Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie E - rutinní

Spisová značka

24 Cdo 1936/2026

Téma · generováno AINepřípustnost dovolání ve věcech nezletilých dětí

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 14. 10. 2026ECLI:CZ:NS:2026:24.CDO.1936.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Přípustnost dovolání Styk s dítětem

Shrnutí · generováno AI

Otec napadl dovoláním rozhodnutí o styku s nezletilým dítětem a o výživném. Nejvyšší soud dovolání odmítl, protože ve věcech styku a výživy nezletilých zákon dovolání nepřipouští, s výjimkami, které zde nenastaly. Podmínku povinného zastoupení proto ani nezkoumal.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Podle § 30 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, není dovolání přípustné proti rozhodnutím ve věcech styku s nezletilým dítětem a výživy nezletilých, nejde-li o některou z taxativních výjimek. Nepřípustnost dovolání podle § 30 z. ř. s. umožňuje s použitím § 1 odst. 3 z. ř. s. rozhodnout bez zkoumání povinného zastoupení podle § 241 o. s. ř.; uplatní se § 241b odst. 2 o. s. ř.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Protože se v dané věci jedná o dovolání směřující proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci styku s nezletilým dítětem podle § 466 písm. d) z. ř. s. a ve věci týkající se výživy nezletilých dětí podle § 466 písm. c) z. ř. s. , tedy proti rozhodnutí ve věcech upravených v části páté z. ř. s. , a nejedná se přitom o žádnou z taxativně vymezených výjimek uvedených v ustanovení § 30 z. ř. s. , dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání otce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015; u
    Zobrazit v textu
  • S ohledem na ustanovení § 1 odst. 3 z. ř. s. je nicméně třeba aplikovat ustanovení § 241b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř. i na dovolání, která nejsou přípustná podle ustanovení § 30 z. ř. s. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5325/2014; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2019, sp. zn. 24 Cdo 1391/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 24 Cdo 258/2021).
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

24 Cdo 1936/2026-892

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci nezletilého AAAAA (pseudonym), zastoupeného kolizním opatrovníkem městskou částí Praha 7, se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Klárou Long Slámovou, advokátkou se sídlem v [adresa] Urbánkova č. 3360/47, a otce P. K., o návrhu otce na změnu úpravy péče a o vyúčtování výživného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 9 P 17/2025, o dovolání otce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. března 2026, č. j. 39 Co 390/2025-820, takto:

I. Dovolání otce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

1. Nejvyšší soud dovolání otce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2026, č. j. 39 Co 390/2025-820, podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť dovolání není přípustné podle ustanovení § 30 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen: „z. ř. s.“); o nepřípustnosti dovolání byl dovolatel ostatně náležitě poučen v závěru napadeného rozsudku odvolacího soudu.

2. Podle ustanovení § 1 odst. 1 z. ř. s. projednávají a rozhodují soudy podle tohoto zákona právní věci stanovené v tomto zákoně. Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád (§ 1 odst. 3 z. ř. s.).

3. Podle ustanovení § 30 odst. 1 z. ř. s. není dovolání přípustné proti rozhodnutí podle hlavy páté části druhé tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.

4. Protože se v dané věci jedná o dovolání směřující proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci styku s nezletilým dítětem podle § 466 písm. d) z. ř. s. a ve věci týkající se výživy nezletilých dětí podle § 466 písm. c) z. ř. s., tedy proti rozhodnutí ve věcech upravených v části páté z. ř. s., a nejedná se přitom o žádnou z taxativně vymezených výjimek uvedených v ustanovení § 30 z. ř. s., dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání otce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2017, sp. zn. 21 Cdo 938/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2247/2023).

5. Rovněž Ústavní soud například v usnesení ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. I. ÚS 1731/22, mimo jiné dovodil, že princip právní jistoty, jak vyvěrá z příslušných aktů ústavního pořádku, má ve statusových věcech přednost před ochranou základních práv. Tato skutečnost se odráží také v tom, že ve věcech upravených ve druhé části platného občanského zákoníku není, až na výjimky, proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání jako mimořádný opravný prostředek.

6. Dovolací soud o dovolání otce rozhodl, aniž by zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.), neboť ustanovení § 241b odst. 2 o. s. ř. sice stanoví, že není-li splněna podmínka uvedená v ustanovení § 241 o. s. ř., postupuje se obdobně podle ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř., zároveň se však v části věty za středníkem dodává, že to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 o. s. ř. přípustné.

7. S ohledem na ustanovení § 1 odst. 3 z. ř. s. je nicméně třeba aplikovat ustanovení § 241b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř. i na dovolání, která nejsou přípustná podle ustanovení § 30 z. ř. s. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5325/2014; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2019, sp. zn. 24 Cdo 1391/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 24 Cdo 258/2021).

8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 10. 2026

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací