Plný text
11 Tdo 853/2026-432
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 10. 2026 o dovolání, které podala obviněná J. P., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 4. 2026, č. j. 5 To 43/2026-392, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 2 T 100/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné J. P. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 10. 9. 2025, č. j. 2 T 100/2024-337, byla obviněná J. P. (dále jen „dovolatelka“ nebo „obviněná“) uznána vinnou zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, za což byla odsouzena k trestu odnětí svobody ve výměře 30 (třiceti) měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněného P. L.
2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se obviněná zvlášť závažného zločinu dopustila zkráceně řečeno tím, že
s obviněným P. L. v přesně nezjištěné době nejméně do 5. 12. 2023 v XY, v ulici XY, bez příslušného povolení za použití chemikálií a dalších látek, jako je červený fosfor, kyselina chlorovodíková, hydroxid sodný, toluen, technický benzín, jodid sodný a efedrin, kdy zmíněné chemikálie si obstarávali sami nebo pomocí neustanovených osob, vyrobili přesně nezjištěné množství metamfetaminu,
a obviněná se výše uvedeného jednání dopustila i přesto, že byla rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 23. 11. 2020, č. j. 5 T 10/2020-481, který nabyl právní moci dne 21. 4. 2021, odsouzena za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odstavec 1 tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody ve výměře 18 měsíců, který vykonala dne 8. 5. 2022.
3. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 14. 4. 2026, č. j. 5 To 43/2026-392, odvolání obou obviněných podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím své obhájkyně dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
5. Podle názoru obviněné nebyly v řízení ctěny základní principy spravedlnosti řízení, především zásada presumpce neviny a z ní vyplývající zásada in dubio pro reo. Soud závěr o její vině založil pouze na nepřímých důkazech, domněnkách převzatých z obžaloby, jejichž vypovídající schopnost byla v průběhu trestního řízení zpochybněna. Tím extrémně vybočil ze zásad hodnocení důkazů. Způsob hodnocení důkazů soudy je podle obviněné nepřípustný a je porušením práva na spravedlivý proces. V uvedených souvislostech odkázala na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3094/08 a sp. zn. I. ÚS 394/97.
6. Dovolatelka upozornila, že nádoby na výrobu metamfetaminu mohly zcela jistě pocházet od svědka J. L. (bratra spoluobviněného P. L.), který tyto prostory obýval dříve a byl odsouzen v souvislosti s výrobou drog. Je také zřejmé, že se osoby bydlící v daném domě pohybovaly víceméně po celém domě a s věcmi bylo různě manipulováno, nález nádob spojovaných s výrobou drog tak nemůže být jednoznačným důkazem o vině obviněné. Ke zpochybnění těchto důkazů vede i skutečnost, že DNA a daktyloskopické stopy se na zajištěných věcech nacházely v omezené míře. Obviněná za nákup chemikálií pro třetí osoby obdržela odměnu 5 000 Kč. Takováto částka pro ni v dané době představovala poměrně vysokou sumu, kterou potřebovala pro své živobytí. V takové situaci člověk lehce sklouzne k určité nerozumnosti, což nikterak neznevěrohodňuje její obhajobu, že nákup byl pro třetí osoby, a nikoli pro její výrobu drog.
7. Kromě uvedených nepřímých důkazů měl soud k dispozici i důkazy svědčící ve prospěch obviněné, které však ve svém rozhodování nikterak nezohlednil. Jednalo se především o výpovědi osob užívajících předmětný dům, které všechny uvedly, že si žádné podezřelé činnosti odsouzené v domě nevšimly. Z celého rozsudku je patrná tendenčnost soudu při hodnocení provedených důkazů vedená snahou prokázat její vinu. Ve vztahu k zákazu deformace důkazu odkázala na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 398/97, ve vztahu k důkazní situaci celého případu poukázala rovněž na nález sp. zn. I. ÚS 520/16 a sp. zn. IV. ÚS 438/2000.
8. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že podle § 265k odst. 1 a § 265m odst. 1 tr. ř. zruší napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 4. 2026, č. j. 5 To 43/2026-392, a zprostí ji obžaloby.
9. K dovolání obviněné se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Upozornil, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podchycuje vadnou aplikaci hmotného práva na skutkový stav, jak jej zjistily soudy nižších stupňů, aniž by umožňoval další přehodnocení provedeného dokazování a revizi skutkových zjištění. V obsahu mimořádného opravného prostředku obviněné však nelze identifikovat žádné námitky ryze hmotněprávní povahy, které by odpovídaly uplatněnému dovolacímu důvodu.
10. Podstatou dovolací argumentace je ve skutečnosti zpochybnění skutkových závěrů, k nimž dospěly soudy nižších stupňů, a to zejména prostřednictvím vlastní interpretace důkazní hodnoty souboru nepřímých usvědčujících důkazů. Výhrady obviněné představují pouze pokračování obhajoby, kterou uplatňovala již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž nepřekračují meze běžné polemiky s rozsahem provedeného dokázání a způsobem jeho hodnocení ze strany soudů nižších stupňů.
11. Obviněná v dovolání odkazuje na judikaturu Ústavního soudu vztahující se k právu na spravedlivý proces, zásadě presumpce neviny a principu in dubio pro reo. Přehlíží však, že po novelizaci trestního řádu provedené zákonem č. 220/2021 Sb. byl do systému dovolacích důvodů zařazen zvláštní dovolací důvod zaměřený na nejzávažnější vady důkazního procesu, konkrétně jde o § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná však tento dovolací důvod výslovně neuplatnila a ani obsah jejího mimořádného opravného prostředku jeho východiskům neodpovídá.
12. Státní zástupce ani v řízení o dovolání nepovažuje obhajobu obviněné za důvodnou a ztotožňuje se se způsobem, jakým se s jejími námitkami vypořádaly soudy obou stupňů. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
13. Dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňuje obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
14. V prvé řadě nutno zmínit, že dovolací výhrady obviněné jsou opakováním námitek vznášených již v odvolacím řízení, stejně jako v řízení před soudem prvního stupně. Oba soudy na ně dostatečně reagovaly, vypořádaly se s nimi a obviněné poskytly náležité vysvětlení, proč jim nedaly za pravdu. Na jejich argumentaci lze proto v mnohém odkázat i z hlediska nyní uplatněných dovolacích důvodů. V tomto ohledu lze připomenout např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2025, sp. zn. 3 Tdo 464/2025, či rozhodnutí ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. 3 Tdo 447/2025, podle nichž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jedná se v tomto rozsahu – jde-li vůbec o námitky podřaditelné pod některý dovolací důvod – zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
15. Obviněná založila své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na vyhodnocení, zda vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněnému důvodu dovolání, zda jim lze přiznat opodstatněnost a zda jsou tudíž způsobilé vyústit v požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněnou označeného dovolacího důvodu dochází podle jeho obsahového vymezení tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je tedy dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (první alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa). V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
17. Námitky dovolatelky se s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) obsahově zcela míjejí. Dovolatelka svou argumentací prakticky mířila na dovolací důvod zakotvený pod písm. g) § 265b tr. ř., který spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Ovšem ani pod tento dovolací důvod námitky obviněné nespadají.
18. Ve vztahu ke shora uvedenému je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací není třetí instancí plného skutkového přezkumu. Dovolání je určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě další instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry.
19. Obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku výlučně polemizuje s hodnotícími úvahami soudy nižších stupňů a deklaratorně odmítá svou vinu. Její výhrady fakticky představují pouhou subjektivní nespokojenost s tím, že soudy opatřené důkazy vyhodnotily jinak, než by si ona představovala či přála. Nutno předeslat, že jak odvolací soud, tak zejména soud prvního stupně, vyčerpávajícím způsobem hodnotily všechny provedené důkazy, kdy posuzovaly všechny jejich aspekty jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemném souhrnu (v podrobnostech srov. body 17 a násl. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 11 a násl. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Na tyto informace přitom nenahlížely pouze izolovaně či jednotlivě, ale komplexně vyhodnocovaly veškeré zjištěné okolnosti, které posuzovaly i v jejich vzájemné provázanosti. Právě, a především takový komplexní náhled jim pak umožnil složit mozaiku do sebe navzájem zapadajících informací, které by jinak při separátním náhledu na ně mohly umožňovat jinou výkladovou variantu. Takové oddělené optiky se nesprávně domáhá dovolatelka, která se upínáním na teoreticky možnou eventualitu určité jednotlivosti snaží vyvolat dojem zásadních nesrovnalostí v celku. Obviněná se svými námitkami domáhá pouze jiného, pro ni příznivějšího, hodnocení důkazů.
20. Provedeným dokazováním bylo ustáleno, že domovní prohlídka v nemovitosti, kde pobývali oba obvinění, byla provedena až poté, co byl omezen na osobní svobodě J. L. a po provedení domovní prohlídky v jeho trestní věci. Je tedy zcela nepřípadné, aby zajištěné věci mohly být J. L. Nález nádob spojovaných s výrobou drog navíc není jediným důkazem o dovolatelčině vině. Obviněná nakupovala jód na občanský průkaz jiné osoby, její genetické i daktyloskopické stopy byly zajištěny na varných potřebách, kromě toho byly v domě nalezeny rovněž další věci a chemikálie potřebné k výrobě metamfetaminu, a to včetně červeného fosforu, kyseliny chlorovodíkové, kyseliny fosforečné a toluenu. Soudy vzaly v potaz výpovědi osob užívajících s obviněnými dům, které uvedly, že si žádné podezřelé činnosti obviněné v tomto domě nevšimly. Tyto skutečnosti nelze jednoznačně vyložit jako důkazy svědčící ve prospěch dovolatelky, neboť pokud by si skutečně ničeho uvedené osoby nevšimly, neznamená to současně, že k projednávané trestné činnosti nedocházelo.
21. Vzhledem k dostatečně provedenému dokazování i vypořádání se s jednotlivými důkazy, Nejvyšší soud shledal, že oba ve věci činné soudy věnovaly dostatečnou pozornost prověření obhajoby obviněné. Obstaraly si dostatek důkazních prostředků, které zákonným způsobem provedly a jež hodnotily plně v souladu se zásadami vymezenými v § 2 odst. 6 tr. ř. [srov. zejména nález ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03]. Měly na paměti, že z rámce dokazování vedeného v souladu s požadavky § 2 odst. 5 tr. ř. musejí vycházet i tehdy, je-li skutkový stav třeba zjišťovat převážně na základě důkazů nepřímých, jež nedokazují přímo vinu či nevinu určité osoby, ale dokazují skutečnost, z níž lze na vinu či nevinu takové osoby usuzovat. Trestní řád neobsahuje žádná pravidla, pokud jde o míru a hodnotu důkazů k prokázání určité skutečnosti. Odůvodnění rozhodnutí opřené o skutkový stav zjištěný na základě řetězce navzájem si neodporujících nepřímých důkazů nelze a priori považovat za méně přesvědčivé než takové, které by vyplývalo z přímých důkazů, a to ani tehdy, bylo-li možno dokazování doplnit ještě o další nepřímé důkazy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2228/12). Při uvážení všech uvedených závěrů týkajících se rozsahu provedeného dokazování a použití konkrétních důkazních prostředků lze připomenout, že existují případy, kdy i menší počet sice nepřímých, leč závažných a navzájem provázaných důkazů zcela postačí k zjištění skutkového stavu v mezích ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 8 Tdo 426/2014).
22. Nejvyšší soud uzavírá, že soudy nižších stupňů při respektování principu presumpce neviny a ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. zjistily skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jejich rozhodnutí. Nejvyšší soud tak s ohledem na výše uvedené v dané věci neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by skutkové závěry soudů nižších stupňů neměly oporu v provedených důkazech. V nyní posuzované věci se přitom nejednalo ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo. Pouhá odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění předložená obviněnou nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, kdy mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost. Za tohoto stavu Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a potvrzených soudem odvolacím, a to při plném respektování práva obviněné na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu.
V. Způsob rozhodnutí
23. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněné plyne, že tato vznesla námitky, které se s jí uplatněným dovolacím důvodem věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněné rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§ 265 tr. ř.).