Pro určení počátku běhu tříměsíční lhůty uvedené v § 72 odst. 1 tr. ř. je rozhodné nabytí tzv. absolutní právní moci předchozího rozhodnutí o vazbě, tj. ve vztahu ke všem osobám oprávněným podat stížnost (§ 140 odst. 1 tr. ř.). Pouze ve zcela výjimečných případech, kdy postup soudu (např. průtahy ve vyhotovení rozhodnutí o vazbě) představuje neoprávněný zásah do ústavně zaručených práv obviněného zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny, je třeba vycházet z tzv. relativní právní moci předchozího rozhodnutí o vazbě, tj. ve vztahu k obviněnému (viz nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3028/14).

Usnesení2019-03-13

22 Cdo 4514/2018

Usnesení2019-03-13

24 Cdo 2619/2018

8 Tdo 39/2019

8 Tdo 264/2019

20 Cdo 140/2019

8 Tdo 214/2019

7 Td 15/2019

23 Cdo 4656/2018

8 Tdo 201/2019

8 Tdo 91/2019

8 Tdo 192/2019

23 Cdo 592/2019

28 Cdo 388/2019

23 Cdo 405/2019

23 Cdo 395/2019

4 Tdo 198/2019

8 Tdo 136/2019

U trestného činu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 tr. zákoníku nelze za okolnost znamenající „nebezpečí pro sebe“ považovat obavu řidiče z možných trestních následků jeho účasti na dopravní nehodě. Pravidlo nemo tenetur se ipsum accusare, tedy zákaz donucování k aktivnímu jednání obviněného, jímž by měl osobně přispívat k vlastnímu usvědčení v průběhu trestního stíhání, se v tomto případě neužije. Právní povinnost poskytnout potřebnou pomoc ve smyslu § 151 tr. zákoníku nelze chápat jako nezákonné a neústavní donucování účastníka dopravní nehody k poskytnutí důkazů proti sobě samému.

4 Tdo 95/2019

22 Cdo 207/2019

7 Td 12/2019

25 Cdo 111/2019

20 Cdo 712/2019

7 Tz 17/2019