Plný text
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudkyň Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: L. V., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem [adresa] Praha 5, v řízení o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 5. 5. 2026, č. j. X, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 8. 2026, č. j. 22 Ad 25/2026-12,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 31. 8. 2026 e-mailovou zprávu žalobkyně (dále „stěžovatelka“), jejíž přílohou byl sken ručně psané kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně uvedenému v záhlaví. Sken obsahuje obrazové zachycení vlastnoručního podpisu stěžovatelky. Její podání v elektronické podobě obsahující kasační stížnost však nebylo opatřeno uznávaným elektronickým podpisem, ani soudu nebylo zasláno prostřednictvím datové schránky stěžovatelky. Obrazové zachycení vlastnoručního podpisu v naskenovaném dokumentu není uznávaným elektronickým podpisem ani jiným způsobem, s nímž zvláštní zákon spojuje účinky vlastnoručního podpisu. Kasační stížnost proto nesplňovala náležitost podpisu podle § 37 odst. 3 s. ř. s.: „Z každého podání musí být zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno. Je-li podání ve věci samé činěno v elektronické podobě, je náležitost podpisu splněna jakýmkoliv způsobem, se kterým zvláštní zákon spojuje účinky vlastnoručního podpisu; to platí i pro jiná podání učiněná v elektronické podobě, stanoví-li to předseda senátu. […].“
[2] S ohledem na to Nejvyšší správní soud vydal dne 10. 9. 2026 usnesení pod č. j. 3 Ads 139/2026-27, jímž vyzval stěžovatelku, aby vady daného podání odstranila ve smyslu § 106 odst. 3 s. ř. s. K tomu jí stanovil lhůtu jednoho měsíce od doručení daného usnesení. Současně stěžovatelku poučil o následku, který nastane, pokud této výzvě nevyhoví.
[3] Uvedené usnesení bylo stěžovatelce doručeno ve středu 16. 9. 2026 vhozením do domovní schránky. Lhůta stanovená k vyhovění uvedené výzvě tak počala běžet dnem následujícím poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek, a marně uplynula v pátek 16. 10. 2026 (§ 40 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 40 odst. 3 téhož předpisu). Stěžovatelka však do dnešního dne dané výzvě nevyhověla a vady předmětného podání neodstranila.
[4] Nejvyšší správní soud uvádí, že podpis je podstatnou náležitostí podání, jelikož umožňuje ověřit jeho původ a autenticitu. Bez jeho doplnění nebyl způsobilý v projednávané věci postavit najisto, zda kasační stížnost byla skutečným projevem vůle stěžovatelky; v řízení proto nebylo možné pokračovat. Nejvyšší správní soud tedy kasační stížnost odmítl podle § 37 odst. 5 ve spojení s § 120 s. ř. s. Pro úplnost lze podotknout, že zdejší soud shodně postupoval v dalších věcech stěžovatelky (srov. jeho usnesení ze dne 17. 9. 2026, č. j. 1 Ads 105/2026-25, a ze dne 21. 10. 2026, č. j. 3 Ads 140/2026-40).
[5] Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 29. října 2026
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu