1 Azs 73/2026

Plný text

1 Azs 73/2026 - 88
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Ivo Pospíšila a Jaromíra Klepše v právní věci žalobkyně: N. F., zast. Mgr. T. V., advokátem se sídlem [adresa] Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2025, č. j. OAM-100/ZA-ZA11-ZA06-R2-2024, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2026, č. j. 4 Az 31/2025-50,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. T. V., advokátovi, se přiznává odměna za zastupování žalobkyně v řízení o kasační stížnosti a náhrada hotových výdajů ve výši 12 270 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1] Žalobkyně přicestovala do České republiky v roce 2012 na studijní vízum. Studium nedokončila, později však získala povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání. Poté přestala pracovat a její žádost o další povolení k dlouhodobému pobytu (v kategorii „ostatní“) nebyla úspěšná. Po obdržení příkazu k vycestování požádala žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany. Žádost odůvodnila především dlouhodobým pobytem v zahraničí a sdílením videa o dění v Bělorusku během protirežimních protestů ve formě tzv. Instagram stories.

[2] Žalovaný svým prvním rozhodnutím žalobkyni mezinárodní ochranu neudělil. Toto rozhodnutí Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 3. 2025, č. j. 13 Az 26/2024-58, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vytkl mu nedostatečně zjištěný skutkový stav.

[3] Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 10. 2025 žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany opět zamítl. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně znovu bránila u městského soudu, který tentokrát žalobu zamítl. Doplněné podklady podle něj poskytují dostatečné informace o tom, že žalobkyni v případě návratu do Běloruska nehrozí přiměřeně pravděpodobné riziko pronásledování, ani reálné nebezpečí vážné újmy. Není totiž politicky aktivní a k situaci v Bělorusku se prakticky nevyjadřuje. Žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany ani sdílení jednoho videa o potlačování protestů v Bělorusku nejsou podle městského soudu dostatečně významné.

[4] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) v kasační stížnosti namítá, že městský soud nesprávně vyhodnotil informace o Bělorusku a nedostatečně zohlednil nové podklady předložené v doplnění žaloby. Kasační stížnost považuje za přijatelnou, neboť se týká rizika návratu běloruských občanů po dlouhodobém pobytu v zahraničí.

[5] Městský soud podle stěžovatelky podcenil délku jejího pobytu v České republice i skutečnost, že Bělorusko naposledy navštívila v roce 2021. Podle informací o zemi původu jsou osoby pobývající v zahraničí déle než šest měsíců vystaveny důkladnějším kontrolám, včetně kontroly telefonu a výslechu. Riziko nekončí překročením hranice, neboť může následovat dodatečný výslech, namátková kontrola či domovní prohlídka. Formální beztrestnost dlouhodobého pobytu v zahraničí či nesplnění oznamovací povinnosti nevylučuje svévolné nebo extenzivní jednání úřadů; osoba navíc nemusí být skutečným politickým odpůrcem, aby ji tak běloruské orgány vnímaly. Jako politicky motivované může být chápáno i podání žádosti o mezinárodní ochranu.

[6] Stěžovatelka dále namítá, že městský soud přecenil doporučení žalovaného snížit riziko pořízením druhého telefonu či odstraněním dat. Takový přístup podle ní nepřípustně přenáší na žadatele odpovědnost přizpůsobit se hrozbě pronásledování; k tomu odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 11. 5. 2022, č. j. 10 Azs 510/2021-52. Doporučení podle ní zároveň činí odůvodnění rozporným: pokud obsah telefonu nepředstavuje problém, není důvod jej mazat. Stěžovatelka se obává, že podezření může vzbudit i nový či prázdný telefon nebo že druhý telefon bude odhalen při domovní prohlídce. Kontrola může odhalit její dřívější aktivitu i soukromou komunikaci ve věci žádosti o mezinárodní ochranu. Stěžovatelka v roce 2020 sdílela video z protestů formou instagramového „story“ a sleduje či občas „lajkuje“ příspěvky nezávislých médií. Informace o zemi původu připouštějí použití softwaru k obnově smazaných dat, neuvádějí však četnost jeho využití. Z toho podle ní nelze dovodit, že obnova dat není přiměřeně pravděpodobná. Městský soud navíc připustil, že žalovaný tuto možnost výslovně neposoudil, přesto však jeho závěr aproboval.

[7] Stěžovatelka dále vytýká městskému soudu, že nevypořádal a neprovedl jako důkazy konkrétní podklady z doplnění žaloby. Zpráva Deutsche Welle ze dne 1. 9. 2025 popisuje výslechy osob dlouhodobě pobývajících v zahraničí; zpráva European Union Agency for Asylum (EUAA) z května 2026 pojednává o zpřísnění kontrol, kontrolách telefonů specializovaným softwarem i kontrolách na hranici s Ruskem. Uvedené informace zpochybňují závěr, že důkladnější kontroly se týkají především osob na zvláštních seznamech, který podle stěžovatelky nevyplývá ani z rozhodnutí žalovaného a odporuje podkladům ve spise. Žalovaný jí doporučoval návrat přes Rusko, městský soud se však s informacemi o kontrolách na této hranici nevypořádal. Kontrola telefonu může odhalit stěžovatelčinu dřívější online aktivitu a přivodit jí problémy. Své obavy proto nepovažuje za pouhé domněnky, nýbrž za závěry opřené o její individuální situaci a informace o zemi původu.

[8] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s napadeným rozsudkem.

[9] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. Vzhledem k tomu, že v řízení u městského soudu rozhodoval specializovaný samosoudce [§ 31 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“)], musí NSS posoudit, jestli kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud tomu tak není, NSS ji odmítne jako nepřijatelnou. Kasační stížnost je přijatelná v případě, kdy se (i) dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou NSS, (ii) týká právních otázek, které dosavadní judikatura řeší rozdílně, (iii) pokud je třeba učinit judikaturní odklon, a (iv) pokud by NSS v napadeném rozhodnutí městského soudu shledal zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, či ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/202128, č. 4219/2021 Sb. NSS, bod 11).

[10] NSS se opakovaně zabýval kasačními stížnostmi neúspěšných běloruských žadatelů o mezinárodní ochranu, kteří měli obavu z návratu do země původu (usnesení NSS ze dne 12. 12. 2023, č. j. 10 Azs 238/2023-30, ze dne 22. 2. 2024, č. j. 2 Azs 350/2023-27, ze dne 2. 5. 2024, č. j. 6 Azs 363/2023-31, ze dne 30. 5. 2024, č. j. 9 Azs 128/2024-35, ze dne 26. 9. 2024, č. j. 3 Azs 72/2024-27, či ze dne 17. 7. 2026, č. j. 7 Azs 65/2026-45). Z těchto rozhodnutí plyne, že návrat do Běloruska je obecně možný; je však třeba individuálně zhodnotit případné riziko. V posledně uvedené věci NSS posuzoval obdobné obavy spojené mimo jiné s politickou a online aktivitou žadatelky a možnou kontrolou telefonu (body 9-13).

[11] Stěžovatelka zpochybňuje, jak městský soud vyhodnotil informace o zemi původu a podklady, které předložila v doplnění žaloby. Městský soud se hodnocení zprávy EUAA z května 2026 věnoval v bodech 55-58 rozsudku; k neprovedení zprávy Deutsche Welle a dalších listin se vyjádřil v bodě 79. Požadavky na informace o zemi původu NSS formuloval v rozsudku ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008-81, č. 1825/2009 Sb. NSS; nutnost řádně vyhodnotit aktuální zprávy zdůraznil také v rozsudku ze dne 12. 5. 2021, č. j. 6 Azs 236/2019-73, bodě 21. Městský soud zprávu EUAA zohlednil a její význam hodnotil v kontextu ostatních podkladů způsobem odpovídajícím citované judikatuře.

[12] Individuální situací stěžovatelky se městský soud zabýval zejména v bodech 42 - 48, 52 a 63 - 75 svého rozsudku. Zohlednil nejen její dlouhodobý pobyt v zahraničí i možnost důkladnější kontroly po návratu, ale také osobní profil, dosavadní aktivitu a informace o následcích kontrol. Svůj závěr tak nepostavil pouze na formální beztrestnosti pobytu v zahraničí či podání žádosti o mezinárodní ochranu. Tento přístup odpovídá judikaturním požadavkům na individuální posouzení rizika [rozsudek NSS ze dne 22. 5. 2009, č. j. 5 Azs 7/2009-98, č. 1913/2009 Sb., část IV. (iii)].

[13] Kontrole telefonu a možnosti obnovy smazaných dat se městský soud věnoval v bodech 52-63 svého rozsudku. V bodě 54 uvedl, že žalovaný možnost využití obnovovacího softwaru samostatně nerozebral; sám však vyhodnotil informace o jeho možném užití, včetně omezených údajů o jeho rozšíření a skutečnosti, že kontroly telefonů bývají často manuální. Zprávu EUAA, která popisovala také obnovování dat, posoudil v bodech 55-58. Městský soud tedy nevycházel z toho, že obnova dat není možná, nýbrž z její pravděpodobnosti ve vztahu ke konkrétní situaci stěžovatelky. Tento postup odpovídá standardu přiměřené pravděpodobnosti vymezenému v rozsudcích NSS ze dne 29. 8. 2019, č. j. 9 Azs 39/2019-77, č. 3924/2019 Sb. NSS, bodech 23 - 25, a ze dne 26. 8. 2022, č. j. 5 Azs 153/2020-63, č. 4399/2022 Sb. NSS, bodě 43.

[14] Stěžovatelka dále zpochybňuje závěr městského soudu, který v bodě 61 aproboval doporučení žalovaného týkající se mobilního telefonu a digitálních dat. NSS v bodě 14 rozsudku č. j. 10 Azs 510/2021-52, odmítl, aby byl žadatel o mezinárodní ochranu nucen vyhnout se pronásledování tím, že se vzdá politického projevu nebo výkonu politických práv. Městský soud však v napadeném rozsudku svůj závěr nevystavěl na požadavku, aby se stěžovatelka zdržela budoucích politických projevů.

[15] Stěžovatelka také namítá, že městský soud neposoudil v souhrnu okolnosti, z nichž dovozuje riziko při návratu do Běloruska: dlouhodobý pobyt v zahraničí, možnou důkladnější kontrolu a prohlídku telefonu, obnovu smazaných dat, její dřívější online aktivitu, případné odhalení žádosti o mezinárodní ochranu a možnost následného výslechu. Tím se však městský zabýval v bodech 42-48 a 52-72 napadeného rozsudku a své celkové hodnocení shrnul zejména v bodech 67, 70 a 71. Pravidlo souhrnného posouzení připomněl s odkazem na rozsudek NSS ze dne 14. 6. 2012, č. j. 6 Azs 4/2012-67, bod 23. Městský soud skutkovou situaci odlišil od tam řešeného případu, v němž žadatel čelil sérii konkrétních ústrků. Stěžovatelka oproti tomu dovozuje riziko především z možnosti, že bude po návratu kontrolována, že budou obnovena data z jejího telefonu a že zjištěné informace povedou k dalšímu zájmu úřadů. Městský soud tyto okolnosti hodnotil společně, avšak uzavřel, že v případě stěžovatelky nezakládají dostatečně podložené individuální riziko. NSS v tom neshledal odklon od judikaturních požadavků.

[16] Stěžovatelka také namítá nepřezkoumatelnost a vnitřní rozpornost úvah o rozsahu kontrol. Městský soud připustil, že dlouhodobý pobyt v zahraničí může vést k důkladnější kontrole (bod 52), současně však odlišil běžnou kontrolu od použití softwaru k obnově smazaných dat a posoudil jeho pravděpodobnost (body 54 a 57-58); následné výslechy a domovní prohlídky hodnotil v bodech 68 a 72. Podle NSS městský soud v obsáhlém odůvodnění napadeného rozsudku nevybočil z požadavků kladených judikaturou na odůvodnění soudního rozhodnutí (rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/200375, č. 133/2004 Sb. NSS, a ze dne 14. 7 . 2005, č. j. 2 Afs 24/200544, č. 689/2005 Sb. NSS, a usnesení rozšířeného senátu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016123, č. 3668/2018 Sb. NSS).

[17] Městský soud samostatně nevyložil, proč by návrat přes Rusko byl bezpečný, ani podrobně neposoudil možnost, že nový či prázdný telefon vzbudí podezření. Obsah zprávy EUAA popisující kontroly na bělorusko-ruské hranici však vyložil v bodě 55 a její význam hodnotil v kontextu ostatních podkladů v bodech 57 a 58 svého rozsudku. Městský soud tedy nevyšel z předpokladu, že na této hranici kontroly neprobíhají; posoudil však jejich význam spolu s individuálními okolnostmi stěžovatelčina případu. Z celkového hodnocení v bodech 67-75 rozsudku plyne, že samotná možnost kontroly bez dalších individuálních rizikových okolností neprokazuje skutečné nebezpečí pronásledování či vážné újmy (rozsudek NSS č. j. 5 Azs 7/2009-98).

[18] Stěžovatelka namítá, že podezření může vzbudit i nový či prázdný telefon. Městský soud tuto možnost samostatně nevyhodnotil; v bodě 61 pouze upřesnil, že žalovaný návrat s úplně prázdným telefonem nedoporučoval. Tuto dílčí výhradu vůči způsobu vypořádání této žalobní námitky je však třeba vnímat v kontextu celkového posouzení individuálního rizika městským soudem shrnutého výše v bodě [12]. Odkázat lze i na již citované usnesení č. j. 7 Azs 65/2026-45, v němž NSS zdůraznil, že obecná možnost kontroly telefonu sama o sobě konkrétní riziko neprokazuje. Uvedený dílčí nedostatek proto není zásadním pochybením městského soudu, jež by mohlo založit přijatelnost kasační stížnosti.

[19] Z napadeného rozsudku je patrné, že městský soud vycházel z relevantní judikatury a jeho závěry jsou s ní v souladu. Při posouzení stěžovatelčiny žaloby se nedopustil zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do jejího hmotněprávního postavení. NSS proto odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou (§ 104a odst. 1 s. ř. s).

[20] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/202033, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51-53). Neúspěšná stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti.

[21] Ustanovenému zástupci stěžovatelky náleží odměna za dva úkony právní služby, a sice za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a za doplnění kasační stížnosti ze dne 7. 8. 2026 [§ 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif]. V souladu s § 7 bodem 5 a § 9 odst. 5 advokátního tarifu činí tato odměna 2 x 4 620 Kč, tedy 9 240 Kč. K tomu je třeba připočíst paušální náhradu hotových výdajů ve výši 2 x 450 Kč, tedy 900 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Celkem tedy odměna a náhrada hotových výdajů ustanoveného zástupce činí 10 140 Kč. Ustanovený zástupce je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto se odměna a náhrada hotových výdajů zvyšují o tuto daň (§ 57 odst. 2 s. ř. s.) na celkových 12 270 Kč. Tato částka bude ustanovenému zástupci vyplacena z účtu NSS do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. října 2026

Sylva Šiškeová
předsedkyně senátu