Nejvyšší soud

Celkem 161 000+ rozhodnutí

Soud

Typ rozhodnutí

Od data

Do data

Pokročilé filtry

Cituje předpis

napiš zkratku (NOZ, ZP) nebo číslo (89/2012)

Filtry Nejvyššího soudu

Kategorie publikace

A = Sbírka SoR (zásadní), E = rutinní

Právní oblast

Výrok rozhodnutí

Soudce zpravodaj

Pouze rozhodnutí s AI shrnutím (právní větou)

Zobrazeno 33151-33200 z 161 777

Usnesení2021-03-31

29 NSCR 12/2020

Usnesení2021-03-31

29 NSCR 25/2019

1. Lhůta k podání námitek proti zprávě pro oddlužení, uvedená v § 398a odst. 4 insolvenčního zákona, je lhůtou procesní podání obsahující námitky proti zprávě pro oddlužení je včasné, je-li nejpozději posledního dne lhůty počítané od zveřejnění zprávy pro oddlužení podáno u soudu nebo odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. 2. K námitkám proti zprávě pro oddlužení podaným později než do 7 dnů od zveřejnění zprávy pro oddlužení v insolvenčním rejstříku, se nepřihlíží tím není dotčeno právo účastníka insolvenčního řízení poukázat před rozhodnutím insolvenčního soudu podle § 404 nebo § 405 insolvenčního zákona na rozpor zprávy pro oddlužení se skutečnostmi věcně podloženými dosavadním obsahem spisu. 3. Jestliže účastník insolvenčního řízení ve lhůtě uvedené v § 398a odst. 4 insolvenčního zákona uplatní námitky proti zprávě pro oddlužení pouze blanketní formou (tedy tak, že proti zprávě pro oddlužení podává námitky, které odůvodní později), nejde o řádně a včas uplatněné námitky proti zprávě pro oddlužení k doplnění takových „námitek“ po uplynutí uvedené lhůty se nepřihlíží.

Rozsudek2021-03-31

29 ICdo 112/2019

Právní jednání, jímž se dlužník k pohledávce svého (tvrzeného) věřitele vyjádří v seznamu závazků předloženému insolvenčnímu soudu podle § 104 odst. 3 insolvenčního zákona tak, že ji nepopírá ani co do důvodu, ani co do výše, ba dokonce svůj postoj k takové pohledávce vyjádří tak, že pohledávku co do důvodu a výše „uznává“, není uznáním dluhu ve smyslu ustanovení § 2053 o. z nejde (totiž) o právní jednání adresované věřiteli takové pohledávky. Ve sporu o vrácení peněžité zápůjčky (§ 2390 o. z.) má žalobce jako zapůjčitel břemeno tvrzení, že s žalovaným vydlužitelem uzavřel smlouvu o zápůjčce, že vydlužiteli předmět zápůjčky odevzdal a že vydlužitel peněžitou zápůjčku řádně a včas nevrátil. Z tohoto břemene tvrzení pak pro zapůjčitele (žalobce) vyplývá důkazní břemeno pokud jde o prokázání tvrzení, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena a že na základě této smlouvy předal vydlužiteli (žalovanému) finanční prostředky. Budou-li tyto skutečnosti prokázány, unesl zapůjčitel (žalobce) jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Naopak, chce-li se vydlužitel (žalovaný) úspěšně ubránit, musí tvrdit, že peněžitou zápůjčku vrátil, nebo že pohledávka zanikla jiným zákonem stanoveným způsobem, popřípadě že je promlčena, a o svém tvrzení nabídnout důkazy.

Usnesení2021-03-31

32 Cdo 683/2021

Usnesení2021-03-31

29 NSCR 112/2019