Plný text
27 Cdo 2198/2026-667
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Doležalem v právní věci oprávněné ZÁPADOČESKÉ VÝROBY OKEN a. s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Josefem Šťastným, advokátem, se sídlem v [adresa] proti povinnému J. H., o nařízení exekuce, o žalobě pro zmatečnost podané povinným proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 4 Co 119/2019-314, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 19 C 177/2014, o dovolání povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 2026, č. j. 3 Co 25/2026-638, takto: Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 25. 3. 2026, č. j. 19 C 177/2014-630, odmítl pro opožděnost odvolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 5. 2025, č. j. 19 C 177/2014-562, jímž byla zamítnuta jeho žádost o ustanovení zástupce pro (jiné) dovolací řízení.
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání povinného v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, s nímž spojil žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů.
[4] Dovolatel při podání dovolání nebyl zastoupen advokátem, z obsahu spisu je soudu známo, že dovolatel nemá odpovídající právnické vzdělání, a nezaplatil soudní poplatek za dovolací řízení splatný podáním dovolání [§ 4 odst. 1 písm. c), § 7 odst. 1 věta první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále též jen „zákon o soudních poplatcích“)].
[5] Z obsahu spisu se podává, že dovolatel od zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků, včetně mimořádných opravných prostředků, opakovaně podává žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, a to i když byl o zřejmé bezúspěšnosti těchto žádostí s ohledem na zřejmou bezúspěšnost samotné (prvotní) žaloby pro zmatečnost podané dne 22. 3. 2012 (viz č. l. 61 spisu) seznámen např. již v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 6. 2015, č. j. 4 Co 31/2015-106, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 4. 2017, č. j. 19 C 177/2014-210, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2018, sp. zn. 27 Cdo 6091/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1252/2018, přičemž naposledy tak bylo učiněno v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2025, sp. zn. 21 Cdo 1816/2025. Takové jednání lze označit za obstrukční (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016).
[6] Návrhy, které mimo jiné spočívají v tom, že zbytečně zatěžují soudní soustavu a užívají ji k cílům, které neodpovídají jejímu pravému poslání, jímž je poskytování ochrany právům v souladu s čl. 90 Ústavy, představují zneužití práva, jež nepožívá právní ochrany (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 2834/17, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2751/18, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2792/18, či ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. I. ÚS 3084/18; ke zneužití práva na osvobození od soudních poplatků srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 12. 2010, sp. zn. 4 As 38/2010).
[7] Nejvyšší soud proto k žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení nepřihlížel a touto žádostí dovolatele se nezabýval, neboť ji (vzhledem k obsahu spisu a obstrukčnímu jednání dovolatele) považuje za zjevné zneužití tohoto procesního institutu, jež nepožívá právní ochrany [§ 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)]. Zneužití procesního práva totiž může mít, jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení.
[8] Pro úplnost (a bez vlivu na výše uvedené) lze však dodat, že žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků by v projednávané věci nebylo možné vyhovět (opět) pro zřejmé bezúspěšné uplatňování práva. Dovolání totiž není objektivně přípustné [§ 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř.] a nelze též přehlédnout, že dovolatel jím brojí proti zamítnutí jeho žádosti o ustanovení advokáta (č. l. 562, 630 spisu) pro (jiné) dovolací řízení, v němž se snaží zvrátit zastavení (dalšího) dovolacího řízení (č. l. 512, 538 spisu), ve kterém brojil proti zastavení řízení o žalobě pro zmatečnost (č. l. 453, 487 spisu) podané proti rozhodnutí o (prvotní) žalobě pro zmatečnost (č. l. 273, 314 spisu). Jelikož nelze podat žalobu pro zmatečnost proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost (§ 230 odst. 3 o. s. ř.), je zřejmé, že i z tohoto důvodu jde v projednávané věci o zřejmé bezúspěšné uplatňování práva (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3759/2019, vydané v jiné věci téhož dovolatele).
[9] S ohledem na uvedené obstrukční jednání Nejvyšší soud dovolatele k zaplacení soudního poplatku již nevyzýval, neboť z jeho postoje v tomto řízení je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu [obdobně postupoval Nejvyšší soud např. již v usneseních ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2571/2024, ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 23 Cdo 3535/2024 (proti němuž podanou ústavní stížnost odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 9. 5. 2025, sp. zn. II. ÚS 1268/25), nebo ze dne 25. 3. 2026, sp. zn. 23 Cdo 436/2026 (proti němuž podanou ústavní stížnost odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 2. 7. 2026, sp. zn. II. ÚS 1754/26)]. Za této situace se jeví setrvání na požadavku na další výzvy k zaplacení soudního poplatku za dovolání spolu s poučením o následcích nesplnění uvedené povinnosti v tomto konkrétním řízení neefektivním a formalistickým (srovnej obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013,sp. zn. II. ÚS 2291/13, ve vztahu k výzvě k odstranění nedostatku povinného zastoupení dovolatele advokátem).
[10] Jelikož dovolatel soudní poplatek splatný podáním dovolání nezaplatil, přestože si je této povinnosti a následků jejího nesplnění vědom, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích a § 243f odst. 2 o. s. ř. zastavil.
[11] Nesplněním podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.) se Nejvyšší soud nezabýval (§ 241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř.) vzhledem k objektivní nepřípustnosti samotného dovolání [§ 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř.].
[12] Absence výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněna tím, že žaloba pro zmatečnost je (pouze) mimořádným opravným prostředkem podaným proti rozhodnutí vydanému v exekučním řízení [srovnej § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád)].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 9. 2026
JUDr. Marek Doležal předseda senátu