Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek

Spisová značka

10 Afs 48/2026

Téma · generováno AIOdpočet DPH při pronájmu stavebního nakladače

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 30. 9. 2026Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: MRÁKOTA OndřejECLI:CZ:NSS:2026:10.Afs.48.2026.84
Další údaje
Předmět řízení: Daně - daň z přidané hodnoty

Shrnutí · generováno AI

Správce daně neuznal odpočet DPH z pronájmu nakladače, protože zpochybnil, zda jej poskytl deklarovaný dodavatel. NSS dospěl k závěru, že doklady, platby, kontrolní hlášení a svědecká výpověď ve svém souhrnu dodavatele prokazují. Zrušil proto rozsudek městského soudu i rozhodnutí odvolacího finančního ředitelství.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Pro nárok na odpočet DPH podle § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb. musí daňový subjekt prokázat splnění hmotněprávních podmínek; po vzniku důvodných pochybností podle § 92 odst. 3 daňového řádu postačuje dostatečná míra pravděpodobnosti, nikoli absolutní jistota. Kontrolní hlášení dodavatele je ve spojení s dalšími důkazy relevantním nepřímým důkazem. Nedostatky účetnictví či majetkové poměry dodavatele nelze bez dalšího přičítat odběrateli.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • NSS v návaznosti na výše uvedené konstatuje, že správce daně nemůže po daňovém subjektu požadovat takový důkazní standard, který ve svém důsledku prakticky vylučuje, aby účastník řízení unesl důkazní břemeno.
    Zobrazit v textu
  • Lze z něj usuzovat, že dodavatel tímto krokem v rozhodné době minimálně nepřímo potvrdil poskytnutí daného plnění. Jedná se tak o dílčí nepřímý důkaz, který v provázaném komplexu dalších shromážděných důkazů a zjištění svědčí bez vážných pochybností o tom, že stěžovatelce společnost LARICIO deklarované plnění skutečně poskytla.
    Zobrazit v textu
  • S ohledem na vše výše uvedené NSS přisvědčil námitce stěžovatelky, že unesla své důkazní břemeno a prokázala, že plnění – poskytnutí daného nakladače jí poskytla právě společnost LARICIO.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: ATM CZ a. s., U měšťanského pivovaru 934/4, Holešovice, Praha 7, IČO: [IČO], zastoupena advokátem JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, Palackého 151/10, Prostějov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2025, čj. 17442/25/5300-21441-713327, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2026, čj. 8 Af 19/2025-50,

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2026, čj. 8 Af 19/2025-50, se ruší.

II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2025, čj. 17442/25/5300-21441-713327, s e r u š í a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

III. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 99 053 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Ing. Ondřeje Lichnovského.

Odůvodnění:

1. Vymezení věci

[1] Platebními výměry za zdaňovací období listopad 2019 až květen 2022 Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) doměřil stěžovatelce daň z přidané hodnoty v celkové výši 987 801 Kč a stanovil penále z doměřené daně v celkové výši 197 570 Kč. Správce daně dovodil, že žalobkyně v posuzovaných zdaňovacích obdobích (s výjimkou měsíců květen 2020 a srpen 2021) neprokázala splnění podmínek pro uplatnění nároku na odpočet DPH dle § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“), u zdanitelného plnění přijatého od společnosti LARICIO TEAM s. r. o. (pronájem nakladače NEW HOLLAND MH 8.6, dle předložených daňových dokladů), a to konkrétně, že toto plnění přijala od deklarovaného dodavatele, popř. jiného plátce DPH.

[2] Žalobkyně podala proti dodatečným platebním výměrům odvolání, která žalovaný zamítl.

[3] Žalovaný konstatoval, že stěžovatelka je právnickou osobou a plátcem DPH registrovaným k dani od 26. 1. 2009, která jako svou hlavní ekonomickou činnost uvádí „příprava staveniště“. Stěžovatelka podala za posuzovaná období daňová přiznání, ve kterých uplatnila nárok na odpočet DPH, a to mimo jiné ze zdanitelných plnění přijatých od společnosti LARICIO, která evidovala v příslušných kontrolních hlášeních. Stěžovatelka uplatnila nárok na odpočet DPH z přijatého zdanitelného plnění – pronájmu nakladače určeného pro stavební práce, a to v celkové hodnotě 4 703 816 Kč v základu daně a daně ve výši 987 801 Kč. Žalovaný uvedl, že při daňové kontrole správce daně ověřoval i další zdanitelná plnění přijatá od společnosti LARICIO – pořízení silničních panelů a ocelových konstrukčních profilů. U posledně uvedených zdanitelných plnění správce daně konstatoval, že stěžovatelka prokázala splnění podmínek pro uplatnění nároku na odpočet DPH dle § 72 a § 73 ZDPH, včetně přijetí zdanitelného plnění od deklarovaného dodavatele, což potvrdily předložené dodací listy. Žalovaný uvedl, že k těmto již nezpochybňovaným plněním se nebude dále vyjadřovat.

[4] K přijatému zdanitelnému plnění – pronájmu nakladače pak žalovaný ve shodě se správcem daně dovodil, že stěžovatelka splnila základní podmínku pro uznání nároku na odpočet DPH ve smyslu § 73 odst. 1 ZDPH, protože správci daně předložila daňové doklady vystavené deklarovaným dodavatelem. Z předložených důkazních prostředků (daňové doklady a objednávky) nicméně podle názoru žalovaného nevyplynuly bližší informace o předmětu a rozsahu přijatého zdanitelného plnění a jeho přijetí od deklarovaného dodavatele. K tomu žalovaný dále uvedl, že společnost LARICIO je plátcem DPH a jako svou ekonomickou činnost uvádí „pronájem a leasing ostatních strojů a zařízení“. Své sídlo ovšem uvádí na adrese, na níž nevykonává žádnou ekonomickou činnost, neprezentuje se na webových stránkách, nemá vlastní zaměstnance, nevlastní žádnou nemovitost a nedisponuje jakoukoli provozovnou, ve které by mohla vykonávat činnosti uvedené v živnostenském rejstříku. Následně u společnosti LARICIO došlo k vlastnickým a personálním změnám, v jejichž důsledku přestala plnit veškeré povinnosti vůči správci daně (společnost byla převedena na „bílého koně“ – svědka K.). Společnost LARICIO má bankovní účet, na kterém byly evidovány příchozí platby od stěžovatelky. Společnost LARICIO však veškeré obdržené finanční prostředky obratem vybírala v hotovosti, přičemž z tohoto účtu není zřejmé, že by z něj hradila své vlastní závazky. Z údajů uvedených v kontrolních hlášeních společnosti LARICIO je sice zřejmé, že tato společnost evidovala plnění uskutečněná pro stěžovatelku, avšak z uvedených údajů a popsaných skutečností vyplývá dle daňových orgánů také pochybnost o tom, zda společnost LARICIO skutečně vlastnila daný nakladač a zda jej byla oprávněna dále pronajímat. Tuto pochybnost nevyvrátila ani výpověď svědka Ing. Mgr. M. D., LL.M. (jednatele společnosti LARICIO v posuzovaných zdaňovacích obdobích).

[5] Městský soud zamítl následně podanou žalobu.

2. Kasační stížnost, vyjádření žalovaného

[6] Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností. V ní nejprve uvedla, že na trhu působí již od roku 2008 a zabývá se kompletní realizací hrubých terénních úprav, stabilizacemi zemin, demolicemi a následným zpracováním a recyklací stavebního odpadu, realizuje nákladní přepravu včetně dodání kameniv a recyklátů. Dále označila napadený rozsudek za nepřezkoumatelný hned z několika důvodů a rozvedla konkrétní kasační námitky.

[7] Stěžovatelka namítá, že v žalobě žalovanému vytkla, že porušil § 115 odst. 2 daňového řádu, neboť ji před vydáním svého rozhodnutí neseznámil se svou argumentací (body 18 až 33 žalobou napadeného rozhodnutí). Městský soud se touto žalobní námitkou nezabýval, což má za následek nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku.

[8] Stěžovatelka dále namítla, že městský soud v rozporu se zjištěným skutkovým stavem plynoucím z daňového spisu dovodil, že stěžovatelka přes výzvu správce daně neprokázala, že jí plnění deklarované jako pronájem nakladače poskytla právě společnost LARICIO, resp. jiný plátce DPH. Stěžovatelka trvá na tom, že své důkazní břemeno k prokázání sporné podmínky vzniku nároku na odpočet DPH – totožnosti dodavatele (resp. jeho postavení jako osoby povinné k dani) unesla. Naopak jsou to daňové orgány, které neunesly své důkazní břemeno ve smyslu § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu. Již v žalobě s odkazem na relevantní judikaturu v tomto směru obsáhle argumentovala. Na tyto žalobní námitky však městský soud reagoval minimálně a fakticky jen zrekapituloval průběh daňového řízení a se žalovaným se ztotožnil.

[9] Městský soud poukázal ve vztahu ke společnosti LARICIO na zjištění daňových orgánů ohledně virtuálního sídla, o absenci zaměstnanců v pracovním poměru, o tom, že účetní závěrky neobsahovaly dlouhodobý hmotný majetek odpovídající hodnotě nakladače, a odkázal též na informace z bankovního účtu a na absenci webových stránek tohoto dodavatele. Městský soud dovodil, že společnost LARICIO v rozhodném období nevykonávala žádnou ekonomickou činnost. To je ovšem dle stěžovatelky v rozporu s obsahem daňového spisu. Ostatně i žalovaný v bodu 19 svého rozhodnutí konstatuje, že při daňové kontrole správce daně ověřoval i další zdanitelná plnění přijatá od společnosti LARICIO – pořízení silničních panelů a ocelových konstrukčních profilů. V případě těchto plnění správce daně konstatoval, že stěžovatelka prokázala splnění podmínek pro uplatnění nároku na odpočet DPH dle § 72 a § 73 ZDPH, a to včetně přijetí zdanitelného plnění od deklarovaného dodavatele. Uvedené městský soud přehlédl a jeho základní úvaha, že společnost LARICIO nevykonávala žádnou činnost, je mylná. To oslabuje i jeho další úvahy.

[10] Stěžovatelka namítla, že za situace, v níž bylo prokázáno, že jí společnost LARICIO poskytla konkrétní plnění, není z úvah městského soudu patrné, jakou relevanci má mít zjištění o absenci zaměstnanců, provozovny, virtuálním sídle, pohybech na účtech či údajích uvedených v účetních závěrkách uvedené společnosti. Společnost LARICIO totiž evidentně podnikatelskou činnost vykonávala. To vše za stavu, v němž je nesporné použití nakladače v rámci ekonomické činnosti stěžovatelky. K jeho pronájmu přitom není zapotřebí zaměstnanců a provozovny. Relevantní není ani správcem daně proklamovaná „praxe“ u pronajímání stavebních strojů, neboť v nynější věci není spor o použití nakladače u četných zakázek stěžovatelky, ze kterých odvedla DPH na výstupu. Ze svědeckých výpovědí plyne, že u stěžovatelky byla praxe jiná, když svědci shodně uvedli, že žádný stavební stroj speciální dokumenty nedoprovází, žádné speciální evidence nevedou, protože nejsou potřeba, a stroj je dostatečně identifikován výrobním štítkem. Stěžovatelka v této souvislosti též citovala rozsudek NSS ze dne 25. 2. 2022, čj. 10 Afs 212/2020-78, podle něhož nelze na téhož dodavatele zároveň nahlížet „jednou jako na ctihodného doktora Jekylla, jednou jako na nedůvěryhodného pana Hyda. Co si však mohl dovolit romanopisec Stevenson, nesmí si dovolit ve své praxi daňová správa“.

[11] Městský soud se dále podle stěžovatelky mýlí, že je relevantní okolnost, že žádný z důkazů neprokazuje, že společnost LARICIO byla vlastníkem, popř. nájemcem nakladače. Ve smyslu judikatury SDEU i NSS totiž nelze považovat za zdroj pochybností absenci materiálního zázemí na straně dodavatele potřebného pro dané plnění. Stěžovatelka nemůže být nucena takové pochybnosti odstraňovat, neboť se nejedná o něco, co je povinna uvádět ve svém daňovém tvrzení. Aby mohla takové pochybnosti odstranit, musela by znát kompletní informace o podnikání svého dodavatele – společnosti LARICIO. Identita obchodních partnerů deklarovaného dodavatele (např. jeho pronajímatele) přitom představuje obchodní tajemství. Ohledně takových okolností nemůže stěžovatelka nést důkazní břemeno, protože jsou mimo její vliv. Dle judikatury tyto okolnosti nemohou vést k odepření nároku na odpočet DPH.

[12] Podle názoru stěžovatelky v nynější věci připadá v úvahu řada možných vysvětlení, proč deklarovaný dodavatel nakladač nevykázal v účetních výkazech, přestože jej vlastnil, resp. jej získal na základě nájemní, či jiné smlouvy. Městský soud nijak nereagoval na žalobní námitky, že pokud deklarovaný dodavatel nakladač nevykázal ve svých účetních závěrkách, ještě to nutně neznamená, že by jej nemohl stěžovateli pronajmout např. jako nájemce, který se stěžovatelem ohledně nakladače platně uzavřel podnájemní vztah. Případně se společnost LARICIO mohla dopustit pochybení spočívajícího v tom, že nakladač do svého účetnictví opomenula zanést, resp. jej do svého účetnictví zanesla, ale nevykázala jej ve výkazech zveřejněných ve Sbírce listin obchodního rejstříku.

[13] Stěžovatelka je přesvědčena, že z provedeného dokazování plyne, že společnost LARICIO byla nejen deklarovaným, ale i faktickým dodavatelem. Již v žalobě poukázala na přijaté daňové doklady vystavené společností LARICIO, na úhrady za dané plnění na bankovní účet jmenovaného dodavatele, objednávky, kontrolní hlášení za příslušná zdaňovací období, svědecké výpovědi a písemné prohlášení Ing. Mgr. M. D., LL.M (dále jen „svědek Dohnálek“). Daňové orgány tyto důkazy vyložily svévolně. Městský soud pak nijak nereagoval na stěžejní žalobní námitku, že provedené důkazy ve svém souhrnu prokazují totožnost dodavatele a že daňové orgány nehodnotily jejich souvislosti. Městský soud jen obsáhle rekapituloval závěry daňových orgánů, avšak žalobní námitky nevypořádal, v odůvodnění jeho rozsudku chybí „zachycení výsledku intelektuální činnosti spočívající v hodnocení provedených důkazů v jejich souhrnu“. Napadený rozsudek je tedy nepřezkoumatelný.

[14] Dále stěžovatelka uvedla, že přestože to nebylo její povinností, právní vztahy k nakladači v daňovém řízení podrobně vysvětlila. Původním vlastníkem nakladače byla společnost BALTOM s. r. o., která jej prodala společnosti FHN trade s. r. o. (dříve MantiPro s. r. o.), která jej následně poskytla společnosti MantiPro Ltd., Manchester. Tato společnost, resp. její organizační složka, poté nakladač poskytla deklarovanému dodavateli, který jej dále pronajal stěžovateli. Zásadní přitom je, že po prodeji ze společnosti BALTOM s. r. o. byl nakladač po celou dobu v dispozici svědka D., který všechny uvedené společnosti v rozhodné době ovládal, a to buď jako společník, statutární orgán, anebo v kombinaci obou těchto postavení.

[15] Totožnost dodavatele prokazují provedené důkazy hodnocené ve vzájemné souvislosti. Jedná se rovněž o daňové doklady a platby provedené na bankovní účet dodavatele. Výše jednotlivých plateb koresponduje s cenami služeb uvedenými na daňových dokladech vystavených společností LARICIO. Je dána též věcná i časová souvislost mezi uskutečněnými úhradami a konkrétními daňovými doklady.

[16] Společnost LARICIO vykázala dotčené daňové doklady v kontrolních hlášeních, která podala za příslušná zdaňovací období. Stěžovatelka považuje za nesprávný závěr městského soudu, že zapsání dodavatele v kontrolním hlášení nemůže nahradit důkaz o tom, že plnění bylo skutečně poskytnuto deklarovanou osobou. Jedná se totiž o další „střípek mozaiky“ prokazující, že onen neznámý dodavatel je právě ten, kterému stěžovatelka za nájem platila a který plnění vykázal v kontrolním hlášení, k tomuto se hlásí a kterému vzniká daňová povinnost. Kontrolní hlášení je způsobilým důkazem ke zjištění dodavatele (viz rozsudky NSS ze dne 18. 7. 2024, čj. 7 Afs 70/2023-37, a ze dne 31. 7. 2024, čj. 2 Afs 25/2023-55).

[17] Městský soud uvádí, že kontrolní hlášení lze vnímat jako dílčí důkazní prostředek jen za situace, v níž průběh obchodování prokazují také jiné důkazní prostředky. Městský soud ovšem dle stěžovatelky přehlíží, že v nynější věci existuje celý řetězec důkazů svědčících o totožnosti dodavatele.

[18] Stěžovatelka zdůraznila, že již v řízení před daňovými orgány bylo nesporné (a prokázáno z výpovědí svědků), že nakladač stěžovatelka používala ke své podnikatelské činnosti. Nikdo si ovšem nepoložil otázku, odkud se vlastně tento nakladač vzal, když ne od společnosti LARICIO. Za důkazního stavu v této věci přitom nelze tvrdit, že by dodavatelem mohl být kdokoli jiný než právě deklarovaný dodavatel. Jiné logické vysvětlení zde není, na což nemá vliv nevedení provozní evidence, chybějící záznamy o pojištění, pohonných hmotách, či servisu. Nesprávné je též hodnocení svědecké výpovědi svědka D. jako neúplné, rozporné a nekorespondující se zjištěními plynoucími z ostatních důkazů. Tento svědek jednoznačně potvrdil, že společnost LARICIO disponovala s daným nakladačem a poskytla jej stěžovatelce formou nájmu. Výpověď svědka D. přitom zapadá do uceleného řetězce důkazů. Jisté nepřesnosti v jeho výpovědi jsou způsobeny časovým odstupem od daných událostí. Pokud si tento svědek některé informace hned nevybavil, pak je doplnil v písemném vyjádření ze dne 4. 4. 2024 poté, co si je v návaznosti na svou výpověď opatřil.

[19] Stěžovatelka uvedla, že hodnocení důkazů nemůže probíhat účelově tak, že důkazy, které jsou ve prospěch daňového subjektu, správce daně pomine či upozadí – a vyzdvihne ty, které jsou mu k tíži (rozsudek NSS ze dne 30. 1. 2018, čj. 5 Afs 60/2017-60).

[20] Stěžovatelka shrnula, že z provedených důkazů [přijaté daňové doklady vystavené deklarovaným dodavatelem, úhrady za dané plnění tomuto dodavateli, objednávky, kontrolní hlášení dodavatele za příslušná zdaňovací období, výpovědi svědků D. (a jeho písemné vyjádření), V. T., J, S., P. V., T. N. aj.] plyne jediný logický závěr, že faktickým dodavatelem nakladače byla společnost LARICIO.

[21] Daňové orgány požadovaly po stěžovatelce prokázání skutečností nad rámec jejího důkazního břemene. Stěžovatelka uvedla, že pravým důvodem, proč daňové orgány „vehementně“ zpochybňují totožnost dodavatele, není to, že by jim totožnost dodavatele nebyla známa, ale to, že „LARICIO TEAM s. r. o. přestala plnit daňové povinnosti vůči správci daně“, jak je uvedeno ve zprávě o daňové kontrole (dále jen „Zpráva“). Daňové orgány tak nepřípustně vyvodily objektivní odpovědnost stěžovatelky za selhání deklarovaného dodavatele a „porušení principu proporcionality rozložení úhrady daňové ztráty způsobené deklarovaným dodavatelem mezi daňový subjekt a stát.“ Judikatura SDEU přitom výslovně zapovídá správní praxi, která za úhradu ztrát způsobených neplněním daňových povinností jednostranně činí zodpovědnými jiné plátce bez zavinění. Obdobné závěry plynou i z judikatury NSS (např. rozsudek ze dne 26. 4. 2021, čj. 5 Afs 155/2018-35).

[22] Závěry městského soudu o neunesení důkazního břemene stěžovatelkou jsou v rozporu s provedenými důkazy; jsou také postaveny na nesprávném skutkovém závěru o nevykonávání podnikatelské činnosti společností LARICIO. Městský soud ani nepochopil žalobní argumentaci a nezabývá se principem proporcionality rozložení úhrady daňové ztráty způsobené selháním deklarovaného dodavatele mezi stěžovatele a stát. Nepochopitelně hodnotí jen otázku neutrality DPH, čímž se míjí s podstatou argumentace stěžovatelky. Vše stěžovatelka dále podrobně rozvedla.

[23] Stěžovatelka navrhla, aby NSS rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

3. Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti

[24] Žalovaný námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku považuje za nedůvodnou. Zdůraznil, že nepřezkoumatelnost rozsudku nelze dovozovat jen z toho, že městský soud nepřisvědčil argumentaci stěžovatelky anebo že se s jednotlivými dílčími tvrzeními nevypořádal v rozsahu požadovaném stěžovatelkou. Z odůvodnění napadeného rozsudku je jednoznačně seznatelné, jaké otázky městský soud považoval za rozhodné, z jakých skutkových a právních závěrů vycházel, jakož i to, proč žalobu zamítl.

[25] Ke stěžovatelkou tvrzenému porušení § 115 odst. 2 daňového řádu žalovaný konstatoval, že jako odvolací orgán je ve smyslu § 114 odst. 2 daňového řádu oprávněn samostatně hodnotit skutkový i právní stav věci. Napadený rozsudek není nepřezkoumatelný, protože městský soud vyšel ze závěru, podle něhož žalovaný nepřekročil meze své přezkumné pravomoci a nevycházel z nových skutkových okolností ani z nových důkazních prostředků, s nimiž by stěžovatelka nebyla v průběhu řízení seznámena. Žalovaný jen samostatně hodnotil již zjištěný skutkový stav a právní závěry správce daně. Neprováděl nové dokazování ani nevystavěl své rozhodnutí na nových skutkových zjištěních, která by zakládala povinnost postupu podle § 115 odst. 2 daňového řádu. Právě z tohoto důvodu městský soud nepovažoval námitku porušení § 115 odst. 2 daňového řádu za důvodnou. Povinnost seznámit daňový subjekt s novými skutečnostmi a důkazy totiž dopadá na situace, v nichž odvolací orgán rozšiřuje skutkový základ věci nebo doplňuje dokazování. O takový případ se v nynější věci nejednalo.

[26] Žalovaný nesouhlasil ani s námitkou, že městský soud pouze převzal jeho právní závěry. Z napadeného rozsudku je zřejmé, že městský soud provedl vlastní hodnocení důkazních prostředků, a to jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, a dovodil, že stěžovatelka neunesla své důkazní břemeno. Městský soud potvrdil závěr daňových orgánů, že správce daně unesl své důkazní břemeno podle § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu, protože prokázal konkrétní skutečnosti zakládající důvodné pochybnosti o tom, zda dané plnění poskytla právě společnost LARICIO. Městský soud přitom rozlišil mezi prokázáním existence samotného plnění a prokázáním identity jeho dodavatele. Stěžovatelka v kasační stížnosti směšuje samotnou existenci plnění s otázkou identity jeho dodavatele. Identita dodavatele jako osoby povinné k dani je však základní hmotněprávní podmínkou nároku na odpočet DPH podle § 72 ZDPH. Městský soud řádně zdůvodnil svůj závěr, že nebyl prokázán právní titul, na jehož základě měla společnost LARICIO nakladač k dispozici a mohla jej dále pronajímat.

[27] Argumentace stěžovatele, že společnost LARICIO prováděla jiná plnění (dodávky panelů či ocelových profilů), není pro posouzení věci rozhodná. Skutečnost, že určitý subjekt uskutečnil jiné obchodní transakce, sama o sobě neprokazuje, že uskutečnil i konkrétní plnění spočívající v pronájmu daného nakladače.

[28] Žalovaný dále uvedl, že stěžovatel nesprávně interpretuje napadený rozsudek, pokud dovozuje, že městský soud dospěl k závěru, že společnost LARICIO nikdy nevykonávala žádnou ekonomickou činnost. Z kontextu tohoto rozsudku je zřejmé, že městský soud hodnotil konkrétní skutková zjištění vztahující se k pronájmu nakladače (existence virtuálního sídla, absence provozovny a zaměstnanců, nedoložení technického či materiálního zázemí, neexistence doloženého právního či faktického vztahu k nakladači, absence běžné obchodní dokumentace vztahující se k pronájmu těžké techniky a nesoulad některých tvrzení s dalšími zjištěními správce daně). Žalovaný uvedl, že daňové orgány ani městský soud netvrdily, že společnost LARICIO byla „absolutně neexistující“ anebo že nikdy nevykonávala ekonomickou činnost. Podstatné bylo, že ve vztahu ke konkrétnímu plnění spočívajícímu v pronájmu nakladače nebylo prokázáno, že společnost LARICIO disponovala právním či faktickým oprávněním s tímto strojem nakládat.

[29] Žalovaný nesouhlasil ani s argumentací stěžovatelky, podle níž neprokázání jiného právního titulu plateb ze strany správce daně znamenalo prokázání uskutečnění plnění deklarovaným dodavatelem. Samotná existence „časové a částkové souvislosti“ mezi daňovými doklady a bankovními převody totiž nepostačuje k prokázání identity dodavatele plnění, pokud nadále přetrvávají důvodné pochybnosti o tom, zda deklarovaný dodavatel měl faktickou či právní možnost dané plnění realizovat.

[30] Dle žalovaného jsou mylné také výtky stěžovatelky vztahující se k hodnocení kontrolního hlášení městským soudem. Městský soud k hodnocení kontrolního hlášení přistoupil v souladu s judikaturou NSS a posoudil je jako dílčí podpůrný důkaz („střípek mozaiky“), který však v kontextu ostatních zjištění neodstraňuje pochybnosti o skutečném dodavateli plnění.

[31] Městský soud se rovněž řádně zabýval svědeckými výpověďmi zaměstnanců stěžovatelky, které potvrzují jen faktické používání nakladače při činnosti stěžovatelky, nikoli však totožnost subjektu, který plnění poskytl jako plátce DPH. Výpověď svědka D. ani ve spojení s jeho následným písemným vyjádřením neodstranila pochybnosti o tom, zda společnost LARICIO měla k nakladači skutečný vztah a mohla deklarované plnění skutečně poskytnout. Daňové orgány (i městský soud) oprávněně poukázaly na rozpory mezi svědeckou výpovědí a následným písemným vyjádřením. Zatímco při výslechu svědek Dohnálek tvrdil, že okolnosti pořízení nakladače nezná a zajišťovala ho jiná osoba, v pozdějším vyjádření již detailně popisoval převody nakladače mezi jednotlivými společnostmi. Tato tvrzení však nebyla podložena objektivními důkazy. Současně nebylo doloženo, že by společnost LARICIO nakladač evidovala ve svém majetku nebo jej měla pronajatý od jiného subjektu. Účetní závěrky dotčených společností navíc nebylo možné ověřit, případně nebyly zveřejněny.

[32] Z napadeného rozsudku ani neplyne, že by městský soud po stěžovatelce požadoval prokázání „dodavatele svého dodavatele“, resp. úplnou rekonstrukci obchodního řetězce nad rámec § 92 odst. 3 daňového řádu. Městský soud naopak vycházel z toho, že stěžovatelka byla povinna prokázat splnění hmotněprávních podmínek nároku na odpočet DPH, tedy zejména to, že deklarované plnění skutečně poskytla osoba uvedená na daňových dokladech jako dodavatel. Právě v tomto směru však daňové orgány i městský soud identifikovaly zásadní skutkové pochybnosti. Městský soud nepovažoval otázku právního vztahu společnosti LARICIO k nakladači za samostatnou novou podmínku nároku na odpočet DPH, nýbrž za relevantní indicii při posouzení věrohodnosti tvrzení, že právě tato společnost byla faktickým dodavatelem plnění.

[33] Žalovaný dále označil za nepřípadné odkazy stěžovatelky na judikaturu SDEU a NSS, což blíže rozvedl.

[34] Žalovaný navrhl, aby NSS kasační stížnost zamítl.

4. Replika stěžovatelky

[35] Stěžovatelka k argumentaci žalovaného zdůraznila, že s námitkou porušení § 115 odst. 2 daňového řádu se městský soud nevypořádal ani implicitně. Vůbec se jí totiž nezabýval. Žalovaným prezentovaný „implicitní“ způsob vypořádání přitom byl judikaturou opakovaně odmítnut (např. rozsudek NSS ze dne 28. 5. 2024, čj. 10 Afs 36/2024-41). Dále stěžovatelka provedla rozsáhlou polemiku s vyjádřením žalovaného, v níž setrvala na svých kasačních námitkách, které dále rozvedla.

5. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[36] Kasační stížnost je důvodná.

[37] Předně se NSS zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku. Konstatování nepřezkoumatelnosti by ovšem mělo být spíše výjimečné „není-li z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu vůbec patrno, jak soud hodnotil podstatné důvody či skutečnosti uplatněné v rámci žalobních bodů. Naopak nelze považovat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí krajského soudu, z jehož odůvodnění lze (byť i zohledněním celkového kontextu důvodů uvedených v odůvodnění) seznat, jaký názor krajský soud zaujal vůči důležitým skutkovým a právním otázkám podstatným pro rozhodnutí projednávané věci. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů nemůže být založena tím, že odůvodnění krajského soudu je pouze stručné či argumentačně chudé, popř. že krajský soud nevyvracel každý dílčí argument uplatněný účastníky…. Přezkoumatelnost rozhodnutí krajského soudu přitom není hodnotou sama o sobě. Zrušení rozhodnutí krajských soudů zpravidla pro účastníky/osoby zúčastněné na řízení, včetně toho, který podává kasační stížnost, neznamená žádný přínos. Výsledkem je naopak pravidelně prodloužení a prodražení soudního řízení. Je tak nutné k aplikaci kasačního důvodu spočívajícího v nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů přistupovat krajně zdrženlivě.“ (usnesení rozšířeného senátu ze dne 5. 12. 2017, čj. 2 As 196/2016-123).

[38] V nynější věci NSS souhlasí s kasační námitkou, že městský soud pominul žalobní námitku týkající se porušení § 115 odst. 2 daňového řádu. Tuto námitku zřejmě městský soud přehlédl a nijak (ani implicitně) na ni nereagoval. Ve vztahu k této námitce je tedy napadený rozsudek nepřezkoumatelný.

[39] Jinou otázkou ovšem je, zda tato dílčí nepřezkoumatelnost brání přezkumu rozsudku městského soudu z hlediska jeho zákonnosti ve vztahu k zodpovězení otázek a žalobních námitek, které jsou pro rozhodnutí ve věci skutečně zásadní. Nelze totiž přehlédnout, že tato nevypořádaná žalobní námitka se týká procesní otázky. Tímto konstatováním NSS nijak nesnižuje její význam z hlediska zákonnosti postupu městského soudu, ale je třeba zdůraznit, že v nyní posuzované věci se jedná v podstatě o jedinou spornou otázku, a to, zda shromážděné důkazní prostředky prokazují, že v případě poskytnutého plnění – nakladače byla jeho dodavatelem společnost LARICIO, či nikoli.

[40] Zrušení jen rozsudku městského soudu (a nikoliv též rozhodnutí žalovaného) z důvodu uvedené dílčí nepřezkoumatelnosti za situace, v níž NSS shledal též důvody pro zrušení rozhodnutí žalovaného (viz podrobně dále), by vedlo k situaci, v níž by se městský soud vypořádával jen s touto méně významnou námitkou, ačkoliv by bylo zjevné, že vázán právním názorem NSS by stejně musel přistoupit ke zrušení rozhodnutí žalovaného. To s ohledem na okolnosti nynější věci zjevně není smyslem a účelem soudního řízení a v souladu s jeho hospodárností. Hodnocení dané námitky totiž nemůže mít na výsledek sporu jakýkoli vliv. S ohledem na tyto skutečnosti NSS pak jen pro úplnost dodává, že uvedená námitka by nemohla být důvodná. Žalovaný § 115 odst. 2 daňového řádu (ani § 114 odst. 2 daňového řádu) neporušil. Stěžovatelkou vytýkaná část odůvodnění rozhodnutí žalovaného představuje pouze shrnutí (rekapitulaci) skutkových zjištění plynoucích z výsledků řízení před správcem daně, na kterou dále navazuje podrobné vypořádání vlastních odvolacích námitek. Žalovaný v odvolacím řízení dokazování ve smyslu § 115 odst. 2 daňového řádu neprováděl ani nedospěl k odlišnému právnímu názoru než správce daně. NSS se tak ztotožňuje s názorem žalovaného, že žalovaný nepřekročil meze své přezkumné pravomoci a nevycházel z nových skutkových okolností ani z nových důkazních prostředků, s nimiž by stěžovatelka nebyla v průběhu řízení seznámena. Žalovaný jen samostatně hodnotil již zjištěný skutkový stav a právní závěry správce daně. Neprováděl nové dokazování ani nevystavěl své rozhodnutí na nových skutkových zjištěních, která by zakládala povinnost postupu podle § 115 odst. 2 daňového řádu.

[41] Je rovněž třeba rozlišovat mezi nepřezkoumatelností a nesprávným hodnocením důkazů daňovými orgány a městským soudem, k čemuž směřují další námitky stěžovatelky. Stěžovatelka sice označuje ve vztahu k hodnocení důkazní situace napadený rozsudek v mnoha částech za nepřezkoumatelný, ale ve skutečnosti se nejedná o námitky nepřezkoumatelnosti, ale námitky týkající se chybného hodnocení důkazů a dovození nesprávného skutkového stavu. V tomto směru považuje NSS napadený rozsudek za přezkoumatelný, protože je z něj zjevné, z jakých důkazů městský soud vycházel a z jakých důvodů nepovažoval za rozhodné důkazy další. Je totiž třeba v tomto směru zohlednit také to, že městský soud mohl v odůvodnění napadeného rozsudku odkázat na rozhodnutí daňových orgánů, resp. se s jejich odůvodněním ztotožnit. V duchu zásady hospodárnosti a ekonomie řízení totiž není smyslem soudního přezkumu stále dokola podrobně opakovat již jednou vyřčené (viz například rozsudky NSS ze dne 2. 7. 2007, čj. 4 As 11/2006-86, ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005-130, č. 1350/2007 Sb. NSS, nebo ze dne 29. 5. 2013, čj. 2 Afs 37/2012-47). Je tedy obecně přípustné, aby si krajský (městský) soud, nedochází-li k jiným závěrům, závěry žalovaného se souhlasnou poznámkou osvojil. To, že je napadený rozsudek v daném směru přezkoumatelný, však neznamená, že jsou závěry městského soudu (a žalovaného) také správné.

[42] NSS tedy dovodil, že v této věci není nezbytné přistoupit ke zrušení rozsudku městského soudu jen na základě výše konstatované dílčí nepřezkoumatelnosti a dále již rozsudek městského soudu nepodrobovat přezkumu. Podle názoru NSS je možné přezkoumat úvahy městského soudu (a potažmo i žalovaného) týkající se uvedené zásadní sporné otázky, zda stěžovatelka prokázala, že dodavatelem nakladače byla společnost LARICIO. V tomto ohledu je rozsudek městského soudu přezkoumatelný.

[43] K vlastnímu hodnocení věci NSS nejprve v obecné rovině konstatuje, že základní hmotněprávní podmínkou pro uznání nároku na odpočet daně je faktické uskutečnění příslušného zdanitelného plnění. Současně musí být toto plnění poskytnuto osobou, která má postavení osoby povinné k dani (plátce DPH) a daňový subjekt je musí využít v rámci své ekonomické činnosti. Důkazní břemeno ohledně splnění hmotněprávních podmínek nese daňový subjekt, který si nárok na odpočet uplatňuje. Zpravidla přitom prokáže jejich splnění předložením daňového dokladu, který obsahuje zákonem stanovené náležitosti. To ovšem platí pouze tehdy, pokud správce daně neprokáže, že existují důvodné pochybnosti o souladu údajů na předložených dokladech se skutečným stavem. Pak je opět na daňovém subjektu, aby tyto pochybnosti rozptýlil a dalšími důkazy prokázal pravdivost svých tvrzení o splnění hmotněprávních podmínek pro přiznání nároku na odpočet daně. Pro odepření nároku na odpočet daně postačí, pokud nebyla splněna, byť jen jedna z uvedených hmotněprávních podmínek (srov. rozsudek NSS ze dne 11. 6. 2021, čj. 4 Afs 402/2020-63).

[44] Jedná-li se o prokazování konkrétního dodavatele zdanitelného plnění, uvedl rozšířený senát v rozsudku ze dne 23. 3. 2022, čj. 1 Afs 334/2017-208, který vydal v návaznosti na rozsudek SDEU ze dne 9. 12. 2021 ve věci C-154/20, Kemwater ProChemie, že „za určitých podmínek nemusí být tento dodavatel jednoznačně identifikován, pokud ze skutkových okolností s jistotou vyplývá, že postavení plátce DPH nutně měl. Důkazní břemeno o tom tíží osobu uplatňující nárok na odpočet DPH. Výjimkou je situace, že údaje potřebné k ověření, zda je hmotněprávní podmínka nároku na odpočet DPH naplněna, má k dispozici správce daně.“ Z uvedeného plyne, že odpočet daně musí být přiznán, jestliže jsou splněny věcné podmínky, přestože osoby povinné k dani nevyhověly určitým formálním podmínkám. Nárok na odpočet daně lze proto při nesplnění podmínky prokázání konkrétního dodavatele zdanitelného plnění na vstupu odepřít pouze tehdy, pokud současně s ohledem na skutkové okolnosti a informace, jež osoba povinná k dani poskytla, nemá správce daně k dispozici údaje potřebné k ověření, kdo byl skutečný dodavatel, resp. že skutečný dodavatel měl postavení osoby povinné k dani. O tento případ se však v nynější věci nejedná, jak bude dále blíže rozvedeno.

[45] Městský soud se ztotožnil se závěry daňových orgánů, že stěžovatelka neprokázala, že jí deklarovaný dodavatel LARICIO dotčené plnění poskytl, ani že skutečný dodavatel (ať už jím byla společnost LARICIO či jiná osoba) měl postavení plátce daně. S tímto závěrem městského soudu (a daňových orgánů) ovšem NSS nesouhlasí.

[46] Je předně vhodné zdůraznit, že pochybnosti daňových orgánů se netýkaly faktického uskutečnění plnění a jeho rozsahu, ale prakticky výlučně jen toho, zda je poskytl deklarovaný dodavatel – společnost LARICIO.

[47] S ohledem na obsah správního spisu souhlasí NSS s námitkami stěžovatelky, že shromážděné důkazy dostatečně prokazují její skutkovou verzi o přijetí deklarovaného plnění – poskytnutí nakladače od dodavatele LARICIO, která je pro daňové řízení dostačující. Již v rozsudcích ze dne 18. 7. 2024, čj. 7 Afs 70/2023-37, a ze dne 31. 7. 2024, čj. 2 Afs 25/2023-55, NSS zdůraznil, že vyžadováním nadměrného důkazního standardu pro prokázání určité skutečnosti mohou být porušena základní práva účastníka řízení. V této souvislosti lze odkázat též na nález ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 173/13, bod 30, kde Ústavní soud uvedl, že „žádné skutkové okolnosti, které již odezněly, nelze následně, ex post, prokázat s absolutní jistotou. Vždy půjde o otázku určité míry pravděpodobnosti.“

[48] NSS v návaznosti na výše uvedené konstatuje, že správce daně nemůže po daňovém subjektu požadovat takový důkazní standard, který ve svém důsledku prakticky vylučuje, aby účastník řízení unesl důkazní břemeno. Důkazní povinnost, kterou podle § 92 odst. 3 daňového řádu nese daňový subjekt, totiž nedosahuje povinnosti prokázat tvrzené skutečnosti s absolutní jistotou, ale postačí prokázat dostatečnou míru pravděpodobnosti. Správce daně tak musí rozumně nastavit míru jistoty (pravděpodobnosti) nutnou k tomu, aby daňový subjekt své důkazní břemeno unesl. Ta bude zpravidla naplněna, pokud z provedených důkazů bude možné učinit daný závěr bez vážných pochybností, přičemž je třeba zohlednit i čas uplynulý od doby, kdy prokazované skutečnosti nastaly. Správce daně se tedy musí ptát, zda jsou předložené důkazy natolik přesvědčivé a dostatečné, že nenechávají žádný prostor pro rozumné pochybnosti (srov. též rozsudky NSS ze dne 12. 3. 2020, čj. 7 Afs 434/2018-37, ze dne 16. 1. 2020, čj. 8 Afs 23/2018-37, a ze dne 18. 9. 2023, čj. 7 Afs 53/2023-67).

[49] Ve vztahu k závěrům napadeného rozsudku NSS přisvědčuje stěžovatelce, že městský soud opakovaně vychází z nesprávného východiska, že dle skutkových zjištění daňových orgánů stěžovatelkou deklarovaný dodavatel LARICIO nevykonával žádnou ekonomickou činnost. To není pravda. V žalobou napadeném rozhodnutí žalovaný v bodu 19 výslovně uvádí, že „v rámci daňové kontroly správce daně ověřoval i další zdanitelná plnění přijatá od společnosti LARICIO – pořízení silničních panelů a ocelových konstrukčních profilů; v případě těchto zdanitelných plnění bylo správcem daně konstatováno, že daňový subjekt prokázal splnění podmínek pro uplatnění nároku na odpočet daně dle ust. § 72 a § 73 ZDPH, včetně přijetí zdanitelného plnění od deklarovaného dodavatele, což potvrdily předložené dodací listy (viz str. 46 Zprávy o kontrole 1). Odvolací orgán konstatuje, že k těmto již nerozporovaným plněním se nebude dále podrobněji vyjadřovat.“ Ze Zprávy i rozhodnutí žalovaného je tedy zřejmé, že již daňové orgány dospěly k závěru, že určitou ekonomickou činnost společnost LARICIO vykonávala, a ve vztahu k citovanému plnění nezpochybňovaly, že byla dodavatelem stěžovatelky (k tomu též viz dále). To, že společnost LARICIO určitou ekonomickou činnost vykonávala, ostatně potvrzuje žalovaný i ve vyjádření ke kasační stížnosti. Nejedná se přitom jen o marginální otázku, která by neměla vliv na zákonnost výroku napadeného rozsudku. Sám městský soud totiž na toto (nesprávné) východisko opakovaně poukazuje (srov. např. body 153, 159, 165, či 168 napadeného rozsudku). Nelze tedy souhlasit s názorem žalovaného, že městský soud netvrdil, že by stěžovatelka nevykonávala ekonomickou činnost.

[50] NSS v souladu se závěry daňových orgánů a městského soudu ve vztahu k dotčenému nakladači uvádí, že zejména výpovědi svědků V. T., J. S., P. V., J. P. a T. N. potvrdily, že „stavební stroj nakladač NEW HOLLAND MH 8.6“ byl používán na stavbách realizovaných stěžovatelkou v kontrolovaných obdobích. Potvrdily rovněž, že byl pronajatý a byl využíván při ekonomické činnosti stěžovatelky. Oproti tomu však správce daně dovodil, že naopak tyto výpovědi nepotvrdily, že nakladač byl pronajatý právě od společnosti LARICIO. Ke stroji také nebyla vedena žádná dokumentace, nevedly se žádné záznamy v souvislosti s provozem, údržbou, opravou stroje, nebyla k dispozici ani žádná provozní dokumentace stroje, stroj nebyl nikdy nijak jinak identifikován než žlutou barvou a nápisem NEW HOLLAND.

[51] NSS dále konstatuje, že k dotčeným plněním stěžovatelka předložila k daným zdaňovacím obdobím doklady o úhradách deklarovaných služeb bezhotovostním převodem na bankovní účet dodavatele LARICIO. Správce daně porovnal data splatnosti částek k úhradě na jednotlivých daňových dokladech s daty úhrad na stěžovatelkou předložených výpisech pohybů na jejím bankovním účtu, které obsahovaly odchozí úhrady na bankovní účet společnosti LARICIO. Správce daně konstatoval, že úhrady byly téměř u všech plateb provedeny s více než měsíčním až několikaměsíčním zpožděním (viz str. 12 Zprávy a související tabulka). V rámci své vyhledávací činnosti přitom správce daně ověřil, že společnost LARICIO podala kontrolní hlášení (KH), ve kterých v oddílu A. 4. – uskutečněná zdanitelná plnění a přijaté úplaty s povinností přiznat daň dle § 108 odst. 1 písm. a) s hodnotou nad 10 000 Kč včetně daně uvedla také zdanitelná plnění pro daňový subjekt. Správce daně konstatoval, že údaje v kontrolních hlášeních ve vztahu ke stěžovatelce jako odběratelce korespondují s údaji na daňových dokladech předložených stěžovatelkou ke kontrole. Dále správce daně i na základě výsledků své vyhledávací činnosti potvrdil, že tvrzená přijatá zdanitelná plnění hradila stěžovatelka bezhotovostním převodem ze svého bankovního účtu na bankovní účet společnosti LARICIO. Peněžní prostředky, které společnost LARICIO obdržela za deklarovaná uskutečněná zdanitelná plnění na svůj bankovní účet, následně ve větších objemech vybírala v hotovosti (viz str. 14 a 15 Zprávy).

[52] Na tomto místě v návaznosti na zmíněná kontrolní hlášení NSS uvádí, že nesouhlasí se závěrem daňových orgánů a městského soudu, že vykázání prověřovaných plnění v kontrolních hlášeních nemá pro nyní posuzovanou věc dostatečnou důkazní hodnotu. Jak uvedl NSS v rozsudcích čj. 7 Afs 70/2023-37 a čj. 2 Afs 25/2023-55, vykázání dodávek v kontrolním hlášení ze strany dodavatele nelze považovat za zcela formální a bezvýznamný důkaz. Lze z něj usuzovat, že dodavatel tímto krokem v rozhodné době minimálně nepřímo potvrdil poskytnutí daného plnění. Jedná se tak o dílčí nepřímý důkaz, který v provázaném komplexu dalších shromážděných důkazů a zjištění svědčí bez vážných pochybností o tom, že stěžovatelce společnost LARICIO deklarované plnění skutečně poskytla. Uvedené přitom není v rozporu ani s rozsudkem NSS ze dne 18. 4. 2024, čj. 9 Afs 2/2024-39, na který odkazuje městský soud. Podle rozsudku čj. 9 Afs 2/2024-39 je účelem kontrolního hlášení umožnit správci daně získat informace o vybraných transakcích realizovaných plátci DPH a ve spojení s dalšími údaji, které má správce daně k dispozici, zjistit riziková sdružení osob (řetězce, karusely) neoprávněně odčerpávající finanční prostředky z veřejných rozpočtů formou vyplácení nadměrných odpočtů (nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 32/15). NSS pak v citovaném rozsudku skutečně uvedl, že „Vykázání šetřených plnění v kontrolních hlášeních neprokazuje faktické uskutečnění zdanitelného plnění deklarovanými dodavateli a v deklarovaném rozsahu, ale pouze skutečnost, že toto plnění bylo formálně vykázáno.“ Tento kategorický závěr však vázal na bod 22 kasační stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2023, čj. 22 Af 12/2022-60, kde Krajský soud v Ostravě uvedl, že „K namítanému neprovedení důkazu kontrolních hlášení soud odkazuje na odst. 64 a následující napadeného rozhodnutí, tato námitka je totiž totožná s námitkou odvolací. Žalovaný (potažmo správce daně) správně vyhodnotil, že fakticitu plnění nelze bez dalšího (pozn. podtrženo nyní NSS) prokázat prostřednictvím kontrolního hlášení, a závěr o tom, že kontrolní hlášení může prokázat toliko skutečnost, že v kontrolním hlášení byla předmětná plnění evidována, je tak podle soudu v této věci zcela v pořádku.“ Ve vztahu k nynější věci NSS konstatuje, že závěr devátého senátu v odůvodnění citovaného rozsudku se vztahuje výlučně k hodnocení skutkového stavu dané věci a nepředstavuje obecný závěr (tj., že kontrolní hlášení není vůbec způsobilé prokázat uskutečnění zdanitelného plnění deklarovanými dodavateli a v deklarovaném rozsahu). Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě, na který devátý senát odkazuje, přitom plyne obdobný závěr, jaký byl vyjádřen v rozsudcích čj. 7 Afs 70/2023-37 a čj. 2 Afs 25/2023-55. Samo o sobě kontrolní hlášení sice uvedené skutečnosti bez dalšího prokázat sice nemůže, ale ve spojení s dalšími důkazy se nejedná o zcela formální a bezvýznamný důkaz. To ostatně uvedl i městský soud, když s odkazem na svůj rozsudek ze dne 28. 5. 2025, čj. 18 Af 8/2024-72, a rozsudek čj. 7 Afs 70/2023-37 konstatoval, že kontrolní hlášení lze vnímat jako dílčí přesvědčivý důkazní prostředek pouze za situace, v níž průběh obchodování prokazují také jiné důkazní prostředky.

[53] NSS souhlasí s námitkami stěžovatelky, že při posouzení důkazní hodnoty kontrolních hlášení městský soud pominul ostatní důkazy s uvedeným plněním související (zejména daňové doklady a provedené platby, výpověď svědka D.) a fakticky hodnotil pouze kontrolní hlášení. V rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů tedy nehodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu. To se ostatně týká celkového posouzení skutkového stavu věci, jak je dále rozvedeno. Městský soud tak postupoval přes argumentaci stěžovatelky, která již v žalobě poukazovala na to, že z provedených důkazů (z daňových dokladů vystavených deklarovaným dodavatelem, z úhrad za dané plnění poukázané stěžovatelkou na bankovní účet společnosti LARICIO, a především z výpovědi svědka D., které jsou ve vzájemném souladu) vyplynulo, že deklarovaný dodavatel skutečně nakladač stěžovatelce poskytl za úplatu (viz bod 20 a násl. žaloby), což potvrzuje také to, že společnost LARICIO vykázala tyto daňové doklady v kontrolních hlášeních za příslušná zdaňovací období (viz bod 30 žaloby). Uvedl-li městský soud, že „v bankovních výpisech nebyly dohledány transakce typické pro pořízení či provoz stavební techniky“ (bod 153 napadeného rozsudku), není zjevné, co měl městský soud typickými znaky takových transakcí vlastně na mysli. Městský soud se nijak konkrétně nezabýval platbami učiněnými stěžovatelkou společnosti LARICIO a proč tyto platby stěžovatelka hradila společnosti LARICIO, kterou označuje za dodavatele nakladače, a nikoli někomu jinému.

[54] Městský soud se pak sice v této souvislosti zabýval i výpovědí (a písemným vyjádřením) svědka D., o níž ve shodě se žalovaným konstatoval, že tato výpověď je „sama o sobě“ neúplná, rozporná a nekoresponduje se zjištěními z ostatních provedených důkazů. Městský soud ovšem neuvedl, s jakými důkazy nekoresponduje, což za situace, kdy v předcházejících odstavcích hodnotil kontrolní hlášení, podle nichž byla dodavatelem společnost LARICIO, bylo nezbytné. Argumentace městského soudu je tak do značné míry již v tomto ohledu nepřesvědčivá. Závěr městského soudu, že výpověď svědka D. je „navíc v přímém rozporu s výsledky provedeného šetření správce daně, podle nichž společnost LARICIO nevykonávala v rozhodném období žádnou ekonomickou činnost“, je v rozporu s obsahem spisu (jak již bylo uvedeno) a zjevně nesprávný. Nehodnotil-li městský soud ani svědeckou výpověď svědka D. v souvislosti s ostatními důkazy (zejména kontrolními hlášeními, platbami a daňovými doklady), je nedostatečný i jeho závěr, že výpověď jmenovaného svědka postrádá „jakékoli dokumentační podklady“ (viz bod 158 napadeného rozsudku).

[55] Městský soud v této souvislosti dále odkázal zejména na smlouvu o nájmu, předávací či technické protokoly, evidenci majetku, pojištění či platební toky (platební toky – platby ovšem stěžovatelka dokládala - pozn. NSS), které měly být v běžném obchodním styku při pronájmu stavební techniky obvyklé. Městský soud ovšem nijak nevysvětluje, z jakého důvodu nutně musí být tato dokumentace (např. předávací a technické protokoly) nezbytná i v nynější věci, v níž dle stěžovatelčiných tvrzení společnost LARICIO poskytla jen jeden nakladač pouze jedné osobě -stěžovatelce, která nepochybně v daném období nakladač užívala (viz výpovědi svědků). NSS nijak nesnižuje význam takové dokumentace z hlediska důkazního (její existence by stěžovatelce z důkazního hlediska jistě jen prospěla). Na straně druhé ovšem NSS konstatuje, že absence takové dokumentace neznamená, že dané plnění nebylo poskytnuto deklarovaným dodavatelem. To může být prokázáno i jinými důkazy.

[56] Obchodní transakce mezi LARICIO jako dodavatelem a stěžovatelkou jako odběratelem (včetně daného nakladače) potvrdil také svědek Dohnálek (jednatel LARICIO v období od 10. 4. 2017 do 9. 8. 2022), který ve své výpovědi před správcem daně ze dne 26. 4. 2023 k dotčenému nakladači uvedl, že se jednalo o pronájem nakladače. Uvedl, že vlastníkem tohoto stroje, který byl pořízen v rámci konkurzu, byla LARICIO a zajistil jej pan K. (dle výpovědi tohoto svědka „tichý společník“ LARICIO – pozn. NSS), a to před kontrolovanými zdaňovacími obdobími. Svědek si ovšem nevzpomněl na obchodní jméno společnosti, od které LARICIO nakladač pořídila. Dále svědek vypověděl, že nájem nakladače probíhal na základě vystavení daňového dokladu, který byl uhrazen. Svědek si pro odstup času nepamatoval, zda byla uzavřena smlouva o nájmu nakladače, zcela jistě se však nevystavovala objednávka každý měsíc. Předání nakladače jako předmětu nájmu probíhalo tak, že byl dovezen na provozovnu v Hradci Králové, kde vykonávala činnost stěžovatelka. Základní servis, PHM a řidiče si zajišťovala stěžovatelka. Doprava stroje na místo předání byla provedena smluvním přepravcem z Liberce do Hradce Králové po pořízení stroje, přepravu mezi jednotlivými staveništi si na své náklady zajišťovala stěžovatelka jako nájemkyně. Nakladač předával stěžovatelce sám svědek, za stěžovatelku ho přebíral T. M.. Pojištění si zajišťovala stěžovatelka. Technický stav stroje byl řešen běžnou prohlídkou. Svědek také tvrdil, že byl veden provozní deník stroje.

[57] U svědeckého výslechu dne 3. 5. 2023 svědek Dohnálek uvedl, že po ukončení nájmu byl stroj prodán v Hradci Králové společnosti Kauke CZ s. r. o. Kdy se tak stalo, již svědek nevěděl. Bylo to však ještě v době, kdy byl jednatelem LARICIO. Vlastní dodání bylo v červenci a podklady byly odeslány I. K., který vedl administrativu LARICIO.

[58] NSS ani nevidí rozpory mezi výpovědí tohoto svědka a jeho následným písemným vyjádřením ze dne 4. 4. 2024, kde podrobně rozepisuje dispozici s nakladačem mezi různými společnostmi. Nejedná se totiž o rozpor, ale jen o doplnění informací, které tento svědek uvedl ve své výpovědi před správcem daně, kdy mimo jiné opakovaně prohlásil, že s ohledem na odstup času si vše přesně nepamatuje. To je po několika letech poměrně logické. Nelze tomuto svědkovi tedy vyčítat, že teprve následně ve svém vyjádření popsal historii vlastnictví dotčeného nakladače.

[59] Žalovaný se pak v žalobou napadeném rozhodnutí (a následně i městský soud v napadeném rozsudku) ztotožnil se závěrem správce daně, že z dokazování nevyplynulo, zda společnost LARICIO daný nakladač vlastnila, či měla v pronájmu, a zda jej tedy mohla dále pronajmout stěžovatelce. Z žádného z předložených důkazních prostředků nevyplývá, který konkrétní nakladač typu NEW HOLLAND měl být daňovému subjektu pronajat, protože nebyl blíže identifikován (např. výrobním nebo evidenčním číslem apod. – viz také str. 11 Zprávy). Není tudíž jisté, zda byl v posuzovaném období používán totožný nakladač dodaný týmž dodavatelem v postavení plátce DPH.

[60] Správce daně dále (např. str. 39 až 40, str. 44 a str. 61 a násl. Zprávy) k námitkám stěžovatelky uvádí, že se ztotožňuje s nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2001, sp. zn. IV. ÚS 402/99 (dle tohoto nálezu není přípustné, aby po daňovém poplatníkovi bylo požadováno provedení důkazu o skutečnosti, na které se nepodílel) a konstatoval, že veškeré skutečnosti, které se týkají LARICIO jako deklarovaného dodavatele stěžovatelky, neklade stěžovatelce k tíži.

[61] Na straně druhé však správce daně uvedl, že informace získané u společnosti LARICIO z výpovědi jejího bývalého a současného jednatele vedly ke vzniku pochybností o faktickém přijetí zdanitelných plnění právě od tohoto dodavatele. Podle názoru správce daně ani prohlášení bývalého jednatele společnosti LARICIO svědka D. vysvětlující právní vztah společnosti LARICIO k danému nakladači a potvrzující jeho pronájem stěžovatelce neuvádí žádné skutečnosti, které by mohly být použity jako důkazní prostředky dokazující, že společnost LARICIO daný nakladač s příslušenstvím skutečně vlastnila. Správce daně konstatoval, že ve vyjádření jsou uvedeny názvy společností posloupně za sebou tak, jak údajně měly cca od roku 2012 stroj vlastnit či pronajímat, a to až do doby, než měl stroj přejít do vlastnictví společnosti LARICIO. Správce daně přitom nahlédnutím do veřejného obchodního rejstříku zjistil, že společnosti uvedené ve vyjádření svědka D. jsou již v likvidaci, konkurzu, anebo vymazané z obchodního rejstříku, ve sbírce listin nemají uloženy účetní závěrky, z kterých by mohl být ověřen stav majetku těchto společností, a skutečnosti související s daným nakladačem již nelze ověřit.

[62] NSS ovšem konstatuje, že skutečnosti týkající se nabytí nakladače do dispozice společnosti LARICIO a vedení tohoto vlastnictví v příslušné dokumentaci společnosti LARICIO nejsou skutečnosti, které se vztahují k samotné stěžovatelce, ale ke společnosti LARICIO. Nejedná se tedy o skutečnosti, které by měla (a reálně vůbec mohla) stěžovatelka prokazovat.

[63] Z obsahu spisového materiálu dále plyne, že stěžovatelka, svědek Dohnálek a ostatní svědci vždy hovoří jen o jednom jediném nakladači, což je také v souladu s uvedenými listinnými důkazy. Za této situace není případná pochybnost o tom, zda byl v posuzovaném období používán totožný nakladač dodaný týmž dodavatelem v postavení plátce DPH. Z obsahu spisu totiž neplynou žádné indicie, že by např. stěžovatelka užívala více nakladačů, mohlo dojít k záměně nakladačů apod. Svědek Dohnálek jako bývalý jednatel LARICIO i stěžovatelka hovoří stále o jednom (tedy stejném) nakladači. To obdobně platí i o výpovědích ostatních svědků a listinných důkazech.

[64] S ohledem na způsob hodnocení zejména výpovědi svědka D. městským soudem i žalovaným považuje přitom NSS za vhodné také uvést, že svědecká výpověď je důkazním prostředkem sama o sobě a svědek nemusí prokazovat skutečnosti, o nichž vypovídal, nějakým dalším důkazním prostředkem.

[65] Správce daně poukázal také na to, že svědek Dohnálek uvedl, že účetnictví společnosti LARICIO bylo vedeno řádně, a odkázal na ně. S ohledem na to, že účetnictví společnosti LARICIO se nepodařilo dohledat, nahlédl správce daně do účetních závěrek vložených společností LARICIO do Sbírky listin. Zjistil přitom, že LARICIO v rozvaze ke dnům 31. 12. 2017 a 31. 12. 2018 uvedla dlouhodobý hmotný majetek v nulové výši. V rozvaze ke dni 31. 12. 2019 pak uvedla dlouhodobý hmotný majetek ve výši 320 000 Kč; ten se však dle zjištění správce daně netýká pořízení daného nakladače. Z toho správce daně dovodil, že nakladač LARICIO v letech 2017 až 2019 nepořídila. Vycházel přitom z předpokladu, že dané rozvahy odpovídají účetnictví. Ani uvedené skutečnosti nemohou dle názoru NSS vést k závěru o tom, že stěžovatelka neprokázala, že nakladač jí poskytla společnost LARICIO. V prvé řadě je třeba konstatovat, že nedostatky ve vedení účetnictví, popř. rozvah a další dokumentace, lze přičítat jen společnosti LARICIO, a nikoli stěžovatelce. Za situace, v níž není účetnictví LARICIO k dispozici, lze jen stěží usuzovat na to, zda je v souladu s rozvahami založenými ve Sbírce listin. Opět se přitom jedná o skutečnosti, které se stěžovatelky netýkají; ta jen stěží může prokázat správnost vedení účetnictví jinými společnostmi (tedy i LARICIO).

[66] Správce daně v této souvislosti dále vytkl, že na daňových dokladech vystavených LARICIO není uveden žádný sankční systém, což není v podnikatelském prostředí standardní (str. 14 Zprávy). S tímto závěrem správce daně NSS souhlasí, neboť je skutečně běžné, že pro případ prodlení s úhradou dlužných částek jsou běžně sjednávány sankce. Nicméně samo o sobě to neznamená, že společnost LARICIO dané plnění stěžovatelce neposkytla. Je výhradně věcí smluvních stran, zda si pro případ porušení smluvních povinností sjednají nějaké sankce (např. úroky z prodlení, smluvní pokutu apod.), popř. zda smluvené sankce bude strana oprávněná požadovat (vymáhat) či je např. promine. To je projevem smluvní volnosti.

[67] NSS chápe pochybnosti správce daně, který již ve Zprávě poukázal na to, že společnost LARICIO finanční prostředky zaslané stěžovatelkou na její účet vybírala ve větších objemech v hotovosti, jakož i hodnocení správce daně, že vysoké hodnoty přijatých zdanitelných plnění v oddílu B. 3. kontrolního hlášení, ve kterém se vykazují plnění v hodnotě do 10 000 Kč včetně daně, se jeví jako značně nestandardní. Nicméně i zde NSS konstatuje, že tyto skutečnosti se týkají společnosti LARICIO, nikoli samotné stěžovatelky a sporného plnění.

[68] Správce daně dále vycházel z toho, že následně (po uskutečnění dotčených plnění) byla společnost LARICIO „převedena“ na „bílého koně“ se všemi důsledky s tímto převodem spojenými, tj. neexistence účetnictví a administrace společnosti, která nadále existuje jen formálně a nelze dohledat doklady vztahující se k vlastnictví nakladače. Přestože NSS do jisté míry sdílí skepsi daňových orgánů a městského soudu o „serióznosti nakládání“ se společností LARICIO (zejména ze strany „tichého společníka“), nejsou tyto skutečnosti dostatečné ke vzniku důvodných pochybností o osobě dodavatele daného nakladače stěžovatelce, a to zejména s ohledem na to, že původní jednatel společnosti LARICIO ve své svědecké výpovědi realizaci tohoto plnění, jakož i to, kdo je poskytl, jednoznačně potvrdil a jeho výpověď je v souladu s dalšími důkazy. To, že společnost LARICIO určitou podnikatelskou činnost vykonávala a byla v obchodním vztahu se stěžovatelkou (byla jejím dodavatelem) přitom potvrzují samotné daňové orgány. Přiléhavá je totiž rovněž námitka stěžovatelky, v níž odkázala na rozsudek NSS ze dne 25. 2. 2022, čj. 10 Afs 212/2020-78, podle něhož na obdobné případy nelze bezdůvodně nahlížet rozdílně.

[69] NSS nepřehlédl, že daňová kontrola (a rozhodnutí daňových orgánů) se týkala dvou odlišných plnění od společnosti LARICIO, a to nyní posuzovaného nájmu nakladače a dále rovněž dodání zboží stěžovatelce – silniční panely a ocelové konstrukční profily.

[70] Důkazní situace a hodnocení provedených důkazů (listin a výpovědí svědků) byla u obou těchto plnění do značné míry obdobná, jak plyne z obsahu spisového materiálu, který byl NSS předložen. Rovněž u tohoto druhého plnění správce daně vyhodnotil, že „na základě zjištěných skutečností nelze prokázat, že předmětný stavební materiál mohl být skutečně nakoupen od obchodní korporace LARICIO TEAM s. r. o., neboť nebyla v souvislosti s jeho pořízením vedena žádná jiná dokumentace než fakturace za nákup zboží za jednotlivá zdaňovací období. Daňový subjekt žádnou jinou dokumentaci nepředložil a svědecké výpovědi (str. 35) její existenci nepotvrdily“ (viz str. 38 Zprávy). Správce daně proto následně opět stěžovatelku vyzval k prokázání rozhodných skutečností.

[71] Následně správce daně shodně jako u nakladače konstatoval, že dále nezpochybňuje, že pořízené silniční panely a ocelové nosné konstrukce byly použity na stavbách realizovaných stěžovatelkou při provádění její ekonomické činnosti v kontrolovaných obdobích tak, jak vyplynulo ze svědeckých výpovědí (str. 46 Zprávy).

[72] Na uvedené navázal žalovaný v napadeném rozhodnutí, v němž konstatoval, že „v rámci daňové kontroly správce daně ověřoval i další zdanitelná plnění přijatá od společnosti LARICIO – pořízení silničních panelů a ocelových konstrukčních profilů; v případě těchto zdanitelných plnění bylo správcem daně konstatováno, že daňový subjekt prokázal splnění podmínek pro uplatnění nároku na odpočet daně dle ust. § 72 a § 73 ZDPH, včetně přijetí zdanitelného plnění od deklarovaného dodavatele, což potvrdily předložené dodací listy (viz str. 46 Zprávy o kontrole 1). Odvolací orgán konstatuje, že k těmto již nerozporovaným plněním se nebude dále podrobněji vyjadřovat.“

[73] Je jistě záhodno, aby daňové orgány postupovaly pečlivě a důkladně prověřovaly všechny aspekty sporných transakcí. Podle názoru NSS však v nynější věci daňové orgány přistoupily k hodnocení obdobné důkazní situace ve vztahu k daným dvěma plněním od společnosti LARICIO jako dodavatelky stěžovatelky bez závažných důvodů rozdílně. Skutková situace a hodnocení důkazního stavu ze strany správce ve vztahu k oběma těmto plněním byla zpočátku obdobná – v obou případech měl správce daně pochybnosti vůbec o ekonomické činnosti společnosti LARICIO, obě plnění vyplývala z listinných důkazů, obě tato plnění potvrdil svědek Dohnálek a další svědci, ani jedno z těchto plnění nevyplývalo z účetnictví (šanonu) společnosti LARICIO, které se správci daně podařilo dohledat po „převodu“ jmenované společnosti na „bílého koně“ - svědka K. (srov. např. str. 38 Zprávy). Rozdíl je v podstatě jen v tom, že v případě nakladače správce daně vyžadoval doložení vlastnictví nakladače společností LARICIO (zjištění subjektu, od kterého tento nakladač získala a na základě čeho). Za této situace, proto musí NSS přisvědčit stěžovatelce v její výtce, že při posuzování těchto dvou plnění od stejného dodavatele, za obdobné důkazní situace je ze strany daňových orgánů (a potažmo městského soudu) nahlíženo na prokázání konkrétního dodavatele opačně.

[74] S ohledem na vše výše uvedené NSS přisvědčil námitce stěžovatelky, že unesla své důkazní břemeno a prokázala, že plnění – poskytnutí daného nakladače jí poskytla právě společnost LARICIO. Správce daně oproti tomu neprokázal existenci pochybností o věrohodnosti, průkaznosti, správnosti či úplnosti předložených důkazních prostředků.

6. Závěr a náklady řízení

[75] Kasační stížnost je tedy důvodná, proto NSS rozsudek městského soudu zrušil (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). Současně za použití § 110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. zrušil i rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Žalovaný je vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 2 ve spojení s § 78 odst. 5 s. ř. s.).

[76] NSS je posledním soudem, který o věci rozhodl, proto musí určit náhradu nákladů celého soudního řízení. Ve vztahu k výsledku je pak nutno posuzovat procesní úspěšnost účastníků řízení. Podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. má úspěšný účastník řízení právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů proti účastníkovi řízení, který úspěch ve věci neměl. Z tohoto pohledu je nutno za úspěšného účastníka považovat stěžovatelku. Naopak žalovaný v řízení neuspěl.

[77] V řízení o žalobě u městského soudu tak představují náklady řízení následující částky:

- soudní poplatek ve výši 3 000 Kč;

- odměna a hotové výdaje společnosti UNTAX s. r. o. oprávněné poskytovat daňové poradenství, zástupkyně stěžovatelky, která ji zastupovala v řízení před městským soudem [k vyčíslení viz § 1 odst. 1, § 7 bod 6, § 10b odst. 5, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně 1. převzetí zastoupení, 2. podání žaloby, 3. podání repliky k vyjádření žalovaného a 4. účast u jednání městského soudu dne 11. 2. 2026, tj. čtyři uznatelné úkony právní služby po 10 300 Kč, celkem tedy 41 200 Kč;

- náhrada hotových výdajů v paušální částce 1 800 Kč (4 × 450 Kč);

- UNTAX s. r. o. je plátkyní DPH, a proto se její odměna a hotové výdaje zvyšují o částku odpovídající této dani (tj. 21 %), celkem tedy o 9 030 Kč;

- celková náhrada nákladů řízení před městským soudem činí 55 030 Kč.

[78] V řízení vedeném u NSS představují stěžovatelčiny náklady řízení následující částky:

- soudní poplatek ve výši 5 000 Kč;

- odměna a hotové výdaje zástupce stěžovatelky advokáta JUDr. Ing. Ondřeje Lichnovského [k vyčíslení viz § 1 odst. 1, § 7 bod 6, § 10b odst. 5, § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně 1. převzetí zastoupení, 2. podání kasační stížnosti a 3. podání repliky k vyjádření žalovaného, tj. tři uznatelné úkony právní služby po 10 300 Kč, celkem 30 900 Kč.

- náhrada hotových výdajů v paušální částce 1 350 Kč (3 × 450 Kč);

- zástupkyně je plátkyní DPH, a proto se její odměna a hotové výdaje zvyšují o částku odpovídající této dani (tj. 21 %), celkem tedy o 6 773 Kč;

- celková náhrada nákladů řízení vedeného u NSS činí 44 023 Kč.

[79] Žalovaný je tedy povinen uhradit stěžovatelce k rukám jejího zástupce náhradu nákladů soudních řízení v celkové výši 99 053 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. září 2026

Ondřej Mrákota t
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací