Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek

Spisová značka

28 Cdo 1751/2026

Téma · generováno AIVhodnost náhradního pozemku při veřejnoprávních omezeních

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 22. 9. 2026ECLI:CZ:NS:2026:28.CDO.1751.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Vydání věci

Shrnutí · generováno AI

Spor se týkal převodu náhradního zemědělského pozemku k uspokojení restitučního nároku. Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí o převodu, protože odvolací soud dostatečně neprověřil, zda souběh omezení dovolí novému vlastníkovi pozemek skutečně využívat. Věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Vhodnost náhradního zemědělského pozemku pro naturální restituci podle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, vyžaduje individuální posouzení, zda oprávněné osobě zůstane reálná možnost smysluplně vykonávat vlastnické právo. Nestačí, že je pozemek pachtován a lze z něj pobírat pachtovné; soud musí vyhodnotit souhrnný dopad veřejnoprávních omezení, práv třetích osob i funkční provázanosti. Veřejnoprávní regulace sama o sobě neprokazuje veřejný zájem na zachování státního vlastnictví.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Tato zjištění jsou významná, sama však nepostačují k posouzení, zda převodem vznikne dlouhodobě smysluplně vykonatelné vlastnické právo. Možnost čerpat pachtovné je jen jednou ze složek vlastnického oprávnění a nemůže bez bližšího posouzení nahradit hodnocení reálné zemědělské využitelnosti, rozsahu dispoziční autonomie vlastníka a praktických účinků všech veřejnoprávních omezení.
    Zobrazit v textu
  • Vyřčená hlediska je vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. za všechny rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005).
    Zobrazit v textu
  • Samotná existence veřejnoprávní regulace však veřejný zájem na zachování státního vlastnictví bez dalšího neprokazuje.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

28 Cdo 1751/2026-925

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Tomáše Pirka a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce V. H., zastoupeného JUDr. Markem Hlaváčem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČ [IČO], se sídlem [adresa] a, zastoupené Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem se sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 10 C 155/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 12. března 2026, č. j. 75 Co 179/2025-907, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 12. března 2026, č. j. 75 Co 179/2025-907, se ve výroku I v rozsahu, v němž jím byl potvrzen výrok II rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 10. dubna 2025, č. j. 10 C 155/2023-852, ve znění opravného usnesení ze dne 8. prosince 2025, č. j. 10 C 155/2023-878, v části týkající se nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, a dále ve výrocích II a III o náhradě nákladů řízení, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení

1. Okresní soud v Jeseníku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 4. 2025, č. j. 10 C 155/2023-852, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 12. 2025, č. j. 10 C 155/2023-878, zastavil řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby ohledně části původního pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (výrok I), nahradil projev vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY v hodnotě 24 715,14 Kč a části pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, geometrickým plánem označené jako pozemek parc. č. XY o výměře 80 146 m² a hodnotě 106 791,32 Kč (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).

2. K odvolání žalované proti výrokům II a III a k odvolání žalobce proti výroku III rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. 3. 2026, č. j. 75 Co 179/2025-907, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), ve výroku III jej změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 77 673,22 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 25 030,80 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu).

3. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem, že žalovaná při uspokojování restitučního nároku žalobce postupovala dlouhodobě svévolně a liknavě. Vyšel zejména z toho, že žalovaná ještě v roce 2014 evidovala restituční nárok žalobce ve výši 170 594,55 Kč a k jeho přecenění na částku 9 563 655 Kč přistoupila až dne 21. 3. 2025. Teprve krátce před vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně žalovaná učinila nespornou výši žalobcova nároku v částce 9 563 655 Kč.

4. Ohledně pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (dále též jen „pozemek“) soudy zjistily, že jde o louku o výměře 29 607 m², ve výměře 23 462 m² je součástí dílu půdního bloku 540-1040 3901/1. Část pozemku o výměře 23 462 je propachtována Zemědělskému družstvu Jeseník podle smlouvy ze dne 14. 12. 2023 na dobu od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2027 za roční pachtovné 3 089 Kč. Pozemek je v uvedeném rozsahu evidován v rámci podopatření ošetřování extenzivních travních porostů a současnému pachtýři jsou ve vztahu k němu vypláceny podpory. Pachtovní smlouva pachtýři ukládá užívat pozemek řádně, v souladu s jeho určením a podmínkami ochrany přírody.

5. Dále bylo zjištěno, že pozemek je ze tří stran ohraničen porosty, nachází se na něm vedení vysokého napětí a vysokotlaký plynovod, leží ve vnitřním lázeňském území, vztahuje se na něj ochrana ložiska slatin a rašeliny a ochranné pásmo prvního stupně a nachází se v zájmovém území Ministerstva obrany. Podle územního plánu leží v nezastavěném území města Jeseník, v ploše změn ve způsobu využití krajiny Gräfenberg, úprava chodníků, a v ploše ZX – plochy zeleně specifické – lázeňské. Hlavním využitím těchto ploch jsou přírodní území pro relaxační a ozdravné pobyty, procházky a turistiku, činnosti souladné s podmínkami ochrany vnitřního lázeňského území, chodníky a pěšiny, balneoterapie v přírodě, vodní plochy a prameny. Územní plán vymezuje též přípustné, podmíněně přípustné a nepřípustné způsoby využití.

6. Odvolací soud považoval za podstatné, že pozemek je pozemkem zemědělským po stránce formální i materiální, neboť je fakticky zemědělsky obhospodařován. Jeho zařazení do podopatření ošetřování extenzivních travních porostů nepokládal za překážku převodu. Vycházel přitom ze zjištění, že žalobce není osobou zařazenou do tohoto podopatření, zatímco pozemek v jeho rámci obhospodařuje současný pachtýř, jemuž jsou ve vztahu k němu poskytovány podpory. Dovodil však, že ani tato okolnost nebrání tomu, aby žalobce pozemek propachtoval osobě splňující podmínky uvedeného režimu. Ani omezení vyplývající z územního plánu nepovažoval za překážku převodu ve prospěch žalobce, neboť budou jako veřejnoprávní omezení závazná i pro něho jako případného budoucího vlastníka.

II. Dovolání a vyjádření k němu

7. Žalovaná podala proti rozsudku odvolacího soudu, jeho potvrzujícímu výroku I v rozsahu převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázky hmotného práva, při němž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka předestřela k posouzení otázku, zda je žalobou požadovaný náhradní pozemek vhodný k převodu, jestliže by z důvodu veřejnoprávních omezení na něm oprávněná osoba nemohla zemědělsky hospodařit ani jej jinak užívat a výkon jejího vlastnického práva by byl v zásadě redukován na pobírání nájemného, resp. pachtovného. Má za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil zejména od závěrů vtělených do rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. 28 Cdo 2670/2024.

8. Dovolatelka namítla, že soudy podcenily dopad veřejnoprávních omezení na obsah vlastnického práva žalobce. Zdůraznila zařazení pozemku do plochy specifické lázeňské zeleně, režim vnitřního lázeňského území, ochranu ložisek slatin a rašeliny, ochranné pásmo prvního stupně a zařazení do podopatření ošetřování extenzivních travních porostů. Podle dovolatelky žalobce není oprávněn vykonávat zvláštní hospodaření vyžadované tímto režimem a vlastnické právo by pro něj bylo redukováno na možnost pobírat pachtovné. Závěrem navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu v dotčeném rozsahu zamítl.

9. Žalobce se k podanému dovolání nevyjádřil.

III. Přípustnost dovolání

10. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle o. s. ř.

11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a za splnění podmínky povinného zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), se zabýval jeho přípustností.

12. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

13. Dovolání je přípustné pro posouzení otázky, jaká hlediska musí soud zohlednit při hodnocení vhodnosti náhradního zemědělského pozemku, který podléhá více souběžným ochranným a územně plánovacím režimům a je obhospodařován v režimu agroenvironmentálně-klimatického opatření, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

IV. Důvodnost dovolání

14. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

15. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním úspěšně zpochybněn, a Nejvyšší soud z něj proto při dalších úvahách vychází.

16. Judikaturou dovozeným závěrem, že při liknavém či diskriminujícím postupu žalované se mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky (viz především rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod č. 62/2010 Sb. rozh. obč., či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015), nebyly popřeny závěry dosavadní judikatury dovolacího soudu, která jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést náhradní zemědělský pozemek oprávněné osobě požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR, resp. žalované – do veřejné nabídky takto zařaditelný; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015). Ani oprávněná osoba se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě) (viz namátkou rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018).

17. V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu pak byla dovozena rovněž další kritéria „vhodnosti“ pozemku, a to například zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013) nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014). Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2174/2010, ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2016/2010, ze dne 15. 6. 2022, sp. zn. 28 Cdo 1360/2022, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3063/2012, ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3863/2012, nebo ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014) pak může být překážkou vydání pozemků podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě též funkční souvislost pozemků se stavbou, tedy skutečnost, že pozemky tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek. Vyřčená hlediska je vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. za všechny rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005).

18. Judikatura dovolacího soudu dále dovodila, že překážkou vydání náhradního zemědělského pozemku ve smyslu zákona o půdě může být i skutečnost, že tento pozemek podléhá veřejnoprávní regulaci, jež by oprávněné osobě neumožňovala realizovat žádnou ze složek vlastnického oprávnění. Mezi překážky vydání náhradního zemědělského pozemku jest totiž podřadit per analogiam i situace, kdy by oprávněná osoba získala vlastnické právo „vyprázdněné“ z důvodu převažujícího veřejného zájmu (veřejnoprávní regulace; srov. k tomu například nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 581/14, a ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 536/14, či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3923/2014, a ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2955/2014, nebo jeho usnesení ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3831/2017). O takový případ jde zejména tam, kde jsou nemovitosti veřejným statkem, tedy jsou-li kupříkladu dotčeny institutem veřejného užívání jako například veřejná prostranství (§ 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích) nebo účelové komunikace (§ 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích), kdy vlastníku v podstatě zůstává toliko tzv. holé vlastnictví. Veřejným užíváním je přitom třeba rozumět za určitých okolností užívání všeobecně přístupných materiálních statků předem neomezeným okruhem uživatelů, přičemž musí jít o takové užívání, které odpovídá povaze a účelu statku a které nevylučuje z obdobného užívání téhož statku jiné, byť i potenciální uživatele (srov. namátkou rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 396/2004, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2009, sp. zn. 9 Afs 86/2008). Náhradní uspokojení restitučního nároku je tak vyloučeno tam, kde by vedlo k situaci, v níž by restituent objektivně vzato nemohl své vlastnické právo smysluplně realizovat.

19. Rozhodovací praxe dovolacího soudu i Ústavního soudu, a to jak v případě původní restituce, tak při poskytnutí náhradního plnění, vychází z toho, že zákon o půdě, stejně jako jiné restituční předpisy, slouží k odčinění pouze některých (nikoli všech) křivd a zároveň stanoví výluky, které vydání původních pozemků brání, přičemž důvodem působení výluk je především veřejný zájem, který v konkrétním případě převáží nad zájmem restitučním. Jde o jedno z hledisek, které musí být soudem zvažováno, nehledě na námitky účastníka (uvedené vyplývá z povahy restituce; srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. 28 Cdo 583/2024, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. 28 Cdo 96/2024). Při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněných osob na náhradní uspokojení restitučního nároku jest pak vždy též hodnotit, zda restituční nárok – v případě kolize se zájmem na zachování veřejného vlastnictví – nebude lépe uspokojit vydáním geometrickým plánem oddělené části nárokovaného pozemku nebo vydáním jiného vhodného náhradního zemědělského pozemku (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2891/2021, nebo ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. 28 Cdo 2670/2024).

20. Odvolací soud však uvedená judikatorní kritéria vhodnosti uvažovaného pozemku k náhradní restituci důsledně nerespektoval. Odvolací soud založil závěr o vhodnosti pozemku především na tom, že je pozemek v současnosti fakticky obhospodařován pachtýřem a že žalobce může pobírat pachtovné. Tato zjištění jsou významná, sama však nepostačují k posouzení, zda převodem vznikne dlouhodobě smysluplně vykonatelné vlastnické právo. Možnost čerpat pachtovné je jen jednou ze složek vlastnického oprávnění a nemůže bez bližšího posouzení nahradit hodnocení reálné zemědělské využitelnosti, rozsahu dispoziční autonomie vlastníka a praktických účinků všech veřejnoprávních omezení.

21. Především z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, jaká je právní povaha režimu agroenvironmentálně-klimatického opatření ve vztahu k posuzovanému pozemku. Odvolací soud neobjasnil, zda jde pouze o podmínky pro poskytnutí podpory konkrétnímu žadateli, který pozemek obhospodařuje, nebo zda tento režim omezuje samotnou možnost zemědělského užívání pozemku. Nebylo rovněž postaveno najisto, zda je do uvedeného režimu zařazen pozemek, popřípadě díl půdního bloku, anebo konkrétní hospodařící osoba, zda může být po případném převodu do režimu zařazen žalobce či jiný pachtýř, zda lze pozemek zemědělsky obhospodařovat i bez čerpání podpory a jaké možnosti výkonu vlastnického práva bude mít žalobce po skončení stávajícího pachtu. Bez objasnění těchto otázek nelze posoudit, zda je současný režim toliko dočasným omezením spojeným s osobou pachtýře, nebo zda podstatně a dlouhodobě omezuje způsob využití pozemku.

22. Odvolací soud rovněž neposoudil ve vzájemné souvislosti kumulativní působení ostatních omezení předmětného pozemku. Bylo třeba vyhodnotit, jak se lázeňský režim, ochrana ložisek slatin a rašeliny a ochranné pásmo prvního stupně, zařazení do plochy zeleně specifické – lázeňské, vedení energetické a plynárenské infrastruktury, poloha v zájmovém území Ministerstva obrany a práva současného pachtýře společně promítají do možnosti volit způsob a intenzitu hospodaření, měnit osobu uživatele, užívat pozemek po skončení pachtu a využívat jej některým z dalších způsobů přípustných podle územního plánu. Pouhé konstatování, že pozemek je nyní fakticky obhospodařován, tuto úvahu bez dalšího nenahrazuje.

23. Za postačující nelze považovat ani obecný závěr, že právní a administrativní správa pozemku je formou hospodaření. Tato úvaha je v obecnosti správná, neodpovídá však na otázku, zda oprávněné osobě zůstane v konkrétních poměrech dostatečný prostor k reálnému výkonu vlastnické autonomie, nebo zda bude výkon jeho vlastnického práva fakticky omezen toliko na pobírání pachtovného od osoby splňující zvláštní veřejnoprávní podmínky hospodaření. Právě obsah a praktická dosažitelnost jednotlivých forem výkonu vlastnického práva musí být zjištěny a zváženy, nikoli pouze předpokládány.

24. Dovolací soud tím nijak nepředjímá, že pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY je k převodu nevhodný. Ve prospěch vhodnosti pozemku naopak svědčí zejména jeho evidence v zemědělském půdním fondu, jeho faktické obhospodařování a absence dosud zjištěné konkrétní zákonné výluky převodu. Tyto skutečnosti však musí být poměřeny s obsahem a intenzitou všech ostatních existujících omezení, a to na základě úplného skutkového podkladu. Teprve poté lze uzavřít, zda jde o běžná omezení slučitelná se smysluplným vlastnictvím, nebo o jejich souhrn, který činí pozemek nevhodným pro náhradní naturální restituci.

25. Bude-li v dalším řízení zjištěn konkrétní veřejný zájem na zachování pozemku ve vlastnictví státu, bude třeba tento zájem poměřit se zájmem žalobce na naturálním uspokojení restitučního nároku a zvážit, zda nárok nelze lépe uspokojit převodem jiného vhodného pozemku. Samotná existence veřejnoprávní regulace však veřejný zájem na zachování státního vlastnictví bez dalšího neprokazuje. Odvolací soud proto musí objasnit, zda by převod pozemku do soukromého vlastnictví mohl ohrozit sledovaný veřejný účel a zda jej nelze dostatečně zajistit povinnostmi dopadajícími na každého vlastníka.

26. Odvolací soud se v dalším řízení zaměří rovněž na to, zda posuzovaný pozemek není funkčně provázán s dalšími pozemky a stavbami tak, že by spolu tvořily vzájemně ucelený soubor nemovitostí – areál jako funkční celek. Přitom nebude vycházet toliko z formálního územně plánovacího určení pozemku, nýbrž přihlédne k jeho skutečnému účelovému spojení s případnými stavbami, pozemky a provozem v okolí, jakož i k tomu, zda by jeho převodem nebyla dotčena některá z funkcí takového souboru. Zváží též, zda lze pozemek, případně jeho část, oddělit, aniž by byla narušena případná funkční provázanost jednotlivých nemovitostí nebo funkce, kterou tento soubor plní. Samotná prostorová blízkost pozemků však pro závěr o existenci funkčního celku nepostačuje (srov. namátkou rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3527/2018, a ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2280/2023).

27. Jelikož právní posouzení, na němž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 a 2 o. s. ř. v uvedeném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).

28. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1, § 226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne rovněž o náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 9. 2026

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací