22 Ads 86/2026

Plný text

pokračování 22 Ads 86/2026-46

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Jitky Zavřelové a soudců Tomáše Foltase a Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: M. H., zastoupená JUDr. Ivanem Werlem, advokátem se sídlem [adresa] Brno, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem [adresa] Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2025, čj. MPSV-2025/187753-916, sp. zn. SZ/MPSV-2025/135019-916, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2026, čj. 22 Ad 27/2025-24,

takto:

I. Kasační stížnost žalobkyně se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Brně (dále „správní orgán prvního stupně“) odejmul od 1. 1. 2025 rozhodnutím z 20. 12. 2024 žalobkyni z moci úřední příspěvek na péči. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala odvolání, kterému žalovaný rozhodnutím z 27. 2. 2025 vyhověl tak, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně pro jeho nepřezkoumatelnost zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V navazujícím rozhodnutí z 21. 5. 2025 správní orgán prvního stupně žalobkyni odejmul příspěvek na péči od 1. 5. 2025. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, jež žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

[2] Krajský soud v Brně žalobu proti tomuto rozhodnutí v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.

II. Rozsudek krajského soudu

[3] Krajský soud se nejprve zabýval nepřezkoumatelností rozhodnutí správních orgánů. Nepřisvědčil námitce žalobkyně, podle níž bylo v pořadí druhé rozhodnutí správního orgánu prvního stupně obsahově totožné s prvním rozhodnutím, které žalovaný zrušil pro nepřezkoumatelnost. Přestože ani druhé prvostupňové rozhodnutí nevypořádalo námitky žalobkyně zcela dostatečně, obsahovalo alespoň základní důvody odejmutí příspěvku na péči a úvahu o nedůvodnosti jejích námitek. Tyto nedostatky mohl žalovaný v odvolacím řízení odstranit, což také učinil. Krajský soud proto považoval postup žalovaného za souladný se zásadou procesní ekonomie a rozhodnutí žalovaného nepovažoval za nepřezkoumatelné.

[4] Krajský soud dále vypořádal námitky týkající se posouzení základních životních potřeb. Proti těmto závěrům stěžovatelka v kasační stížnosti nic nenamítala, a proto je Nejvyšší správní soud podrobněji neshrnuje.

[5] K návrhu žalobkyně, aby byl vyžádán doplňující posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále „posudková komise“) nebo zadán znalecký posudek krajský soud uvedl, že posouzení jejího zdravotního stavu vycházející z posudku posudkové komise považoval za dostatečné. Žalobkyně totiž neuvedla, které konkrétní lékařské zprávy, nálezy či diagnózy měly být opomenuty nebo nesprávně posouzeny, a z jejích obecných námitek nebylo zřejmé, jaké skutečnosti by měly být dalším posudkem nově posuzovány. Proto soud považoval provedení dalšího dokazování za nadbytečné.

III. Kasační stížnost

[6] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Krajský soud se dostatečně nevypořádal s námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného pro nesrozumitelnost. Krajský soud na jedné straně vytkl správnímu orgánu prvního stupně nedostatečné vypořádání uplatněných námitek, na straně druhé však konstatoval, že rozhodnutí žalovaného nebylo nepřezkoumatelné. Tyto závěry jsou vnitřně rozporné.

[7] Dále bylo na místě doplnit dokazování doplněním posudku posudkové komise, který soud nesprávně považoval za dostatečný, a případně znaleckým posudkem. Pokud tak soud neučinil, zatížil svůj rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti a vadou nedostatečně zjištěného skutkového stavu, což mělo za následek nesprávné právní posouzení podmínek pro přiznání příspěvku na péči.

[8] Žalovaný ve svém vyjádření setrval na své dosavadní argumentaci a ztotožnil se se závěry krajského soudu.

IV. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[9] Nejvyšší správní soud se předně zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS z 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, Ostapenko).

[10] Kasační stížnost je nepřijatelná.

a) Nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu

[11] K namítané nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správních orgánů a rozsudku krajského soudu Nejvyšší správní odkazuje na závěry své ustálené judikatury, z níž plyne, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal krajský soud za rozhodný, jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za lichou (rozsudky NSS z 4. 12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003-130, č. 244/2004 Sb. NSS, či z 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003-52). Zároveň platí, že správní řízení vedené v prvním a druhém stupni tvoří jeden celek. Jeli vada prvostupňového řízení zhojena v řízení odvolacím, není správní řízení jako celek zatíženo vadou, která by způsobovala nezákonnost v něm vydaného rozhodnutí. Odvolací orgán může korigovat dílčí nepřesnosti, případně doplnit chybějící odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí v případě, že je potvrzuje (rozsudky NSS 11. 3. 2021, čj. 6 Ads 233/2019-31, č. 4190/2021 Sb. NSS, bod 24, z 20. 7. 2023, čj. 1 As 34/202355, bod 31, z 6. 8. 2025, čj. 6 As 32/2025-26, bod 14).

[12] Krajský soud v nyní projednávané věci vycházel z výše uvedených judikaturních východisek. V bodě 12 a následujících rozsudku srozumitelně vysvětlil, proč nedostatky v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, spočívající v nevypořádání některých námitek, považoval za zhojené žalovaným, a z jakých důvodů byl takový postup žalovaného možný. Krajský soud se tak při hodnocení přezkoumatelnosti rozhodnutí správních orgánů nedopustil žádného zásadního pochybení, které mohlo založit přijatelnost kasační stížnosti.

b) Posouzení skutkového stavu a neprovedení navržených důkazů

[13] K námitkám směřujícím proti neprovedení navržených důkazů Nejvyšší správní soud připomíná závěry své ustálené judikatury, podle níž lze nevyhovění návrhu na provedení důkazu odůvodnit pouze tím, že tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, nebo že důkaz není způsobilý vyvrátit nebo potvrdit tvrzenou skutečnost, případně že je nadbytečný (rozsudky NSS z 28. 4. 2005, čj. 5 Afs 147/200489, č. 618/2005 Sb. NSS, z 8. 6. 2017, čj. 9 As 101/2016-62, bod 17, z 18. 5. 2026, čj. 21 As 213/202538, bod 30). Tyto závěry jsou v souladu s judikaturou Ústavního soudu (shrnuto například v nálezu ÚS z 29. 4. 2026, sp. zn. I. ÚS 2862/25, bod 23, také rozsudek NSS z 19. 6. 2026, čj. 22 As 18/2026-118, bod 29). Krajský soud v bodech 59 a následujících napadeného rozsudku vyšel z výše uvedených judikaturních východisek a aplikoval je způsobem, jenž nevybočuje z ustálené rozhodovací praxe. Stejně tak krajský soud při svých úvahách vyšel z odpovídající judikatury, která stanoví požadavky na posudky vydávané posudkovými komisemi a jejich přezkum (rozsudek NSS z 5. 3. 2015, čj. 6 Ads 299/2014-24, body 13-15, či z 30. 1. 2019, čj. 6 Ads 34/2018-34, body 15-16). Nejvyšší správní soud proto neshledal ani v této části rozsudku krajského soudu zásadní pochybení způsobilé založit přijatelnost kasační stížnosti.

[14] Ke stěžovatelčiným námitkám tedy již existuje ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud tuto judikaturu neshledal rozpornou a není zde prostor ani pro odchýlení se od ní. Taktéž nedospěl ani k závěru, že by se krajský soud v napadeném rozsudku dopustil zásadního pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky.

V. Závěr a náklady řízení

[15] Nejvyšší správní soud konstatuje, že podaná kasační stížnost svým významem nepřesahuje podstatně vlastní zájmy stěžovatelky, a proto ji podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

[16] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci ve smyslu § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve spojení § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu NSS z 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, bod 53, a usnesení NSS z 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS, bod 18). Stěžovatelka nebyla ve věci úspěšná, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který měl ve věci úspěch, podle § 60 odst. 2 s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení nenáleží, neboť jde o věc sociální péče.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 26. října 2026

Jitka Zavřelová
předsedkyně senátu