Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: Q. T., zastoupený advokátem Mgr. Pavlem Čižinským, Bělehradská 63, Praha, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, náměstí H. 3, Praha, proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 4. 2026, čj. MV-29128-4/SO-2026, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2026, čj. 43 A 18/2026-41
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podal žádost o vydání zaměstnanecké karty, kterou Ministerstvo vnitra (správní orgán I. stupně) zamítlo podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. m) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (zákon o pobytu cizinců), protože dospělo k závěru, že žalobce obcházel zákon za účelem získání zaměstnanecké karty. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil neúspěšným odvoláním. Rozhodnutí žalované následně žalobce napadl u Městského soudu v Praze, který žalobu nyní napadeným rozsudkem zamítl.
[2] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, kterou spojil s návrhem na přiznání odkladného účinku podle § 107 s. ř. s.
[3] Stěžovatel uvádí, že nebude-li kasační stížnosti přiznán odkladný účinek, hrozí mu, že ztratí právo pobývat na území České republiky a bude mu uložena povinnost vycestovat. Na území České republiky pobýval na základě řízení o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem jiné/ostatní, které bylo u správního orgánu I. stupně vedeno paralelně s řízením o žádosti o vydání zaměstnanecké karty, které však skončilo rozhodnutím ze dne 15. 7. 2026. Dále namítá, že mu nepřiznáním odkladného účinku vznikne újma v důsledku zmaření studia na vysoké škole Škoda Auto Vysoká škola z.ú., na které studuje bakalářský studijní program Ekonomika a management, a nebude tak schopen prokázat, že ke studiu nenastoupil pouze z důvodu získání pobytového oprávnění. Stěžovatel dále uvádí, že bude-li mu uložena povinnost vycestovat, hrozí mu finanční ztráta spočívající v zaplacení školného (65 000 Kč) a letenky do země původu.
[4] Žalovaná uvádí, že povinnost vycestovat v důsledku zamítnutí žádosti o vydání zaměstnanecké karty nelze posuzovat jako nepoměrně vyšší újmu, která by stěžovateli mohla vzniknout v důsledku nepřiznání odkladného účinku. Taková újma totiž hrozí až v řízení o správním vyhoštění. Stěžovateli nelze přisvědčit ani v tom, že mu nepřiznáním odkladného účinku bude zmařeno studium na vysoké škole, protože ze zjištěného skutkového stavu zjevně vyplývá, že stěžovatel vstoupil na území České republiky s cílem získat zaměstnaneckou kartu.
[5] Nejvyšší správní soud připomíná, že podle § 107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti soud zjišťuje současné splnění zákonných předpokladů (§ 73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výrazného nepoměru újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly; a 2) chybějícího rozporu s důležitým veřejným zájmem. Přiznání odkladného účinku nicméně představuje výjimku ze zákonem stanoveného pravidla, že podání kasační stížnosti odkladný účinek nemá, a k jeho přiznání tedy musí nastat mimořádné okolnosti, které jej odůvodňují. Soud jím totiž ještě před meritorním rozhodnutím prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí, jež je potřeba považovat za zákonné a věcně správné, dokud není zákonným postupem zrušeno (usnesení NSS ze dne 22. 12. 2003, čj. 7 A 115/2002-67, č. 760/2006 Sb. NSS).
[6] Má-li být proto návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti úspěšný, stěžovatel musí tvrdit a osvědčit reálnou hrozbu intenzivní újmy, kterou by v návaznosti na účinky rozhodnutí utrpěl. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická, neboť přiznání odkladného účinku má místo jen tam, kde jeho nezbytnost převáží nad obecným požadavkem právní jistoty opírající se o pravomocná rozhodnutí orgánů veřejné moci.
[7] Stěžovatel však nyní pouze uvádí, že mu nepřiznáním odkladného účinku hrozí vycestování, čímž by se zmařilo jeho studium na vysoké škole i účast na řízení, což ale blíže nekonkretizuje. Obecná argumentace právem na spravedlivý proces, potřeby osobní účasti na řízení či úzký kontakt se zástupcem nicméně nepředstavují závažný důvod pro přiznání odkladného účinku, nejsou-li spojeny s dalšími důvody (např. týkajícími se rodinného či soukromého života stěžovatele), nebo v návaznosti na individuální okolnosti a specifika soudního řízení v dané věci (usnesení NSS ze dne 28. 5. 2025, čj. 2 Azs 91/2025-23).
[8] Obdobně Nejvyšší správní soud nepovažuje za dostatečně tvrzenou, natož osvědčenou újmu, která by měla stěžovateli vzniknout v souvislosti s jeho studiem na vysoké škole. Stěžovatel v návrhu pouze obecně uvádí, že napadené rozhodnutí zasáhne do jeho studia a v případě nepřiznání odkladného účinku mu vznikne finanční ztráta spočívající v zaplacení školného. Vyjma potvrzení nástupu ke studiu, ke kterému byl zapsán 31. 8. 2026, však stěžovatel tuto skutečnost nepodložil žádnými jinými důkazy (např. potvrzení o zaplacení školného). Úkolem zdejšího soudu přitom není za stěžovatele zjišťovat či prokazovat důvody pro přiznání odkladného účinku (srov. usnesení NSS ze dne 18. 4. 2014, č. j. 3 Afs 49/2014-26). O to spíše, když se nyní posuzovaná věc týká zamítnutí žádosti o zaměstnaneckou kartu, nikoli povolení pobytu za účelem jiné/ostatní (včetně vzdělávání které není studiem podle § 64 zákona o pobytu cizinců).
[9] Stěžovatel neuvádí individuální důvody ani u tvrzené povinnosti vycestovat. Nejvyšší správní soud konstatuje, že zákonodárce záměrně koncipoval odkladný účinek jako institut, u něhož musí soud vždy zvážit všechny individuální okolnosti sporné věci. Nelze proto soudní cestou výklad takového ustanovení „automatizovat“ a vytvořit speciální obecnou skupinu „privilegovaných“ případů, kde se bude odkladný účinek přiznávat bez dalšího v případě hrozby vycestování mimo Českou republiku (srov. usnesení NSS ze dne 16. 6. 2020, čj. 8 Azs 339/2019-38). Ani finanční zátěž způsobená vycestováním do země původu (koupě letenek a podání nové žádosti o povolení k pobytu) přitom nepředstavuje relevantní újmu, neboť se jedná o předpokládané a standardní důsledky ztráty pobytového oprávnění (srov. usnesení NSS ze dne 23. 7. 2025, čj. 6 Azs 88/2025-28).
[10] NSS proto uzavírá, že stěžovatel neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ve vztahu k podmínce vzniku nepoměrně větší újmy podle § 73 odst. 2 s. ř. s., a proto NSS nepřiznal odkladný účinek kasační stížnosti.
[11] Pro úplnost Nejvyšší správní soud podotýká, že rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku žádným způsobem nepředjímá budoucí rozhodnutí o věci samé (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, čj. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2026
Vojtěch Šimíček
předseda senátu