Nejvyšší soud

8 Tdo 1365/2018

V případě, že odvolací soud z podnětu odvolání proti rozsudku rozhodne, že nejde o žalovaný, ani o jiný trestný čin, a věc postoupí jinému příslušnému orgánu podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř., je povinen v odůvodnění rozhodnutí uvést argumenty, o něž uvedený závěr opírá tak, aby vyhověl podmínkám stanoveným v § 134 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. I v případě, že je věc postupována k projednání skutku jako možného přestupku, odvolací soud pro závěr o tom, že nejde nejen o žalovaný, ale ani o žádný jiný trestný čin, se musí vypořádat se všemi zákonnými znaky trestných činů, které přicházejí v úvahu, a s důvody, pro které takový skutek tyto znaky nenaplňuje.

25 Cdo 3718/2018

29 Cdo 4104/2018

29 NSČR 59/2016

30 Cdo 451/2017

25 Cdo 4071/2018

8 Tdo 1387/2018

33 Cdo 3550/2018

26 Cdo 591/2018

23 Cdo 226/2018

4 Tdo 1453/2018

3 Tdo 1227/2018

4 Tdo 1378/2018

4 Tdo 1186/2018

29 ICdo 172/2017

8 Tdo 1469/2018

5 Tdo 1397/2018

5 Tdo 1028/2018

8 Tdo 1261/2018

4 Tdo 1416/2018

5 Tdo 1388/2018

8 Tdo 1234/2018

5 Tdo 1260/2018

29 Cdo 4103/2018

4 Tdo 1468/2018

25 Cdo 3880/2018

8 Tdo 1063/2018

22 Cdo 848/2018

25 Cdo 3776/2018

21 Cdo 2352/2018

32 Cdo 2612/2018

29 Cdo 4699/2016

5 Tdo 1398/2018

30 Cdo 2502/2017

3 Tdo 1389/2018

30 Cdo 4275/2017

5 Tdo 1395/2018

29 Cdo 6038/2016

4 Tdo 1324/2018

22 Cdo 2727/2018

5 Tdo 1343/2018

33 Nd 392/2018

5 Tdo 1130/2018

25 Nd 352/2018

25 Cdo 1592/2017

5 Tdo 1356/2018

Ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku je prostředkem soudcovské individualizace trestu a projevem depenalizace v trestním zákoníku. Jeho použití je třeba zvažovat nikoliv mechanicky, ale přísně individuálně ve vztahu ke konkrétnímu činu a konkrétnímu pachateli. Postup podle citovaného ustanovení je namístě především tehdy, jestliže určitá okolnost, která může být i znakem příslušné skutkové podstaty trestného činu, natolik vybočuje při porovnání s ostatními případy, že již sama o sobě nebo ve spojitosti s jinými okolnostmi (např. se značným časovým odstupem od spáchání trestného činu) odůvodňuje shovívavější přístup k potrestání pachatele, anebo pokud teprve souhrn více okolností daného případu vede k úvaze, že použití zákonné trestní sazby by bylo nepřiměřeně přísné a postačí i mírnější postih pachatele k jeho nápravě. Může jít především o ty situace, kdy polehčující okolnosti (§ 41 tr. zákoníku) a nízká intenzita naplnění zákonných znaků ve svém souhrnu a kvalitě přesvědčivým způsobem snižují závažnost trestného činu, případně některá z nich je nezvykle intenzivní povahy, takže je namístě hodnotit ji jako okolnost významně polehčující (např. zvlášť tíživé osobní nebo rodinné poměry, za kterých pachatel spáchal trestný čin, aniž by si je byl způsobil). Je tomu tak i tehdy, jestliže některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu – bez ohledu na to, zda jde o znak základní nebo kvalifikované skutkové podstaty – byl naplněn neobvykle nízkou intenzitou a tato skutečnost výrazně ovlivnila společenskou škodlivost daného případu a snížila ji pod obvyklou mez natolik, že je namístě mírnější trestní postih, než jaký zákon obecně předpokládá. Podobný význam může mít i delší doba, která uplynula od spáchání trestného činu (§ 39 odst. 3 tr. zákoníku), aniž její délku zavinil pachatel. V uvedených případech může být mimořádné snížení trestu odnětí svobody odůvodněno též tím, že pachateli byl uložen vedle trestu odnětí svobody další druh trestu, např. trest zákazu činnosti nebo peněžitý trest, který vhodně doplní působení zmírněného trestu odnětí svobody.

24 Cdo 3673/2018

22 Cdo 4675/2016

30 Cdo 1205/2018

11 Tvo 23/2018