Rozsudek ze dne 20. 12. 2018
Plný text
10 Azs 151/2018 - 29
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: J. H., zast. Mgr. Tomášem Císařem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 1. 2018, čj. CPR-26949-2/ČJ-2017-930310-V241, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2018, čj. 4 A 6/2018-29,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2018, čj. 4 A 6/2018-29, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy uložilo žalobci dne 20. 8. 2017 správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, a stanovilo mu dobu, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, v délce jednoho roku. Počátek této doby byl stanoven na okamžik, kdy žalobce pozbude oprávnění k pobytu na území České republiky. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal k žalované, která však jeho odvolání zamítla rozhodnutím uvedeným v záhlaví. Žalobce proto podal žalobu k městskému soudu, který žalobě vyhověl, zrušil rozhodnutí žalované a vrátil jí věc k dalšímu řízení, neboť podle něj nebyly splněny podmínky pro uložení správního vyhoštění.
II. Kasační stížnost žalované
[2] Proti rozsudku městského soudu podala žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost z důvodu nepřezkoumatelnosti a nesprávného právního posouzení.
[3] Nejprve stěžovatelka shrnula dosavadní průběh žalobcovy pobytové situace. Žalobce zde pobýval na povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání s platností do 5. 8. 2014. Dne 31. 5. 2013 byl odsouzen za spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky, za což mu byl udělen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem. Ministerstvo vnitra proto rozhodnutím ze dne 31. 12. 2013 zrušilo žalobci povolení k dlouhodobému pobytu. Toto rozhodnutí pak potvrdila dne 1. 4. 2014 (pravomocně 2. 4. 2014) Komise pro rozhodování ve věcech cizinců. Žalobce podal proti rozhodnutí komise žalobu; té Krajský soud v Plzni přiznal dne 23. 5. 2014 odkladný účinek, který trval až do vydání jeho zamítavého rozsudku dne 25. 6. 2016. Na základě odkladného účinku (který ale žalobci neměl být podle žalované vůbec přiznán) byl žalobci vrácen průkaz k dlouhodobému pobytu. Platnost žalobcova povolení k dlouhodobému pobytu však bez ohledu na řízení před Krajským soudem v Plzni vypršela právě dne 5. 8. 2014. Od této doby již žalobce pobýval na území České republiky nelegálně.
[4] Řízení o správní žalobě, byť jí byl přiznán odkladný účinek, neopravňuje podle stěžovatelky žalobce k tomu, aby po dobu celého soudního řízení pobýval na území České republiky, jestliže mu v jeho průběhu uplynula platnost povolení k pobytu. Soud nemůže v rámci odkladného účinku přiznat cizinci oprávnění k pobytu, které již nemá. Rozsudek městského soudu je nepřezkoumatelný, protože soud nijak neodůvodnil, jak dospěl k závěru, že přiznání odkladného účinku žalobě prodlužuje oprávnění k pobytu, které již zaniklo.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[5] Kasační stížnost je důvodná.
[6] NSS se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu a neshledal ji důvodnou. Přestože je odůvodnění rozsudku stručné a jistě by bylo možné zde obsažené úvahy rozvést podrobněji, odpovídá požadavkům přezkoumatelnosti tak, jak je vymezuje ustálená rozhodovací praxe. Městský soud dostatečně vysvětlil, proč zde žalobce nepobýval nelegálně, a proč zde tedy podle jeho názoru nebyl důvod pro to, aby mu bylo uděleno správní vyhoštění.
[7] S právním hodnocením, které provedl městský soud, však NSS nesouhlasí.
[8] Vyhoví-li soud žádosti o přiznání odkladného účinku, znamená to, že až do rozhodnutí o žalobě samotné se pozastavují účinky právní moci rozhodnutí správního orgánu, které pozastavit lze, což plyne přímo ze znění § 73 odst. 3 s. ř. s.: „Přiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.“ V žalobcově případě bylo předmětem přezkumu před Krajským soudem v Plzni rozhodnutí o zrušení povolení k dlouhodobému pobytu. Odkladný účinek tedy pozastavil účinky tohoto rozhodnutí a na žalobcovo povolení k pobytu se v důsledku přiznání odkladného účinku hledělo, jako by nebylo zrušeno (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2016, čj. 22 Af 117/2014-75).
[9] Přiznání odkladného účinku tedy může oddálit nepříznivé účinky rozhodnutí napadeného žalobou, ale nemůže účastníku založit lepší právní postavení, než kdyby správní rozhodnutí, které je pro něj nepříznivé, vůbec nebylo vydáno. K takovému výsledku ovšem vede rozsudek městského soudu.
[10] Kdyby žalobci nebylo zrušeno povolení k trvalému pobytu, skončila by jeho platnost dnem 5. 8. 2014; proto přiznání odkladného účinku nemůže vést k tomu, že by zde žalobce mohl pobývat bez dalšího i po tomto datu. Odkladný účinek žaloby v této věci způsobil, že žalobce pravomocně nepozbyl pobytového titulu k 2. 4. 2014, ale že se na jeho dosavadní povolení k pobytu hledělo jako na platné, a to až do konce doby, na kterou bylo původně vydáno (ostatně proto byl žalobci vrácen průkaz k dlouhodobému pobytu). Žalobce tedy mohl požádat (což by bez odkladného účinku nemohl) o prodloužení platnosti tohoto povolení, jako kdyby nebylo zrušeno, postupem stanoveným v § 47 odst. 1 ve spojení s § 44a odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Takovou žádost však musí cizinec podat (podle znění zákona účinného v roce 2014) nejdříve 90 a nejpozději 14 dnů před uplynutím platnosti předchozího povolení.
[11] Podle obsahu správního spisu požádal žalobce o prodloužení platnosti povolení k pobytu vydaného do 5. 8. 2014 až dne 30. 7. 2014, tj. nikoli v zákonné lhůtě. Důvody, pro které Ministerstvo vnitra zastavilo řízení o této žádosti, nepovažuje NSS za správné. Ministerstvo totiž navzdory přiznání odkladného účinku pokládalo rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu pouze za nevykonatelné, ale nikoli za nepravomocné. Přísně vzato toto rozhodnutí „nezmizelo“, nadále existuje a je pravomocné; odkladný účinek ale vytváří fikci, v níž napadené rozhodnutí nevyvolává žádné právní účinky. Přesto řízení o žádosti mělo být zastaveno (byť z jiného důvodu), protože žalobce nepodal žádost včas (tedy nejpozději dne 22. 7. 2014). NSS zde nemíní rozsáhle spekulovat o tom, jak by se věc vyvíjela, kdyby žalobce požádal o prodloužení platnosti povolení k pobytu v zákonné lhůtě; nejspíš by bylo namístě řízení přerušit a vyčkat rozhodnutí Krajského soudu v Plzni o věci samé. Kdyby však i v takové situaci bylo řízení o žádosti zastaveno, mohl by se proti tomu žalobce bránit odvoláním a poté žalobou.
[12] Protože žalobce včas nepožádal o prodloužení platnosti povolení k pobytu, a nezajistil si tak fikci platnosti povolení ve smyslu § 47 odst. 2 zákona o pobytu cizinců (Pokud doba platnosti víza k pobytu nad 90 dnů uplyne před rozhodnutím žádosti o povolení dlouhodobého pobytu, ačkoliv žádost byla podána ve lhůtě podle odstavce 1, považuje se vízum za platné do doby nabytí právní moci rozhodnutí o podané žádosti) ve spojení s § 44a odst. 3 tohoto zákona, stal se jeho pobyt v ČR po 5. 8. 2014 pobytem nelegálním.
[13] Znění § 73 odst. 3 s. ř. s., jak bylo citováno v bodě [8], tedy nelze vykládat extenzivně. Žalobce se v žalobě dovolával poučení, jehož se mu dostalo v usnesení o přiznání odkladného účinku a jež bylo citací tohoto ustanovení, a stavěl na tom své přesvědčení, že odkladným účinkem se komplexně vyřešila jeho pobytová situace až do skončení řízení o žalobě. To se ale ve skutečnosti nestalo: v důsledku odkladného účinku pouze „obživlo“ již zrušené povolení, jehož platnost ale byla od počátku pevně omezena datem 5. 8. 2014.
IV. Závěr a náklady řízení
[14] NSS tedy zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 věta první s. ř. s.). V novém řízení je městský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). Námitku, jejíž posouzení bylo předmětem kasační stížnosti, tak nebude pokládat za důvodnou, a dále se bude zabývat námitkami, jimž se dosud nevěnoval.
[15] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2018
Ondřej Mrákota
předseda senátu
Usnesení ze dne 14. 6. 2018
Plný text
pokračování 10 Ads 14/2014 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Michaely Bejčkové a Zdeňka Kühna v právní věci žalobce J. H., zast. Mgr. Tomášem Císařem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 1. 2018, čj. CPR-26949-2/ČJ-2017-930310-V241, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2018, čj. 4 A 6/2018-29, o návrhu žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy uložilo žalobci dne 20. 8. 2017 správní vyhoštění a stanovilo mu dobu, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, v délce jednoho roku. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal k žalované, která však jeho odvolání zamítla rozhodnutím uvedeným v záhlaví. Žalobce proto podal žalobu k městskému soudu, který žalobě vyhověl, napadeným rozsudkem zrušil rozhodnutí žalované a vrátil jí věc k dalšímu řízení.
[2] Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, ve které současně žádala o přiznání odkladného účinku. Odůvodnila jej tím, že pokud bude muset v rámci nového rozhodování dodržet názor městského soudu, který je založen na nesprávném právním posouzení, dopustí se nezákonného postupu. Zároveň bude negativně zasažen zájem chráněný zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, neboť bude potlačen boj proti nelegální migraci (v roce 2017 se na území ČR vyskytoval velký počet neoprávněně pobývajících státních příslušníků Ázerbájdžánu).
[3] Podle § 107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. NSS jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s., který se přiměřeně užije i v řízení o kasační stížnosti, NSS usnesením přizná kasační stížnosti odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. V zájmu zachování zásady rovnosti v řízení před soudem nelze ani správnímu orgánu odepřít právo domáhat se přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Vznik nepoměrně větší újmy na straně správního orgánu však bude z logiky věci mnohem méně častý než na straně žalobce.
[4] NSS nejprve zkoumal, zda stěžovatelka uvádí skutečnosti, které by nasvědčovaly možnosti vzniku nepoměrně větší újmy oproti jiným osobám. Jak již NSS mnohokrát uvedl, povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem, kterým by byl důležitý veřejný zájem skutečně ohrožen (viz např. usnesení NSS ze dne 5. 1. 2017, čj. 10 Ads 313/2016-27, bod 6). Na žalovaného pak musí být z hlediska tvrzené újmy, její intenzity a jejího osvědčení kladeny stejné nároky jako na žalobce.
[5] Újmou žalovaného nebude ohrožení jakéhokoliv veřejného zájmu, resp. veřejného zájmu v širším slova smyslu. Případy, kdy bude ohrožen důležitý veřejný zájem, již rozšířený senát uvedl v usnesení ze dne 24. 4. 2007, čj. 2 Ans 3/2006-49, č. 1255/2007 Sb. NSS. Mohou jimi být např. vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku. O takovou mimořádnou situaci se však v nyní posuzované věci nejedná. Stěžovatelka neuvedla nic, čím by pobyt žalobce na území ČR mohl ohrozit důležitý veřejný zájem, ani neupřesnila, proč pokládá újmu jí hrozící za větší než újmu, kterou by mohl utrpět žalobce tím, že by byl vyhoštěn. Stěžovatelka se obává, že bude ohrožen „boj s nelegálním pobytem cizinců“, zejména ázerbájdžánské národnosti. To, že v nedávné době se na území České republiky zvýšil výskyt nelegálně pobývajících Ázerbájdžánců a že je žalobce také státním příslušníkem Ázerbájdžánu, však neznamená, že by se s ním mělo na základě předsudků zacházet jinak, než jak se zachází se státními příslušníky jiných zemí.
[6] NSS upozorňuje, že povinnost správního orgánu rozhodnout v souladu s právním názorem krajského soudu vysloveným v rušícím rozsudku nemůže být sama o sobě důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Jistě není žádoucí procesní situace, kdy žalovaný správní orgán na základě pravomocného rozsudku krajského soudu vydá ve správním řízení znovu rozhodnutí, které posléze nabude právní moci, následně či mezitím NSS tento rozsudek krajského soudu zruší a věc mu vrátí k novému projednání. O žalobě je však třeba znovu rozhodnout v souladu se závazným právním názorem kasačního soudu, což mj. znamená „obživnutí“ původně zrušeného rozhodnutí správního orgánu (srov. výše uvedené usnesení rozšířeného senátu 2 Ans 3/2006). Dodržení závazného právního názoru a v tomto důsledku pouhá hrozba existence dvou rozhodnutí ve stejné věci, včetně dvou protichůdných hmotněprávních rozhodnutí, nemůže proto pro žalovaného bez dalšího představovat újmu dosahující intenzity požadované pro přiznání odkladného účinku. Pokud by NSS přiznal odkladný účinek pouze na základě tvrzení, že krajský soud se dopustil nesprávného právního posouzení věci, musel by odkladný účinek přiznávat téměř každé kasační stížnosti správního orgánu, jehož rozhodnutí krajský soud zrušil. Tím by byla dotčena zásada rovnosti stran (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS). Nadto by tím NSS předjímal rozhodnutí ve věci samé a institut odkladného účinku by postrádal smysl.
[7] Vzhledem k tomu, že stěžovatelka neprokázala existenci nepoměrně větší újmy, než jaká může vzniknout jiným osobám, NSS se již nezabýval tím, zda by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti bylo v rozporu s jiným veřejným zájmem (srov. bod [3]).
[8] NSS proto nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. Tím však nijak nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení:Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. června 2018
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu