Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek

Spisová značka

10 Afs 148/2026

Téma · generováno AISoudní přezkum zrušeného opatření obecné povahy

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 12. 11. 2026Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: MRÁKOTA OndřejECLI:CZ:NSS:2026:10.Afs.148.2026.39
Další údaje
Předmět řízení: Daně - ostatní

Shrnutí · generováno AI

Společnost napadla opatření, které stanovilo místní koeficient daně z nemovitých věcí, ale obec je mezitím zrušila a nahradila novým. NSS potvrdil odmítnutí návrhu, protože již zrušené opatření nelze samostatně soudně přezkoumat. Jeho zákonnost bylo možné namítat při napadení rozhodnutí o stanovení daně, avšak tato možnost nebyla včas využita.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Zrušení opatření obecné povahy před rozhodnutím o návrhu způsobuje podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. neodstranitelný nedostatek podmínek řízení; soud je proto nemůže meritorně přezkoumat ani deklarovat jeho nezákonnost. To platí i tehdy, vyvolávalo-li zrušené opatření účinky pro celé již započaté zdaňovací období. Jeho dřívější zákonnost lze posoudit jen incidenčně v řízení proti konkrétnímu rozhodnutí o stanovení daně.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Pokud opatření obecné povahy před rozhodnutím o návrhu pozbylo platnosti (nikoli jen účinnosti – srov. rozsudek NSS ze dne 26. 2. 2021, čj. 6 As 114/2020-63), musí být návrh bez meritorního posouzení odmítnut podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
    Zobrazit v textu
  • Nelze však přisvědčit tvrzení stěžovatelky o „materiální existenci“ již zrušeného OOP a z toho plynoucí povinnosti krajského soudu prohlásit toto opatření za nezákonné.
    Zobrazit v textu
  • Pozdější zánik opatření obecné povahy z jiného důvodu než pro nezákonnost tedy nebrání posouzení jeho dřívější zákonnosti v rámci incidenčního přezkumu.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Plný text

10 Afs 148/2026 - 41
ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka v právní věci navrhovatelky: Lidl Česká republika s. r. o., Nárožní 1359/11, Praha 5, zastoupena advokátem Mgr. Luďkem Vránou, Jungmannova 745/24, Praha 1, proti odpůrci: město Rokycany, Masarykovo náměstí 1, Rokycany, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy vydaného usnesením zastupitelstva odpůrce ze dne 23. 6. 2025 pod č. 5558, kterým se stanovuje místní koeficient k dani z nemovitých věcí pro vymezené nemovité věci, v řízení o kasační stížnosti navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 7. 2026, čj. 57 A 37/2026-143,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Vymezení věci

[1] Navrhovatelka podala dne 24. 6. 2026 Krajskému soudu v Plzni návrh na zrušení opatření obecné povahy vydaného zastupitelstvem odpůrce dne 23. 6. 2025 pod č. 5558 (účinného dne 15. 7. 2025), kterým byl stanoven místní koeficient k dani z nemovitých věcí pro vymezené nemovitosti (dále také jako „opatření“ nebo „OOP“).

[2] Krajský soud návrh odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. z důvodu odpadnutí předmětu řízení, který představuje jednu z podmínek řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Zastupitelstvo odpůrce usnesením ze dne 22. 6. 2026 pod č. ZM/77/26 totiž vydalo nové opatření obecné povahy, kterým se stanovuje místní koeficient k dani z nemovitých věcí pro vymezené nemovité věci, jehož součástí je i zrušující ustanovení ve vztahu k předchozímu, navrhovatelkou nyní napadanému, opatření obecné povahy.

[3] Krajský soud v odůvodnění poukázal na možnost procesní obrany navrhovatelky v řízení o žalobě proti rozhodnutí o stanovení daně s poukazem na nezákonnost zrušeného OOP. V tomto řízení pak lze uvažovat o incidenčním neaplikování zrušeného OOP jako nezákonného.

2. Kasační stížnost
[4] Proti usnesení krajského soudu podala navrhovatelka (stěžovatelka) kasační stížnost. Stěžovatelka poukázala na skutečnost, že zrušení nyní napadeného OOP nemá na zdaňovací období roku 2026 žádný vliv; z tohoto důvodu trvala v řízení před krajským soudem na návrhu. Krajský soud pochybil, pokud nepřistoupil k přezkumu zrušeného OOP, jelikož k jeho zrušení novým opatřením obecné povahy nelze přihlížet. Zrušení OOP se totiž neprojeví v povinnosti zaplatit daň z nemovitých věcí za rok 2026 ve výši ovlivněné koeficientem zrušeného OOP, neboť pro stanovení daně byl rozhodný stav ke dni 1. 1. 2026, kdy platilo právě zrušené OOP. Stěžovatelka s poukazem na §§ 12c a 16b odst. 2 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, namítla, že zrušení OOP ve vztahu ke zdaňovacímu období, které započalo před účinností tohoto zrušení, nemá na zdaňovací období žádný vliv. Podle stěžovatelky si tak zrušené OOP své účinky ve vztahu ke zdaňovacímu období roku 2026 „materiálně“ zachovalo, ačkoliv bylo v průběhu tohoto zdaňovacího období zrušeno. Nakonec stěžovatelka namítla, že jí již uplynula odvolací lhůta k napadnutí hromadného předpisného seznamu a není tak možné využít incidenční přezkum zrušeného OOP.

3. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[5] Pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí návrhu nebo zastavení řízení, nelze se z povahy věci úspěšně domáhat přezkumu ve věci samé. Uplatní se důvod kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., v jehož rozsahu NSS posoudí podanou kasační stížnost.

[6] Rozsah kasačního přezkumu se odvíjí od povahy a obsahu napadeného rozhodnutí krajského soudu. Pokud krajský soud ukončil řízení z procesního důvodu, aniž se zabýval věcnou podstatou žalobních námitek, například proto, že žalobu odmítl z důvodu odpadnutí předmětu řízení, je předmětem přezkumu NSS především posouzení, zda byly skutečně splněny zákonné podmínky pro takový procesní postup. NSS tedy v mezích uplatněných kasačních důvodů, případně nad jejich rámec v rozsahu stanoveném § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., zkoumá, zda krajský soud správně vyhodnotil nesplnění procesní podmínky, která bránila věcnému projednání žaloby (srov. např. rozsudek NSS ze dne 5. 1. 2006, čj. 2 As 45/2005-65).

[7] Důvodem odmítnutí návrhu stěžovatelky byla skutečnost, že napadené opatření již bylo zrušeno. Neexistoval tak ani předmět řízení, což podle judikatury NSS představuje neodstranitelný nedostatek podmínek řízení (viz usnesení ze dne 26. 9. 2012, čj. 8 Ao 6/2010-98, ze dne 6. 3. 2012, čj. Ao 8/2011-129, nebo ze dne 12. 7. 2021, čj. 6 Ao 29/2021-14). Pokud opatření obecné povahy před rozhodnutím o návrhu pozbylo platnosti (nikoli jen účinnosti – srov. rozsudek NSS ze dne 26. 2. 2021, čj. 6 As 114/2020-63), musí být návrh bez meritorního posouzení odmítnut podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Soudní řád správní neumožňuje vydání výroku deklaratorní povahy ve vztahu k nezákonnosti opatření obecné povahy, které již bylo zrušeno, a proto soud nemůže neexistující opatření přezkoumat (např. rozsudek NSS ze dne 9. 8. 2023, čj. 7 As 303/2021-41, nebo ze dne 19. 11. 2021, čj. 5 As 282/2021-28).

[8] Krajský soud v bodě 9 usnesení správně upozornil na specifické situace, kdy samotná neplatnost opatření obecné povahy nemusí nutně představovat neodstranitelnou překážku řízení. Ve snaze předejít porušení práva na spravedlivý proces a práva na účinnou soudní ochranu NSS již dříve zdůraznil, že za účelem zachování těchto práv je třeba připustit změnu původního návrhu na zrušení opatření obecné povahy v případě, kdy je napadené opatření nahrazeno obsahově obdobným opatřením obecné povahy v takovém časovém odstupu, který fakticky znemožňuje jeho soudní přezkum (srov. např. rozsudek NSS ze dne 26. 2. 2021, čj. 6 As 114/2020-63, ze dne 20. 7. 2023, čj. 10 As 424/2021-33, nebo ze dne 9. 8. 2023, čj. 7 As 303/2021-41). V této věci se však výše uvedený závěr neuplatní, a to rovněž z důvodu poměrně dlouhého časového úseku mezi oběma opatřeními (1 rok), tedy nejedná se o časový odstup, který by fakticky znemožňoval soudní přezkum. Stěžovatelka ostatně o tento procesní postup nemá zájem, neboť i v kasační stížnosti setrvává na požadavku zrušení již neexistujícího OOP.

[9] NSS dále konstatuje, že nové rušící opatření obecné povahy upravující místní koeficient bylo vyvěšeno dne 30. 6. 2026 a nabylo účinnosti patnáctým dnem po dni vyvěšení (§ 173 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád), tedy dne 15. 7. 2026. Jeho součástí je i zrušující ustanovení ve vztahu k nyní napadenému OOP, které bylo vyvěšeno dne 30. 6. 2025 a účinnosti nabylo dne 15. 7. 2025. Z uvedeného je zjevné, že zrušené OOP bylo účinné ke dni 1. 1. 2026, tedy pro celé zdaňovací období roku 2026. V průběhu tohoto období sice bylo zrušeno a nahrazeno novým opatřením obecné povahy, nicméně toto nové opatření obecné povahy nebylo způsobilé snížit místní koeficient pro zdaňovací období roku 2026, ale měnilo jej pouze do budoucna, tj. pro zdaňovací období roku 2027.

[10] NSS tak souhlasí s tvrzením stěžovatelky, že pro stanovení daně z nemovitých věcí je rozhodný stav ke dni 1. 1. roku, na který je daň stanovována. Pro stanovení místního koeficientu je tak podstatná účinnost opatření obecné povahy právě k tomuto datu, od něhož se odvíjí zdaňovací období (kalendářní rok). Aby opatření vyvolávalo zamýšlené právní účinky, je obec povinna opatření elektronicky zaslat správci daně nejpozději do 30. 6. kalendářního roku bezprostředně předcházejícího zdaňovacímu období (§ 16b odst. 1 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí). Nelze však přisvědčit tvrzení stěžovatelky o „materiální existenci“ již zrušeného OOP a z toho plynoucí povinnosti krajského soudu prohlásit toto opatření za nezákonné. Ze shora uvedeného plyne, že krajský soud nemohl posuzovat zákonnost OOP v době, kdy již neexistovalo (nebylo platné ani účinné), ačkoliv z důvodu stanovení právních účinků ke dni 1. 1. zdaňovacího období vyvolávalo účinky po celé zdaňovací období roku 2026. Jak již bylo uvedeno, krajský soud nemá pravomoc k vydávání deklaratorních rozsudků o nezákonnosti opatření obecné povahy a z povahy věci nemůže zrušit již zrušený (neexistující) právní akt; nelze rozhodovat o tom, co již bylo zrušeno a neexistuje (viz např. usnesení NSS ze dne 22. 4. 2009, čj. 3 Ao 5/2007-85, nebo ze dne 6. 3. 2012, čj. 8 Ao 8/2011-129).

[11] Krajský soud v napadeném usnesení upozornil na možnost incidenčního neaplikování zrušeného OOP v řízení o žalobě proti rozhodnutí o stanovení daně. Stěžovatelka namítla nemožnost takového postupu z důvodu uplynutí lhůty pro podání odvolání proti stanovení daně. NSS ovšem konstatuje, že napadené (zrušené) OOP a jím stanovený koeficient byly stěžovatelce známy více než půl roku před začátkem zdaňovacího období roku 2026. Hromadný předpisný seznam poté byl správcem daně zpřístupněn dne 30. 4. 2026 a doručen dne 30. 5. 2026 (§ 50 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád). Odvolání tak bylo možné podat v 30denní odvolací lhůtě do dne 29. 6. 2026 (§ 109 odst. 4 daňového řádu).

[12] NSS se k problematice zaniklých opatření obecné povahy a naplnění požadavku účinné soudní ochrany podrobně vyjádřil v rozsudku ze dne 25. 10. 2023, čj. 2 As 189/2021-47. Uvedl, že i s ohledem na stěžovatelkou zmiňované usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 11. 2010, čj. 7 Aps 3/2008-98, č. 2206/2011 Sb. NSS, je třeba k naplnění práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) „poskytnout jednotlivci účinný prostředek obrany, a to zásadně bez ohledu na formu, kterou veřejná správa jedná“. I ve vztahu k opatření k opatření obecné povahy musí existovat možnost zpětné kontroly zákonnosti v podobě incidenční neaplikovatelnosti – obdobně jako u čl. 95 Ústavy, který poskytuje možnost účinné kontroly právních předpisů, bez ohledu na to, zda jsou v okamžiku soudního přezkumu platné a účinné. V případě zrušení opatření obecné povahy jiným způsobem než soudem pro nezákonnost, tedy např. novelizací či zrušením provedeným orgánem veřejné správy, by mohl ovšem nastat stav, kdy bude jednotlivec zbaven účinné soudní ochrany (nebylo by možné podat účinně návrh na zrušení opatření obecné povahy, jelikož by byl návrh odmítnut pro chybějící předmět řízení a ani by nebylo možné přihlédnout ke zrušení opatření obecné povahy v rámci incidenčního přezkumu, protože § 101d odst. 3 s. ř. s pamatuje právě jen na zrušení soudem pro nezákonnost). NSS proto v citovaném rozsudku vztáhl myšlenku incidenčního neaplikování nezákonného opatření obecné povahy i na případy, kdy opatření obecné povahy bylo zrušeno (z jakéhokoli důvodu) mimo soudní přezkum. Jde o posouzení zákonnosti pro účely konkrétní věci, nikoli o zrušení opatření s účinky vůči všem. Pozdější zánik opatření obecné povahy z jiného důvodu než pro nezákonnost tedy nebrání posouzení jeho dřívější zákonnosti v rámci incidenčního přezkumu.

[13] K právu na soudní ochranu ve vztahu k incidenčnímu přezkumu opatření obecné povahy se vícekrát vyjádřil i Ústavní soud. V usnesení ze dne 28. 8. 2023, sp. zn. II. ÚS 1429/23 (bod 13), vyslovil, že „v situaci, kdy již nelze podat abstraktní návrh na zrušení opatření obecné povahy, se nabízí jen podání incidenčního návrhu, který je však podmíněn existencí správního rozhodnutí, jež vychází z podkladového opatření obecné povahy, a napadením takového rozhodnutí správní žalobou“. V usnesení ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. IV. ÚS 1946/21 (bod 14), pak uvedl, že možnost incidenční žaloby jako jiné formy právní obrany znamená, že postup správních soudů nebyl rozporný s čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny a nešlo o odepření spravedlnosti (podobně také např. usnesení ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. II. ÚS 1049/21, bod 13).

[14] NSS tak v nynější věci konstatuje, že to, že stěžovatelka nevyužila lhůtu k podání odvolání proti rozhodnutí o stanovení daně, která uplynula dne 29. 6. 2026, a tedy že se připravila o možnost incidenčního přezkumu nyní napadeného a následně zrušeného OOP a jeho případného incidenčního neaplikování, nelze považovat za okolnost, která by sama o sobě svědčila o odepření účinné soudní ochrany. Stěžovatelce nic nebránilo v tom, aby napadla konkrétní rozhodnutí správce daně. K tomu lze dodat, že i samotný návrh na zrušení nyní napadeného OOP stěžovatelka podala ke konci zákonné lhůty, a to navíc v okamžiku, kdy již bylo zastupitelstvem odpůrce schváleno nové zrušující opatření obecné povahy. Právní řád poskytoval stěžovatelce možnost soudní ochrany, která ovšem zůstala nevyužita. Stěžovatelkou citované usnesení NSS ze dne 16. 11. 2010, čj. 7 Aps 3/2008-98, je nepochybně možné vztáhnout i na tuto věc, nelze však přisvědčit námitce, že by krajský soud jednal v rozporu s tímto usnesením. Krajský soud neodebral stěžovatelce účinný prostředek ochrany proti jednání veřejné správy, ale naopak poukázal na možnost jiného procesního postupu. Skutečnost, že v době vydání usnesení krajského soudu stěžovatelka lhůtu k podání odvolání proti rozhodnutí o stanovení daně již zmeškala, neznamená, že to byl krajský soud, kdo připravil stěžovatelku o její soudní ochranu.

[15] S poukazem na shora uvedené důvody NSS uzavírá, že krajský soud postupoval správně, když návrh stěžovatelky odmítl.

4. Závěr a náklady řízení
[16] NSS pro shora uvedený důvod zamítl kasační stížnost podle § 110 odst. 1 s. ř. s. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Odpůrci pak v řízení o kasační stížnosti nevznikly náklady.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. listopadu 2026

Ondřej Mrákota
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací