21 As 155/2026

Plný text

21 As 155/2026 - 72
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: město Tábor, se sídlem [adresa] zastoupený Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem se sídlem [adresa] Tábor, proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky, se sídlem [adresa] Praha 7, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Mgr. M. K. II) Ing. arch. Z. K., III) Střelecké centrum Tábor s.r.o., se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Radkou Konečnou, advokátkou se sídlem [adresa] Praha 1, IV) V. B., v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení III) a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 8. 2026, č. j. 51 A 1/2025 – 155, o návrzích osoby zúčastněné na řízení III) a žalovaného na přiznání odkladného účinku kasačním stížnostem,

takto:

I. Kasačním stížnostem se přiznává odkladný účinek.
II. Osoba zúčastněná na řízení III) je povinna ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve výši 1 000 Kč.

Odůvodnění:

[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 5. 2024, č. j. KRPC4267569/ČJ20240208IZ, dle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu změnil prvostupňové správní rozhodnutí Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, č. j. KRPC4267569/ČJ20240208IZ, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí žádosti osoby zúčastněné na řízení III) o povolení k provozování střelnice. Žalovaný toto prvostupňové správní rozhodnutí změnil zejména tak, že se žádosti „vyhovuje, tedy se vydává povolení k provozování trvalé komerční střelnice v místě Č. 266, Tábor (souřadnice GPS x, y), na pozemcích parc. č. XA, XB, XC, zapsaných v katastrální území Č. [619086], obec Tábor [552046], zapsané u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Tábor“.

[2] Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) výrokem I. rozsudku ze dne 21. 8. 2026, č. j. 51 A 1/2025 – 155, rozhodnutí žalovaného zrušil, neboť žalovaný nepovažoval vyjádření stavebního úřadu dle § 52 odst. 5 písm. b) zákona o zbraních k provozování střelnice za závazné stanovisko a nepostupoval dle § 149 odst. 7 správního řádu.

[3] Proti rozsudku krajského soudu podali osoba zúčastněná na řízení III) dne 31. 8. 2026 a žalovaný dne 4. 9. 2026 kasační stížnosti. Osoba zúčastněná na řízení III) i žalovaný navrhují, aby byl jejich kasačním stížnostem přiznán odkladný účinek.

[4] Osoba zúčastněná na řízení III) uvádí, že důvodem pro zrušení rozhodnutí žalovaného není materiální překážka, která by měla bránit provozu střelnice, ale procesní pochybení žalovaného, který dle krajského soudu nepostupoval v souladu s § 149 odst. 7 správního řádu. V důsledku napadeného rozsudku je osoba zúčastněná na řízení III) nucena k rušení naplánovaných akcí na střelnici, a následně tak bude povinna vracet veškeré finanční obnosy, které v souvislosti s těmito akcemi obdržela, čímž jí vznikne významná majetková újma v podobě ušlého zisku. Dále osoba zúčastněná na řízení III) namítá dotčení na své pověsti spolehlivého obchodního partnera a pravděpodobnou povinnost kompenzovat náklady na dopravu a ubytování účastníků, kteří se měli jednotlivých akcí účastnit. Následně osoba zúčastněná na řízení III) u jednotlivých plánovaných akcí konkrétně vyčísluje majetkovou újmu, která by vznikla nekonáním těchto akcí v důsledku nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Tvrzená majetková újma se celkově pohybuje v řádech vyšších stovek tisíc korun českých. Osoba zúčastněná na řízení III) odkazuje na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014  56, podle nějž bude újma významnou i tehdy, půjdeli při uplatnění rozhodnutí o vratné či napravitelné následky, avšak takového rázu, že způsobí žadateli vážné obtíže či významné poruchy v jeho životě, fungování nebo činnosti.

[5] K veřejnému zájmu na tom, aby provozovaná střelnice byla bezpečná pro své okolí, osoba zúčastněná na řízení III) uvádí, že střelnice byla na základě rozhodnutí žalovaného provozována téměř dva roky, pro účely povolovacího procesu z důvodu bezpečnostních opatření vynaložila značné náklady a provedla rozsáhlé úpravy areálu střelnice. Bezpečnostní rizika, které by střelnice měla představovat, nerozporuje ani napadený rozsudek, který naopak uvádí, že bezpečnostní rizika s ohledem na zákonem nastavené mechanismy a provozní řád střelnice neshledává. Žalovaný dle osoby zúčastněné na řízení III) i nadále disponuje pravomocí „zasáhnout proti provozu střelnice“ postupem dle zákona č. 90/2024 Sb., o zbraních a střelivu (dále jen „zákon o zbraních“).

[6] Osoba zúčastněná na řízení III) má za to, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Poměr újmy již vzniklé a dále hrozící osobě zúčastněné na řízení III) a újmy hrozící případně třetím osobám, nelze vůbec srovnávat. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2023, č. j. 2 Ads 105/2023  34, má osoba zúčastněná na řízení III) za to, že okamžité přerušení provozu střelnice založené na procesní vadě bez zpochybnění věcného zjištění o bezpečnosti střelnice by bylo v zjevném nepoměru k jeho intenzitě vůči hrozící majetkové újmě.

[7] Žalovaný navrhuje přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, jelikož má na základě zákona o zbraních za to, že by musel zrušit rozhodnutí správního orgánu I. stupně a věc mu vrátit k novému posouzení. Takový postup by dle žalovaného byl v rozporu se zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení, neboť by všechny úkony správního orgánu I. stupně i žalovaného v předchozím řízení „víceméně vyšly vniveč.“ Dále žalovaný poukazuje na právo stěžovatelky požadovat náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a v této souvislosti na povinnost státu využívat majetek účelně a hospodárně, přičemž žalovaný si počíná tak, aby svým jednání tento majetek mimo jiné neodůvodněně nesnižoval. Žalovaný také připomíná, že střelnice byla od 31. 10. 2024 provozována v souladu s právními předpisy, avšak na základě napadeného rozsudku musela svůj provoz od 26. 8. 2026 fakticky ukončit.

[8] Žalovaný má dále za to, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Na základě napadeného rozsudku pak žalovaný uvádí, že důvodem pro zrušení rozhodnutí o odvolání bylo podezření, že vyjádření příslušného stavebního úřadu „mohlo, ale nemuselo trpět vadami, které mohly, ale nemusely mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci.“ Žalovaný si také není vědom žádné okolnosti, podle které by další provoz střelnice mohl být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[9] Žalobce nesouhlasí s návrhem na přiznání odkladného účinku, jelikož má za to, že osoba zúčastněná na řízení III) „převážně uvádí očekávané tržby či celé částky startovního, nikoli skutečný ušlý zisk“. Dle žalobce není patrné, jaké náklady by v případě konání jednotlivých akcí musela vynaložit, jaká část již přijatých plateb jí skutečně náleží, zda existuje povinnost vracet startovné v plné výši ani zda jsou financování a smluvní podmínky jednotlivých akcí shodné. Samotné označení hrubých příjmů za ušlý zisk nemůže bez dalšího osvědčit intenzitu újmy požadovanou § 73 odst. 2 ve spojení s § 107 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Tvrzené povinnosti hradit náklady účastníků, pořadatelů či zahraničního instruktora jsou podle žalobce formulovány pouze jako možné nebo pravděpodobné, tvrzení o zásahu do dobré pověsti a ztrátě klientely žalobce považuje za obecné. Nadto podle žalobce jde o běžná podnikatelská rizika. Osoba zúčastněná na řízení III) pak dle žalobce musí osvědčit mimořádnou intenzitu hospodářských následků a současně jejich nepoměr vůči újmě ostatních osob.

[10] Dále dle žalobce jde v dané věci o ochranu života, zdraví a majetku obyvatel dotčeného území a o ochranu vlastnictví okolních pozemků. Dle žalobce není sporné, že součástí areálu střelnice jsou stavební a terénní úpravy a tyto prvky mohou být významné pro bezpečnost provozu střelnice. Dokud ale nebude „jejich stavebněprávní význam řádně posouzen“, nelze veřejný zájem redukovat pouze na otázku, zda v minulosti došlo k nějakému incidentu.

[11] Osoby zúčastněné na řízení I) a II) (dále jen „OZNŘ I a II“) s návrhem na odkladný účinek nesouhlasí. Dle jejich vyjádření je podstatnou částí tvrzené újmy výše startovného, nájemného či jiných očekávaných příjmů. Samotné vrácení platby za neposkytnuté plnění pak dle OZNŘ I a II nelze bez dalšího ztotožnit s ušlým ziskem. Další částky jsou uváděny především jako očekávané tržby nebo podíly na startovném, nikoli jako doložený čistý hospodářský výsledek. Povinnost hradit cestovní a ubytovací náklady jednotlivých střelců či lektora je dle OZNŘ I a II formulována pouze jako možnost. Část tvrzené újmy již podle jejich názoru není možné odkladným účinkem odvrátit. OZNŘ I a II dále uvádí, že odkaz na rozsudek č. j. 2 Ads 105/2023  34, není přiléhavý, neboť ten se týkal proporcionality správní sankce spočívající v odnětí povolení za porušení zákonné povinnosti. V nynější věci však není přerušení provozu sankcí uloženou stěžovatelce, ale jde o právní následek zrušení správního rozhodnutí z důvodu závažné vady řízení.

[12] OZNŘ I a II také uvádí veřejný zájem na ochraně života a zdraví a uvádí, že za předchozího provozovatele v roce 2017 došlo ke zranění osoby nacházející se mimo areál. Dále uvádí, že terénní úpravy byly provedeny v rozporu se stavebním povolením nebo bez povolení a teprve rozhodnutím Městského úřadu Tábor byly dodatečně povoleny v roce 2026. OZNŘ I a II však mají za to, že nelze vycházet z předpokladu, že všechny bezpečnostní prvky střelnice „jsou již stavebněprávně způsobilé k řádnému užívání.“ Pravomoc Policie ČR zasáhnout podle § 67 zákona o zbraních je pak dle OZNŘ I a II dodatečným ochranným mechanismem, který nemůže nahradit povinnost řádně ověřit „bezpečnost a stavebněprávní způsobilost provozu“ ještě před vydáním povolení. Využívání areálu střelnice příslušníky bezpečnostních složek pak dle OZNŘ I a II není odborným posouzením bezpečnosti areálu střelnice.

[13] Osoba zúčastněná na řízení III) ve svém vyjádření ze 7. 10. 2026 ke kasační stížnosti žalovaného souhlasila se závěrem žalovaného, že přiznání odkladného účinku není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Dále také poukázala na nutnost zrušení části naplánovaných akcí a také na riziko zrušení dalších plánovaných akcí, čímž by osobě zúčastněné na řízení III) dále narůstala škoda.

[14] Osoba zúčastněná na řízení IV) se k návrhu na odkladný účinek nevyjádřila.

[15] Nejvyšší správní soud nejprve uvádí, že osoba zúčastněná na řízení III) a žalovaný (dále společně také jen „stěžovatelé“) navrhují přiznání odkladného účinku jejich kasačním stížnostem z obdobných důvodů. Za negativní důsledek rozsudku krajského soudu shodně považují možnost vzniku významné újmy osobě zúčastněné na řízení III). S ohledem na výše uvedené se Nejvyšší správní soud vypořádá s oběma návrhy na přiznání odkladného účinku společně, aniž by odůvodnění tohoto usnesení formálně rozděloval na část týkající se návrhu osoby zúčastněné na řízení III) a část týkající se návrhu žalovaného.

[16] Podle § 107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej ale může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[17] Návrhy stěžovatelů podmínky podle § 73 odst. 2 s. ř. s. splňují. Stěžovatelé odůvodnili návrhy na přiznání odkladného účinku především tím, že v důsledku zrušení rozhodnutí žalovaného hrozí, že osobě zúčastněné na řízení III) vznikne významná majetková újma v podobě ušlého zisku, kompenzace nákladů na dopravu a ubytování účastníků a zásahu do jejího dobrého jména. Hrozící újma tedy primárně spočívá v následcích, které jsou natolik vážné, že by mohly významně poškodit její další podnikatelskou činnost.

[18] Z judikatury Nejvyššího správního soudu, na kterou správně poukázala osoba zúčastněná na řízení III), vyplývá, že hrozící újma bude významnou „též spíše tehdy, půjdeli sice při uplatnění rozhodnutí o následky vratné či napravitelné, avšak takového rázu, že způsobí žadateli vážné obtíže či významné poruchy v jeho životě, fungování, činnosti apod.“ (viz usnesení ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014 – 56, všechna zde citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

[19] Z judikatury Nejvyššího správního soudu dále vyplývá, že navrhovatel musí předložit dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně větší újma než jiným osobám, vysvětlit, v čem tato újma spočívá, a uvést její rozsah. Podmínky pro přiznání odkladného účinku jsou splněny, pokud z návrhu na přiznání odkladného účinku a jeho příloh jednoznačně vyplývá, že v případě nepřiznání odkladného účinku může navrhovateli vzniknout značná újma, mj. z důvodu nemožnosti splnění závazků, nutnosti vracení uhrazených finančních plnění atp. Pokud navrhovatel újmu v návrhu na přiznání odkladného účinku konkrétně a jednotlivě vyčíslí, nejedná se o újmu pouze hypotetickou či bagatelní, která podle judikatury NSS důvodem přiznání odkladného účinku být nemůže (viz např. usnesení ze dne 25. 6. 2026, č. j. 2 As 94/2026  47).

[20] Tak tomu je i v tomto případě. Osoba zúčastněná na řízení III) vyčíslila újmu za jednotlivé akce, kdy za již zrušený střelecký turnaj s názvem „J. Ž. shotgun challenge“ byla povinna vrátit přihlášeným účastníkům startovné v souhrnné výši 462 400 Kč. Toto doložila záznamem o registrovaných střelcích. Ve dnech 16. až 17. 10. 2026 se na střelnici má uskutečnit Mistrovství České republiky ve střelbě s obrannou pistolí, na kterou se k okamžiku podání návrhu na odkladný účinek registrovalo celkem 69 osob a z toho 12 rozhodčích a v případě zrušení tohoto střeleckého mistrovství by vznikla majetková újma ve výši 102 600 Kč. Uvedené osoba zúčastněná na řízení III) doložila záznamem o registrovaných střelcích.

[21] V této souvislosti nejsou relevantní námitky žalobce a OZNŘ I a II, že osoba zúčastněná na řízení III) zaměňuje obrat a vrácené platby za skutečně ušlý zisk. Jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2009, čj. 5 Afs 76/2008  93, č. 2330/2011 Sb. NSS, vždy se musí jednat materiálně o náhradu škody, tedy o částku odpovídající újmě v majetkové sféře poškozeného vyjádřitelné všeobecným ekvivalentem (penězi), a to ať již má tato majetková újma podobu skutečné škody nebo i ušlého zisku. Nyní není úlohou zdejšího soudu přesně právně kvalifikovat povahu újmy; rozhodné je pouze to, že je konkretizovaná, její vznik plausibilní a pro účely posouzení důvodnosti návrhu na přiznání odkladného účinku zjevně relevantní.

[22] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že z návrhu na přiznání odkladného účinku a jeho příloh jednoznačně vyplývá, že osobě zúčastněné na řízení III) již vznikla a v případě nepřiznání odkladného účinku může vzniknout další značná újma majetkové (ztráta příjmů z provozování) i nemajetkové (reputace a dobré jméno provozovatele střelnice) povahy, které osoba zúčastněná na řízení III) konkrétně označila a v některých případech i přesně vyčíslila.

[23] Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že újma hrozící osobě zúčastněné na řízení III) je nepoměrně větší než újma, jež by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout ostatním osobám. První podmínka pro přiznání odkladného účinku je proto splněna.

[24] Přiznání odkladného účinku kasačním stížnostem není ani v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Žalobcem a OZNŘ I a II tvrzený zájem na ochraně života, zdraví a majetku obyvatel dotčeného území zůstal v projednávané věci v obecné rovině, aniž by byl konkretizován ve vztahu ke skutkovým okolnostem věci. Takto neurčitě formulovaný zájem nemůže bez dalšího převážit nad konkrétní a řádně doloženou značnou újmou hrozící osobě zúčastněné na řízení III), spočívající ve vzniku řádné majetkové újmy. Významné je však především to, že napadený rozsudek nezrušil rozhodnutí žalovaného kvůli nedostatečné bezpečnosti provozované střelnice, ale z procesních důvodů.

[25] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že v případě návrhů žalovaného i osoby zúčastněné na řízení III) jsou podmínky pro přiznání odkladného účinku jejich kasačním stížnostem podle § 107 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. naplněny, a proto přiznal kasačním stížnostem odkladný účinek, kterým se sistují účinky napadeného rozsudku. Tímto rozhodnutím Nejvyšší správní soud nikterak nepředjímá budoucí rozhodnutí o věci samé.

[26] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč, a to podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“); poplatková povinnost stíhá každého ze stěžovatelů samostatně. Povinnost zaplatit soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§ 4 odst. 1 písm. h), ve spojení s § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích a usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023  21, č. 4616/2024 Sb. NSS)]. Nejvyšší správní soud proto výrokem II. tohoto usnesení uložil osobě zúčastněné na řízení III) povinnost soudní poplatek zaplatit. Podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení. Žalovaný je od poplatkové povinnosti dle § 11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích osvobozen.

[27] [OBRÁZEK]Soudní poplatek lze zaplatit:

- v hotovosti na pokladně Nejvyššího správního soudu

- bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1210415526.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).

V Brně dne 13. října 2026

JUDr. Tomáš Rychlý
předseda senátu