21 Azs 89/2026

Plný text

21 Azs 89/2026 - 51
pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: V. A. A., zastoupený Mgr. et Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem se sídlem [adresa] Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2026, č. j. 31 Az 2/2026 – 42,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 6. 5. 2026, č. j. 31 Az 2/2026 – 42, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2025, č. j. OAM253/ZAZA11K032025. Tímto rozhodnutím žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12 až § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“).

[2] Při posuzování věci vycházel městský soud z následujícího skutkového stavu. Žalobce tvrdil, že v Nigérii, zemi svého původu, mu hrozí pronásledování ze strany etnické skupiny Fulanů, proti němuž není nigerijský stát schopen zajistit účinnou ochranu. V roce 2020 byla rodinná farma žalobce napadena fulanskými pastevci, žalobci se podařilo uprchnout, avšak jeho otec byl unesen, po propuštění byl vážně nemocný a v roce 2020 zemřel. Ve stejném roce byl zabit také žalobcův strýc. Žalobce uvedl, že dostával výhružné telefonáty, což oznámil policii, přestěhoval se a vyměnil si telefonní číslo, přesto tyto výhružky pokračovaly. V březnu 2020 z Nigérie odletěl do Istanbulu a poté přiletěl do Prahy. Následně pobýval v několika evropských zemích, na území České republiky vstoupil v březnu 2021 a měl zde zaměstnaneckou kartu v letech 2022 – 2024. V roce 2023 byl pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 odsouzen za trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti. Žalobce jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že má problémy s fulanskými pastevci a že jeho život je v Nigérii v ohrožení. V rámci pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce vyjádřil přesvědčení, že pokud by v Nigérii zůstal, do několika let zemře; současně doufal, že odchodem získá lepší život.

[3] Napadený rozsudek ve svém odůvodnění vycházel z tvrzení žalobce v azylovém řízení, a dále ze zpráv EUAA (Agentura Evropské unie pro otázky azylu – pozn. NSS). Dle těchto zpráv i přes přetrvávající násilí v Nigérii mezi pasteveckými a farmářskými komunitami ne všichni jednotlivci náležící k těmto komunitám čelí pronásledování ve smyslu azylového práva. Tyto konflikty mají komunitní a lokální charakter, vyvolaný spory o půdu, o přístup k vodním zdrojům či migrací pastevců. Dle zpráv EUAA musí být posouzeny konkrétní rizikové faktory, které se liší případ od případu. Dále je nutné zvažovat možnost vnitřního přesídlení žadatele, pokud neexistují konkrétní indicie, že by mu hrozilo individuální pronásledování i mimo oblast jeho původu. Dle městského soudu je klíčovým aspektem pro přezkum rozhodnutí žalovaného to, zda se uváděné hrozby skutečně váží výlučně k původní oblasti, či zda mají osobní a dlouhodobý charakter.

[4] Podle městského soudu měl žalovaný k dispozici tvrzení žalobce o násilnostech vůči jeho příbuzným, včetně smrti strýce a únosu otce, a vzal je v úvahu. Žalovaný nepochybil, pokud přes výskyt násilných incidentů v minulosti zaměřil hodnocení na povahu hrozeb vůči samotnému žalobci. Rozhodnutí žalovaného je v tomto směru srozumitelné, logicky strukturované a umožňuje přezkum úvah, kterými se žalovaný řídil.

[5] Ze samotné existence konfliktů mezi pasteveckými a farmářskými komunitami podle městského soudu nelze bez dalšího dovodit pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu. Telefonické výhrůžky s majetkovým podtextem, které však nebyly provázeny přímými útoky proti osobě žalobce, dle žalovaného nedosahují intenzity pronásledování vyžadované azylovým právem, a městský soud nepovažoval tento závěr za nepřiměřený. Dle městského soudu tak žalovaný nepochybil, pokud v žalobcem popsaném jednání nespatřoval pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu. Rovněž členství žalobce v politické straně People´s Democratic Party či vyjadřování názorů, bez zásahu ze strany státních orgánů nebo jiných aktérů, nepředstavuje azylově relevantní důvod.

[6] K otázce neochoty či neschopnosti nigerijského státu poskytnout ochranu městský soud poukázal na vyjádření žalobce o přijetí jeho oznámení nigerijskou policií a o tom, že mu byly sděleny možnosti dalšího postupu, tj. doporučení změnit si telefonní číslo a být obezřetnější, a že nigerijská policie by situaci řešila, pokud by měla konkrétní informace o pachatelích. To svědčí o tom, že státní orgány nebyly k situaci žalobce lhostejné. Žalovaný se touto otázkou zabýval a jeho závěry o dostupnosti státní ochrany nelze považovat za nepřiměřené či v rozporu s obsahem spisu. V této souvislosti rovněž představoval relevantní alternativu institut vnitřního přesídlení. Ohledně doplňkové ochrany nebyla v zemi původu žalobce zjištěna situace ozbrojeného konfliktu dosahující požadované intenzity, ani individuální riziko trestu smrti, mučení či nelidského zacházení tak, jak jej vymezuje judikatura Evropského soudu pro lidská práva.

[7] Proti rozsudku městského soudu podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). K otázce přijatelnosti kasační stížnosti se v ní výslovně nevyjadřuje.

[8] Stěžovatel namítá, že ve správním řízení žalovanému srozumitelně a zřejmě objasnil, že se v případě návratu obává násilí a možného zabití, jako se to stalo jeho strýci a nepřímo i jeho otci. Toto žalovaný ponechal bez povšimnutí. Kvůli bagatelizování stěžovatelem prožitých příkoří a zejména prospektivních hrozeb trpí rozhodnutí žalovaného vadami zakládajícími jeho nezákonnost, mj. i nepřezkoumatelností. Městský soud však neshledal nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného, a tím zatížil nepřezkoumatelností i napadený rozsudek.

[9] Žalovaný dle stěžovatele nesprávně usoudil, že pronásledování stěžovatele není možné podřadit pod pronásledování pro příslušnost k určité národnostní a sociální skupině. Fulanští pastevci na farmáře útočí z důvodu příslušnosti k jiné etnické i sociální skupině, ke které náleží stěžovatel. Podle stěžovatele s tímto hodnocením v odstavci 66 napadeného rozsudku souhlasí i městský soud, ale na základě chybné aplikace kritérií EUAA Country Guidance a odkazu „na blíže nespecifikovanou judikaturu správních soudů“ tuto žalobní námitku chybně vypořádal.

[10] Podle stěžovatele v otázce ochoty a schopnosti nigerijského státu jej ochránit rozhodnutí žalovaného zjevně nevychází ze správných skutkových závěrů a je v rozporu s obsahem správního spisu. Zabití dvou blízkých příbuzných stěžovatele i vznik skupiny Amotekun, jejímž cílem je chránit farmáře před útoky fulanských pastevců, nasvědčuje tomu, že se stěžovateli od nigerijské policie nedostane pomoci. Městský soud byl dle stěžovatele povinen postupovat při hodnocení důvodů jeho pronásledování na základě Doporučení UNHCR (Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky – pozn. NSS), jelikož k jeho pronásledování dochází ze strany nestátního aktéra zahrnutého v Úmluvě o právním postavení uprchlíků a selhání státu je zaznamenáno jak ve výpovědi stěžovatele, tak v jím přiložených podkladech. Podle stěžovatele však městský soud takto nepostupoval.

[11] Dále dle stěžovatele městský soud zcela upustil od vyhodnocení dopadů napadeného rozsudku (resp. rozhodnutí žalovaného) do rodinného života stěžovatele. Součástí správního spisu žalovaného je oddací list stěžovatele a tato skutečnost měla být předmětem vyhodnocení ze strany žalovaného a následně městského soudu, avšak zůstala zcela nezhodnocena.

[12] Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožňuje s napadeným rozsudkem a navrhuje zamítnutí kasační stížnosti. Městský soud dle jeho názoru přezkoumal jeho rozhodnutí v rozsahu všech žalobních námitek, své právní závěry srozumitelně a přesvědčivě odůvodnil a kasační stížnost nepředkládá právní důvody zpochybňující správnost napadeného rozsudku, ale převážně jen polemizuje s právním posouzením a hodnocením skutkových okolností. Městský soud podle žalovaného správně vyšel z individuálních okolností ohledně tvrzeného pronásledování z důvodů příslušnosti k určité sociální skupině, rovněž správně přezkoumal závěry žalovaného týkající se dostupnosti státní ochrany. Ve věci neposkytnutí doplňkové ochrany pak kasační stížnost nepřináší argumentaci způsobilou zpochybnit správnost závěrů městského soudu. Námitka tvrzeného zásahu do soukromého a rodinného života stěžovatele je dle žalovaného obecná a stěžovatel nekonkretizuje, které rozhodné skutečnosti měli žalovaný či městský soud opomenout, ani jaký vliv měly mít na zákonnost napadeného rozsudku.

[13] Stěžovatel v replice uvádí, že materiály, o které se opírá rozhodnutí žalovaného, výslovně hovoří o nedostatku politické vůle a pomalém přístupu úřadů země jeho původu, „které nejsou schopny vynucovat existující práva a nechávají spravedlnost v rukou občanů“. Žalovaný měl nesprávně pochopit či interpretovat části pohovoru se stěžovatelem, jelikož v tomto pohovoru bylo řečeno, že otec a bratr byli uneseni, ale stěžovateli se podařilo utéct. Přesto rozhodnutí žalovaného „zredukovalo tento incident na pouhou ´telefonní hrozbu’, což neodráží vážnost situace.“ Podle stěžovatele není pravda, že opustil svou farmu, dále v replice argumentuje postavením ve své rodině a svou účastí v organizaci Amotekun. Výše uvedené skutečnosti dle stěžovatele prokazují skutečné a individuální riziko.

[14] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud meritorně posoudit námitky uplatněné v kasační stížnosti, musel posoudit otázku její přijatelnosti. Nejvyšší správní soud přitom vyhodnotil kasační stížnost jako nepřijatelnou ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s. Přijatelnost je obecně dána v případech, k nimž se judikatura doposud nevyjádřila, v nichž existuje judikatura rozporná (nejednotná), nebo je potřeba učinit judikaturní odklon. Dále přijatelnost zakládá rovněž zásadní pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (blíže viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 – 28, č. 4219/2021 Sb. NSS; všechna zde citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Ani jednu z těchto situací Nejvyšší správní soud v nyní projednávané věci neshledal. Pro úplnost lze dodat, že uvedená judikaturně ustálená kritéria přijatelnosti kasační stížnosti, vycházející z citovaného usnesení č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, jsou použitelná i po novele § 104a odst. 1 s. ř. s., která s účinností od 1. 4. 2021 rozšířila okruh případů, při jejichž přezkumu zdejší soud posuzuje přijatelnost kasační stížnosti (viz výše rovněž odkazované usnesení č. j. 9 As 83/2021 – 28).

[15] Stěžovatel v kasační stížnosti žádný důvod přijatelnosti neuvádí. Jako kasační námitku předestřel především nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku z důvodu nevyhodnocení dopadů do rodinného života stěžovatele, což by v případě důvodnosti této námitky byla tak závažná vada, že by vždy představovala důvod přijatelnosti. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že aplikace tohoto kasačního důvodu by byla namístě např. tehdy, pomineli krajský (městský) soud podstatná skutková tvrzení opřená o obsah správního spisu či podložená důkazními návrhy, mohouli reálně vést k přehodnocení merita věci (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016  123, č. 3668/2018 Sb. NSS). Dle judikatury kasačního soudu rodinné vazby na území České republiky nejsou důvodem pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Rozhodnutí správního orgánu o zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu či rozhodnutí o neudělení azylu ani doplňkové ochrany totiž samo o sobě nevylučuje pobyt takového cizince na území České republiky (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2016, č. j. 2 Azs 138/2016  30). Tato otázka je tedy judikovaná a městský soud nezatížil řízení zásadním pochybením, pokud se hodnocení dopadů do rodinného života nevěnoval.

[16] Stěžovatel dále namítá, že městský soud nevyhodnotil vady zákonnosti rozhodnutí žalovaného, včetně nepřezkoumatelnosti, čímž zatížil nepřezkoumatelností také napadený rozsudek. Městský soud dospěl k závěru, že žalovaný měl tvrzení stěžovatele o násilnostech vůči jeho příbuzným k dispozici, vzal je v úvahu a nepochybil, pokud přes výskyt násilných incidentů v minulosti zaměřil hodnocení na povahu hrozeb vůči samotnému žalobci. Rozhodnutí žalovaného je dle městského soudu srozumitelné, logicky strukturované a umožňuje přezkum úvah, kterými se žalovaný řídil. Městský soud vyhodnotil tuto žalobní námitku jako nedůvodnou, a to přezkoumatelně. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že pokud by městský soud považoval rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné, nemohl by věcně vypořádat stěžovatelovy žalobní námitky. To ovšem městský soud v napadeném rozsudku učinil. Nadto je dle judikatury kasačního soudu přípustné, aby si městský soud se souhlasnou podmínkou osvojil závěry v rozhodnutí žalovaného, jeli rozhodnutí žalovaného řádně odůvodněno a nedocházíli městský soud k jiným názorům (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005  130, č. 1350/2007 Sb. NSS). Napadený rozsudek i jako celek je řádně, srozumitelně a logicky odůvodněný a městský soud v něm dostatečně a přesvědčivě odpověděl na všechny žalobní námitky.

[17] K dalším námitkám uplatněným v kasační stížnosti lze uvést, že se jedná o otázky řešené v judikatuře Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel namítá „chybné vypořádání“ žalobní námitky pronásledování pro příslušnost k určité sociální skupině. Aby bylo možné určitou skupinu osob vnímat jako sociální skupinu v azylově relevantním smyslu, je třeba, aby motivujícím důvodem jejich pronásledování byla právě příslušnost k této skupině (viz např. usnesení ze dne 22. 7. 2014, č. j. 9 Azs 117/2014  93). Napadený rozsudek cituje zprávy EUAA, dle kterých při hodnocení rizika u osob dotčených konflikty farmářů a pastevců musí být pečlivě posouzeny konkrétní rizikové faktory lišící se případ od případu. Dále zprávy EUAA uvádějí, že konflikty mezi pastevci a farmáři mají „převážně komunitní a lokální charakter, vyvolaný spory o půdu, přístup k vodním zdrojům či migrací pastevců, a nelze z nich bez dalšího dovozovat, že by každý farmář či pastevec byl vystaven reálnému riziku pronásledování.“ Napadený rozsudek z uvedených závěrů vycházel, a jeho závěr, že ze samotné existence konfliktů mezi pasteveckými a farmářskými komunitami nelze bez dalšího dovodit pronásledování určité konkrétní sociální skupiny ve smyslu § 12 zákona o azylu proto odpovídá judikatuře kasačního soudu.

[18] Judikatura Nejvyššího správního soudu rovněž vyřešila otázky týkající se schopnosti státu ochránit žadatele o mezinárodní ochranu a postupu dle doporučení UNHCR. Kasační soud v obdobné věci rozhodl, že pokud se tehdejší stěžovatelka obrátila na policejní orgány a ty se dle jejího názoru věcí zabývaly nedostatečně, nelze jen z toho uzavřít, že by stát nebyl schopen nebo ochoten poskytovat ochranu ve smyslu § 2 odst. 5 a 6 zákona o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026 (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2026, č. j. 7 Azs 86/2026  36). Nadto příručky a pokyny Vysokého komisaře OSN nejsou dle judikatury Nejvyššího správního soudu pro smluvní státy závaznými právními dokumenty. Správní soudy při rozhodování o mezinárodní ochraně mohou obsah příručky použít jako výkladovou pomůcku, vždy ale musí dbát, aby použitá část příručky odpovídala skutkovému ději projednávané věci (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2015, č. j. 10 Azs 174/2015  42).

[19] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že neshledal žádný důvod přijatelnosti kasační stížnosti, a proto ji podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

[20] Rozhodnutí o nákladech řízení vychází z principu úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1, větou první s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020  33, část III. 4.; č. 4170/2021 Sb. NSS). Stěžovatel (na základě zjednodušeného posouzení věci) v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Proto soud za použití § 120 s. ř. s. nepřiznal náhradu nákladů tohoto řízení žádnému z účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).

V Brně dne 22. října 2026

JUDr. Tomáš Rychlý
předseda senátu