Plný text
28 Nd 534/2024-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně Raben Logistics Czech s.r.o., identifikační číslo osoby [IČO], se sídlem v [adresa] zastoupené Mgr. Gabrielou Doudovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalované INNOFILM s.r.o., identifikační číslo osoby [IČO], se sídlem [adresa] zastoupené Mgr. Michalem Zahutou, advokátem se sídlem [adresa] o zaplacení 56 251,39 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 274/2024, o návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 274/2024 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částky 2 326,83 Kč, 14 701,78 Kč, 15 524,77 Kč a 23 698,01 Kč (tj. v souhrnu 56 251,39 Kč), každou z nich se specifikovaným úrokem a náklady spojenými s uplatněním pohledávky.
2. Obvodní soud pro Prahu 3 elektronickým platebním rozkazem ze dne 21. 8. 2024, č. j. EPR 208937/2024-7, uložil žalované, aby ve lhůtě do 15 dní výše specifikované částky žalobkyni zaplatila. Proti tomuto platebnímu rozkazu podala žalovaná odpor, načež jí jmenovaný soud usnesením ze dne 17. 9. 2024, č. j. 4 C 274/2024-22, uložil, aby se ve lhůtě tam stanovené ve věci samé vyjádřila.
3. Žalovaná ve svém vyjádření mimo jiné navrhla přikázání věci Městskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti s odůvodněním, že sídlo žalované je toliko formální, těžiště výkonu její podnikatelské činnosti je v Napajedlech a její zástupce má sídlo v Brně. Dle mínění žalované by projednání věci u Městského soudu v Brně bylo z hlediska nákladů hospodárnější.
4. Žalobkyně s podaným návrhem na přikázání věci z důvodu vhodnosti nesouhlasí.
5. Podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
6. Podle ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána; účastníci mají právo se vyjádřit, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být přikázána.
7. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Obvodnímu soudu pro Prahu 3, u nějž je věc vedena, a Městskému soudu v Brně, jemuž má být věc podle návrhu žalované přikázána, důvod k přikázání této věci jinému soudu z důvodu vhodnosti neshledal.
8. Důvody pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně (k delegaci vhodné) podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným, než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 28 Nd 409/2014) nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 26 Nd 303/2014). Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 469/14, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
9. Zásadně pak okolnosti toho druhu, že účastník řízení nemá bydliště (sídlo, pracoviště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště (sídla, pracoviště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s organizačními, finančními a jinými obtížemi, jsou opět spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 4 Nd 374/2009).
10. Žalovanou uplatněná okolnost o „faktickém těžišti výkonu podnikatelské činnosti“ – ve světle výše uvedeného – bez dalšího nepředstavuje relevantní důvod k přikázání věci jinému soudu. Přehlédnout nelze ani skutečnost, že žalobkyně s delegací věci jinému soudu nesouhlasí (k tomu přiměřeně viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. 29 Nd 76/2015, či ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 27 Nd 207/2017). Okolnost natolik mimořádnou, aby s ohledem na ni bylo možno přistoupit k přikázání věci soudu jinému nepředstavuje ani to, že zástupce žalované nemá sídlo v obvodu soudu, u něhož bylo coby u soudu místně příslušného řízení zahájeno (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 20 Nd 46/2012, nebo ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 25 Nd 191/2014).
11. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu podle § 12 odst. 2 o. s. ř. nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 1. 2025
Mgr. Petr Kraus předseda senátu