Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení

Spisová značka

22 As 119/2026

Soud: Nejvyšší správní soudDatum rozhodnutí: 2. 9. 2026Senát: Tříčlenný senátZpravodaj: FOLTAS TomášECLI:CZ:NSS:2026:22.As.119.2026.20
Další údaje
Předmět řízení: Právo na informace

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jitky Zavřelové a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: B. V., proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem [adresa] Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2026, čj. 070244/2026/KUSK, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2026, čj. 51 A 42/2026-11,

takto:

I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 16. 6. 2026 kasační stížnost žalobce (dále též „stěžovatel“) podanou prostřednictvím Krajského soudu v Praze proti v záhlaví označenému usnesení krajského soudu, kterým krajský soud odmítl stěžovatelovu žalobu proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl stěžovatelovo odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Kutná Hora ze dne 2. 3. 2026, čj. MKH/021594/2026, kterým byla částečně odmítnuta žádost stěžovatele o poskytnutí informací ze dne 13. 2. 2026 podaná podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.

[2] V kasační stížnosti stěžovatel mj. požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.

[3] Usnesením ze dne 24. 6. 2026, čj. 22 As 119/2026-10, Nejvyšší správní soud zamítl žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce; shledal totiž, že jeho návrh (kasační stížnost) zjevně nemůže být úspěšný. Stěžovatele vyzval – v souladu s dikcí § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o soudních poplatcích“) – aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení uvedeného usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč. Současně stěžovatele vyzval, aby předložil plnou moc udělenou jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo ve stejné lhůtě prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V označeném usnesení Nejvyšší správní soud stěžovatele současně poučil o následcích nesplnění předmětných výzev (nezaplacení soudního poplatku – zastavení; nepředložení plné moci – odmítnutí). Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno 29. 6. 2026. Patnáctý den po doručení v tomto případě připadl na úterý 14. 7. 2026. Stěžovatel však soudní poplatek ve stanovené lhůtě neuhradil. Nepředložil ani plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, resp. neprokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je dle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

[4] Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Zvláštním zákonem je v tomto případě výše uvedený zákon o soudních poplatcích. Nejvyšší správní soud proto řízení o kasační stížnosti stěžovatele zastavil podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. a § 120 s. ř. s. Pro úplnost lze dodat, že zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku má přednost před odmítnutím návrhu pro nesplnění podmínky řízení spočívající v zastoupení advokátem (usnesení NSS ze dne 9. 4. 2025, čj. 1 As 4/2025-66, bod 15, ze dne 6. 3. 2025, čj. 2 As 283/2024-29, bod 8, či ze dne 11. 2. 2026, čj. 10 As 238/2025-24, bod 10).

[5] Nejvyšší správní soud dodává, že nepřehlédl podání stěžovatele ze dne 24. 6. 2026 (doručené soudu dne 29. 6. 2026) a ze dne 6. 7. 2026 (doručené soudu 10. 7. 2026). Jejich obsah však nemohl na posouzení věci nic změnit.

[6] Stran námitky podjatosti vůči Nejvyššímu správnímu soudu jako celku odkazuje soud např. na usnesení ze dne 15. 7. 2026, čj. 2 As 99/2026-14, v němž již kasační soud stěžovateli vysvětlil, že pokud neoznačí konkrétního soudce, který se podílí na rozhodování v dané věci a který má být podle něho podjatý a neuvede konkrétní důvody namítané podjatosti, nelze takovou námitku považovat za řádnou a projednatelnou (bod 8). Podle ustálené judikatury totiž obecně formulované námitce podjatosti všech soudců daného soudu, která není podpořena žádnými konkrétními důvody, nelze vyhovět a není třeba se jí zabývat samostatně (rozsudky NSS ze dne 29. 3. 2012, čj. 9 Ans 2/2012-52, ze dne 27. 3. 2013, čj. 2 As 20/2013-14). Ostatně nahlíženo logikou takto uplatněné námitky by na Nejvyšším správním soudě nebyl žádný soudce, který by o podjatosti mohl rozhodnout.

[7] I pokud se jedná o stěžovatelův odkaz na § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích odkazuje Nejvyšší správní soud na vlastní judikaturu, podle níž žádosti o nezastavení řízení nelze vyhovět, netvrdí-li účastník okolnosti, které by osvědčovaly nebezpečí z prodlení, a nedoloží-li, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit. Označené ustanovení „nemíří na situaci, kdy poplatník tvrdí, že není schopen soudní poplatek uhradit z důvodu svých nepříznivých majetkových poměrů a o jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku již bylo pravomocně rozhodnuto tak, že se mu osvobození nepřiznává“ (usnesení NSS ze dne 22. 3. 2024, čj. 8 As 32/2024-18, bod 8, ze dne 20. 3. 2024, čj. 2 As 42/2024-14, bod 6, či ze dne 10. 7. 2026, čj. 7 As 106/2026-13, bod 7; k tomu viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. 32 Cdo 76/2015, či ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2185/2017).

[8] Pokud jde o opětovnou žádost o osvobození od soudních poplatků, ve které stěžovatel opakovaně tvrdil, že nemá dostatek finančních prostředků k úhradě soudního poplatku, Nejvyšší správní soud předně připomíná, že podle ustálené judikatury platí, že pokud požádá účastník v témže řízení o osvobození od soudních poplatků opětovně poté, co již bylo o jeho předchozí žádosti pravomocně rozhodnuto, je soud povinen rozhodnout o opakované žádosti pouze v případě, že pozdější žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, které jsou relevantní pro posouzení předchozí žádosti (rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2015, čj. 8 As 145/2015-12, či nález ÚS ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09). Ve shora označených podáních však stěžovatel neuvedl žádné nové skutečnosti, které by odůvodňovaly opětovné posouzení žádosti o osvobození od soudních poplatků. Lze přitom dodat, že důvodem zamítnutí stěžovatelovy první žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce byla zjevná bezúspěšnost kasační stížnosti (§ 36 odst. 3 s. ř. s.). Opakovaný akcent na stěžovatelovu nepříznivou finanční situaci uvedený důvod vyvrátit nemůže; posouzení zjevné bezúspěšnosti se týká samotné kasační stížnosti, nikoli majetkových poměrů stěžovatele (usnesení NSS ze dne 28. 6. 2017, čj. 1 As 181/2017-72, či ze dne 11. 1. 2018, čj. 9 As 398/2017-31).

[9] Pro danou věc (zastavení pro nezaplacení soudního poplatku) jsou irelevantní další stěžovatelem vznesená tvrzení (stran jeho politické minulosti, stran jeho údajného pronásledování ze strany soudní moci a dalších orgánů). Nepřípadný je i poukaz na nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10. Z něho nevyplývá, že by soudy nemohly zastavit řízení v případě nezaplacení soudního poplatku. Ústavní soud opakovaně shledal placení soudních poplatků ústavně konformním (nález ÚS ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/07, či usnesení ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 740/18, a ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. III. ÚS 1286/13). K požadavku stěžovatele na zveřejnění seznamu předsedů Nejvyššího správního soudu a jejich zástupců od vzniku Nejvyššího správního soudu do současnosti soud uvádí, že tyto informace jsou veřejně přístupné na stránkách www.nssoud.cz.

[10] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. (ve spojení s § 120 s. ř. s.), podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 2. září 2026

Tomáš Foltas
předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací