Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek

Spisová značka

10 As 242/2025

Téma · generováno AIOdškodnění za protiprávní sterilizaci při skartované dokumentaci

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 25. 9. 2026Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: BEJČKOVÁ MichaelaECLI:CZ:NSS:2026:10.As.242.2025.54
Další údaje
Předmět řízení: Zdravotnictví a hygiena

Shrnutí · generováno AI

Ministerstvo zamítlo žádost o odškodnění za sterilizaci, protože chyběla úplná zdravotnická dokumentace a zpochybnilo tvrzení žadatelky. NSS potvrdil zrušení tohoto rozhodnutí: její tvrzení byla věrohodná a podpořená dostupnými důkazy a indiciemi. Ministerstvo neprokázalo jiný průběh událostí a nemohlo stavět na spekulacích.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Při posuzování nároku na jednorázovou peněžní částku podle § 2 až § 4 a § 6 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 297/2021 Sb. postačí, aby žadatelka předložila hájitelná tvrzení podpořená indiciemi, nejsou-li důkazně vyvrácena. Důkazní nouze způsobená nedostupností skartované zdravotnické dokumentace nesmí jít k její tíži. Ministerstvo může nárok odmítnout jen prokázáním jiného objektivního vysvětlení, nikoli nepodloženými spekulacemi.

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Ondřeje Mrákoty a Vojtěcha Šimíčka ve věci žalobkyně: D. S., zastoupené advokátem Mgr. Lukášem Hojdnem, Francouzská 98, Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, Palackého náměstí 4, Praha 2, proti rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 24. 9. 2024, čj. MZDR 21854/2024-3/PRO, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2025, čj. 9 Ad 14/2024-48,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 6 135 Kč do rukou jejího zástupce, advokáta Mgr. Lukáše Hojdna, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

[1] Ve věci jde o odškodnění za protiprávní sterilizaci (podle zákona č. 297/2021 Sb.). Řeší se tu, zda žalobkyně o odškodnění poskytla hájitelná a věrohodná tvrzení, na základě kterých jí vznikl nárok na odškodnění, nebo zda ministerstvo prokázalo, že se události nemohly stát tak, jak žalobkyně tvrdí. NSS dospěl k závěru, že žalobkyni nárok vznikl a ministerstvu se ho nepodařilo vyvrátit.

1. Popis věci

[2] Žalobkyně požádala o odškodnění za protiprávní sterilizaci, která jí byla provedena bez jejího vědomí a souhlasu dne 12. 12. 1988 v nemocnici v Kroměříži při porodu císařským řezem. Ministerstvo žádost zamítlo, protože žalobkyně neprokázala, že jí byla sterilizace provedena protiprávně [§ 6 zákona č. 297/2021 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem]. Proti rozhodnutí ministerstva podala žalobkyně rozklad, ve kterém namítala, že císařský řez nebyl plánovaný, a proto nemohla dopředu souhlasit se sterilizací. Domnívala se, že prokázala protiprávnost sterilizace (nesplňovala indikaci pro sterilizaci ani věkem, ani počtem dětí), přestože o ní nezůstaly v kroměřížské nemocnici žádné záznamy (dokumentace byla skartována). Ministr však rozklad zamítl.

[3] Proti rozhodnutí ministra podala žalobkyně žalobu. Městský soud žalobě vyhověl, protože žalobkyně podle něj dostatečně prokázala, že jí byla neoprávněně provedena sterilizace. Připustil, že o protiprávnosti zákroku mohou přetrvávat pochybnosti, ale nikoli z důvodu, který by mohla žalobkyně ovlivnit. Podle soudu žalobkyně přesvědčivě prokazovala svá tvrzení důkazy, které byla schopna zajistit; skartovaná dokumentace přitom nemůže jít k její tíži. Naopak ministerstvo a ministr nezdůvodnili přesvědčivě své pochybnosti o tvrzeních žalobkyně. Městský soud navíc označil spekulativní scénáře ministerstva o průběhu tehdejších událostí za nepřijatelné. Proto rozhodnutí ministra zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

2. Argumenty stran v kasačním řízení

[4] Proti rozsudku městského soudu podává ministerstvo kasační stížnost. Namítá, že rozsudek městského soudu je nepřezkoumatelný, protože soud neobjasnil, proč považuje tvrzení žalobkyně za přesvědčivá a hájitelná. Podle ministerstva naopak žalobkyně nepodložila svá tvrzení žádnými indiciemi.

[5] Dále ministerstvo namítá, že soud obrátil důkazní břemeno a zatížil jím ministerstvo, přestože při skartaci dokumentace mají obě strany sporu důkazní břemeno jen sdílet. Žalobkyně ale neposkytla součinnost s označením důkazů, proto nelze ministerstvu vyčítat, že je neopatřilo samo. Ministerstvo nesouhlasí s tím, že soud předpokládal správnost a důvěryhodnost tvrzení žalobkyně a po ministerstvu chtěl, aby její tvrzení vyvracelo. Ministerstvo ale nemůže prokazovat okolnosti ze života žalobkyně (i s ohledem na dobu, která od sporné události uběhla).

[6] Podle ministerstva nelze a priori považovat za pravdivá tvrzení žadatelek o odškodnění, v jejichž případech byla dokumentace skartována, protože by tím byly znevýhodněny žadatelky, v jejichž případech se dokumentace dochovala. Takový postup by odporoval principu, že se mají odškodnit skutečné oběti, které svůj nárok prokážou s alespoň vysokou mírou pravděpodobnosti. Žalobkyně ale nijak nedoložila své tvrzení, že ji rychlá záchranná služba odvezla do nemocnice v Kroměříži, kde byla ihned přijata k porodu císařským řezem, při kterém jí byla provedena sterilizace.

[7] Ministerstvo nesouhlasí s městským soudem ani v tom, že je nepřijatelné, aby předkládalo svou verzi tehdejších událostí, kterou zpochybňuje tvrzení žalobkyně. Na první pohled splněné předpoklady pro poskytnutí odškodnění lze totiž zpochybnit tím, že se prokáže existence odlišné, důvěryhodnější skutkové verze (rozsudek NSS ze dne 4. 7. 2024, čj. 9 As 61/2023-65). Ministerstvo proto předložilo verzi, podle které žalobkyně opustila nemocnici ve Vyškově (kde byla krátce před porodem hospitalizována), přestože byla upozorněna na to, že jí i jejímu nenarozenému dítěti hrozí nebezpečí smrti. Navíc ani další tvrzení žalobkyně podle ministerstva nenasvědčují tomu, že sterilizace proběhla neoprávněně. Městský soud také nesprávně řekl, že instrukce, která ukládala podmínky skartací zdravotnické dokumentace, v roce 1988 bez náhrady zanikla. To ale není pravda: instrukce platila až do roku 2007 (tzn. nebylo zde právní vakuum, za které by odpovídal stát).

[8] Žalobkyně ve vyjádření nesouhlasí s názorem ministerstva, že byla v řízení o žádosti pasivní. Dodala zdravotní dokumentaci, která byla dostupná, výpisy z porodní knihy, a další vyjádření, jak k tomu byla vyzvána. Domnívá se, že kvůli důkazní nouzi, kterou nezavinila, nemůže být nařčena z pasivity.

3. Posouzení věci

[9] Kasační stížnost není důvodná.

[10] Osoby, které byly v období od července 1966 do konce března 2012 sterilizovány v rozporu s právem (tj. bez souhlasu nebo na základě nesvobodného či neinformovaného souhlasu), mají nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky. Žádost o přiznání nároku musí obsahovat (mimo jiné) popis rozhodných skutečností případu, zejména kdy a kde byl výkon sterilizace proveden, ale i dalších okolností, za nichž sterilizace proběhla. Žadatelka musí označit listiny a jiné důkazní prostředky, kterých se na podporu svého práva dovolává [§ 2 až § 4 a § 6 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 297/2021 Sb.].

[11] Sterilizace – zdravotní výkon zabraňující plodnosti – je závažným zásahem do tělesné integrity sterilizované osoby. Je-li sterilizace provedena, aniž s ní daná osoba svobodně a informovaně souhlasila, porušuje to zákaz nelidského a ponižujícího zacházení (rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 8. 11. 2011, č. 18968/07, V. C. proti Slovensku, body 116 až 119). Přijetím zákona č. 297/2021 Sb. zamýšlel stát přijmout odpovědnost za to, že v minulosti dostatečně neupravil informovaný souhlas s prováděním sterilizací (ale i za další okolnosti, které se s tímto zákrokem pojily). Záměrem zákonodárce bylo zajistit odškodnění obětí protiprávních sterilizací, kterého nebylo možné – vzhledem k promlčení práva na náhradu nemajetkové újmy v penězích – dosáhnout běžnými prostředky (část A.3 důvodové zprávy).

[12] Řízení o žádosti o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem má zaručovat účinný prostředek nápravy porušení jejich základních práv a má jim umožnit dosáhnout zadostiučinění. Nemohou se na něj tedy vztahovat tytéž požadavky jako na řízení o jiných žádostech. Po žadatelkách především nelze chtít, aby samy označily či zajistily veškeré důkazy, které budou protiprávnost sterilizace – provedené mnohdy ve vzdálené minulosti – jednoznačně prokazovat. Stejně tak nelze připustit, aby byla peněžitá částka žadatelce přiznána, jen je-li naplnění zákonných předpokladů prokázáno nade vši pochybnost.

[13] Žádosti je nutné vyhovět, jestliže žadatelka hájitelně tvrdí, že v rozhodném období podstoupila sterilizaci v rozporu s právem; jestliže je její hájitelné tvrzení podpořeno zjištěnými indiciemi; a jestliže toto tvrzení není důkazně vyvráceno (rozsudek NSS ze dne 4. 7. 2024, čj. 9 As 61/2023-65, č. 4623/2024 Sb. NSS, body 24 a 32). Za hájitelné tvrzení o porušení základních práv se obecně považuje tvrzení, které není zcela nedůvěryhodné a nepravděpodobné, je možné i časově, je dostatečně konkrétní a v čase neměnné (nálezy Ústavního soudu ze dne 2. 3. 2015, sp. zn. I. ÚS 1565/14, bod 55; a ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 3930/14, bod 19). To platí zejména tehdy, nelze-li prokázat tvrzené skutečnosti zdravotní dokumentací, která byla skartována. Žadatelka se tak při prokazování důvodnosti svého nároku typicky ocitne v důkazní nouzi, a to i po řádném poučení a snaze ministerstva skutečně získat veškeré dostupné dokumenty (9 As 61/2023, bod 30).

[14] Důkazní nouze nemůže jít žadatelce k tíži, proto ministerstvo v takových případech zamítne žádost o odškodnění zásadně jen za těchto podmínek: 1) tvrzení žadatelky nebudou na první pohled hájitelná a ministerstvo ani přes případné vlastní kroky ke zjištění stavu věci nezjistí nic, co by nasvědčovalo důvěryhodnosti žadatelčiných tvrzení; 2) žadatelka sice předloží hájitelná a pravděpodobná tvrzení, ministerstvo je však zpochybní a prokáže, že existuje jiné objektivní vysvětlení popsaných dějů a skutečností (9 As 61/2023, bod 37). Právě o to jde v nyní řešené věci: zda žalobkyně předložila hájitelná a pravděpodobná tvrzení a zda ministerstvo prokázalo, že existuje jiné objektivní vysvětlení tehdejší situace (jiné, než že proběhla protiprávní sterilizace).

[15] Ze správního spisu plyne, že žalobkyně byla 9. 12. 1988 přijata v nemocnici ve Vyškově kvůli krvácení a začínajícímu porodu. O den později nemocnici opustila, přestože ji lékaři upozornili na to, že jí i ještě nenarozenému dítěti hrozí vážné nebezpečí. Tyto skutečnosti doložila sama žalobkyně zdravotnickou dokumentací z nemocnice ve Vyškově. V dokumentaci není žádná zmínka o tom, že by lékaři či žalobkyně uvažovali o zákroku sterilizace (z porodopisu plyne jen podezření na nepříznivou polohu placenty). Dále žalobkyně tvrdí, že 12. 12. 1988 ji přivezla záchranná zdravotnická služba do nemocnice v Kroměříži. Kvůli předčasnému odtoku plodové vody, krvácení a nepříznivé poloze placenty stěžovatelku převezli na porodní sál k porodu císařským řezem. Současně s porodem jí byla provedena sterilizace. Z dokladu, který žalobkyně předložila, plyne, že sterilizace proběhla v 8:53 ráno. Ze sledu těchto událostí žalobkyně vyvozuje závěr, že nemohla stihnout poskytnout informovaný souhlas se sterilizací, a sterilizace tedy proběhla bez jejího souhlasu i vědomí.

[16] NSS považuje popsaná tvrzení za hájitelná a věrohodná. V průběhu řízení žalobkyně svá tvrzení nijak neměnila a pamatuje si důležité okamžiky spjaté s porodem a následnou sterilizací. Prokázala, kdy a kde sterilizace proběhla. Dostupné indicie navíc nasvědčují tomu, že sterilizace proběhla bez jejího souhlasu a bez jakékoli jiné indikace k tomuto zákroku. Žalobkyně sice neprokázala, že ji k příjmu na porodní sál přivezla záchranná služba, to ale nemá zásadní vliv na její jinak konzistentní a hájitelná tvrzení. Úplný výpis ze zdravotnické dokumentace by za určitých okolností mohl prokázat, zda žalobkyně poskytla, či neposkytla informovaný souhlas se sterilizací. Nemůže však jít žalobkyni k tíži, že tato dokumentace z nemocnice v Kroměříži není k dispozici.

[17] Když v situaci, ve které nic nenasvědčuje tomu, že žalobkyně souhlas poskytla, tvrdí ministerstvo opak, musí ho také prokázat. To se v tomto případě nestalo. NSS nepřehlédl, že ministerstvo vyzvalo nemocnici v Kroměříži, aby zdravotnickou dokumentaci poskytlo. Stejně tak si je NSS vědom pravidel, kterými se zdravotnická zařízení při skartaci dokumentů měla řídit. To ale nemá na posouzení této věci žádný vliv. Neřeší se zde, kdo nese odpovědnost za skartovanou zdravotnickou dokumentaci, ale zda žalobkyni náleží odškodnění za protiprávní sterilizaci. Ministerstvo sice kvůli skartované dokumentaci patrně stejně jako žalobkyně postrádá důležitý střípek do mozaiky tehdejších událostí, přesto ale musí přijmout fakt, že žalobkyně svůj nárok prokázala, protože poskytla hájitelná tvrzení a podpořila je jak nespornými důkazy, tak řadou indicií (není tedy pravda, že městský soud přenesl důkazní břemeno na ministerstvo).

[18] Ministerstvo mělo možnost tvrzení žalobkyně zpochybnit a prokázat, že existuje jiné objektivní vysvětlení dějů a skutečností (9 As 61/2023, bod 37). Mělo by však tvrzení žadatelek o odškodnění vyvracet tak, že prokáže, že se události nemohly stát tak, jak konkrétní žadatelka uvádí. Nikoli spekulativně uvažovat o jejích životních prioritách a plánech tak, jak se k tomu ministerstvo uchýlilo v tomto případě. Z toho, že žalobkyně 10. 12. 1988 předčasně opustila vyškovskou nemocnici, ministerstvo vyvodilo, že patrně nestála o to, aby se znovu stala matkou ani aby v budoucnu znovu otěhotněla. Další úvaha ministerstva pak směřovala k tomu, že právě proto mohla někdy před 12. 12. 1988 souhlasit se sterilizací. Tyto spekulace nemohou být po právní stránce úspěšné. Ministerstvo jistě může proti tvrzením žadatelek stavět právní argumenty, které verzi žadatelek oslabují či vyvracejí. V takto citlivých případech, jako je odškodnění protiprávní sterilizace, by se však současně mělo zdržet nepodložených domněnek o tehdejší skutkové situaci (jako jsou ty, které NSS stručně zmiňuje v tomto závěrečném odstavci). Tak předejde tomu, aby nešetrně zasahovalo do velmi osobních až intimních otázek života žadatelek.

4. Závěr a náklady řízení

[19] Ministerstvo se svými námitkami neuspělo. NSS proto jeho kasační stížnost zamítl. Neúspěšné ministerstvo nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Úspěšné žalobkyni přiznal soud náhradu nákladů řízení za jeden úkon právní služby, a to vyjádření ke kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu (vyhlášky č. 177/1996 Sb.)]. Za tento úkon náleží odměna ve výši 4 620 Kč (§ 7 bod 5, § 9 odst. 5 advokátního tarifu) a paušální částka 450 Kč jako náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Zástupce žalobkyně je plátcem DPH, soud proto zvýšil odměnu i o částku daně. Celkově je tedy ministerstvo povinno uhradit žalobkyni náklady řízení o kasační stížnosti ve výši (4 620 + 450 + 1 065 =) 6 135 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. září 2026

Michaela Bejčková
předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací