10 Azs 97/2020

Plný text

pokračování 10 Azs 97/2020 - 50

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobců: a) V. C., právně zast. JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem se sídlem [adresa] Praha 7, b) nezl. M. C.,, c) nezl. M. M., zast. zákonnou zástupkyní žalobkyní a), právně zast. JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem se sídlem [adresa] Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2019, čj. OAM-142/LE-LE05-VL16-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobců a), b), c) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2020, čj. 28 Az 2/2019-65,

takto:

Žalovanému se ukládá povinnost strpět pobyt žalobců a), b), c) v pobytovém středisku a poskytnout jim základní hmotné zabezpečení do pravomocného skončení řízení o této kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Žalovaný vydal dne 7. 1. 2019 rozhodnutí, kterým žalobcům a), b), c) neudělil mezinárodní ochranu. Žalobkyně a) podala jménem svým a svých dětí – žalobců b) a c) proti tomuto rozhodnutí žalobu, kterou krajský soud jako nedůvodnou zamítl.

[2] Rozsudek krajského soudu napadli žalobci a), b), c) [dále též „stěžovatelé a), b), c)“] dne 18. 3. 2020 blanketní kasační stížností. Současně podali též návrh na vydání předběžného opatření dle § 38 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., jímž by se žalovanému uložilo, aby do pravomocného rozhodnutí o této kasační stížnosti strpěl pobyt stěžovatelů v pobytovém středisku. Stěžovatelka a) uvedla, že v ČR pobývá s partnerem a dvěma nezletilými dětmi [stěžovateli b) a c)], které jsou odkázány na jejich pomoc. Momentálně nemohou sehnat ubytování, neboť pronajímatelé nejsou ochotni poskytnout ubytování cizincům. Případně ubytování poskytují pouze tehdy, když se cizinec prokáže potvrzením o strpění. To stěžovatelé bohužel nemají. Popsala situaci, kdy v pobytovém středisku dle nové praxe žalovaného cizinci nemohou zůstat po pravomocném rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany. Stěžovatelé by tak bez finančních prostředků zůstali na ulici. Vyhození stěžovatelů b), c) na ulici by bylo navíc v rozporu s Úmluvou o právech dítěte. To vše ještě umocňuje fakt, že je v ČR vyhlášen nouzový stav a je zde situace, kdy jsou všichni ohroženi nemocí COVID-19.

[3] Žalovaný ve vyjádření navrhl, aby NSS návrhu na vydání předběžného opatření nevyhověl.

[4] Podle § 38 odst. 1 s. ř. s. [b]yl-li podán návrh na zahájení řízení a je potřeba zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, může usnesením soud na návrh předběžným opatřením účastníkům uložit něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. Ze stejných důvodů může soud uložit takovou povinnost i třetí osobě, lze-li to po ní spravedlivě žádat.

[5] V řízení o kasační stížnosti je založena pravomoc NSS pro případné vydání předběžného opatření (srov. usnesení ze dne 24. 5. 2006, čj. Na 112/2006-37, č. 910/2006 Sb. NSS). Pro vydání samotného předběžného opatření musí být dle citovaného usnesení současně (kumulativně) splněny tyto podmínky: „1) podaná kasační stížnost, řízení o níž nebylo zastaveno, a to zásadně včetně kasační stížnosti mající vady, s výjimkou takových vad, že by z povahy věci bránily o předběžném opatření rozhodnout (např. vada spočívající v tom, že by z kasační stížnosti nebylo zřejmé, jaké rozhodnutí krajského soudu se jí napadá); vadu bránící o předběžném opatření rozhodnout se soud pokusí odstranit, jde-li o vadu odstranitelnou, a pokud se mu to podaří, o předběžném opatření poté rozhodne, jakmile to bude možné; 2) návrh na vydání předběžného opatření; 3) potřeba zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu; 4) podané vyjádření ostatních účastníků k návrhu na vydání předběžného opatření, jeli takového vyjádření potřeba […]”. Tyto podmínky jsou aplikovatelné i na nyní posuzovaný případ.

[6] V citovaném rozhodnutí se soud detailně zabýval i výkladem klíčového pojmu „vážná újma“, který je „[…] nutno vykládat relativně autonomně a izolovaně od předběžného posuzování (přesněji řečeno odhadování) budoucí úspěšnosti navrhovatele předběžného opatření v řízení ve věci samé. Vážnou újmou je v případě, že předběžným opatřením má být podle návrhu účastníka - soukromé osoby uložena povinnost správnímu orgánu, nutno rozumět zejména takový zásah do právní sféry účastníka (resp. pokyn či donucení s obdobnými důsledky), který – v případě že by byl v řízení ve věci samé shledán sám o sobě nezákonným či shledán součástí nezákonného komplexnějšího postupu správního orgánu – představuje natolik zásadní narušení této jeho sféry, že po účastníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby jej, byť dočasně, snášel. Vážnou újmou tedy budou zejména intenzívní zásahy do intimní sféry navrhovatele, do jeho vlastnických práv či do jiných jeho subjektivních práv, zejména těch, která mají povahu práv ústavně zaručených […]. V praxi půjde zejména o snahy správního orgánu proti vůli účastníka - soukromé osoby získat o účastníkovi informace, jež má k dispozici jen on, odejmout mu věci, které oprávněně drží či má v oprávněné detenci, či zabránit mu ve výkonu jeho práv nebo jej v něm citelně omezit (např. v právu užívat vlastněnou či pronajatou věc, v právu podnikat či provozovat jinou hospodářskou činnost)“.

[7] Stěžovatelé podali kasační stížnost a návrh na vydání předběžného opatření. Splnili tedy první i druhou podmínku pro vydání předběžného opatření. Podle NSS stěžovatelé splňují rovněž třetí podmínku pro uložení předběžného opatření, tj. že jim hrozí vážná újma, pro kterou je nutno zatímně upravit jejich poměry.

[8] K uvedenému závěru nicméně NSS dospěl vzhledem ke zcela specifickým okolnostem nyní posuzovaného případu. Stěžovatelům nesvědčí postavení žadatelů o udělení mezinárodní ochrany ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Stěžovatelé měli postavení žadatelů o udělení mezinárodní ochrany pouze do skončení řízení o žalobě před krajským soudem. Jejich kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu o zamítnutí žaloby sice má ze zákona odkladný účinek (§ 32 odst. 5 zákona o azylu), to ovšem neznamená, že by cizinci (zde stěžovatelům) v této fázi soudního přezkumu náleželo rovněž postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany ve smyslu citovaného § 2 odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Cizinec je však oprávněn po dobu řízení o kasační stížnosti setrvat na území ČR (usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. III. ÚS 3997/19). Zde Ústavní soud vysvětlil, že cizinci na základě odkladného účinku kasační stížnosti svědčí postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany toliko pro účely setrvání na území; z tohoto usnesení však nelze dovodit, že by tak tomu bylo i pro účely práva na zajištění ubytování či základního hmotného zabezpečení.

[9] Cizinec je tedy v rámci řízení o kasační stížnosti oprávněn pobývat na území ČR, a to na základě potvrzení o strpění na území dle § 78b zákona o azylu. Zákon o azylu přitom jednoznačně stanoví, že právo na ubytování v pobytovém středisku a poskytnutí stravy mají pouze žadatelé o udělení mezinárodní ochrany (§ 79 odst. 3). Ministerstvo však může povolit poskytnutí stravy a ubytování v azylovém zařízení i cizinci, který je strpěn na území podle tohoto zákona, a to po dobu platnosti potvrzení o strpění na území [viz § 79 odst. 5 písm. e)].

[10] Stěžovatelé nemají postavení žadatele o mezinárodní ochranu a nemají ani potvrzení o strpění na území. Nelze učinit závěr, že by stěžovatelé byli případným ukončením ubytování v pobytovém středisku nějakým způsobem zkráceni na svých procesních právech. O tom ostatně svědčí skutečnost, že podali včasnou kasační stížnost a požádali o ustanovení zástupce soudem.

[11] Ačkoli není žádoucí, aby soud nahrazoval uvážení správního orgánu, zda má cizince (stěžovatele) ponechat v pobytovém středisku i po dobu řízení o kasační stížnosti, nelze vyloučit, že by v určitých specifických případech mohl žalovanému uložit, aby pobyt cizince v pobytovém středisku strpěl. Právě o takto specifický případ se přitom jedná v nyní posuzované věci, jak již dovodil NSS v usnesení ze dne 18. 3. 2020, čj. 3 Azs 28/2020-73. Nelze totiž odhlédnout od aktuální a specifické situace, kdy vláda ČR vyhlásila od 16. 3. 2020 nejméně do 1. 4. 2020 omezení pohybu osob pro celé území ČR, a bez dalšího nelze předvídat možnou celkovou dobu trvání tohoto stavu. K vyhovění návrhu na vydání předběžného opatření přistoupil NSS tedy právě s ohledem na probíhající pandemii „koronaviru“ (označovaného jako SARS CoV-2). Nebylo by žádoucí i s ohledem na zdraví jiných osob, aby stěžovatelé zůstali na ulici, přestože za jiných okolností by bylo na nich, aby si zařídili ubytování, potvrzení o strpění atd. a případná neaktivita v tomto ohledu by šla k jejich tíži.

[12] NSS na základě výše uvedených úvah dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro vydání předběžného opatření. Proto zavázal žalovaného tak, jak je uvedeno ve výroku usnesení.

[13] Účinky založené předběžným opatřením trvají, pokud soud předběžné opatření předtím sám nezruší či nezmění, do dne právní moci rozhodnutí soudu o kasační stížnosti. NSS k tomu ale dodává, že vydání předběžného opatření žádným způsobem nepředjímá, jak soud rozhodne ve věci samé.

[14] O nákladech řízení o předběžném opatření rozhodne soud v rámci rozhodnutí o nákladech řízení o kasační stížnosti (§ 61 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 1. dubna 2020

Zdeněk Kühn
předseda senátu

Plný text

10 Azs 97/2020 - 84

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobců: a) V. Ch., b) nezl. M. Ch., c) nezl. M. M., všichni zast. JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem se sídlem [adresa] Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2019, čj. OAM142/LE-LE05-VL16-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobců a), b), c) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2020, čj. 28 Az 2/2019-65,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobců JUDr. Maroši Matiaškovi, advokátu, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 18 730,80 Kč, která mu bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

[1] Žalobkyně a) a její děti žalobce b) a žalobkyně c) jsou občané Ukrajiny. Pocházejí z Doněcku na Ukrajině, který je dnes součástí samozvané tzv. „Doněcké lidové republiky“. Žalobkyně a) jménem svým a svého nezletilého syna [žalobce b)] podala dne 6. 8. 2018 žádost o poskytnutí mezinárodní ochrany v ČR. Uvedla, že v Doněcku jejímu partnerovi začali vyhrožovat, že ho vezmou do armády „Doněcké lidové republiky“. V Doněcku má strach, stále se tam střílí a bojuje a má strach i o syna. Dne 12. 10. 2018 podala žalobkyně a) žádost o mezinárodní ochranu i za svou novorozenou dceru [žalobkyně c)], která se narodila již v ČR. Žalobci mj. poukázali na faktickou nemožnost vnitřního přesídlení uvnitř Ukrajiny.

[2] Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný neudělil žalobcům mezinárodní ochranu dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobci namítané skutečnosti nespadají pod zákonem vymezené důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný dovodil, že vnitřní přesídlení uvnitř Ukrajiny možné je. Krajský soud názoru žalovaného přisvědčil a výše specifikovaným rozsudkem žalobu zamítl.

[3] Žalobci (stěžovatelé) napadli rozsudek krajského soudu kasační stížností. Klíčovou argumentací kasační stížnosti, která má dle nich založit přijatelnost kasační stížnosti, je nesprávné posouzení reálné možnosti vnitřního přesídlení.

[4] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (viz usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).

[5] Kasační stížnost je nepřijatelná.

[6] Stěžovatelé mají pravdu, že klíčovou otázkou nynější věci je možnost jejich vnitřního přesídlení v rámci Ukrajiny. K této otázce se však již dostatečně vyjádřil žalovaný, podle něhož zhoršená bezpečnostní situace je jen ve dvou z celkem dvaceti čtyř oblastí, na které je Ukrajina administrativně rozdělena. Tento názor je v souladu též s aktuální judikaturou.

[7] K námitkám týkajícím se aktuální bezpečnostní situace na Ukrajině se NSS vyjádřil v nedávné judikatuře mnohokrát. Na Ukrajině se nejedná o tzv. totální konflikt, který by dosahoval takové intenzity, že by byl každý civilista z důvodu přítomnosti kdekoliv na území Ukrajiny vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy. NSS si je vědom složité bezpečnostní situace v Doněcké oblasti, kam se stěžovatelé vrátit nechtějí a ani nemohou (v řízení před žalovaným doložili, že jejich dům v Doněcku byl během války zničen). Na druhou stranu nelze přehlédnout, že na Ukrajině existuje reálná, přiměřená a smysluplná možnost vnitřního přesídlení, kterou žalovaný rozumně odůvodnil (viz s. 16 rozhodnutí, včetně odkazu na nově přijatý ukrajinský zákon o zajištění práv a svobod vnitřně přesídlených osob, který poskytuje ochranu „utečencům“, jako jsou stěžovatelé, dále zakazuje diskriminaci a zajišťuje právo na přístup k ekonomickým a sociálním službám). Není tedy pravda, že by rozhodnutí žalovaného bylo jen zcela obecné, jak nyní tvrdí stěžovatelé. Takto k možnosti vnitřního přesídlení na Ukrajině naposledy usnesení NSS ze dne 25. 6. 2020, čj. 9 Azs 64/2020-43, bod 16, s citacemi další judikatury. Obecně k podmínkám vnitřního přesídlení srov. rozsudky ze dne 24. 1. 2008, čj. 4 Azs 99/2007-93, č. 1551/2008 Sb. NSS, a ze dne 28. 7. 2009, čj. 5 Azs 40/2009-74.

[8] K obavám ruskojazyčných stěžovatelů z nových ukrajinských jazykových předpisů, které preferují ukrajinštinu před ruštinou, odkazuje stručně NSS na judikáty, které se bezpečnostní situací rusky hovořícího obyvatelstva na Ukrajině věnují (např. usnesení ze dne 8. 3. 2018, čj. 9 Azs 383/2017-23, bod 26, nebo usnesení ze dne 7. 2. 2018, čj. 6 Azs 378/2017-25, bod 10). Rozhodnutí žalovaného je s těmito judikáty plně v souladu.

[9] V této věci tedy nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud nebyla judikaturou jednotně řešena, ani taková otázka, kterou by bylo třeba řešit odlišně. Nedošlo ani k pochybení soudu při výkladu práva. NSS proto kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

[10] Kasační námitky ve vztahu k novému těhotenství stěžovatelky a) a k nové situaci založené pandemií COVID-19 jsou nepřípustné, protože neodrážejí ani situaci v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), ani v době rozhodování krajského soudu [čl. 46 odst. 3 směrnice č. 2013/32/EU, Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, Úř. věst. L 180, 29. 6. 2013, s. 60-95.
srov. k tomu rozsudek NSS ze dne 26. 11. 2015, čj. 10 Azs 194/2015-32, resp. nález ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 425/16 (N 66/81 SbNU 153), body 31 až 36].

[11] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s.

[12] NSS stěžovatelům ustanovil zástupce z řad advokátů (usnesení ze dne 25. 3. 2020). Ustanovenému advokátovi se s přihlédnutím k § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přiznává odměna za zastupování za dva úkony právní služby (převzetí věci a příprava zastoupení a doplnění důvodů kasační stížnosti), za tři stěžovatele, za každého snížená o 20 % (§ 12 odst. 4 advokátního tarifu), tj. 6 ´ 2 480 (14 880 Kč) a dále paušální náhrada hotových výdajů 2 ´ 300 (600 Kč) (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu; k počtu paušálních náhrad viz usnesení ze dne 28. 2. 2018, čj. 8 Azs 139/2017-49, bod 4); celkem tedy částka 15 480 Kč. K této částce se připočte DPH ve výši 3 250,80 Kč. Částka ve výsledné výši 18 730,80 Kč bude k rukám advokáta proplacena z účtu NSS do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 4. srpna 2020

Zdeněk Kühn
předseda senátu