3 As 16/2026

Plný text

3 As 16/2026-55
pokračování

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína, soudkyně Mgr. Lenky Krupičkové a soudce Mgr. Radima Kadlčáka, v právní věci navrhovatelky: Reality Hana Skoková s. r. o., se sídlem [adresa] zastoupená Mgr. Filipem Nečasem, advokátem se sídlem [adresa] Brno, proti odpůrkyni: obec Český Jiřetín, se sídlem [adresa] zastoupená Mgr. Sandrou Podskalskou, advokátkou se sídlem [adresa] Brno, o přezkoumání opatření obecné povahy - 1. změny Územního plánu Český Jiřetín, schválené usnesením Zastupitelstva obce Český Jiřetín ze dne 28. 2. 2025, č. 05/012025, o kasační stížnosti navrhovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 12. 2025, č. j. 142 A 4/2025-159,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 12. 2025, č. j. 142 A 4/2025-159, se ruší v části výroku II., ve zbývající části směřující proti výroku I. napadeného rozsudku se kasační stížnost zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy.

III. Navrhovatelka je povinna zaplatit odpůrkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 6 135 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně advokátky Mgr. Sandry Podskalské.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Navrhovatelka se v řízení před Krajským soudem v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) domáhala zrušení části 1. změny Územního plánu Český Jiřetín, kterou byla na části jejích pozemků změněna původně zastavitelná plocha na plochu zemědělskou (dále také jen „změna územního plánu“). Namítala, že pozemky pořídila jako zastavitelné a následně měla náklady s jejich přípravou k výstavbě. Za zásadní procesní vadu považovala skutečnost, že oznámení o veřejném projednání návrhu změny územního plánu ze dne 12. 6. 2024 nebylo řádně zveřejněno na elektronické úřední desce odpůrkyně. Proto se o projednání včas nedozvěděla a své námitky podala až po uplynutí k tomu stanovené lhůty. Současně namítala, že změna územního plánu představuje nedostatečně odůvodněný a nepřiměřený zásah do jejího vlastnického práva.

[2] Odpůrkyně naproti tomu argumentovala, že oznámení bylo řádně zveřejněno na fyzické i elektronické úřední desce a po uplynutí doby zveřejnění bylo automaticky přesunuto do archivu. Opožděné uplatnění námitek proto přičítala výlučně navrhovatelce. Soud k otázce zveřejnění provedl rozsáhlé dokazování, mimo jiné rovněž výslechy osob, které elektronickou úřední desku v rozhodné době sledovaly.

[3] Krajský soud vyšel z toho, že důkazní břemeno ohledně řádného doručení veřejnou vyhláškou nese správní orgán. Samotné údaje založené ve správním spise podle něj k prokázání zveřejnění na elektronické úřední desce nepostačovaly. Neznamenalo to však, že by řádné zveřejnění nemohlo být dodatečně prokázáno v soudním řízení jinými důkazními prostředky. Soud odmítl názor navrhovatelky, že rozhodující důkazy o zveřejnění musely být již součástí správního spisu a že zveřejnění bylo možné prokázat pouze metadaty elektronické úřední desky.

[4] Na základě provedených důkazů dospěl krajský soud k závěru, že oznámení bylo dne 12. 6. 2024 skutečně zveřejněno na elektronické úřední desce v podsekci Vyhlášky a zůstalo tam do 24. 7. 2024. Tento závěr podporovaly zejména údaje získané ze správy webu, načtení sporného dokumentu oznámení do databáze edesky.cz již dne 12. 6. 2024, statistiky jeho zobrazení na obecním webu v červnu a červenci 2024, jakož i několik svědeckých výpovědí. Krajský soud naopak nepovažoval za prokázané tvrzení navrhovatelky, že dokument byl od počátku umístěn v archivu nebo tam byl předčasně přesunut.

[5] Krajský soud připustil, že oznámení se navzdory nastavení webových stránek nezobrazovalo v přehledu úřední desky na titulní stránce obecního webu, což mohlo vyvolat pochybnost. Z provedeného dokazování však usoudil na to, že sama titulní stránka zobrazovala pouze omezený počet položek a nepředstavovala úplnou elektronickou úřední desku. Samotné nezobrazení oznámení na titulní stránce proto podle soudu neprokazovalo, že nebylo řádně zveřejněno na elektronické úřední desce. Za předvídatelné přitom považoval jeho umístění do podsekce Vyhlášky, neboť dokument měl formu veřejné vyhlášky a odpůrkyně takové dokumenty v této sekci standardně zveřejňovala.

[6] Krajský soud se podrobně zabýval rovněž věrohodností vyslechnutých svědků. Neuvěřil zejména výpovědi partnera jednatelky navrhovatelky, podle něhož byla úřední deska pravidelně sledována, avšak oznámení na ní nebylo nalezeno. Soud poukázal na jeho osobní a finanční vztah k navrhovatelce a na rozpory ohledně toho, které části elektronické úřední desky skutečně sledoval. Naopak výpovědi několika svědků, kteří potvrdili, že oznámení v rozhodném období na elektronické úřední desce viděli, hodnotil jako věrohodné a souladné s dalšími důkazy. K některým čestným prohlášením a k přehledu systémových logů soud pro pochybnosti o jejich výpovědní hodnotě nepřihlížel.

[7] Krajský soud proto uzavřel, že odpůrkyně unesla důkazní břemeno ohledně řádného zveřejnění veřejné vyhlášky, zatímco navrhovatelka neprokázala důvodné pochybnosti o jejím zveřejnění ani tvrzené skrývání dokumentu. Oznámení obsahující poučení o možnosti podat námitky tak bylo řádně doručeno bez ohledu na to, zda se s ním navrhovatelka fakticky seznámila. Protože navrhovatelka své námitky proti návrhu změny územního plánu uplatnila opožděně a tento stav nebyl způsoben vadou doručování, soud s odkazem na § 307 odst. 2 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, a judikaturu Nejvyššího správního soudu věcně neposuzoval tvrzenou nepřiměřenost omezení zastavitelnosti jejích pozemků. Zdůraznil přitom princip subsidiarity soudní ochrany. Krajský soud proto shledal návrh nedůvodným a zamítl jej. Navrhovatelce současně uložil nahradit odpůrkyni náklady řízení ve výši 52 676,14 Kč a státu náklady ve výši 7 731,82 Kč.

II. Kasační stížnost a vyjádření odpůrkyně

[8] Navrhovatelka (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Navrhla, aby kasační soud rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

[9] Stěžovatelka obdobně jako v řízení před krajským soudem namítala, že se o veřejném projednání návrhu změny územního plánu bez svého zavinění dozvěděla až po uplynutí lhůty pro podání námitek. V této souvislosti rozporovala skutkový závěr krajského soudu o zveřejnění oznámení veřejného projednání od 12. 6. do 24. 7. 2024, který podle ní nemá oporu v provedených důkazech. Snímek (screenshot) administračního rozhraní podle ní neprokazuje skutečné zveřejnění dokumentu a mohl být dodatečně změněn a krajským soudem odkazované údaje ze služby edesky.cz neprokazují podobu ani způsob zveřejnění. Krajský soud měl navíc nesprávně hodnotit záznamy webového archivu a statistiky návštěvnosti webových stránek AWStats, z nichž podle stěžovatelky nelze dovodit, že dokument zůstal zveřejněn po celou zákonem stanovenou dobu.

[10] Podle stěžovatelky se dále předmětné oznámení o konání veřejného projednání nezobrazovalo v sekci „Úřední deska“ na titulní stránce webu obce. Jestliže bylo dostupné pouze v jiné, hůře přístupné části webu, neodpovídalo podle ní takové zveřejnění účelu doručování veřejnou vyhláškou. Za nesprávný proto považuje závěr krajského soudu, že tato skutečnost nemohla zasáhnout do jejích práv, protože stěžovatelka nebyla „průměrným člověkem“ a měla vědět, kde má informaci hledat.

[11] Další okruh námitek směřoval proti hodnocení svědeckých výpovědí. Krajský soud měl podle stěžovatelky odpůrkyni nadržovat, když vztah jejích svědků ke stěžovatelce hodnotil jako okolnost snižující jejich věrohodnost, zatímco obdobné vazby svědků navržených odpůrkyní nezohlednil. U některých těchto svědků navíc vyšly najevo nesprávnosti v jejich výpovědích, které soud omluvil časovým odstupem či nervozitou, zatímco jejich ostatní tvrzení převzal. Stěžovatelka v tom spatřuje porušení zásady rovnosti zbraní a svého práva na spravedlivý proces.

[12] Konečně stěžovatelka nesouhlasila také s rozhodnutím o nákladech řízení, v němž ji krajský soud zavázal k náhradě nákladů vynaložených odpůrkyní. Tvrdila, že ještě před podáním návrhu na zrušení změny územního plánu výslovně žádala odpůrkyni o předložení spisu tak, aby z něj bylo patrné, co a kdy bylo na úřední desce zveřejněno, avšak příslušné doklady ve spise chyběly. Krajský soud proto podle ní rozhodl v rozporu s obsahem spisu, jestliže jí vytkl, že si před zahájením řízení konkrétní doklady nevyžádala. Soudní řízení bylo podle stěžovatelky vyvoláno právě netransparentním vedením správní dokumentace, a proto jí neměla být uložena povinnost hradit odpůrkyni náklady řízení.

[13] Odpůrkyně ve svém vyjádření navrhla zamítnutí kasační stížnosti. Nesouhlasila s tvrzenými vadami napadeného rozsudku a považovala skutkové i právní závěry krajského soudu za správné. Zdůraznila, že hodnocení důkazů náleží především krajskému soudu a kasační soud do něj zasahuje pouze v případě extrémního excesu. Podle odpůrkyně jde stěžovatelce ve skutečnosti jen o přehodnocení provedených důkazů. K otázce zveřejnění oznámení o veřejném projednání návrhu změny územního plánu odpůrkyně uvedla, že krajský soud nevycházel z jednotlivých důkazů izolovaně, ale hodnotil je ve vzájemné souvislosti. Zveřejnění oznámení dne 12. 6. 2024 podle ní potvrzují zejména záznamy služby edesky.cz, screenshoty administračního rozhraní, soudem provedené ohledání elektronické úřední desky a svědecké výpovědi. Jednotlivé důkazy se podle odpůrkyně vzájemně podporují a tvrzení o dodatečné manipulaci s nimi nebyla prokázána.

[14] Za nedůvodnou považovala odpůrkyně rovněž námitku, že nebylo prokázáno zveřejnění po celou zákonem stanovenou dobu. Statistiky návštěvnosti webových stránek podle ní dokládají přístupnost oznámení v červnu i červenci 2024, přičemž tento závěr podporují také svědecké výpovědi. Stejně tak není podle odpůrkyně rozhodné, že se oznámení patrně nezobrazovalo na titulní stránce webu. Podstatné je, že bylo dostupné v samostatné sekci elektronické úřední desky, přičemž jeho dostupnost potvrzovaly i služby třetích stran.

[15] Odpůrkyně odmítla také tvrzení o nerovném hodnocení svědeckých výpovědí. Nižší věrohodnost svědka J. podle ní krajský soud založil na konkrétních okolnostech, zejména na jeho osobních a finančních vazbách na navrhovatelku a na rozporech mezi jeho písemným vyjádřením a svědeckou výpovědí. U svědků odpůrkyně naproti tomu obdobné důvody pro zpochybnění jejich věrohodnosti prokázány nebyly.

[16] K nákladům řízení odpůrkyně uvedla, že správní dokumentace obsahovala oznámení s vyznačeným datem vyvěšení a svěšení a právní předpisy nestanoví konkrétní formu dokladu o elektronickém zveřejnění. Samotná absence dalších technických dokladů proto podle ní neznamená nezákonné či netransparentní vedení spisu. Přiznání náhrady nákladů úspěšné odpůrkyni bylo proto podle odpůrkyně po právu.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[17] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, oprávněnými osobami a proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná. Poté přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. v rozsahu jeho napadení a uplatněných důvodů kasační stížnosti.

[18] Kasační stížnost je částečně důvodná.

[19] Jádro kasační stížnosti představují námitky směřující proti tomu, jak krajský soud hodnotil v soudním řízení provedené důkazy. Kasační soud předně připomíná, že Nejvyšší správní soud je povolán tyto otázky zkoumat jen výjimečně (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2023, č. j. 6 Afs 310/2021-33) a jeho úkolem není celková revize výsledků dokazování.

[20] Stěžovatelka rozporovala hodnotu důkazů, o něž krajský soud opřel svůj závěr, že oznámení o konání veřejného projednání návrhu změny územního plánu bylo řádně zveřejněno na elektronické úřední desce. Stěžovatelka nemá pravdu, pokud tvrdí, že snímky (screenshoty) neveřejného administračního rozhraní správce webu nejsou jako důkazní prostředky vůbec způsobilé. I v řízení před správními soudy totiž platí zásada volného hodnocení důkazů, z níž plyne, že za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci (viz § 64 s. ř. s. ve spojení s § 125 o. s. ř.). Judikatura ostatně způsobilost snímku obrazovky jako důkazního prostředku již výslovně potvrdila (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2019, č. j. 4 As 241/2019-33).

[21] Stěžovatelce lze přisvědčit potud, že snímek neveřejného rozhraní správce webu jako důkazní prostředek jistě ve srovnání s jinými důkazními prostředky nemá s ohledem na nedostatek bezprostřednosti důkazu, který je jím zprostředkován, sám o sobě významnou důkazní sílu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 4. 2025, č. j. 10 As 209/2024-78). Neznamená to však, že by tyto snímky určitou skutečnost nemohly prokazovat v souvislosti s dalšími nepřímými důkazy. Nejvyšší správní soud v tomto ohledu v rozsudku ze dne 8. 5. 2011, č. j. 1 Afs 53/2011-208, judikoval, že „o vůli osob (…) lze usuzovat nejen z důkazů přímých (jejich svědeckých výpovědí), ale i z důkazů nepřímých, tvoří-li logický, ničím nenarušený a ucelený soubor vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících nepřímých důkazů.“

[22] Není pochyb, že screenshot rozhraní správce webu svědčí tvrzení, že sporná veřejná vyhláška oznámení o veřejném projednání návrhu byla na elektronické úřední desce vyvěšena dne 12. 6. 2024 a svěšena dne 24. 7. 2024. Tento nepřímý důkaz zde však nestojí osamocen a doplňuje jej řada dalších, ať už jde o záznam z databáze edesky.cz, obsah archivu webových stránek, protokol úřední desky, a do jisté míry i výslechy svědků.

[23] V řízení před krajským soudem bylo bezpečně prokázáno, že soubor obsahující oznámení o konání veřejného projednání je znázorněn v rozhraní správce webu, v soukromé databázi edesky.cz, jakož i v archivu webových stránek odpůrkyně pod týmž názvem a se stejnou velikostí. Obsah databáze edesky.cz jakož i archivu webových stránek přitom potvrzuje přinejmenším závěr o datu vzniku souboru obsahujícího oznámení (tj. dne 12. 6. 2024), jež koresponduje s datem, které je jako datum vyvěšení uvedeno přímo na samotném dokumentu oznámení. Tyto důkazy se ve svém celku navzájem podporují a tvoří pomyslný okruh relevantních nepřímých důkazů. Úvahy krajského soudu, jimiž důkazy obdobným způsobem hodnotil, jsou proto podle náhledu kasačního soudu logické, přesvědčivé a nevyvolávají žádné zásadní pochybnosti (k tomu srov. také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2022, č. j. 6 As 7/2021-32).

[24] Stěžovatelka ovšem vzdor shora naznačené vzájemné provázanosti jednotlivých důkazů napadá jejich hodnotu izolovaně. V této souvislosti také rozporovala průkaznost screenshotu rozhraní webového správce s argumentem, že se záznamem v tomto rozhraní lze zpětně manipulovat. S takovou možností krajský soud v napadeném rozsudku nepolemizoval a nečiní tak nyní ani kasační soud. Sama možnost do záznamu zasahovat však pravdivost tohoto důkazu bez dalšího nezpochybňuje. Opačný náhled by totiž automaticky stavěl na předpokladu, že k manipulaci mělo dojít. Nelze ovšem zapomínat na obecně platnou domněnku poctivosti a dobré víry jednajícího, v tomto případě externího subjektu, který pro odpůrkyni provozuje správu webu. Tento princip, jakkoli plyne z norem soukromého práva (§ 7 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), je třeba ctít i ve veřejnoprávních vztazích (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2024, č. j. 6 As 361/2023-40). Nejvyšší správní soud nikterak nezpochybňuje, že je na odpůrkyni, aby prokázala řádné doručení veřejnou vyhláškou (srov. jeho rozsudek ze dne 18. 6. 200, č. j. 7 As 171/2019-49). Kdo ovšem míní zpochybnit poctivé jednání jiného, nese stran takové pochybnosti důkazní břemeno sám. Stěžovatelka v této souvislosti prokázala pouze tolik, že zpětný zásah do screenshotu je možný, nikoli však byť jen existenci jakékoli indicie, že tak správce webu učinil.

[25] Nejvyšší správní soud nepřehlédl závěr krajského soudu, že případné pozdější úpravy v rozhraní správce webu je vždy možné zpětně identifikovat pomocí tzv. logů, jejichž spolehlivost ovšem posléze sám zpochybnil (odst. 111 napadeného rozsudku). Jak již však bylo vysvětleno shora, odpůrkyně nebyla povinna dokazovat, že k pozdějším úpravám nedošlo. Nakolik odpůrkyně prokázala, že do záznamů v rozhraní správce webu nebylo později zasaženo, tedy není pro důkazní spolehlivost screenshotů těchto záznamů významné. Není zde proto důvod k těmto důkazům nepřihlížet.

[26] Stěžovatelka také namítala, že se veřejná vyhláška s oznámením o konání veřejného projednání změny územního plánu neobjevila na titulní stránce sekce obecního webu s názvem Úřední deska, resp. že byla před jejími adresáty skryta. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že krajský soud sám výslovně připustil, že k nezobrazení této položky na titulní straně (ať už jakýchkoli důvodů) mohlo dojít a dost možná také došlo. Ve shodě s názorem odpůrkyně však je kasační soud toho názoru, že tím lze sotva zpochybnit skutečnost, že dokument byl na úřední desce uveřejněn, neboť sama titulní stránka webu zobrazuje jen určitou výseč jejího obsahu a o samotném uveřejnění svědčí řada dalších již shora zmíněných důkazů.

[27] Podle ustanovení § 25 odst. 2 věty druhé správního řádu platí, že se písemnost nebo oznámení zveřejní též způsobem umožňujícím dálkový přístup. Nejvyšší správní soud v této souvislosti v rozsudku ze dne 11. 4. 2025, č. j. 10 As 209/2024-78, zdůraznil, že dokument musí být na webu správního orgánu umístěn právě v sekci „Úřední deska“. O splnění této podmínky však v projednávané věci není sporu. Ze zákona lze však sotva dovodit povinnost umisťovat veřejné vyhlášky na titulní stránce webu, jakkoli je zřejmé, že na tomto místě bude viditelnější a lépe tak poslouží svému účelu. Funkce zvláštní sekce nejnovějších záznamů na titulní straně elektronické úřední desky ostatně nepředstavuje nutnou součást elektronické úřední desky a u řady obcí (zvláště velkých měst) by vzhledem k množství uveřejňovaných písemností a dalších dokumentů ani neplnila svůj účel. Krajský soud v této souvislosti přesvědčivě vysvětlil, že stěžovatelka podle všeho věděla, že úřední deska je vnitřně strukturována, což sama ani nepopírá. Její právní sféra tak nemohla být nedostatkem orientace v úřední desce zasažena. Za toho stavu byla nadbytečná úvaha krajského soudu, v níž se zabýval otázkou, nakolik je stěžovatelka průměrným adresátem veřejné správy a nakolik je schopna se v elektronické úřední desce zorientovat.

[28] V otázce, zda byl dokument obsahující oznámení dostupný po celou dobu deklarovaného vyvěšení, se kasační soud ztotožnil se závěry, které učinil krajský soud v odstavci 91 napadeného rozsudku. Rozporovala-li stěžovatelka v této souvislosti výklad, který krajský soud propůjčil pojmu „vstup“, použitému ve statistice návštěvnosti webu (AWStats - červen 2024, č. l. 68 spisu krajského soudu), může být jistě sporné, co všechno může tento pojem znamenat.

[29] Stran interpretace statistiky provedené k důkazu před krajským soudem lze mít alespoň za to, že jde o jinou činnost s webovou stránkou, než je její pouhé zobrazení. V tomto je výklad krajského soudu, podle něhož jde o počet případů editování stránky, resp. práce s jejím obsahem, logický. Spíše, než vstupy na webovou stránku je ovšem pro věc podstatnější právě pojem zobrazení, jehož smysl, tj. počet zobrazení té které webové stránky (resp. podstránky), přitom nikdo z účastníků nezpochybnil. Právě počet zobrazení stránky obsahující oznámení o konání veřejného projednání změny územního plánu je pro úsudek o jeho trvalém umístění na elektronické úřední desce zásadní. Počet zobrazení dokumentu obsahujícího předmětné oznámení (v období měsíce června celkem 19) se nijak nevymykal zaznamenané návštěvnosti ostatních částí obecního webu za červen roku 2024. Uvedené svědčí vysoké pravděpodobnosti, že dokument nebyl po svém zveřejnění ihned přesunut do archivu, jak tvrdila v řízení před krajským soudem stěžovatelka. Stěžovatelce tedy nelze přisvědčit, pokud tvrdila, že v důsledku nesprávného výkladu pojmu vstup krajský soud nesprávně posoudil spornou otázku, zda bylo oznámení zveřejněno po celé období jeho deklarovaného vyvěšení.

[30] Stěžovatelka rovněž namítala, že krajský soud měl při hodnocení svědeckých výpovědí stranit svědkům vypovídajícím ve prospěch odpůrkyně. Nelze jistě přehlédnout, že svědkovi J., jenž ve své výpovědi popíral, že by se oznámení ze dne 12. 6. 2026 objevilo na elektronické úřední desce, krajský soud neuvěřil. K důvodům, pro které jej shledal nevěrohodným, se krajský soud podrobně vyjádřil. Z jeho výslechu v této souvislosti především bez pochybností vyplynulo, že v soudním řízení sdílí se stěžovatelkou shodné zájmy, neboť je jednak životním partnerem stěžovatelčiny jednatelky, jednak byl na koupi pozemků dotčených změnou územního plánu finančně zainteresován. Jistě nelze zcela opominout krajským soudem přehlédnutou skutečnost, že ve prospěch odpůrkyně svědčící svědci, kteří současně zasedají v jejím zastupitelstvu, jistě mají vztah k odpůrkyni již z titulu své funkce. Sotva jej však lze stavět naroveň intenzitě vztahu mezi svědkem J. a jednatelkou (a jedinou společnicí) stěžovatelky. Lze přitom souhlasit s krajským soudem, že sama skutečnost, že jsou svědci současně obecními zastupiteli, ještě bez dalšího dostatečně nesvědčí o jejich vztahu ke stěžovatelce a jejím záměrům v území dotčeném změnou územního plánu. Není ostatně ani zřejmé, jaký postoj k pořizování změny územního plánu jednotliví svědci coby zastupitelé zaujali.

[31] Krajský soud dostatečně popsal i nesrovnalosti, které například ve svědeckých výpovědích svědka O. a svědkyně G. zjistil. Šlo však zejména o určení času a umístění veřejné vyhlášky na obecním webu, jejichž přesnou reprodukci nelze podle názoru kasačního soudu po svědcích s odstupem více než jednoho roku od zjišťované události spravedlivě žádat. Hodnověrnost svědka J. naproti tomu diskvalifikovala i z hlediska hodnocení důkazů podstatně závažnější rozpornost jeho písemného vyjádření ze dne 31. 10. 2025 s jeho pozdější výpovědí učiněnou před soudem. Kasační soud tedy neshledal, že by tím krajský soud při hodnocení svědeckých výpovědí jakkoli porušil zásady nestrannosti. Pro úplnost kasační soud dodává, že závěry, které soud učinil ve vztahu ke zveřejnění předmětného oznámení na elektronické úřední desce, stojí na řadě dalších důkazů (záznamy rozhraní správce webu, statistiky návštěvnosti aj.) a výpovědi svědků pro závěry v kontextu těchto ostatních důkazů nejsou stěžejními.

[32] Kasační soud se konečně zabýval rovněž námitkou, kterou stěžovatelka zpochybnila rozhodnutí krajského soudu o náhradě nákladů řízení. Jak plyne z důvodů popsaných shora, odpůrkyni se v řízení před krajským soudem podařilo prokázat, že splnila povinnost oznámit konání veřejného projednání návrhu změny územního plánu způsobem umožňujícím dálkový přístup. Není proto pochyb, že návrh projednávaný před krajským soudem byl nedůvodný a stěžovatelka tak nemohla být procesně úspěšná. Nelze však současně zcela pomíjet judikaturu správních soudů, jež dlouhodobě zdůrazňuje, že řádné zveřejnění písemnosti na elektronické úřední desce musí být věrohodně zachyceno již ve správní dokumentaci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2026, č. j. 2 As 47/2016-44, či jeho rozsudek ze dne 2. 4. 2020, č. j. 2 As 100/2019-53).

[33] V daném případě není mezi účastníky sporu o tom, že doklady prokazující zveřejnění příslušného dokumentu na elektronické úřední desce odpůrkyně do své spisové dokumentace nezaložila. Ze shodných vyjádření účastníků uplatněných v kasační stížnosti a ve vyjádření k ní přitom plyne, že se stěžovatelka se správní dokumentací odpůrkyně vztahující se ke schvalování změny územního plánu za tím účelem seznámila již před podáním návrhu na zrušení opatření obecné povahy.

[34] Stěžovatelka tedy mohla oprávněné nabýt dojmu, že povinnost zveřejnění na elektronické úřední desce splněna nebyla. Vzhledem k tomu má kasační soud za to, že v řízení před krajským soudem byly splněny podmínky pro moderaci práva na náhradu nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 60 odst. 7 s. ř. s., neboť za těchto okolností nelze vyloučit, že by řádné vedení spisu odvrátilo pozdější zahájení řízení před krajským soudem. Krajský soud tedy pochybil, když odpůrkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2023, č. j. 3 As 309/2021-42). Nadto podle všeho nesprávně usoudil na to, že se stěžovatelka se správní dokumentací před zahájením soudního řízení neseznámila.

IV. Závěr a náklady řízení

[35] S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost nedůvodnou v části směřující proti výroku I. napadeného rozsudku a v tomto rozsahu ji podle § 110 odst. 1, in fine, s. ř. s. zamítl.

[36] V části týkající se výroku II. napadeného rozsudku, jímž krajský soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, je však kasační stížnost důvodná. Protože kasační soud shledal rozsudek krajského soudu nezákonným toliko v této nemeritorní otázce, zvolil se zřetelem na hospodárnost řízení postup podle ustanovení § 110 odst. 2 s. ř. s. (ve znění účinném od 1. 1. 2026), podle něhož je Nejvyšší správní soud zásadně oprávněn současně se zrušením rozhodnutí krajského soudu rozhodnout také sám o žalobě (návrhu), a tím rovněž o nákladech řízení před krajským soudem.

[37] Kasační soud, jak již vysvětlil shora, dospěl k závěru, že odpůrkyně nesplnila svou povinnost učinit součástí správní dokumentace doklady o provedení veřejné vyhlášky způsobem umožňujícím dálkový přístup. Tímto pochybením podle všeho zavdala příčinu k podání návrhu, který byl krajským soudem shledán nedůvodným. Tato okolnost představuje důvod hodný zvláštního zřetele a opodstatňuje postup podle § 60 odst. 7 s. ř. s., podle něhož může soud výjimečně rozhodnout, že se náhrada nákladů účastníkům nebo státu zcela nebo zčásti nepřiznává. Kasační soud v této souvislosti upozorňuje, že nebýt pochybení odpůrkyně, nemusel být návrh na zrušení opatření obecné povahy vůbec podán. Vzhledem k tomu kasační soud, vzdor procesnímu úspěchu odpůrkyně, rozhodl o nákladech řízení před krajským soudem tak, že se žádnému z účastníků nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. tohoto rozsudku).

[38] Rozsudek kasačního soudu se dále nikterak nedotkl rozhodnutí krajského soudu o povinnosti k náhradě nákladů státu (výrok III. napadeného rozsudku), neboť proti tomuto rozhodnutí stěžovatelka nebrojila.

[39] Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka v řízení o kasační stížnosti nedosáhla úspěchu, neboť rozsudek krajského soudu ve věci samé nebyl zrušen. Nic na tom nemění ani skutečnost, že napadený rozsudek neobstál v části, v níž krajský soud nesprávně přiznal odpůrkyni náhradu nákladů řízení o zrušení opatření obecné povahy (srov. rozsudek ze dne 14. 5. 2015, č. j. 5 Afs 15/2014-38). O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo proto rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., s tím, že stěžovatelce právo na náhradu nákladů nenáleží. Odpůrkyně ve věci samé úspěšná byla a v souladu se závěry usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/201447, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů přesahujících rámec její běžné úřední činnosti. Za tuto činnost lze pokládat i právní zastoupení v soudním řízení o návrhu na zrušení územního plánu, bylli vydán malou obcí, která nedisponuje odborným aparátem ani finančními zdroji nezbytnými pro vedení náročného soudního řízení.

[40] Pro určení výše nákladů spojených se zastoupením se použije v souladu s § 35 odst. 2 s. ř. s. vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“). Zástupkyně odpůrkyně učinila v řízení o kasační stížnosti jeden úkon právní služby, který je účelně vynaloženým nákladem, a sice vyjádření ke kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Za jeden úkon právní služby jí pak náleží mimosmluvní odměna ve výši 4 620 Kč (§ 9 odst. 5 ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu), která se zvyšuje o 450 Kč paušální náhrady hotových výdajů (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Odpůrkyni tedy přísluší za jeden úkon právní služby částka ve výši 5 070 Kč, zvýšená o částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (21 %), celkem tedy 6 135 Kč. Tuto částku je stěžovatelka povinna zaplatit odpůrkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně (výrok III. tohoto rozsudku).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).

V Brně dne 15. října 2026

JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu