Plný text
11 Tdo 692/2026-2770
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 8. 2026 o dovolání obviněného 1. D. B., a obviněné 2. L. B., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 5. 2025, č. j. 4 To 99/2025-2404, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 47 T 41/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných D. B. a L. B. odmítají.
Odůvodnění: I.Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Chomutově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 12. 2024, č. j. 47 T 41/2023-2110, uznal obviněné D. B. a L. B. vinnými pod bodem ad 1) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1, písm. h) tr. zákoníku. Za uvedenou trestnou činnost odsoudil obviněného D. B. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Obviněnou L. B. (dále též jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) odsoudil za tuto trestnou činnost a za sbíhající se přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 06. 2023, č. j. 27 T 105/2023-104, který jí byl doručen dne 20. 07. 2023, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 26 měsíců, pro jehož výkon ji zařadil do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných J. H., M. I., M. B., P. H., M. H. a V. D.
2. Přisouzených trestných činů se D. B. a L. B. podle rozsudku soudu prvního stupně dopustili zkráceně řečeno tím, že společně s obviněnými M. I., J. H., P. H. a M. B. jakožto členové organizované skupiny, nejméně od ledna 2022 do 8. 11. 2022 ve vzájemné spolupráci zprostředkovávali do Věznice XY, okres XY, přísun metamfetaminu, marihuany obsahující kanabinoidní látky, a léku Baclofen – Polpharma s obsahem účinné látky baclofenum, kdy k zasílání do prostor věznice využívali balíkovou službu České pošty nebo předání v místě výkonu zaměstnání odsouzených mimo prostory věznice, především v Depu České pošty v XY, přičemž následně tyto látky dále distribuovali ve Věznici XY mezi ostatní odsouzené, za což si nechávali posílat finanční hotovost na bankovní účet, a to konkrétně nejméně ve zjištěných případech:
1) obviněný M. I. po předchozí dohodě s obviněným D. B. a obviněným J. H. dne 8. 10. 2022 telefonicky instruoval obviněnou M. B., která dne 10. 10. 2022 v 13:34 hodin z pobočky České pošty č. XY v ulici XY v XY odeslala obálku, jenž obsahovala blíže nezjištěné množství pervitinu, který si předtím obstarala od blíže nezjištěné osoby, a to obviněné L. B., která dle předem obdržených telefonických instrukcí od obviněného B. předmětný pervitin dne 11. 10. 2022 dopravila v balíčku do prostor Depa České Pošty v XY, v ulici XY, a to tak, že jej vhodila přes plot, kde si jej dle předem sdělených instrukcí od obviněného H. převzal zde pracující odsouzený M. H., který jej ukryl do svého konečníku a dne 12. 10. 2022 pronesl do prostor Věznice XY, uschoval jej v radiátoru ve společenské místnosti Věznice XY, kde byl kontrolou příslušníky vězeňské služby nalezen, přičemž se jednalo o pervitin o hmotnosti 10,16 g s obsahem 8,11 g čistého metamfetaminu,
2) obviněný J. H. po předchozí dohodě s obviněným D. B. a obviněným M. I. dal pokyn zemřelému L. Š., aby dne 5. 10. 2022 kolem 23 hodiny převzal na svém externím pracovišti Depo České Pošty v XY, v ulici XY, balíček, jenž byl uschovaný za popelnicí v okolí parkoviště tohoto objektu, kam jej předtím dopravila obviněná L. B., kdy si jej ukryl ve svém konečníku, a následně dne 6. 10. 2022 pronesl do prostor Věznice XY, kde byl u něj balíček při kontrole příslušníky vězeňské služby nalezen, přičemž dle odborného vyjádření balíček obsahoval marihuanu o hmotnosti 8,41 g,
3) obviněná P. H. v blíže nezjištěné době v roce 2022 nejméně ve čtyřech případech na základě telefonických pokynů od obviněného H. zasílala do Věznice XY zásilky, které obsahovaly metamfetamin, marihuanu nebo lék Baclofen –Polpharma s obsahem účinné látky baclofenum, a to přímo sama nebo skrze obviněnou M. B. a obviněnou L. B., kterým obviněná H. zaslala tyto látky v balíčcích, a obviněná B., která zásilky převzala, přebalila a dopravila na Depo České Pošty v XY, v ulici XY, odkud je následně pronášeli zde pracující odsouzení do prostor Věznice XY, kde je následně obvinění I. a H. distribuovali mezi další odsouzené,
4) obviněná M. B. v blíže nezjištěné době nejméně ve čtyřech případech na základě telefonických pokynů od obviněného I. zaslala obviněné L. B. zásilky, které obsahovaly metamfetamin či marihuanu, kdy zásilky následně obviněná B. převzala, přebalila a dopravila na Depo České Pošty v XY, v ulici XY, ze kterého je pronášeli zde pracující odsouzení do prostor Věznice XY, kde drogy následně obvinění I. a H. distribuovali mezi další odsouzené.
3. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 5. 5. 2025, č. j. 4 To 99/2025-2404, rozhodl o odvoláních obviněných D. B. a L. B., jakož i obviněných H., I., H. i H. a státní zástupkyně (která tak učinila v neprospěch obviněných H. a I.) tak, že je všechna podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
II. Dovolání a vyjádření k nim
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný D. B. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), i) a m) tr. ř. Dovolatel rovněž připojil lékařské zprávy týkajících se matčina bratra i svého otce a dále též rozhodnutí o určení otcovství.
5. Obviněný ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. konkrétně namítal absenci objektivní i subjektivní stránky v jednání přičítaném skutkové podstatě trestného činu podle § 283 tr. zákoníku a prezentoval četná rozhodnutí Ústavního soudu týkající se obecných pravidel při hodnocení důkazů. Soudům vytkl, že vyšly z neurčitých výpovědí nedůvěryhodných svědků a jejich hodnotící úvahy tak vykazují znaky libovůle. Z provedeného dokazování dle dovolatele vyplynulo, že požádal svou matku, obviněnou L. B., aby zakoupila nebo převzala tabák a doručila ho do věznice. O žádných zakázaných omamných a psychotropních látkách neměl vědomost a rovněž neměl v úmyslu, aby je do věznice ve V. dodala jeho matka. Ani z odposlechů telefonických hovorů a kamerového záznamu z České pošty neplyne, že měl v úmyslu jinému opatřit předmětné drogy. Z těchto důkazů tím pádem ani neplyne, zda byl naplněn jeden ze znaků objektivní stránky přisouzeného trestného činu. Na základě těchto námitek obviněný dovodil hrubý rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a poukázal rovněž na judikaturu týkající se nepřímých důkazů. Namítal též, že soudy nižších stupňů nedostály požadavku náležitého odůvodnění rozhodnutí, přičemž se jedná o porušení, které dosahuje intencí porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
6. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel shledal v nesprávné subsumpci skutkového stavu, který byl zjištěn způsobem neodpovídajícím provedeným důkazům, pod znaky zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
7. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. obviněný namítal nepřiměřenost uloženého trestu odnětí svobody v délce trvání 3 let. Odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 8 Tdo 71/2022, přičemž dovodil, že jemu uložený trest je v extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu. Dovolatel nezpůsobil žádnou škodu, neobdržel žádný zisk za prodej drog, ani pro jiného žádné drogy neopatřil a ani to neměl v úmyslu.
8. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 5. 2025, č. j. 4 To 99/2025-2404, jakož i rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 16. 12. 2024, č. j. 47 T 41/2023-2110, zrušil, a aby sám, ve spojení s ustanovením § 226 písm. a) tr. ř. dovolatele zprostil obžaloby v celém rozsahu, neboť skutek označený v obžalobě není trestným činem, popř. aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil zpět soudu prvého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Současně dovolatel učinil podle § 265o tr. ř. návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu.
10. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala dovolání rovněž obviněná L. B. prostřednictvím stejné obhájkyně, v němž také uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), i) a m) tr. ř. Dovolatelka ke svému mimořádnému opravnému prostředku připojila lékařské zprávy svého manžela a bratra. Dovolání obviněné je shodné s argumentací obsaženou v mimořádném opravném prostředku obviněného B. s těmi korekcemi, že neurčité výpovědi nedůvěryhodných svědků dle dovolatelky rozhodně neprokazují, že by měla jakkoliv v úmyslu prodat, či opatřit pro jiného omamné a psychotropní látky. Z provedeného dokazování vyplynulo, že převzala od odsouzené B. tabák. O žádných zakázaných omamných a psychotropních látkách neměla vědomost a rovněž neměla v úmyslu je do Věznice ve XY dodat či obdržet za tím účelem úplatu. I v jejím případě soud bez dalšího vycházel z nepřímých důkazů. Dovolatelka rovněž zmínila, že odvolací soud nenapravil pochybení soudu prvního stupně, když v podstatě pouze zrekapituloval jeho odůvodnění, aniž by je kriticky vyhodnotil. Obviněná rovněž shodně namítala nepřiměřenost uloženého trestu a nesprávnou subsumpci skutkového stavu pod znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Totožně učinila i svůj závěrečný návrh včetně návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
11. K dovoláním obviněných se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Zdůraznil, že přes rozsáhlé citace z jinak obecně platné judikatury v dovolání absentují skutečně relevantní námitky odpovídající uplatněným dovolacím důvodům.
12. Oba dovolatelé pouze opakují dílčí části své obhajoby, že o věci nic nevěděli, že jediné, co mělo být do věznice dopraveno, byl tabák, a že ostatní provedené nepřímé důkazy jejich trestnou činnost nepotvrzují. Nepředkládají však námitky, které by reálně založily pochybnost o správnosti přijatých skutkových zjištěních v intencích uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Správná a úplná skutková zjištění soudu prvého stupně umožnila odvolacímu soudu, aby na ně v podstatných rysech toliko odkázal, aniž by to znamenalo, že se dostatečně nezabýval vznesenými odvolacími námitkami jak dovolatelů, tak i ostatních obviněných.
13. Pokud oba obvinění uplatnili též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nepřipojili k němu žádnou relevantní hmotněprávní argumentaci. Naplnění uvedeného dovolacího důvodu totiž pouze sekundárně odvíjejí od svých výhrad skutkových. S poukazem na tento dovolací důvod však není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Dovolateli vznesená výhrada uvedenému dovolacímu důvodu vůbec neodpovídá.
14. Totožný závěr je podle státního zástupce namístě ve vztahu k výhradám obviněných proti výroku o trestu, neboť ani proti němu nebrojí samostatnou a relevantní argumentací, nýbrž jen "zpětným" odkazem na námitky skutkové. Ani v tomto ohledu tak nemohl být žádný zákonný dovolací důvod naplněn.
15. Pokud obvinění uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., z obsahu dovolání vyplývá, že zamýšleli jeho druhou alternativu, tedy že byl zamítnut jejich řádný opravný prostředek, přestože v předchozím řízení byl dán jiný důvod dovolání. Takto formulovaný důvod dovolání však má akcesorickou povahu a může být tedy úspěšný toliko v případě, že by byla zjištěna existence vytýkané vady zakládající některý z důvodů dovolání, která by zatěžovala řízení před soudem prvního stupně. Takovou vadou však rozhodnutí soudu prvého stupně podle názoru státního zástupce zatíženo není, proto nemůže být naplněna ani uvedená alternativa citovaného důvodu dovolání.
16. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby takto formulovaná dovolání Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
III.Přípustnost dovolání
17. Dovolání obviněných jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., byla podána osobami oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňují obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
18. V prvé řadě je nutno zmínit, že prakticky shodné dovolací výhrady obou obviněných jsou opakováním námitek vznášených již v odvolacím řízení, stejně jako v řízení před soudem prvního stupně. Soudy nižších stupňů na ně dostatečně reagovaly, vypořádaly se s nimi a obviněným poskytly náležité vysvětlení, proč jim nedaly za pravdu. Na jejich argumentaci lze proto v mnohém odkázat i z hlediska nyní uplatněných dovolacích důvodů. V tomto ohledu lze připomenout např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2025, sp. zn. 3 Tdo 464/2025, či usnesení ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. 3 Tdo 447/2025, podle nichž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jedná se – jde-li vůbec o námitky podřaditelné pod některý z dovolacích důvodů – zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné.
19. Obvinění založili svá dovolání na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h), i) a m) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na vyhodnocení, zda vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání, zda jim lze přiznat opodstatněnost a zda jsou tudíž způsobilé vyústit v požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněnými označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže - rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], - rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], - obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.], - bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.].
IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
20. Současné zákonné znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání.“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
21. Obvinění B. tento dovolací důvod uplatnili v jeho prvé alternativě. Konkrétně tak činili zejména při svých úvahách o nedůvěryhodnosti svědků a neurčitosti jejich výpovědí, o své nevědomosti o omamných a psychotropních látkách.
22. Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Dovolání je určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě další instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů, ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).
23. Námitky dovolatelů nelze z níže rozvedených důvodů podřadit pod první variantu uvedeného dovolacího důvodu. V obecné rovině platí, že o zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními se jedná tehdy, když skutková zjištění i) postrádají obsahovou spojitost s důkazy, nebo ii) nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo iii) jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další).
24. Obvinění ve svých mimořádných opravných prostředcích výlučně obecně polemizují s hodnotícími úvahami soudy nižších stupňů a deklaratorně odmítají svou vinu, aniž by označili rozpor (natož zjevný) mezi konkrétním skutkovým zjištěním a určitým důkazem. Jejich výhrady fakticky představují pouhé subjektivní stesky nad tím, že soudy opatřené důkazy vyhodnotily jinak, než by si oni představovali či přáli. Nutno předeslat, že jak odvolací soud, tak zejména soud prvního stupně, vyčerpávajícím způsobem hodnotily všechny provedené důkazy, kdy posuzovaly všechny jejich aspekty jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemném souhrnu. Na tyto informace přitom nenahlížely pouze izolovaně či jednotlivě, ale komplexně vyhodnocovaly veškeré zjištěné okolnosti, které posuzovaly i v jejich vzájemné provázanosti. Právě, a především takový komplexní náhled jim pak umožnil složit mozaiku do sebe navzájem zapadajících informací, které by jinak při separátním náhledu na ně mohly umožňovat jinou výkladovou variantu. Takové oddělené optiky se nesprávně domáhají dovolatelé, kteří se upínáním na teoreticky možnou eventualitu určité jednotlivosti (zde použití slova „tabák“) snaží vyvolat dojem zásadních nesrovnalostí v celku. Obvinění tak neoznačují rozpor (natož zjevný) mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, ale pouze se domáhají jiného, pro ně příznivějšího, hodnocení důkazů.
25. Povahu zjevného rozporu nemohou mít ani dílčí výhrady, které dovolatelé vznesli vůči dalším vybraným poznatkům soudu prvního stupně, neboť rozdílný náhled obviněných na věrohodnost slyšených svědků, ani na důvěryhodnost jejich jednotlivých vyjádření nelze pod předmětný dovolací důvod zahrnout. Pokud mají obvinění za to, že absentovaly přímé důkazy k prokázání trestné činnosti, jíž byli uznáni vinnými, pak je nutno připomenout nejen to, že i výpovědi spoluvězňů jsou přímými důkazy, ale také že i samotné nepřímé důkazy do sebe jednotlivě zapadající a utvářející ucelený a logicky spojený řetězec skutečností, mohou vést k přesvědčivému závěru o vině obviněného (např. nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1098/15). Vina dovolatelů tak byla prokázána rovněž zajištěnými odposlechy a záznamy hovorů mezi nimi (a rovněž dalšími obviněnými). Z odposlechů a záznamů hovorů je zřejmé, že se domlouvali na obstarávání a způsobech přísunu návykových látek, a to pervitinu, marihuany a léků či jiných zakázaných věcí (tetovací barvy, jehly, injekční stříkačky) do Věznice XY. V souladu s výše uvedenými důkazy jsou i další důkazy, a to služební záznam Vězeňské služby ČR, Věznice XY. Právě z odposlechů hovorů mezi obviněnými je zřejmé, že se domlouvali na obstarávání a způsobech přísunu návykových látek do věznice, tedy že se nejedná o tabák, jak konstantně namítají skrze celé trestní řízení. Nelze tak v žádném případě mít za opodstatněnou konstrukci obviněných o absenci úmyslu na základě toho, že se domnívali, že do věznice je dopravován tabák.
26. Primárně je však třeba znovu vyzdvihnout, že u všech tří těchto okruhů (neprůkaznost svědeckých výpovědí, absence přímých důkazů, neprůkaznost odposlechů) obvinění ustrnuli jen u bezobsažného prohlášení, jímž paušálně odmítají náhled soudů na hodnocení důkazů, aniž by snesli nějaké (natož pádné) argumenty, o které toto své odmítání opírají.
27. Za dané situace tak lze ke zjištěnému skutkovému stavu v souladu s výše uvedeným souhrnně konstatovat, že soudy nižších stupňů posuzovaly provedené důkazy důkladně a pečlivě, načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodily shora uvedené skutkové závěry. Při respektování principu presumpce neviny a ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. tedy zjistily skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jejich rozhodnutí. Nejvyšší soud tak s ohledem na výše uvedené v dané věci neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by skutkové závěry soudů nižších stupňů neměly oporu v provedených důkazech. V nyní posuzované věci se přitom nejednalo ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo. Pouhá odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění předložená obviněnými nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, kdy mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost. Za tohoto stavu Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a potvrzených soudem odvolacím, a to při plném respektování práva obviněných na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu.
IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
28. Úvodem Nejvyšší soud připomíná, že v mezích tohoto dovolacího důvodu se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů. Jestliže nebyla shledána vada zjevných rozporů a rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy, ani podstatný důkazní deficit k rozhodným skutkovým zjištěním, ani že rozhodná skutková zjištění by vycházela z procesně nepoužitelných důkazů, pak správnost či nesprávnost hmotněprávního posouzení musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných soudy, a nikoliv ze skutkové alternativy, kterou dovolatel buduje na podkladě svých představ o tom, jak by provedené důkazy měly být hodnoceny. Přitom právě to obvinění B. činí, neboť shledané právní posouzení napadají z platformy svého skutkového závěru o neprůkaznosti jejich podílu na zajištění dodávek omamných a psychotropních látek do věznice v rámci organizované skupiny, zejména s odkazem na absenci subjektivní stránky, neboť si podle své verze nebyli vědomi, že se nejedná pouze o tabákové výrobky. V tomto ohledu se tedy námitky obviněných proti právní kvalifikaci jejich jednání s tímto dovolacím důvodem rozcházejí. Nehledě na to, že i zde jsou dovolatelé v jakékoli právní argumentaci více než úsporní.
IV./3. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.
29. Posledně uvedené platí i o jejich výhradách k nepřiměřenosti trestu. K tomu lze odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., na usnesení ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 720/2010, usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 712/2014, usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1180/2016). V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1168/2015, se pak zcela explicitně uvádí, že: „Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Pokud tedy byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze v dovolání namítat nepřiměřenost trestu.“.
30. Uvedené lze prolomit pouze v případě extrémních vad trestního postihu zakládajících porušení principu proporcionality trestní represe, příp. jiného ústavního principu (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, nebo nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. I. ÚS 554/2004). K tomu však dovolatelé fakticky neuvedli žádné skutečnosti, které by toto tvrzení měly opodstatňovat. Za ty nelze pokládat povšechné odmítání své viny, jímž se obvinění vracejí na půdu výše vypořádané prvé alternativy dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
31. Obviněným byl uložen přípustný druh trestu a v rámci zákonné trestní sazby, dokonce výrazně při dolní hranici jejího rozmezí (dovolatelé byli s ohledem na § 283 odst. 2 tr. zákoníku ohroženi trestem odnětím svobody na dvě léta až deset let). Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně se podává, že při úvaze o druhu a konkrétní výši uloženého trestu vyšel ze zásad ukládání trestů zakotvených v § 37 a násl. tr. zákoníku, zohlednil okolnosti případu, včetně hodnocení osob obviněných. Uložené tresty současně odráží rozsah a charakter projednávané trestné činnosti. V podrobnostech je možné zcela odkázat na předposlední stranu odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 38 a 39 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu).
IV./4. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
32. Dovolací důvod podle tohoto ustanovení obvinění neuplatnili v prvé alternativě – tedy že jim bylo odepřeno právo na přístup k druhé instanci. Uplatnili jej v alternativně druhé – totiž že odvolací soud v rámci svého přezkumu neodstranil vadu vytýkanou již v řádném opravném prostředku. Tento dovolací důvod lze ovšem úspěšně uplatnit jen tehdy, byla-li zjištěna vada zakládající některý z důvodů dovolání, jež by zatěžovala řízení před soudem prvního a druhého stupně. To se však s ohledem na shora uvedené závěry v projednávané věci nestalo, a tudíž nemohl být naplněn ani obviněnými vznesený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
IV./5. Další dovolací námitky
33. Výhradu obviněných, že odvolací soud pouze zrekapituloval zjištění soudu prvního stupně, pročež se dostatečně nevypořádal se všemi jejich odvolacími výhradami, což způsobuje nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí, nelze podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Odvolací soud jasně vyložil, že hodnotící úvahy okresního soudu má za správné, ztotožňuje se s nimi a vysvětlil též, proč nepřisvědčil odvolacím námitkám. Druhostupňový soud tedy neustrnul před branami určité domény, ale ponořil se do její struktury, přezkoumal vazby zbudované prvostupňovým soudem mezi jejími jednotlivými prvky a vlastními úvahami vyhodnotil, zda tyto vazby jsou dostatečně pevné a spolehlivé. Shledal-li by odvolací soud trhlinu v logice hodnotících úvah prvostupňového soudu, pak by buď musel tuto mezeru vyplnit vlastními autonomními úvahami (opřenými v případě potřeby o vlastní doplnění dokazování) anebo dovodit, že ona proluka je v odvolacím řízení nezhojitelná a že s okolnostmi, které ji zakládají, se musí náležitě vypořádat prvostupňový soud. To, že v hodnotících úvahách prvostupňového soudu odvolací soud žádnou logickou mezeru neshledá, však neznamená, že by se hodnotícími úvahami vůbec nezabýval a nepřezkoumával je zejména z hlediska vytýkaných vad (k tomu srovnej např. usnesení ze dne 16. 4. 2025, sp. zn. 3 Tdo 268/2025, či ze dne 9. 4. 2025, sp. zn. 3 Tdo 251/2025). Odkaz na argumentaci prvostupňového soudu je proto zcela legitimním postupem, neboť smyslem soudního rozhodnutí není literární produkce, u níž by její forma, autorská jedinečnost, stylistické novátorství či lingvistická pestrost měla převažovat nad sdělovaným obsahem. Shledal-li tedy druhostupňový soud argumentaci soudu prvního stupně správnou a přiléhavou, pak nebylo potřeba, aby tutéž argumentaci (možná vyjádřenou jinými slovy) znovu opakoval.
34. Rozhodnutí odvolacího soudu v nyní posuzované věci tak jednoznačně splňuje požadavky kladené na soudní rozhodnutí rozhodovací praxí Ústavního soudu (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12, ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3189/09 nebo ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16), Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, uveřejněné pod č. 37/2021 Sb. rozh. tr.), jakož i Evropského soudu pro lidská práva, který výslovně deklaroval, že při zamítnutí odvolání se odvolací soud může omezit i na převzetí odůvodnění soudu nižšího stupně, pokud jej považuje za věcně správné (srov. jeho rozsudek ze dne 19. 12. 1997, ve věci Helle proti Finsku, č. 20772/92, odst. 59–60; dále též rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. 1. 1999, ve věci García Ruiz proti Španělsku, č. 30544/96). Ve světle ustálené soudní praxe tak nelze dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu posuzovat izolovaně, nýbrž jedině v návaznosti na rozsudek soudu prvního stupně, se kterým tvoří jeden celek. Je-li tento celek posuzován v projednávané trestní věci komplexně, pak z hlediska požadavků kladených na přezkoumatelnost soudního rozhodnutí jednoznačně obstojí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2026, sp. zn. 11 Tdo 803/2025).
V. Způsob rozhodnutí
35. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněných plyne, že tito vznesli námitky, které se s dovolacími důvody rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o obou dovoláních rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o těchto mimořádných opravných prostředcích v neveřejném zasedání.
36. Obvinění do svých dovolání vtělili i podnět k odložení, resp. přerušení výkonu uložených trestů odnětí svobody postupem podle § 265o odst. 1 tr. ř. Podněty dovolatelů tak Nejvyšší soud vzal v potaz, nerozhodl však o odkladu výkonu uložených trestů, neboť k takovému postupu neshledal zákonné důvody. Za této situace rovněž nebylo zapotřebí o podnětech obviněných k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§ 265 tr. ř.).