2 Azs 169/2026

Plný text

2 Azs 169/2026 - 31
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Karla Šimky a Václava Štencla v právní věci žalobce: A. S., zastoupený JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 5. 2026, č. j. OAM7421017/ZM2025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2026, č. j. 43 A 26/202638, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

I. Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.

II. Žalobci se ukládá, aby ve lhůtě tří dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve výši 1 000 Kč.

Odůvodnění:

[1] Žalovaný nevyhověl žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, protože žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu, konkrétně přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 a 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku.

[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, kterou Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Proti tomuto rozsudku následně podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, s níž spojil návrh na přiznání odkladného účinku. Uvádí, že na území České republiky dlouhodobě pracuje a vede spořádaný rodinný život. Vážnou újmu stěžovatel pociťuje v tom, že sice z území České republiky není nucen vycestovat, nicméně bude muset svůj pobyt legalizovat a podat žádost o dlouhodobé vízum za účelem strpění, pro něž však nesplňuje podmínku tzv. trestní zachovalosti. Na institut dočasné ochrany, s ohledem na předchozí pobyt na území ČR, nemá nárok; po tuto dobu není oprávněn pracovat. Ohledně rozporu s důležitým veřejným zájmem žalobce citoval z usnesení NSS ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/201425, o nutnosti za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do práv žalobce s intenzitou narušení veřejného zájmu. Dodal, že probíhající ozbrojený konflikt mezi Ruskou federací a Ukrajinou je způsobilý v případě jeho nuceného návratu do země původu aktivovat ochranu vyplývající z čl. 8, případně též čl. 9 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Úmluva). V této souvislosti poukazuje na zásadu nenavracení, kterou podle judikatury nelze vykládat restriktivně. Zdůrazňuje, že tato zásada má širší význam než čl. 3 Úmluvy, ale chrání rovněž právo na život. Odkazuje přitom na čl. 19 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie, jenž zásadu nenavracení zakotvuje, a na čl. 2 odst. 1 téhož dokumentu chránící právo na život. Podle stěžovatele Evropský soud pro lidská práva vykládá zásadu nenavracení v rámci pozitivních závazků plynoucích z práva na život šířeji, a to ve vztahu k možným zásahům do tohoto práva jako celku.

[3] Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku, neboť podle něho nebyly splněny zákonné podmínky pro jeho přiznání. Připomněl, že stěžovatel přicestoval v roce 2018 za účelem zaměstnání a koncem roku 2024 byl odsouzen za úmyslný trestný čin, ačkoli si měl být vědom zákazu řídit motorové vozidlo po požití alkoholu a vyvarovat se toho. Poukázal na to, že stěžovatel nepožaduje přiznání odkladného účinku kvůli svým rodinným vazbám na území ČR, ale obecně a neurčitě odkazuje toliko na nemožnost finančně vypomáhat svým příbuzným, zřejmě na Ukrajině. Proč by to nemohl dělat někdo jiný z rodiny (na základě zaměstnanecké karty v ČR pobývá jeho sestra) či proč by nemohl podporu poskytovat na území Ukrajiny, to neuvádí. Stěžovatel nezmínil žádné zdravotní problémy a žalovaný neví o žádné překážce, která by stěžovateli bránila vrátit se do vlasti nebo se usadit v jiné zemi, kde by získal pobytové oprávnění. Stěžovatel dosud neprojevil zájem se na území ČR usadit trvale a jako držitel časově omezeného pobytového oprávnění si měl být vědom toho, že při každém prodlužování dlouhodobého pobytu jsou zkoumány veškeré zákonné podmínky. Že nemůže na území ČR pracovat, je důsledkem jeho nezodpovědného chování. Dosud nevyužil jiné možnosti legalizace pobytu v České republice, ačkoli si je svých možností vědom, a pobývá zde na základě bezvízového styku. Aktuálně tedy území opustit nemusí a období bez příjmů jistě může s pomocí své rodiny, pobývající rovněž v ČR, překlenout. Odkladný účinek by neměl být přiznáván paušálně při ztrátě možnosti cizince být zde zaměstnán.

[4] Podle § 107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.

[5] Podmínkou přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 73 odst. 2 ve spojení s § 107 s. ř. s. je, že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a že to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. NSS také připomíná, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným procesním krokem soudu, vyhrazeným jen pro ojedinělé případy (srov. např. usnesení NSS ze dne 26. 3. 2023, č. j. 2 As 286/202329, bod 6).

[6] Břemeno tvrdit a osvědčit naplnění zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku tíží navrhovatele. Úkolem navrhovatele je tak předložit dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně větší újma než jiným osobám, vysvětlit, v čem tato újma spočívá, a uvést její rozsah. Tvrzení, kterými navrhovatel odůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku, pak musí rovněž řádně doložit. Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní. Přiznání odkladného účinku má místo jen tam, kde jeho nezbytnost převáží nad obecným požadavkem právní jistoty opírající se o pravomocná rozhodnutí orgánů veřejné moci (usnesení NSS ze dne 28. 5. 2025, č. j. 2 Azs 91/202523, bod 8 a tam citovaná judikatura).

[7] Stěžovatel spatřuje hrozící újmu zejména v tom, že v důsledku neprodloužení zaměstnanecké karty bude nucen řešit svou pobytovou situaci jiným způsobem a po určitou dobu nebude oprávněn vykonávat zaměstnání. Tato tvrzení však sama o sobě neprokazují vznik újmy takové intenzity, která by odůvodňovala přiznání odkladného účinku. Stěžovatel neuvedl žádné konkrétní okolnosti týkající se jeho majetkových, osobních či rodinných poměrů, z nichž by bylo možno dovodit, že právě v jeho případě by ztráta oprávnění k výkonu zaměstnání nebo nutnost usilovat o získání jiného pobytového oprávnění vedla k mimořádně závažným následkům. Svá tvrzení ponechal v obecné rovině a nijak je nedoložil.

[8] K vyjádření žalovaného lze poznamenat, že to reaguje především na tvrzení, která stěžovatel uplatnil v řízení před městským soudem (v žalobě spojené s návrhem na přiznání odkladného účinku). V tomto návrhu stěžovatel argumentoval podstatně konkrétněji než nyní, když uváděl, že po dobu vízového řízení nebude oprávněn vykonávat zaměstnání a ani následně poté, co by mu bylo vízum uděleno, nebude moci bez dalšího nastoupit do práce, neboť výkon zaměstnání bude podmíněn vydáním povolení k zaměstnání. Současně tvrdil, že po přechodnou dobu nebude schopen hradit své životní náklady na území České republiky, nedosáhne na pomoc státu, jeho zaměstnavatel o něj ztratí zájem a nebude moci finančně podporovat své příbuzné. V nyní projednávaném návrhu však stěžovatel od této konkrétnější argumentace z velké části ustoupil. Řadu dříve uváděných skutečností již vůbec nezmiňuje a omezuje se v zásadě na obecné tvrzení, že bude muset řešit svou pobytovou situaci jiným způsobem, nebude po určitou dobu oprávněn pracovat a že na Ukrajině probíhá ozbrojený konflikt, který je způsobilý v případě jeho nuceného návratu aktivovat čl. 8 a případně i čl. 9 Úmluvy.

[9] Co se týče poukazu na čl. 8 a čl. 9 Úmluvy, práva na život a zásadu nenavracení, tato argumentace zůstává v obecné rovině a není spojena s konkrétními individuálními okolnostmi jeho případu. Z probíhajícího ozbrojeného konfliktu na Ukrajině a z obecného odkazu na ochranu poskytovanou Úmluvou ani Listinou základních práv Evropské unie bez dalšího nelze dovozovat splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud připomíná, že není možné automaticky přiznávat odkladný účinek kasační stížnosti každého cizince, kterému hrozí vycestování z České republiky, nýbrž je potřeba, aby k této skutečnosti přistoupily další významné individuální okolnosti, které cizinec v návrhu popíše a případně doloží (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/201938). To ale stěžovatel neučinil.

[10] Stěžovatel neuvedl ani neosvědčil konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že by mu v důsledku nepřiznání odkladného účinku vznikla nepoměrně větší újma ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto jeho návrh zamítl. S ohledem na tento závěr se již nezabýval splněním dalších zákonných podmínek, neboť ty musí být naplněny kumulativně. Tímto rozhodnutím nepředjímá rozhodnutí o věci samé (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/200576, č. 1072/2007 Sb. NSS).

[11] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá dle položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč. Podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti. Poplatková povinnost v daném případě vzniká dnem právní moci tohoto usnesení [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích, per analogiam; usnesení rozšířeného senátu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/202321, č. 4616/2024 Sb. NSS, bod 24]. NSS proto výrokem II. vyzval stěžovatele ke splnění povinnosti zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku.

[12] [OBRÁZEK]Soudní poplatek lze zaplatit:

- v hotovosti na pokladně NSS v úředních hodinách (informace o úředních hodinách dostupné zde: https://www.nssoud.cz/kontakty/pokladna) nebo

- [OBRÁZEK]bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 370346127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1020516926.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

Nebudeli soudní poplatek včas dobrovolně zaplacen, bude vymáhán celní správou.

V Brně dne 8. října 2026

Eva Šonková
předsedkyně senátu

Plný text

2 Azs 169/2026 - 37
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Karla Šimky a Václava Štencla v právní věci žalobce: A. S., zastoupený JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 5. 2026, č. j. OAM7421017/ZM2025, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2026, č. j. 43 A 26/202638,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti ve výši 5 000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jeho zástupkyně do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 14. 9. 2026 kasační stížnost, kterou žalobce (stěžovatel) brojí proti v záhlaví označenému rozsudku Městského soudu v Praze, aniž by uvedl, jaké jsou konkrétní důvody jeho podání.

[2] Nejvyšší správní soud stěžovatele usnesením ze dne 17. 9. 2026, č. j. 2 Azs 169/202615, vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce od jeho doručení odstranil vady kasační stížnosti tím, že ji doplní o důvody, pro které brojí proti napadenému rozsudku. Stěžovatel byl v tomto usnesení poučen, že pokud ve stanovené lhůtě kasační stížnost nedoplní a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud kasační stížnost odmítne.

[3] Podle § 106 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), nemáli kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc. Lhůta určená podle měsíců končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, jenž určil počátek lhůty; pokud však má poslední den lhůty připadnout na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (§ 40 odst. 2 a odst. 3 s. ř. s.).

[4] Ve zmíněném § 106 odst. 3 s. ř. s. je pro případ, kdy je účastník řízení vyzván k doplnění kasační stížnosti, zakotvena zásada koncentrace řízení. Nejvyšší správní soud tedy nemůže přihlížet ke stížnostním námitkám uplatněným po uplynutí měsíční lhůty stanovené v souladu s uvedeným ustanovením, ledaže by tuto lhůtu k včasné a důvodné žádosti účastníka řízení prodloužil (srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. I. ÚS 390/05, č. 27/2006 USn.). Jinými slovy, marným uplynutím lhůty k doplnění kasační stížnosti se její vada stává neodstranitelnou (usnesení NSS ze dne 3. 11. 2020, č. j. 4 Azs 189/202026, bod 8).

[5] Zmíněné usnesení č. j. 2 Azs 169/202615 bylo stěžovateli doručeno ve čtvrtek 17. 9. 2026. Lhůta pro doplnění kasační stížnosti uplynula v pondělí 19. 10. 2026 (17. 10. 2026 byla sobota, srov. § 40 odst. 3 s. ř. s.). Stěžovatel v této lhůtě (ani po jejím uplynutí) vady kasační stížnosti neodstranil ani nepožádal o prodloužení lhůty.

[6] Kvůli absenci konkrétních kasačních důvodů (kasačních námitek) nejsou vymezena konkrétní věcná a právní hlediska, z nichž by měl být napadený rozsudek posuzován. Nejvyšší správní soud tudíž dospěl k závěru, že bez včasného doplnění kasační stížnosti není možné v řízení o ní pokračovat, a proto ji podle § 37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl.

[7] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud za použití § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť byla odmítnuta.

[8] Nejvyšší správní soud zároveň rozhodl o vrácení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti ve výši 5 000 Kč, a to na základě § 10 odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Podle tohoto ustanovení soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek, bylli návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut. Soudní poplatek bude vrácen ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 10a zákona o soudních poplatcích).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. října 2026

Eva Šonková
předsedkyně senátu