Plný text
22 Azs 161/2026-37
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jitky Zavřelové a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: M. N. P., zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem [adresa] Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2026, čj. OAM-1196/ZA-ZA11-HA15-2025, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2026, čj. 48 Az 3/2026-23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobci byl v návaznosti na jeho odsouzení za trestnou činnost zrušen trvalý pobyt na území České republiky. Následně podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, v níž poukazoval zejména na své rodinné vazby v České republice. Rozhodnutím uvedeným v záhlaví (dále též „rozhodnutí žalovaného“) žalovaný neudělil žalobci podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o azylu“), mezinárodní ochranu.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Praze. Krajský soud ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Podle krajského soudu žalobce neuvedl žádné skutečnosti svědčící o pronásledování nebo hrozbě vážné újmy ve Vietnamu, přičemž jeho rodinné poměry v České republice nemohou samy o sobě založit důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Rozsudek krajského soudu, stejně jako všechna dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, je veřejně dostupný na www.nssoud.cz.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost. Předně namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Krajský soud se podle něj dostatečně nevypořádal s žalobními námitkami, pouze převzal argumentaci žalovaného a jeho závěry bez dalšího potvrdil. Dále stěžovatel namítl nesprávně zjištěný skutkový stav a nezohlednění jím uplatněných důvodů, včetně dopadu neudělení mezinárodní ochrany na jeho rodinný život. Zdůraznil, že je otcem tří nezletilých dětí, které jsou na něm závislé. Konečně stěžovatel namítl i nesprávné právní posouzení podmínek pro udělení azylu a doplňkové ochrany. Krajský soud se podle něj odchýlil od judikatury týkající se intenzity odůvodněného strachu z pronásledování a důkazního břemene ve vztahu k hrozbě vážné újmy. Tvrdil rovněž, že je-li dán důvod pro udělení azylu, tím spíše je dán důvod pro udělení doplňkové ochrany. Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně požádal o přiznání náhrady nákladů řízení.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti shrnul a rozvedl důvody obsažené ve správním rozhodnutí. Ztotožnil se s rozsudkem krajského soudu. Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, popř. zamítl pro nedůvodnost.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39).
[6] Kasační stížnost není přijatelná.
[7] K námitce nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu odkazuje Nejvyšší správní soud na ustálenou judikaturu, podle které platí, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal soud za rozhodný, jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností a jak o nich uvážil, resp. proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů (nálezy ÚS ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, nebo rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003-130, ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003-52, ze dne 1. 6. 2005, čj. 2 Azs 391/2004-62, atp.).
[8] Vymezeným požadavkům napadený rozsudek dostál. Je z něj zřejmé, z jakého skutkového stavu soud vyšel, jak vyhodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je právně posoudil. Krajský soud se zabýval tvrzeným nedostatečným zjištěním skutkového stavu, podmínkami pro udělení mezinárodní ochrany i významem rodinných vazeb stěžovatele. Vysvětlil i to, proč žalovaný nemohl posuzovat podmínky pro udělení národního humanitárního azylu. Skutečnost, že se krajský soud ztotožnil se závěry žalovaného, nepřezkoumatelnost rozsudku nezakládá.
[9] Důvod k přijetí kasační stížnosti k věcnému přezkumu Nejvyšší správní soud neshledal ani na základě námitek týkajících se nedostatečně zjištěného skutkového stavu. V tomto ohledu připadá jako důvod přijatelnosti v úvahu toliko zásadní pochybení krajského soudu. Takové pochybení však v projednávané věci nenastalo (rozsudky NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, ze dne 1. 3. 2017, čj. 6 As 256/2016-79, bod 21, ze dne 13. 5. 2020, čj. 6 Afs 7/2020-52, bod 23, či usnesení NSS ze dne 24. 4. 2019, čj. 2 Azs 301/2018-37, bod 12, ze dne 11. 3. 2020, čj. 2 Azs 279/2019-45, bod 16, ze dne 11. 8. 2023, čj. 8 As 120/2022-28, bod 9, či ze dne 31. 3. 2026, čj. 22 Azs 300/2025-48, bod 9). Stěžovatel jako důvod žádosti uvedl, že chce nadále pobývat v České republice, kde žijí i jeho děti a manželka. Současně uvedl, že ve Vietnamu neměl žádné problémy se státními orgány, policií ani soudy, nebyl politicky činný a žádné potíže neměl ani při svých předchozích návštěvách Vietnamu. Žalovaný se stěžovatelovými rodinnými poměry zabýval a vysvětlil, proč samy o sobě nezakládají důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Krajský soud tento závěr přezkoumal, přičemž stěžovatel ani v kasační stížnosti neoznačil konkrétní opomenutý důkaz či jinou skutkovou okolnost, která by svědčila o hrozbě pronásledování nebo vážné újmy v zemi původu (srov. usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS; usnesení NSS ze dne 31. 3. 2026, čj. 22 Azs 300/2025-48; usnesení NSS ze dne 9. 9. 2025, čj. 22 Azs 105/2025-37).
[10] Stěžovatelem tvrzené důvody přitom krajský soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou. Z ní vyplývá, že mezinárodní ochrana neslouží jako náhrada pobytového oprávnění ani jako prostředek legalizace pobytu na území České republiky (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 6. 2004, čj. 7 Azs 138/2004-44). V tomto rámci je třeba posuzovat také tvrzení týkající se rodinných poměrů stěžovatele. Rodinné vazby na území České republiky, resp. zájem na zachování společného rodinného života mohou být významné v řízení podle předpisů o pobytu cizinců, samy o sobě však zpravidla nepostačují pro udělení mezinárodní ochrany. Rozhodující je, zda tvrzené skutečnosti naplňují zákonné důvody pro její poskytnutí. Samotný poukaz na existenci či intenzitu rodinných vazeb, včetně tvrzené závislosti rodinných příslušníků na stěžovateli, totiž bez dalšího nevypovídá o jeho pronásledování ani o hrozbě vážné újmy v zemi původu (srov. usnesení NSS ze dne 9. 9. 2025, čj. 22 Azs 105/2025-37, a ze dne 26. 8. 2026, čj. 22 Azs 125/2026-37).
[11] Neobstojí ani tvrzení, že ze splnění podmínek pro udělení azylu vyplývá i splnění podmínek pro poskytnutí doplňkové ochrany. Jde o odlišné formy mezinárodní ochrany. Doplňková ochrana náleží osobě, která nemá způsobilost pro postavení uprchlíka, avšak při návratu do země původu jí hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy. Závěr o splnění podmínek pro azyl proto nelze automaticky přenášet na doplňkovou ochranu; oba instituty vyžadují samostatné posouzení (srov. rozsudky NSS ze dne 4. 2. 2009, čj. 3 Azs 75/2008-109, a ze dne 30. 8. 2019, čj. 2 Azs 15/2019-57).
[12] Lze proto uzavřít, že kasační stížnost nevyvolává otázky, které by dosud nebyly v judikatuře řešeny nebo byly řešeny rozdílně či vyžadovaly učinit judikaturní odklon. V daném případě nedošlo ani k zásadnímu pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[13] Nejvyšší správní soud nad rámec dodává, že samostatně nerozhodoval o stěžovatelově návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, protože o této kasační stížnosti rozhodl bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení a obstarání dalších podkladů nutných pro rozhodnutí (rozsudek NSS ze dne 28. 8. 2003, čj. 2 Azs 3/2003-44).
IV. Závěr a náklady řízení
[14] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[15] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení RS NSS ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020-33, bod 53, a usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021-28, bod 18). Stěžovatel nebyl ve věci úspěšný, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný, kterému by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 14. října 2026
Tomáš Foltas
předseda senátu