Plný text
29 Cdo 356/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v konkursní věci úpadce OPZ PLUS, a. s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo [IČO], zastoupeného JUDr. Lambertem Halířem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Kroftova 1, PSČ 150 00, o ukončení účasti konkursního věřitele v řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 K 156/99, o dovolání konkursního věřitele Energoinvest CZ a. s., se sídlem [adresa] PSČ 140 00, identifikační číslo [IČO], zastoupeného JUDr. Jitkou Tutterovou, advokátkou, se sídlem v [adresa] proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. září 2008, č. j. 2 Ko 134/2008-90, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 19. března 2008, č. j. 80 K 156/99-75-62, rozhodl Městský soud v Praze (dále též jen „konkursní soud“), že účast konkursního věřitele Energoinvest CZ a. s. (dále též jen „konkursní věřitel“) v konkursním řízení (úpadce OPZ PLUS, a. s.) v rozsahu pohledávky ve výši 54.949,61 Kč zaniká (jelikož v dotčeném rozsahu byl závazek úpadce po prohlášení konkurs splněn jinou osobou).
K odvolání konkursního věřitele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu. Odvolací soud – vycházeje co do možnosti ukončit účast konkursního věřitele v řízení z ustanovení § 94 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – měl napadené usnesení za správné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal konkursní věřitel dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., ve spojení s § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Dovoláním uplatňuje dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř., jako objektivně nepřípustné.
Učinil tak proto, že napadené usnesení není mezi těmi, pro něž by občanský soudní řád dovolání připouštěl (v § 237 až § 239). Tomu, aby bylo možné založit přípustnost dovolání způsobem předjímaným dovolatelem, brání skutečnost, že napadeným usnesením nebylo změněno ani potvrzeno usnesení soudu prvního stupně „ve věci samé“ (srov. v typově obdobných věcech i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2009, sp. zn. 29 Cdo 4404/2007, a ze dne 20. července 2010, sp. zn. 29 Cdo 926/2010, jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Uvedené platí bez zřetele k tomu, že napadené usnesení se opírá o ustanovení (§ 94 odst. 4 o. s. ř.), jehož užití v konkursním řízení Nejvyšší soud vyloučil v usnesení uveřejněném pod číslem 46/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání může být za splnění zákonných podmínek přípustné, přípustnost dovolání též nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, mutatis mutandis i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 73/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. července 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu