Případ styku praprarodičů s pravnukem se vrací k pražskému soudu
Redakce Paragrafiq - redakčně ověřil Petr Kalous, zakladatel Paragrafiq
Ústavní soud zrušil rozhodnutí dvou pražských soudů v konkrétním sporu o zatímní styk praprarodičů s jedenáctiletým pravnukem. Věc se vrací k Obvodnímu soudu pro Prahu 3, který se musí zabývat věkem a zdravotním stavem praprarodičů i názorem dítěte.
Ústavní soud nálezem sp. zn. II. ÚS 1101/26 z 31. srpna 2026, zveřejněným 8. září, zrušil rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3 a Městského soudu v Praze. Podle něj soudy své zamítnutí nedostatečně odůvodnily a při rozhodování nezjistily názor jedenáctiletého dítěte. [1][2]
Proč praprarodiče žádali rychlé rozhodnutí?
Praprarodiče ve věku 84 a 86 let se domáhají styku s pravnukem v probíhajícím řízení. Předběžným opatřením chtěli dočasně umožnit setkávání ještě před konečným rozsudkem. Tvrdili, že mají s chlapcem blízký vztah, kvůli vysokému věku se výsledku hlavního řízení nemusí dožít a zdravotní stav prapradědečka mu neumožňuje účastnit se dosavadního asistovaného styku v bezbariérově nepřístupných prostorách. [1][2]
Nižší soudy návrh zamítly. Podle Ústavního soudu však obvodní soud nejprve popsal konkrétní důvody naléhavosti a vzápětí tvrdil, že je praprarodiče neuvedli. Městský soud tuto vnitřně rozpornou argumentaci převzal a dostatečně se nezabýval ani tím, zda je styk umožněn skutečně, nikoli jen formálně. [2]
Mají praprarodiče automatické právo na styk?
Nemají. § 927 zákona č. 89/2012 Sb. přiznává právo stýkat se s dítětem příbuzným a společensky blízkým osobám, pokud k nim dítě má nepřechodný citový vztah a nedostatek styku by mu způsobil újmu. Splnění těchto podmínek bude v tomto konkrétním řízení znovu posuzovat Obvodní soud pro Prahu 3. [2][3]
Ústavní soud neurčil, jak často a za jakých podmínek se má rodina setkávat. Nerozhodl ani o tom, že praprarodiče ve věci samé uspějí. Požaduje nové, přezkoumatelné posouzení jejich konkrétních argumentů a nejlepšího zájmu dítěte. [1][2]
Proč měl soud zjišťovat názor dítěte?
Podle § 867 zákona č. 89/2012 Sb. má soud před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, poskytnout dítěti potřebné informace a umožnit mu vytvořit a sdělit vlastní názor. Zjišťování názoru lze vynechat, jestliže je to v nejlepším zájmu dítěte nebo to není fakticky možné, například kvůli bezprostřednímu nebezpečí nebo velmi nízkému věku. Soud ale musí takový postup odůvodnit. [2][3]
V tomto řízení soudy stanovisko jedenáctiletého chlapce nezjišťovaly. Odvolací soud dokonce uvedl, že předběžné opatření ke zjišťování názoru dítěte neslouží, což Ústavní soud označil za rozpor se svou judikaturou i s Úmluvou o právech dítěte. Nejlepší zájem dítěte musí být předním hlediskem také při zatímním rozhodování. [2]
Co bude následovat?
Věc se nyní vrací k Obvodnímu soudu pro Prahu 3. Ten je při novém rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu a musí se zabývat věkem a zdravotním stavem praprarodičů, skutečnou dostupností asistovaného styku, povahou vztahu s pravnukem i jeho vlastním názorem. Výsledek ale nález nepředjímá. [1][2]
Nález tedy neznamená, že by všechny soudy musely právě teď znovu řešit styky praprarodičů s dětmi. Bezprostředně se týká tohoto vráceného řízení; pro jiné soudy jsou jeho závěry významné tehdy, když rozhodují srovnatelný případ, zejména otázku slyšení dítěte a řádného odůvodnění předběžného opatření. [2]