Plný text
25 Cdo 2879/2025-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: PAVATE s. r. o., IČO [IČO], se sídlem [adresa] zastoupená JUDr. Radkem Dvořákem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované: Generali Česká pojišťovna a. s., IČO [IČO], se sídlem [adresa] Praha 1, o 6 257 588 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 205/2024, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2025, č. j. 14 Co 275/2025-24, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 8. 2025, č. j. 14 Co 275/2025-24, potvrdil usnesení ze dne 14. 5. 2025, č. j. 26 C 205/2024-15, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 žalobkyni nepřiznal osvobození od soudních poplatků. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že pokud by byla dovolacím soudem vyslovena nepřípustnost dovolání, došlo by k odepření spravedlnosti, neboť napadená rozhodnutí dovolatelce fakticky znemožňují pokračovat v řízení. Nepřiznání osvobození od placení soudního poplatku tak přímo zasahuje do jejího práva na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Dovolatelka má za to, že dovolání je přípustné navzdory omezení stanovenému v § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř., neboť tato věc představuje otázku zásadního právního významu, která přesahuje individuální zájmy stran a dotýká se fundamentálních principů spravedlivého procesu a práva na soudní ochranu.
2. Podle § 238 odst. 1 písm. i) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“) není dovolání přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
3. S ohledem na jednoznačnou dikci citovaného ustanovení, které vylučuje přípustnost dovolání proti poplatkovým rozhodnutím, je dovolání žalobkyně objektivně nepřípustné. Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, aniž by se zabýval nezaplacením soudního poplatku za dovolání [§ 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích]. Odmítnutí dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku, je ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2458/2018, ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 30 Cdo 3415/2019, ze dne 31. 10. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3129/2022, nebo ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. 33 Cdo 152/2025).
4. K dovolací námitce, že nepřiznání osvobození od placení soudního poplatku přímo zasahuje do základního práva dovolatelky na přístup k soudu, lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození, resp. pro ustanovení právního zástupce, spadá výlučně do rozhodovací sféry obecných soudů (srov. usnesení ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. III. ÚS 788/09, ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. I. ÚS 4096/12, nebo ze dne 16. 6. 2020, sp zn. I. ÚS 879/20). Jestliže je dovolání mimořádným opravným prostředkem, může zákon stanovit limity, v nichž jedině lze dosáhnout přezkumu pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu; z tohoto pohledu jsou opodstatněné i výluky z přípustnosti dovolání vyjmenované v § 238 o. s. ř., v jejichž znění nelze (ve světle citované judikatury Ústavního soudu) spatřovat protiústavnost. Ústavní soud opakovaně konstatoval, že odmítnutím dovolání, které směřuje proti rozhodnutím zamítajícím žádost o osvobození od soudního poplatku, nejsou porušena základní práva stěžovatele (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2023, sp. zn. IV. ÚS 2927/23, nebo ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. II. ÚS 1249/24).
5. Tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o náhradě případných nákladů tohoto dovolacího řízení tak bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 11. 2025
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu