Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení

Spisová značka

1 As 101/2026

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 2. 9. 2026Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: ŠIŠKEOVÁ SylvaECLI:CZ:NSS:2026:1.As.101.2026.11
Další údaje
Předmět řízení: Právo na informace

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Ivo Pospíšila a Ondřeje Bartoše v právní věci žalobce: B. V., proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem [adresa] Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2026, č. j. 085415/2026/KUSK, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2026, č. j. 51 A 48/2026 - 11,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Čáslav, kterým bylo rozhodnuto o žádosti žalobce o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Praze. Krajský soud usnesením označeným v záhlaví žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). Dospěl totiž k závěru, že žalobcův návrh sleduje zjevné zneužití práva.

[3] Žalobce (dále „stěžovatel“) v kasační stížností namítl, že ve věci je proti němu postupováno tendenčně podle politické objednávky, a že je již od roku 1982 postihován pro své politické postoje. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Dále vznesl námitku podjatosti Nejvyššího správního soudu (NSS) i Krajského soudu v Praze.

[4] Kasačnímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že stěžovatel vedl či vede velké množství sporů (aktuálně více jak 300), z nichž se významná část týká jím podaných žádostí o informace u různých orgánů veřejné správy. Stěžovatel v nich stále dokola opakuje stejná tvrzení. Na výsledky již proběhlých soudních řízení nereaguje a reprodukuje tatáž sdělení o křivdách a podvodech, které na něm byly údajně spáchány. Typickým motivem stěžovatelových podání jsou odkazy na zločinné praktiky, korupci a represe. Stále se vrací k metodice Státní bezpečnosti z roku 1982 a podpisu Charty 77, nebo obecně k maskování údajných komunistických zločinů a dává České republice za vinu svou nemajetnost a upírání základních práv. Běžně namítá podjatost celého rozhodujícího soudu a jeho podání zpravidla neobsahují žádné věcné námitky. Stěžovatel tyto argumenty (a jim podobné, kterými do věci zahrnuje též soudy, policii a další orgány veřejné moci) opakuje i v kasačních stížnostech (např. usnesení NSS ze dne 6. 2. 2025, č. j. 2 As 6/2025-16, ze dne 15. 10. 2025, č. j. 3 As 114/2025-22, ze dne 21. 11. 2025, č. j. 4 As 205/2025-16, či ze dne 22. 12. 2025, č. j. 4 As 238/2025-14).

[5] Stejně tomu je i v tomto případě. Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že mu krajský soud údajně na základě politické objednávky upřel výkon jeho ústavních práv. Dále zmiňuje, že krajské soudy i NSS ve vztahu k jeho osobě uvádí scestná tvrzení a že Městský soud v Praze se za součinnosti žalovaného podílí na podvodech.

[6] Kasační stížnost ve skutečnosti nemíří proti důvodům, na nichž je konkrétně založeno napadené usnesení krajského soudu. Krajský soud vedla k odmítnutí žaloby skutečnost, že stěžovatel nesleduje ochranu svých veřejných subjektivních práv, ale vedení sporu jako takového. Krajský soud v žalobě nenalezl srozumitelnou argumentaci, ze které by bylo možné dovodit, že se stěžovatel hodlá skutečně domáhat ochrany svých veřejných subjektivních práv. Žalovaný založil své rozhodnutí na tom, že smyslem žádosti o poskytnutí informací nemůže být šetření, zda k určitému jednání došlo, a kdo je za něj odpovědný, vytváření nových informací ani „dovysvětlování“ postupů správních orgánů či poskytování právních analýz nebo výkladů. Proti tomuto důvodu se stěžovatel v žalobě nijak nevymezil a pouze uvedl, že správní orgány jej dehonestují, dopouští se podvodných jednání, připravily jej o majetek a manipulují se spisem.

[7] Stěžovatel opakovaně podává vadné žaloby vykazující znaky zjevného zneužívání práva, ve kterých zpochybňuje různé procesní aspekty jednotlivých předešlých řízení, a vytváří tak řízení další. Znaky takového podání má i nynější kasační stížnost, která obsahuje nepodložené spekulace o chování krajského soudu a jeho podjatosti, nikoli polemiku s odůvodněním napadeného usnesení.

[8] Pouhá skutečnost, že stěžovatel vede velké množství sporů, sama o sobě neznamená, že by se jeho návrhy neměl NSS zabývat věcně. Rozhodující pro kvalifikaci podání jako zjevně obstrukčního, a tedy zneužívajícího právo podat kasační stížnost, je početnost, sériovost a stereotypnost vedených sporů, a opakování obdobných či zcela identických argumentů. Ostatně sériovost a stereotypnost podání zakládá zneužití práva podat návrh soudu též podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (rozhodnutí ze dne 13. 11. 2012 ve věci Anibal Vieira & Filhos LDA a M. R. Ferreira da Costa LDA proti Portugalsku, stížnost č. 980/12 a 28385/12, body 14 až 17, shodně již rozhodnutí Evropské komise pro lidská práva ze dne 15. 10. 1987 ve věci M. proti Spojenému království, stížnost č. 13284/87).

[9] Ustanovení čl. 36 Listiny základních práv a svobod zaručuje právo na soudní ochranu. Stěžovatelovo jednání však již nelze považovat za výkon tohoto práva. Jeho jednání naopak naplňuje znaky zneužití práva, které NSS vymezil např. již v rozsudku ze dne 10. 11. 2005, č. j. 1 Afs 107/2004-48, č. 869/2006 Sb. NSS. Zneužitím práva se rozumí „situace, kdy někdo vykoná své subjektivní právo k neodůvodněné újmě někoho jiného nebo společnosti; takovéto chování, jímž se dosahuje výsledku nedovoleného, je jenom zdánlivě dovolené “. Dále lze odkázat na vymezení konceptu zneužití práva obsažené v usnesení rozšířeného senátu ze dne 27. 5. 2010, č. j. 1 As 70/2008-74, č. 2099/2010 Sb. NSS. Stěžovatel je veden snahou vést „spor pro spor“, nikoli snahou o ochranu svých práv. Takové jednání je nepřípustné a nepožívá právní ochrany (rozsudek NSS ze dne 26. 4. 2022, č. j. 10 Afs 289/2021-42, č. 4358/2022 Sb. NSS, body 14 a 15, s citací starší judikatury).

[10] V souladu se zásadou hospodárnosti NSS nerozhodoval o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti ani stěžovatele nevyzýval k zaplacení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti a k předložení plné moci udělené jím advokátovi k zastupování v tomto řízení. NSS je totiž z úřední činnosti známo, že kasační stížnosti podávané stěžovatelem končí zpravidla zastavením řízení pro nezaplacení soudního poplatku či odmítnutím pro nesplnění podmínky povinného zastoupení, neboť jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků a návrhy na ustanovení zástupce bývají zamítány (např. usnesení NSS ze dne 12. 9. 2023, č. j. 5 As 171/2023-14, ze dne 12. 7. 2024, č. j. 5 As 194/2024-5, ze dne 7. 5. 2024, č. j. 3 As 94/2024-5, ze dne 23. 5. 2024, č. j. 2 As 110/2024-6, ze dne 23. 1. 2025, č. j. 7 As 322/2024-10, ze dne 4. 4. 2025, č. j. 3 As 36/2025-11, ze dne 3. 9. 2025, č. j. 3 As 113/2025-9, či ze dne 2. 10. 2025, č. j. 1 As 169/2025-11).

[11] NSS nepochybuje o tom, že tento bezúčelný a zcela neefektivní postup by se opakoval i v nynější věci. Rozhodování o žádosti a návrhu stěžovatele a následné vydávání výzev k zaplacení soudního poplatku a doložení povinného zastoupení advokátem by jen prodlužovalo řízení dalšími zbytečnými procesními kroky. Po jejich provedení by NSS stejně nemohl dospět k jinému závěru, než že kasační stížnost sleduje zjevné zneužití práva.

[12] Shora předestřený závěr představuje materiální korektiv formálního pojímání práva na soudní ochranu v souladu s principem ekvity (spravedlnosti) a je vyhrazen výjimečným případům, u nichž se běžný procesní postup bude jevit jako naprosto neefektivní, a současně bude zcela zjevné, že kasační stížnost nemůže být úspěšná. V tomto ohledu je tedy třeba dbát zvýšené opatrnosti a pečlivě se seznámit se skutkovými i právními okolnostmi případu stejně jako v ostatních věcech. Popsané zneužití lze dovodit i v právě posuzované věci – nynější rozhodnutí tedy nevede k budoucímu paušálnímu odmítnutí jakéhokoli podání, jímž by se stěžovatel obracel na soud (usnesení NSS ze dne 30. 9. 2015, č. j. 1 As 141/2015-11, a ze dne 24. 2. 2015, č. j. 8 As 1/2015-13).

[13] K námitce podjatosti zmíněné v kasační stížnosti NSS uvádí, že nelze namítat podjatost kasačního soudu jako celku (usnesení NSS ze dne 5. 8. 2009, č. j. Nao 45/2009-39). Stěžovatelova námitka zároveň nesměřuje proti konkrétnímu soudci či soudní osobě. O námitku podjatosti se tak obsahově vůbec nejedná.

[14] S ohledem na výše uvedené NSS kasační stížnost odmítl, neboť kasační stížnost sleduje zjevné zneužití práva [§ 46 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 120 s. ř. s.]. Shodně kasační soud postupoval v obdobných věcech téhož stěžovatele z poslední doby (usnesení NSS ze dne 17. 7. 2026, č. j. 7 As 125/2026 - 9, ze dne 21. 7. 2026, č. j. 4 As 111/2026 - 12, nebo ze dne 19. 8. 2026, č. j. 4 As 134/2026 - 11).

[15] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl NSS v souladu s § 60 odst. 3 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 2. září 2026

Sylva Šiškeová
předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací