Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek3× citováno

Ústavní stížnost II. ÚS 525/2026: Odmítnuto (usnesení ze dne 25. 3. 2026).

Spisová značka

10 As 161/2025

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 22. 1. 2026Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: MRÁKOTA OndřejECLI:CZ:NSS:2026:10.As.161.2025.110
Další údaje
Předmět řízení: Ochrana hospodářské soutěže a veřejné zakázky

Právní věta

Výrok správního orgánu prvního stupně, jímž se nevylučuje odkladný účinek odvolání podle § 85 odst. 2 až 4 správního řádu, není úkonem, jenž by měl povahu rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., a to ani ve spojení s věcným výrokem téhož prvostupňového rozhodnutí, který takovou povahu má. Proti výroku o nevyloučení odkladného účinku odvolání tedy nelze podat správní žalobu, ale jen řádný opravný prostředek ve správním řízení.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 22. 1. 2026

Plný text

10 As 161/2025 - 113
ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: PATRIOT, spol. s r. o., Tuřanka 383/92, Brno, zastoupená advokátem Mgr. Markem Šimkou, Moravské náměstí 754/13, Brno, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, třída Kpt. Jaroše 7, Brno, za účasti osob zúčastněných na řízení: I. statutární město Opava, Horní náměstí 382/69, Opava, zastoupené advokátem JUDr. Miroslavem Cákem, Hilleho 1838/1, Brno, II. AŽD Praha s. r. o., Žirovnická 3146/2, Praha 10, zastoupená advokátem JUDr. Vilémem Podešvou, LL.M., Na Pankráci 1683/127, Praha 4, proti výroku II rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2025, čj. ÚOHS-16242/2025/500, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2025, čj. 62 Af 10/2025-479,

takto:

I. Výroky I až III usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2025, čj. 62 Af 10/2025-479, se ruší.
II. Žaloba proti výroku II rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2025, čj. ÚOHS-16242/2025/500, se odmítá.
III. Žádný z účastníků ani osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o žalobě.
IV. Žádný z účastníků ani osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

1. Vymezení věci

[1] Žalobkyně podala u žalovaného návrh na uložení zákazu plnění dohody o narovnání ze dne 17. 12. 2024 podle § 254 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, kterou zadavatelka (statutární město Opava, tj. OZNŘ I) v souvislosti s dříve zadanou veřejnou zakázkou „Opava – telematika“ uzavřela s vybranou dodavatelkou (společností AŽD Praha, tj. OZNŘ II).

[2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 5. 2025 návrhu vyhověl. Výrokem I zakázal plnění dohody o narovnání, současně však výrokem II nevyloučil odkladný účinek případného rozkladu. Žalobkyně proto napadla výrok II rozhodnutí žalovaného žalobou u krajského soudu. S žalobou spojila návrh na vydání předběžného opatření, jímž by krajský soud zakázal OZNŘ I a II plnit dohodu o narovnání do doby rozhodnutí o žalobě. Krajský soud tomuto návrhu vyhověl usnesením ze dne 12. 5. 2025.

[3] Předseda žalovaného však k rozkladu zadavatelky a vybrané dodavatelky rozhodnutím ze dne 14. 7. 2025 zrušil prvostupňové rozhodnutí ze dne 2. 5. 2025 v celém rozsahu a věc vrátil žalovanému k novému projednání. Jelikož odpadl předmět řízení (již neexistuje rozhodnutí, proti němuž směřovala žaloba), krajský soud žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

2. Kasační stížnost a vyjádření k ní

[4] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti usnesení krajského soudu kasační stížnost. V ní namítla dvojí pochybení krajského soudu. Prvně se krajský soud dopustil nesprávného posouzení právní otázky, co se týče možnosti předsedy žalovaného zrušit výrok II napadeného rozhodnutí. Rozklad proti výroku II nebyl s ohledem na § 85 odst. 4 správního řádu přípustný. Rozhodování o něm je celkově vyloučeno z kompetencí předsedy žalovaného. Ten zrušil napadené rozhodnutí jako celek, neboť výroky II a III daného rozhodnutí byly závislé na výroku I, který byl vydán v rozporu s právními předpisy. Předseda žalovaného si tím přisvojil roli krajského soudu, jenž měl posoudit výrok II v řízení o žalobě. Pravomoc rušit rozhodnutí správního orgánu, proti kterému nesvědčí právo podat řádný opravný prostředek, má pouze soud. Jedinou přípustnou výjimkou by bylo uspokojení stěžovatelky po podání žaloby podle § 62 s. ř. s. Taková situace zde nenastala. Současně nelze přijmout argumentaci, že výrok II je závislý na výroku I. Výrok II totiž představuje samostatné rozhodnutí upravující procesní následky případně podaného rozkladu.

[5] Dále stěžovatelka namítla, že krajský soud vydal napadené usnesení, aniž stěžovatelka měla možnost se k procesní situaci vyjádřit. Krajský soud ji dne 16. 7. 2025 vyzval, aby ve lhůtě pěti dnů sdělila, zda s ohledem na zrušení napadeného rozhodnutí nadále trvá na podané žalobě. Výzva byla stěžovatelce doručena fikcí dne 28. 7. 2025. Krajský soud však již dne 25. 7. 2025 vydal napadené usnesení. Pokud by krajský soud vyčkal vyjádření stěžovatelky, zjistil by, že stěžovatelka plánuje podat žalobu proti rozhodnutí předsedy žalovaného, jímž bylo zrušeno napadené rozhodnutí žalovaného, a navrhuje řízení přerušit do doby, než bude o její žalobě rozhodnuto.

[6] Žalovaný ve vyjádření upozornil, že stěžovatelka směšuje otázku zákonnosti zrušení výroku II rozhodnutí žalovaného s otázkou, zda k tomu došlo. Pro posouzení kasační stížnosti je podstatná pouze druhá otázka. Stěžovatelka nesprávně vykládá § 85 odst. 4 správního řádu; ten se vztahuje jen na výrok, jímž byl vyloučen odkladný účinek. Dále žalovaný uvedl, že výrok II je závislý na výroku I. To přirozeně vyplývá z § 85 správního řádu. Krajský soud ovšem rozhodoval o nepřípustné žalobě, protože napadené rozhodnutí nebylo pravomocné. K procesnímu pochybení vytýkanému stěžovatelkou se žalovaný nemůže vyjádřit, neboť nemá k dispozici doručenky. I kdyby však tato argumentace byla opodstatněná, má žalovaný za to, že krajský soud nemohl postupovat jinak než žalobu odmítnout.

[7] Statutární město Opava (OZNŘ I) ve vyjádření uvedlo, že krajský soud měl žalobu odmítnout pro nepřípustnost. Proti rozhodnutí žalovaného bylo možné podat rozklad a předseda žalovaného měl pravomoc zrušit výrok II napadeného rozhodnutí. O závislosti výroku II na výroku I nemůže být pochyb. Město dodalo, že i kdyby stěžovatelka měla možnost reagovat na výzvu krajského soudu, nemohlo by to nic změnit na výroku a odůvodnění napadeného usnesení. Krajský soud neměl jinou možnost než žalobu odmítnout.

[8] Podle AŽD Praha (OZNŘ II) není žádná z kasačních námitek důvodná. „Přímý“ soudní přezkum je možný pouze v případě výroku, kterým byl odkladný účinek vyloučen a nelze se proti němu bránit řádným opravným prostředkem. Proti výroku II rozhodnutí žalovaného bylo možné podat rozklad a předseda žalovaného o něm mohl rozhodnout. Žaloba tak byla nepřípustná už od okamžiku jejího podání. Výrok II je závislý na výroku I, současně se jedná pouze o deklaratorní rozhodnutí. Krajský soud neměl jinou možnost než žalobu odmítnout, a to bez zbytečného odkladu. Výzva k vyjádření stěžovatelky byla nadbytečná.

3. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[9] NSS posoudil kasační stížnost a dospěl k závěru, že je důvodná, byť z jiných důvodů, než které uvádí stěžovatelka. Řízení před krajským soudem bylo totiž zmatečné ve smyslu § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. K této vadě NSS přihlíží i bez kasační námitky (§ 109 odst. 4 s. ř. s.).

[10] Podle uvedeného § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. je řízení před soudem zmatečné mj. tehdy, jestliže chyběly podmínky řízení.

[11] Rozšířený senát NSS v usnesení ze dne 16. 12. 2008, čj. 8 Aps 6/2007-247, č. 1773/2009 Sb. NSS, k podmínkám řízení uvedl, že „i ve správním soudnictví jsou podmínky řízení vnímány jako takové podmínky, za nichž soud může rozhodnout ve věci samé; jejich nedostatek tedy brání soudu vydat meritorní rozhodnutí (srov. § 103 o. s. ř. podpůrně za použití § 64 s. ř. s.)“. K okolnostem, které obvykle brání věcnému projednání návrhu (žaloby) ve správním soudnictví, rozšířený senát zařadil též nepřípustnost. Tento závěr potvrdil NSS např. v rozsudku ze dne 15. 2. 2012, čj. 2 As 45/2011-64: „Z hlediska procesního postupu soudu je totiž na prvém místě třeba zkoumat existenci podmínek řízení, mezi něž patří i přípustnost návrhu (§ 68 s. ř. s.).“

[12] Krajský soud nejdříve shledal, že stěžovatelčina žaloba je přípustná, pokračoval v řízení a až poté ji odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť odpadl předmět řízení (bylo zrušeno rozhodnutí, proti němuž žaloba směřovala). NSS uvádí, že krajský soud správně rozhodl o odmítnutí žaloby, avšak učinil tak z nesprávného důvodu.

[13] Podle § 85 odst. 1 správního řádu nestanoví-li zákon jinak, má včas podané a přípustné odvolání odkladný účinek. V důsledku odkladného účinku odvolání nenastává právní moc, vykonatelnost, ani jiné právní účinky rozhodnutí.

[14] Podle § 85 odst. 2 písm. c) správního řádu správní orgán může odkladný účinek odvolání vyloučit, požádá-li o to účastník; to neplatí, pokud by tím vznikla újma jiným účastníkům nebo to není ve veřejném zájmu.

[15] Podle § 85 odst. 4 správního řádu vyloučení odkladného účinku odvolání musí být odůvodněno. Výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání je součástí rozhodnutí ve věci; proti tomuto výroku se nelze odvolat.

[16] Podle § 68 písm. e) s. ř. s. platí, že žaloba podaná u správního soudu je nepřípustná také tehdy, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno.

[17] Podle § 70 písm. a) s. ř. s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími.

[18] Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže je podle zákona nepřípustný.

[19] Žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 5. 2025 vyhověl návrhu stěžovatelky a výrokem I tohoto rozhodnutí zakázal plnění dohody o narovnání uzavřené mezi OZNŘ I a II. Výrokem II však nevyhověl návrhu stěžovatelky podle § 85 odst. 2 písm. c) správního řádu a nevyloučil odkladný účinek případného rozkladu podaného proti rozhodnutí žalovaného. V poučení tohoto rozhodnutí žalovaný uvedl, že je proti němu možné podat do 15 dnů od doručení rozklad; včasný rozklad má odkladný účinek. Stěžovatelka poté napadla výrok II rozhodnutí žalovaného žalobou u krajského soudu.

[20] Rozklad, upravený v § 152 správního řádu, je řádným opravným prostředkem. Nevylučuje-li to povaha věci a nestanoví-li zákon výslovně něco jiného, platí pro řízení o rozkladu ustanovení o odvolání (§ 152 odst. 5 správního řádu).

[21] Krajský soud zdůvodnil, proč považuje podanou žalobu za přípustnou, v usnesení ze dne 12. 5. 2025, jímž vyhověl návrhu stěžovatelky na uložení předběžného opatření. Přípustnost žaloby proti výroku II prvostupňového rozhodnutí žalovaného dovodil z rozsudku rozšířeného senátu NSS ze dne 7. 9. 2010, čj. 7 As 26/2009-58, č. 2191/2011 Sb. NSS. V něm bylo posuzováno rozhodnutí, jímž byl vyloučen odkladný účinek odvolání podle § 85 odst. 2 písm. a) správního řádu v případě správního vyhoštění cizince. V těchto souvislostech rozšířený senát vysvětlil, že o vyloučení odkladného účinku odvolání rozhoduje s ohledem na znění § 85 odst. 4 správního řádu s konečnou platností v jednoinstančním řízení prvostupňový správní orgán a nikdo jiný již nemůže cestou řádných opravných prostředků ve správním řízení uvedený výrok přezkoumat (bod 14). Výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání tím, že v konkrétním případě mění oproti obecnému pravidlu (§ 85 odst. 1 správního řádu) vlastnosti prvoinstančního „věcného“ rozhodnutí, zasahuje do práv nebo povinností účastníků tím, že na ně může být „věcné“ prvostupňové rozhodnutí uplatněno dříve, než by tomu tak mohlo být za použití obecného pravidla. Uvedené vlastnosti výroku o vyloučení odkladného účinku odvolání podle rozšířeného senátu ukazují, že ve spojení s „věcným“ výrokem prvostupňového rozhodnutí, který má povahu „rozhodnutí“ ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., jde o úkon, jenž sám má povahu „rozhodnutí“ ve výše uvedeném smyslu, a tedy o úkon soudně přezkoumatelný na základě žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, ledaže by se na něj vztahovaly jiné kompetenční výluky (bod 16). Skutečnost, že prvostupňový správní orgán nezákonně vyloučí odkladný účinek odvolání, se může za dobu, po kterou bude dočasně možno postupovat podle „věcného“ výroku prvostupňového rozhodnutí, velmi negativně a nezřídka obtížně napravitelným způsobem dotknout práv a povinností jednotlivce. Tuto nezákonnost by ovšem bez soudní ochrany bylo možno jen stěží napravit (bod 29).

[22] Krajský soud tak v usnesení, jímž nařídil předběžné opatření, s odkazem na citované závěry rozšířeného senátu v rozsudku 7 As 26/2009-58 dovodil přípustnost žaloby proti výroku II prvostupňového rozhodnutí žalovaného s odůvodněním, že „…v situaci, kdy o otázce odkladného účinku opravného prostředku proti meritornímu rozhodnutí, kterým byl uložen zákaz plnění smlouvy, [žalovaný] rozhodoval tak, že nevyhovoval návrhu na změnu obecného pravidla podávaného z § 85 odst. 1 správního řádu, je podle zdejšího soudu charakter a intenzita zásahu do práv účastníků v nyní posuzované věci shodná jako v případě opačného rozhodnutí (tj. o vyloučení obecného pravidla podávaného z § 85 odst. 1 správního řádu v situaci, kdy bylo rozhodováno o uložení správního vyhoštění cizince), jak se k tomu vyjadřoval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku čj. 7 As 26/2009-58 ze dne 7. 9. 2010“. Krajský soud ve snaze rozumně a smysluplně interpretovat právo vyšel z toho, že „pravidlo o nemožnosti podání opravného prostředku proti rozhodnutí o vyloučení odkladného účinku (§ 85 odst. 4 správního řádu) pokrývá nejen situace, kdy je rozhodováno o vyloučení odkladného účinku opravného prostředku proti prvostupňovému rozhodnutí ve věci samé (jak by z textu § 85 odst. 4 správního řádu plynulo), nýbrž i situace, kdy je k návrhu na vyloučení odkladného účinku opravného prostředku proti prvostupňovému rozhodnutí ve věci samé rozhodováno tak, že odkladný účinek se nevylučuje (tj. i situaci, jaká je dána v nyní posuzované věci)“. Podle něj „není žádného rozumného důvodu, aby rozhodnutí ve věci odkladného účinku, vydávaná v režimu § 85 správního řádu (ať už rozhodnutí „pozitivní“, jehož vydání je v § 85 odst. 4 správního řádu výslovně upraveno, nebo rozhodnutí „negativní“, jehož vydání výslovně upraveno není), měla co do možnosti opravných prostředků odlišný osud“.

[23] NSS nesouhlasí s posouzením přípustnosti žaloby učiněným krajským soudem. Rozšířený senát v rozsudku 7 As 26/2009-58 objasnil, proč považuje výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání v dané konkrétní věci za rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. Vyšel přitom z toho, že vyloučením odkladného účinku odvolání se mění vlastnosti prvoinstančního „věcného“ rozhodnutí tak, že na účastníky může být uplatněno dříve, než by tomu tak mohlo být za použití obecného pravidla (§ 85 odst. 1 správního řádu). Z rozsudku rozšířeného senátu je dále zřejmé, že své závěry o přípustnosti žaloby založil též na skutečnosti, že § 85 odst. 4 správního řádu nepřipouští podat proti výroku o vyloučení odkladného účinku odvolání řádný opravný prostředek.

[24] Uvedené skutečnosti zásadně odlišují nyní posuzovanou věc od případu přezkoumávaného rozšířeným senátem v rozsudku 7 As 26/2009-58.

[25] V nynější věci žalovaný výrokem II rozhodnutí ze dne 2. 5. 2025 rozhodl, že „odkladný účinek rozkladu proti tomuto rozhodnutí se nevylučuje“. Proti rozhodnutí žalovaného, tj. všem jeho výrokům, bylo možné podat rozklad, jak je výslovně uvedeno v poučení tohoto rozhodnutí. Z toho plyne, že v případě podání rozkladu je zachováno standardní pravidlo stanovené v § 85 odst. 1 správního řádu (ve spojení s § 152 odst. 5 správního řádu), tedy že včasný a přípustný rozklad má suspenzivní účinky. Tím, že výrok II rozhodnutí žalovaného nemění oproti obecnému pravidlu vlastnosti prvoinstančního „věcného“ rozhodnutí, nelze uvažovat ani o tom, že by výrok II mohl přímo zasahovat do práv či povinností účastníků řízení ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Výrok II totiž nijak nemění účinek rozkladu, který nastává přímo ze zákona. Žalovaný tímto výrokem jen výslovně nevyhověl návrhu stěžovatelky, aby byl odkladný účinek rozkladu vyloučen, a tedy „jen“ výslovně potvrdil standardní zákonné pravidlo.

[26] Z povahy výroku o nevyloučení odkladného účinku rozkladu (odvolání) tak plyne, že ani ve spojení s „věcným“ výrokem prvostupňového rozhodnutí, který má povahu „rozhodnutí“ ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., se nejedná o úkon, jenž sám má povahu „rozhodnutí“ ve výše uvedeném smyslu. Naopak se jedná o „ne-rozhodnutí“ ve smyslu § 70 písm. a) s. ř. s., a tedy o úkon, který není soudně přezkoumatelný na základě žaloby proti rozhodnutí správního orgánu (srov. bod 16 rozsudku 7 As 26/2009-58 citovaný výše).

[27] Zároveň je třeba opětovně zdůraznit, že stěžovatelka mohla v nynější věci podat rozklad též pouze proti výroku II rozhodnutí žalovaného, jímž rozhodl o tom, že se odkladný účinek rozkladu nevylučuje, aniž by současně napadla „věcný“ výrok I rozhodnutí žalovaného (jenž ostatně byl vydán v její prospěch). Výrok II splňuje veškeré předpoklady rozhodnutí ve smyslu § 67 správního řádu (nikoli však ve smyslu § 65 s. ř. s., jak je popsáno výše). Stěžovatelka tedy měla k dispozici obranu v podobě řádného opravného prostředku proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Tu však nevyužila a namísto toho podala žalobu proti výroku II rozhodnutí žalovaného, které v tu dobu bylo nepravomocné, u krajského soudu.

[28] To, že nelze podat odvolání (rozklad) pouze proti výroku o vyloučení odkladného účinku odvolání (rozkladu), vyplývá z prostého jazykového výkladu § 85 odst. 4 správního řádu a nevyžaduje žádného dalšího rozboru. Zákon stanoví pouze to, jak má správní orgán postupovat, jestliže shledá, že jsou splněny stanovené podmínky pro vyloučení odkladného účinku odvolání (rozkladu). Opačná varianta – zachování suspenzivního účinku odvolání (rozkladu) – nevyžaduje další úpravu, neboť ji správní řád standardně předvídá (§ 85 odst. 1). NSS se neztotožňuje s názorem krajského soudu, podle něhož je pro účely použití § 85 odst. 4 správního řádu nerozhodné, zda správní orgán I. stupně vydá kladný či záporný výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání. Takový názor je v rozporu se zněním zákona.

[29] V této souvislosti lze rovněž uvést, že rozšířený senát se ve věci 7 As 26/2009-58 zabýval správním vyhoštěním cizince a své závěry činil s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem dané věci. V bodě 33 výslovně uvedl, že „všechny uvedené skutečnosti vedou rozšířený senát k závěru, že v případě tohoto konkrétního typu prvostupňového správního rozhodnutí ve věci samé musí být vyloučení odkladného účinku odvolání proti němu podrobeno soudnímu přezkumu“ (tomu odpovídá i právní věta vytvořená k tomuto judikátu Právní věta k rozsudku rozšířeného senátu 7 As 26/2009-58 zní: Výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání podle § 85 odst. 2 správního řádu z roku 2004, obsažený v rozhodnutí správního orgánu o správním vyhoštění cizince podle § 119 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, je rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ř. s., jež nemá předběžnou povahu a ani se jím neupravuje vedení řízení před správním orgánem, a není proto vyňato ze soudního přezkumu podle § 70 s. ř. s.

). Podle názoru desátého senátu tak ani v případě výroku o vyloučení odkladného účinku odvolání podle § 85 odst. 2-4 správního řádu není záhodno bez pečlivého zvážení konkrétních okolností posuzované věci paušálně aplikovat závěry rozsudku 7 As 26/2009-58.

[30] Tím, že stěžovatelka nevyužila možnost podání rozkladu proti rozhodnutí žalovaného, ale podala nepřípustnou žalobu ke krajskému soudu, nebude stěžovatelce upřen přístup ke spravedlnosti. Rozklad proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaného podaly OZNŘ I a II, předseda žalovaného mu vyhověl a věc se tak vrátila k opětovnému řízení u správního orgánu I. stupně (žaloba proti rozhodnutí předsedy žalovaného byla odmítnuta a následná kasační stížnost zamítnuta).

[31] NSS pak jen pro úplnost uvádí, že jsou mu známy závěry usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2019, čj. 62 Af 85/2019-91 Právní věta k usnesení Krajského soudu v Brně 62 Af 85/2019-91 zní: I. Přípustná je nejen žaloba proti rozhodnutí, kterým byl vyloučen odkladný účinek opravného prostředku, ale i žaloba proti rozhodnutí, kterým Úřad pro ochranu hospodářské soutěže naopak nevyloučil odkladný účinek rozkladu proti svému rozhodnutí ve věci samé, jímž byl uložen zákaz plnění smlouvy na veřejnou zakázku (§ 264 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek).; II. Je-li současně s takovou žalobou navrhováno vydání předběžného opatření (§ 38 s. ř. s.), kterým by bylo zakázáno plnění smlouvy na veřejnou zakázku do doby rozhodnutí soudu ve věci samé, soud takovému návrhu zásadně vyhoví.

, na které odkazovala stěžovatelka v řízení o žalobě. Jedná se o ojedinělý právní názor, se kterým NSS, jenž není vázán judikaturou krajských soudů, nesouhlasí z důvodů výše předestřených.

[32] NSS tak dospěl k závěru, že žaloba podaná stěžovatelkou u krajského soudu byla od počátku nepřípustná podle § 68 písm. e) ve spojení s § 70 písm. a) s. ř. s., a krajský soud ji proto měl odmítnout ihned po jejím podání podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Krajský soud však tak nerozhodl a žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. až po učinění řady úkonů ve věci. NSS proto zrušil napadené usnesení krajského soudu a žalobu odmítl ze správného důvodu (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 2. 2004, čj. 5 Ads 58/2003-25, či rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 3. 2018, čj. 3 Azs 66/2017-31, č. 3733/2018 Sb. NSS, bod 71). Současně dodává, že se nejedná o překvapivou změnu právního názoru. Otázce, zda je stěžovatelčina žaloba přípustná, se krajský soud věnoval v rozhodnutí, jímž nařídil předběžné opatření, a strany se k ní vyjádřily ve svých podáních v řízení u krajského soudu i u NSS. Tomuto soudu jsou proto stanoviska stran k odmítnutí žaloby pro nepřípustnost podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. známa (srov. nález Ústavního soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 1783/10, bod 12).

4. Závěr a náklady řízení

[33] Protože krajský soud nesprávně odmítl žalobu podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., NSS postupoval podle § 110 odst. 1 s. ř. s. a zrušil výrok I usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby a výroky II a III o nákladech řízení. Výrokem II NSS žalobu znovu odmítl, tentokrát však ze správného důvodu podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Výroky III a IV pak rozhodl o nákladech řízení o žalobě a kasační stížnosti (viz rozsudek 3 Azs 66/2017-31, body 71-73).

[34] Výrok III, podle něhož žádný z účastníků ani osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o žalobě, se opírá o § 60 odst. 3 a 5 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., neboť žaloba byla opětovně odmítnuta a zároveň osobám zúčastněným na řízení nevznikly žádné náklady v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jim krajský soud uložil.

[35] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl NSS výrokem IV podle § 60 odst. 1 a 5 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla úspěch; žalovanému náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. NSS rovněž neuložil osobám zúčastněným na řízení žádnou povinnost, a jim tak nevznikly žádné náklady v souvislosti s jejím plněním.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. ledna 2026

Ondřej Mrákota
předseda senátu

Právní věta

Výrok správního orgánu prvního stupně, jímž se nevylučuje odkladný účinek odvolání podle § 85 odst. 2 až 4 správního řádu, není úkonem, jenž by měl povahu rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., a to ani ve spojení s věcným výrokem téhož prvostupňového rozhodnutí, který takovou povahu má. Proti výroku o nevyloučení odkladného účinku odvolání tedy nelze podat správní žalobu, ale jen řádný opravný prostředek ve správním řízení.

Usnesení ze dne 2. 9. 2025

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: PATRIOT, spol. s r. o., Tuřanka 383/92, Brno, zastoupená advokátem Mgr. Markem Šimkou, Moravské náměstí 754/13, Brno, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, třída Kpt. Jaroše 7, Brno, za účasti osob zúčastněných na řízení: I. statutární město Opava, Horní náměstí 382/69, Opava, zastoupené advokátem JUDr. Miroslavem Cákem, Sokolovská 663/136c, Praha 8, II. AŽD Praha s. r. o., Žirovnická 3146/2, Praha 10, zastoupená advokátem JUDr. Vilémem Podešvou, LL.M., Na Pankráci 1683/127, Praha 4, proti výroku II rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 2. 5. 2025, čj. ÚOHS-16242/2025/500, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2025, čj. 62 Af 10/2025-479, o návrzích žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a na vydání předběžného opatření

takto:

I. Návrh na vydání předběžného opatření se zamítá.
II. Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
III. Žalobkyni se ukládá zaplatit České republice – Nejvyššímu správnímu soudu soudní poplatek ve výši 2 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a návrhu na vydání předběžného opatření, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1] Žalobkyně podala k žalovanému návrh na uložení zákazu plnění dohody o narovnání ze dne 17. 12. 2024 podle § 254 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek („ZZVZ“), kterou zadavatelka (statutární město Opava, tj. OZNŘ I) v souvislosti s dříve zadanou veřejnou zakázkou „Opava – telematika“ uzavřela s vybranou dodavatelkou (společností AŽD Praha, tj. OZNŘ II).

[2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 5. 2025 návrhu vyhověl. Výrokem I zakázal plnění dohody o narovnání, ale výrokem II nevyloučil odkladný účinek případného rozkladu, jak též žalobkyně požadovala. Žalobkyně proto napadla výrok II rozhodnutí žalovaného žalobou u krajského soudu. S žalobou současně spojila návrh na vydání předběžného opatření, jímž by krajský soud zakázal OZNŘ I a II plnit dohodu o narovnání do doby rozhodnutí o žalobě. Krajský soud tomuto návrhu vyhověl.

[3] Předseda žalovaného však v řízení o rozkladu rozhodnutím ze dne 14. 7. 2025 zrušil prvostupňové rozhodnutí ze dne 2. 5. 2025 v celém rozsahu a věc vrátil žalovanému k novému projednání. Jelikož odpadl předmět řízení (již neexistuje rozhodnutí, proti němuž směřovala žaloba), krajský soud žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Skončením řízení o žalobě pozbylo účinků i předběžné opatření.

[4] Žalobkyně (stěžovatelka) podala dne 5. 8. 2025 proti usnesení krajského soudu kasační stížnost, s níž spojila návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V návrhu uvedla, že s ohledem na pozbytí účinků předběžného opatření nařízeného krajským soudem bude zadavatelka oprávněna pokračovat v plnění dohody o narovnání, ač je více než pravděpodobné, že ta bude opět posouzena jako nezákonná a bude uložen zákaz jejího plnění. Tato hrozba je vysoce urgentní, protože zadavatelka s vybranou dodavatelkou ihned obnovily plnění dohody s úmyslem ji dokončit v řádu dnů, nikoli měsíců, jak dohoda předpokládá. Splněním dohody bude zmařen účel správního řízení i řízení o žalobě a kasační stížnosti. Ve věci je veřejný zájem na zachování účelu uvedených řízení. Stěžovatelka odkázala na svou argumentaci v návrhu na nařízení předběžného řízení podaném u krajského soudu.

[5] Podle žalovaného je návrh nedůvodný. Napadené usnesení neukládá stěžovatelce žádnou povinnost, jejíž plnění by bylo třeba odložit. V této situaci by bylo vhodnější podat návrh na nařízení předběžného opatření.

[6] Podle OZNŘ I není návrh řádně odůvodněn ani doložen. Stěžovatelka zákazem plnění dohody o narovnání nic nezíská ani neztratí. I kdyby bylo zahájeno nové zadávací řízení, není garantováno, že by zakázku získala právě stěžovatelka. Proto ani úplným splněním dohody o narovnání by stěžovatelce nevznikla žádná újma. Případné zastavení plnění dohody o narovnání by mělo výrazně negativní dopad na život a zdraví obyvatel, ekonomiku a životní prostředí. Veřejný zájem na pokračování plnění dohody, a tedy co možná nejrychlejším odstranění poruch světelných signalizačních zařízení (SSZ), je značně vysoký. OZNŘ I k vyjádření připojila znalecký posudek ze dne 1. 6. 2024, ve kterém znalec vyjmenoval nejčastější typy poruch, které zatěžovaly SSZ. Poruchy se týkaly především synchronizace času. Dále OZNŘ I předložila několikeré žádosti policie o zjednání nápravy a řadu hlášení upozorňujících na závady SSZ. V období, kdy bylo předběžné opatření účinné, se vyskytovalo obrovské množství poruch SSZ. OZNŘ I poukázala též na své majetkové zájmy. Vybraná dodavatelka (zde jako OZNŘ II) nabídla výměnu a úpravu řadičů za nesrovnatelně výhodnější cenu oproti stěžovatelce.

[7] Obdobně OZNŘ II ve svém vyjádření uvedla, že návrh stěžovatelky nesplňuje žádnou z podmínek pro přiznání odkladného účinku. Její návrh postrádá jasná tvrzení a důkazy o existenci újmy. Je zřejmé, že hlavním záměrem stěžovatelky je zabránit plnění dohody o narovnání. Přiznání odkladného účinku by na to však nemělo vliv. Zákonnost plnění této dohody je posuzována ve správním řízení, v němž nyní neexistuje žádné pravomocné rozhodnutí zakazující její plnění. Vyhovění návrhu stěžovatelky by bylo v přímém rozporu s veřejným zájmem na bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, a tedy i života, zdraví a majetku osob. Z tohoto důvodu zrušil předseda žalovaného posuzované rozhodnutí žalovaného. Přiznání odkladného účinku ani nemůže splnit svůj účel. Předběžné opatření zaniklo společně s vydáním usnesení o odmítnutí žaloby.

[8] Stěžovatelka posléze dne 15. 8. 2025 podala k NSS též návrh na vydání předběžného opatření, jímž se domáhá, aby NSS zakázal OZNŘ I a II plnění dohody o narovnání a současně jim uložil povinnost aktivně předejít tomu, aby byla dohoda jakkoli zkonzumována.

[9] V návrhu odkázala na to, že krajský soud jejímu návrhu vyhověl a předběžné opatření nařídil a k návrhu OZNŘ I jej nezrušil. Obě OZNŘ přitom usilují o splnění dohody o narovnání v co nejkratší lhůtě. Stěžovatelka vnímá předběžné opatření jako poslední možnost, jak zabránit zjevnému obcházení zákona. Splněním veřejné zakázky zadané mimo zadávací řízení se jejich postup stane nepostižitelným.

[10] NSS nezasílal návrh na vydání předběžného opatření k vyjádření ostatním účastníkům. Stěžovatelka o takovýto postup výslovně požádala. Tento postup je též v souladu s § 38 odst. 2 s. ř. s. Současně NSS uvádí, že návrh na vydání předběžného opatření neobsahuje žádné nové důvody oproti návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, k němuž se účastníci již vyjádřili.

[11] NSS se bude nejdříve zabývat návrhem na vydání předběžného opatření.

K výroku I:

[12] Podle § 38 odst. 1 s. ř. s. byl-li podán návrh na zahájení řízení a je potřeba zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, může usnesením soud na návrh předběžným opatřením účastníkům uložit něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. Ze stejných důvodů může soud uložit takovou povinnost i třetí osobě, lze-li to po ní spravedlivě žádat. Podle § 120 s. ř. s. se uvedené ustanovení přiměřeně použije na řízení o kasační stížnosti.

[13] Předběžné opatření je výjimečným nástrojem, jehož účelem je zatímní úprava poměrů účastníků soudního řízení, hrozí-li v důsledku pokračování dosavadního stavu věcí nebo naopak v důsledku jejich změny vážná újma. K definici vážné újmy se NSS vyjádřil například v usnesení ze dne 24. 5. 2006, čj. Na 112/2006-37, č. 910/2006 Sb. NSS, v němž uvedl, že „vážnou újmou je nutno zejména rozumět takový zásah do právní sféry účastníka, (…) který představuje natolik zásadní narušení této jeho sféry, že po účastníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby jej, byť dočasně, snášel. Vážnou újmou tedy budou zejména intenzivní zásahy do intimní sféry navrhovatele, do jeho vlastnických práv či do jiných jeho subjektivních práv, zejména těch, která mají povahu práv ústavně zaručených“. Dostatečně konkrétně tvrdit hrozící vážnou újmu a takovou újmu odpovídajícím způsobem osvědčit je přitom povinností navrhovatele (např. usnesení NSS ze dne 10. 10. 2022, čj. 10 As 245/2022-45, bod 13). Judikatura vztahující se k ZZVZ dále dovozuje, že předběžné opatření nemůže být vydáno jen s obecným poukazem na to, že jinak bude ohroženo právo žalobce na účinnou soudní ochranu, resp. hlavní smysl a účel soudního řízení bude zmařen (rozsudek NSS ze dne 7. 8. 2024, čj. 8 As 33/2024-76, č. 4648/2024 Sb. NSS, bod 32).

[14] Stěžovatelka ve svém návrhu nikterak neupřesnila, jaká vážná újma jí nevydáním předběžného opatření hrozí. Pouze odkázala na rozhodnutí krajského soudu o jejím návrhu v řízení o žalobě a na hrozbu splnění dohody o narovnání, aniž by konkretizovala újmu, která jí tím může vzniknout. Povinnost tvrzení a osvědčení hrozby vážné újmy leží na straně navrhovatele předběžného opatření.

[15] Soud by měl při rozhodování o návrhu na nařízení předběžného opatření sledovat, zda řešení, které má být tímto procesním prostředkem dosaženo, je proporcionální. NSS v posuzované věci shledává výrazný veřejný zájem na nápravě poruch SSZ. Z podání OZNŘ I a II je zřejmé, že výměna řadičů, která je předmětem dohody o narovnání, cílí právě na odstranění závad SSZ. Důsledkem těchto poruch je mj. nepravidelné přepínání světel na semaforech, narušení přednostní signalizace, narušení komunikace mezi semafory a centrálním řídicím systémem, což logicky vede ke zvýšenému riziku nehod, negativním dopadům na ekonomiku a životní prostředí z důvodu nárůstu emisí ze vzniklých dopravních kolon.

[16] Podle NSS není sporu o tom, že veřejný zájem na nápravě poruch SSZ převažuje nad zájmem stěžovatelky, aby nebyl zmařen přezkum zákonnosti postupu osob zúčastněných na řízení. NSS si je vědom toho, že krajský soud návrhu stěžovatelky na vydání předběžného opatření vyhověl. Zdejší soud však není jeho rozhodnutím vázán ani jeho názory v dotyčném rozhodnutí nesdílí.

[17] NSS dodává, že v souladu se svou nedávnou judikaturou netrval na zaplacení kauce ve smyslu § 272b odst. 1 ZZVZ (viz usnesení NSS ze dne 11. 8. 2025, čj. 4 As 153/2025-49, bod 19).

K výroku II:

[18] Podle § 107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. NSS jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti NSS zjišťuje současné splnění zákonných předpokladů (§ 73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výrazného nepoměru újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly; a 2) chybějícího rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[19] NSS dospěl k závěru, že v nyní posuzované věci nejsou splněny zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Je tomu tak mimo jiné ze shodných důvodů, proto které NSS zamítl návrh na vydání předběžného opatření. Ve věci není splněna minimálně druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť je zde důležitý veřejný zájem na nápravě poruch SSZ.

[20] Je pravda, že ukončením řízení o žalobě pozbylo účinků předběžné opatření nařízené krajským soudem usnesením ze dne 12. 5. 2025 (viz § 38 odst. 4 s. ř. s.). NSS však upozorňuje stěžovatelku, že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nelze „oživit“ předběžné opatření, které vydal krajský soud. Platí totiž, že pokud krajský soud nařídil předběžné opatření, které zaniklo vykonatelností rozhodnutí krajského soudu, jímž se řízení končí, a NSS následně toto rozhodnutí zruší a věc vrátí zpět krajskému soudu k dalšímu řízení, nedochází k „obživnutí“ předběžného opatření vydaného krajským soudem. Vrácením věci krajskému soudu k dalšímu řízení se nevytváří fikce, jako by zrušené rozhodnutí krajského soudu vůbec nikdy nebylo vydáno (KÜHN, Z., KOCOUREK, T. a kol. Soudní řád správní: Komentář, k § 38 s. ř. s. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer). Nedochází-li za popsané procesní situace k „obživnutí“ předběžného opatření v případě zrušení meritorního rozhodnutí krajského soudu, tím spíše nemůže být předběžné opatření obnoveno přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti podané proti rozhodnutí krajského soudu. Žádá-li stěžovatelka, aby byly zatímně upraveny poměry i během řízení o kasační stížnosti, je nutné v tomto řízení podat nový návrh na vydání předběžného opatření. Jak je zřejmé z odůvodnění tohoto usnesení, stěžovatelka tak sice posléze učinila, jejímu návrhu nicméně NSS nevyhověl.

[21] NSS tak nepřiznal odkladný účinek kasační stížnosti.

[22] Tímto usnesením NSS nijak nepředjímá své rozhodnutí o věci samé. V něm se bude zabývat též otázkou přípustnosti podané žaloby.

K výroku III:

[23] V souladu s § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o návrhu na nařízení předběžného opatření. Podle položky č. 5 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, je návrh na nařízení předběžného opatření zpoplatněn částkou 1 000 Kč.

[24] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá podle položky 20 sazebníku soudních poplatků soudnímu poplatku 1 000 Kč. Podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti. Poplatková povinnost v daném případě vzniká dnem právní moci tohoto usnesení [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích, per analogiam; srov. k tomu usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32].

[25] [OBRÁZEK]NSS proto výrokem III vyzval stěžovatelku ke splnění povinnosti zaplatit soudní poplatek za podaný návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a návrh na nařízení předběžného opatření.

[26] Soudní poplatek lze zaplatit:

- v hotovosti na pokladně NSS nebo

- bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703–46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1100416125.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
Pokud úhradu soudního poplatku provádí jiná osoba než povinná, je nutno do zprávy pro příjemce na příkazu k úhradě uvést, za koho se úhrada provádí.
Máte-li za to, že jsou u Vás splněny podmínky pro částečné či plné osvobození od soudních poplatků, můžete ve lhůtě stanovené pro zaplacení poplatku požádat soud o osvobození od soudních poplatků (§ 36 odst. 3 s. ř. s.).

V Brně dne 2. září 2025

Ondřej Mrákota
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací