Nejvyšší soud

29 ICdo 72/2014

29 NSČR 85/2015

29 ICdo 94/2016

29 ICdo 57/2014

29 ICdo 87/2016

29 NSČR 111/2014

Jestliže postoupení pohledávky bylo oznámeno nebo prokázáno dlužníkovi (§ 526 obč. zák.), pak, s věřitelem dlužníka, který pohledávku vůči dlužníku postoupením nabyl a má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, je insolvenční soud povinen zacházet jako se „známým“ věřitelem ve smyslu § 430 insolvenčního zákona i v době, po kterou byl k vymáhání postoupeného nároku povolán (na základě žádosti věřitele - postupníka) postupitel (původní tuzemský věřitel) [svým jménem na účet postupníka].

29 ICdo 5/2016

29 Cdo 3815/2014

20 Cdo 2739/2016

29 Nd 353/2016

20 Cdo 3182/2016

29 Cdo 4123/2014

Účastníci řízení a soudy jsou vázáni usnesením o věcné příslušnosti nadřízeného soudu. Tato vázanost se ovšem promítá výlučně v posouzení procesní otázky řešené výrokem (§ 159a odst. 1 a 4 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013), tedy v posouzení, který soud je věcně příslušný k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni. Je naopak vyloučeno, aby nadřízený soud rozhodující o věcné příslušnosti v režimu § 104a o. s. ř. formuloval jakýkoli závazný právní názor k otázce, jak má být meritorně posouzen žalobou uplatněný nárok, nebo aby (dokonce) soud, jemuž byla věc postoupena jako soudu věcně příslušnému, nebo účastníci řízení vydávali závěry, jež nadřízený soud přijal pro účely odpovědi na otázku, který soud je v prvním stupni věcně příslušný k projednání a rozhodnutí věci, za závazný právní názor při následném rozhodování takto určeného věcně příslušného soudu o žalobou uplatněném nároku. Odpůrčí nárok podle insolvenčního zákona neztrácí tuto svou povahu jen proto, že k jeho projednání a rozhodnutí byl rozhodnutím nadřízeného soudu závazně určen jiný (než zákonem předepsaný) soud prvního stupně. I takový nárok nepochybně má (musí) být v meritorním rozhodnutí poměřován úpravou obsaženou v ustanoveních § 235 a násl. insolvenčního zákona.

20 Cdo 1579/2016

20 Cdo 4744/2016

11 Tvo 33/2016

21 Cdo 127/2015

8 Tdo 1327/2016

8 Tdo 1388/2016

21 Cdo 2484/2016

8 Tdo 1461/2016

25 Cdo 3765/2016

29 NSČR 177/2016

20 Cdo 2126/2016

20 Cdo 4932/2016

8 Tdo 1377/2016

23 Cdo 4828/2016

8 Tdo 1394/2016

21 Cdo 4330/2016; 21 Cdo 4331/2016

20 Cdo 4797/2016

8 Tdo 1007/2016

32 Cdo 2153/2016

25 Cdo 3686/2016

32 Cdo 1892/2016

29 Cdo 4862/2015

22 Cdo 4370/2016

30 Cdo 3074/2016

33 Nd 312/2016

33 Cdo 2667/2016

30 Cdo 3195/2016

25 Cdo 3193/2016

29 Cdo 1817/2016

I. Po uplynutí lhůt upravených v § 663 odst. 1 z. o. k. a § 259 o. z. nelze úspěšně podat návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze a, nebyla-li napadena všechna usnesení členské schůze, nelze ani rozšířit okruh usnesení, ohledně kterých se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti. II. Rozšířením okruhu usnesení, ohledně kterých se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti, jsou také případy, kdy navrhovatel změní návrh tak, že jím nově napadá i jiné (další) části jediného usnesení. III. Jestliže navrhovatel vezme návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze zčásti nebo zcela zpět a teprve po uplynutí zákonných lhůt se rozhodne uplatnit jej (ve zpětvzatém rozsahu) znovu, je na místě jeho opětovný návrh zamítnout. IV. Rozhodnutí o tom, že nejde o usnesení členské schůze, lze vydat také tehdy, bylo-li právo na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze uplatněno po marném uplynutí lhůt k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze.

29 Cdo 2874/2016

29 Cdo 4864/2015

30 Cdo 1087/2016

30 Nd 358/2016

23 Cdo 4473/2016

25 Cdo 337/2015

29 Cdo 4467/2016

30 Cdo 3960/2016

30 Cdo 2296/2016