21 Azs 108/2026

Plný text

21 Azs 108/2026 - 58
pokračování

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: B. J., zastoupen Mgr. Bc. Janem Jiřím Šlajsem, LL.M., advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2026, č. j. 22 Az 3/202630,

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2026, č. j. 22 Az 3/202630, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Ustanovenému zástupci Mgr. Bc. Janu Jiřímu Šlajsovi, LL.M., advokátovi, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 21 684,44 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady zastoupení žalobce nese stát.

Odůvodnění:

[1] Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále „městský soud“), kterým byla odmítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2026, č. j. OAM1646/BA01ZA21R22023, ve věci mezinárodní ochrany.

[2] Stěžovatel namítá pochybení městského soudu spadající pod kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. e) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

[3] Konkrétně stěžovatel uvádí, že městský soud pochybil, pokud žalobu odmítl jako blanketní s tím, že neobsahovala ani zárodek žalobního bodu. V žalobě totiž výslovně označil napadené rozhodnutí za nezákonné a nepřezkoumatelné pro vady předcházejícího správního řízení a namítl, že žalovaný nezjistil přesně a úplně skutkový stav, vedl řízení jednostranně a neobjektivně, nedodržel řádný procesní postup, rozhodnutí nedostatečně odůvodnil a nesprávně vyložil zákon. Podle stěžovatele tato tvrzení alespoň v základních rysech vymezovala skutkové a právní důvody nezákonnosti a určovala směr požadovaného soudního přezkumu, takže představovala přinejmenším zárodek žalobního bodu. Městský soud měl při posouzení žaloby vycházet z judikatury odmítající nepřiměřeně přísné požadavky na formulaci žalobních bodů a zohlednit rovněž specifika řízení o mezinárodní ochraně, zejména skutečnost, že stěžovatel jako cizinec neovládal český jazyk a při podání žaloby nebyl zastoupen. Stručnost a obecnost žalobních námitek proto podle stěžovatele nelze ztotožnit s jejich úplnou absencí. Žaloba byla projednatelná a městský soud ji měl věcně posoudit, aniž by stěžovatele vyzýval k doplnění žalobních bodů, přičemž jejím odmítnutím postupoval přepjatě formalisticky a odepřel stěžovateli účinnou soudní ochranu. Stěžovatel dále poukazuje na nesprávné posouzení vyhodnocení situace v Uzbekistánu, a to v kontextu hrozby vážné újmy hrozící stěžovateli v případě návratu do země původu.

[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl, aby ji Nejvyšší správní soud buď odmítl pro nepřijatelnost, nebo ji zamítl.

[5] Protože před městským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, posoudil Nejvyšší správní soud nejprve přijatelnost kasační stížnosti podle § 104a odst. 1 s. ř. s.

[6] Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS; ta se uplatní též v nyní souzené věci (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/202128, č. 4219/2021 Sb. NSS). Kasační stížnost je tak přijatelná v případech, k nimž se judikatura doposud nevyjádřila, v nichž existuje rozporná (nejednotná) judikatura, nebo je potřeba učinit judikaturní odklon. Dále je kasační stížnost přijatelná v případech zásadního pochybení krajského (městského) soudu při výkladu hmotného či procesního práva, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (viz také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2021, č. j. 10 As 154/202123, nebo jeho usnesení ze dne 27. 8. 2021, č. j. 9 As 144/202131).

[7] Ve světle takto vymezených kritérií Nejvyšší správní soud konstatuje, že důvody uvedené v kasační stížnosti lze podřadit pod zásadní pochybení městského soudu při rozhodování o žalobě, která měla za následek nepříznivý dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že kasační stížnost je přijatelná, neboť tvrzené významné pochybení městského soudu mohlo mít dopad do právního postavení stěžovatele

[8] Nejvyšší správní soud ze soudního spisu městského soudu zjistil, že stěžovatel podal v zákonné lhůtě žalobu, v níž dostatečně identifikoval napadené správní rozhodnutí, uvedl, v čem má za to, že žalovaný při posouzení žádosti pochybil, a rovněž jednoznačně uvedl, čeho se domáhá (petit).

[9] Stěžovatel v žalobě konkrétně namítal, že zprávy, z nichž správní orgány vycházely, nejsou zjevně aktuální, dále uvedl, že nebyl dostatečně spolehlivě zjištěn skutkový stav věci. Přitom odkázal na informace, které správnímu orgánu poskytl během pohovoru. Vyjádřil tak nesouhlas se způsobem, jakým žalovaný vyhodnotil relevantní skutečnosti vyplývající z výpovědi stěžovatele, neboť podle stěžovatele žalovaný porušil svou povinnost zjistit přesně a úplně skutečný stav věci. Namítl, že správní řízení bylo vedeno jednostranně a neobjektivně a žalovaný své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil. Stěžovatel rovněž požadoval nařízení ústního jednání.

[10] Městský soud usnesením ze dne 20. 4. 2026, č. j. 22 Az 3/202621, stěžovateli neustanovil zástupce pro řízení o žalobě a současně jej vyzval k odstranění vad žaloby; konkrétně uvedl, že „za takové individualizované tvrzení nelze považovat pouhé tvrzení ‚použité informace nejsou aktuální‘ nebo ‚měly být posouzeny aktuální informace o zemi původu‘ či ‚správní orgán je povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav‘. Žalobce ostatně sám v žalobě avizoval, že žalobu doplní a konkretizuje po poradě s právníkem. Je tedy třeba, aby žalobce řádně vymezil důvody, pro které žalobu podává, a vylíčil, jakých nezákonných kroků, postupů, úkonů a úvah, hodnocení či závěrů se měl žalovaný správní orgán dopustit v procesu při vydávání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným.“

[11] Nejvyšší správní soud konstatuje, že závěr městského soudu, podle kterého podaná žaloba neobsahovala důvody, pro něž stěžovatel rozhodnutí žalovaného napadá, není správný. Stěžovatel zcela zjevně namítl nedostatečné zjištění skutkového stavu, přičemž v této souvislosti namítl, že správní orgán vycházel z neaktuálních informací o zemi původu a nesprávně vyhodnotil výpověď stěžovatele. Není tedy pochyb o tom, že stěžovatel namítal nezákonnost závěru žalovaného stran (ne)splnění podmínek pro udělení azylu. Zároveň zjevně namítl nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí.

[12] Městský soud v odůvodnění napadeného usnesení odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/200340, č. 113/2004 Sb. NSS, a ze dne 27. 10. 2004, č. j. 4 Azs 149/200452, č. 488/2005 Sb. NSS, z nichž odcitoval závěry obsahující požadavek na vymezení žalobních bodů, z nichž bude patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené rozhodnutí za nezákonné. Podpůrně zmínil také rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/200558, č. 835/2006 Sb. NSS. Dále konstatoval, že žaloba byla podána včas, že stěžovatele dle § 37 odst. 5 s. ř. s. vyzval k odstranění vad a že stěžovatel vady neodstranil, a proto se žaloba odmítá.

[13] Nejvyšší správní soud však je především přesvědčen, že podaná žaloba obsahovala všechny zákonné náležitosti. Městský soud měl proto v rozsahu uplatněných žalobních námitek přezkoumat, zda žalovaný správně vyhodnotil skutečnosti uváděné stěžovatelem, zejména zda informace o zemi původu stěžovatele byly z hlediska zjištění skutkového stavu posouzení žádosti relevantní, resp. aktuální. Pokud přitom stěžovatel trval na projednání věci při ústním jednání, měl městský soud toto procesní stanovisko v kontextu věci zohlednit. Jinými slovy, žaloba netrpěla takovými nedostatky, které by bránily jejímu věcnému projednání, pročež nebyl ani dán důvod pro odmítnutí žaloby (aniž by byla stěžovateli dána možnost účasti na jednání).

[14] Stěžovatel neuvedl pouhá obecná a nijak neupřesněná tvrzení ani neurčitý odkaz na obsah správního spisu. Konkrétně zpochybnil aktuálnost zpráv, z nichž žalovaný vycházel, dostatečnost zjištění skutkového stavu, hodnocení informací jím poskytnutých při pohovoru, objektivitu vedení řízení i dostatečnost odůvodnění rozhodnutí. Tato tvrzení určují rámec soudního přezkumu a spojují skutkové výtky s tvrzenou nezákonností, tedy s právními důvody. Uvedené odkazy na rozsudky č. j. 2 Azs 9/200340, č. j. 4 Azs 149/200452, a č. j. 2 Azs 92/200558 proto nejsou přiléhavé, neboť závěry těchto rozhodnutí městský soud aplikoval nepřiměřeně přísně, protože nynější žaloba, na rozdíl od čistě blanketního podání, obsahovala konkrétní skutková tvrzení, která měla přispět k následnému zaměření soudního přezkumu.

[15] Naopak například v rozsudku ze dne 20. 9. 2022, č. j. 5 Azs 40/202235, Nejvyšší správní soud právě takto formulované výtky (obdobně jako v žalobě stěžovatele) označil za řádné a projednatelné žalobní body a odmítavé usnesení městského soudu zrušil. Nejvyšší správní soud nyní odkazuje také na rozsudek svého rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/200878, č. 2162/2011 Sb. NSS, v němž dospěl k závěru, že smyslem uvedení žalobních bodů dle § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. je jednoznačné ustavení rámce požadovaného soudního přezkumu ve lhůtě zákonem stanovené k podání žaloby. Zákonný požadavek je proto naplněn i jen zcela obecným a stručným – nicméně srozumitelným a jednoznačným – vymezením skutkových i právních důvodů tvrzené nezákonnosti nebo procesních vad správního aktu tak, aby bylo zřejmé, v jaké části a z jakých hledisek se má soud věcí zabývat. Ostatně z rozsudku č. j. 5 Azs 40/202235 aktuálně vycházel Nejvyšší správní soud v obdobném případě v rozsudku ze dne 12. 8. 2026, č. j. 6 Azs 97/202644 (viz jeho odst. [12]).

[16] Při posuzování náležitostí žalobních bodů je tedy třeba vycházet z jejich skutečného obsahu a smyslu, nikoli z přehnaně formalistických požadavků na jejich formulaci. Zejména v řízeních ve věcech mezinárodní ochrany nelze přehlížet, že žalobci zpravidla nejsou právně vzdělanými osobami, je u nich dán jazykový handicap apod. Jejich podání je proto třeba vykládat podle obsahu (k potřebě benevolentnějšího posuzování požadavků na precizaci žalobních bodů ve věcech mezinárodní ochrany viz např. rozsudek 6 Azs 97/202644, odst. [13]). I stručně a obecně formulovaná námitka může představovat projednatelný žalobní bod, jeli z ní patrné, jakou část správního rozhodnutí žalobce zpochybňuje a z jakých důvodů považuje postup správního orgánu za nezákonný. Tak tomu bylo i v nyní projednávané věci, neboť stěžovatel jednoznačně zpochybnil dostatečnost zjištění skutkového stavu, aktuálnost podkladů o zemi původu, hodnocení své výpovědi i odůvodnění napadeného rozhodnutí, čímž vymezil rámec požadovaného soudního přezkumu.

[17] Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2004, č. j. 5 Azs 18/200443, vyplývá, že pokud bylo z obsahu podané žaloby, jakož i z obsahu správního spisu, který měl soud k dispozici, nepochybné, že žaloba byla podána včas, byly zřejmé důvody, z nichž je žaloba podána, jakož i to, čeho se žalobce domáhá, není důvod žalobce vyzývat k doplnění všech těchto údajů, o nichž není pochyb. Uvedené závěry dopadají i na nyní projednávanou věc. Požadavek městského soudu na další konkretizaci žalobních bodů proto ve skutečnosti nesměřoval k odstranění vady bránící projednání žaloby, ale k doplnění či rozšíření již uplatněné žalobní argumentace. Takový postup však nemůže být důvodem pro odmítnutí žaloby podle § 37 odst. 5 s. ř. s.

[18] Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/200356, č. 534/2005 Sb. NSS, uvedl: „Přepjatý formalismus při posuzování náležitostí žaloby ve správním soudnictví – a stejně tak i jakýchkoliv jiných procesních úkonů účastníků řízení – naprosto neodpovídá principu materiálního právního státu, ale ani samotnému poslání soudnictví. Soudy jsou nezávislé a nestranné státní orgány, které usilují o nalezení spravedlnosti rozhodováním v konkrétních věcech a které nemohou odmítnout zabývat se určitou věcí ze zcela formálních či spíše formalistických důvodů, ale pouze z takových příčin, které poskytování soudní ochrany skutečně vylučují. Při výkladu mezí práva na spravedlivý proces, stanovených soudním řádem správním (např. náležitosti žaloby, lhůta pro její podání, procesní podmínky), je v souladu s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod nezbytné šetřit jejich podstaty a smyslu a nezneužívat je k jiným účelům, než pro které byly stanoveny. Nabízejíli se přitom dvě interpretace, z nichž jedna hovoří ve prospěch výkonu práva na spravedlivý proces a druhá proti němu, musí soud vždy zvolit výklad první.“ Připomenout lze rovněž nález Ústavního soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 3006/15, z něhož vyplývá, že soud poruší právo účastníka na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), pokud se na základě neudržitelného výkladu procesních předpisů odmítne zabývat námitkami, které účastník řízení stanoveným postupem u soudu uplatnil. Postupem městského soudu došlo k odepření přístupu stěžovatele k soudu, které nelze akceptovat.

[19] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, napadené usnesení proto dle § 110 odst. 1 věty první před středníkem s. ř. s. zrušil a věc vrátil městskému soudu k věcnému projednání. V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). Tím ale Nejvyšší správní soud nijak nepředjímá meritorní hodnocení věci. Pro takové hodnocení nebyl s ohledem na kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. nyní prostor a zdejší soud se tak nezabýval námitkami stěžovatele, které se týkaly právě věcného hodnocení případu.

[20] Stěžovateli byl usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2026, č. j. 21 Azs 108/202618, ustanoven zástupcem Mgr. Bc. Jan Jiří Šlajs, LL.M., advokát. Hotové výdaje a odměnu za zastupování platí v takovém případě stát (§ 35 odst. 10 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.).

[21] Ustanovenému zástupci stěžovatele náleží odměna za tři úkony právní služby. Prvním z nich je převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Druhým úkonem je doplnění kasační stížnosti ze dne 31. 8. 2026 podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Třetím úkonem je doplnění návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, za který náleží odměna ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny podle § 11 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 3 advokátního tarifu. Za první dva úkony náleží zástupci odměna po 4 620 Kč a za třetí úkon částka 2 310 Kč, celkem tedy 11 550 Kč. Dále mu náleží náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za každý z uvedených úkonů, tedy celkem 1 350 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Nahlížení do soudního spisu dne 21. 9. 2026 nepředstavuje samostatný úkon právní služby, za který by zástupci náležela další odměna nebo další paušální náhrada hotových výdajů.

[22] Zástupce dále doložil, že dne 21. 9. 2026 vykonal osobním automobilem Škoda Octavia cestu ze sídla advokátní kanceláře v Praze do sídla Nejvyššího správního soudu v Brně a zpět v celkovém rozsahu 418 km. Z osvědčení o registraci vozidla vyplývá kombinovaná spotřeba 5,2 l benzinu automobilového na 100 km. Zástupci proto náleží náhrada za použití osobního silničního motorového vozidla ve výši 2 466,20 Kč (418 km × 5,90 Kč), neboť sazba základní náhrady za 1 km jízdy osobním silničním motorovým vozidlem činí podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 573/2025 Sb. o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2026, ve znění účinném do 30. 9. 2026, částku 5,90 Kč. Dále mu náleží náhrada za spotřebované pohonné hmoty ve výši 754,24 Kč [(418 km / 100) × 5,2 l × 34,70 Kč]. Nejvyšší správní soud při výpočtu vyšel z průměrné ceny benzinu automobilového 95 oktanů ve výši 34,70 Kč za 1 litr podle § 4 písm. a) vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění účinném ke dni uskutečnění cesty. Náhrada cestovních výdajů tak činí celkem 3 220,44 Kč (§ 13 odst. 1 advokátního tarifu ve spojení § 157 odst. 4 zákoníku práce a vyhláškou č. 573/2025 Sb.). Dále mu náleží náhrada za promeškaný čas strávený cestou v rozsahu 12 započatých půlhodin ve výši 1 800 Kč [§ 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu].

[23] Jelikož ustanovený zástupce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se jeho odměna za zastupování a náhrady, včetně náhrady hotových výdajů, náhrady cestovních výdajů a náhrady za promeškaný čas, v celkové výši 17 920,44 Kč o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. o 3 764 Kč (zaokrouhleno na celé koruny nahoru dle § 146 odst. 1 daňového řádu). Celkem tedy bude ustanovenému zástupci stěžovatele z účtu Nejvyššího správního soudu vyplacena částka 21 684,44 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

[24] Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval o návrhu na přiznání odkladného účinku, který se v důsledku včasného rozhodnutí ve věci samé stal bezpředmětným (srov. například odst. [26] rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2020, č. j. 1 Azs 76/202037).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. října 2026

JUDr. Tomáš Rychlý
předseda senátu