Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie C - standardní význam

Spisová značka

28 Cdo 1366/2026

Téma · generováno AIOdpovědnost zhotovitele za vady rozestavěného díla

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 2. 11. 2026ECLI:CZ:NS:2026:28.CDO.1366.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Smlouva o dílo Vady podání Přípustnost dovolání

Shrnutí · generováno AI

Zhotovitelka požadovala doplatek za zastínění restaurační lodi, vícepráce a smluvní pokutu. Soudy uzavřely, že dílo mělo vady bránící užívání a nebylo řádně dokončeno ani předáno; zhotovitelka se odpovědnosti nezbavila, i když nevhodně zasáhla objednatelka. Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Zhotovitel, který nesplní informační povinnost podle § 2594 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., odpovídá za vady díla i tehdy, byly-li vyvolány nevhodným zásahem objednatele v průběhu jeho realizace; nelze uvažovat o spoluodpovědnosti objednatele. Podle § 2604 a § 2610 o. z. nevzniká právo na cenu díla, které nebylo dokončeno a předáno podle smlouvy, a objednatel smí převzetí díla se závadami bránícími zamýšlenému užívání odepřít. Není-li cena splatná, objednatel není v prodlení ani se smluvní pokutou.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Ustáleně se přitom ve svých rozhodnutích přiklání k výkladu, že nedostojí-li zhotovitel své informační povinnosti stanovené v § 2594 odst. 1 o. z., odpovídá za vady díla, přičemž nelze uvažovat o spoluodpovědnosti objednatele za ně (srov. kupříkladu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3360/2023).
    Zobrazit v textu
  • Uzavřel-li pak odvolací soud, že v aktuálním případě nevznikl zhotovitelce nárok na zaplacení ceny díla, neboť dílo nebylo provedeno tak, aby mohlo být ve smyslu smluvních ujednání předáno, resp. objednatelka byla oprávněna jeho převzetí odepřít (vykazovalo-li závady bránící jeho zamýšlenému užívání), přičemž, byť byly tyto nedostatky způsobeny nevhodnou instalací dřevěných desek z iniciativy žalované, se žalobkyně své odpovědnosti za kvalitu díla nezprostila postupem v intencích § 2594 o. z., odpovídá jeho závěr i shora rekapitulované judikatuře.
    Zobrazit v textu
  • Konečně lze dodat, že, obstojí-li shora rozebrané konkluze o neprovedení (resp. nedokončení) díla, pro něž zhotovitelce nemohlo vzniknout právo na zaplacení jeho ceny, je vyloučeno prodlení objednatelky s její úhradou, a z tohoto důvodu postrádají relevanci též výtky vůči zamítnutí nároku na smluvní pokutu vycházející z domnělého prodlení žalované.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (5) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

28 Cdo 1366/2026-336

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně msvrata s.r.o. v likvidaci, IČ [IČO], se sídlem v [adresa] zastoupené Mgr. Jaroslavem Hrozou, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované IMMO Development, s.r.o., IČ [IČO], se sídlem [adresa] zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 153, o 1.168.662,20 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 49/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2025, č. j. 19 Co 359/2023-304, 19 Co 262/2025, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 21.429,10 Kč k rukám advokáta Mgr. Jiřího Kokeše do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 19. 1. 2023, č. j. 8 C 49/2018-150, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 39.386 Kč se specifikovanou smluvní pokutou a částku 108.090 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobu zamítl co do požadavku žalobkyně na zaplacení 1.129.279,20 Kč s příslušenstvím a části příslušenství z částky 108.090 Kč (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení účastníků i státu (výroky III, IV a V) – dále též „rozsudek 1“. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení řečené sumy z titulu smlouvy o dílo, jíž se žalobkyně (dále též „zhotovitelka“) zavázala provést pro žalovanou dodání a montáž zastínění horní paluby restaurační lodi M. R. (dále jen „dílo“) za celkovou cenu 6.282.132 Kč. Žalovaná (dále též „objednatelka“) uhradila na cenu díla zálohu 4.400.000 Kč, žalobkyní požadovaný doplatek díla a vícepráce však odmítla uhradit, neboť dílo považuje za do dnešního dne neprovedené pro existenci závažných vad (geometrická nepřesnost, absence voděodolnosti). Obvodní soud zjistil, že dne 10. 1. 2017 uzavřely účastnice předmětnou smlouvu o dílo, dle nabídky mělo dílo poskytnout nejen zastínění, ale rovněž určitou ochranu proti dešti. Soud dále dospěl ke zjištění, že dílo vykazovalo deformaci konstrukce mající za následek zatékání ve střední části pergoly, což posoudil jako vadu díla bránící jeho řádnému užívání. Zmíněné pokřivení bylo způsobeno montáží dřevěné stěny do konstrukce dodané zhotovitelkou prostřednictvím třetí osoby (v průběhu provádění díla si strany ústně dohodly, že místo zasklení budou využity dřevěné panely instalované společností Kovex, smluvily si též snížení ceny díla o částku odpovídající skleněným panelům), jež byla provedena ještě před dokončením díla zhotovitelkou. Z dokazování vyplynulo, že žalobkyně o nesprávném způsobu instalace dřevěných panelů věděla a upozorňovala na něj, nezprostila se tím však odpovědnosti za vady svého díla. Soud aplikoval § 2594 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), uzavřel ovšem, že zhotovitelka se dle uvedeného ustanovení nezachovala, objednatelce proto svědčí práva z vad díla. Jelikož doplatek ceny díla byl vázán na odstranění všech vad i nedodělků a převzetí díla, k nimž doposud nedošlo, není zhotovitelkou žádaná částka splatná. Žalobkyni obvodní soud vyhověl jen co do ceny dohodnutých víceprací včetně smluvní pokuty. Hodnotu víceprací, s nimiž objednatelka nesouhlasila, nicméně zhotovitelka je přesto provedla, poté soud žalobkyni přiznal z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. Rozhodl tedy shora popsaným způsobem.

2. Následně Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 6. 6. 2024, č. j. 8 C 49/2018-229, uložil žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,05 % za každý den prodlení z částky 1.168.662,20 Kč od 27. 8. 2017 do 15. 4. 2024 (výrok I), žalobu na zaplacení smluvní pokuty ve specifikované části zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků, státu i o soudním poplatku (výroky III – V) – dále též „rozsudek 2“. V daném rozhodnutí vyšel obvodní soud především z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2024, č. j. 19 Co 359/2023-199, jímž byl rozsudek 1 k odvolání obou účastnic ve výroku I do částky 39.383 Kč potvrzen, zatímco v částce 108.093 Kč změněn tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá, ve výroku II změněn tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 1.129.279,20 Kč (výrok I), ve výroku I ohledně smluvní pokuty a příslušenství, ve výroku II ohledně příslušenství a ve výrocích III, IV a V byl rozsudek 1 zrušen a v tomto rozsahu věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II).

3. Posledně zmíněný rozsudek Městského soudu v Praze (č. j. 19 Co 359/2023-199) byl k dovolání žalované rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2025, č. j. 28 Cdo 2952/2024-267, v části výroku I, jíž byl rozsudek 1 potvrzen ve výroku I ve vyhovující části stran 39.383 Kč a změněn ve výroku II tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 1.129.279,20 Kč, zrušen a věc v daném rozsahu vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud se neztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že žalobkyně provedla dílo řádně (bez vad), a až poté byly do již hotové konstrukce provedeny zásahy, pročež zhotovitelka neodpovídá za výslednou podobu díla z důvodu intervence třetí osoby. Zdůraznil, že dle § 2604 o. z. je dílo provedeno, je-li dokončeno a předáno. Zavázala-li se žalobkyně k dodání a montáži zastínění, nebyla její povinnost splněna toliko montáží konstrukce. Ostatně i soud prvního stupně uzavřel, že k instalaci dřevěných panelů došlo v průběhu zhotovování díla. Nejvyšší soud vyslovil, že zhotovitelka, coby odborník, se od svého díla nemůže distancovat v průběhu jeho provádění, a zbavit se tak odpovědnosti za jeho finální podobu pouze proto, že v dílčí části realizace do procesu vstoupila třetí osoba. Vytkl odvolacímu soudu, že nevzal v potaz princip objektivní odpovědnosti zhotovitele za provedení a předání díla dle smlouvy, jenž úpravu smlouvy o dílo ovládá. Pro další řízení povinoval městský soud zabývat se otázkou, zda došlo k dokončení, předání a převzetí díla dle smluvených podmínek, a v návaznosti na to též splatností doplatku ceny díla. Dovolání shledal důvodným i stran platnosti dohody o vícepracích. Odvolací soud dle jeho mínění pochybil, odmítl-li námitku neplatnosti posledně zmíněného právního jednání toliko s odkazem na § 582 odst. 2 o. z., jenž na situaci za dosud nastíněných okolností nedopadá.

4. Městský soud v Praze nato rozsudkem ze dne 12. 11. 2025, č. j. 19 Co 359/2023-304, 19 Co 262/2025, k odvolání obou účastnic rozsudek 1 ve výroku I co do částky 39.383 Kč změnil tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá, ve výroku II jej co do částky 1.129.279,20 Kč potvrdil (výrok I), rozsudek 2 ve výroku I změnil tak, že žalobu na zaplacení smluvní pokuty zamítl (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů mezi účastníky (výrok III) i státu (výrok IV). Odvolací soud kvitoval skutková zjištění soudu prvního stupně, jež, co se týče doplatku ceny díla ve výši 1.129.279,20 Kč, rovněž správně právně posoudil. Neztotožnil se s jeho závěrem o nároku na úhradu víceprací (přičemž předmětem řízení je aktuálně již jen ve výroku zmíněná částka). V souvislosti s tím a ve světle kasačního rozsudku Nejvyššího soudu nemůže jako správný obstát ani závěr obvodního soudu o smluvní pokutě. Vázán shora rekapitulovaným právním názorem Nejvyššího soudu považoval za podstatné, že k instalaci dřevěných stěn, jež jsou příčinou geometrických odchylek konstrukce, došlo v průběhu realizace díla předtím, než bylo dokončeno a předáno. Za daných okolností se zhotovitelka, coby odborník, nemůže od díla distancovat, a zbavit se tak odpovědnosti za jeho finální podobu před předáním. Naznačené by bylo možné toliko postupem ve smyslu § 2594 odst. 1 o. z., k čemuž ovšem v projednávané kauze nedošlo. Vzhledem k objektivní odpovědnosti zhotovitele za výsledek shledal bezvýznamným, že to byla právě sama objednatelka, kdo nevhodným způsobem do provádění díla zasáhl, neboť řečený fakt bez dalšího (neupozornila-li zhotovitelka objednatelku na nevhodnost instalace, eventuálně si od ní nevyžádala písemný pokyn dle § 2594 odst. 2, části věty za středníkem, o. z.) ke zproštění povinnosti zhotovitele provést dílo řádně nevede, potažmo nenastávají účinky § 2594 odst. 4 o. z. Nebylo-li dílo řádně provedeno, nemohlo dojít k jeho předání dle příslušných ujednání smlouvy o dílo, respektive žalovaná byla oprávněna jeho převzetí odepřít. Pro vylíčené tedy nemohla nastat splatnost doplatku ceny ve smyslu smlouvy o dílo. K požadavku na úhradu víceprací odvolací soud uvedl, že cena za ně je z povahy věci součástí ceny díla, na niž se rovněž uplatní ujednání smlouvy o dílo. Bez ohledu na formu dohody o provedení víceprací nebylo v řízení tvrzeno, že by tyto měly být hrazeny za jiných předpokladů, pročež městský soud uzavřel, že závěr o prozatímní nesplatnosti vyslovený shora ve vztahu k ceně díla samotného platí i pro úhradu víceprací. V dané situaci se již nezabýval otázkou formy předmětného ujednání, respektive jejím namítaným nedostatkem. V souvislosti s vysloveným pak nelze než konstatovat, že ani nárok na zaplacení sjednané smluvní pokuty nemohl žalobkyni vzniknout, není-li jí utvrzená pohledávka dosud splatná, a proto nemůže být žalovaná v prodlení s její úhradou.

5. Rozsudek městského soudu napadla dovoláním žalobkyně, majíc je za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), pro v judikatuře doposud neřešenou otázku, popřípadě potřebu jejího jiného posouzení dovolacím soudem. Domnívá se, že odvolací soud nevyužil prostor, jenž mu byl dán Nejvyšším soudem pro rozřešení aktuální skutkově specifické pře (zejména v tom aspektu, že žalovaná do realizace díla nevhodným způsobem zasáhla sama), a domáhá se nového zodpovězení otázky, došlo-li k dokončení, předání a převzetí díla za podmínek sjednaných stranami smlouvy o dílo. Je přesvědčena, že předmětné dílo netrpí vadami (za ni nepovažuje ani vytýkanou geometrickou nerovnost), neboť je způsobilé užívání (o čemž svědčí skutečnost, že žalovaná dílo po řadu let používá), pročež nelze ani uvažovat o odpovědnosti žalobkyně za zásah do díla provedený instalací dřevěných desek, naopak míní, že žalovaná byla dle smlouvy povinna dílo převzít a uhradit jeho cenu. K tvrzené nedostatečné voděodolnosti s nerovností související upozorňuje, že ta nebyla stranami sjednána jako zamýšlená vlastnost díla – stínícího systému. Ve vztahu k pravidlu zakotvenému v § 2594 o. z., s jehož uplatněním nesouhlasí, akcentuje, že v nynějším případě to byla právě žalovaná, kdo učinil klíčový zásah do díla, nadto zcela mimo dispozici žalobkyně – zhotovitelky. Odmítá, aby jakýkoliv neodborný dílo znehodnocující zákrok ze strany objednatele vedl k odpovědnosti zhotovitele vylučující jeho právo na cenu díla. Takový závěr označuje za rozporný se smyslem ustanovení § 2594 o. z. Nastalý stav, v němž žalovaná užívá dílo bez úhrady jeho ceny, shledává rozporným s dobrými mravy, jednání žalované pak nepoctivým a zneužívajícím právo (§ 8 o. z.). Nastíněnou situaci (žalovaná užívá dílo, do něhož prováděla neodborné zásahy, a následně za něj nezaplatila) má též za kolidující se svým právem na spravedlivý proces.

6. Stran požadavku na zaplacení víceprací dovolatelka upozorňuje na běžnost e-mailové komunikace mezi účastnicemi a dohodu o vícepracích pokládá za prokázanou. Napadený rozsudek v tomto směru označuje za vadný. Trvání na striktně písemné formě ujednání o vícepracích, jakož i upozornění ve smyslu § 2594 o. z. nadto považuje za přepjatý formalismus, odkazujíc na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 563/11.

7. Konečně žalobkyně rozporuje též zamítnutí požadavku na zaplacení smluvní pokuty, jež se dle ní stala splatnou nejpozději doručením žaloby. Závěrem opakuje možnost alternativní právní kvalifikace žalobního požadavku pro případ, prokážou-li se vady díla a odpovědnost žalobkyně za ně. V jejích intencích by žalovaná měla vydat bezdůvodné obohacení, jehož se jí dostalo užíváním díla. Odvolacímu soudu v tomto směru vytýká, že nezjišťoval výši bezdůvodného obohacení, ani se s naznačenou námitkou nikterak nevypořádal.

8. Z vylíčených důvodů dovolatelka proponuje změnu naříkaného rozsudku tak, aby bylo žalobě vyhověno.

9. K dovolání se vyjádřila žalovaná, navrhujíc jeho odmítnutí, na což dovolatelka reagovala replikou.

10. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů.

11. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou dle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho projednatelností ve všech částech a přípustností.

12. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

13. Dovolání v části není projednatelné (viz níže bod 18 odůvodnění), ve zbylém rozsahu pak není přípustné.

14. K otázce, kdy je dílo provedeno ve smyslu § 2604 o. z., načež podle § 2610 o. z. vzniká právo zhotovitele na zaplacení kupní ceny, existuje četná judikatura dovolacího soudu. Z ní se mimo jiné podává, že dílo, které nebylo dokončeno dle smlouvy, nelze považovat – i přes jeho převzetí objednatelem – za dílo provedené (srov. zejména rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2552/2010, ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4100/2016, a ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 33 Cdo 724/2018). K pojmům provedení, dokončení a předání díla pak viz podrobněji například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1001/2021, publikovaný pod č. 18/2023 Sb. rozh. obč., body 50 a 51. Ve vztahu k aplikaci pravidla o profesionalitě zhotovitele zakotveného v § 2594 o. z. Nejvyšší soud akcentoval individuálnost jednotlivých kauz a s ní související potřebu zohlednění specifik každé z nich (k tomu viz namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. 33 Cdo 3444/2024). Ustáleně se přitom ve svých rozhodnutích přiklání k výkladu, že nedostojí-li zhotovitel své informační povinnosti stanovené v § 2594 odst. 1 o. z., odpovídá za vady díla, přičemž nelze uvažovat o spoluodpovědnosti objednatele za ně (srov. kupříkladu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3360/2023). Není tedy možné přisvědčit mínění dovolatelky, že pro nynější spor klíčová problematika nebyla doposud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena.

15. Uzavřel-li pak odvolací soud, že v aktuálním případě nevznikl zhotovitelce nárok na zaplacení ceny díla, neboť dílo nebylo provedeno tak, aby mohlo být ve smyslu smluvních ujednání předáno, resp. objednatelka byla oprávněna jeho převzetí odepřít (vykazovalo-li závady bránící jeho zamýšlenému užívání), přičemž, byť byly tyto nedostatky způsobeny nevhodnou instalací dřevěných desek z iniciativy žalované, se žalobkyně své odpovědnosti za kvalitu díla nezprostila postupem v intencích § 2594 o. z., odpovídá jeho závěr i shora rekapitulované judikatuře. Jeho konkluze přitom nelze pokládat za přepjatě formalistické ve smyslu dovolatelkou odkazovaného nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. I. ÚS 563/11. Odvolací soud vzdor mínění dovolatelky rovněž evidentně dostál závaznému právnímu názoru Nejvyššího soudu artikulovanému v kasačním rozsudku sp. zn. 28 Cdo 2952/2024, zabýval-li se otázkou dokončení, předání a převzetí díla, při současné reflexi principu objektivní odpovědnosti zhotovitele za jeho provedení. Nejvyšší soud zároveň ani nemá za to, že by danou problematiku bylo zapotřebí posoudit jinak.

16. Nelze přehlédnout, že námitky dovolatelky o absenci nedostatků díla (v souvislosti s níž mimo jiné dovozuje i rozpor jednání žalované s dobrými mravy, potažmo její konání pokládá za nepoctivé a zneužívající právo ve smyslu § 8 o. z., či snad dokonce shledává blíže nekonkretizovaný zásah do svého práva na spravedlivý proces) neodpovídají skutkovým zjištěním nalézacích soudů (deformace zastřešení mající za následek zatékání, respektive havarijní stav dotčeného předmětu), jimiž je Nejvyšší soud vázán a jež nemohou být předmětem dovolacího přezkumu (srov. jediný způsobilý dovolací důvod – nesprávné právní posouzení věci; § 241a odst. 1, věta první, o. s. ř.), a skrze takové argumenty dovolatelky nemůže být přípustnost dovolání založena (k tomu viz zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1836/2017, a ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 28 Cdo 924/2023). Prosazuje-li pak žalobkyně, že zásah do konstrukce provedený žalovanou nemohla ovlivnit, vychází i zde z odlišných skutkových východisek, než na kterých je vystavěno naříkané rozhodnutí. Z něj se podává, že k problematické instalaci dřevěných desek došlo ještě v rámci realizace díla (před jeho dokončením), která je právě v dispozici zhotovitele, povětšinou v postavení profesionála (k tomu viz mimo jiné rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 33 Cdo 772/2019, či jeho usnesení ze dne 25. 6. 2025, sp. zn. 23 Cdo 648/2025).

17. Přípustnost dovolání dále nemůže v aktuální fázi sporu založit, rozporuje-li dovolatelka formu dohody o vícepracích, neboť odvolací soud v naříkaném rozhodnutí doplatek ceny za ně nepřiznává z toho důvodu, že nedošlo k provedení díla. Formou ujednání se vůbec nezabývá (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1121/2018). Konečně lze dodat, že, obstojí-li shora rozebrané konkluze o neprovedení (resp. nedokončení) díla, pro něž zhotovitelce nemohlo vzniknout právo na zaplacení jeho ceny, je vyloučeno prodlení objednatelky s její úhradou, a z tohoto důvodu postrádají relevanci též výtky vůči zamítnutí nároku na smluvní pokutu vycházející z domnělého prodlení žalované.

18. Ve vztahu k dovolatelkou hypoteticky uvažované právní kvalifikaci jí uplatněného nároku jako práva na vydání bezdůvodného obohacení pak žel nikterak nevymezuje přípustnost mimořádného opravného prostředku. Podání tak v této části není možné mít za řádné ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. (k vymezení přípustnosti dovolání, jakožto obligatornímu znaku podání viz za všechny usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč., a ze dne 17. 2. 2026, sp. zn. 28 Cdo 1936/2025, či stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, body 35–38, uveřejněné pod č. 460/2017 Sb.). Naznačenými námitkami se dovolací soud tedy blíže nezabýval.

19. Nelze-li dovolání z výše předestřených důvodů považovat za přípustné, respektive řádné, bylo Nejvyšším soudem ve smyslu § 243c odst. 1 o. s. ř. jako takové odmítnuto.

20. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, v níž dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a k nákladům žalované patří primárně odměna advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), jejíž výši dovolací soud stanovil na základě vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen „AT“. Dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 i 2 a § 11 odst. 1 písm. k) AT činí sazba odměny za jeden úkon právní služby 17.260 Kč (tarifní hodnota se skládá z částek 1.168.662,20 Kč – jednorázové plnění a 1.066.404 Kč – vypočtené v případě smluvní pokuty ve smyslu § 8 odst. 2 AT). Spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovenou paušální sazbou 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT a navýšením o 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. tak má žalovaná právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 21.429,10 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. 11. 2026

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací