veškeré další údaje, které kromě toho, že jsou uvedeny v digitálním pasu výrobku, mají být uchovávány v registru, přičemž zohlední alespoň tato kritéria:
a) potřebu umožňovat ověření pravosti digitálního pasu výrobku;
b) význam informací pro zlepšení účinnosti a účelnosti kontrol dozoru nad trhem a celních kontrol;
c) potřebu vyhnout se nepřiměřenému administrativnímu zatížení hospodářských subjektů a celních orgánů.
3. Pokud jde o odpovědnost za zřízení a správu registru a zpracování veškerých osobních údajů, které by z této činnosti mohlo plynout, považuje se Komise za správce ve smyslu čl. 3 bodu 8 nařízení (EU) 2018/1725.
4. Hospodářský subjekt uvádějící výrobek na trh nebo do provozu vloží do registru údaje uvedené v odstavcích 1 a 2.
5. Poté, co hospodářský subjekt uloží údaje uvedené v odstavcích 1 a 2 do registru, sdělí mu registr automaticky jedinečný registrační identifikátor související se všemi jedinečnými identifikátory uloženými do registru pro konkrétní výrobek v souladu s odstavcem 4. Toto sdělení registru se nepovažuje za důkaz souladu s tímto nařízením nebo jinými právními předpisy Unie.
Komise přijme prováděcí akt, jímž stanoví prováděcí pravidla pro registr, včetně pravidel o sdělení jedinečného registračního identifikátoru uvedeného v prvním pododstavci.
Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 73 odst. 3.
6. Do registru mají přístup Komise, příslušné vnitrostátní orgány a celní orgány pro účely plnění svých povinností podle práva Unie.
Článek 14
Internetový portál pro údaje uvedené v digitálním pasu výrobku
Článek 15
Celní kontroly týkající se digitálního pasu výrobku
1. Každá osoba, která hodlá uvést výrobek, na který se vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4, do celního režimu „propuštění do volného oběhu“, poskytne nebo zpřístupní celním orgánům jedinečný registrační identifikátor tohoto výrobku uvedený v čl. 13 odst. 5.
První pododstavec tohoto odstavce se použije ode dne zprovoznění registru.
2. Celní orgány mohou výrobek propustit do volného oběhu až poté, co ověří alespoň to, že jedinečný registrační identifikátor uvedený v čl. 13 odst. 5 a zbožový kód, který jim byl poskytnut nebo zpřístupněn, odpovídá údajům uloženým v registru.
Ověření uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce se provádí elektronicky a automaticky prostřednictvím propojení uvedeného v odstavci 3. Použije se od okamžiku zprovoznění propojení.
Propuštění výrobku do volného oběhu se nepovažuje za prokázání souladu s tímto nařízením nebo s jinými právními předpisy Unie.
3. Komise propojí registr s jednotným celním portálem EU pro výměnu certifikátů (EU CSW-CERTEX), čímž umožní automatizovanou výměnu informací s vnitrostátními celními systémy prostřednictvím jednotného portálu EU pro oblast celnictví, zřízeného nařízením (EU) 2022/2399.
Toto propojení se zprovozní do čtyř let ode dne vstupu prováděcího aktu uvedeného v čl. 13 odst. 5 v platnost.
4. Komise a celní orgány mohou údaje uvedené v digitálním pasu výrobku a registru získávat a používat k plnění svých povinností podle práva Unie, mimo jiné k řízení rizik, celním kontrolám a propouštění do volného pohybu v souladu s nařízením (EU) č. 952/2013.
5. Tímto článkem nejsou dotčeny nařízení (EU) č. 952/2013, kapitola VII nařízení (EU) 2019/1020 ani žádné jiné právní předpisy Unie.
KAPITOLA IV
ŠTÍTKY
Článek 16
Štítky
1. Jestliže požadavky na informace uvádějí, že se informace mají uvést na štítku podle čl. 7 odst. 7 písm. c), akty v přenesené pravomoci přijaté podle článku 4 stanoví:
a) obsah štítku;
b) podobu štítku zajišťující viditelnost a čitelnost;
c) způsob, jakým se má štítek zobrazit zákazníkům, a to i v případě prodeje na dálku, se zohledněním požadavků stanovených v článku 32 a důsledků pro příslušné hospodářské subjekty;
d) elektronické prostředky pro generování štítků, je-li to vhodné.
2. Pokud požadavek na informace vyžaduje, aby byla na štítku uvedena výkonnostní třída výrobku, musí být podoba štítku podle odst. 1 písm. b) jasná a snadno srozumitelná a umožňovat, aby mohli zákazníci snadno porovnat výkonnost výrobku s příslušným parametrem výrobku a vybrat si výrobek s lepší výkonností.
3. Pokud u výrobků spojených se spotřebou energie, které musí být označeny energetickými štítky zavedenými podle nařízení (EU) 2017/1369, nelze informace o příslušném parametru výrobku, včetně výkonnostních tříd podle čl. 7 odst. 4 tohoto nařízení, začlenit do energetického štítku a za předpokladu, že jsou tyto informace považovány za relevantnější a komplexnější než informace obsažené na energetickém štítku, může Komise po posouzení rizika matení zákazníků, administrativní zátěže pro hospodářské subjekty a nejlepšího způsobu, jak o těchto konkrétních informacích informovat, ve vhodných případech místo energetického štítku vytvořeného podle nařízení (EU) 2017/1369 požadovat vytvoření štítku v souladu s tímto nařízením.
4. Bude-li to vhodné, zahrne Komise mezi požadavky na informace uvedené v odstavci 1 i požadavek, aby štítek obsahoval nosiče údajů nebo jiné prostředky, které zákazníkům umožní přístup k dalším informacím o výrobku, včetně prostředků umožňujících přístup k digitálnímu pasu výrobku.
5. Komise přijme prováděcí akty, kterými stanoví společné požadavky na podobu štítků požadovaných podle čl. 7 odst. 7 písm. c).
Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 73 odst. 3.
Článek 17
Napodobování štítků
KAPITOLA V
STANOVENÍ PRIORIT, PLÁNOVÁNÍ A KONZULTACE
Článek 18
Stanovení priorit a plánování
1. Při stanovování priorit pro výrobky, na něž se mají vztahovat požadavky na ekodesign, Komise analyzuje potenciální přínos těchto výrobků k dosažení cílů Unie v oblasti klimatu, životního prostředí a energetické účinnosti, přičemž zohlední tato kritéria:
Komise rovněž posoudí to, jak tyto výrobky případně přispívají k fungování vnitřního trhu a k hospodářské odolnosti Unie.
a) potenciál pro zlepšení aspektů výrobku, aniž by to vyžadovalo nepřiměřené náklady, zejména s ohledem na:
- i) neexistenci nebo nedostatečnost práva Unie nebo neschopnost tržních sil nebo samoregulačních opatření řádně plnit tento cíl a
- ii) rozdíly ve výkonnosti výrobků dostupných na trhu, které mají rovnocennou funkčnost ve vztahu k aspektům výrobku;
b) objem prodeje a obchodu s těmito výrobky v Unii;
c) rozdělení dopadů na klima a životní prostředí, využívání energie, využívání zdrojů a vznik odpadů v souvislosti s těmito výrobky v celém hodnotovém řetězci;
d) nutnost pravidelně přezkoumávat a upravovat akty v přenesené pravomoci přijaté podle článku 4 s ohledem na technologický vývoj a vývoj trhu.
2. Při stanovování priorit u aspektů, na něž se mají vztahovat horizontální požadavky na ekodesign, Komise zohlední výhody zahrnutí široké škály skupin výrobků do téhož aktu v přenesené pravomoci z hlediska dosahování cílů tohoto nařízení.
3. Komise přijme pracovní plán a zveřejní jej společně s příslušnými přípravnými dokumenty (dále jen „pracovní plán“). Pracovní plán stanoví seznam skupin výrobků, které mají být upřednostněny pro stanovení požadavků na ekodesign, a odhadované lhůty pro jejich stanovení. Tento seznam obsahuje aspekty výrobků a skupiny výrobků, u nichž se mají přednostně stanovit horizontální požadavky na ekodesign, jakož i případné neprodané spotřební výrobky, v souvislosti s nimiž má být zváženo zavedení zákazu ničení hospodářskými subjekty, na základě konsolidovaných informací poskytnutých podle článku 26 a jakýchkoli jiných dostupných důkazů.
Komise při prvním určování případných výrobků, u nichž zváží zavedení zákazu jejich ničení hospodářskými subjekty, zejména zváží zahrnutí elektrických a elektronických zařízení.
Pracovní plán se vztahuje na období nejméně tří let a je pravidelně aktualizován.
Při přijímání nebo aktualizaci pracovního plánu Komise zohlední kritéria stanovená v odstavcích 1 a 2.
4. Komise předloží Evropskému parlamentu návrh pracovního plánu před jeho přijetím.
5. V prvním pracovním plánu, který musí být přijat do 19. dubna 2025, Komise upřednostní tyto skupiny výrobků:
Pokud kterákoli ze skupin výrobků uvedených v prvním pododstavci není do prvního pracovního plánu zahrnuta nebo pokud je do něj zahrnuta jakákoli jiná skupina výrobků, Komise své rozhodnutí v dotčeném pracovním plánu odůvodní.
a) železo a ocel;
b) hliník;
c) textil, zejména oděvy a obuv;
d) nábytek, včetně matrací;
e) pneumatiky;
f) čisticí prostředky;
g) barvy;
h) maziva;
i) chemické látky;
j) výrobky spojené se spotřebou energie, pro které mají být poprvé stanoveny požadavky na ekodesign nebo pro které mají být podle tohoto nařízení přezkoumána stávající opatření přijatá na základě směrnice 2009/125/ES, a
k) produkty informačních a komunikačních technologií a další elektronika.
6. Neexistují-li patřičné požadavky na výkonnost a informace o environmentální a uhlíkové stopě cementu podle nařízení o stavebních výrobcích, stanoví Komise požadavky na ekodesign pro cement v aktu v přenesené pravomoci přijatém v souladu s článkem 4 nejdříve 31. prosince 2028 a nejpozději 1. ledna 2030.
7. Komise informuje každý rok Evropský parlament a Radu o pokroku, jehož při provádění pracovního plánu dosáhla.
Článek 19
Fórum o ekodesignu
Fórum o ekodesignu přispívá zejména k:
a) přípravě požadavků na ekodesign;
b) přípravě pracovních plánů;
c) zkoumání účinnosti zavedených mechanismů dozoru nad trhem;
d) hodnocení samoregulačních opatření a
e) posuzování zákazu ničení neprodaných spotřebních výrobků vedle těch, které jsou uvedeny v příloze VII.
Článek 20
Skupina odborníků z členských států
Tito odborníci přispívají zejména k:
a) přípravě požadavků na ekodesign;
b) hodnocení samoregulačních opatření;
c) výměně informací a osvědčených postupů týkajících se opatření ke zlepšení dodržování tohoto nařízení;
d) stanovování priorit, pokud jde o neprodané spotřební výrobky, v souvislosti s nimiž má být zváženo zavedení zákazu ničení hospodářskými subjekty, zejména o elektrická a elektronická zařízení, při prvním určování těchto neprodaných spotřebních výrobků.
Článek 21
Samoregulační opatření
1. Hospodářské subjekty mohou předložit Komisi samoregulační opatření, které stanoví požadavky na ekodesign výrobků, na něž se nevztahuje akt v přenesené pravomoci podle článku 4 nebo které nejsou zahrnuty do pracovního plánu. Tyto subjekty doloží splnění kritérií uvedených v odstavci 3 tohoto článku.
2. Samoregulační opatření předložené podle odstavce 1 musí obsahovat tyto informace:
Signatáři samoregulačního opatření průběžně aktualizují a zpřístupní informace uvedené v tomto odstavci na veřejně a zdarma přístupné internetové stránce.
Signatáři samoregulačního opatření neprodleně oznámí Komisi veškeré změny samoregulačního opatření, zejména změny týkající se jich samotných.
a) seznam hospodářských subjektů, které jsou signatáři samoregulačního opatření;
b) požadavky na ekodesign týkající se výrobků, na něž se vztahuje samoregulační opatření;
c) podrobný, transparentní a objektivní plán monitorování s jasně stanovenými povinnostmi podniků a nezávislých inspektorů, včetně kritérií stanovených v bodě 6 přílohy VI;
d) pravidla týkající se informací, které mají signatáři oznamovat, jakož i pravidla týkající se zkoušení a inspekcí;
e) pravidla týkající se důsledků nedodržení samoregulačního opatření signatářem, která obsahují ustanovení, podle nichž v případě, že signatář nepřijme do tří měsíců dostatečná nápravná opatření, je ze signatářů dotčeného samoregulačního opatření vyloučen, a
f) vysvětlení, jak samoregulační opatření předložené podle odstavce 1 zlepšuje environmentální udržitelnost výrobků v souladu s cíli tohoto nařízení rychleji nebo při nižších nákladech než akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4; toto vysvětlení se musí opírat o důkazy, které sestávají ze strukturované technické, environmentální a ekonomické analýzy, která odůvodňuje požadavky na ekodesign a cíle samoregulačního opatření a posuzuje dopady těchto požadavků na ekodesign.
3. Komise předložené samoregulační opatření posoudí a v případě potřeby si vyžádá odborný posudek decentralizovaných agentur Unie. Ve svém posouzení Komise ověří, zda jsou splněna tato kritéria:
Komise přijme prováděcí akt obsahující seznam samoregulačních opatření, která splňují kritéria uvedená v tomto článku. Tento prováděcí akt se přijme poradním postupem uvedeným v čl. 73 odst. 2.
a) samoregulační opatření předkládají alespoň dva hospodářské subjekty;
b) objemový podíl signatářů samoregulačního opatření na trhu s výrobky, na něž se uvedené opatření vztahuje, činí nejméně 80 % kusů uvedených na trh nebo do provozu;
c) samoregulační opatření přispívá ke zlepšení environmentální udržitelnosti výrobků v souladu s cíli tohoto nařízení a zajištění volného pohybu na vnitřním trhu rychleji nebo při nižších nákladech než akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4 a sestává z požadavků na ekodesign, které jsou nezbytné pro dosažení cílů tohoto nařízení;
d) samoregulační opatření splňuje kritéria stanovená v příloze VI;
e) samoregulační opatření je v souladu s právem Unie a mezinárodními obchodními závazky Unie.
4. Komise může kdykoli požádat signatáře samoregulačního opatření uvedeného na seznamu v prováděcím aktu přijatém podle odst. 3 druhého pododstavce, aby v přiměřené lhůtě předložili revidovanou a aktualizovanou verzi tohoto opatření s ohledem na relevantní vývoj trhu nebo technologický vývoj týkající se dotčené skupiny výrobků. Pokud má Komise důvod se domnívat, že kritéria stanovená v tomto článku již nejsou splněna, předloží signatáři do tří měsíců ode dne, kdy je o to Komise požádá, revidovanou a aktualizovanou verzi tohoto opatření.
5. Jakmile je samoregulační opatření uvedeno na seznamu v prováděcím aktu přijatém podle odst. 3 druhého pododstavce, podávají signatáři uvedeného opatření v pravidelných intervalech stanovených v uvedeném prováděcím aktu Komisi zprávy, v nichž informují o pokroku při dosahování cílů samoregulačního opatření a prokazují, že kritéria stanovená v odstavci 3 jsou i nadále plněna.
Nedodržení samoregulačního opatření signatářem oznámí nezávislý inspektor uvedený v bodě 6 přílohy VI Komisi.
Zprávy o pokroku, včetně zpráv o dodržování předpisů vypracovaných nezávislým inspektorem, a oznámení o nedodržování požadavků a příslušných nápravných opatření zpřístupní signatáři na veřejně přístupných internetových stránkách.
6. Pokud Komise shledá, že samoregulační opatření uvedené na seznamu v prováděcím aktu přijatém podle odst. 3 druhého pododstavce již nesplňuje kritéria stanovená v tomto článku nebo pokud jeho signatáři nedodrželi lhůtu uvedenou v odstavci 4, vyškrtne toto opatření ze seznamu uvedeného v odstavci 3 prostřednictvím prováděcích aktů. Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem uvedeným v čl. 73 odst. 2.
Pokud bylo samoregulační opatření ze seznamu uvedeného v odstavci 3 vyškrtnuto, může Komise stanovit požadavky na ekodesign týkající se výrobku, na nějž se toto samoregulační opatření vztahovalo, v aktu v přenesené pravomoci přijatém podle článku 4.
Článek 22
Malé a střední podniky
1. V souvislosti s programy, kterých mohou využívat malé a střední podniky, zejména mikropodniky, Komise zajistí, aby byly k dispozici iniciativy, které těmto podnikům pomohou začlenit environmentální udržitelnost, včetně energetické účinnosti, do jejich hodnotového řetězce.
2. Ve vhodných případech může Komise akty v přenesené pravomoci, které přijímá podle článku 4, doplní o digitální nástroje a o pokyny týkající se specifických rysů malých a středních podniků, zejména mikropodniků, působících v odvětví výrobků nebo v odvětví skupin výrobků, na něž se tyto akty vztahují, aby těmto podnikům dodržování tohoto nařízení usnadnila. Při vypracovávání těchto pokynů vede Komise konzultace s organizacemi zastupujícími malé a střední podniky.
3. Členské státy přijmou vhodná opatření na pomoc malým a středním podnikům, zejména mikropodnikům, při dodržování požadavků na ekodesign stanovených v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4. Členské státy vedou konzultace s organizacemi zastupujícími malé a střední podniky o tom, jaká opatření považují malé a střední podniky za užitečná.
Tato opatření zahrnují přinejmenším zajištění dostupnosti jednotných kontaktních míst nebo podobných mechanismů pro zvýšení informovanosti o požadavcích na ekodesign a vytváření příležitostí k navazování kontaktů pro malé a střední podniky, zejména mikropodniky, aby se mohly požadavkům na ekodesign přizpůsobit.
Kromě toho, aniž jsou dotčena platná pravidla pro státní podporu, mohou tato opatření zahrnovat:
a) finanční podporu, mimo jiné poskytováním daňových výhod a investováním do fyzické a digitální infrastruktury;
b) přístup k finančním prostředkům;
c) specializovaná školení pro vedení a zaměstnance;
d) organizační a technickou pomoc.
KAPITOLA VI
NIČENÍ NEPRODANÝCH SPOTŘEBNÍCH VÝROBKŮ
Článek 23
Obecné zásady pro prevenci ničení
Článek 24
Zveřejňování informací o neprodaných spotřebních výrobcích
1. Hospodářské subjekty, které přímo vyřadí nebo nechají vyřadit neprodané spotřební výrobky, zveřejní:
Hospodářské subjekty informace uvedené v prvním pododstavci zveřejní jasným a viditelným způsobem alespoň na snadno přístupné části svých internetových stránek. Hospodářské subjekty, na které se vztahuje povinnost zveřejňovat zprávy o udržitelnosti ve své zprávě o vedení podniku podle článků 19a nebo 29a směrnice 2013/34/EU, je mohou zahrnout rovněž do ní.
Hospodářské subjekty každoročně zveřejňují informace uvedené v prvním pododstavci a zahrnou do nich informace o neprodaných spotřebních výrobcích, které byly vyřazeny za předchozí účetní období. Informace za každý rok zveřejní. První zveřejnění se týká neprodaných spotřebních výrobků vyřazených během celého prvního účetního období, kdy bude toto nařízení v platnosti.
Tento odstavec se nevztahuje na mikropodniky a malé podniky.
Tento odstavec se použije na střední podniky ode dne 19. července 2030.
a) počet a hmotnost neprodaných spotřebních výrobků vyřazených za rok, rozlišených podle typu nebo kategorie výrobků;
b) důvody pro vyřazení výrobků a v relevantních případech příslušnou výjimku podle čl. 25 odst. 5;
c) podíl vyřazených výrobků dodaných přímo nebo prostřednictvím třetí strany k provedení každé z těchto činností: příprava na opětovné použití, včetně renovace a repasování, recyklace, další využití, včetně energetického využití a odstranění v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady podle definice v článku 4 směrnice 2008/98/ES;
d) přijatá opatření a opatření plánovaná za účelem předcházení zničení neprodaných spotřebních výrobků.
2. Hospodářské subjekty poskytnou Komisi nebo příslušnému vnitrostátnímu orgánu na jejich žádost veškeré informace a dokumentaci nezbytné k prokázání dodání a přijetí vyřazených výrobků zveřejněného podle odst. 1 písm. c) tohoto článku a v relevantních případech i informace nezbytné k prokázání uplatnitelnosti výjimky podle čl. 25 odst. 5, ledaže jsou tyto informace příslušnému vnitrostátnímu orgánu již dostupné na základě jiného právního aktu. Tyto informace a tato dokumentace se poskytnou v tištěné nebo elektronické podobě do 30 dnů od obdržení žádosti.
3. Komise přijme prováděcí akty, kterými stanoví podrobnosti a formát pro zveřejňování informací uvedených v odstavci 1, včetně vymezení typů nebo kategorií výrobků a způsobu, jak jsou tyto informace ověřovány.
Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 73 odst. 3.
První takový prováděcí akt bude přijat do 19. července 2025.
Článek 25
Zničení neprodaných spotřebních výrobků
1. Od 19. července 2026 je ničení neprodaných spotřebních výrobků uvedených na seznamu v příloze VII zakázáno.
Tento odstavec se nevztahuje na mikropodniky a malé podniky.
Tento odstavec se použije na střední podniky od 19. července 2030.
2. Hospodářské subjekty, na které se nevztahuje zákaz stanovený v odstavci 1, nesmějí ničit neprodané spotřební výrobky, které jim byly dodány za účelem obcházení tohoto zákazu.
3. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 72 za účelem změny přílohy VII spočívající v:
a) přidání nových výrobků s cílem zohlednit dopady jejich zničení na životní prostředí;
b) aktualizaci položek ve skupinách výrobků, je-li to nezbytné, s cílem uvést je do souladu se změnami jejich příslušných kódů zboží nebo popisů, které jsou provedeny v příloze I nařízení (EHS) č. 2658/87.
4. Při přípravě aktu v přenesené pravomoci, který má být přijat podle odst. 3 písm. a) Komise:
V uvedeném aktu v přenesené pravomoci musí být stanoven den jeho použitelnosti a případně odstupňovaná nebo přechodná opatření nebo období.
a) posoudí výskyt a dopady ničení určitých neprodaných spotřebních výrobků na životní prostředí;
b) zohlední informace sdělené hospodářskými subjekty podle čl. 24 odst. 1;
c) provede posouzení dopadů na základě nejlepších dostupných důkazů a analýz a případně dalších studií.
5. Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 72 za účelem doplnění tohoto nařízení, kterými stanoví výjimky ze zákazu ničení neprodaných spotřebních výrobků uvedených v příloze VII, je-li to vhodné z některého z těchto důvodů:
Tyto akty v přenesené pravomoci mohou rovněž v příslušných případech stanovit, že zákaz ničení neprodaných spotřebních výrobků stanovený v odstavci 1 tohoto článku nebo povinnost zveřejňování informací stanovená v článku 24 se vztahují na mikropodniky a malé podniky, pokud existují dostatečné důkazy o tom, že tyto podniky by mohly být využívány k obcházení uvedeného zákazu nebo uvedené povinnosti.
První akt v přenesené pravomoci uvedený v prvním pododstavci se přijme do 19. července 2025.
a) zdravotní, hygienické a bezpečnostní důvody;
b) poškození výrobků způsobené v důsledku manipulace s nimi nebo zjištěné po vrácení výrobků, které nelze opravit nákladově efektivním způsobem;
c) nevhodnost výrobků pro účely, ke kterým jsou určeny, případně s přihlédnutím k unijnímu a vnitrostátnímu právu a technickým normám;
d) nepřijetí výrobků nabízených k darování;
e) nevhodnost výrobků k přípravě na opětovné použití nebo repasování;
f) neprodejnost výrobků v důsledku porušení práv duševního a průmyslového vlastnictví, včetně padělaných výrobků;
g) skutečnost, že zničení je možností s nejmenšími negativními dopady na životní prostředí.
Článek 26
Konsolidované informace o ničení neprodaných spotřebních výrobků
Do 19. července 2027 a poté každých 36 měsíců zveřejní Komise na svých internetových stránkách konsolidované informace o ničení neprodaných spotřebních výrobků, včetně těchto prvků:
a) rozšíření ničení konkrétních skupin neprodaných spotřebních výrobků za rok na základě informací zveřejněných hospodářskými subjekty podle čl. 24 odst. 1;
b) komparativní dopady na životní prostředí vyplývající ze zničení neprodaných spotřebních výrobků podle skupin výrobků.
HLAVA VII
POVINNOSTI HOSPODÁŘSKÝCH SUBJEKTŮ
Článek 27
Povinnosti výrobců
1. Při uvádění výrobků, na něž se vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4, na trh nebo do provozu výrobci zajistí, aby:
a) tyto výrobky byly navrženy a vyrobeny v souladu s požadavky na výkonnost stanovenými v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4;
b) k těmto výrobkům byly přiloženy informace požadované podle článku 7 a aktů v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4 a
c) byl k dispozici digitální pas výrobku v souladu s článkem 9 a akty v přenesené pravomoci přijatými podle článku 4, včetně záložní kopie nejaktuálnější verze digitálního pasu výrobku uložené u poskytovatele služeb souvisejících s pasem výrobku v souladu s čl. 10 odst. 4.
2. Před uvedením výrobku, na který se vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4, na trh nebo do provozu provedou výrobci postup posuzování shody stanovený v uvedeném aktu v přenesené pravomoci, nebo jej nechají provést svým jménem, a vypracují požadovanou technickou dokumentaci.
Byla-li shoda výrobku, na nějž se vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4, s příslušnými požadavky tímto postupem prokázána, vypracují výrobci EU prohlášení o shodě v souladu s článkem 44 a připojí označení CE v souladu s článkem 46. Pokud však Komise stanovila alternativní pravidla podle čl. 4 odst. 6 písm. d), připojí výrobce označení shody v souladu s těmito pravidly.
3. Výrobci uchovávají technickou dokumentaci a EU prohlášení o shodě po dobu deseti let od uvedení výrobku, na nějž se vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4, na trh nebo do provozu, ledaže byla v příslušném aktu v přenesené pravomoci stanovena jiná lhůta.
4. Výrobci zajistí, aby u výrobků, na něž se vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4, které jsou součástí sériové výroby, byly zavedeny postupy, kterými se zajistí, že zůstanou ve shodě s příslušnými požadavky. Výrobci patřičně přihlédnou ke změnám výrobního procesu, návrhu výrobku nebo jeho vlastností a změnám harmonizovaných norem, společných specifikací nebo jiných technických specifikací, na jejichž základě se prohlašuje nebo ověřuje shoda výrobku, a zjistí-li, že shoda výrobku je těmito změnami ovlivněna, provedou, nebo si dají provést, nové posouzení v souladu s platným postupem posuzování shody uvedeným v odstavci 2.
5. Výrobci zajistí, aby bylo na jejich výrobcích, na něž se vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4, uvedeno číslo typu, šarže nebo série nebo jiný prvek umožňující jejich identifikaci, nebo v případech, kdy to velikost nebo povaha výrobku neumožňuje, aby byla požadovaná informace uvedena na obalu nebo v dokladu přiloženém k výrobku.
6. U výrobků, na něž se vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4, uvedou výrobci své jméno, zapsaný obchodní název nebo zapsanou ochrannou známku a poštovní adresu a elektronické komunikační prostředky, jejichž prostřednictvím je lze kontaktovat:
Adresa musí uvádět jediné místo, na kterém lze výrobce kontaktovat. Kontaktní údaje musí být jasné, srozumitelné a čitelné.
a) na případné veřejné části digitálního pasu výrobku a
b) na výrobku, nebo není-li to možné, na jeho obalu nebo v dokladu přiloženém k výrobku.
7. Výrobci zajistí, aby byly k výrobku, na nějž se vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4, přiloženy pokyny v digitálním formátu týkající se výrobku (dále jen „digitální pokyny“) ve snadno srozumitelném jazyce, který určí dotčený členský stát. Digitální pokyny musí být jasné, srozumitelné a čitelné a musí obsahovat alespoň informace uvedené v čl. 7 odst. 2 písm. b) bodě ii), jak je stanoveno v uvedeném aktu v přenesené pravomoci.
Výrobci však poskytnou ve stručné tištěné podobě bezpečnostní informace a pokyny týkající se ochrany zdraví a bezpečnosti zákazníků a dalších relevantních subjektů.
Pokud výrobce poskytuje digitální pokyny, zahrne je do digitálního pasu výrobku a zpřístupní je prostřednictvím odpovídajícího nosiče údajů, nebo nepoužije-li se digitální pas výrobku, uvede na výrobku, nebo pokud to není možné, na obalu nebo v průvodním dokumentu, jak k digitálním pokynům získat přístup.
Výrobce předloží digitální pokyny ve formátu, který umožňuje jejich stažení a uložení na elektronickém zařízení, aby k nim měl uživatel kdykoli přístup, a zpřístupní je online po dobu očekávané životnosti výrobku, ale v každém případě po dobu nejméně deseti let po uvedení výrobku na trh nebo do provozu.
Na žádost zákazníka v době nákupu nebo do šesti měsíců po tomto nákupu poskytne výrobce digitální pokyny bezplatně v tištěné podobě do jednoho měsíce od obdržení uvedené žádosti.
Akty v přenesené pravomoci přijaté podle článku 4 mohou stanovit, že určité informace, které jsou součástí digitálních pokynů, mají být poskytnuty rovněž v tištěné podobě.
8. Výrobci, kteří se domnívají nebo mají důvod se domnívat, že výrobek, na nějž se vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4, který uvedli na trh nebo do provozu, není ve shodě s požadavky stanovenými v uvedeném aktu v přenesené pravomoci, přijmou bez zbytečného odkladu nezbytná nápravná opatření k uvedení tohoto výrobku do shody, nebo v případě potřeby k jeho okamžitému stažení z trhu nebo z oběhu.
Výrobci neprodleně informují orgány dozoru nad trhem členských států, do nichž výrobek dodali nebo v nichž jej uvedli do provozu, o podezření na nesoulad a o přijatých nápravných opatřeních.
9. Výrobci zpřístupní veřejnosti komunikační kanály, jako jsou telefonní číslo, elektronická adresa nebo vyhrazená část jejich internetových stránek, s přihlédnutím k potřebám přístupnosti pro osoby se zdravotním postižením, aby zákazníci mohli podávat stížnosti nebo připomínky týkající se možného nesouladu výrobků.
Výrobci vedou evidenci stížností a připomínek po dobu nezbytnou pro účely tohoto nařízení, ne však delší než pět let po jejich podání, a na žádost orgánu dozoru nad trhem tuto evidenci zpřístupní.
10. Výrobci poskytnou u výrobků, na něž se vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4, příslušnému vnitrostátnímu orgánu na základě jeho odůvodněné žádosti všechny informace a dokumentaci nezbytné k prokázání shody těchto výrobků, včetně technické dokumentace, a to v jazyce snadno srozumitelném tomuto orgánu. Tyto informace a dokumentace se poskytnou v tištěné nebo elektronické podobě co nejdříve a v každém případě do 15 dnů od obdržení žádosti uvedeného orgánu.
Výrobci spolupracují s příslušným vnitrostátním orgánem na všech opatřeních přijatých k nápravě veškerých případů nedodržení požadavků stanovených v příslušném aktu v přenesené pravomoci přijatém podle článku 4.
Článek 28
Zplnomocnění zástupci
1. Výrobce může písemným pověřením jmenovat zplnomocněného zástupce.
Součástí povinností zplnomocněného zástupce nesmějí být povinnosti stanovené v čl. 27 odst. 1 a vypracování technické dokumentace.
2. Zplnomocněný zástupce plní úkoly stanovené v pověření, které obdržel od výrobce. Pověření musí zplnomocněnému zástupci umožňovat alespoň:
a) uchovávat EU prohlášení o shodě a technickou dokumentaci pro potřeby vnitrostátních orgánů dozoru nad trhem po dobu deseti let od uvedení výrobku, na nějž se vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4, na trh nebo do provozu, ledaže byla v daném aktu v přenesené pravomoci stanovena jiná lhůta;
b) spolupracovat s příslušnými vnitrostátními orgány na jejich žádost na opatřeních přijatých v souvislosti s případy nesouladu výrobku, na který se vztahuje jeho pověření;
c) poskytnout příslušnému vnitrostátnímu orgánu na základě jeho odůvodněné žádosti co nejdříve a v každém případě do 15 dnů po obdržení takové žádosti všechny informace a dokumentaci nezbytné k prokázání shody výrobku v jazyce snadno srozumitelném tomuto orgánu, a
d) ukončit pověření, jestliže výrobce jedná v rozporu se svými povinnostmi podle tohoto nařízení.
Článek 29
Povinnosti dovozců
1. Pokud jde o výrobky, na které se vztahuje některý akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4, mohou dovozci uvádět na trh pouze výrobky, které splňují požadavky stanovené v příslušných aktech v přenesené pravomoci.
2. Před uvedením výrobku, na který se vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4, na trh dovozci zajistí, aby:
Dovozce dále zajistí, aby byl výrobek, na nějž se vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4, opatřen v příslušných případech požadovaným označením CE podle článku 45 v souladu s pravidly a podmínkami uvedenými v článku 46 nebo alternativním označením shody stanoveným v aktu v přenesené pravomoci přijatém podle čl. 4 odst. 6 písm. d) a byly k němu přiloženy požadované dokumenty a aby výrobce splnil požadavky stanovené v čl. 27 odst. 5 a 6.
Domnívají-li se dovozci nebo mají-li důvod se domnívat, že výrobek není ve shodě s požadavky stanovenými v příslušných aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4, nesmějí výrobek uvést na trh nebo do provozu, dokud nebude uveden do shody.
a) výrobce provedl příslušný postup posuzování shody a vypracoval technickou dokumentaci;
b) k výrobku byly přiloženy informace požadované podle článku 7 a aktů v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4 a
c) byl k dispozici digitální pas výrobku v souladu s článkem 9 a akty v přenesené pravomoci přijatými podle článku 4, včetně záložní kopie nejaktuálnější verze digitálního pasu výrobku uložené u poskytovatele služeb souvisejících s pasem výrobku v souladu s čl. 10 odst. 4.
3. U výrobků, na něž se vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4, uvedou dovozci své jméno, zapsaný obchodní název nebo zapsanou ochrannou známku a poštovní adresu a elektronické komunikační prostředky, jejichž prostřednictvím je lze kontaktovat:
Kontaktní údaje musí být jasné, srozumitelné a čitelné.
a) na případné veřejné části digitálního pasu výrobku a
b) na výrobku, nebo není-li to možné, na jeho obalu nebo v dokladu přiloženém k výrobku.
4. Dovozci zajistí, aby byly k výrobku, na nějž se vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4, přiloženy digitální pokyny ve snadno srozumitelném jazyce, který určí dotčený členský stát. Tyto pokyny musí být jasné, srozumitelné a čitelné a musí obsahovat alespoň informace uvedené v čl. 7 odst. 2 písm. b) bodě ii), jak je stanoveno v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4. Povinnosti stanovené v čl. 27 odst. 7 čtvrtém a pátém pododstavci se použijí obdobně.
5. Dovozci zajistí, aby v době, kdy nesou za výrobek odpovědnost, skladovací a přepravní podmínky neohrožovaly soulad výrobku s požadavky stanovenými v příslušném aktu v přenesené pravomoci přijatém podle článku 4.
6. Dovozci, kteří se domnívají nebo mají důvod se domnívat, že výrobek, na nějž se vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4 a který uvedli na trh, není ve shodě s požadavky stanovenými v uvedeném aktu v přenesené pravomoci, přijmou bez zbytečného odkladu nezbytná nápravná opatření k uvedení tohoto výrobku do shody, nebo v případě potřeby k jeho okamžitému stažení z trhu nebo z oběhu.
Dovozci neprodleně informují orgány dozoru nad trhem členských států, do nichž výrobek dodali, o podezření na nesoulad a o přijatých nápravných opatřeních.
7. Dovozci uchovávají kopii EU prohlášení o shodě pro potřeby orgánů dozoru nad trhem a zajišťují, aby byla těmto orgánům mohla být na požádání předložena technická dokumentace, a to po dobu deseti let od uvedení výrobku, na nějž se vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4, na trh nebo do provozu, ledaže byla v daném aktu v přenesené pravomoci stanovena jiná lhůta.
8. Dovozci poskytnou u výrobků, na něž se vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4, příslušnému vnitrostátnímu orgánu na základě jeho odůvodněné žádosti všechny informace a dokumentaci nezbytné k prokázání shody těchto výrobků, včetně technické dokumentace, a to v jazyce snadno srozumitelném tomuto orgánu. Tyto informace a dokumentace se poskytnou v tištěné nebo elektronické podobě co nejdříve a v každém případě do 15 dnů od obdržení žádosti uvedeného orgánu.
Dovozci spolupracují s příslušným vnitrostátním orgánem na všech opatřeních přijatých k nápravě veškerých případů nedodržení požadavků stanovených v příslušném aktu v přenesené pravomoci přijatém podle článku 4.
Článek 30
Povinnosti distributorů
1. Při dodávání výrobku, na který se vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4, na trh distributoři jednají s řádnou péčí, pokud jde o požadavky stanovené v příslušných aktech v přenesené pravomoci.
2. Před dodáním výrobku, na který se vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4, na trh distributoři ověří, zda:
a) je výrobek opatřen označením CE podle článků 45 a 46 nebo označením shody přijatým v souladu s čl. 4 odst. 6 písm. d) a zda je v příslušných případech v souladu s uvedeným aktem v přenesené pravomoci opatřen štítkem nebo propojen s digitálním pasem výrobku;
b) jsou k výrobku přiloženy požadované doklady a digitální pokyny v jazyce snadno srozumitelném zákazníkům, který určí dotčený členský stát, a zda jsou tyto pokyny jasné, srozumitelné a čitelné a obsahují alespoň údaje uvedené v čl. 7 odst. 2 písm. b) bodě ii), jak je stanoveno v aktu v přenesené pravomoci přijatém podle článku 4; povinnosti stanovené v čl. 27 odst. 7 čtvrtém a pátém pododstavci se použijí obdobně, a
c) výrobce a dovozce splnili požadavky stanovené v čl. 27 odst. 5 a 6 a čl. 29 odst. 3.
3. Domnívají-li se distributoři nebo mají-li důvod se domnívat, že výrobek před dodáním na trh není ve shodě s požadavky stanovenými v příslušných aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4 nebo tyto požadavky nesplňuje jeho výrobce, nesmějí dodat výrobek na trh, dokud nebude uveden do shody nebo dokud výrobce nebude splňovat požadavky.
Distributoři zajistí, aby v době, kdy nesou za výrobek odpovědnost, skladovací a přepravní podmínky neohrožovaly jeho soulad s požadavky stanovenými v příslušných aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4.
4. Distributoři, kteří se domnívají nebo mají důvod se domnívat, že výrobek, který dodali na trh, není ve shodě s požadavky stanovenými v příslušných aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4, zajistí, aby byla přijata nezbytná nápravná opatření k uvedení tohoto výrobku do shody, nebo v případě potřeby k jeho stažení z trhu nebo z oběhu.
Distributoři neprodleně informují orgány dozoru nad trhem členských států, do nichž výrobek dodali, o podezření na nesoulad a o přijatých nápravných opatřeních.
5. Distributoři poskytnou příslušnému vnitrostátnímu orgánu na základě jeho odůvodněné žádosti všechny informace a dokumentaci, ke kterým mají přístup a které jsou nezbytné k prokázání shody výrobku. Tyto informace a dokumentace se poskytnou v tištěné nebo elektronické podobě do 15 dnů od obdržení žádosti příslušného vnitrostátního orgánu.
Distributoři spolupracují s příslušným vnitrostátním orgánem na všech opatřeních přijatých k nápravě veškerých případů nesouladu s příslušným aktem v přenesené pravomoci přijatým podle článku 4.
Článek 31
Povinnosti obchodníků
1. Obchodníci zajistí, aby jejich zákazníci a potenciální zákazníci měli přístup ke všem relevantním informacím přiloženým k výrobkům, jak požadují akty v přenesené pravomoci přijaté podle článku 4, a to i v případě prodeje na dálku.
2. Obchodníci zajistí, aby byl zákazníkům a potenciálním zákazníkům snadno dostupný digitální pas výrobku, a to i v případě prodeje na dálku, jak je stanoveno v čl. 9 odst. 2 písm. e) a v příslušných aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4.
3. Obchodníci, i v případě prodeje na dálku:
a) viditelným způsobem zobrazí zákazníkům a potenciálním zákazníkům štítky poskytnuté v souladu s čl. 32 odst. 1 písm. b) nebo c);
b) v souladu s příslušnými akty v přenesené pravomoci přijatými podle článku 4 uvedou odkaz na informace uvedené na štítcích poskytnutých v souladu s čl. 32 odst. 1 písm. b) nebo c) ve vizuálních reklamách nebo v technických propagačních materiálech k určitému modelu, a
c) neposkytují ani nezobrazují jiné štítky, značky, symboly nebo nápisy, které by mohly být s ohledem na informace uvedené na štítku a týkající se požadavků na ekodesign pro zákazníky nebo potenciální zákazníky zavádějící nebo matoucí.
Článek 32
Povinnosti týkající se štítků
1. Vyžaduje-li akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4, aby byly výrobky opatřeny štítkem podle článku 16, hospodářské subjekty, které výrobky uvádějí na trh nebo do provozu:
a) zajistí, aby byl každý jednotlivý výrobek opatřen tištěným štítkem, a to bezplatně, v souladu s uvedeným aktem v přenesené pravomoci;
b) poskytnou obchodníkovi bezplatně tištěné štítky nebo digitální kopie štítků, a to neprodleně a v každém případě do pěti pracovních dnů od žádosti obchodníka, a
c) zajistí, aby jejich štítky byly přesné, a poskytnou technickou dokumentaci, která přesnost jejich štítků umožní posoudit.
2. Vyžaduje-li akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4, aby byly výrobky opatřeny štítkem podle článku 16, hospodářský subjekt, který daný výrobek uvádí na trh nebo do provozu:
a) v souladu s příslušnými akty v přenesené pravomoci přijatými podle článku 4 uvede odkaz na informace uvedené na štítku ve vizuálních reklamách nebo v technických propagačních materiálech k určitému modelu;
b) neposkytuje ani nezobrazuje jiné štítky, značky, symboly nebo nápisy, které by mohly být s ohledem na informace uvedené na štítku a týkající se požadavků na ekodesign pro zákazníky nebo potenciální zákazníky zavádějící nebo matoucí.
Článek 33
Povinnosti poskytovatelů služeb kompletního vyřízení objednávek
Článek 34
Případy, kdy se povinnosti výrobců vztahují na dovozce a distributory
Dovozci nebo distributoři se pro účely tohoto nařízení považují za výrobce, pokud:
a) uvedou na trh výrobek, na nějž se vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4, pod svým jménem nebo ochrannou známkou, nebo
b) upraví tento výrobek již uvedený na trh způsobem, který může ovlivnit jeho soulad s požadavky stanovenými v příslušných aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4.
Článek 35
Povinnosti poskytovatelů on-line tržišť a internetových vyhledávačů
1. Pro účely tohoto nařízení se použijí obecné povinnosti stanovené v článcích 11 a 30 nařízení (EU) 2022/2065.
Aniž jsou dotčeny obecné povinnosti uvedené v prvním pododstavci, spolupracují poskytovatelé on-line tržišť s orgány dozoru nad trhem, na žádost těchto orgánů a v konkrétních případech, na usnadnění veškerých opatření přijatých k odstranění, nebo pokud to není možné, ke zmírnění nesouladu výrobku, který je nebo byl nabízen k prodeji on-line prostřednictvím jejich služeb.
2. Pokud jde o pravomoci svěřené členskými státy v souladu s článkem 14 nařízení (EU) 2019/1020, udělí členské státy u všech výrobků, na které se vztahuje příslušný akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4, svým orgánům dozoru nad trhem pravomoc nařídit provozovateli on-line tržiště, aby přijal opatření proti jedné nebo více určitým položkám obsahu odkazujícího na nevyhovující výrobek, mimo jiné jejich odstraněním. Tento obsah se považuje za nezákonný obsah ve smyslu čl. 3 písm. h) nařízení (EU) 2022/2065. Orgány dozoru nad trhem mohou takové příkazy vydávat v souladu s článkem 9 nařízení (EU) 2022/2065.
3. Provozovatelé on-line tržišť zřídí jednotné kontaktní místo pro účely přímé komunikace s orgány členských států pro dozor nad trhem v souvislosti s dodržováním tohoto nařízení.
Toto jednotné kontaktní místo může být stejné jako kontaktní místo uvedené v čl. 22 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/988(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/988 ze dne 10. května 2023 o obecné bezpečnosti výrobků, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012 a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1828 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES a směrnice Rady 87/357/EHS (Úř. věst. L 135, 23.5.2023, s. 1).) nebo v čl. 11 odst. 1 nařízení (EU) 2022/2065.
Článek 36
Informační povinnosti hospodářských subjektů
1. Při uvádění výrobku, na nějž se vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4, na trh prostřednictvím prodeje na dálku hospodářské subjekty zajistí, aby nabídka výrobku jasně a viditelně uváděla alespoň tyto údaje:
a) jméno, zapsaný obchodní název nebo zapsanou ochrannou známku výrobce i poštovní a elektronickou adresu, na kterých jej lze kontaktovat;
b) v případě, že výrobce není usazen v Unii, jméno, poštovní a elektronickou adresu a telefonní číslo hospodářského subjektu usazeného v Unii ve smyslu čl. 4 odst. 2 nařízení (EU) 2019/1020, a
c) údaje umožňující identifikaci výrobku včetně jeho vyobrazení, typu a dalších identifikátorů výrobku.
2. Hospodářské subjekty poskytnou orgánům dozoru nad trhem na základě odůvodněné žádosti:
Hospodářské subjekty zajistí, aby byly schopny tyto informace uvedené v prvním pododstavci poskytovat po dobu deseti let poté, co jim byly dotčené výrobky dodány, a po dobu deseti let poté, co tyto výrobky dodaly, ledaže byla v aktu v přenesené pravomoci uvedeném v odstavci 1 stanovena jiná lhůta. Tyto informace se poskytnou v tištěné nebo elektronické podobě do 15 dnů od obdržení žádosti příslušného orgánu dozoru nad trhem.
a) název každého hospodářského subjektu, který jim dodal výrobek, na nějž se vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4;
b) název každého hospodářského subjektu, kterému tyto výrobky dodaly, jakož i množství a přesné modely těchto výrobků.
3. Jestliže Komise požaduje, aby výrobci, jejich zplnomocnění zástupci nebo dovozci digitálně zpřístupnili části technické dokumentace týkající se příslušného výrobku podle čl. 4 odst. 6 písm. a) bodu iii), zohlední Komise tato kritéria:
Komise určí způsob, jakým mají být zpřístupněny příslušné části technické dokumentace. Je-li k dispozici digitální pas výrobku, zpřístupní se technická dokumentace jeho prostřednictvím.
a) potřebu usnadnit orgánům dozoru nad trhem ověřování shody výrobců, jejich zplnomocněných zástupců a dovozců s platnými požadavky; a
b) potřebu vyhnout se nepřiměřenému administrativnímu zatížení hospodářských subjektů, zejména malých a středních podniků.
Článek 37
Povinnosti hospodářských subjektů v oblasti monitorování a podávání zpráv
1. Jestliže Komise vyžaduje, aby výrobci, jejich zplnomocnění zástupci nebo dovozci Komisi zpřístupnili informace o množství výrobku podle čl. 4 odst. 6 písm. b), zohlední tato kritéria:
Komise stanoví období, kterého se mají týkat informace uvedené v prvním pododstavci. Tyto informace se uvedou u každého modelu výrobku zvlášť.
Komise stanoví, jakým způsobem a jak často mají být tyto informace zpřístupněny.
Komise zajistí, aby zpřístupněné informace byly zpracovány bezpečně a v souladu s právem Unie.
a) dostupnost důkazů o pronikání příslušného výrobku na trh a nezbytných k usnadnění přezkumu aktů v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4, které se na tento výrobek vztahují;
b) nutnost vyhnout se nepřiměřenému administrativnímu zatížení hospodářských subjektů, zejména malých a středních podniků, a
c) užitečnost požadovaných informací a přiměřenost tohoto požadavku.
2. Pokud se vyžaduje, aby výrobek byl schopen měřit energii, kterou spotřebuje, nebo svou výkonnost při použití ve vztahu k jiným relevantním parametrům výrobku uvedeným v příloze I podle čl. 4 odst. 6 písm. c) bodu i), zohlední Komise tato kritéria:
a) užitečnost údajů o výkonnosti při použití pro konečné uživatele k pochopení a řízení spotřeby energie nebo výkonnosti výrobku;
b) technickou proveditelnost záznamu údajů o výkonnosti při použití;
c) potřebu vyhnout se nepřiměřenému administrativnímu zatížení hospodářských subjektů, zejména malých a středních podniků, a
d) potřebu zajistit, aby nebyly shromažďovány žádné údaje umožňující identifikaci jednotlivců nebo vyvozování závěrů o jejich chování.
3. Výrobky, na které se vztahuje požadavek stanovený podle čl. 4 odst. 6 písm. c), zaznamenávají ve vhodných případech v souladu s kritérii uvedenými v odstavci 2 tohoto článku údaje o výkonnosti při použití a zobrazují je konečnému uživateli.
4. Jestliže Komise požaduje, aby výrobci, jejich zplnomocnění zástupci nebo dovozci shromažďovali neosobní údaje o výkonnosti při použití uvedená v odstavci 2 tohoto článku a oznamovali je Komisi podle čl. 4 odst. 6 písm. c) bodu ii), zohlední Komise tato kritéria:
a) užitečnost neosobních údajů o výkonnosti při použití pro Komisi při přezkumu požadavků na ekodesign nebo při pomoci orgánům dozoru nad trhem se statistickými informacemi pro jejich analýzu rizik a
b) potřebu vyhnout se nepřiměřenému administrativnímu zatížení hospodářských subjektů, zejména malých a středních podniků.
5. Požadavky uvedené v odstavci 4 mohou sestávat zejména z:
Je-li podle prvního pododstavce písm. b) vyžadováno oznamování, zahrnou dotčené údaje identifikační číslo modelu registrované v databázi výrobků podle čl. 12 odst. 1 nařízení (EU) 2017/1369, je-li dostupné, a v případě, že je to relevantní pro výkonnost výrobků, obecné zeměpisné informace o nich.
a) shromažďování neosobních údajů o výkonnosti při použití, k nimž lze na základě výslovného souhlasu koncového uživatele získat přístup na dálku prostřednictvím internetu, a
b) oznamování těchto údajů Komisi alespoň jednou ročně.
6. Komise v příslušném aktu v přenesené pravomoci stanoví podrobnosti a formát oznamování neosobních údajů o výkonnosti při použití podle odstavce 4.
7. Neosobní údaje o výkonnosti při použití obdržené podle odstavce 4 Komise pravidelně posuzuje a případně zveřejňuje agregované soubory údajů.
Článek 38
Požadavky na účastníky dodavatelského řetězce
Stanoví-li tak akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4, účastníci dodavatelského řetězce:
a) na vyžádání a bezplatně poskytnou výrobcům, oznámeným subjektům a příslušným vnitrostátním orgánům dostupné relevantní informace o produktech, které dodávají, nebo službách, které poskytují;
b) nejsou-li informace uvedené v písmenu a) k dispozici, umožní výrobcům posoudit produkty, které dodávají, nebo služby, které poskytují, a poskytnou těmto výrobcům přístup k relevantním dokumentům nebo zařízením a
c) umožní oznámeným subjektům a příslušným vnitrostátním orgánům ověřit přesnost relevantních informací týkajících se jejich činností.
KAPITOLA VIII
SHODA VÝROBKŮ
Článek 39
Metody zkoušení, měření a výpočtů
1. Pro účely stanovení shody a ověření plnění požadavků na ekodesign se provádějí zkoušky, měření a výpočty s použitím harmonizovaných norem nebo jiných spolehlivých, přesných a reprodukovatelných metod, které zohledňují nejmodernější obecně uznávané vědecké poznatky. Tyto metody musí splňovat požadavky na metody zkoušení, měření a výpočtů stanovené v příslušných aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4.
2. Při stanovování požadavku na používání digitálních nástrojů podle čl. 4 odst. 6 písm. c) bodu iii) zohlední Komise tato kritéria:
Digitální nástroje musí být hospodářským subjektům volně přístupné.
a) potřebu zajistit harmonizované uplatňování metod výpočtů a
b) potřebu minimalizovat administrativní zátěž hospodářských subjektů.
Článek 40
Prevence obcházení a zhoršování výkonnosti
1. Hospodářské subjekty se vyvarují chování, které ohrožuje soulad výrobků s tímto nařízením, bez ohledu na to, zda je toto chování smluvní, obchodní, technické nebo jiné povahy.
2. Výrobky, které spadají do oblasti působnosti aktu v přenesené pravomoci přijatého podle článku 4, se neuvedou na trh ani do provozu, jsou-li navrženy tak, aby během zkoušení změnily své chování nebo vlastnosti za účelem dosažení příznivějšího výsledku u některého z parametrů výrobku regulovaných v příslušných aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4.
Pro účely tohoto odstavce se za výrobky navržené tak, aby během zkoušení změnily své chování nebo vlastnosti, považují výrobky navržené tak, aby byly schopny zjistit, že jsou zkoušeny, a v reakci na to automaticky změnit svou výkonnost, a výrobky předem nastavené tak, aby během zkoušení změnily svou výkonnost.
3. Hospodářské subjekty, které uvádějí na trh nebo do provozu výrobek, na nějž se vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4, nestanoví pokyny týkající se zkoušení, které mění chování nebo vlastnosti výrobku za účelem dosažení příznivějšího výsledku u kteréhokoli z parametrů výrobku regulovaných v příslušných aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4.
Pro účely tohoto odstavce se za pokyny týkající se zkoušení, které mění chování nebo vlastnosti výrobků, považují pokyny vedoucí k manuální změně výrobku před zkoušením, která mění výkonnost výrobků.
4. Výrobky, které spadají do oblasti působnosti aktu v přenesené pravomoci přijatého podle článku 4, se neuvedou na trh ani do provozu, pokud jsou navrženy tak, aby změnily své chování nebo vlastnosti krátce po uvedení do provozu, což vede ke zhoršení jejich výkonnosti ve vztahu ke kterémukoli z parametrů výrobku regulovaných v příslušných aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4 nebo jejich funkční výkonnosti z hlediska uživatele.
5. Aktualizace softwaru nebo firmwaru nesmí vést ke zhoršení výkonnosti výrobku pod přijatelné meze uvedené v příslušných aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4 ve vztahu ke kterémukoli z parametrů výrobku regulovaných v těchto aktech ani funkční výkonnost z hlediska uživatele, pokud je měřena zkušební metodou používanou k posuzování shody, ledaže k takovému zhoršení výkonnosti zákazník před aktualizací poskytne výslovný souhlas. Nesmí dojít k žádné změně v důsledku odmítnutí aktualizace.
Aktualizace softwaru nebo firmwaru nesmí za žádných okolností vést ke zhoršení výkonnosti výrobku uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce do té míry, že by výrobek přestal splňovat požadavky stanovené v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4 platné v době jeho uvedení na trh nebo do provozu.
Článek 41
Předpoklad shody
1. Předpokládá se, že metody zkoušení, měření nebo výpočtů uvedené v článku 39, které jsou ve shodě s harmonizovanými normami nebo jejich částmi, na něž byly zveřejněny odkazy v Úředním věstníku Evropské unie, jsou ve shodě s požadavky stanovenými v uvedeném článku a s požadavky na zkoušky, měření a výpočty stanovenými v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4 v rozsahu, v jakém se na ně tyto harmonizované normy nebo jejich části vztahují.
2. Předpokládá se, že digitální pasy výrobků, které jsou ve shodě s harmonizovanými normami nebo jejich částmi, na něž byly zveřejněny odkazy v Úředním věstníku Evropské unie, jsou ve shodě s požadavky stanovenými v článcích 10 a 11 v rozsahu, v jakém se na ně tyto harmonizované normy nebo jejich části vztahují.
3. Předpokládá se, že výrobky, které jsou ve shodě s harmonizovanými normami nebo jejich částmi, na něž byly zveřejněny odkazy v Úředním věstníku Evropské unie, jsou ve shodě s požadavky na ekodesign stanovenými v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4 v rozsahu, v jakém se na ně tyto harmonizované normy nebo jejich části vztahují.
4. Předpokládá se, že výrobky, na které se vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4 a kterým byla udělena ekoznačka EU podle nařízení (ES) č. 66/2010, splňují požadavky na ekodesign stanovené v uvedeném aktu v přenesené pravomoci v rozsahu, v jakém tyto požadavky splňují kritéria ekoznačky EU stanovená podle článku 8 uvedeného nařízení.
Článek 42
Společné specifikace
1. Komise může přijmout prováděcí akty, kterými pro výrobky, na něž se vztahují akty v přenesené pravomoci přijaté podle článku 4, stanoví společné specifikace zahrnující požadavky na ekodesign, základní požadavky na digitální pasy výrobku uvedené v článcích 10 a 11 nebo metody zkoušení, měření nebo výpočtů uvedené v článku 39.
Tyto prováděcí akty se přijmou pouze tehdy, pokud jsou splněny tyto podmínky:
Prováděcí akty uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce se přijímají přezkumným postupem podle čl. 73 odst. 3.
a) Komise požádala v souladu s čl. 10 odst. 1 nařízení (EU) č. 1025/2012 jednu nebo více evropských normalizačních organizací, aby vypracovaly harmonizovanou normu pro požadavek na ekodesign, pro základní požadavek na digitální pasy výrobků podle článků 10 a 11 tohoto nařízení nebo pro metody zkoušení, měření nebo výpočtů podle článku 39 tohoto nařízení, a
- i) tato žádost nebyla přijata;
- ii) harmonizovaná norma zaměřená na tuto žádost nebyla dodána ve lhůtě stanovené v souladu s čl. 10 odst. 1 nařízení (EU) č. 1025/2012, nebo
- iii) harmonizovaná norma neodpovídá žádosti a
b) odkaz na harmonizované normy pro požadavky na ekodesign, pro základní požadavek na digitální pasy výrobků podle článků 10 a 11 tohoto nařízení nebo pro metody zkoušení, měření nebo výpočtů podle článku 39 tohoto nařízení nebyl zveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie v souladu s nařízením (EU) č. 1025/2012 a zveřejnění žádného takového odkazu se ani v přiměřené lhůtě neočekává.
2. Před vypracováním návrhu prováděcích aktů uvedených v odstavci 1 tohoto článku informuje Komise výbor uvedený v článku 22 nařízení (EU) č. 1025/2012 o tom, že se domnívá, že podmínky uvedené v odstavci 1 tohoto článku byly splněny.
3. Při přípravě návrhu prováděcích aktů uvedených v odstavci 1 zohlední Komise názory fóra o ekodesignu a skupiny odborníků z členských států, jakož i jakýchkoli dalších příslušných subjektů, a řádně konzultuje všechny příslušné zúčastněné strany.
4. Předpokládá se, že metody zkoušení, měření nebo výpočtů uvedené v článku 39, které jsou ve shodě se společnými specifikacemi stanovenými prováděcími akty podle odstavce 1 tohoto článku nebo jejich částmi, jsou ve shodě s požadavky stanovenými v uvedeném článku a s požadavky na zkoušky, měření a výpočty stanovenými v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4 v rozsahu, v jakém se na ně tyto společné specifikace nebo jejich části vztahují.
5. Předpokládá se, že výrobky spadající do oblasti působnosti tohoto nařízení, které jsou ve shodě se společnými specifikacemi stanovenými prováděcími akty podle odstavce 1 tohoto článku nebo jejich částmi, jsou ve shodě s požadavky na ekodesign, se základními požadavky na digitální pasy výrobků uvedenými v článcích 10 a 11 nebo s požadavky na metody zkoušení, měření nebo výpočtů uvedené v článku 39 stanovenými v příslušných aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4 v rozsahu, v jakém se na ně tyto společné specifikace nebo jejich části vztahují.
6. Pokud evropská normalizační organizace přijme harmonizovanou normu a navrhne Komisi, aby na ni zveřejnila odkaz v Úředním věstníku Evropské unie, posoudí Komise tuto harmonizovanou normu v souladu s nařízením (EU) č. 1025/2012.
Jakmile jsou odkazy na harmonizovanou normu zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie, zruší Komise prováděcí akty uvedené v odstavci 1 nebo jejich části, které se vztahují na stejné požadavky na ekodesign, základní požadavky na digitální pasy výrobku a požadavky na metody zkoušení, měření nebo výpočtů.
7. Pokud se některý členský stát nebo Evropský parlament domnívá, že společná specifikace nesplňuje zcela požadavky na ekodesign, základní požadavky na digitální pasy výrobku a požadavky na metody zkoušení, měření nebo výpočtů, informuje o tom Komisi a předloží podrobné vysvětlení. Komise toto vysvětlení posoudí, a je-li to vhodné, může změnit prováděcí akt, kterým se daná společná specifikace stanoví.
Článek 43
Posuzování shody
1. Při stanovení použitelného postupu posuzování shody podle čl. 4 odst. 5 Komise zohlední tato kritéria:
a) zda je dotčený modul vhodný pro daný typ výrobku a pro příslušné požadavky na ekodesign a přiměřený sledovanému veřejnému zájmu;
b) povahu rizik, které s sebou výrobek nese, a míru, v níž posuzování shody odpovídá povaze a úrovni těchto rizik a
c) pokud je povinná účast třetí strany, potřebu výrobce mít na výběr mezi moduly zabezpečování kvality a certifikace výrobků stanovenými v příloze II rozhodnutí č. 768/2008/ES.
2. Záznamy a korespondence vztahující se k posuzování shody se vypracují v úředním jazyce členského státu, ve kterém je oznámený subjekt zapojený do postupu posuzování shody uvedeného v odstavci 1 usazen, nebo v jazyce, který je pro tento subjekt přijatelný.
Článek 44
EU prohlášení o shodě
1. EU prohlášení o shodě potvrzuje, že bylo prokázáno splnění požadavků na ekodesign uvedených v příslušných aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4, nebo že platí předpoklad shody v souladu s článkem 41.
2. EU prohlášení o shodě musí být vypracováno podle vzoru uvedeného v příloze V a obsahovat prvky uvedené v příslušném postupu posuzování shody a odkaz na příslušné akty v přenesené pravomoci přijaté podle článku 4. Musí být průběžně aktualizováno a přeloží se do jazyka nebo jazyků požadovaných členským státem, na jehož trh se výrobek uvádí nebo dodává.
3. Pokud se na výrobek, na nějž se vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4, vztahuje více než jeden právní akt Unie vyžadující EU prohlášení o shodě, vypracuje se pro všechny tyto právní akty Unie jediné EU prohlášení o shodě. V tomto prohlášení se uvedou dotčené právní akty Unie a odkazy na jejich vyhlášení. Může mít podobu složky tvořené příslušnými jednotlivými EU prohlášeními o shodě.
4. Vypracováním EU prohlášení o shodě přebírá výrobce odpovědnost za shodu výrobku.
Článek 45
Obecné zásady označení CE
Článek 46
Pravidla a podmínky pro umístění označení CE
1. Označení CE se viditelně, čitelně a nesmazatelně umístí na výrobek. Pokud to vzhledem k povaze výrobku není možné nebo odůvodněné, umístí se na obal a průvodní doklady.
2. Označení CE se umístí před uvedením výrobku na trh nebo do provozu.
3. U výrobku, jehož fáze řízení výroby se účastní oznámený subjekt, následuje za označením CE identifikační číslo tohoto oznámeného subjektu.
Identifikační číslo oznámeného subjektu umístí sám subjekt, nebo je umístí podle jeho pokynů výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce.
4. Za označením CE a za případným identifikačním číslem oznámeného subjektu může následovat piktogram nebo jiné označení označující zvláštní riziko nebo použití.
5. Členské státy vycházejí ze stávajících mechanismů, aby zajistily řádné uplatňování režimu označování CE, a přijmou odpovídající opatření v případě nesprávného použití tohoto označení.
Článek 47
Zvláštní pravidla pro označení
V případě výrobků, které nepodléhají požadavkům na označení CE podle práva Unie, zohlední Komise při stanovení pravidel pro označení, která vyjadřují shodu s platnými požadavky na ekodesign na základě čl. 4 odst. 6 písm. d), tato kritéria:
a) potřebu minimalizovat administrativní zátěž hospodářských subjektů;
b) potřebu zajistit soulad ve vztahu k jiným označením vztahujícím se na konkrétní výrobek a
c) potřebu zabránit nejasnostem ohledně významu označení podle jiných právních předpisů Unie.
KAPITOLA IX
OZNAMOVÁNÍ SUBJEKTŮ POSUZOVÁNÍ SHODY
Článek 48
Oznámení
Článek 49
Oznamující orgány
1. Členské státy určí oznamující orgán odpovědný za vytvoření a provádění nezbytných postupů pro posuzování a oznamování subjektů posuzování shody a kontrolu oznámených subjektů, včetně souladu s článkem 54.
2. Členské státy mohou rozhodnout, že posuzování a kontrolu uvedené v odstavci 1 provádí vnitrostátní akreditační orgán ve smyslu nařízení (ES) č. 765/2008 a v souladu s ním.
3. Pokud oznamující orgán přenese posuzování, oznamování nebo kontrolu uvedené v odstavci 1 tohoto článku na subjekt, který není orgánem veřejné správy, nebo takový subjekt těmito úkoly jinak pověří, musí být tento subjekt právnickou osobou a musí obdobně splňovat požadavky stanovené v článku 50. Dále musí tento subjekt přijmout opatření, aby byla pokryta odpovědnost vyplývající z jeho činností.
4. Oznamující orgán nese za úkoly provedené subjektem uvedeným v odstavci 3 plnou odpovědnost.
Článek 50
Požadavky týkající se oznamujících orgánů
1. Oznamující orgán musí být zřízen takovým způsobem, aby nedošlo ke střetu zájmů se subjekty posuzování shody.
2. Oznamující orgán musí být organizován a fungovat tak, aby zabezpečil objektivitu a nestrannost svých činností.
3. Oznamující orgán musí být organizován takovým způsobem, aby každé rozhodnutí týkající se oznámení subjektu posuzování shody přijímaly způsobilé osoby odlišné od těch, které provedly posouzení.
4. Oznamující orgán nesmí nabízet ani poskytovat žádné činnosti, které provádějí subjekty posuzování shody, a nesmí nabízet ani poskytovat poradenské služby na komerčním či konkurenčním základě.
5. Oznamující orgán zachovává důvěrnost informací, které obdržel. Na požádání si však vyměňuje informace o oznámených subjektech s Komisí, s oznamujícími orgány jiných členských států a s jinými příslušnými vnitrostátními orgány.
6. Oznamující orgán posuzuje pouze konkrétní subjekt posuzování shody, který žádá o oznámení, a nezohledňuje kapacity nebo zaměstnance mateřských nebo sesterských společností. Oznamující orgán tento subjekt posoudí z hlediska všech příslušných požadavků a úkolů posuzování shody.
7. Oznamující orgán musí mít k dispozici dostatečný počet odborně způsobilých pracovníků a dostatek finančních prostředků, aby mohl řádně plnit své úkoly.
Článek 51
Informační povinnost oznamujících orgánů
Článek 52
Požadavky na oznámené subjekty
1. Pro účely oznámení musí subjekt posuzování shody splňovat požadavky stanovené v odstavcích 2 až 12.
2. Subjekt posuzování shody musí být zřízen podle vnitrostátního práva členského státu a mít právní subjektivitu.
3. Subjekt posuzování shody musí být třetí stranou nezávislou na organizaci nebo výrobku, které posuzuje. Nesmí mít žádné obchodní vazby na organizace, které mají zájem na výrobcích, jež posuzuje, zejména na výrobce, jejich obchodní partnery a investory držící jejich podíly. To nevylučuje, aby subjekt posuzování shody prováděl činnosti posuzování shody pro vzájemně si konkurující výrobce.
4. Subjekt posuzování shody, jeho nejvyšší vedení a pracovníci odpovědní za vykonávání úkolů posuzování shody nesmějí být konstruktéry, výrobci, dodavateli, dovozci, distributory, instalatéry, odběrateli, vlastníky, uživateli nebo servisními osobami výrobků, které posuzují, ani zástupci kterékoli z těchto stran. To nevylučuje používání posuzovaných výrobků, které jsou nezbytné pro činnost subjektu posuzování shody, ani používání takových výrobků k osobním účelům.
Subjekt posuzování shody, jeho nejvyšší vedení a pracovníci odpovědní za plnění úkolů posuzování shody se nesmějí přímo podílet na navrhování, výrobě nebo konstrukci, uvádění na trh, instalaci, používání ani údržbě těchto výrobků ani nesmějí zastupovat strany, které se těmito činnostmi zabývají. Nesmějí vykonávat žádnou činnost, která by mohla ohrozit jejich nezávislý úsudek nebo důvěryhodnost ve vztahu k činnostem posuzování shody, k jejichž vykonávání jsou oznámeni. To platí zejména pro poradenské služby.
Subjekty posuzování shody zajistí, aby činnosti jejich mateřských, sesterských nebo dceřiných společností nebo subdodavatelů neohrožovaly důvěrnost, objektivitu a nestrannost jejich činností posuzování shody.
Subjekt posuzování shody nepřenese stanovení interních postupů, obecných politik, kodexů chování nebo jiných interních pravidel a dohled nad jejich dodržováním, přidělování svých pracovníků pro konkrétní úkoly nebo rozhodování o posouzení shody na subdodavatele ani na dceřinou společnost.
5. Subjekty posuzování shody a jejich zaměstnanci vykonávají činnosti posuzování shody na nejvyšší úrovni profesionální důvěryhodnosti a požadované technické způsobilosti v konkrétní oblasti. Nesmějí být vystaveni žádným tlakům a podnětům, zejména finančním, které by mohly ovlivnit jejich úsudek nebo výsledky jejich posuzování shody, zejména ze strany osob nebo skupin osob, které mají na výsledcích těchto činností zájem.
6. Subjekt posuzování shody musí být schopen plnit všechny úkoly posuzování shody, které mu ukládá příslušný akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4 a pro něž byl oznámen, ať již tyto úkoly plní sám subjekt posuzování shody, nebo jsou plněny jeho jménem a na jeho odpovědnost.
Subjekt posuzování shody musí mít vždy a pro každý postup posuzování shody a každý druh nebo kategorii výrobků, pro něž byl oznámen, k dispozici:
Subjekt posuzování shody musí mít prostředky nezbytné k řádnému plnění technických a administrativních úkolů spojených s činnostmi posuzování shody a musí mít přístup k veškerému potřebnému vybavení nebo zařízení.
a) nezbytné pracovníky s odbornými znalostmi a dostatečnými zkušenostmi potřebnými k plnění úkolů posuzování shody;
b) nezbytné popisy postupů, podle nichž je posuzování shody prováděno, aby byla zajištěna transparentnost těchto postupů a možnost jejich zopakování, včetně popisu toho, jak příslušní pracovníci, jejich postavení a úkoly odpovídají úkolům posuzování shody, ve vztahu k nimž má subjekt v úmyslu být oznámen;
c) náležitou politiku a postupy pro rozlišení mezi úkoly, jež plní jako oznámený subjekt, a svými dalšími činnostmi;
d) postupy pro výkon činností, jež řádně zohledňují velikost a strukturu podniku, odvětví, v němž působí, míru složitosti dané technologie výrobku a hromadný či sériový způsob výroby.
7. Pracovníci odpovědní za provádění činností posuzování shody musí:
a) mít dobrou technickou a odbornou přípravu zahrnující všechny činnosti posuzování shody, pro něž byl subjekt posuzování shody oznámen;
b) mít uspokojivou znalost požadavků souvisejících s posuzováním, která provádějí, a odpovídající pravomoc tato posuzování provádět, včetně náležitých znalostí a chápání příslušných právních předpisů, požadavků na zkoušky, měření a výpočty, příslušných harmonizovaných norem nebo společných specifikací a příslušných ustanovení tohoto nařízení a aktů v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4;
c) být schopni vypracovávat certifikáty, záznamy, protokoly a zprávy prokazující, že posouzení byla provedena.
8. Pracovníci odpovědní za rozhodnutí o výsledku posouzení:
a) musí být zaměstnáni subjektem posuzování shody podle vnitrostátního práva oznamujícího členského státu;
b) nesmějí být v žádném případném střetu zájmů;
c) musí být způsobilí k ověření posouzení provedených jinými zaměstnanci, externími odborníky nebo subdodavateli;
d) musí být dostatečně početní k zajištění kontinuity činnosti a jednotného přístupu k posuzování shody.
9. Musí být zaručena nestrannost subjektů posuzování shody a jejich nejvyššího vedení i pracovníků, kteří provádějí posuzování.
Odměňování nejvyššího vedení a pracovníků subjektu posuzování shody, kteří provádějí posuzování, nesmí záviset na počtu provedených posouzení ani na jejich výsledcích.
10. Subjekty posuzování shody uzavřou pojištění odpovědnosti za škodu, pokud tuto odpovědnost nepřevzal stát v souladu s vnitrostátním právem nebo pokud není za posuzování shody přímo odpovědný sám členský stát.
11. Pracovníci subjektu posuzování shody jsou povinni zachovávat služební tajemství, pokud jde o veškeré informace, které obdrželi při provádění svých úkolů posuzování shody podle příslušných aktů v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4, s výjimkou styku s oznamujícími orgány a jinými vnitrostátními orgány členského státu, v němž vykonávají svou činnost. Jsou chráněna vlastnická práva.
12. Subjekt posuzování shody se podílejí na příslušných normalizačních činnostech nebo zajistí, aby byli jeho pracovníci o těchto činnostech informováni, a zohledňuje relevantní pokyny a doporučení vydané příslušnými technickými výbory evropských normalizačních orgánů.
Článek 53
Předpoklad shody subjektu posuzování shody
Článek 54
Dceřiné společnosti oznámených subjektů a zadávání subdodávek
1. Pokud oznámený subjekt zadá konkrétní úkoly týkající se posuzování shody subdodavateli nebo dceřiné společnosti, zajistí, aby subdodavatel nebo dceřiná společnost splňovali požadavky stanovené v článku 52, a informuje o tom oznamující orgán.
2. Oznámené subjekty nesou plnou odpovědnost za úkoly provedené subdodavateli nebo dceřinými společnostmi bez ohledu na to, kde jsou tito subdodavatelé nebo dceřiné společnosti usazeni.
3. Činnosti lze zadat subdodavateli nebo dceřiné společnosti pouze se souhlasem zákazníka.
4. Oznámený subjekt uchovává pro potřebu oznamujícího orgánu příslušné doklady týkající se posouzení a kontroly kvalifikace subdodavatele nebo dceřiné společnosti a práce provedené subdodavatelem nebo dceřinou společností podle příslušných aktů v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4.
Článek 55
Žádost o oznámení
1. Subjekt posuzování shody podává žádost o oznámení oznamujícímu orgánu členského státu, v němž je usazen.
2. Součástí žádosti je popis činností posuzování shody, modulu nebo modulů posuzování shody a výrobku nebo výrobků, pro něž se subjekt prohlašuje za způsobilý, jakož i osvědčení o akreditaci, pokud existuje, vydané vnitrostátním akreditačním orgánem, které potvrzuje, že subjekt posuzování shody splňuje požadavky stanovené v článku 52. Osvědčení o akreditaci se vztahuje výhradně na právnický subjekt, který žádá o oznámení, a kromě příslušných harmonizovaných norem vychází ze zvláštních požadavků a úkolů posuzování shody stanovených v příslušném aktu v přenesené pravomoci přijatém podle článku 4.
3. Nemůže-li dotčený subjekt posuzování shody předložit osvědčení o akreditaci, poskytne oznamujícímu orgánu veškeré doklady nezbytné k ověření, uznání a pravidelné kontrole svého souladu s požadavky stanovenými v článku 52.
Článek 56
Postup oznamování
1. Oznamující orgány mohou oznámit pouze subjekty posuzování shody, které splňují požadavky stanovené v článku 52.
2. K oznámení Komisi a ostatním členským státům využijí oznamující orgány elektronický nástroj pro oznamování vyvinutý a spravovaný Komisí.
3. Oznámení musí obsahovat veškeré podrobnosti o dotčených činnostech posuzování shody, modulu nebo modulech posuzování shody a výrobku nebo výrobcích a příslušné potvrzení o způsobilosti.
4. Pokud se oznámení nezakládá na osvědčení o akreditaci uvedeném v čl. 55 odst. 2, poskytne oznamující orgán Komisi a ostatním členským státům doklady, které dokládají způsobilost subjektu posuzování shody, a informuje je o opatřeních, jež zajišťují, aby byl subjekt pravidelně kontrolován a i v budoucnu splňoval požadavky stanovené v článku 52.
5. Dotčený subjekt posuzování shody může vykonávat činnosti oznámeného subjektu, pouze pokud Komise nebo ostatní členské státy proti tomu nevznesly námitky do dvou týdnů od oznámení, pokud se použije osvědčení o akreditaci, nebo do dvou měsíců od oznámení, pokud se akreditace nepoužije.
Pouze takový subjekt se pro účely tohoto nařízení považuje za oznámený subjekt.
6. Oznámení nabývá účinnosti prvním dnem po zařazení subjektu Komisí na seznam oznámených subjektů podle čl. 57 odst. 2.
Dotčený subjekt může činnosti oznámeného subjektu vykonávat až poté, co oznámení nabylo účinnosti.
Pokud je Komisi známo, nebo pokud se dozví, že příslušný oznámený subjekt nesplňuje požadavky stanovené v článku 52, oznámení nezveřejní.
7. Komisi a ostatním členským státům je třeba oznámit jakékoli následné významné změny týkající se oznámení.
Článek 57
Identifikační čísla a seznamy oznámených subjektů
1. Komise oznámenému subjektu přidělí identifikační číslo.
Přidělí mu jediné číslo i v případě, že je subjekt oznámen podle několika aktů Unie.
2. Komise zveřejní seznam subjektů oznámených podle tohoto nařízení, včetně identifikačních čísel, která jim byla přidělena, a činností, pro něž byly oznámeny.
Komise zajistí, aby byl tento seznam průběžně aktualizován.
Článek 58
Změny v oznámeních
1. Pokud oznamující orgán zjistí nebo je upozorněn na to, že oznámený subjekt již nesplňuje požadavky stanovené v článku 52 nebo neplní své povinnosti, omezí, pozastaví nebo případně zruší oznámení podle toho, jak je neplnění těchto požadavků nebo povinností závažné. Informuje o tom neprodleně Komisi a ostatní členské státy.
2. V případě omezení, pozastavení nebo zrušení oznámení nebo v případě, že oznámený subjekt ukončil svou činnost, učiní oznamující členský stát vhodné kroky s cílem zajistit, aby byly spisy tohoto subjektu buď zpracovány jiným oznámeným subjektem, nebo byly na vyžádání k dispozici příslušným oznamujícím orgánům a orgánům dozoru nad trhem.
Článek 59
Zpochybnění způsobilosti oznámených subjektů
1. Komise vyšetří všechny případy, v nichž má pochybnosti nebo je upozorněna na pochybnosti o způsobilosti oznámeného subjektu nebo o tom, zda oznámený subjekt nadále plní požadavky a povinnosti, které jsou mu uloženy.
2. Oznamující členský stát předloží Komisi na vyžádání všechny informace týkající se podkladů pro oznámení nebo zachování způsobilosti dotčeného subjektu.
3. Komise zajistí, aby se se všemi citlivými informacemi získanými v průběhu tohoto šetření nakládalo jako s důvěrnými.
4. Pokud Komise zjistí, že oznámený subjekt nesplňuje nebo přestal splňovat požadavky pro své oznámení, informuje o tom oznamující členský stát a vyzve ho, aby přijal nezbytná nápravná opatření, včetně případného zrušení oznámení.
Komise aktualizuje seznam oznámených subjektů uvedených čl. 57 odst. 2 do dvou týdnů od oznámení nápravných opatření, která přijaly oznamující členské státy v souladu s prvním pododstavcem tohoto odstavce.
Článek 60
Povinnosti týkající se činnosti oznámených subjektů
1. Oznámené subjekty provádějí posuzování shody v souladu s postupy posuzování shody stanovenými v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4.
2. Posuzování shody se provádí přiměřeným způsobem, aby se zabránilo zbytečné zátěži hospodářských subjektů. Oznámené subjekty při výkonu své činnosti řádně zohlední velikost a strukturu podniku, odvětví, v němž působí, míru složitosti dané technologie výrobku a hromadný či sériový způsob výroby.
Tyto subjekty musí ovšem dodržovat míru přísnosti a úroveň ochrany, jež jsou vyžadovány, aby byl výrobek v souladu s příslušnými požadavky.
3. Pokud oznámený subjekt zjistí, že výrobce nesplnil příslušné požadavky nebo odpovídající harmonizované normy, společné specifikace nebo jiné technické specifikace, vyzve výrobce, aby přijal vhodná nápravná opatření s ohledem na konečné posouzení shody, kromě případů, kdy tyto nedostatky nelze odstranit a kdy osvědčení nebo rozhodnutí o schválení nevydá.
4. Pokud v průběhu kontroly shody po vydání certifikátu v souladu s postupy posuzování shody stanovenými v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4 či po vydání rozhodnutí o schválení oznámený subjekt zjistí, že výrobek nebo výrobce nesplňuje nebo již nesplňuje požadavky, vyzve výrobce, aby přijal vhodná nápravná opatření, a v případě nutnosti certifikát pozastaví nebo odejme.
5. Pokud nejsou nápravná opatření přijata nebo pokud nemají požadovaný účinek, oznámený subjekt podle potřeby omezí, pozastaví nebo odejme příslušné certifikáty nebo rozhodnutí o schválení.
Článek 61
Informační povinnost oznámených subjektů
1. Oznámené subjekty informují oznamující orgán:
a) o každém zamítnutí, omezení, pozastavení nebo odnětí certifikátu;
b) o všech okolnostech majících vliv na rozsah a podmínky oznámení;
c) o každé žádosti o informace týkající se činností posuzování shody, kterou obdržely od orgánů dozoru nad trhem;
d) na vyžádání o činnostech posuzování shody vykonaných v rámci působnosti jejich oznámení a o jakékoli jiné vykonané činnosti, včetně přeshraničních činností a zadávání subdodávek.
2. Oznámené subjekty poskytnou ostatním subjektům oznámeným podle tohoto nařízení, které vykonávají obdobné činnosti posuzování shody a zabývají se stejnou skupinou výrobků, příslušné informace o otázkách týkajících se negativních a na vyžádání i pozitivních výsledků posuzování shody.
3. Pokud Komise nebo orgán členského státu pro dozor nad trhem předloží oznámenému subjektu usazenému na území jiného členského státu žádost týkající se posouzení shody provedeného tímto oznámeným subjektem, zašle její kopii oznamujícímu orgánu tohoto jiného členského státu. Dotčený oznámený subjekt na tuto žádost neprodleně a nejpozději do 15 dnů odpoví. Oznamující orgán zajistí, aby oznámený subjekt tyto žádosti vyřídil.
4. Pokud oznámené subjekty mají nebo získají důkazů některé z následujících skutečností, upozorní příslušný orgán dozoru nad trhem nebo oznamující orgán, podle případu, a tento důkaz mu sdělí:
a) jiný oznámený subjekt nesplňuje požadavky stanovené v článku 52 nebo své povinnosti;
b) výrobek uvedený na trh nesplňuje požadavky na ekodesign stanovené v příslušných aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4, nebo
c) výrobek uvedený na trh pravděpodobně představuje vzhledem ke svému fyzickému stavu vážné riziko.
Článek 62
Výměna zkušeností
Článek 63
Koordinace oznámených subjektů
1. Komise zajistí zavedení a řádné provádění vhodné koordinace a spolupráce mezi subjekty oznámenými podle tohoto nařízení ve formě skupiny nebo skupin oznámených subjektů, včetně skupin subjektů oznámených podle stejného aktu v přenesené pravomoci přijatého podle článku 4 nebo ve vztahu k podobným úkolům posuzování shody, je-li to vhodné.
Oznámené subjekty se účastní práce jakékoli příslušné skupiny, a to přímo nebo prostřednictvím určených zástupců.
2. Oznámené subjekty se řídí veškerými relevantními dokumenty, které jsou výsledkem práce skupin uvedených v odstavci 1, jakožto obecnými pokyny.
3. Cílem koordinace a spolupráce ve skupinách uvedených v odstavci 1 tohoto článku je zajištění harmonizovaného uplatňování tohoto nařízení a aktů v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4. Tyto skupiny při tom zohlední relevantní pokyny a doporučení vydané příslušnými technickými výbory evropských normalizačních orgánů.
KAPITOLA X
POBÍDKY
Článek 64
Pobídky členských států
1. Pokud členské státy poskytují pobídky pro výrobky, na něž se vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4, zaměří je na dvě nejvyšší výkonnostní třídy, které jsou zastoupeny na úrovni Unie, nebo případně na výrobky s ekoznačkou EU.
2. Odchylně od odstavce 1 tohoto článku platí, že pokud členské státy poskytují pobídky pro výrobky spojené se spotřebou energie nebo pneumatiky, na něž se vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4 a které rovněž podléhají požadavkům na označování energetickými štítky nebo označování účinnosti paliva, použijí se čl. 7 odst. 2 nařízení (EU) 2017/1369 a článek 11 nařízení (EU) 2020/740.
Článek 65
Zelené veřejné zakázky
1. Veřejní zadavatelé a jiní zadavatelé zadávají v souladu se směrnicí 2014/24/EU nebo 2014/25/EU veřejné zakázky odpovídající minimálním požadavkům stanoveným podle odstavce 2 tohoto článku na nákup výrobků, na něž se vztahují akty v přenesené pravomoci přijaté podle článku 4, nebo na stavební práce či služby, při nichž jsou takové výrobky používány pro činnosti, které jsou předmětem těchto zakázek („minimální požadavky“).
2. Minimální požadavky se stanoví, je-li to vhodné, s cílem stimulovat nabídku a poptávku po environmentálně udržitelných výrobcích, na něž se vztahují akty v přenesené pravomoci přijaté podle článku 4, s přihlédnutím k hodnotě a objemu veřejných zakázek zadaných na příslušné skupiny výrobků a k ekonomické proveditelnosti toho, aby veřejní zadavatelé a jiní zadavatelé kupovali environmentálně udržitelnější výrobky, aniž by to znamenalo nepřiměřené náklady.
3. Komisi je svěřena pravomoc stanovit prostřednictvím prováděcích aktů minimální požadavky ve formě technických specifikací, kritérií pro zadání zakázky, podmínek plnění zakázky nebo cílů.
Minimální požadavky se stanoví ve vztahu k aspektům výrobků, jimiž se zabývá akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4, který se vztahuje na dané skupiny výrobků, a jež jsou pro tyto skupiny výrobků relevantní.
Minimální požadavky jsou založeny na dvou nejvyšších výkonnostních třídách, nejvyšších hodnoceních nebo, není-li toto k dispozici, na nejlepších možných úrovních výkonnosti stanovených v aktu v přenesené pravomoci přijatém podle článku 4, který se na dané skupiny výrobků vztahuje.
Je-li to vhodné, musí mít kritéria pro zadání zakázky v zadávacím řízení váhu nejméně 15 % až 30 %, což jim umožní značně ovlivnit výsledek nabídkového řízení a což prospívá výběru výrobků, které jsou z hlediska životního prostředí nejudržitelnější.
Cíle musí vyžadovat, aby zakázky na nejudržitelnější výrobky z hlediska životního prostředí tvořily v rámci ročního nebo víceletého období nejméně 50 % veřejných zakázek zadávaných na úrovni veřejných zadavatelů nebo jiných zadavatelů nebo na souhrnné celostátní úrovni.
Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 73 odst. 3.
KAPITOLA XI
DOZOR NAD TRHEM
Článek 66
Plánované činnosti dozoru nad trhem
1. Každý členský stát zahrne do vnitrostátní strategie dozoru nad trhem uvedené v článku 13 nařízení (EU) 2019/1020 oddíl věnovaný plánovaným činnostem dozoru nad trhem s cílem zajistit provádění vhodných kontrol, včetně případných fyzických a laboratorních kontrol, v přiměřeném rozsahu ve vztahu k tomuto nařízení a k aktům v přenesené pravomoci přijatým podle článku 4 tohoto nařízení.
Oddíl uvedený v prvním pododstavci zahrnuje alespoň:
a) výrobky nebo požadavky určené jako prioritní v oblasti dozoru nad trhem se zohledněním společných priorit stanovených skupinou pro správní spolupráci, která byla zřízena podle čl. 30 odst. 2 nařízení (EU) 2019/1020, v souladu s čl. 68 odst. 1 písm. a) a se zprávami podle čl. 67 odst. 2;
b) činnosti dozoru nad trhem plánované s cílem snížit nebo odstranit nesoulad u těchto výrobků nebo požadavků určených jako prioritní, včetně povahy kontrol, které mají být provedeny v období, na které se vnitrostátní strategie dozoru nad trhem vztahuje.
2. Priority v oblasti dozoru nad trhem uvedené v odst. 1 druhém pododstavci písm. a) se určí na základě objektivních kritérií, včetně:
a) úrovní nesouladu zjištěných na trhu v působnosti orgánu dozoru nad trhem;
b) dopadů nesouladu na životní prostředí;
c) počtu stížností obdržených od konečných uživatelů nebo spotřebitelských organizací nebo jiných informací obdržených od hospodářských subjektů nebo sdělovacích prostředků, jsou-li k dispozici;
d) počtu příslušných výrobků dodaných na trh v působnosti orgánu dozoru nad trhem a
e) počtu příslušných hospodářských subjektů působících na trhu v působnosti orgánu dozoru nad trhem.
3. U kategorií výrobků, které jsou označeny jako kategorie představující vysoké riziko nesouladu, zahrnují kontroly uvedené v odstavci 1 ve vhodných případech fyzické a laboratorní kontroly založené na odpovídajících vzorcích.
V případě nedodržení aktů v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4 mají orgány dozoru nad trhem právo vymáhat od odpovědného hospodářského subjektu náklady na kontrolu dokumentů a fyzické zkoušení výrobků.
Článek 67
Podávání zpráv a referenční srovnávání
1. Orgány dozoru nad trhem zadávají do informačního a komunikačního systému uvedeného v článku 34 nařízení (EU) 2019/1020 informace o povaze a přísnosti veškerých sankcí uložených v souvislosti s porušováním tohoto nařízení.
2. Na základě informací, které orgány dozoru nad trhem zadaly do informačního a komunikačního systému uvedeného v článku 34 nařízení (EU) 2019/1020, vypracuje Komise každé čtyři roky do 30. června zprávu.
Tato zpráva obsahuje:
a) informace o povaze a počtu kontrol provedených orgány dozoru nad trhem během předchozích čtyř kalendářních let na základě čl. 34 odst. 4 a 5 nařízení (EU) 2019/1020;
b) informace o mírách zjištěného nesouladu a o povaze a přísnosti sankcí uložených za předchozí čtyři kalendářní roky ve vztahu k výrobkům, na něž se vztahují akty v přenesené pravomoci přijaté podle článku 4 tohoto nařízení;
c) porovnání informací uvedených v písmenech a) a b) tohoto odstavce s činnostmi plánovanými v souvislosti s oddílem věnovaným činnostem dozoru nad trhem, který byl vypracován podle čl. 66 odst. 1;
d) orientační referenční hodnoty pro orgány dozoru nad trhem ve vztahu k četnosti kontrol a povaze a přísnosti uložených sankcí;
e) seznam priorit pro orgány dozoru nad trhem, pokud jde o výrobky a požadavky.
3. Komise zveřejní zprávu uvedenou v odstavci 2 tohoto článku v informačním a komunikačním systému uvedeném v článku 34 nařízení (EU) 2019/1020 a zpřístupní ji veřejnosti. První z těchto zpráv se zveřejní do 19. července 2028.
Článek 68
Koordinace a podpora dozoru nad trhem
1. Pro účely tohoto nařízení se skupina pro správní spolupráci schází v pravidelných odstupech a v případě potřeby na odůvodněnou žádost Komise nebo dvou nebo více zúčastněných orgánů dozoru nad trhem.
V souvislosti s plněním svých úkolů stanovených v článku 32 nařízení (EU) 2019/1020 skupina pro správní spolupráci podporuje uplatňování oddílu věnovaného činnostem dozoru nad trhem, který byl vypracován podle čl. 66 odst. 1 a stanoví:
a) společné priority v oblasti dozoru nad trhem podle čl. 66 odst. 1 písm. a) na základě objektivních kritérií uvedených v čl. 66 odst. 2;
b) priority pro podporu Unie podle odstavce 2 tohoto článku;
c) požadavky stanovené v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4, které se uplatňují nebo vykládají odlišně a které by měly být prioritami pro uspořádání společných školicích programů nebo přijetí pokynů podle odstavce 2 tohoto článku.
2. Na základě priorit zjištěných skupinou pro správní spolupráci Komise:
Unie případně činnosti uvedené v prvním pododstavci písm. a), b) a c) financuje.
a) organizuje společné projekty dozoru nad trhem a zkušební projekty v oblastech společného zájmu;
b) organizuje společné investice do kapacit pro dozor nad trhem, včetně vybavení a nástrojů IT;
c) organizuje společné školicí programy pro pracovníky orgánů dozoru nad trhem, celních orgánů, oznamujících orgánů a oznámených subjektů, mimo jiné týkající se správného výkladu a uplatňování požadavků stanovených v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4 a metod a technik, které jsou důležité pro uplatňování nebo ověřování dodržování těchto požadavků;
d) vypracovává pokyny pro uplatňování a vymáhání požadavků stanovených v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4, včetně společných postupů a metodik pro účinný dozor nad trhem;
e) konzultuje se zúčastněnými stranami a odborníky, je-li to vhodné.
3. Komise poskytne technickou a logistickou podporu, aby skupina pro správní spolupráci mohla plnit své úkoly stanovené v tomto článku a v článku 32 nařízení (EU) 2019/1020, pokud tyto úkoly souvisejí s tímto nařízením.
KAPITOLA XII
OCHRANNÉ POSTUPY
Článek 69
Postup pro nakládání s výrobky představujícími riziko na vnitrostátní úrovni
1. Pokud orgány dozoru nad trhem mají dostatečné důvody domnívat se, že určitý výrobek, na nějž se vztahuje akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4, představuje riziko, provedou hodnocení, zda dotčený výrobek splňuje všechny požadavky týkající se rizika a stanovené tímto nařízením nebo uvedeným aktem v přenesené pravomoci.
Pokud v průběhu tohoto hodnocení orgány dozoru nad trhem zjistí, že výrobek nesplňuje požadavky stanovené tímto nařízením nebo příslušným aktem v přenesené pravomoci přijatým podle článku 4, neprodleně vyzvou příslušný hospodářský subjekt, aby přijal vhodná a přiměřená nápravná opatření k odstranění nesouladu ve lhůtě, kterou orgány dozoru nad trhem stanoví a která je přiměřená povaze a případně stupni nesouladu. Tato nápravná opatření mohou zahrnovat mimo jiné opatření uvedená v čl. 16 odst. 3 nařízení (EU) 2019/1020.
Orgány dozoru nad trhem o tom informují příslušný oznámený subjekt.
2. Domnívají-li se orgány dozoru nad trhem, že se nesoulad netýká pouze území daného členského státu, informují Komisi a ostatní členské státy o výsledcích hodnocení a o nápravných opatřeních, která má hospodářský subjekt na jejich žádost přijmout.
3. Příslušný hospodářský subjekt zajistí, aby byla přijata všechna vhodná nápravná opatření ohledně všech dotčených výrobků, které dodal na trh v celé Unii.
4. Pokud příslušný hospodářský subjekt ve lhůtě uvedené v odst. 1 druhém pododstavci nepřijme nápravná opatření nebo pokud nesoulad nadále trvá, přijmou orgány dozoru nad trhem veškerá vhodná předběžná opatření s cílem zakázat nebo omezit dodávání výrobku na trh daného členského státu nebo jej stáhnout z tohoto trhu nebo z oběhu.
O takových opatřeních neprodleně informují Komisi a ostatní členské státy.
5. Informace, které mají být poskytnuty Komisi a jiným členským státům v souladu s odstavcem 4 tohoto článku, se sdělují prostřednictvím informačního a komunikačního systému uvedeného v článku 34 nařízení (EU) 2019/1020 a jejich součástí jsou všechny dostupné podrobnosti, zejména údaje nezbytné pro identifikaci nevyhovujícího výrobku, údaje o původu výrobku, povaze údajného nesouladu a souvisejícího rizika, povaze a době trvání opatření přijatých na vnitrostátní úrovni a údaje o stanovisku příslušného hospodářského subjektu. Orgány dozoru nad trhem rovněž uvedou, zda je důvodem nesouladu některý z těchto nedostatků:
a) výrobek nesplňuje požadavky stanovené v příslušném aktu v přenesené pravomoci přijatém podle článku 4 tohoto nařízení, nebo
b) nedostatky v harmonizovaných normách nebo ve společných specifikacích uvedených v článcích 41 a 42 tohoto nařízení, na nichž je založen předpoklad shody.
6. Členské státy jiné než členský stát, který zahájil tento postup, neprodleně informují Komisi a ostatní členské státy o veškerých opatřeních, která přijaly, a o všech doplňujících údajích týkajících se nesouladu dotčeného výrobku, které mají k dispozici, a v případě nesouhlasu s oznámeným vnitrostátním opatřením o svých námitkách.
7. Jestliže do tří měsíců od obdržení informací uvedených v odstavci 4 nevznese žádný členský stát ani Komise námitku proti předběžnému opatření přijatému členským státem, považuje se uvedené opatření za důvodné. Za účelem zohlednění specifických vlastností dotčených výrobků nebo požadavků může toto předběžné opatření stanovit lhůtu jinou než tři měsíce.
8. Členské státy zajistí, aby byla v souvislosti s dotčeným výrobkem bezodkladně přijata vhodná omezující opatření, jako je stažení tohoto výrobku z jejich trhu.
Článek 70
Ochranný postup Unie
1. Pokud jsou po dokončení postupu stanoveného v čl. 69 odst. 3 a 4 vzneseny námitky proti opatření přijatému členským státem nebo pokud se Komise domnívá, že je vnitrostátní opatření v rozporu s právními předpisy Unie, zahájí Komise neprodleně konzultace s členskými státy a příslušným hospodářským subjektem nebo subjekty a provede hodnocení vnitrostátního opatření. Na základě výsledků tohoto hodnocení Komise prostřednictvím prováděcího aktu rozhodne, zda je vnitrostátní opatření důvodné, či nikoli.
Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 73 odst. 3.
Rozhodnutí Komise je určeno všem členským státům; Komise ho neprodleně sdělí členským státům a příslušnému hospodářskému subjektu nebo subjektům.
2. Pokud je vnitrostátní opatření považováno za důvodné, všechny členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby byl nevyhovující výrobek stažen z jejich trhu, a informují o tom Komisi.
Je-li vnitrostátní opatření považováno za nedůvodné, dotčený členský stát toto opatření zruší.
3. Pokud je vnitrostátní opatření považováno za důvodné a je-li nesoulad výrobku přisuzován nedostatkům v harmonizovaných normách, jak je uvedeno v článku 41 tohoto nařízení, použije Komise postup stanovený v článku 11 nařízení (EU) č. 1025/2012.
4. Pokud je vnitrostátní opatření považováno za důvodné a je-li nesoulad výrobku přisuzován nedostatkům ve společných specifikacích uvedených v článku 42, Komise neprodleně přijme prováděcí akty, kterými se dotčené společné specifikace mění nebo zrušují.
Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 73 odst. 3.
Článek 71
Formální nesoulad
1. Členský stát vyzve příslušný hospodářský subjekt, aby odstranil nesoulad, pokud zjistí jeden z následujících nedostatků:
a) označení CE bylo umístěno v rozporu s článkem 30 nařízení (ES) č. 765/2008 nebo článkem 46 tohoto nařízení;
b) označení CE nebylo umístěno;
c) identifikační číslo oznámeného subjektu bylo umístěno v rozporu s článkem 46 nebo nebylo umístěno, ač je požadováno;
d) nebylo vypracováno EU prohlášení o shodě;
e) EU prohlášení o shodě nebylo vypracováno správně;
f) chybí technická dokumentace nebo je neúplná či obsahuje chyby;
g) chybějí informace podle čl. 27 odst. 6 nebo čl. 29 odst. 3 nebo jsou nesprávné nebo neúplné;
h) nebyl splněn jiný administrativní požadavek uvedený v článku 27 nebo 29 nebo v příslušném aktu v přenesené pravomoci přijatém podle článku 4.
2. Pokud nesoulad uvedený v odstavci 1 nadále trvá, přijme členský stát veškerá vhodná opatření s cílem omezit nebo zakázat dodávání výrobku na trh nebo zajistit, aby byl stažen z oběhu nebo z trhu.
KAPITOLA XIII
PŘENESENÉ PRAVOMOCI A POSTUP PROJEDNÁVÁNÍ VE VÝBORU
Článek 72
Výkon přenesené pravomoci
1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.
2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 4, čl. 10 odst. 1 druhém pododstavci, čl. 11 třetím pododstavci, čl. 12 odst. 4 a čl. 25 odst. 3 a 5 je svěřena Komisi na dobu pěti let ode dne 18. července 2024. Komise vypracuje zprávu o výkonu přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament ani Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.
3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 4, čl. 10 odst. 1 druhém pododstavci, čl. 11 třetím pododstavci, čl. 12 odst. 4 a čl. 25 odst. 3 a 5 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.
4. Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.
5. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.
6. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 4, čl. 10 odst. 1 druhého pododstavce, čl. 11 třetího pododstavce, čl. 12 odst. 4 nebo čl. 25 odst. 3 nebo 5 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament ani Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.
Článek 73
Postup projednávání ve výboru
1. Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.
2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011.
3. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.
KAPITOLA XIV
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 74
Sankce
1. Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy neprodleně oznámí Komisi uvedená pravidla a opatření a veškeré jejich pozdější změny.
2. Členské státy zajistí, aby sankce stanovené podle tohoto článku náležitě zohledňovaly:
a) povahu, závažnost a dobu trvání porušení;
b) ve vhodných případech skutečnost, zda k porušení došlo úmyslně, nebo z nedbalosti;
c) finanční situaci fyzické nebo právnické osoby považované za odpovědnou;
d) ekonomické výhody plynoucí z porušení fyzickou nebo právnickou osobou považovanou za odpovědnou, pokud je lze určit;
e) škody na životním prostředí způsobené porušením;
f) jakákoli opatření přijatá fyzickou nebo právnickou osobou považovanou za odpovědnou na zmírnění nebo nápravu způsobené škody;
g) zda k porušení došlo opakovaně, nebo jednorázově;
h) jakoukoli jinou přitěžující nebo polehčující okolnost vztahující se na okolnosti daného případu.
3. Členské státy musí být schopny v případě porušení tohoto nařízení uložit alespoň tyto sankce:
a) pokuty;
b) dočasné vyloučení z postupů zadávání veřejných zakázek.
Článek 75
Monitorování a hodnocení
1. Jako součást příslušných přípravných dokumentů pro aktualizaci pracovního plánu v souladu s čl. 18 odst. 3 vypracuje Komise zprávu o požadavcích na ekodesign s cílem monitorovat zlepšování environmentální udržitelnosti a oběhovosti výrobků, na něž se vztahuje toto nařízení.
2. Komise provede hodnocení tohoto nařízení a jeho přínosu pro fungování vnitřního trhu, a to i pokud jde o odvětví opětovného použití a renovací, vozidla uvedená v čl. 1 odst. 2 písm. h) a povinnosti stanovené v kapitole VI, zejména výjimky pro malé podniky a mikropodniky, a pro zlepšení environmentální udržitelnosti výrobků do 19. července 2030 a poté každých šest let. V rámci tohoto hodnocení Komise posoudí, zda je možné u výrobků, které jsou uváděny na trh, zavést automatickou úpravu požadavků na ekodesign na základě zlepšení výkonnosti výrobku. Zprávu o hlavních zjištěních svého hodnocení předloží Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů a zveřejní ji.
3. Členské státy poskytnou Komisi informace nezbytné pro vypracování zpráv uvedených v odstavcích 1 a 2.
4. Do 19. července 2028 Komise posoudí případný přínos zahrnutí požadavků na sociální udržitelnost do oblasti působnosti tohoto nařízení. Zprávu o hlavních zjištěních svého hodnocení předloží Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů a zveřejní ji.
5. Bude-li to vhodné, přiloží Komise ke zprávám podle odstavců 2 a 4 legislativní návrh na změnu tohoto nařízení.
Článek 76
Poskytnutí náhrady spotřebiteli
V případě nesouladu výrobku s požadavky na ekodesign stanovenými v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4 odpovídají za škodu, kterou spotřebitel utrpí, tyto hospodářské subjekty:
Odpovědností těchto hospodářských subjektů za náhradu škody není dotčeno použití jiných prostředků nápravy, které mají spotřebitelé k dispozici podle práva Unie nebo vnitrostátního práva.
a) výrobce, nebo
b) v případě, že výrobce není usazen v Unii, a aniž je dotčena jeho vlastní odpovědnost, dovozce nebo zplnomocněný zástupce výrobce, nebo
c) v případě, že dovozce není usazen v Unii nebo neexistuje zplnomocněný zástupce výrobce, poskytovatel služeb kompletního vyřízení objednávek.
Článek 77
Změna směrnice (EU) 2020/1828
V příloze I směrnice (EU) 2020/1828 se bod 27 nahrazuje tímto:
- ‚27) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1781 ze dne 13. června 2024 o vytvoření rámce pro stanovení požadavků na ekodesign udržitelných výrobků, o změně směrnice (EU) 2020/1828 a nařízení (EU) 2023/1542 a o zrušení směrnice 2009/125/ES (Úř. věst. L, 2024/1781, 28.6.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2024/1781/oj).‘.
Článek 78
Změna nařízení (EU) 2023/1542
V článku 77 nařízení (EU) 2023/1542 se doplňuje nový odstavec, který zní:
Hospodářský subjekt uvádějící baterii na trh nebo do provozu vloží do registru uvedeného v čl. 13 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1781(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1781 ze dne 13. června 2024 o vytvoření rámce pro stanovení požadavků na ekodesign udržitelných výrobků, o změně směrnice (EU) 2020/1828 a nařízení (EU) 2023/1542 a o zrušení směrnice 2009/125/ES (Úř. věst. L, 2024/1781, 28.6.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2024/1781/oj)‘.) jedinečný identifikátor.
Článek 79
Zrušení a přechodná ustanovení
1. Směrnice 2009/125/ES se zrušuje s účinkem ode dne 18. července 2024, vyjma:
Písmeno b) tohoto odstavce se použije, jakmile Komise přijme prováděcí opatření podle článku 15 směrnice 2009/125/ES pro výrobky uvedené v písm. a) bodech i) a ii).
a) články 1 a 2, čl. 8 odst. 2, články 11, 14, 15, 18 a 19 a přílohy I, II IV, V a VII směrnice 2009/125/ES ve znění použitelném ke dni 17. července 2024, které se nadále použijí místo článků 1, 2, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 19 a 20 a příloh I, II, III a IV tohoto nařízení:
- i) do 31. prosince 2026, pokud jde o fotovoltaické panely, ohřívače pro vytápění vnitřních prostor a kombinované ohřívače, ohřívače vody, lokální topidla na tuhá paliva, klimatizátory vzduchu včetně tepelných čerpadel vzduch-vzduch a komfortních ventilátorů, kotle na tuhá paliva, ohřívače vzduchu a chladicí zařízení, větrací jednotky, vysavače, kuchyňské spotřebiče, vodní čerpadla, průmyslové ventilátory, oběhová čerpadla, vnější napájecí zdroje, počítače, servery a datová úložiště, výkonové transformátory, profesionální chladicí zařízení a zobrazovací zařízení;
- ii) do 31. prosince 2030, pokud jde o výrobky, na něž se vztahují prováděcí opatření přijatá podle článku 15 směrnice 2009/125/ES, avšak pouze v rozsahu, v jakém jsou změny nezbytné pro řešení technických problémů souvisejících s těmito prováděcími opatřeními;
b) čl. 1 odst. 3, článek 2, čl. 3 odst. 1, články 4, 5 a 8, čl. 9 odst. 3, články 10, 14 a 20 a přílohy IV, V a VI směrnice 2009/125/ES ve znění platném ke dni 17. července 2024, které se nadále použijí namísto článků 1, 2, 27 a 29, čl. 41 odst. 4, čl. 43 odst. 2, článků 44, 45, 46 a 74 a příloh IV a V tohoto nařízení u výrobků, na které se vztahují prováděcí opatření přijatá podle článku 15 uvedené směrnice, dokud nebudou tato opatření zrušena nebo prohlášena za zastaralá.
2. Články 3, 40 a 66 až 71 tohoto nařízení se použijí na výrobky, na něž se vztahují prováděcí opatření přijatá podle článku 15 směrnice 2009/125/ES.
3. Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou v příloze VIII.
4. U výrobků uvedených na trh nebo do provozu podle směrnice 2009/125/ES přede dnem použitelnosti aktu v přenesené pravomoci přijatého podle článku 4 tohoto nařízení týkajícího se stejných výrobků výrobce zajistí, aby byla po dobu deseti let ode dne, kdy byl vyroben poslední z uvedených výrobků, elektronická verze dokumentace týkající se posouzení shody a prohlášení o shodě k dispozici pro účely kontroly do deseti dnů od obdržení žádosti orgánů dozoru nad trhem nebo Komise.
Článek 80
Vstup v platnost
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
PŘÍLOHA I Parametry výrobku
Jako základ pro zlepšení aspektů výrobku se jednotlivě nebo v kombinaci použijí tyto parametry, v případě potřeby doplněné dalšími:
a) trvanlivost a spolehlivost výrobku nebo jeho součástí vyjádřená zaručenou dobou životnosti výrobku, technickou životností, střední dobou mezi poruchami, uvedením informací o skutečném používání na výrobku, odolností vůči namáhání nebo mechanismům stárnutí;
b) snadnost oprav a údržby vyjádřená charakteristikami, dostupností, dodací lhůtou a cenovou dostupností náhradních dílů, modularitou, kompatibilitou s běžně dostupnými nástroji a náhradními díly, dostupností pokynů k opravám a údržbě, počtem použitých materiálů a součástí, použitím standardních součástí, použitím norem označování součástí a materiálů pro identifikaci součástí a materiálů, počtem a složitostí potřebných procesů a tím, zda jsou třeba specializované nástroje, snadnou nedestruktivní demontáží a opětovnou montáží, podmínkami přístupu k údajům o výrobku, podmínkami přístupu k potřebnému hardwaru a softwaru nebo jejich používání;
c) snadnost modernizace, opětovného použití, repasování a renovace vyjádřená počtem použitých materiálů a součástí, použitím standardních součástí, použitím norem označování součástí a materiálů pro identifikaci součástí a materiálů, počtem a složitostí potřebných procesů a nástrojů, snadnou nedestruktivní demontáží a opětovnou montáží, podmínkami přístupu k údajům o výrobku, podmínkami přístupu k potřebnému hardwaru a softwaru nebo jejich používání, podmínkami přístupu ke zkušebním protokolům nebo běžně nedostupnému zkušebnímu zařízení, dostupností záruk specifických pro repasované nebo renovované výrobky, podmínkami přístupu k technologiím chráněným právy duševního a průmyslového vlastnictví nebo jejich používání, modularitou;
d) design pro recyklovatelnost, snadnost a kvalita a recyklace vyjádřená použitím snadno recyklovatelných materiálů, bezpečným, snadným a nedestruktivním přístupem k recyklovatelným součástem a materiálům nebo součástem a materiálům obsahujícím nebezpečné látky a složením a homogenitou materiálů, možností třídění s vysokou čistotou, počtem použitých materiálů a součástí, použitím standardních součástí, použitím norem označování součástí a materiálů pro identifikaci součástí a materiálů, počtem a složitostí potřebných procesů a nástrojů, snadnou nedestruktivní demontáží a opětovnou montáží, podmínkami přístupu k údajům o výrobku, podmínkami přístupu k potřebnému hardwaru a softwaru nebo jejich používání;
e) vyhnutí se technickým řešením, která jsou na újmu opětovnému použití, modernizaci, opravám, údržbě, renovaci, repasování a recyklaci výrobků a součástí;
f) používání látek, a zejména těch, které vzbuzují obavy, ať už samotných jako složek látek nebo ve směsích, během výrobního procesu výrobků nebo procesů vedoucích k jejich přítomnosti ve výrobcích, a to i ve stadiu, kdy se výrobky stanou odpadem, a jejich dopad na lidské zdraví a životní prostředí;
g) použití nebo spotřeba energie, vody a jiných zdrojů v jednom nebo více stadiích životního cyklu výrobku, včetně vlivu fyzikálních faktorů nebo aktualizací softwaru a firmwaru na výkonnost výrobku a včetně dopadu na odlesňování;
h) použití nebo obsah recyklovaných materiálů a využití materiálů, včetně kritických surovin;
i) použití nebo obsah udržitelných obnovitelných materiálů;
j) hmotnost a objem výrobku a jeho obalu a poměr výrobku k obalu;
k) začlenění použitých součástí;
l) množství, charakteristiky a dostupnost spotřebních materiálů potřebných k řádnému používání a údržbě vyjádřené mimo jiné výtěžností, technickou životností, schopností opětovného použití, opravy a repasování, účinným využíváním zdrojů a interoperabilitou;
m) environmentální stopa výrobku vyjádřená v souladu s příslušným aktem v přenesené pravomoci jako kvantifikace dopadů životního cyklu výrobku na životní prostředí, ať už ve vztahu k jedné nebo více kategoriím dopadů na životní prostředí, nebo k celému souboru kategorií dopadů;
n) uhlíková stopa výrobku;
o) materiálová stopa výrobku;
p) uvolňování mikroplastů a nanoplastů vyjádřené uvolňováním během příslušných stadií životního cyklu výrobku včetně stadií výroby, přepravy, použití a konce životnosti;
q) emise do ovzduší, vod nebo půdy uvolňované v jednom nebo více stadiích životního cyklu výrobku vyjádřené množstvím a povahou emisí včetně hluku;
r) množství vyprodukovaného odpadu, včetně plastového odpadu a obalového odpadu, a snadnost jeho opětovného použití a množství vyprodukovaného nebezpečného odpadu;
s) funkční výkonnost a podmínky pro použití vyjádřené mimo jiné schopností sloužit k zamýšlenému účelu, bezpečnostními opatřeními pro použití, požadovanými dovednosti a kompatibilitou s jinými výrobky nebo systémy;
t) lehká konstrukce vyjádřená nižší spotřebou materiálu, zátěžovou a stresovou optimalizací struktur, integrací funkcí do materiálu nebo do jedné složky výrobku, použitím materiálů s nižší hustotou nebo vyšší pevností a hybridních materiálů, pokud jde o úspory materiálů, recyklaci a další aspekty oběhovosti, a snížením množství odpadu.
PŘÍLOHA II Postup při stanovení požadavků na výkonnost
Požadavky na výkonnost týkající se konkrétních výrobků nebo horizontální požadavky na výkonnost se stanoví takto:
V technické, ekologické a ekonomické analýze se vybere řada reprezentativních vzorků dotčeného výrobku nebo výrobků dostupných na trhu a stanoví se technické možnosti zlepšení výkonnosti výrobku, pokud jde o parametry výrobku uvedené v příloze I, přičemž se přihlíží k ekonomické únosnosti těchto možností a předchází se významnému zvýšení jiných dopadů životního cyklu výrobku na životní prostředí a významnému snížení použitelnosti nebo účelnosti výrobku pro spotřebitele.
V analýze uvedené v prvním odstavci se rovněž s ohledem na zvažovaný parametr určí nejvýkonnější výrobky a technologie, které jsou dostupné na trhu, jakož i nová technologická řešení.
Při vypracovávání analýzy uvedené v prvním odstavci a při určování požadavků se přihlíží k výkonnosti výrobků dostupných na mezinárodních trzích a ke kritériím stanoveným v právních předpisech jiných zemí.
Na základě analýzy uvedené v prvním odstavci a při zohlednění ekonomické a technické proveditelnosti, včetně dostupnosti klíčových zdrojů a technologií, jakož i potenciálu pro zlepšení, se stanoví úrovně nebo nekvantitativní požadavky.
Všechny koncentrační limity pro látky uvedené v písmenu f) přílohy I musí vycházet z důkladné analýzy udržitelnosti látek a jejich určených alternativ a nesmějí mít závažné nepříznivé účinky na lidské zdraví nebo na životní prostředí. Všechny požadavky na výkonnost látek uvedených v písmenu f) přílohy I zohlední stávající posouzení chemické bezpečnosti provedená u dotčených látek příslušnými subjekty Unie, jakož i kritéria koncepční bezpečnosti a udržitelnosti u chemických látek a materiálů vypracovaná Komisí. Navrhované koncentrační limity zohlední rovněž aspekty vymahatelnosti, jako jsou meze detekce.
Analýza uvedená v prvním odstavci v relevantních případech zohlední pravděpodobné dopady změny klimatu na výrobek během jeho předpokládané životnosti a potenciál výrobku zlepšovat odolnost vůči změně klimatu během svého životního cyklu.
Provede se analýza citlivosti zahrnující relevantní faktory, například cenu energie nebo jiných zdrojů, náklady na suroviny a nezbytné technologie, výrobní náklady, diskontní sazby, a případně i externí náklady pro životní prostředí, včetně emisí skleníkových plynů, kterým lze zabránit.
Při provádění analýzy uvedené v prvním pododstavci se zohlední relevantní informace, které jsou dostupné v rámci jiných činností Unie, včetně mimo jiné stávajících odvětvových plánů uvedených v nařízení (EU) 2021/1119, a které zahrnují technické informace použité jako základ pro nařízení (ES) č. 66/2010, směrnici 2010/75/EU, technická screeningová kritéria přijatá podle nařízení (EU) 2020/852 a kritéria Unie pro zadávání zelených veřejných zakázek nebo jsou z nich odvozené.
Totéž platí pro informace ze stávajících programů prováděných v ostatních částech světa k určení zvláštních požadavků na ekodesign výrobků, které jsou předmětem obchodu s hospodářskými partnery Unie.
PŘÍLOHA III Digitální pas výrobku (uvedený v článcích 9 až 12)
Požadavky týkající se digitálního pasu výrobku stanovené v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle článku 4 stanoví, které údaje uvedené v následujících položkách mají nebo mohou být uvedeny v digitálním pasu výrobku:
Nosič údajů, jedinečný identifikátor výrobku uvedený v písmenu b), jedinečné identifikátory subjektů uvedené v písmenech g), h) a k) a jedinečné identifikátory zařízení uvedené v písmenu i) musí, je-li to pro dotčené produkty relevantní, splňovat normy ISO/IEC 15459–1:2014, ISO/IEC 15459–2:2015, ISO/IEC 15459–3:2014, ISO/IEC 15459–4:2014, ISO/IEC 15459–5:2014 a ISO/IEC 15459–6:2014.
Akty v přenesené pravomoci přijaté podle článku 4 stanoví informace týkající se požadavků na ekodesign, které mohou výrobci uvést v digitálním pasu výrobku vedle informací požadovaných podle čl. 9 odst. 2 písm. a), včetně informací o zvláštních nepovinných štítcích použitelných u výrobku. Uvede se rovněž informace o tom, zda byla výrobku udělena ekoznačka EU v souladu s nařízením (ES) č. 66/2010.
a) informace požadované podle čl. 7 odst. 2 písm. b) a odst. 5 nebo podle jiných právních předpisů Unie platných pro příslušnou skupinu výrobků;
b) jedinečný identifikátor výrobku na úrovni uvedené v příslušném aktu v přenesené pravomoci přijatém podle článku 4;
c) globální číslo obchodní položky ve smyslu normy Mezinárodní organizace pro normalizaci / Mezinárodní elektrotechnické komise ISO/IEC 15459-6 nebo jeho ekvivalent u výrobků nebo jejich částí;
d) příslušné kódy zboží, jako je kód TARIC definovaný v nařízení (EHS) č. 2658/87;
e) dokumentace o shodě a informace požadované podle tohoto nařízení nebo jiného právního předpisu Unie, který se na výrobek vztahuje, jako je prohlášení o shodě, technická dokumentace nebo osvědčení o shodě;
f) příručky pro uživatele, pokyny, varování nebo bezpečnostní informace vyžadované jinými právními předpisy Unie, které se na výrobek vztahují;
g) informace týkající se výrobce, jako je jeho jedinečný identifikátor subjektu a informace uvedené v čl. 27 odst. 7;
h) jedinečné identifikátory subjektu jiné než identifikátory výrobce;
i) jedinečné identifikátory zařízení;
j) informace týkající se dovozce, včetně informací uvedených v čl. 29 odst. 3 a jeho registračního a identifikačního čísla hospodářských subjektů (EORI);
k) jméno, kontaktní údaje a jedinečný identifikátor hospodářského subjektu usazeného v Unii, který odpovídá za plnění úkolů stanovených v článku 4 nařízení (EU) 2019/1020 nebo v článku 15 nařízení (EU) 2023/988 nebo podobných úkolů podle jiných právních předpisů Unie, které se na výrobek vztahují;
l) odkaz na poskytovatele služeb souvisejících s digitálním pasem výrobku, u něhož je uložena záložní kopie digitálního pasu výrobku.
PŘÍLOHA IV Interní řízení výroby (modul A)
2. Technická dokumentace
1.Interní řízení výroby je postupem posuzování shody, kterým výrobce plní povinnosti stanovené v bodech 2, 3 a 4 a na svou výhradní odpovědnost zaručuje a prohlašuje, že výrobek splňuje požadavky aktu v přenesené pravomoci přijatého podle článku 4.
Výrobce vypracuje technickou dokumentaci. Dokumentace musí umožňovat posouzení shody výrobku s požadavky aktu v přenesené pravomoci přijatého podle článku 4. Technická dokumentace musí uvádět příslušné požadavky a v míře nutné pro posouzení se musí vztahovat na návrh, výrobu a fungování výrobku. Technická dokumentace musí obsahovat, je-li to relevantní, alespoň tyto prvky:
obecný popis výrobku a jeho zamýšlené použití,
koncepční návrh a výrobní výkresy a schémata součástí, podsestav, obvodů atd.,
popisy a vysvětlivky potřebné pro pochopení těchto výkresů, schémat a fungování výrobku,
seznam harmonizovaných norem, společných specifikací nebo jiných odpovídajících technických specifikací, na něž byly zveřejněny odkazy v Úředním věstníku Evropské unie a které byly zcela nebo zčásti použity, a popis řešení zvolených ke splnění požadavků, pokud tyto harmonizované normy použity nebyly. V případě částečně použitých harmonizovaných norem se v technické dokumentaci uvedou ty části, jež byly použity,
výsledky provedených konstrukčních výpočtů, provedených přezkoušení atd.,
výsledky měření provedených v souvislosti s požadavky na ekodesign, včetně údajů o shodě těchto měření s požadavky na ekodesign stanovenými v aktu v přenesené pravomoci přijatém podle článku 4,
protokoly o zkouškách a
kopii údajů poskytnutých v souladu s požadavky na informace podle článku 7.
Výrobce přijme veškerá nezbytná opatření, aby výrobní proces a jeho kontrola zajišťovaly shodu výrobku s technickou dokumentací podle bodu 2 a s požadavky aktu v přenesené pravomoci přijatého podle článku 4.
Výrobce umístí požadované označení shody na každý jednotlivý výrobek, který splňuje požadavky aktu v přenesené pravomoci přijatého podle článku 4.
Výrobce vypracuje pro každý model výrobku písemné prohlášení o shodě v souladu s článkem 44 a spolu s technickou dokumentací je uchovává pro potřebu příslušných vnitrostátních orgánů po dobu deseti let od uvedení výrobku na trh nebo do provozu. V prohlášení o shodě je uveden výrobek, pro nějž bylo vypracováno.
Kopie prohlášení o shodě se na požádání poskytne příslušným orgánům.
Povinnosti výrobců stanovené v bodě 4 mohou být jejich jménem a na jejich odpovědnost splněny jejich zplnomocněným zástupcem, pokud jsou tyto povinnosti uvedeny v pověření.
2. Technická dokumentace
3. Výroba
4. Označení CE a EU prohlášení o shodě
5. Zplnomocněný zástupce
PŘÍLOHA V EU prohlášení o shodě (uvedené v článku 44)
1) Č. … (jedinečná identifikace výrobku):
2) Jméno (název) a adresa výrobce a jeho případného zplnomocněného zástupce:
3) Toto prohlášení o shodě se vydává na výhradní odpovědnost výrobce:
4) Předmět prohlášení (popis výrobku dostatečný pro jeho jednoznačnou identifikaci a umožňující vysledovatelnost; je-li to pro identifikaci výrobku nezbytné, může obsahovat vyobrazení):
5) Předmět prohlášení uvedený v bodě 4 je ve shodě s tímto nařízením, s aktem v přenesené pravomoci přijatým podle článku 4 a případně s jinými harmonizačními právními předpisy Unie:
6) Odkazy na příslušné harmonizované normy nebo na společné specifikace, které byly použity, nebo odkazy na jiné technické specifikace, na jejichž základě se shoda prohlašuje:
7) Je-li to relevantní: oznámený subjekt … (název, číslo) … provedl … (popis zásahu) … a vydal certifikát nebo rozhodnutí o schválení … (číslo):
8) Odkaz na případné jiné použité právní předpisy Unie týkající se připojování označení CE:
9) Jméno a podpis osoby oprávněné jednat jménem výrobce nebo zplnomocněného zástupce výrobce:
10) Další informace:
Podepsáno za a jménem:
(místo a datum vydání):
(jméno, funkce) (podpis):
PŘÍLOHA VI Kritéria pro samoregulační opatření (uvedené v článku 21)
Při posuzování samoregulačních opatření v souladu s článkem 21 se použije tento nevyčerpávající seznam kritérií:
1. Otevřená účast
Samoregulační opatření musí být otevřená účasti všech subjektů, které uvádějí na trh výrobek, na nějž se samoregulační opatření vztahuje, včetně subjektů ze třetích zemí a malých a středních podniků, a to v přípravné fázi i ve fázi provádění. Hospodářské subjekty, které mají v úmyslu zavést určité samoregulační opatření, by svůj záměr měly veřejně oznámit dříve, než se na opatření začne pracovat.
2. Udržitelnost a přidaná hodnota
Samoregulační opatření musí vycházet z politických cílů tohoto nařízení a musí být v souladu s hospodářským a sociálním rozměrem udržitelného rozvoje. Samoregulační opatření musí uplatňovat integrovaný přístup k ochraně životního prostředí, zájmů spotřebitelů, zdraví, kvality života a hospodářských zájmů.
3. Reprezentativnost
Podniky a jejich sdružení, které se účastní samoregulačního opatření, musí představovat výraznou většinu příslušného hospodářského odvětví v souladu s čl. 21 odst. 3 prvním pododstavcem písm. b). Je třeba zajistit dodržování právních předpisů Unie v oblasti hospodářské soutěže, zejména článku 101 Smlouvy o fungování EU o protisoutěžních dohodách.
4. Kvantifikované a postupné cíle
Cíle, které si signatáři ve svých samoregulačních opatřeních vytknou, musí být formulovány tak, aby byly srozumitelné, vyčíslitelné a jednoznačné, přičemž je třeba vycházet z přesně vymezených zásad. Pokud se samoregulační opatření týká delšího období, je třeba stanovit rovněž prozatímní cíle. Musí být možné dostupným a věrohodným způsobem za použití jednoznačných a spolehlivých ukazatelů monitorovat, zda jsou konečné a prozatímní cíle dodržovány.
5. Zapojení občanské společnosti
Za účelem zajištění transparentnosti je třeba samoregulační opatření propagovat, a to rovněž online na veřejně dostupné a volně přístupné internetové stránce a prostřednictvím jiných elektronických prostředků šíření informací.
Zúčastněné strany včetně členských států, podniků, nevládních organizací působících v oblasti životního prostředí a sdružení spotřebitelů jsou vyzvány k podání připomínek k samoregulačnímu opatření.
6. Monitorování a podávání zpráv
S cílem monitorovat dodržování samoregulačního opatření signatáři musí být vybrán a jmenován nezávislý inspektor. V samoregulačním opatření musí být nezávislému inspektorovi svěřena pravomoc ověřovat souladu s jeho požadavky. V samoregulačním opatření musí být rovněž stanoven postup, jakým se bude nezávislý inspektor vybírat, a pravidla k zajištění toho, aby nebyl ve střetu zájmů a měl nezbytné dovednosti pro ověřování souladu s jeho požadavky.
Každý signatář musí každoročně podávat zprávy o všech informacích a údajích nezbytných k tomu, aby nezávislý inspektor mohl spolehlivě ověřit, zda signatář samoregulační opatření dodržuje.
Nezávislý inspektor musí na konci každého jednoletého vykazovaného období vypracovat zprávu o dodržování požadavků.
Pokud některý signatář požadavky samoregulačního opatření nedodržuje, musí přijmout nápravná opatření. Nezávislý inspektor oznámí ostatním signatářům, kteří se účastní samoregulačního opatření, že daný signatář nedodržuje požadavky, a nápravné opatření, které tento signatář hodlá přijmout.
Nezávislý inspektor zohlední výsledky jakékoli činnosti dozoru nad trhem prováděné orgánem dozoru nad trhem, při nichž bylo zjištěno nedodržení požadavků samoregulačních opatření, a to zejména ve zprávě o souladu, a přijmou se nápravná opatření.
7. Nákladová efektivita provádění samoregulačního opatření
Náklady na provádění samoregulačního opatření, zejména pokud jde o monitorování, nesmějí vytvářet nepřiměřenou administrativní zátěž ve srovnání s cíli iniciativy a s jinými dostupnými nástroji.
PŘÍLOHA VII Spotřební výrobky, jejichž ničení hospodářskými subjekty je zakázáno
Kódy zboží a popisy pocházejí z kombinované nomenklatury uvedené v čl. 1 odst. 2 nařízení (EHS) č. 2658/87 a stanovené v příloze I uvedeného nařízení, ve znění platném ke dni 28. června 2024.
| Kód zboží | Popis |
|---|---|
| 4203 | Oděvy a oděvní doplňky z přírodní nebo kompozitní usně |
| 61 | Oděvy a oděvní doplňky, pletené nebo háčkované |
| 62 | Oděvy a oděvní doplňky, jiné než pletené nebo háčkované |
| 6504 | Klobouky a jiné pokrývky hlavy, splétané nebo zhotovené spojením pásků z jakéhokoliv materiálu, též podšívané nebo zdobené |
| 6505 | Klobouky a jiné pokrývky hlavy, pletené nebo háčkované nebo zhotovené z krajek, plsti nebo jiných textilních materiálů, v metráži (nikoliv však v pásech), též podšívané nebo zdobené; síťky na vlasy z jakéhokoliv materiálu, též podšívané nebo zdobené |
| 6401 | Nepromokavá obuv se zevní podešví a se svrškem z kaučuku nebo z plastů, jejíž svršek není k podešvi připevněn ani s ní spojen šitím, přinýtováním, přibitím hřebíčky, přišroubováním, přibitím kolíky nebo podobným způsobem |
| 6402 | Ostatní obuv se zevní podešví a svrškem z kaučuku nebo plastů |
| 6403 | Obuv se zevní podešví z kaučuku, plastů, usně nebo kompozitní usně a se svrškem z usně |
| 6404 | Obuv se zevní podešví z kaučuku, plastů, usně nebo kompozitní usně a se svrškem z textilních materiálů |
| 6405 | Ostatní obuv |
1. Oděvy a oděvní doplňky
2. Obuv
PŘÍLOHA VIII Srovnávací tabulka
| Směrnice 2009/125/ES | Toto nařízení |
|---|---|
| Článek 1 | Článek 1 |
| Článek 2 | Článek 2 |
| Článek 3 | — |
| Článek 4 | Článek 29 |
| Článek 5 | Články 44, 45 a 46 |
| Článek 6 | Článek 3 |
| Článek 7 | Články 69, 70 a 71 |
| Článek 8 | Články 27 a 43 |
| Článek 9 | Článek 41 |
| Článek 10 | — |
| Článek 11 | Článek 38 |
| Článek 12 | Článek 68 |
| Článek 13 | Článek 22 |
| Článek 14 | Článek 7 |
| Článek 15 | Články 4 a 5 |
| Článek 16 | Článek 18 |
| Článek 17 | Článek 21 |
| Článek 18 | Článek 19 |
| — | Článek 24 |
| — | Článek 28 |
| — | Články 30 až 40 |
| — | Článek 42 |
| — | Články 47 až 67 |
| — | Článek 72 |
| Článek 19 | Článek 73 |
| Článek 20 | Článek 74 |
| Článek 21 | Článek 75 |
| Článek 22 | — |
| Článek 23 | — |
| Článek 24 | Článek 79 |
| Článek 25 | Článek 80 |
| Článek 26 | — |
| Příloha I | Články 5 a 7, příloha I |
| Příloha II | Příloha II |
| — | Příloha III |
| Příloha III | — |
| Příloha IV | Příloha IV |
| Příloha V | — |
| Příloha VI | Příloha V |
| Příloha VII | Článek 8 |
| Příloha VIII | Příloha VI |
| Příloha IX | — |
| Příloha X | Příloha VIII |