Rozsudek ze dne 17. 1. 2019
Plný text
10 As 28/2018 - 47
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: MUDr. I. J., Ph.D., zastoupený JUDr. Vladimírem Zonkem, advokátem se sídlem [adresa] Ostrava, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem [adresa] Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2016, čj. MSK 152174/2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2017, čj. 22 A 48/2016-35,
t a k t o :
I. Kasační stížnost s e z a m í t á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 4. 2016, čj. MSK 152174/2015, bylo zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 18. 11. 2015, čj. SM/411856/15/DSČ/LipK-BS, kterým byly jako nedůvodné zamítnuty námitky žalobce proti provedení záznamu bodů do registru řidičů a provedené záznamy bodů byly potvrzeny. Žalobce tímto dosáhl počtu bodů stanovených zákonem a pozbyl řidičské oprávnění podle § 123c odst. 3, poslední věty, zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu).
[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, kterou krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
[3] Krajský soud dospěl k závěru, že správní orgány postupovaly správně, pokud žalobcem zpochybňované pokutové bloky považovaly za způsobilé podklady pro zápis bodů do registru řidičů.
II. Podstatný obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
[5] Stěžovatel má za to, že rozsudek krajského soudu je nezákonný, neboť ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 20 Cdo 747/2008, nelze ohledně formálních požadavků na rozhodnutí vydaná v blokovém řízení použít obecnou úpravu platící pro rozhodnutí vydaná v přestupkovém (správním) řízení, ale ustanovení, která upravují blokové řízení. Neuvedení všech stanovených a na bloku předtištěných údajů znamená nesplnění formálních požadavků na tento druh rozhodnutí.
[6] Stěžovatel ve vztahu k přestupkům dokládanými pokutovými bloky ze dne 21. 8. 2015, číslo L 0847070, a ze dne 31. 10. 2012, číslo F 0811787, nesouhlasí se závěry krajského soudu, neboť je přesvědčen, že pokud zákon stanoví pro podobu pokutového bloku a jeho vyplňování konkrétní pravidla, která směřují především k tomu, aby i laické veřejnosti byly tyto doklady srozumitelné, pak používání zkratek, jež nemají obecnou povahu, této skutečnosti brání.
[7] Ve vztahu k přestupku ze dne 24. 8. 2012, který byl dokládán fotokopiemi pokutových bloků série AP/2009, čísel P 0466058 a P 0466059, stěžovatel namítl, že v uvedených fotokopiích není uveden přesný popis přestupkového jednání; zejména v nich není uvedeno datum spáchání přestupku uvedením určitého dne, měsíce a roku. Dále v nich chybí přesná právní kvalifikace přestupku, neboť není patrné, který z vypsaných údajů označuje aplikovaný odstavec, písmeno či bod § 4 zákona o silničním provozu. Rovněž v nich schází odkaz na § 18, resp. § 61 zákona o silničním provozu. Právní kvalifikace přestupku je proto nedostatečná. V těchto pokutových blocích ostatně také chybí jednoznačná specifikace, jakou rychlostí měl řidič jet a jakým druhem vozidla (uvedením typu a tovární značky), kdy a kde přesně k přestupkovému jednání mělo dojít. Stěžovatel rovněž vytkl, že v pokutových blocích, ve kterých ani není uvedeno jméno a příjmení oprávněné osoby, není přesně popsána objektivní stránka příslušné skutkové podstaty přestupku specifikací, že „…přestupku se dopustil řidič J. tím, že jako řidič motorového vozidla překročil nejvyšší povolenou rychlost…“. Pokutový blok číslo P 0466059 pak zcela postrádá výrokovou část rozhodnutí, identifikaci oprávněné úřední osoby a její podpis.
[8] Stěžovatel shrnul, že pokutové bloky nesplňují formální náležitosti rozhodnutí, a proto k nim nelze při zápisu bodů do bodového hodnocení řidiče přihlížet.
[9] Stěžovatel navrhl, aby NSS napadený rozsudek krajského soudu zrušil.
[10] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] Základní a v podstatě jedinou otázkou v projednávané věci je, zda stěžovatelem označené pokutové bloky obstojí jako podklad pro zápis příslušného počtu bodů stěžovateli v registru řidičů.
[13] NSS nejprve v obecné rovině ve shodě se svou konstantní a dlouhodobou judikaturou (naposledy např. rozsudek ze dne 8. 11. 2018, čj. 5 As 132/2016-34) konstatuje, že blokové řízení je zkráceným a velmi zjednodušeným typem správního řízení, jehož podstata je postavena na procesní ekonomii řízení a spočívá v rychlém, neformálním projednání a vyřízení přestupku přímo na místě po jeho zjištění. V praxi správní orgán zpravidla ve velmi krátkém čase projedná pachatelův přestupek a uloží mu za něj přiměřenou sankci, pokud s tím pachatel přestupku souhlasí. Do značné míry tak splývá řízení s jeho výsledkem – uložením pokuty za pomoci bloku. Pokutového bloku je využíváno typicky při projednávání přestupků z oblasti dopravy a provozu na pozemních komunikacích, jako tomu bylo i v tomto případě.
[14] Stěžovateli byly vydány pokutové bloky, jejichž obsahové náležitosti jsou určovány shora popsanou povahou blokového řízení a blíže byly specifikovány v zákoně č. 200/1990 Sb., o přestupcích, konkrétně v § 85 odst. 4, větě druhé, podle které pověřené osoby: „Na pokutových blocích vyznačí komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena.“ S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon o přestupcích zrušen a nahrazen zákonem č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, přičemž dosavadní blokové řízení bylo nahrazeno příkazním řízením, při kterém je příkaz vydáván na místě. Namísto pokutového bloku se vydává příkazový blok, mezi jehož obsahové náležitosti patří mj. i „popis skutku s označením místa, času a způsobu jeho spáchání“ [§ 92 odst. 2 písm. e) zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich].
[15] V případě předchozí a současné právní úpravy správního trestání platila, resp. platí povinnost popsat skutek, v němž má přestupek spočívat, podobně jako je tomu v oblasti soudního trestání, jehož principy se - s ohledem na systémové vnímání trestání jako určitého jednotného veřejnoprávního mechanismu - uplatní i pro oblast správních deliktů, tedy správního trestání (srov. např. rozsudek NSS ze dne 31. 5. 2007, čj. 8 As 17/2007-135).
[16] Smyslem popisu skutku, tj. konkrétního přestupkového jednání, je především jeho nezměnitelnost, která hraje významnou roli zejména z pohledu dodržení zásady ne bis in idem (nikdo nesmí být stíhán opětovně pro týž skutek), ale i z pohledu práva na obhajobu (je třeba, aby obviněný věděl, co je mu kladeno za vinu, a aby se tak mohl dostatečně bránit).
[17] V nyní posuzované věci NSS nejprve k námitkám stěžovatele, které se týkají pokutového bloku ze dne 21. 8. 2015, číslo L 0847070, ve shodě s krajským soudem konstatuje, že je v něm o přestupkovém jednání v kolonce „Doba, místo a popis“ uvedeno: „21. 8. 2015v 15:53 hod., sl. I/56 mimo obec Hodoňovice (sm. SK) § 18/3 z. č. 361/2000 Sb. - rychlost mimo obec, 90/127/123 km/h, RZ: X“. V kolonce „pokuta za přestupek“ je pak uvedeno: „§ 125c/1fc zák. č. 361/2000 Sb.“
[18] NSS ve vztahu k použití zkratkovitých formulací již např. ve svém rozsudku ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012-20, dovodil, že „s rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění.
[19] NSS se ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že z uvedeného pokutového bloku je dostatečně zřejmé, kdy a kde se měl stěžovatel dopustit přestupkového jednání - stěžovatel jel po silnici č. 56 ve směru na Slovensko z Hodoňovic. Ze zkratky „90/127/123“ je rovněž nepochybné, že stěžovatel překročil nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec (viz také obrat použitý v pokutovém bloku „rychlost mimo obec“) o 33 km v hodině. Z uvedené zkratky je zřejmé, že 90 km/h je nejvyšší dovolená rychlost, 127 km/h je naměřená rychlost a 123 km/h je zjištěná rychlost stěžovatele po zohlednění odchylky měřicího zařízení. Krajský soud při hodnocení přípustnosti této zkratky také přiléhavě poukázal na rozsudek NSS ze dne 28. 8. 2014, čj. 4 As 127/2014-39. Krajský soud poté opět zcela správně dovodil, že registrační značkou uvedenou v pokutovém bloku je také dostatečně identifikováno vozidlo, které stěžovatel řídil. Registrační značka je totiž zcela jedinečná a na základě ní lze v registru silničních vozidel zjistit nejen údaje o značce a typu vozidla, ale také o jeho vlastníku a provozovateli apod. Rovněž byla v pokutovém bloku jednoznačně uvedena právní kvalifikace přestupku stěžovatele, neboť je zjevné, že přestupek byl právně kvalifikován podle § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu a pokuta byla uložena podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona o silničním provozu. Krajský soud, na jehož závěry NSS v podrobnostech odkazuje, tedy správně dovodil, že posuzovaný pokutový blok je způsobilým podkladem pro záznam bodů ve smyslu § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu. Obdobné závěry platí také pro pokutový blok ze dne 31. 10. 2012, číslo F 0811787, který rovněž splňuje všechny požadavky dostatečné individualizace, jak správně dovodil již krajský soud, na jehož závěry NSS v tomto směru v podrobnostech odkazuje.
[20] NSS souhlasí rovněž se závěry krajského soudu ohledně pokutových bloků čísel P 0466058 a P 0466059, které se vztahují k přestupku stěžovatele ze dne 24. 8. 2012; ani v tomto směru nejsou námitky stěžovatele důvodné.
[21] Krajský soud správně uvedl, že na pokutovém bloku číslo P 0466058 je uveden den i hodina přestupkového jednání. Dostatečná je také podle názoru NSS právní kvalifikace přestupku provedená odkazem na § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu a § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, přičemž je zde dále uvedeno, kde se stěžovatel přestupkového jednání dopustil (tj. „dálnice D1 353 km směr Bohumín mimo obec“). Již výše vyloženou zkratkou „100/147/142“ je specifikováno překročení nejvyšší dovolené rychlosti 100 km/h o 42 km/h. Krajský soud také správně dovodil, že pro konkretizaci vozidla, které stěžovatel řídil, je dostatečné uvedení jeho registrační značky (viz výše), která sice není uvedena přímo v kolonce „Doba, místo a popis přestupkového jednání“, ale v levém horním rohu bloku. Pokutový blok je rovněž stěžovatelem podepsán s uvedením data jeho převzetí.
[22] S žalobními námitkami, že v pokutovém bloku chybí přesná právní kvalifikace přestupku, neboť údajně podle stěžovatele není patrné, který z vypsaných údajů označuje aplikovaný odstavec, písmeno či bod § 4 zákona o silničním provozu, a zároveň chybí odkaz na § 18, resp. § 61 zákona o silničním provozu a není v něm uvedeno jméno a příjmení oprávněné osoby, se sice krajský soud výslovně nevypořádal, ale z kontextu jeho rozsudku je zjevné, že se zcela ztotožnil se závěry uvedenými v rozhodnutí žalovaného. NSS v této souvislosti konstatuje, že smyslem soudního přezkumu není stále dokola podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto v případech shody názoru soudu a odůvodnění napadeného rozhodnutí může krajský soud odkazovat právě na toto odůvodnění (k tomu viz např. rozsudky NSS ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005-130, ze dne 2. 7. 2007, čj. 4 As 11/2006-86, a ze dne 29. 5. 2013, čj. 2 Afs 37/2012-47). Žalovaný se přitom s totožnými námitkami ve svém rozhodnutí vypořádal a konstatoval: „v pokutovém bloku číslo P 0466058 je uveden odkaz „§ 4c z. č. 361/2000 R - 100/147/142“ je tedy zřejmé, že se jedná o § 4 písm. c) uvedeného zákona, jelikož toto ustanovení obsahuje pouze písmena a – c), tudíž tento popis (porušení povinnosti řidiče dle tohoto ustanovení) není zaměnitelný s jiným ustanovením zákona o silničním provozu; § 18 ani § 61 zákona o silničním provozu není v tomto případě případný, jelikož v místě, kde byl účastník řízení změřen, porušil max. dovolenou rychlost, která byla omezena dopravním značením a MUDr. J. tak porušil povinnost řídit se dopravními značkami dle ust. § 4 písm. c) zákona o silničním provozu […] v kolonce podpis s uvedením jména, příjmení a funkce oprávněné osoby, krajský úřad neshledává v takto vypsaném bloku nedostatky; je zřejmé, že oprávněnou osobu lze podle její funkce a podpisu vyhledat, nelze tak učinit závěr, že absence uvedení jména a příjmení oprávněné osoby na uvedeném pokutovém bloku by způsobila, že se nejedná o způsobilý podklad pro záznam bodů“. S těmito závěry žalovaného se NSS ve shodě s krajským soudem ztotožňuje a nemá k nim co dodat.
[23] S přihlédnutím ke shora uvedenému nelze stěžovateli přisvědčit ani v námitce, že na posuzovaném bloku není uveden přesný popis objektivní stránky příslušné skutkové podstaty přestupku specifikací, že „…přestupku se dopustil řidič J. tím, že jako řidič motorového vozidla překročil nejvyšší povolenou rychlost…“. Jak již bylo uvedeno, při vyplňování pokutového bloku lze použít také zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné. Tato podmínka byla splněna a z pokutového bloku číslo P 0466058 je bez jakýchkoli pochybností zřejmé, že přestupcem (řidičem motorového vozidla, který překročil nejvyšší dovolenou rychlost) byl právě stěžovatel.
[24] NSS dále souhlasí rovněž se závěrem krajského soudu ve vztahu k pokutovým blokům čísel P 0466058 a P 0466059, že za popsaný přestupek stěžovatele byl záznam bodů proveden pouze jednou. Z tohoto důvodu jej tedy nemůže zpochybnit ani existence druhého nevyplněného bloku číslo P 0466059, ať již byl nevyplněn z jakéhokoli důvodu.
IV. Závěr a náklady řízení
[25] Ze všech uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatele není důvodná, a proto ji v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. in fine zamítl.
[26] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.); žalovanému nevznikly v tomto řízení náklady nad rámec jeho běžné činnosti.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. ledna 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu
Usnesení ze dne 8. 3. 2018
Plný text
10 As 28/2018 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: MUDr. I. J., Ph.D., zast. JUDr. Vladimírem Zonkem, advokátem se sídlem [adresa] Ostrava, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem [adresa] Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2016, čj. MSK 152174/2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2017, čj. 22 A 48/2016-35, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
II. Žalobci se ukládá zaplatit ve lhůtě tří dnů od doručení tohoto usnesení České republice – Nejvyššímu správnímu soudu soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví. Žalovaný jím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 18. 11. 2015, čj. SM/411856/15/DSČ/LipK-BS, kterým bylo rozhodnuto o námitkách žalobce proti provedení záznamu bodů v registru řidičů. Stěžovatel tímto dosáhl počtu bodů stanovených zákonem a pozbyl řidičské oprávnění podle § 123c odst. 3, poslední věty, zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Rozsudkem krajského soudu uvedeným v záhlaví byla zamítnuta žaloba žalobce proti rozhodnutí žalovaného.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, s níž spojil návrh na přiznání odkladného účinku.
[3] Stěžovatel v žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedl, že vykonává práci vedoucího lékaře ambulantních specializovaných zařízení provozovaných společností Privatklinik LLC, s. r. o., se sídlem v [adresa] Jako vedoucí lékař společnosti nese odpovědnost za poskytování zdravotních služeb na všech pracovištích společnosti, kde osobně poskytuje zdravotní péči, a to na pracovišti v Olomouci v pondělí od 8 hodin do 15 hodin, v pátek od 8 hodin do 16 hodin a na pracovišti v Opavě v pondělí od 17 hodin do 19 hodin a ve středu od 15 hodin do 19 hodin. V ostatních dnech v pracovní době od 8 hodin žalobce působí na pracovišti v Ostravě. Pozbytím řidičského oprávnění vzniká značná újma nejen stěžovateli, ale i mnoha jiným osobám, neboť nemůže vykonávat své povolání a poskytovat zdravotní služby značnému počtu osob na různých místech Moravskoslezského a Olomouckého kraje. Stěžovatel je schopen zajistit poskytování zdravotních služeb na všech těchto pracovištích pouze při používání vlastního osobního automobilu; stěžovatel ani společnost Privatklinik LLC, s. r. o., nezaměstnávají řidiče. Přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti nezpůsobí žádné osobě újmu. Na základě těchto skutečností stěžovatel žádá, aby NSS přiznal podané kasační stížnosti odkladný účinek.
[4] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil.
[5] Podle § 107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; NSS jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Podle odst. 3 téhož ustanovení se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.
[6] NSS dospěl k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[7] Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se NSS primárně zkoumá, zda stěžovatel uvádí skutečnosti, které by nasvědčovaly možnosti vzniku nepoměrně větší újmy stěžovateli oproti případné újmě jiných osob. Tyto skutečnosti jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti nasvědčující vzniku újmy má stěžovatel. Vylíčení podstatných skutečností musí svědčit tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Odkladný účinek je prostředkem mimořádným, neboť jeho přiznání má místo jen tam, kde jeho nezbytnost převáží nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů opírajících se o pravomocná rozhodnutí orgánů veřejné moci. Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti týkající se sankce za přestupek spočívající v zákazu řízení motorových vozidel či ve ztrátě řidičského oprávnění je pak navíc nutné poměřovat újmu stěžovatele s újmou, která by mohla vzniknout ostatním účastníkům silničního provozu. V takových případech NSS k přiznání odkladného účinku přistupuje pouze výjimečně (viz např. usnesení NSS ze dne 10. 4. 2013, čj. 6 As 29/2013-80).
[8] Stěžovatel tvrdil, že bez řidičského oprávnění nebude schopen vykonávat své zaměstnání a poskytovat zdravotní péči pacientům na klinikách v Olomouci a v Opavě, které jsou součástí jeho společnosti se sídlem v Ostravě. NSS nezpochybňuje tvrzení stěžovatele, že k výkonu své práce používá motorové vozidlo, to však ještě neznamená nevyhnutelný vznik újmy v jeho činnosti při ztrátě řidičského oprávnění. Stěžovatel má možnost využívat k přesunům hromadnou dopravu či pomoc třetí osoby při řízení. Skutečnost, že by zajištění mobility stěžovatele vyžadovalo vyšší náklady, než využití vlastního motorového vozidla, není sama o sobě újmou ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. (obdobně viz usnesení NSS ze dne 9. 10. 2014, čj. 9 As 242/2014-18). Dočasná ztráta oprávnění řídit motorová vozidla může sice výkon stěžovatelovy podnikatelské činnosti zkomplikovat, nicméně z tvrzení stěžovatele a předložených důkazů neplyne, že by je znemožňovala.
[9] NSS naopak jako závažnou vyhodnotil potenciální újmu hrozící ostatním účastníkům silničního provozu v případě, že by odkladný účinek kasační stížnosti přiznán byl. Vzal při tom v úvahu, že stěžovatel se v minulosti dopustil několika přestupků proti pravidlům silničního provozu, např. překročením nejvyšší povolené rychlosti, což vedlo k odebrání řidičského oprávnění (§ 123c odst. 7 zákona o silničním provozu). Přiznání odkladného účinku by tedy mohlo znamenat vážné nebezpečí pro ostatní účastníky silničního provozu, jejichž ochrana je zároveň důležitým veřejným zájmem (srov. usnesení NSS ze dne 25. 9. 2008, čj. 2 As 60/2008-103, č. 1763/2009 Sb. NSS).
[10] S přihlédnutím k výše uvedeným okolnostem NSS uzavřel, že újma, která by mohla vzniknout jiným osobám přiznáním odkladného účinku, výrazně převyšuje újmu, kterou pro stěžovatele bude znamenat výkon rozhodnutí, které vedlo k povinnosti odevzdat řidičské oprávnění. Z těchto důvodů NSS podle § 107 odst. 1 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal. Tím NSS žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
[11] Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podléhá soudnímu poplatku, a sice dle položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, ve výši 1 000 Kč. Podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti. Povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích, per analogiam; srov. k tomu též usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012–32].
[12] Soudní poplatek lze zaplatit:
- vylepením kolků na tomto tiskopisu; nebo
- bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – [účet], vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby lze získat na internetových stránkách www.nssoud.cz v položce Rychlé odkazy – Úhrada soudních poplatků.
[13] Dovolujeme si Vás upozornit, že v případě nezaplacení bude soudní poplatek po vydání rozhodnutí o vzneseném návrhu na přiznání odkladného účinku vymáhán.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. března 2018
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových známkách určený soudní poplatek.
ke sp. zn.: 10 As 28/2018
podpis .................................................
Místo pro nalepení kolkových známek: