Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek1× citováno

Spisová značka

10 As 365/2019

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 31. 8. 2021Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: MRÁKOTA OndřejECLI:CZ:NSS:2021:10.As.365.2019.36
Další údaje
Předmět řízení: Stavební zákon

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (5) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 31. 8. 2021

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudkyň Michaely Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: T. O., zast. advokátem Mgr. Filipem Lederem, sídlem [adresa] Praha 1, proti žalovanému: Magistrát města Brna, sídlem [adresa] za účasti osoby zúčastněné na řízení: M. N. ml., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2017, čj. MMB/0290259/2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2019, čj. 29 A 221/2017-75,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků ani osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Úřad městské části Brno, Brno-Jundrov (dále jen „stavební úřad“), rozhodnutím ze dne 11. 4. 2017 nařídil žalobci podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), odstranění rozestavěné nepovolené stavby s názvem „Novostavba dvou chat, umístěných na pozemku p. č. X a X k. ú. J.“ (dále jen „stavba“).

[2] Proti rozhodnutí stavebního úřadu podal žalobce odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 17. 7. 2017 a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Žalovaný dovodil, že posuzované stavby provedl stavebník bez rozhodnutí či jiného opatření stavebního úřadu, které vyžaduje stavební zákon. Současně bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že stavbu nelze dodatečně povolit. K odvolacím námitkám žalovaný uvedl, že tyto námitky byly vypořádány v řízení o dodatečném povolení stavby. Opětovně ovšem zdůraznil, že pozemky, na nichž byla stavba postavena, se nachází v ploše určené územním plánem s funkcí „Plochy s objekty pro individuální rekreaci“. Pro plochy s objekty pro individuální rekreaci obecně platí, že další dělení stávajících parcel nezakládá právo výstavby dalších objektů pro individuální rekreaci. Na pozemku p. č. X se nacházel objekt pro rodinnou rekreaci, pozemek je v katastru nemovitostí veden jako zastavěná plocha a nádvoří, tento pozemek je obklopen pozemkem p. č. X, který je veden jako zahrada. Pozemek p. č. X tvoří souvislý pozemek s pozemkem p. č. X, na němž se objekt pro rodinnou rekreaci nacházel. Z územního plánu vyplývá, že v daném případě bylo přípustné provést dostavbu objektu na pozemku p. č. X rozšířením na pozemek p. č. X na celkovou zastavěnou plochu 25 m2. Je také podmíněně přípustné postavit nový objekt pro individuální rekreaci o zastavěné ploše 25 m2, který by se nacházel na dotčených pozemcích, nikoli však objekty dva. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že dle tvrzení žalobce se v území nachází objekty se zastavěnou plochou více než stanovených 25 m2. Územní plán města Brna je platný pro dané území od roku 1994 a stavební úřad je zavázán postupovat při svém rozhodování podle této územně plánovací dokumentace.

[3] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou krajský soud zamítl.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.

[5] Podle stěžovatele krajský soud postupoval nesprávně, pokud napadeným rozsudkem rozhodl o pokračování v řízení a současně žalobu zamítl. Pokud bylo řízení přerušeno, nemělo by v něm být pokračováno až do právní moci usnesení, kterým bylo rozhodnuto o pokračování v řízení. Smyslem přerušení řízení je totiž zajistit dostatečný „klid v řízení“ k tomu, aby mohla být odstraněna překážka, která brání vydání rozhodnutí ve věci (viz usnesení NSS ze dne 8. 9. 2004, čj. Aprk 2/2004-45). Vydání rozhodnutí ve věci samé takovým procesním úkonem není; takové rozhodnutí může soud vydat pouze v průběhu řízení. Proto je nezbytné, aby bylo nejprve pravomocně rozhodnuto o pokračování v řízení, což platí nejen pro soudní řízení, ale též pro řízení správní (ke správnímu řízení viz rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2009, čj. 4 Ads 16/2009-87). Rozhodl-li však krajský soud o pokračování v řízení a současně zamítl žalobu, popřel institut pokračování v řízení. Výroky I a II napadeného rozsudku si tak odporují. To má za následek jeho nezákonnost.

[6] Stěžovatel je dále přesvědčen, že důvody pro přerušení řízení o žalobě nadále trvají. Řízení o dodatečném povolení stavby, pro které bylo řízení o žalobě přerušeno, bylo zastaveno z důvodu administrativního pochybení jeho zmocněnce. Stěžovatel proto podal novou žádost o dodatečné povolení stavby. Řízení o nové žádosti nyní probíhá. Nejedná se přitom o obstrukční jednání; stěžovatel pouze činí nutné kroky k projednání své žádosti o dodatečné povolení stavby. Závěry krajského soudu o nedůvodnosti dalšího přerušení řízení jsou tedy mylné. Na to stěžovatel poukazoval již v přípise ze dne 6. 9. 2019. Tyto námitky však krajský soud blíže nevypořádal.

[7] Dále stěžovatel namítl, že již v žalobě poukazoval na značný nepoměr požadavků kladených na jeho stavbu a reálné situace v jejím okolí, neboť sousední budovy rovněž přesahují hodnotu 25 m² zastavěné plochy. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. I. ÚS 2166/10, stěžovatel zdůraznil, že i v této věci je nezbytné zohlednit všechny individuální okolnosti, které se jí týkají. To však krajský soud neučinil, individuální okolnosti věci pominul a omezil se jen na čistě formální naplnění/nenaplnění jediného definičního znaku. V této souvislosti stěžovatel s odkazem na závěry Ústavního soudu v rozhodnutí ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. III. ÚS 188/04, zdůraznil, že ze strany správních orgánů a krajského soudu se jedná o přepjatý formalismus, protože je toliko vyžadováno splnění povinnosti, dodržení konkrétních limitů zastavěné plochy, které jsou zjevně za daných okolností běžně porušovány, neboť budovy v okolí stavby stěžovatele daný limit zastavěné plochy překračují. Podle stěžovatele v projednávané věci byly s ohledem na výše uvedené nesprávně posouzeny právní otázky nařízení odstranění stavby, protože nebyly zohledněny podstatné okolnosti případu, na které opakovaně poukazoval. Krajský soud se k nim přitom vyjádřil pouze tak, že jejich posouzení není předmětem řízení.

[8] Stěžovatel navrhl, aby NSS rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[9] Žalovaný se ztotožnil se závěry krajského soudu a navrhl zamítnutí kasační stížnosti.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[10] Kasační stížnost není důvodná.

[11] Podle § 48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. předseda senátu může řízení přerušit, jestliže zjistí, že probíhá jiné řízení, jehož výsledek může mít vliv na rozhodování soudu o věci samé, nebo takové řízení sám vyvolá.

[12] Podle § 48 odst. 5 s. ř. s. je-li řízení přerušeno, nekonají se jednání a neběží lhůty podle tohoto zákona.

[13] Podle § 48 odst. 6 s. ř. s. po odpadnutí překážky předseda senátu i bez návrhu usnesením vysloví, že se v řízení pokračuje.

[14] Krajský soud v napadeném rozsudku k rozhodnutí o pokračování v řízení uvedl, že není nutné ani vhodné, aby řízení o žalobě bylo dále přerušeno, neboť řízení, kvůli kterému bylo řízení přerušeno, bylo již pravomocně zastaveno. Opakovaná žádost stěžovatele o dodatečné povolení stavby by podle názoru krajského soudu neměla vést k dalšímu přerušení řízení o žalobě a nemožnosti ve věci věcně rozhodnout. V této souvislosti krajský soud zdůraznil, že nové žádosti o dodatečné povolení stavby, které by případně stěžovatel v budoucnu podal, by znemožnily skončení řízení o žalobě.

[15] Se závěry krajského soudu NSS souhlasí.

[16] Úvodem je třeba uvést, že přerušení řízení podle § 48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. je pouze fakultativním přerušením řízení. Předseda senátu tedy řízení s ohledem na okolnosti věci může, ale nemusí přerušit.

[17] V projednávané věci krajský soud řízení přerušil usnesením ze dne 1. 12. 2018 do skončení řízení o dodatečné povolení stavby, které bylo zahájeno k žádosti stěžovatele dne 8. 12. 2017 na stavbu s názvem „Klubovna turistického oddílu Brno-Jundrov“. Toto řízení však bylo pravomocně zastaveno ke dni 25. 1. 2019. Krajský soud se poté dotázal stěžovatele na jeho stanovisko a stěžovatel podáním ze dne 6. 9. 2019 krajskému soudu sdělil, že řízení o dodatečném povolení stavby bylo zastaveno v důsledku pochybení jeho zmocněnce, který ve stanovené lhůtě nedodal stavebnímu úřadu potřebné podklady. Nyní však podal u stavebního úřadu novou žádost o dodatečné povolení stavby. Zdůraznil, že stavba je využívána nejen pro jeho podnikání, ale také pro bydlení jeho čtyřčlenné rodiny.

[18] Na základě výše uvedeného shledal krajský soud, že jsou splněny předpoklady pro pokračování v řízení, a dovodil, že není nutné ani vhodné, aby řízení o žalobě bylo dále přerušeno, neboť řízení, kvůli kterému bylo řízení přerušeno, bylo již pravomocně zastaveno.

[19] Krajskému soudu NSS přisvědčuje, že důvod, pro který bylo řízení přerušeno, odpadl (tedy ve smyslu usnesení NSS čj. Aprk 2/2004-45 byla odstraněna překážka, která brání vydání rozhodnutí ve věci). Souhlasit je třeba také se závěrem krajského soudu o tom, že opakovaná žádost stěžovatele o dodatečné povolení stavby není bez dalšího důvodem pro další přerušení řízení. Krajský soud správně dovodil, že opakované podávání stále nových žádostí o dodatečné povolení stavby by ve svém důsledku mohlo vést až k absurdní situaci, kdy by nebylo možné o věci rozhodnout. NSS tedy konstatuje, že krajský soud správně rozhodl podle § 48 odst. 6 s. ř. s. o pokračování v řízení, protože ani údajně nově podaná žádost o dodatečné povolení stavby není v této věci důvodem, pro který by mělo být řízení soudem opakovaně přerušováno.

[20] Druhou otázkou je, zda krajský soud mohl v jednom rozsudku zároveň rozhodnout o pokračování v řízení a zároveň žalobu stěžovatele zamítnout. Podle názoru NSS tomuto postupu krajského soudu nic nebránilo. V projednávané věci se neprovádělo dokazování a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez jednání ve smyslu § 51 s. ř. s.

[21] Před vydáním napadeného rozsudku (a rozhodnutí o pokračování v řízení) přitom krajský soud (v souladu s usnesením NSS ze dne 8. 9. 2004, čj. Aprk 2/2004-45, na které stěžovatel odkazuje) poskytl stěžovateli možnost, aby se ve věci vyjádřil (přípis stěžovatele ze dne 21. 8. 2019). Stěžovatel tak učinil již citovaným podáním ze dne 6. 9. 2019, které krajský soud v napadeném rozsudku dle názoru NSS dostatečně a srozumitelně vypořádal. Tímto postupem, který je krajskému soudu vytýkán v kasační stížnosti, nemohla být zkrácena jakákoli práva stěžovatele. Odkaz stěžovatele na rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2009, čj. 4 Ads 16/2009-87, není přiléhavý již proto, že se týká správního řízení, a nikoli řízení soudního. V tomto rozsudku navíc NSS zejména hodnotil především otázku, zda rozhodnutí správního orgánu o přerušení správního řízení podléhá soudnímu přezkumu, a dospěl k závěru, že se jedná o rozhodnutí, jímž se toliko upravuje vedení řízení před správním orgánem; žaloba proti němu je nepřípustná.

[22] Jen pro úplnost zbývá k námitkám stěžovatele dodat, že o pokračování v řízení se sice rozhoduje usnesením (§ § 46 odst. 6 s. ř. s.), ale nic nebrání tomu, aby v případě, v němž je současně rozhodováno ve věci samé, byl výrok o pokračování v řízení součástí rozsudku (rozsudek je „kvalifikovanější forma“ rozhodnutí soudu).

[23] Důvodná není ani kasační námitka, která se týká údajného nezohlednění individuálních okolností případu, které stěžovatel popsal. V této souvislosti nelze přisvědčit ani odkazu stěžovatele na nálezy Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. I. ÚS 2166/10, a ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. III. ÚS 188/04, na které navazuje rovněž nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. I. ÚS 1956/19, podle něhož: „Rozhodnutí stavebního úřadu o nařízení odstranění části stavby podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), představuje nepřípustný zásah do ústavně zaručeného práva vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod za situace, kdy je odstranění části stavby zcela nepřiměřeným zásahem do vlastnického práva majitele a současně platí, že ponechání stavby v jejím stávajícím stavu nezasahuje do veřejného práva závažným způsobem, ani nezasahuje do práva jiných subjektů a nezbavuje jiné subjekty právní ochrany. Nepřiměřenost zásahu do vlastnického práva nastává zejména tehdy, kdy změnou hmotněprávní úpravy stavba jako celek spadá do tzv. volného režimu (nepodléhá žádnému veřejnoprávnímu povolení), kdy skutkové okolnosti případu svědčí o zcela marginálním překročení předpisů ze strany vlastníka, kdy v průběhu správního řízení vyjde dostatečně najevo, že práva jiných subjektů nejsou stavbou ve stávající podobě dotčena, příp. kdy různým postupem stavebního úřadu ve vztahu ke stavebníkům v obdobném postavení se stávající územní rozhodnutí stalo obsoletním.“

[24] S ohledem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1956/19, který však byl vydán až po vydání rozsudku krajským soudem (a tedy jím nemohl být zohledněn), je tedy nutné korigovat závěr krajského soudu, že v projednávané věci nelze přihlédnout k tomu, zda je, nebo není stavba v rozporu s obecnými požadavky nebo veřejným zájmem, a nelze se zabývat ani tím, že v okolí stavby se také nachází objekty s větší než stanovenou zastavěnou plochou, jakož ani není možné zohlednit majetkovou újmu, která stěžovateli odstraněním stavby vznikne.

[25] Uvedené však nemá bez dalšího vliv na zákonnost výroku rozsudku krajského soudu. Nelze totiž přehlédnout další závěry krajského soudu, který též konstatoval, že stavba byla provedena bez zákonem vyžadovaného rozhodnutí stavebního úřadu a nebyla pravomocně dodatečně povolena. Krajský soud rovněž přiléhavě poukázal na to, že vydané stavební povolení znělo na stavební úpravy chaty, stavba však byla od základů obnovena a rozšířena. Nešlo tedy o marginální překročení stavebního povolení, resp. předpisů – jednalo se o stavbu zcela novou. Stěžovatel provedl stavbu dvou chat bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu.

[26] NSS ve shodě s uvedenými závěry krajského soudu dále uvádí, že ke stavbě bylo zapotřebí stavební povolení, a to jak podle rozhodné právní úpravy, tak podle jejího aktuálního znění, o čemž mezi stranami není spor. Závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1956/19, v jehož případě pro spornou stavbu nebylo podle nové právní úpravy veřejnoprávní povolení nadále potřeba a jednalo se pouze o mírné pochybení ze strany stavebníka (výška plotu), se proto v této věci neuplatní. Na rozdíl od zmíněného nálezu se zde totiž ani nejedná pouze o marginální překročení předpisů ze strany stěžovatele ani o přepjatý formalismus, navíc stavba nebyla ani dodatečně povolena (srov. např. rozsudky NSS ze dne 24. 6. 2020, čj. 2 As 3/2019-20, a ze dne 15. 7. 2020, čj. 4 As 1/2020-33). Za daného stavu by bylo naopak přepjatým formalismem rušit jinak správný rozsudek krajského soudu, který logicky při jeho vydání a odůvodňování nemohl zohlednit později vydaný nález Ústavního soudu, a to za situace, kdy krajský soud v napadeném rozsudku rovněž zdůrazňuje okolnosti daného případu, které jsou významné i z pohledu tohoto nálezu Ústavního soudu.

[27] V této souvislosti neobstojí ani tvrzení stěžovatele, že některé stavby v okolí také překračují stanovenou zastavěnou plochu – v případě stěžovatele se jedná o značné překročení zastavěné plochy a flagrantní porušení vydaného stavebního povolení a příslušných předpisů, které ani do doby vydání rozsudku krajským soudem nedoznaly změny (to ani nikdo netvrdí), čehož si nutně při provádění stavby musel být vědom. Za této situace se proto stěžovatel ani nemůže dovolávat protiprávního jednání jiných osob.

IV. Závěr a náklady řízení

[28] Stěžovatelovy námitky nebyly důvodné, NSS proto zamítl kasační stížnost podle § 110 odst. 1 s. ř. s.

[29] Stěžovatel neměl v tomto soudním řízení ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Žalovanému nevznikly v tomto řízení náklady nad rámec jeho běžné činnosti, žádné náklady nevznikly ani osobě zúčastněné na řízení (§ 60 odst. 5 s. ř. s.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2021

Ondřej Mrákota
předseda senátu

Usnesení ze dne 11. 12. 2019

Plný text

10 As 365/2019 - 28

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: T. O., zast. Mgr. Filipem Lederem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalovanému: Magistrát města Brna, se sídlem [adresa] za účasti osoby zúčastněné na řízení: M. N. ml., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2017, čj. MMB/0290259/2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2019, čj. 29 A 221/2017-75,

takto:

I. Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek.

II. Žalobci se ukládá zaplatit České republice – Nejvyššímu správnímu soudu soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1] Rozhodnutím Úřadu městské části města Brna, Brno - Jundrov (dále jen „stavební úřad“) ze dne 11. 4. 2017, čj. SÚ/2827/413/08-ROIIOc, bylo podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), žalobci nařízeno odstranění rozestavěné nepovolené stavby s názvem „Novostavba dvou chat, umístěných na pozemku p. č. X a X k. ú. J. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 7. 2017 zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil.

[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou krajský soud v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl.

[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost, v níž zároveň požádal o přiznání odkladného účinku. Uvedl, že odstraněním stavby by mu vznikla nepoměrně větší újma v porovnání s újmou, která by mohla vzniknout jiným osobám. Stavbu, která má být odstraněna, vybudoval na vlastní náklady a bydlí zde s čtyřčlennou rodinou. Stavbu užívá také pro účely svého podnikání - zdroje obživy své rodiny. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by nebylo ani v rozporu s žádným důležitým zájmem, neboť uloženou povinnost bude případně možno vykonat i po rozhodnutí NSS o kasační stížnosti.

[4] Žalovaný uvedl, že s ohledem na možné následky výkonu přezkoumávaného rozhodnutí lze kasační stížnosti přiznat odkladný účinek.

[5] Podle § 107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. NSS jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje současné splnění zákonných předpokladů (§ 73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výrazného nepoměru újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly; 2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem. Je-li odkladný účinek přiznán, pozastavují se ty účinky napadeného správního rozhodnutí, které z povahy věci pozastavit lze.

[6] NSS dospěl k závěru, že v projednávané věci jsou zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti splněny. Zdejší soud předesílá, že usnesením krajského soudu ze dne 13. 10. 2017, čj. 29 A 221/2017-38, byl žalobě přiznán odkladný účinek. Se závěry krajského soudu v citovaném usnesení se NSS ztotožňuje. NSS přihlédl zejména k tomu, že v případě, že by kasační stížnosti odkladný účinek přiznán nebyl, bylo by nutné odstranění stavby, což by již nebylo možné dodatečně zhojit. Dále NSS rovněž zohlednil, že stavbu stěžovatel využívá ke svému podnikání a v případě jejího odstranění by musel přemístit své podnikání do jiného místa, k čemuž by určitě bylo třeba vynaložit nemalé finanční prostředky. Zejména je však nutné zdůraznit, že ve stavbě stěžovatel se svou rodinou také bydlí. Odstranění stavby by tedy pro rodinu stěžovatele znamenalo zásadní zásah do jejich života. S ohledem na uvedené v důsledku nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti hrozí stěžovateli nepoměrně větší újma, než která by mohla vzniknout jiným osobám.

[7] NSS posoudil žádost o přiznání odkladného účinku i z hlediska zbývajících podmínek stanovených v § 73 odst. 2 s. ř. s. Přiznání odkladného účinku není v rozporu s žádným důležitým veřejným zájmem. Ostatně i žalovaný sdělil, že s ohledem na možné následky odstranění stavby lze kasační stížnosti přiznat odkladný účinek.

[8] Z těchto důvodů NSS stěžovateli vyhověl a jeho kasační stížnosti přiznal odkladný účinek. Soud však připomíná, že usnesení o přiznání odkladného účinku může i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§ 73 odst. 5 ve spojení s § 107 odst. 1 s. ř. s.).

[9] Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti NSS žádným způsobem nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.

[10] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá dle položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč. Podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti. Poplatková povinnost v daném případě vzniká dnem právní moci tohoto usnesení [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích, per analogiam; srov. k tomu usnesení ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32]. NSS proto výrokem II. vyzval stěžovatele ke splnění povinnosti zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Poučení:
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
Soudní poplatek lze zaplatit: a) vylepením kolků na tomto tiskopisu, nebo b) bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – [účet], vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby lze získat na internetových stránkách www.nssoud.cz v položce Rychlé odkazy – Úhrada soudních poplatků.
V případě placení kolkovými známkami nalepte vždy oba jejich díly na tiskopis na vyznačeném místě. Tiskopis podepište a vraťte jej NSS. Kolkové známky neznehodnocujte.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. prosince 2019

Ondřej Mrákota
předseda senátu

Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových známkách určený soudní poplatek.

podpis .................................................

Místo pro nalepení kolkových známek:

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací