Obhájce, kterého si obviněný dodatečně zvolil nebo který mu byl ustanoven v průběhu vyšetřování z důvodu nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 tr. ř. v návaznosti na zpřísnění právní kvalifikace skutku a na postup podle § 160 odst. 6 tr. ř., není oprávněn podat za obviněného stížnost proti již pravomocnému usnesení o zahájení trestního stíhání. To platí, i když byla v tomto usnesení původní mírnější právní kvalifikace skutku nezakládající nutnou obhajobu určena nesprávně.

Usnesení2024-10-02

3 Tdo 791/2024

Usnesení2024-10-02

4 Tdo 783/2024

29 ICdo 134/2024

4 Tdo 826/2024

23 Cdo 201/2024

29 ICdo 133/2024

3 Tdo 786/2024

23 Cdo 1989/2024

7 Tdo 821/2024

7 Tdo 795/2024

7 Tdo 789/2024

4 Tdo 787/2024

4 Tdo 778/2024

3 Tdo 811/2024

28 Cdo 2462/2024

28 Cdo 2062/2024

28 Nd 409/2024

30 Cdo 2647/2024

20 Ncu 125/2024

28 Cdo 2053/2024

20 Ncu 137/2024

20 Nd 427/2024

28 Cdo 2121/2024

28 Cdo 2370/2024

28 Cdo 1730/2024

28 Cdo 1976/2024

28 Cdo 2100/2024

20 Ncu 59/2024

20 Cdo 2591/2024

22 Cdo 654/2024

21 Cdo 2478/2024

6 Tdo 763/2024

29 ICdo 157/2023

Pro právní jednání, které dlužník učinil v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby jemu blízké a kterým zároveň zkrátil uspokojení svého věřitele (svých věřitelů), platí ve smyslu § 242 odst. 2 insolvenčního zákona vyvratitelná domněnka, že šlo o právní jednání, které dlužník učinil v úmyslu zkrátit věřitele (v úmyslu „cum animo fraudandi“) a (současně), že druhé straně (osobě blízké) byl tento jeho úmysl znám. Žalovaná osoba blízká nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně toho, že dlužník neměl úmysl zkrátit věřitele, a pro případ, že jej měl, ohledně toho, že jí takový úmysl nebyl znám a nemohla jej poznat (nemusela jej znát) ani při zachování náležité pečlivosti.

21 Cdo 686/2024

29 NSCR 75/2023

29 Cdo 451/2024

29 NSCR 21/2024

21 Cdo 1967/2024

29 NSCR 4/2024

29 NSCR 79/2024

← PředchozíStrana 218 z 3230Další →