Nejvyšší soud

23 Cdo 497/2016

25 Cdo 1422/2016

25 Cdo 4933/2014

29 NSČR 91/2016

29 NSČR 70/2016

25 Cdo 4954/2014

25 Cdo 1490/2016

29 NSČR 94/2016

25 Nd 117/2016

29 NSČR 101/2016

6 Tdo 699/2016

29 NSČR 109/2016

21 Cdo 1455/2016

30 Cdo 1545/2014

21 Cdo 2863/2015

Porušením zásady rovného zacházení při odměňování za práci je též jednání zaměstnavatele spočívající v tom, že zaměstnanci nevyplatí pro nesplnění některé z podmínek stanovených vnitřním předpisem pobídkovou složku mzdy, kterou naopak vyplatil ostatním svým zaměstnancům odměňovaným za práci stejným způsobem, přestože ani tito zaměstnanci nesplnili stejnou podmínku stanovenou pro její vyplacení. Za škodu způsobenou zaměstnanci tímto jednáním, které je porušením právní povinnosti, zaměstnavatel odpovídá podle ustanovení § 265 odst. 2 zákoníku práce.

21 Cdo 1513/2016

33 Nd 145/2016

25 Cdo 232/2016

6 Tdo 37/2016

33 Cdo 1740/2016

6 Tdo 597/2016

30 Cdo 3877/2014

Za objektivní okolnost, která by žalobci bránila ve výkonu trestu odnětí svobody pracovat, nelze považovat skutečnost, že žalobce zahajuje velké množství soudních sporů, pokud velká část žalobcem zahajovaných a vedených sporů jsou spory sudičské, odůvodněné žalobcovým kverulantstvím, které končí neúspěchem žalobce. Nemajetnost žalobce jako důsledek absence příjmů v takovém případě nelze vzít v úvahu jako důvod pro osvobození od povinnosti platit soudní poplatky.

21 Cdo 2826/2015

K projednání a rozhodnutí sporu o neúčinnost smlouvy, jejímž předmětem je nemovitost nacházející se na území České republiky, není dána příslušnost českých soudů podle Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, jestliže žalovaný má bydliště na území Spolkové republiky Německo.

22 Cdo 2276/2016

5 Tdo 181/2016

7 Tdo 417/2016

5 Tdo 563/2016

21 Cdo 1840/2016

8 Tz 16/2016

U trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku je dílčím útokem pokračování v trestném činu (§ 116 tr. zákoníku) zkrácení povinné platby za jednotlivé zdaňovací období Poznámka redakce: Právní názor uvedený v rozhodnutí č. 29/2005 Sb. rozh. tr. se tímto rozhodnutím nemění, zůstává nadále platným. (srov. rozhodnutí č. 29/2005 Sb. rozh. tr.). Dílčím útokem pokračujícího skutku však u tohoto trestného činu není neuvedení některého z více příjmů představujících základ daně plynoucí poplatníkovi ve zdaňovacím období (§ 5 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů). Takový jednotlivý nezdaněný příjem, tj. nepřiznaný či neuvedený v daňovém přiznání, je pouze součástí jediného jednání, které je ukončeno okamžikem, kdy je daň přiznána.

30 Cdo 944/2016

3 Tdo 678/2016

8 Tdo 532/2016

30 Cdo 5248/2015

5 Tdo 340/2016

Objektem přečinu porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku podle § 227 tr. zákoníku je především zájem na řádné činnosti orgánů veřejné moci, aby mohly náležitě zjistit existenci majetku a jeho případný rozsah pro účely soudního či jiného obdobného řízení (např. daňového). Objektivní stránku tohoto přečinu lze naplnit odmítnutím splnění zákonné povinnosti učinit prohlášení o majetku, vyhýbáním se splnění této povinnosti nebo uvedením nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů v takovém prohlášení. Odmítnutím se v tomto smyslu pak rozumí nejen výslovné odepření učinit prohlášení o majetku, ale též jednání spočívající v pouhé nečinnosti pachatele, který po doručení výzvy k učinění prohlášení o majetku neuvede příslušnému orgánu veřejné moci žádné údaje o svém majetku nebo majetku právnické osoby, za kterou je oprávněn jednat. Ke vzniku trestní odpovědnosti za citovaný přečin se nevyžaduje opakovaná výzva či jakákoli další aktivita ze strany příslušného orgánu veřejné moci.

7 Td 19/2016

33 Cdo 4702/2015

33 Cdo 1955/2016

22 Cdo 5353/2015

21 Cdo 5086/2014

6 Tdo 536/2016

7 Tdo 669/2016

33 Cdo 5086/2015

6 Tdo 1458/2015

30 Cdo 91/2016

3 Tdo 623/2016

25 Cdo 1433/2016

33 Cdo 234/2015

33 Cdo 4944/2015

8 Tdo 510/2016

O zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku jde i tehdy, jestliže pachatel sice začne uskutečňovat násilí nebo hrozí bezprostředním způsobením těžké újmy na zdraví z jakékoliv jiné pohnutky než zmocnit se cizí věci (např. jako reakci na předchozí nevhodné chování poškozeného), avšak během útoku takový úmysl pojme a útok nebo pohrůžka násilným útokem mají být prostředkem k tomu, aby se zmocnil cizí věci (k tomu srov. č. 1/1980 Sb. rozh. tr.). Zločin loupeže je v takovém případě ve vztahu speciality k trestnému činu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, proto je vyloučen jejich jednočinný souběh.

20 Cdo 5264/2015