Plný text
28 Nd 73/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Miloše Póla ve věci péče o nezletilého D. K., zastoupeného opatrovníkem Městským úřadem Trutnov, syna MgA. E. H., zastoupené JUDr. Evou Doležalovou, advokátkou se sídlem v [adresa] zastoupeného Mgr. Alešem Mědílkem, advokátem se sídlem v [adresa] sp. zn. 5 Nc 1618/2015, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 5 Nc 1618/2015 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
U Okresního soudu v Trutnově je pod sp. zn. 5 Nc 1618/2015 vedeno řízení o úpravě péče a výživy k nezletilému D. K.
Okresní soud v Trutnově na podnět matky nezletilého předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o jejím přikázání Městskému soudu v Brně podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a to z důvodu změny trvalého bydliště nezletilého. S naznačeným postupem ovšem vyslovil nesouhlas otec D. K., stejně jako jeho opatrovník.
Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Dle ustanovení § 12 odst. 3, věty první, o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12 odst. 3, věty druhé, o. s. ř. pak mají účastníci právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud jakožto nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a tomu, jemuž má být věc přikázána, projednal návrh na delegaci věci Městskému soudu v Brně a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou pro takovou změnu splněny zákonné podmínky.
Důvody vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o situace, v nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 28 Nd 409/2014) či po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 26 Nd 303/2014). Při vědomí významu zásady vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, jako garance nezávislosti soudní moci, je přitom zapotřebí podmínky přikázání věci jinému soudu vykládat restriktivně (srovnej mimo jiné usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 469/14, či jeho usnesení ze dne 16. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 563/15). Zákon zároveň výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, jemuž má být věc přikázána, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena též z pohledu jejich poměrů, neboť jím nesmí být navozen stav, který by se v postavení některé ze stran projevil znatelně nepříznivě. Nesouhlasí-li proto účastník řízení s návrhem na delegaci věci jinému soudu, je nezbytné uvážit, zda v předmětné věci existují natolik zásadní důvody, aby jimi mohl být ospravedlněn průlom do zmíněného ústavního principu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. III. ÚS 2853/07).
Nadto podle § 5 z. ř. s. platí, že změní-li se v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, ve věcech opatrovnických a v řízení o svéprávnosti okolnosti, podle nichž se posuzuje příslušnost, může příslušný soud přenést svoji příslušnost na jiný soud, je-li to v zájmu nezletilého, opatrovance nebo osoby, o jejíž svéprávnosti se rozhoduje. Jestliže soud, na nějž byla příslušnost přenesena, s přenesením nesouhlasí, předloží věc k rozhodnutí, pokud otázka přenesení příslušnosti nebyla již odvolacím soudem rozhodnuta, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je vázán i soud, který příslušnost přenesl.
Ustanovení § 5 z. ř. s. je nutné chápat jako zvláštní pravidlo, jež umožňuje přenést místní příslušnost na jiný soud poté, co již byla založena dle § 4 z. ř. s. Předpokladem takového postupu je změna okolností významných pro určení místní příslušnosti ve smyslu § 4 z. ř. s. a zároveň respektování zájmu nezletilého dítěte. Tato zvláštní (speciální) úprava má pak přednost před využitím možnosti dané § 12 odst. 2 o. s. ř., který tudíž ve věcech péče o nezletilé zásadně aplikovat nelze (v této souvislosti srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 23 Nd 111/2015, či rovněž jeho usnesení ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 292/2013, uveřejněné pod č. 16/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, jež je možné považovat za stále použitelné i ve vztahu k § 5 z. ř. s., ačkoliv se věnuje aplikaci § 177 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013).
S ohledem na shora předestřené Nejvyšší soud návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Brně podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 7. 2016
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu