Plný text
29 Nd 76/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně A-TOOL s. r. o., se sídlem [adresa] PSČ 101 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Tomášem Krejčím, advokátem, se sídlem [adresa] b, PSČ 602 00, proti žalované S-BOS s. r. o., se sídlem [adresa] PSČ 110 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Martinem Doubravou, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 162 00, o zaplacení částky 205.180 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Cm 82/2013, o návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Cm 82/2013 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 16. ledna 2015 žalovaná navrhla, aby v záhlaví označená věc byla z důvodu vhodnosti přikázána k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Důvody k takovému postupu přitom spatřovala jednak v tom, že po změně sídla žalované mají oba účastníci a zástupce žalované sídlo v Praze, jednak ve skutečnosti, že v řízení „budou jistě předvoláni jako účastníci a svědci osoby (…), které by musely cestovat nehospodárně z Prahy do Brna a zpět“.
Žalobkyně nepovažuje za vhodné delegovat věc Obvodnímu soudu pro Prahu 1, zdůrazňujíc, že ke změně sídla žalované došlo až po zahájení řízení, navíc zástupce žalobkyně nemá sídlo v Praze, ale v Brně. Opodstatněné podle žalobkyně nejsou ani obavy žalované, že svědci budou muset nehospodárně cestovat k příslušnému soudu, když minimálně osoby, jejichž svědeckou výpověď bude navrhovat žalobkyně, „mají blízký vztah k Jihomoravskému kraji“.
Podle ustanovení § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Brně, u nějž je věc vedena, i Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou podmínky pro přikázání věci označenému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. splněny.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
V poměrech dané věci nebylo možné návrhu žalované na přikázání věci z důvodu vhodnosti vyhovět již proto, že soud, jemuž měla být věc postupem podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. delegována (Obvodní soud pro Prahu 1), není soudem, který by byl k projednání předmětného sporu věcně příslušným (srov. § 9 odst. 3 písm. r/ o. s. ř., ve znění účinném do 31. prosince 2013). Delegací vhodnou podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. lze založit jen místní příslušnost jiného soudu, ke změně věcné příslušnosti soudů však tímto způsobem dojít nemůže.
Nejvyšší soud ostatně ani neshledal žalovanou uváděné důvody natolik závažnými, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy.
Okolnost, že žalovaná v průběhu řízení změnila své sídlo (jež se nově nachází v působnosti Obvodního soudu pro Prahu 1), sama o sobě důvod pro přikázání věci jinému soudu nezakládá (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. ledna 2008, sp. zn. 29 Nd 330/2007). Totéž platí i ohledně namítaného umístění sídla žalobkyně a zástupce žalované a vzdálenosti místa bydliště svědků, kteří by měli v projednávané věci vypovídat, od sídla soudu. Situace, kdy některý z účastníků, jejich zástupců či svědků nemá bydliště (sídlo) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými zdravotními, finančními a jinými problémy, jsou (obecně vzato) spíše běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit. Uvedené přitom platí tím spíše v případě, kdy druhý účastník (jako v poměrech dané věci žalobkyně) s navrhovanou delegací nesouhlasí (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013). Co se týče postupu soudu při dokazování, žalovaná navíc zjevně přehlíží možnost postupu předvídaného ustanovením § 39 o. s. ř.
Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. října 2015
JUDr. J. Z. senátu