Plný text
30 Nd 242/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci oprávněné Fakultní nemocnice v Motole, se sídlem v [adresa] zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v [adresa] proti povinné Z. N., o návrhu na nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 10 EXE 1794/2013, o určení místní příslušnosti, takto:
Věc, vedenou u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 10 EXE 1794/2013, projedná a rozhodne Okresní soud ve Strakonicích.
Odůvodnění:
Dne 18. března 2013 byla podána u Okresního soudu ve Strakonicích prostřednictvím soudního exekutora žádost o pověření a nařízení exekuce proti povinné. V žádosti o pověření a nařízení exekuce byla uvedena adresa bydliště povinné údajem V.
Okresní soud ve Strakonicích usnesením ze dne 27. května 2013, č. j. 10 EXE 1794/2013-30, vyslovil svoji místní nepříslušnost a předložil věc podle § 11 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen “o.s.ř.“) Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místně příslušného soudu.
Z odůvodnění usnesení okresního soudu vyplývá, že soud ze zprávy Centrální evidence obyvatelstva zjistil, že povinná touto evidencí neprochází a není evidována ani v registru obyvatel (cizinců). Ze zprávy Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje - odboru cizinecké policie, pracoviště Strakonice bylo zjištěno, že povinná není vedena ani evidencemi cizinecké policie a šetřením bylo zjištěno, že adresa uvedená v exekučním titulu, V. neexistuje.
Podle § 11 odst. 3 o.s.ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů (exekuční řád), ve znění účinném od 1. ledna 2013, místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
V daném případě není zpochybněno, že věc patří do pravomoci českých soudů a je zřejmé, že nelze určit soud povinné ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť není známo kde, a zda vůbec, se povinná zdržuje v České republice, a není známo ani místo, kde má případný majetek postižitelný exekucí.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. září 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, vyložil, že skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vychází najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Ve fázi řízení před nařízením exekuce, kdy způsob jejího provedení dosud nebyl stanoven, není možné prozatím dovodit, zda povinná, která nemá známé bydliště na území České republiky, zde má majetek, jenž by podléhal exekuci. Nejvyšší soud rozhodující podle ustanovení § 11 odst. 3 o.s.ř. proto určí místně příslušný soud podle zásady hospodárnosti.
Protože jsou splněny předpoklady uvedené v ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., při určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud rozhodl tak, že věc projedná a rozhodne soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno (srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Nd 347/2011, 4 Nd 392/2011, či 32 Nd 80/2012), a to i s ohledem na požadavek procesní ekonomie.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že za dané procesní situace je vhodné, aby v dané věci jednal a rozhodl Okresní soud ve Strakonicích, jak je uvedeno ve výrokové znělce tohoto usnesení (§ 11 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. září 2013
JUDr. Pavel Pavlík předseda senátu