Plný text
20 Cdo 932/2026
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné KREDIT INVEST a. s., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], proti povinnému T. Z., zastoupenému JUDr. Danem Dvořáčkem, advokátem se sídlem [adresa] pro 1 606 883 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Patrika Steinera, Exekutorský úřad Praha-východ, pod sp. zn. 236 EX 00184/18, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. prosince 2025, č. j. 62 Co 325/2025-1095, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1/ Ve shora specifikované věci Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 18. 12. 2025, č. j. 62 Co 325/2025-1095, potvrdil k odvolání povinného usnesení Mgr. J. V., zástupkyně soudního exekutora JUDr. Marcela Smékala, Exekutorský úřad Praha - východ (dále „zástupkyně soudního exekutora“), ze dne 30. 9. 2025, č. j. 081 EX 00184/18-1023, jímž bylo rozhodnuto, že na místo dosavadní oprávněné, společnosti BRIKLIS, spol. s r. o. (se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO]; dále „původní oprávněná“), vstupuje do exekučního řízení vedeného pod sp. zn. 081 EX 00184/18 společnost KREDIT INVEST a. s. (viz další identifikační údaje v záhlaví tohoto rozhodnutí; dále též „postupník“).
2/ Odvolací soud vyšel ze zjištění, že exekuce je vedena pro vymožení pohledávky ve výši 1 606 883 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. 10. 2017, č. j. 28 C 164/2016-45 (dále „exekuční titul“) a v současné době ji provádí soudní exekutor Mgr. Patrik Steiner, Exekutorský úřad Praha-východ, pod sp. zn. 236 EX 00184/18. Dne 18. 9. 2025 původní oprávněná navrhla podle § 36 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“), aby do řízení vstoupil postupník, neboť nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva, o které v řízení jde. Exekvovaná pohledávka byla postoupena k návrhu připojenou Smlouvou ze dne 16. 9. 2025 (dále „smlouva“ či „postupní smlouva“) uzavřenou mezi původní oprávněnou jako postupitelem a novou oprávněnou jako postupníkem. Smlouva nabyla (podle odkládací podmínky obsažené v bodě 7) účinnosti dnem úhrady kupní ceny; z přiloženého dokladu o platbě se tak stalo dne 17. 9. 2025. K návrhu byl přiložen i souhlas postupníka ze dne 16. 9. 2025. Podpisy na postupní smlouvě byly úředně ověřeny ve smyslu § 36 odst. 4 ex. řádu.
3/ Odvolací soud dospěl k závěru, že tvrzení (obava) povinného, že prostředky použité k úhradě ceny za postoupení pohledávky mají pocházet z trestné činnosti, samo o sobě nezakládá průkaz nesplnění odkládací podmínky sjednané v postupní smlouvě či neúčinnost této smlouvy. Byl proto správný postup zástupkyně soudního exekutora, pakliže podle § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), ve spojení s § 52 odst. 1 ex. řádu (při splnění veškerých podmínek ve smyslu § 36 odst. 5 ex. řádu), návrhu původní oprávněné na vstup do řízení vyhověla.
4/ Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost vymezil tvrzením, že usnesení závisí na vyřešení otázky a/ „zda a do jaké míry má exekutor při rozhodování o procesním nástupnictví na straně oprávněného zkoumat účinnost převodního titulu k pohledávce, zejména je-li tato vázána na odkládací podmínku, jejíž splnění povinný sporuje“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a otázky b/ „zda je či není pro zaplacení dluhu (ceny převodu) relevantní, kdo úhradu provedl a jakými prostředky“, která byla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena jen částečně.
5/ V podrobnostech dovolatel vytýkal odvolacímu soudu, že svoji argumentaci v zásadě opřel o závěr, že předmětem rozhodování o procesním nástupnictví není otázka, zda vůbec existuje meritorní nárok, jakož i možnost „zlovolně fraudulentního“ postoupení pohledávky umožňujícího odepřít procesní nástupnictví, avšak uvedenou námitku povinný ani náznakem netvrdil. Napadené rozhodnutí je v tomto ohledu nepřezkoumatelné. Vada postoupení je značně formální, protože postoupení je podle uzavřené smlouvy vázáno na splnění odkládací podmínky - zaplacení ceny za postoupení - přičemž tato cena dosud zaplacena nebyla, tudíž nenastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva, o které v řízení jde. Tím odvolací soud nerespektoval rozhodnutí Nejvyššího soudu „sp. zn. 29 Odo 1633/2005“ a rozsudek Nejvyššího soudu “sp. zn. 20 Cdo 1611/2012“, podle kterého soud musí přezkoumat nejen samotnou smlouvu o postoupení pohledávky, ale i to, zda byly splněny podmínky její účinnosti, usnesení Nejvyššího soudu „sp. zn. 21 Cdo 3616/2014“, z něhož se podává, že procesní nástupnictví lze připustit jen tehdy, pokud je převod práva nade vši pochybnost prokázán; v případě sporu soud či soudní exekutor mají věc vyjasnit (nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3109/08, či usnesení Nejvyššího soudu „sp. zn. 20 Cdo 1772/2016“). V posuzované věci je přitom původ použitých prostředků a jejich vlastnictví nejasné. Na odesílajícím účtu je pravidelně „mícháno“ několik zůstatků různých subjektů a užívají je různé subjekty bez ohledu na jeho formální označení. Některé z těchto subjektů jsou v pozici, kdy by odesláním těchto prostředků krátily svého věřitele – R. Z. Pokud není postaveno najisto, zda dorazivší prostředky odeslal dlužník, nebo jiná osoba - a pak z jakého titulu tak učinila - a zda taková osoba mohla s prostředky disponovat, nelze mít za prokázané, zda byl dluh uhrazen a zmíněná smluvní podmínka splněna.
6/ K dovolání se vyjádřila oprávněná. Souhlasila s rozhodnutími zástupkyně soudního exekutora a odvolacího soudu. Původ finančních prostředků má z bankovního výpisu za zcela osvědčený. Za umělou konstrukci považuje údajnou pohledávku Z.
7/ Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl o dovolání povinného podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř. výkladem a contrario), resp. není pro vady obsahu „projednatelné“ (§ 241b odst. 3 ve spojení s § 243c odst. 1 o. s. ř.).
8/ Podle § 36 ex. řádu proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze vést exekuci, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu (odst. 3). Přechod povinnosti nebo přechod či převod práva lze prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu (odst. 4). Prokáže-li se, že po zahájení exekučního řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva oprávněného, o něž v exekučním řízení jde, do řízení namísto dosavadního oprávněného vstupuje jeho právní nástupce. Ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního oprávněného, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení (odst. 5).
9/ Podle § 52 odst. 1 ex. řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
10/ Podle § 107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odst. 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odst. 2).
11/ Dovolatel svoji argumentaci ohledně rozporu postupní smlouvy s hmotným právem či neúčinnosti postupní smlouvy především založil na nesouhlasu vůči (odvolacím soudem akceptovanému) průkazu, že cena za postoupení pohledávky byla zaplacena, popř. na tvrzení, že sice zaplacena byla, ale není jasné, kým tak bylo učiněno a za jakých okolností. Přitom poukazuje na údajný rozpor s rozhodnutími Nejvyššího soudu, která však vůbec neexistují (srov. patrně náhodně elektronicky vygenerované sp. zn. 29 Odo 1633/2005, sp. zn. 20 Cdo 1611/2012, sp. zn. 21 Cdo 3616/2014, a sp. zn. 20 Cdo 1772/2016). Současně poněkud nejasně odvolacímu soudu vyčítá, že se blíže vyjadřoval k možnosti podvodného jednání při postoupení pohledávky, které dovolatel sám nenamítal, avšak posléze (pod otázkou ad 2/) tvrdil, že postoupením pohledávky mohlo dojít ke krácení věřitele.
12/ V rozsahu takto vyjádřených námitek dovolání logicky nemůže obstát. V usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2017, sp. zn. 31 Cdo 4427/2016, uveřejněného pod číslem 145/2018 Sb. rozh. obč., totiž dovolací soud vysvětlil, že i tehdy, dojde-li ke změně v osobě oprávněného z exekučního titulu až poté, co je exekuce nařízena (při jejím provádění), se prosadí závěr, že při posuzování námitek povinného vůči postoupení pohledávky mezi dřívějším a nynějším oprávněným (původním věřitelem) a povinným (dlužníkem) je třeba vyjít z toho, že se až ve stádiu řízení o zastavení exekuce otevírá prostor k posouzení nikoliv jen obecných předpokladů pro vedení výkonu rozhodnutí či exekuce (srov. § 267 odst. 1 písm. a/, b/ o. s. ř.), nýbrž i toho, zda výkon rozhodnutí (exekuce) je přípustný (přípustná) podle norem hmotného práva (srov. § 268 odst. 1 písm. d/, f/, g/ o. s. ř.), a to včetně posouzení otázky, zda je věcná legitimace (procesně) oprávněného vskutku dána. Proto až v řízení o zastavení exekuce je v úplnosti a zpravidla při jednání cestou procesního dokazování (§ 269 odst. 2 o. s. ř.) hodnocena i povinným vznesená námitka nedostatku věcné legitimace oprávněného (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2010, sp. zn. 20 Cdo 3963/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2004, sp. zn. 20 Cdo 1329/2003).
13/ Uvedený závěr je zřejmý již z dikce ustanovení § 36 odst. 4 ex. řádu (obdobně viz ustanovení § 256 odst. 2 o. s. ř.), jež předpokládá, že veškerá zjištění za účelem posouzení splnění tam stanovených podmínek soud provede z „listin“, tedy nikoliv procesním dokazováním, k němuž by bylo nutné nařídit jednání. Tato „zjištění“ se vedou jen v „obecné rovině“ (exekuční soud toliko zkoumá, zda se z kvalifikovaných listin, připojených k návrhu, podává, že právo z exekučního titulu přešlo na jiného). Předmětem zkoumání soudu v této fázi tudíž nejsou (nemohou být) vedlejší skutečnosti, jež z exekučního titulu nebo z listin prokazujících převod (přechod) práva z exekučního titulu přímo neplynou, případně které (budou-li prokázány) jsou s to založit důvod zastavení exekuce (§ 268 odst. 1 o. s. ř.).
14/ Ve vztahu k poměrům posuzované věci vyslovený závěr znamená, že za předpokladu řádného průkazu postoupení exekvované pohledávky způsobem vyžadovaným v § 36 odst. 4 ex. řádu nesvědčí povinnému ve stadiu rozhodování o procesním nástupnictví námitka, že k postoupení pohledávky podle hmotného práva nedošlo (nebylo účinné), jinými slovy na řešení předestřené otázky obsahující uvedenou námitku napadené usnesení odvolacího soudu ve smyslu § 237 o. s. ř. nezávisí. Tvrzení o rozporu postupní smlouvy s hmotným právem může být relevantní až ve fázi pozdější, při přezkoumávání návrhu povinného na zastavení exekuce podle § 268 o. s. ř. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. dubna 2022, sp. zn. 20 Cdo 3622/2021).
15/ Krom shora uvedeného je nutno k námitce (ne)zaplacení ceny převodu exekvované pohledávky, resp. způsobu zaplacení („kdo úhradu provedl a jakými prostředky“), zdůraznit, že dovolací soud je jakožto soud přezkumný v systému neúplné apelace skutkovým stavem, který byl zjištěn odvolacím soudem, vázán, a proto jeho správnost, jakož i samotný způsob a výsledek hodnocení důkazů promítajících se do skutkových zjištění, z nichž odvolací soud vycházel, nelze dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. úspěšně napadnout (z mnoha rozhodnutí srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2024, sp. zn. 27 Cdo 2405/2024). Je vždy na zvážení soudu při zachování principu volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.), jakou vypovídací hodnotu a věrohodnost tomu kterému důkaznímu prostředku v konkrétních souvislostech přizná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2015, sp. zn. 25 Cdo 4250/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. května 2016, sp. zn. 21 Cdo 664/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. února 2015, sp. zn. 25 Cdo 4293/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2017, sp. zn. 23 Cdo 2948/2017). K tomu Nejvyšší soud dodává, že v posuzované věci hodnocení důkazů (zde primárně kvalifikované listiny ve smyslu § 36 odst. 4 ex. řádu, dále souhlas postupníka a listina prokazující splnění odkládací podmínky postupní smlouvy) odvolacím soudem nesignalizuje jakýkoli ústavněprávní deficit, tj. že by se takové hodnocení ocitlo v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem či že by vykazovalo znaky libovůle.
16/ Nejvyšší soud proto dovolání povinného v souladu s ustanovením § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
17/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. 9. 2026
JUDr. Aleš Zezula předseda senátu