Plný text
27 Cdo 2976/2024-123
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci navrhovatele Ing. P. N., bytem [adresa] . Markem Outulným, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 160 00, za účasti BCT services SE, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Davidem Fechtnerem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 150 00, o vyslovení neplatnosti, event. určení „nicotnosti“ usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 66 Cm 232/2023, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2024, č. j. 14 Cmo 90/2024-99, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Návrhem ze dne 4. 10. 2023 se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti v návrhu uvedených rozhodnutí valné hromady BCT services SE (dále též jen „společnost“), jimiž byly schváleny účetní závěrky společnosti za roky 2014 až 2021. Současně navrhovatel navrhuje ustanovení procesního opatrovníka společnosti podle § 29 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 3. 2024, č. j. 66 Cm 232/2023-81, návrh navrhovatele na ustanovení procesního opatrovníka společnosti zamítl.
3. Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání.
5. Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází – ve smyslu § 243c odst. 3, § 240 odst. 1 a § 218 písm. b) o. s. ř. – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.
6. Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1659/2017, a rozhodnutí v něm citovaná).
7. Napadeným rozhodnutím, jímž odvolací soud v této věci společnosti procesního opatrovníka podle § 29 odst. 2 o. s. ř. neustanovil, nebylo nikterak rozhodováno o právech a povinnostech navrhovatele, v jehož poměrech proto ani nemohla nastat žádná újma na právech, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2227/2015, či ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5802/2016, ze dne 22. 7. 2019, sp. zn. 27 Cdo 94/2019, ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1599/2020, nebo ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1390/2020).
8. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 3 věty první, § 218 písm. b) a § 243f odst. 2 o. s. ř. odmítl jakožto podané osobou neoprávněnou.
9. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sb. rozh. obč.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 1. 2025
JUDr. Filip Cileček předseda senátu