Plný text
23 Nd 172/2026-307
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobců a) M. Š., a b) K. Š., proti žalované H. M., zastoupené D. M., nar. [datum], bytem [adresa] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 10 C 217/2023, o dovolání žalované a D. M., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 11. 2024, č. j. 26 Co 291/2024-96, o námitce podjatosti, takto:
Soudci Nejvyššího soudu Mgr. Michal Králík, Ph.D., Mgr. P. K. a Mgr. D. H. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 22 Cdo 640/2026.
Odůvodnění:
1. V podání doručeném Nejvyššímu soudu dne 22. 3. 2026 vznesli dovolatelé námitku podjatosti soudců Nejvyššího soudu Mgr. Michala Králíka, Ph.D., Mgr. P. K. a Mgr. D. H., kteří mají podle rozvrhu práce rozhodovat o jejich dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 11. 2024, č. j. 26 Co 291/2024-96, a to v řízení vedeném u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 22 Cdo 640/2026.
2. Námitku podjatosti odůvodnili dovolatelé tím, že došlo ke změně pořadí soudců senátu garantovaného rozvrhem práce Nejvyššího soudu a k nahrazení jednoho soudce jiným soudcem, což dovolatelé dokládají odkazem na rozvrh práce Nejvyššího soudu a pořadím soudců v informačním dopise ze dne 10. 3. 2026. Dovolatelé dále tvrdí, že změna je způsobena podjatostí předsedy senátu. Podjatost předsedy senátu pak dále odůvodňují jako následek kybernetických a hybridních útoků na státní systémy s cílem poškodit žalovanou. Dovolatelé dále citují obecná východiska podjatosti a odkazují na jiná řízení vedená u Obvodního soudu pro Prahu 8, u nichž podle jejich tvrzení k vyloučení soudce došlo. Dovolatelé ve svém podání provazují tvrzený protiprávní stav způsobený kybernetickými a hybridními útoky s orgány veřejné moci, u nichž shledávají systémovou podjatost.
3. Soudci Nejvyššího soudu Mgr. Michal Králík, Ph.D., Mgr. P. K. a Mgr. D. H. se k námitce podjatosti všichni vyjádřili tak, že účastníky neznají, k věci nemají vztah a nejsou jim známy žádné skutečnosti, pro které by byli z projednávání a rozhodnutí věci vyloučeni.
4. Podle § 14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále také jen „o. s. ř.“) jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odst. 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odst. 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odst. 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odst. 4).
5. Podle § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
6. Poměr k věci ve smyslu § 14 odst. 1 o. s. ř. může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, v němž soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce, či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský, či naopak nepřátelský (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 23 Nd 321/2013).
7. Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, respektive když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude s to nezávisle a nestranně rozhodovat (viz kupř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 209/04, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 4 Nd 178/2009).
8. Je nutno konstatovat, že v podání dovolatelů nejsou uvedeny žádné skutečnosti, pro něž by uvedení soudci Nejvyššího soudu byli vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci ve světle výše popsaných judikatorních východisek. Dovolatelé svoji nedůvěru ve schopnost soudců Nejvyššího soudu rozhodovat v jejich věci nestranně odůvodňují obecnou nedůvěrou ve státní moc s odkazem na domnělé kybernetické a hybridní útoky. Dovolatelé nenastínili existenci žádných konkrétních relevantních okolností, jež by umožňovaly přesvědčivě učinit závěr, že má kterýkoli ze soudců senátu Nejvyšší soudu, jemuž byla věc k rozhodnutí podle rozvrhu práce přidělena, k věci či k účastníkům řízení poměr bránící nezaujatému rozhodování (srovnej obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 20 Nd 45/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 33 Nd 419/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 23 Nd 215/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2014, sp. zn. 30 Nd 277/2014).
9. Z obsahu spisu se pak nepodává, že by došlo k nahrazení či záměně soudců senátu, kterému byla věc přidělena. Ostatně v případě eventuální existence vady řízení spočívající v tom, že soud byl nesprávně obsazen [srov. § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř.], se jedná o odlišnou okolnost, než že v řízení rozhodoval soudce vyloučený pro pochybnost o jeho nepodjatosti [srov. § 229 odst. 1 písm. e) a § 14 odst. 1 o. s. ř.].
10. V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudců Nejvyššího soudu, kteří nemají k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům – jak vyplývá i z jejich vyjádření a z obsahu spisu se nepodává nic jiného – žádný z hlediska ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. relevantní vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci.
11. Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudci Nejvyššího soudu (Mgr. Michal Králík, Ph.D., Mgr. P. K. a Mgr. D. H.), nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 22 Cdo 640/2026 (§ 16 odst. 1 o. s. ř.).
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 5. 2026
JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu