Nejvyšší soud
Celkem 161 000+ rozhodnutí
Pokročilé filtry
napiš zkratku (NOZ, ZP) nebo číslo (89/2012)
A = Sbírka SoR (zásadní), E = rutinní
Zobrazeno 82851-82900 z 161 482
29 NSČR 53/2014
29 Cdo 2008/2011
30 Cdo 741/2013
29 Cdo 2206/2011
29 Cdo 833/2014
30 Cdo 1771/2013
29 Cdo 1658/2012
21 Cdo 1940/2013
33 Cdo 4249/2013
30 Cdo 3425/2013
30 Cdo 1530/2013
33 Cdo 2024/2013
30 Cdo 611/2013
20 Cdo 1721/2013
33 Cdo 2673/2013
29 NSČR 41/2014
29 Cdo 1148/2011
29 Cdo 1419/2012
32 Cdo 3986/2013
33 Cdo 1157/2014
29 NSČR 45/2014
Je-li dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu v insolvenční věci zahájené před 1. 1. 2014 vydáno v době od 1. 1. 2014, poměřuje se možnost přiměřené aplikace občanského soudního řádu pro dovolací řízení ustanovením § 7 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 1. 2014 a na dané dovolací řízení se přiměřeně aplikují ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014.
30 Cdo 1609/2014
5 Tdo 305/2014
I. Obsahovou náležitostí výroku o vině odsuzujícího rozsudku je takový popis skutku, jehož jednotlivé části odpovídají příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným. Motiv nebo pohnutku trestného činu je nutno uvádět ve výroku odsuzujícího rozsudku (resp. v popisu skutku), pokud je znakem příslušné skutkové podstaty trestného činu. V jiných případech zpravidla postačí takové okolnosti uvést jen v odůvodnění rozsudku a jejich uvedení ve výroku je nadbytečné. Jejich nadbytečné uvedení ve výrokové části rozsudku však nelze pokládat za vadu rozsudku, jež by mohla vést k jeho zrušení ve smyslu ustanovení § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. II. Kdykoliv v průběhu řízení má obviněný právo ukončit zmocnění svého obhájce k obhajobě a zvolit si nového obhájce (§ 33 odst. 1 tr. ř.). Neoznámí-li však obviněný příslušnému orgánu činnému v trestním řízení změnu obhájce včas, a to zpravidla předložením plné moci (č. 51/2010 Sb. rozh. tr.), aby mohl být nový obhájce vyrozuměn v zákonné lhůtě (je-li stanovena) o nařízeném úkonu trestního řízení, je podle § 37 odst. 2 tr. ř. obhájce dříve zvolený nebo ustanovený povinen vykonávat obhajobu, není-li z obhajování vyloučen, až do doby, než ji osobně převezme později zvolený obhájce. Změna v osobě obhájce tak zásadně není důvodem pro neprovedení již nařízeného úkonu trestního řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 1996, sp. zn. III. ÚS 83/96, uveřejněný pod č. 293/1996 Sb.). Jestliže o nařízeném hlavním líčení nebo veřejném zasedání byli obviněný i jeho dosavadní obhájce řádně a včas vyrozuměni, jsou mu přítomni a naopak nově zvolený obhájce se k tomuto úkonu nedostavil, pak jen nepřítomnost nově zvoleného obhájce není překážkou provedení tohoto hlavního líčení nebo veřejného zasedání.
30 Cdo 1678/2014
33 Cdo 1430/2013
29 NSČR 47/2014
29 NSČR 44/2014
30 Cdo 2642/2013
30 Cdo 830/2014
29 Cdo 1261/2012
29 Cdo 1477/2014
33 Cdo 4017/2013
33 Cdo 1306/2014
29 Cdo 1088/2012
29 Cdo 1146/2012
29 Cdo 3251/2012
30 Cdo 1489/2014
33 Cdo 931/2014
29 Nd 145/2014
29 NSČR 43/2014
33 Cdo 1733/2013
6 Tdo 530/2014
30 Cdo 507/2014
29 NSČR 50/2014
22 Cdo 1240/2012
29 Nd 146/2014
29 ICdo 14/2012
Rozhodne-li insolvenční soud o úpadku dlužníka na základě vyvratitelné domněnky o neschopnosti dlužníka platit své peněžité závazky (§ 3 odst. 2 insolvenčního zákona, platí tato vyvratitelná domněnka i v dalších případech, kdy insolvenční zákon váže vznik případných práv a povinností na stav úpadku dlužníka. Tak je tomu např. jde-li o odpovědnost za škodu nebo jinou újmu vzniklou porušením povinnosti podat insolvenční návrh (§ 98 a § 99 insolvenčního zákona) nebo o neúčinnost právních úkonů bez přiměřeného protiplnění (§ 240 odst. 2 insolvenčního zákona), popř. o neúčinnost zvýhodňujících právních úkonů (§ 241 odst. 2 insolvenčního zákona).
29 Nd 102/2014
23 Cdo 3232/2013
23 Cdo 2942/2013